Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Snikch - Nevyzpytatelné jsou cesty spravedlnosti
"Hééj Břitvo, vstávej chlape, je nejvyšší čas na cestu."
Holohlavý mladík se vyhrabal na nohy. Bylo ráno, nejvyšší čas vyrazit. Stále ještě byli v dosahu hlídek a to není dobré. Na nějakou takhle narazit není zdrávo. Smotal deku, na které spal, zkontroloval si pistoli a nůž s velmi dlouhou čepelí. Všechno bylo na svém místě. Z ohniště se ještě kouřilo.
"Pánové, ten poslední zátah stál opravdu za houby."
"Jo tak to si uhod chytráku. Za hovno to stálo. Sebrali jsme jenom nějaký divný žrádlo, pár víček, prostě hnus. Po dobrým lupu jakoby se slehla zem," zanadával si Breker. Byl druhý nejdrsnější hned po kápovi Blackovi.
"Držte huby hnidy. Je na čase se šoupnout jinam."
Ohlasy byly bouřlivé. Většina jich reptala na tyhle staré jeskyně, kam každou chvíli něco vlezlo, ať už to byly zvířata nebo hlídka z Vault City. Sice to byl opravdu blbej nápad usadit se v jeskyni, kde před nějakou dobou jedno ucho vymlátilo celou jednotku nájezdníků, přes to všechno tam zůstalo hodně hraček a zásob, které přestěhovali do menší a níže položené díry, kterou ale nejdříve vyčistili od havěti, která se tam roztahovala.
"Bude to na houby nechat tenhle flek, ale co se s tím dá dělat. Je dobrej. Je fakt dobrej," dušoval se Spence. Měl to tady rád.
"A kam se teda pohnem Blacku? To by mně fakt zajímalo," hodil po svém kápovi okem Grid. Nikdy nedával z ruky svoji pušku, stařičký FN-FALL, který ale zdobily zářezy a několik téměř uměleckých ornamentů. Spolu s laserovým hledím tvořila zbraň a její majitel nejlepší tým, který byl nepřekonatelný.
"Přemýšlel jsem, že se hneme," hodil na stůl mapu, velmi starou, ale odpovídající a hodně používanou, "přemýšlel jsem o dvou směrech. Můžeme na jih, a můžeme na východ."
"Hmm," zabručel Břitva, nejmladší a nejzamlklejší z celé skupiny. Podvědomě si pohrával se svým nožem, jedním z mnoha, které měl a používal. Proto se mu taky říkali Břitva. Zabíjel noži, ať už tak či onak.
"Tak co Břitváku, kam bys šel ty?" obrátil se na něho Black.
"Nikam. Zůstanu."
"Hej brácho, to nemyslíš vážně, že ne?" zaskočil Brekerovi hlt piva v krku. "Dyť je to tady hovno kšeft, nedělej blbou srandu."
"Nedělám, jděte beze mě."
Dál se už s ním o tom nebavyli. Za těch pár roků, co je s nimi si už zvykli, že z něho nevypáčí slovo navíc a nepřemluví ho k ničemu, pokud on nebude chtít. Tak se hádali a přesvědčovali se o té či tamté alternativa. Břitva je neposlouchal. Už před pár dny dospěl k názoru, že nastal čas se vrátit a rozplést nitky které z něho udělaly psance a vraha.
Chtěli jste ze mě udělat vraha, tak ho teda máte.
Probudil se. V hlavě mu tepala tupá, ale úporná bolest. Asi to s tím pitím včera trochu přehnal. Na nic si nevzpomínal. Jak by taky mohl. Pili hodně a dlouho. Poslední, co si pamatoval, byla sedmá runda. Kruci, musel na nás být skvělý pohled, pomyslel si. V Cassidyho baru je pokaždé skvělá zábava. Vydrápal se na nohy a nejistě, opřen o stěny, se nasoukal do koupelny. Horká sprcha a dvě tablety aspirinu odsunuly tupou bolest hlavy na vedlejší kolej. Kafe mu pročistilo zbytek těla. Raději nesnídal. Žaludek se mu sice už tolik nehoupal, ale proč to riskovat.
Seděl za svým stolem a pročítal si poznámky k projektové dokumentaci, kterou zpracovával se svou skupinou, jako jejich titulární hlava se musel věnovat každé prkotině. Znechuceně se odsunul od stolu a došel si pro kafe. Dvě spoluprojektantky se usmívaly, když se kolem nic proploužil.
"Hele Robe, jakto že dneska tak zarostlý?" popíchla ho Allice. Prohrábl si strniště, které z velmi zřejmého důvodu nechal na místě. Nechtěl spáchat sebevraždu, zvláště před slyšením u koncilu, kde měl obhajovat "svůj" projekt.
"No co, změna je život." Zašklebil se na ně tak, že obě vybuchly smíchy. Další dva členové kanceláře se drželi za hlavu a předstírali práci. Všichni ale věděli, že to minulý večer poněkud přepískli. Ještěže se stačí před úvodním slyšením a předáním projektu dát do pořádku. Zasedl zpátky k práci a dodělával poslední detaily a vady na kráse, jako kroužky od kávy a jiné drobnosti. Vyrušilo ho otevíraní dveří. Pět párů očí si změřilo příchozího a čtyři z nich se opět sklonily k práci.
"Pan Robert Farlen?" otázal se poslíček.
"Jo, to jsem já, kdo si žádá mou pozornost?"
"Nesu vzkaz od městské rady. Posunuli slyšení na třináctou hodinu."
"Díky, zařídím se podle toho."
Poslíček odspěchal za svými povinnostmi a Rob praštil hlavou o desku stolu.
"Doprčic, tak a nestíháme."
"Jak my? Ty nestíháš," rozesmály se obě projektantky.
"Hele holky, to není žádná sranda. Já se musím dát do pucu a tohle ještě není na odevzdání, ale maximálně do koše."
"Dej to sem a upaluj se zušlechtit," pronesla smířlivě Maggie.
"Doufám ale že z té záchranné operace taky něco budeme mít," dodala uštěpačně Allice. Rob se vytratil a spěchal domů. Navíc dostal hlad, ale všechno po pořádku. Druhá sprchá ho dokázala vyprostit z otupělosti. Bolest hlavy pomalu ustupovala. Zhltl něco malého.
…a tam to začalo. Moje malá chlouba, břitva po otci. Vždycky tvrdil, že jedině břitvou se dá oholit naprosto do hladka. Zvykl jsem si na ni a nikdy jsem se neholil jinak. Ať už jsem ji hledal jakkoliv, nemohl jsem ji najít. Nepamatoval jsem si, že bych ji dal někam jinam než na poličku pod zrcadlem, kde měla své místo. Nebyla ani tam, ani jinde. Oholil jsem se strojkem a nijak to neřešil. Možná jsem ji někam založil nebo ji uklidila matka, to jsem nemohl tušit. Nemohl.
Šéfkonstruktér Robert Farlen seděl na svém místě a poslouchal protiargumenty oponenta. Byl jím starý harcovník Lens Patrick. Jako hlava konstruktérů celého City právě očividně a okatě shazoval Robův projekt. Držel se svého vědomí, že pokud dotyčná osoba všechno slyší, nejedná se o pomluvu. Rob jen ztěží ovládal nutkání skočit po tom starém parchantovi a zakroutit mu krkem. Ale skočit oponentovi do řeči, tím by jeho šance pohasly. Tak tam seděl a poslouchal, jak ho přede všemi ten světácký slizký parchant shazuje.
…byl to parchant, zasranej hajzl. Ani se nesnažil zpochybňovat návrh mojí skupiny, on shazoval přímo mně a dělal to tak okatě, že muselo být jasné všem, že jeho návrh stojí za houby.
Lens "zkurvysyn" Patrick byl zastánce tak zvané Linettiny frakce, které měla hodně příznivců, i když už Linette byla nějakou dobu v NCR, její protighoulí postoje pořád hýbaly světem. Osobně mi bylo jedno, kdo je kdo, hlavně že dělá svou práci, ale moc nahlas jsem to říkat nemohl. Do projektu jsem to ale zapracoval. Neměl žádné trhliny, o to jsme se postarali. Ale ten zmetek se ani nenamáhal. Dělal ze mě vola. "Nic si z něho nedělej Robe, je vidět, že jeho projekt stojí za houby," uklidňovala ho Maggie. Seděli dole u Cassidyho a pili. Rob byl naštvaný. Nejraději by někoho praštil.
"Kdyby jste ho viděli, hajzla jednoho starého. On se ani nesnažil, jenom nás shazoval. A nejhorší bylo, že dvě třetiny rady mu šly na ruku. Tohle je hnus, prostě hnus. Jsme v kýblu. Žrali mu to." Pořádně si přihnul. Chtěl se opít, pořádně opít. A možná, že zapomene. Domů šli nad ránem, všech pět opilých jak zákon káže. Strážní u vstupu je nakonec pustili, ale velmi neradi. Vyplnili hlášení a šli si po svých. Všechno pěkně podle předpisů.
Ráno bylo děsné, horší než to předešlé. Aspirin zabíral velmi zvolna a studená sprcha, alternativa k té horké která nepomohla, byla horší než kocovina o velikosti města. Poslal vzkaz, že si pro dnešek bere volno a vrátil se do postele. Další den se celá pětice sešla v kanceláři, kterou jim přidělili. Čekalo se na jediné, na vyjádření rady města o dalším postupu. Atmosféra by se dala krájet motorovou pilou, kdyby někoho z nich napadlo krátit si takto dlouhou chvíli.
"Vidím to tak, že pokud náš projekt projde, budeme mít tolik práce, že se nám do ní nebude chtít," probodl ticho Gary. "No a pokud nás utopí, tak se vrátíme zase k té nudě pod Patrickovým bičem."
"Tak ti povím, všechno bude lepší než Patrick za krkem. Vždyť těžko nesl už to, že jsme začali pracovat na protinávrhu," nenechal se Allice. Sama měla obavy, že jejich výhra je jediná možná cesta. Celé pětici bylo jasné, jak tvrdý pád v konstruktérském žebříčku by je čekal. Lens Patrick, hlava všech konstruktérů, je autokrat na slovo vzatý. Už ve chvíli kdy začali uvažovat o tom, že vypracují jiný projekt si vykopali velmi hlubokou jámu. Problém byl v tom, že jejich degradaci nikdo ani nepostřehne, nikdo kromě degradovaných. Patrick je starý, ale má moc nad těmi, co jsou pod ním. A nesnáší opozici.
"Přiznejme si to lidi," vrátil se z cesty po svých myšlenkových drahách Rob, "pokud náš projekt neprojde tak jsme v kýblu."
"Pan Robert Farlen?"
Byl to poslíček. Vypadal netrpělivě.
"Tady jsem, co se děje?"
"Za hodinu se máte dostavit ke kancléři McClurovi."
Tak a bylo to.
…jo a bylo to. McClure si mě postavil na kobereček a s lítostí mi oznámil, že projekt mojí skupiny osobně jeho nadchnul. Ale rada ho nepodpořila a on nemůže jít proti radě. Už tak ho měla Linettina frakce na mušce a kdyby protáhl ten projekt, tak by ho sesadili. McClure je rovnej chlap. Taky prý měl prsty v opravě reaktoru elektrárny v Gecku. Ono se toho spoustu nakecá…
Robův tým byl rozpuštěn a všech pět se vrátilo k bývalé nudné práci. No co, aspoň jsme to zkusili, říkali si všichni. A ani je moc nepřekvapilo, když si je Patrick pozval na kobereček. Stáli teda v jeho kanceláři, dívali se do země a poslouchali jak je starý Lens s potěšením shazuje a péruje. Nečekali ale, jaké to bude mít následky.
"Takže provedeme následující. Rada mi snížila stav kanceláře, tudíž tu pro vás všechny není místo. Dělal jsem co se dalo, ale všechno zamítli. Je mi to opravdu líto." Rozložil si na stole několik papírů a pokračoval v monologu. Rob byl naštvaný a pomalu tušil, kam Lens míří a co se asi bude dít.
"Pane Farlene, pane Rolande, byli jste přiděleni k bezpečnostním oddílům. Zítra se budete hlásit u seržanta Mathewse. Slečna Lee od zítřejšího dne nastupuje v dolním městě k uvítací komisi a nakonec pan Jensen. Ještě dnes se budete hlásit u vedoucího údržby Vaultu. Slečna Spencerová zůstane tady. Ostatní můžete odejít." Čtyři odstavení lidé odešli ven a zastavili se až dole u Cassidyho.
"Ten zasraný parchant, to udělal schválně!" mumlal Brock pořád dokola. Celá pětice už byla v notně podnapilé náladě. Maggie dorazila necelou půlhodinu po nich a barvitě jim vyložila celé kázání, kterého se jí dostalo. Byla v tom jen a jen politika a nic víc. Pak už jen pili a nadávali na všechno.
"Kurva, nadřeli jsme se na tom, a stejně to bylo na hovno."
"Jo, pravda Gary, nejhorší na tom je, že skončíme všichni někde jinde. Já třeba to semhle budu mít blízko. Budu vítat zasraný zablešený lidi kterých sem táhne v jednom kuse plno." Allice si odplivla na podlahu a pořádně si přihnula ze své sklenice.
"Aspoň budeš v pohodě, to já s Robem budeme nahánět po pustině všelijakou verbež."
Rob mlčel. Bylo mu jasné, že je pohřbí, ale že až tak důkladně, to mu na mysl nepřišlo ani v nejhorších snech, tak se opíjel a mlčel. Pozdě v noci se vydali k domovu.
"Hééééj, prdelelíbači…..oo…ootevřete…. já jsem vaše nová ko..k..koleegyně.. heéé..héééj… otvírat a prdele líbat…. Neflákejtese krucinál….votevvřete…." Allice se pokoušela dobýt do budovy uvítací kanceláře, ve které ale nikdo nebyl. Strážní od brány se přicházeli podívat, co se to vlastně děje.
"To je dobrý," volal na ně Brock, "my už ji zvládneme, fakt, je to dobrý." Strážní šli blíže, protože vrávorající Brock nevypadal na to, že by mohl cokoliv zvládnout. Nakonec se ale dostali až k horní bráně a posléze postupně domů.
Rob měl zase jednou kocovinu. Břitvě, která se nakonec našla zapadlá po matčině úklidu, se raději vyhnul. Vlastně neměl proč se holit, vždyť venku je to vlastně jedno. Tři aspiriny zalil kávou a po pohledu na hodiny vzdal i snídani a vyrazil na místo svého nového působiště. Po cestě se srazil s Garym. Ten byl bledší než mrtvola a taky se tak cítil. Tak nějak oba tušili, že to bude na dlouho poslední opice, kterou si přivodí. Seržant Mathews už na ně čekal.
"Aha, takže vy jste ty nové posily. Tak fajn. Co s váma. Nemám čas vám dělat chůvu, desátníku, vem tyhle dva nafasovat výstroj a nažeň je na cvičák. Teď na ně nemám čas."
Desátník Portman zasalutoval a vytáhl oba dva ven. Výstrojní sklad byl kousek od horní brány. Oba dva rekruti dostali kožené krunýře a haldu dalších věcí, které budou určitě potřebovat, všechno podle předpisů.
"Na opici je běh z plnou polní ten nejlepší lék, tak pohněte prdelema, nemám na vás celej den" hulákal po nich. Gary se potácel o to víc. Rob se držel. Stejně ale na cvičišti padl na zem a tělo ho odmítalo poslouchat. Gary se jednoduše zhroutil.
"No tak vstávám, dělejte bačkory. Héééééj Wronsky, pojď si tady přebrat dva nové kousky." Wronsky byl desátník, ale hlavně obr. Jeho kovový krunýř se leskl na ranním slunci až to bodalo do očí."
"Kurva," odplivnul si do prachu, "co mi to sem serža zase posílá za sračky."
"Nějací nadbyteční u konstrukce, večer ti hodím papíry, asi další U.Z.P. Dej jim do těla ať si zasloužej denní příděly. Já musím nahoru, je tam blázinec."
"Jenom padej, já už si je tady srovnám."
Rob už zase stál na nohách a potlačoval dávící reflex. Gary se převalil na záda. Od prvního pohledu byl na dně. Rob mu pomohl vstát.
"No, vidím, že vám na nohy nemusím pomáhat, držte se za mnou." Pronesl Wronsky. Z jeho hlasu byla slyšet únava. Zavedl je do obrovského stanu, který byl obložený palandami a skříňkami. Ukázal jim jejich postele a skříňky. Spali vedle sebe. Alespoň něco. Když si hodili polní do skříněk, vyhnal je ven a přidal je ke skupině, která už tam cvičila. O hodinu později už nebyl ani jeden z nich schopný vnímat okolí. Kocovina zmizela a vystřídala jí bolest a utrpení namáhaných svalů.
"Kurva Robe, tohle asi nedám," sípal Gary nad svou porcí oběda, který navíc nebyl k jídlu. Rob se apaticky krmil.
"Kurva, tohle nemůže být horší."
"Jenom počkej, až ti přes noc ztuhnou svaly, pak teprve poznáš co je to utrpení," zasmál se vedle nich sedící voják. Gary se na něho obrátil.
"Tos mě kurva potěšil, to fakt jo."
"Hele, neber si to tak, za čas se to podá, každý byl jednou bažant."
Odpoledne pokračovali v tom samém rytmu. Večer oba padli a na místě usnuli. A ráno nanovo, s tím rozdílem, že kyselina mléčná udělala ve svalech svou práci. Po dvou týdnech si zvykli na věčně rozbolavělé nohy a na nepoživatelné jídlo. První měsíc jim utekl, ani nevěděli jak.
"Hele, co tě sem vlastně přivedlo?" zeptal se Roba kamarád z jednotky. Oba Rob a Gary byli přiděleni ke stejné jednotce, se kterou prodělávali výcvik.
"Proč se ptáš?" odpověděl mu Rob otázkou. Zrovna hráli TRAGICKa a rob měl plnou hlavu myšlenek, jestli má vynést ENERGOtěžkooděnce, které už dvě kola držel na ruce, nebo postavit jadernou střelu. Hra ho začala bavit.
"To víš, sem zvědavý co tě sem přitáhlo, třeba támhle Larry to má v rodině. Brad dostal na vybranou, buď ke zbrani nebo do basy, Steven má zelenej mozek, já třeba jsem tu z nudy, a Pedro mohl buďto hryzat drny nebo vojákovat, tak se ptám."
"Hmm, Jasone, víš něco o projektu využití Gecka na rozšíření City?"
"No povídá se o tom, že asi Gecko zaberem."
"Takže nevíš nic co?"
"Ne, a co to má s tím společného?"
"Všechno a nic, hele, mysli si, že jsem tady třeba kvůli politice jo?" dořekl Rob a plynulým pohybem vytáhl z boty vrhací nůž a hodil ho přesně na střed terče. Objevil v sobě vlohy pro chladné zbraně a při nočních hlídkách pilně trénoval.
"Zkurvená politika, hraju tankový frontální útok tak a teď mluv."
" Jo, řek sis o to, Energáče a teď ukaž za co stojíš." Byla to remíza. Gary si hrál se svou puškou. Nafasoval FN-FAL jako všichni a teď si k němu montoval nějakou optiku, kterou dostal levně od výstrojního důstojníka. Byl to poměrně velký puškohled, ale byl k FNku jako dělaný.
"Tak jo rekruti, tohle je váš první výcvik ve střelbě s ostrou municí." Wronsky vedl dále svůj proslov o bezpečnosti při ostrých střelbách. Rob stál v lajně a poslouchal jenom na půl ucha. Těšil se jenom na to, až po rozkaze vypadne do města. Byly to pomalu dva měsíce, co sem dorazili a ještě neměl ani trochu volna. Už nebyl bažant. Jeho a Garyho přidělili k jednotce a s tou teď stříleli. Na rameni se mu houpal FN-FAL.
Gary se tvářil tak nějak neurčitě. Docela se těšil na svou vůbec první střelbu. Po měsíci se dal dohromady a začalo se mu to tu líbit. Teď se mu to líbilo ještě víc a hlavně měl konečně možnost zastřílet si puškohled, který dával jeho zbrani tu správnou odlišnost.
"….takže na zem a koukejte se trefit," uzavřel Wronsky svůj monolog a všech sedm lidí padlo na čáru, nabylo pušky a střelnicí se rozlehl hluk palby. Terče padaly, prach se zvedal. Gary byl nadšený. Robovi to nešlo. Pušky nebyly jeho doménou. S pistolí si rozuměl lépe. S nožem ještě líp. Jednoduše vysypal oba cvičné zásobníky někam okolo terčů.
Rob měl hlídku. Né, že by tady bylo co nebo koho ukrást, hlídky se držely k velké spokojenosti šarží. Nudil se, tak si hrál s noži, které měl u sebe. Pět házecích už vězelo ve sloupku nějakých sedm metrů vzdáleném. Nechtělo se mu pro ně, tak hodil další. Ze tmy za sloupkem se vynořil desátník Wronsky a při pohledu na šest nožů pokýval uznale hlavou.
"Pane desát…."
"Klid mladej, nejsem tu služebně. Tvoje práce?" přetrhl Robovi větu.
"Jo, moje"
"Máš oko, to se musí nechat, jenom u střeleb to nešlo nějak vidět."
"Pušky nejsou moje parketa pane."
"Říkal jsem ať si toho necháš, nejsem ve službě. Chci si s tebou promluvit chlapče, sedneme si?" ukázal na lavici, kterých bylo u brány několik. Rob kývnul a po cestě sebral všechny hozené nože a uložil je na svá místa.
"Jsem už asi trochu starý na to, abych pochopil některé věci. Třeba mi je vysvětlíš ty."
"Zatím nemám tušení, kam směřujete desátníku."
"Jsi se svým kamarádem tak trochu neobvyklý případ jestli mi rozumíš."
"Ještě pořád se jaksi nechytám."
"Tak ti budu vyprávět. Obvykle se k ozbrojeným silám dělají odvody dvakrát do roka. Už to, že jste byli přiděleni, né odvedeni ale přiděleni, tři měsíce po běžném nástupním termínu bez jakýchkoliv vstupních testů a prověrek je divné, ale několikrát už jsem to zažil. Další né moc běžnou praktikou jsou detailní hlášení, která musím o vás dvou podávat. To už jsem taky u několika lidí zažil. Třetí zarážející ale jinak vcelku běžnou věcí je seznam instrukcí o tom, kam a co smíte nebo nesmíte. To je kupříkladu běžné opatření u těžších případů a tak dále. Všechny tyhle tři věci by mně neudivovaly, u některých je praktikováno jedno, druhé nebo třetí opatření. Ale všechno tohle u jednoho člověka, tak to už nutí k zamyšlení. Korunu všemu ale nasadil rozkaz, že ani ty, ani tvůj kamarád nesmíte být ve stejné jednotce. Tak se tě zeptám na rovinu a upřímně, komu jste šlápli na kuří oka a přefikli dceru že po vás tak jde?"
Rob se pousmál. Věděl o co tu běží od samého začátku, jenom si chtěl vyslechnout co všechno starého desátníka znepokojilo, že došel až sem a bez okolků se ptal.
"Desátníku, nejdříve dotaz, jestli smím."
"Ptej se."
"Víte něco o využití Gecka na rozšíření City?"
" No, něco vím a něco tuším. Prý byly dva projekty, ale víc netuším."
"Tak to víte víc než kdokoliv jiný ze City."
"Taky se mi zdá, ale co to má dělat s vámi dvěma?"
"Nevím, jestli bych se měl o tom všem zmiňovat."
"Jenom povídej. Ode mě se nikdo nic nedozví."
Rob váhal. Nechtěl se o tom všem šířit do světa. Pořád se ještě nezbavil pocitu viny za to, co se stalo celé skupině. Byl to jeho nápad, on k sobě stáhl všechny ostatní. Proto moc nemluvil pokud nemusel, uzavřel se před světem. Poslední hřebíček do jeho rakve byla zpráva o incidentu v uvítací kanceláři, kde došlo k napadení a Allice to odnesla. Už se nebudou smát jejím jízlivostem. Dva dny potom zemřela na neznámou infekci. Rob se to dozvěděl ten večer po střelbách, kdy si vyrazili do města za zábavou. Přišla Maggie s Brockem. Maggii to zlomilo a nemluvila. Brock nadával. Nadával pořád. Dole ve Vaultu ho nikdo neslyšel. Gary se od té doby věnuje jen své pušce. Viděli se pak ještě dvakrát.
"Nechci tě do ničeho nutit."
"Nenutíte mně, potřebuju se svěřit. Já jsem byl hlava toho týmu, který zpracovával projekt číslo dvě."
"Takže je to pravda."
"Jo, zasraná politika. Dvě třetiny rady ovládají stoupenci Linette a její politiky proti ghoulům. Mají své zastánce na velmi vysokých postech, třeba šéfkonstruktér Patrick, velitel Mathews, hlava údržbářů vaultu a hodně dalších."
"Co s tím má ex-radní co dočinění?"
"Jde o postoj vůči ghoulům v Gecku. Linette je chtěla vyhladit a elektrárnu odstavit. Když jí ten dobrodruh obešel, dal se dohromady s McClurem a elektrárnu opravil, tak jí ťal do živého masa. Ona se chtěla Ghoulů zbavit a McClure zatím zprostředkoval opravu triviální závady a nenechal si to samozřejmě pro sebe. Linette měla ale dost vysoce postavených nohsledů. Já jsem ve svém projektu jasně napsal, že s ghouly počítám jako s odbornou pracovní silou. Za prvé mají zkušenosti, za druhé jsou odolní vůči radiaci mohou pracovat přímo uvnitř reaktoru. Navíc jsou schopní zprovoznit druhý blok elektrárny a s tím jsem počítal. Na rozšíření potřebuje City energii."
"To dá rozum. A jak s tím vším souvisíš ty."
"Šli jsme proti Patrickovi, a to je Linettista. Navíc náš projekt neměl chybu a obhajoba byla neprůstřelná. Patrick nás pět, co jsme za tím stáli shodil před radou a použil konexe aby se nás zbavil. Kdyby totiž prohrál, stálo by ho to místo a moc, kterou má. Takže nás rozhodil. Jednoho hluboko do vaultu jako opraváře, dva ke zbrani a jednu k uvítacímu výboru. Ostatně ta už nežije."
"O tom jsem se doslechl. Byla to prý mladá holka."
"Byla. Její nejlepší kamarádka se zhroutila a mně zbývá akorát jít a podříznout tomu zmetkovi krk."
"Hmm, takže zase jenom a jenom politika. Musel si být hodně dobrý vtom, co jsi dělal."
"Ani ne, jenom jsem zpracovával data, které mi předal McClure. Ale o tom bych neměl mluvit, už tak jsem v dost velkém srabu."
"Chlapče, povím ti to jinak. Chystá se operace na obsazení Gecka. Osobně jsem proti. Proč mordovat kohokoliv když mně neohrožuje, ale voják má oproti jiným výhodu. Rozkaz je pro něho svatý, a co je podle něho správné nebo ne, to už s tím nemá co dělat. Rozkaz je rozkaz."
"A vůl zůstane volem."
"Trefněji bych to neřekl."
Desátník se zvedl a odcházel. To, co slyšel se mu honilo hlavou a jen ho utvrzovalo v tom, že nejlepší je být někde mimo dění a starat se jenom o sebe. Bohužel to ale nešlo. Byl voják a podléhal vyšší šarži. Navíc už byl na tyhle politické hrátky starý. Ten mladík mu připadal inteligentní, mohl to někam dotáhnout. Jenom mu to někdo nepřál. Politika je svinstvo.
…nebyla to moje práce. Ten holodisk jsem dostal od McClura. Jednou večer si mně vyhmátnul a řekl mi co a jak mám dělat. Potřeboval, aby to vypadalo jako práce lidí z City a né nějakého ghoula z Gecka. Navíc ty data potřebovaly poupravit. Trvalo mi týden, než jsem si prošel všechno, co tam bylo a měl jsem sto chutí hodit s tím ghoulem řeč. Viditelně věděl co píše. Jeho kalkulace a předpoklady byly absolutně přesné. Já jsem k nim přidal jenom "řešení ghoulské otázky", jak tomu říkal McClure. Ale i tak to dalo hodně práce. Ještě pořád mám schovaný holodisk s výsledným projektem. Přece bych neodhodil vlastní dítě…
Celá jednotka pochodovala pustinou. Všech šest lidí se drželo v nějakém tvaru, který se nedal nazývat pochodovým. Byli na hlídce už týden a pomalu se blížili zpátky do tábora. Celou tu dobu měli likvidovat jakékoliv známky nájezdnické aktivity. Kromě tuláků a karavany nepotkali nic zvláštního a geckon, kterého střelili před třemi dny byl vítaná změna oproti přídělům, které dostali. Proč taky riskovat otravu z vojenského přídělu. Rob se díval po okolí. Byla to pro něho taková procházka. Je škoda, že si ji nemůže užívat s Garym, ale toho převeleli k jiné jednotce. Wronsky se chtíc nechtíc musel zařídit podle rozkazů. Politická všivárna. Od jejich rozhovoru uplynul už měsíc a od tebe doby spolu neprohodili ani slůvko. Před třemi týdny, když měl hlídku před vstupem do vnějšího města. Náhodou, kterou trochu postrčil několika vzkazy si mohl promluvit s Brocem a večer strávil rozhovorem s Maggii. Ti dva měli přehled, tedy alespoň zběžný, o tom, co se děje ve městě. Maggie byla odstavena na vedlejší kolej a dělala práci, kterou nikdo jiný nechtěl, takže na jejím stole končily tak naprosté triviality, že někdy zůstával rozum stát. Po smrti Allice se přestala starat o všechno a zatrpkla. Původně nechtěla přijít, ale nakonec skončila Robovi na rameně s očima plnýma slz. Ona jediná věděla to, co nikdo jiný ani netušil.
Broc, ikdyž hluboko pod zemí, věděl hodně a poslouchal. Zprovoznil si jeden odstavený terminál a podařilo se mu nabourat Mathewsův počítač. Jedna věc doplnila druhou a útok na Gecko byl jistý jako že ráno vyjde slunce. Rob se k tomu všemu vracel celou cestu. Pomalu mu docházel smysl toho všeho. Byl vlastně první člověk, který otevřeně mluvil o pokojném soužití s ghouly. Linette je chtěla vyhladit, ale nemohla prosadit otevřený útok. Když došlo ke kontaminaci podzemních vod, měla záminku k otevřené agresi. Reaktor byl ale opraven, a Linette sesazena. Všechno je jenom zavšivená politika. Všechno.
…stejně k tomu došlo. Měl jsem čím dál tím větší vztek. Ten parchant to zařídil opravdu dobře, rozdělil nás. Zbavil se mně, jako jeho možného nástupce a oponenta, a mých přátel. A zabil Allici. Zabil mi Allici. Moji Allici.
Chystalo se obsazení Gecka. Byl jsem proti, ale neměl jsem jinou šanci, než poslouchat. Voják nepřemýšlí o rozkazech, pouze je plní. Jestli je to výhoda, to netuším. Vím ale to, že svědomí je jedno, jestli to byl rozkaz nebo ne.
Robertova jednotka pozorovala, jak se ostatní blíží k Gecku. Přepad byl naplánován na brzké ranní hodiny. Rob sledoval jak se Gary plíží se svým oddílem k budově elektrárny. Robova skupina měla jistit okolí a bránit vstupu obránců do elektrárny. Rob si promnul oči. Už dva dny pořádně nespal. A pořád se zapřísahával, že po ghoulovi nevystřelí pokud nebude opravdu muset. Ostatní se na něho podívali, jestli už je čas. Rob sice neměl velení skupiny, ale na dosazeného štábního velitele každý kašlal se slovy "Starého orla budeš učit lítat kryso kancelářská." Onen desátník na oplátku nasliboval vězení a jiné tresty všem a každému zvlášť. Stejně mu to bylo houby platné a všichni se mu vysmáli. Teď čekali co se bude dít. Přehlédnutelné bliknutí oznámilo, že první skupina je už na místě. Vyrazili. Plazili se křovím a snažili se dělat co nejmenší hluk. Z dálky k nim dolehlo občasné zabučení spícího brahmina. Potichu oběhli těch několik málo domků, které v Gecku stály. Nikde se nic nepohnulo. Obsadili předem vytyčený perimetr a první skupina vešla do budovy reaktoru. Ticho bylo tíživé a Robovi se navíc začalo zdát, že tu něco nehraje. Jeho "nadřízený" rázoval okolo a tvářil se důležitě.
Tlumená ozvěna střelby, která se ozvala z ničeho nic s Robem trhla. Ostatní členové jednotky se chtěli rozběhnout dovnitř.
"Stůjte chlapi. Kurva říkám stát. Brade, Pedro, půjdete se mnou dovnitř. Ostatní prohledejte jeden dům po druhém ale zůstanete venku, jasné?"
"co si to dovolujete vojíne, tohle je jasné porušení subordinace, za to dostanete kulku… a ….. a….. a dívejte se na mně když s vámi mluvím vojíne…."
"Drž zobák kanclkryso, starýho orla budeš učit lítat, to určitě."
"Stůjte vy tři, nebo, nebo…. nebo vás zastřelím, tohle je dezerce, stůjte, to je rozkaz!!!" řval za nimi přidělený desátník, ale nebylo mu to moc platné. Při svém proslovu pomalu couval až se ocitl zády u zdi. Začal regulérně vřískat. Rob zakroutil hlavou a plynulým pohybem vyhodil z náramkové pochvy jeden z vrhacích nožů a hodil ho po uřvané kanclkryse. Nůž se mu zabodl vedle hlavy a donutil desátníka zmlknout. Výraz ve tváři mu změkl, dolní čelist poklesla a začala se třást, upustil pistoli, kterou se oháněl kolem a pustil i moč. Roba to ani moc nepřekvapilo.
"Brade, Pedro jdeme." Oba vyzvaní vyrazili dovnitř. Chodby budovy byly prázdné, když se nebude počítat nepořádek a trosky nábytku. Šli najisto podle střelby. Našli dvoje násilím vypáčené dveře a tam to začalo. Našli první mrtvolu z přepadového komanda. Pak zakopli o raněného a dalšího mrtvého. Střelba utichala a ozývala se jenom aby obě strany daly vědět, že tam ještě jsou. Ghoulové se chránili opravdu účinně. Za druhými dveřmi byla dlouhá chodba se starým nefunkčním vybavením elektrárny. Na její konci se něco hýbalo, asi další raněný. Taky že byl. Sám odejít nemohl, tak mu Brad pomohl. Pedro ošetřoval toho prvního. Rob zůstal uvnitř sám. Střelba utichla. Nakoukl za roh ale dávka z nějaké automatické zbraně mu nedovolila vylézt. Stačil ale zahlédnout Garyho, jak se snažil přitisknutý za hromadu starého nábytku neúčinně krýt. Zbytek jednotky to už měl za sebou. Opřel se o zeď a oddechl si opravdu zhluboka.
"Héééj, ghoulové, slyšíte mně?"zařval z plných plic.
"A co má jako bejt?" ozvalo se zaskřehotání zkreslené ozvěnou.
"Na to, co se tady děje kašlu. Jenom si odvedu kámoše a pak vypadneme."
Žádná odpověď se neozvala, takže Rob nabyl dojmu, že asi druhá strana souhlasí. Hodil puškou tak aby bylo vidět že je bez zbraně a vyšel do chodby. Gary se na něho usmál. Rob udělal pár kroků a pak se všechno v několika okamžicích pokazilo. Gary se postavil. Nebyl zraněný. Robovi spadl kámen ze srdce. Ze vzdálenějšího konce chodby ale vyskočil ghoul, který za slov: "Ale my na to nekašlem," stiskl spoušť. Dávka ze dvou devítimilimetrových samopalů roztrhala Garyho na kusy. Rob zareagoval instinktivně. Z druhé náramkové pochvy vytrhl další nůž a hodil ho. Ghoul s nožem v krku se zvrátil dozadu a dávka Roba minula o dobrý půlmetr. Co ale neminula bylo potrubí parovodu z reaktoru. Horká kontaminovaná pára naplnila prostor. Rob ještě stačil Garymu strhnout z krku jeho psí známky, relikvie, kterou v jeho rodině dědili z otce na syna. Pak zmizel k východu. Přes slzy neviděl a klopýtal chodbou. Brad ho chytil a vyvlekl ven. Rob byl od horké páry rudý jako rak. Celá jednotka si pro jistotu vbodla stimpak a protiradiační infuzi. Desátník stál pořád u zdi, kde ho před několika minutami nechali. Rob k němu přišel, vytrhl nůž ze stěny a vrátil se k ostatním.
"Co jste našli venku?"
"Jedním slovem NIC, velký hovno." Odpověděl Jason a odplivl si směrem k desátníkovi, který se mezitím svezl k zemi a bál se promluvit.
"Nějakej zasranec proflákl akci," zabručel Pedro. Oba zachránění ranění odpočívali pod sedativy. Okolo bylo ticho. Tenhle den bude obzvláště tichý.
"Měli by jsme se pohnout. Zůstat tady, to se můžeme podřezat sami," vrátil se Rob k praktickým stránkám věci.
"Má pravdu," ozval se vystrašený desátník.
"Drž zobák šmejde," zpražil ho Jason. Pomalu se zvedli. Sestrojili nosítka pro jednoho raněného. Druhý mohl s pomocí jít sám. Vydali se pomalu do tábora, nejkratší cestou. Jason měl celou tu dobu desátníka na mušce, jenom pro případ kdyby chtěl utéct a připravit jim uvítání hned jak se ocitnou u bran City.
Cesta z raněnými se protáhla na tři a půl dne. Oba ale budou žít, a to je to hlavní. V táboře se jich ujali doktoři a poskytli jim odbornou pomoc. Rob se posadil na postel a ostatní z jednotky posedali okolo. Desátník se nervózně potil. Jason ho pořád nepouštěl z očí.
"Tak jo chlapi, tady mám konečnou."
"Nedělej prdel Robe, to smrdí." Nad Larryho hodnocením situace pokývali hlavou všichni.
"Hele, reálně, tenhle parchant nás v tom skoupe všechny a mě zavřou tak jako tak. Navíc si musím ještě něco vyřídit. Pro mě to tady končí a vy všichni poslouchejte. Bude soud, budou výslechy. Tenhle zmetek vás v tom skoupe od hlavy k patě. Myslete na sebe a když nebude zbytí hoďte to všechno na mě. Teď mi dejte dvě hodiny a pak toho hajzla pusťte."
"Hele robe, to fakt smrdí. Když ho kuchnem a řeknem, že padl v boji, tak proti nám nic mít nebudou."
"Jasone, neser mě. Nejméně dvacítka lidí ho tu s náma viděla, navíc kam uklidíš tělo, ne, zapomeň na to. Já mizím, jak jsem říkal za dvě hodiny co vypadnu z tábora ho nechte běžet. Jednou na něho dojde, ale ne teď."
Rob otevřel svoji skříňku a začal se v ní přehrabovat. Do malého batohu si hodil svoji sadu vrhacích nožů nějaké užitečné věci, pár stimpacků, a pár drobností. Když byl na odchodu, zastavil ho Steven.
"Hej Robe, vem si tohle, určitě se ti bude hodit, nedívej se tak a ber." Podával mu standardní desetimilimetrovou pistoli a několik zásobníků. To by ho tolik nepřekvapilo.
"Steve, tohle si vzít nemůžu, ten kvér klidně, válí se jich tady plno, ale tvůj kuchák, tohle fakt nemůžu."
"Drž hubu a ber když dávám. Navíc tobě se bude hodit víc než mně." Onen kuchák byla rarita. Byl to upravený a nádherně vybalancovaný nůž, který sám o sobě budil respekt, a nebylo to provedením, ale hlavně nechutně dlouhou čepelí. Byla to Stevova práce. Hrál si s tou zbraní hodně dlouho a ve volných chvílích vyrýval do čepele složité ornamenty. Kdysi řekl, že když o něho přijde, bude nejspíš mrtvý. Rob přijal nabízenou zbraň s nábožnou úctou.
"Steve, a vy všichni poslouchejte. Hlavně ty desátnická kryso. V City bude zaříznuto několik krků, a tvůj bude první pokud jakkoliv zalžeš a naházíš víc špíny na někoho z nich." Připnul si nůž k opasku a odešel.
Stráže u brány dolního města ho nezastavili. Stavil se do kanceláře uvítací komise a poslal přes počítač vzkaz Brockovi. Jemně mu naznačil co se asi stalo, kde se sejdou a kolik času má. Pak prošel horní branou a zastavil se doma. Matka byla ráda, že ho vidí, ale chápala že musí zase rychle odejít. Na rozloučenou jí řekl, ať věří svému srdci a nevěří všemu co se bude o něm říkat. Pak ji políbil na čelo a odešel.
Lens Patrick seděl u svého stolu v restauraci a usmíval se. Byl krásný den, všechno se mu dařilo a dobré jídlo tenhle den jenom pozlatí. Zatím se ještě nedonesly žádné zprávy o přepadu Gecka, ale nemůže to dopadnout jinak než dobře. Ty věci nemají žádnou šanci. Jeho manželka byla neutrální jako vždy. Nikdo kromě ní samotné nevěděl co si zrovna myslí. Otvíraných dveří si všimnul jenom náhodou, protože zdravil jednoho radního. Pak ho ale přešla chuť i dobrá nálada. Ve dveřích stál Rob a očima ho div neprobodnul. Pak nastal rozruch.
"Tenhle je za Allici,"pronesl Rob a hodil nůž v pravé ruce, "a tenhle je za Garyho," řekl a hodil nůž z levé ruky. Oba skončily v opěrce hlavy Lensovy židle, na které seděl, a zafixovaly jeho hlavu nepříjemně rovně. Ocel obou čepelí ho nezranila, ale byla odporně studená.
"Jejich krev máš na svých rukou, krev, kterou nic nesmyje." Rob mluvil záměrně hlasitě. Všechny oči v restauraci se upíraly na něho. Lens seděl a nemohl pohnout hlavou. V jeho očích se objevil strach a o to Rob usiloval. Otočil se na podpatku a odešel. Za ním zůstalo jenom zděšené ticho. Nikdo se neodvažoval ani pohnout a všechny zraky se obrátili na Lense Patricka. Ten se pohnul a z viditelným úsilím vytrhl oba nože z opěrky.
"Tak nestůjte, pošlete za ním hlídku kruci," zařval na celou restauraci.
Rob šel pomalu. Dokud byl na očích nemělo cenu běžet. Jenom by na sebe upoutal pozornost. Brock na něho čekal přesně tam, kde měl. Nemluvili a proklouzli do vaultu. Až v nejnižších podlažích promluvili.
"Hele Robe, v klidu se posaď a povídej, co se děje a co s tím máš co dočinění."
"Jo Brocku, technicky vzato jsem teď dezertér a zrádce."
"Nekecej pohádky a mluv vážně."
"Nekecám a vážnější jsem nikdy nebyl." V klidu mu popsal všechno od jejich odchodu z tábora až po eskapádu v restauraci.
"Tak to koukám, hele, tady moc dlouho zůstat nemůžeš."
"Neopakuj to, co je jasné jako slunce. Nemíním se tu zahrabat. Potřebuju se jenom zašít do té doby, než povyk okolo mě trochu opadne."
"Tohle sice není to nejlepší místo, ale prohledávat to tu nebudou, a když tak sem jenom nakouknou. Zprovozním ti tady dole místnost se záchodem a sprchou ať jsi v pohodě a nahodím ti terminál ať jsi v obraze."
"Týden nebo dva, než se ta nejhorší smršť přežene. Pak zmizím. Propos, Gary je po smrti. Koupil to v Gecku od ghoula."
"Tak to mně štve. Už nás moc nezbylo."
"Maggii radši neříkej kde jsem, jenom jí řekni, že tě pozdravuju."
"Jakoby se stalo. Pojď, ubytuju tě tady."
Další dva týdny se Rob docela nudil. Přečetl a přehrál si spoustu záznamů z procesu, který se rozpoutal. Dvakrát musel zmizet do jiné části vaultu kvůli prohlídce, se kterou se děsně párali. Když si četl seznam obvinění, a výpovědi, věděl, co musí udělat. Kromě dezerce, insubordinace, útoku na nadřízeného, veřejné ohrožení a útok na veřejného činitele už mu v soupisu chyběla jenom vražda. To se ale zpraví. V hlavě si začal rýsovat seznam. Desátník Friskyns byl na jeho čele. Jeho kamarádi z jednotky dostali vojenské vězení, ale nebude to pro ně tak zlé. Vrátí se zpátky do tábora a budou pokračovat tam, kde přestali.
Na konci druhého týdne přišel Brock a vedl Maggii.
"Brocku, co tu děláte oba, proč jsi ji sem vedl?"
"Nezlob se na něho Robe, donutila jsem ho. Kdybych nevěděla, že jsi to ty, nepoznala bych tě." Maggie měla pravdu. Díky kontaminované páře v Gecku mu vypadaly všechny vlasy, řasy a obočí. Jenom vlasy už mu nenarostou. Měl solidní strniště.
"Potkala jsem tvoji matku. Ona věří, že jsi ke všemu měl dobrý důvod a dala mi tohle," podala mu malou krabičku. Když ji otevřel, našel v ní otcovu břitvu. Neměl slov.
"Brocku."
"Jo?"
"Je tady dole ještě sklad zbraní?"
"Jo, proč se ptáš?"
"Potřebuju po tobě něco. Potřebuju abys tam šel a donesl mi krabici vrhacích nožů, nádobíčko na údržbu pistolí a sadu titanových rydel, zvládneš to?"
"No, ten titan bude fuška, ale nevidím v tom problém, hele, mám ještě něco na práci, tak letím."
Nechal je tam o samotě.
"Co budeš dělat Robe?"
"Nevím holka, nemám tušení. První co udělám je, že zmizím někam mimo City. Budu se mstít, věř nebo ne, Gary byl kamarád, velmi dobrý kamarád na to, abych to nechal jen tak, a Allici jsem miloval, víš to sama. Patrick za to zaplatí, věř tomu, zaplatí."
"Nech toho Robe, nedělej žádné hlouposti. Všechno se nějak vysvětlí."
"Tohle už ne, tohle je válka a já ji hodlám vést až do konce."
"Prosímtě, nedělej to, když ne kvůli sobě, tak alespoň kvůli Allici."
…pomsta se prý má servírovat za studena, nejlepší je podávaná chladnou ocelí. Maggie se mi snažila mou pomstu, mou válku, rozmluvit, ale už jsem se rozhodl. Má bude pomsta, jenom má. Desátník Friskyns byl jenom zákusek. Věděl jsem kudy chodí, kde spí, s kým se baví a kdy se vrací. Trvalo mi to celý den, ale jeho jméno se na čepeli vyjímalo. Byl první. Když ho ráno našli s mým nožem v srdci, už jsem byl daleko. Už tehdy jsem začal spřádat sítě.
Rob se kradl okolo tábora. Hlídky ho neviděly. Věděl, že bude mít službu a že bude sám. Batoh nechal u plotu a opatrně se přehoupl na druhou stranu. V těchto místech stejně není nic vidět a hlídky sem nechodí. V podřepu prošel táborem a ve stínu se přikrčil u stěny domku velitele a potichu otevřel jeho dveře. Panty ani nevrzly. Desátník Friskyns seděl na židli a díval se do denních výkazů. Jednou kanclkrysa, kanclkrysa navždy. Obratným hmatem mu zapáčil hlavu a o hrdlo mu opřel hrot nože.
"Netušil jsi, že se zase setkáme, co kryso? Vím o všem co jsi řekl. Varoval jsem tě." Desátník měl problém polknout a neodvažoval se pohnout hlavou. Rob vytáhl druhý nůž a přistrčil mu ho k očím.
"Tohle je poslední věc, kterou uvidíš, své jméno na čepeli, která tě zabije." S tím mu vrazil nůž do srdce a nechal tělo ochabnout. Pak se posadil do dveří a čekal. Nemusel čekat dlouho.
"Rád vás zase vidím Wronsky."
"Kruci chlape, lekl jsem se. Co tu děláš, v City tě hledá každý, kdo má oči. Měl bych tě sbalit a doručit tě převázaného mašlí."
"Oba víme, že to neuděláš. No možná bys to udělal, teda určitě až uvidíš všechno uvnitř."
"Snad jsi neudělal nějakou kravinu mladej."
"Já to tak nevidím. Mám jenom poslední prosbu." Vstal a podal udivenému vojákovi holodisk. "Tohle dej McClurovi. Je to kopie projektu a několik slov na vysvětlenou. On už bude vědět co s tím." Nečekal a zmizel. Za plotem popadl batoh a ztratil se v pustině.
…doufal jsem, že starouš Wronsky mi dá nějaký náskok, ale netušil jsem, že až takový. Nevím jak to na něho zapůsobilo, ale asi věděl svoje. Já se mezitím vypařil a žil jsem jak se dalo. Teda do chvíle, než jsem narazil na Brekera a jeho kámoše Blacka…
Oheň hořel a Rob se šťoural v zubech. Po půlroce v pohybu začal mít toho neustálého utíkání z místa na místo plné kecky. Oheň tiše praskal. Okolní zvuky byly pro tuto hodinu docela normální, ale i tak Rob dokázal rozeznat zvuky dvou lidí, kteří se snaží jít opravdu potichu. Během onoho půlroku se naučil spoléhat se na to, co je slyšet ale více na to, co slyšet není. Opatrně se zvedl a zmizel ve stínu. Dva chlapi se pomalu přikradli k ohni.
"To mě poser, fakt jsem viděl že tu někdo sedí Blacku. Hele, tys ho viděl taky no ne?"
"Kurva že jo, tady někde seděl, přesně tady. Kam moh zmizet?"
Rob se k jednomu z nich přikradl a rychlým pohybem mu zvrátil hlavu a o ohryzek mu opřel čepel zdobenou rytinami.
"Hej, Breku, já ho našel," zachraptěl Black. S nožem na ohryzku je těžko mluvit hlasitěji než šeptem.
"Kurva, hele tohle mi nedělej, hej ty tam, co seš zač?"
"Na to bych se mohl zeptat já," odpověděl klidně Rob, ale stisk nepovolil.
"Héj, klídek, no já sem nějakej Breker a můj kámoš si říká Black. Jsme to, no, svobodný obchodníci, znáš to, obchodujeme s tím co dům dal, však víš co myslím no ne? Hele, mi ti nic nechcem udělat, fakt ne, viděli jsme oheň tak jsme se přišli kouknout…"
"…kdo by se dal obrat," dokončil za něho Rob.
"Nóó, i tak by se to dalo říct, jo dalo. Hele, pusť kámoše, fakt ti nic nechcem."
"Jenom aby."
"Jasně že ne, viď že jo Blacku, tak řekni něco."
"Jasně," zašeptal Black. Čepel se odtáhla.
"Jenom aby," zopakoval Rob a sedl si zpátky na své místo. Oba nově příchozí se usadili naproti němu. Měřili se navzájem přes vršky plamenů. První kdo prolomil ticho byl Black. Odkašlal si, aby upoutal pozornost.
"Heleď mladej, tak jsem přemejšlel a vyšlo mi, že někdo jako ty by se nám moh v našem podnikání hodit."
"A?"
"No, jestli by ses nechtěl přidat. Nejsi blbej mlíčňák a jak koukám máš už něco za sebou a víš jak to tady venku chodí."
"Dost možná."
"Hele nehraj blbýho. Je ti jasné že mi berem co najdem a občas teče i krev. Semtam po nás někdo jde. Je ti jasný že naše obchody nejsou čistý, ale co. Každej se nějak musí živit. Máme spycha s jedním kámošem v NCR, možná se najde i nějakej kšeftík."
"Jste otrokáři?"
"Co tě nemá, ani náhodou. Otroky mi neberem. Takhle zlodějna, výpalný, přepady karavan, to je naše. Pojď s náma. Dobrá ruka s kudlou se hodí."
"Tak jo, nechám si to projít hlavou. Ráno vám řeknu."
"Ber to chlape, s náma bude sranda," zapojil se Breker do hovoru.
"Ráno."
"Hele nech těch…"
"Brž hubu Breku, řek zejtra, tak zejtra. Stejně potřebujeme spát." Noc byla klidná.Rob sice spal na půl ucha, několikrát se mu takhle podařilo podříznout chlapíka, který si myslel, že mu odlehčí kapsy a batoh. Byli pokaždé hodně překvapení. Psi se nažrali a Rob si přilepšil o něco málo na prodej. Poprvé, když si uvědomil že bez zabíjení se neobejde, něco v něm tak nějak zemřelo. Jako spořádaný občan Vault City se cítil mizerně. Pak si ale uvědomil k čemu všemu ho zákonadbalé společenství dovedlo. Pomalu ale jistě se měnil. Navíc ho hnala pomsta. Na pomstu je ale času dost. Zbývaly mu ještě čtyři jména, jejichž život skončí. Všechno ale postupně.
…další na seznamu byl radní Simons. Tenhle zmetek má na starosti rozdělování pracovních sil občanů a prioritou jeho úřadu je dohlížet na to, aby specializace nebo výcvik byl prvořadý a všechny přeřazení musí odpovídat občanovu zařazení, takže to, že jsem skončil u zbraně byl opravdu velký přehmat.
Další je radní Wivier. Ten má na práci Simonse kontrolovat, aby se zamezilo nechtěným přehmatům v zařazování občanů. Taky jaksi přehlédl hned tři zjevné přehmaty.
Třetí jméno na seznamu. Seržant Mathews. Znám hodně případů, kdy chtěli projektanti ke zbrani, ať už z toho či onoho důvodu. Když si podali vlastní žádost, nemusel se tím ani Simons ani Wivier zabývat. Mathews je poslední v řadě, který může takovou žádost zamítnout a v jedenácti z deseti případů to vždy udělal. Navíc onen interní rozkaz o tom, že nesmím být s Garym ve stejné jednotce, to nebylo z jeho hlavy, ale rád posloužil možnému radnímu.
Lens Patrick, původce toho všeho. Proslýchalo se, že ho možná zvolí jako radního. Třeba se toho dožije, a třeba ne…
Všichni tři odešli. Jejich cesta se stočila do New Rena. New Reno je jiné jméno pro zločin. Čtyři rodiny si jdou navzájem po krku, na ulicích se střílí i za bílého dne, kurvy na každém rohu, drogy kam se člověk podívá. Jednoduše je to semeniště všeho, čím by měl zákonadbalý občan Vault City pohrdat. Rob se díval a vdechoval z plných plic zkažený vzduch korupce a násilí. Našli si poměrně pohodlný brloh a práci. Robovi bylo jedno pro koho nebo co dělá. O kšefty se staral Black. Sice taky bral čtyřicet procent výdělku, ale byl to jednoduše kápo. Rob se pomalu začal ztrácet pod povrchem a docela se mu tenhle život zalíbil. Většinou vybírali výpalné od obchodníků, dávali do zubů dealerům, pomáhali v potyčkách proti gangům jiných rodin a žili si na poměry docela slušně.Rob získal pověst jako břitvák Břitva. S noži to uměl dokonce lépe než Hlava "jejich rodiny" Jesus Mordino. Ten byl v časech svého mládí pověstný svou zálibou v podřezávání krků. To, že pracovali pro Mordinovu rodinu byla vlastně hříčka. Black se netajil tím, že pro Mordina v minulosti udělal pár jednorázových kšeftů. Bylo tedy nasnadě, že se k Mordinovi dal, když dostal příležitost. Mordinové jakožto rodina už sice nebyla to, co kdysi, ale pořád měli trochu té moci.
V dobách svého největšího rozmachu vařili ve Stájích JET, vysoce návykovou drogu, se kterou ovládli trh a málem se jim podařilo zabrat Redding s jeho zlatými doly. Přišli ale o hlavu jejich výrobního týmu. Dlouho sice žili ze zásob, ale s Myronem, vynálezcem a jediným člověkem, který znal receptury, odešla i jejich moc. Nakonec ale několik šikovných hlav dokázalo z Mironových poznámek vytvořit několik dalších drog, které sice JETu nesahaly ani po kolena, stačily ale na to aby si skomírající rodina udržela něco ze své původní moci. JET byl jedinečný a jiné drogy nedokázaly utlumit těžké abstinenční příznaky, takže za čas přišla rodina o velké procento zákazníků. Všechno se ale časem zpraví. Boss Jesus tomu věřil.
Služba byla sice ostrá, ale stála za ty peníze. Mordinů se bál málokdo, tak měli všichni ostří chlapi dost práce. A Blackova parta měla práce nejvíc. Robova pověst jim v mnohém práci usnadňovala. Na nože zabil více lidí, než Breker pistolí. Našlo se i hodně takových, kteří přišli, aby vyzkoušeli štěstí v souboji s novou celebritou. Rob neměl tyhle lidi rád. Málokterý byl opravdu dobrý. Nikdo z vyzyvatelů to nepřežil.
…no netrvalo to ani moc dlouho. Byl jsem někdo, ale nikdy jsem nešel přes Blacka. On byl můj kápo a tak to taky zůstalo. Nakonec si mě zavolal i sám Boss Jesus. Pověsti o mně hodně přeháněly. V soubojích jsem zabil jenom slabou padesátku lidí. Jesus mně jako hlava rodiny vyzval na nože do první krve. Podíval jsem se na Blacka. Nedíval se dvakrát nadšeně, protože pověsti o Jesusově umění s nožem znal každý. Přijal jsem. Začali jsme kolem sebe kroužit. Byl už postarší, ale mrštnější než kočka. Uměl klamat tělem, bojovat oběma rukama, prostě byl stejně dobrý jako já, v něčem i lepší. Celý souboj trval přes půl hodiny. Nemohl jsem se mu dostat na kůži a jemu jsem to nedovolil. Nakonec jsem si všimnul, že při obratu vlevo se odkrývá. Využil jsem toho. Byla to jeho krev. Byl překvapený. O tomhle zápase jsem nikde nemluvil. Porazit Bosse je dvojsečná zbraň.
Když se Blackova parta ukázala v ulicích, bylo Reno klidné. Za půlrok, který tu úřadovali si vydobyli respekt. Jejich pověst měla ale docela stinnou stránku. Hlavy ostatních rodin se sešly. Trnem v oku jim nebyl Mordino. V otrokářské praxi je každému jasné, že nějaké drogy jsou lepší než drogy žádné. JET byl minulostí. Mordinova rodina teď vařila v novém. Blackova banda ale byla hrozbou. Shodli se, složili jednotku nejlepších hrdlořezů a pozvali Jesuse Mordina, aby mu oznámili co hodlají udělat a jak mu případnou ztrátu refundují ústupky a větším územím. Obchod to byl obou stranně výhodný. Mordino kývnul.
Black seděl v křesle a s nohama na stole se rozhlížel po Jesusově kanceláři. Za těch pár let co tu nebyl se moc nezměnilo. Ostatní postávali okolo. Jesus zalistoval ve složce, kterou mu donesli a usmál se.
"Dobrá práce Blacku."
"Byla to hračka. Ten kurýr nebyl žádnej hrdina. Jak nás zmerčil tak vyprázdnil kapsy a utekl."
"Jak vidíš, vaše pověst je opravdu dobrá, když Salvatorův kurýr raději riskuje život v pustině něž aby si nechal ustřelit hlavu za nesplnění rozkazu nebo podřezat krk od Břitváka."
"Podřezat krk není umění," zamumlal Rob.
"Každopádně úkol je splněn," usmál se Black. Někteří, kteří měli to štěstí a přežili tvrdí, že z tohohle úsměvu by běhal mráz po zádech i Deathclawovi.
"Jak jsi řekl Blacku, tady jsou vaše prachy," hodil Jesus na stůl váček nabitý mincemi. "Tři stovky jak zněla dohoda, klidně si to zkontroluj."
"Věřím ti." Oba si vyměnili úsměvy, které by mohly zabíjet a Black se měl k odchodu. Když už byl Rob ve dveřích zavolal si ho Jesus zpátky. Rob se podíval na Blacka a ten kývnul.
"Mám pro tebe Břitvo hodně špatnou zprávu a je jenom na tobě jak s ní naložíš," řekl mu Jesus na rovinu.
"A to?"
Jesus se zamračil. Za celou tu dobu si nemohl zvyknout na to, jak s ním Břitvák mluví, jak mluví se všemi. Krátce a úsečně, bez příkras, k věci.
"Porazil jsi mně na nože Břitváku a tak ti něco dlužím. Ostatní rodiny se domluvily a sestavily komando, které vás má dostat. V nejbližších dnech si vás vyhmátnou. Nedívej se na mně takhle, dostal jsem za to že vás potopím nové území a kdybyste najednou zmizeli, šli by po rodině. Heleď. Říkám ti to jako chlap chlapovi, dlužím ti a ber to jako splátku. Kdyby ses trhnul a za nějaký čas ses vrátil, místo pro tebe tu najdu. Chlap jako ty má větší cenu než jeho váha ve zlatě. Teď běž, mám ještě nějakou práci." Rob kývl hlavou a odešel za ostatními. Večer v jejich zapadáku se strhla bouře.
"Hele, nebuďte na Bosse nasraní, jde tu jenom a jenom o kšeft," chladil Black Brekkerovy vášně. Grid leštil svůj kvér a nic neříkal. Spence chodil po místnosti jako zvíře v kleci a byl rudý vzteky.
"Přesně takhle ti to řekl Břitváku?"
" Jo."
"Hajzl jeden, jak nás mohl prodat?" ulevil si Spence.
"Drž tlamu Spenci, Jesus je rovnej chlap a je mi jasný proč to nevybalil najednou. Někdo mohl poslouchat. Důležitý teď je, že víme o nich a můžeme se na ně připravit. Za dva dny uspořádáme pařbu, pozveme kurvy, nakoupíme chlast. Toho se musí chytit i slepec. My pít nebudem, ani drogy Spenci, až naběhnou, tak je pročísnem a vypaříme se."
"Jakoby už nebyli," cvakl Grid závěrem pušky a namířil svůj nový laserový zaměřovač na protější stěnu.
Jak Kápo řekl, tak se i stalo. Celá pětice začala nakupovat chlast, zvát kurvy a pár dalších lidí a roztrubovat po okolí že bude pařba jakou Reno nezažilo. Kdyby všichni zvaní i nezvaní přizdisráči věděli jaký to bude hukot, zalezli by zpátky do svých brlohů a nevylézali by ještě dva dny poté.
"Párty se nám pěkně rozjíždí co?" pokýval hlavou Breker. Sice nemohl chlastat, ale už stačil přefiknout dvě kurvy, a to se teprve začalo. Plán byl jednoduchý. Chlast má téct proudem, drogy mají padat odevšad. Asi dvě stovky lidí se nakvartýrovalo do jejich zapadáku nebo postávalo v hloučcích okolo. Rob postával ve stínech okolo a dával pozor. Bylo sice brzo, ale za hodinku dvě se z párty ztratí i ostatní aby připravili uvítání pro komando, které se chystalo o dvě ulice dál. Jednoduché plány jsou ty nejlepší.
Patnáct ostrých hochů zaujalo postavení okolo zapadáku, ze kterého se ozývaly hlasy všeobecného veselí. Všichni se usmívali. Tohle bude jednodušší než sebrat dítěti lízátko. V okolí se motalo hodně napitých a zdrogovaných lidí. Všichni věděli co mají dělat. Čekali na signál. Pak mají postřílet všechno, co se v okolí hýbe. Ztráty na civilistech jsou přehlédnutelné.
Rob zahlédl červenou tečku, která se mihla okolo. Podíval se do patra, kde měl svoje hnízdo Grid. Udělal dva kroky a opatrně vyhlédl do ulice. Spence se krčil ve tmě za zdí a jeho dvě pistole se matně leskly. Utopil se ve stínu a čekal. Teď už to nemůže dlouho trvat. O půlhodinu později si všiml postavy se samopalem, jak se snaží schovávat se ve stínech na ulici. Usmál se pro sebe a sundal ze závěsu na zádech upravenou odlehčenou a ďábelsky ostrou mačetu. Byla z velké části jeho prací a byl na ni patřičně hrdý. Útočník se zatím dostal až k němu a opřel se o druhou stranu cihlové zdi. Byl si jistý, že tu nikdo není, protože si začal pobrukovat, a to neměl dělat. Rob vsadil mačetu do spáry mezi cihlami a vší silou zatlačil. Stará léty zkoušená rozmoklá a zčásti vydrolená malta nekladla žádný odpor. Čepel vnikla šikmo mezi žebry a proťala obě plíce a srdce. Chlapík nevěděl co ho to dostalo. Opřel se celou vahou o zeď a svezl se po ní a usedl ve stínu barelu, ve kterém hořel oheň. Rob otřel čepel a vrátil ji na její místo. O minutu později už byl jinde.
Black se usmíval. Všechno šlapalo jak mělo. Když se rozletí zvěst o velké párty pro všechny, kteří přijdou, je hned všude plno známých a neznámých kamarádů. Nastražil minu a vytratil se. Breker už byl na svém místě. Grid se právě drápal na své vysoko položené místečko aby měl rozhled pro střelbu. Po Břitvovi nebylo ani stopy. Usmál se jen tak pro sebe a zmizel.
Rob stál ve stínu domu a díval se na dva střelce, kteří postávali s hlavněmi namířenými do dveří. Oba dva na něco čekali. Rob se zamyslel a vytáhl dva nože. První čepel prolétla vzduchem a vší svou silou rozštípla krční obratle a proťala míchu. Zasažený se s chroptěním sklátil k zemi neschopný jakéhokoliv pohybu. Druhý střelec se otočil směrem, ze kterého nůž přiletěl. Poslední co uviděl byla čepel letící jeho směrem.
Rob přišel k mrtvolám. Kopnutím obrátil první a vypáčil v roztříštěných obratlech uvězněný nůž. Pak pohlédl do udiveného obličeje druhého. Pravá zornička byla rozšířená jak jen to šlo. Ze druhého oka trčel vrhací nůž. Rob pokýval hlavou a vytáhl čepel. Oba dva nože očistil a vrátil na jejich místo.
Terence dostal znamení. Všichni byli na místech. Nemohl uvěřit, že on bude mít tu čest velet komandu, které má spláchnout do kanálu Blacka i s jeho kumpány. Když se před dvěma dny doslechl, že Black pořádá pařbu, začal se i usmívat. Teď viděl dům plný lidí a zábavu v plném proudu a věděl, že to má pod palcem. Natáhl závěr svého kalašnikova. Pak sáhl za opasek a vytáhl pistoli na světlice. Vystřelil. Rudý svit světlice zahájil jeden z největších masakrů, který Reno kdy zažilo. Dvanáct lidí začalo provrtávat dům kulkami.
Nedalo by se říct, že Terence měl smůlu. Nedalo by se ani říct, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho plán neměl chybu. Celé komando se na tom shodlo. Že je něco v nepořádku zjistil až když se chlapovi vlevo rozprskla hlava. Dokonce si stačil všimnout i záblesku laserového hledáčku na Gridově FnFallu. Mohla to být náhoda, ale na takové náhody on nevěřil. Byl si sakra jistý, že je někdo podrazil. Ale kulka v hlavě ho přesvědčila o tom, že si to nechá pro sebe.
Když si hlavy všech rodin prohlédly bojiště, bylo jim jasné, kdo za to může. Našli tři těla, které nevystřelily ani kulku. Všechny tak či onak skončily s čepelí v těle. Došli tedy k názoru, že Břitva stačil bandu varovat a oni se stihli vytratit. Z celého komanda zbylo jenom šest lidí a z toho jen jeden jakž takž bez vážných zranění. Jesus Mordino si oddechl. Veškeré stopy vedly jinam. Všem bylo jasné, že budou své bordely muset zásobit novým materiálem. Aspoň se utuží vztahy s otrokáři. Jesus si v duchu mnul ruce. Nový lidský materiál, to znamená větší odběr drog. Nakonec to Břitvák neudělal zase tak špatně.
…přestřelka byla hustá. Celkem jsme oddělali devět chlapů a zbytek byl tak dotlučený, že se ještě dlouho na nic nezmohli. Největší paseku udělala Blackova mina. Lidí tam zařvalo hodně, ale aspoň to měli rychle za sebou. Lepší kulka než zdechnout při absťáku…
"Doprdele chlapi, to byla akce. Zašoustal jsem si, zastřílel, to musíme někdy zvopáknout." Breker se usmíval. Sice nedostal ani jednoho, ale náladu mu to zvedlo. Seděli v jedné jeskyni asi deset kilometrů na jihozápad od Golgothy. Black ji znal už z dřívějška. Mordinovi si tam zašívali drogy a jiné věci. Už ji ale pár roků nikdo nepoužil. Ostatní vyspávali. Dohodli se, že zůstanou den dva a pak vyrazí oklikou k NCR. Ještě pořád se tady flákají karavany s lidma, kteří se chtějí usadit víc na východě. Když se poštěstí, ještě na tom vydělají.
Cesta do NCR byla dlouhá, ale po přepadení třetí karavany měli dost věcí a peněz, aby se jim na nějaký ten měsíc žilo dobře. Usadili se ve starém skvotu. Peníze ale nevydržely navěky. Navíc místní Rangeři za chvíli věděli s kým mají tu čest. Blacka ani ve snu nenapadlo, že pověst jeho bandy se dostane až tak daleko. Museli zmizet, a to rychle. Nakonec narazili na jeskyně, ve kterých vegetovala jednotka starým Mordinem placených hrdlořezů, kteří měli ztrpčovat život starému dobrému Vault City. Sem tam se tam sice objevila patrola, ale jinak to byl dobrý zapadák. Usadili se v jedné vedlejší jeskyni pod úrovní venkovního terénu a z věcí, které byly sice notně přebrané a poničené, ale celkem v pořádku, si zařídili nový útulný domov. V této oblasti zase jezdily karavany, tak měli o obživu postaráno. Rob znal hlídkové okruhy patrol z City, tak věděli, kdy a kam uhnout. Začali skromně, ale časem se pověsti o nové bandě nájezdníků dostaly až do City a všechno skončilo. Několikrát měli tu čest s patrolou, ale dostali se ze všech pastí. Rob zjistil, že mu nečiní potíže zabíjet i bývalé spoluobčany. Svědomí mu dělalo stejné starosti jako péče o účes.
…vzpomíná se přece jenom lépe. Teď už musím vzít jenom několik málo životů a budu se vším hotov.
Seržant Mathews.
Bylo odpoledne. Seržant se protáhl a vstal ze své židle v kanceláři. Měl docela dost práce. Pacifikace Gecka se protahovala a on neměl tušení čím to může být. Vypadalo to, jakoby někdo pronášel informace ghoulům, ale nikdo bez prověření neměl k informacím o přesunech jednotek a plánovaných útocích přístup. Někde byla chyba. Ustaraně se zadíval na plány načež je všechny zamkl do trezoru a odešel domů.
Joana Mathewsová měla starosti. Pokaždé když viděla manžela takhle ustaraného. A bylo to čím dál tím horší. Věděla o tom, že mu dal koncil nůž na krk. Taky viděla co to s ním dělá. Navenek to nebylo znát, ale začal pít. Pil víc než snesl. Taky proto spal už nějakou dobu v obýváku. Dnešek byl zase stejný. Přišel domů, najedl se a pak si sedl do svého křesla a začal si nalívat skleničku za skleničkou. Občas v něm i usnul. V duchu si Joana říkala, že je to jenom dočasné. Až se mu podaří vyřešit problém s Geckem, bude to zase v pořádku. Odešla tedy na procházku a večer šla spát do ložnice. Seržant už spal tvrdým opileckým spánkem a chrápal. Když se ráno probudila našla svého muže v křesle s podříznutým krkem a nožem v srdci. Její výkřik přivolal několik sousedů. Na noži v srdci bylo vyryto jméno Daniel Mathews.
Rob se procházel po City. Bylo to už dva měsíce, co poprvé v novém životě vstoupil do města. V pustinách ulovil několik geckonů a chodil pravidelně prodávat vyčiněné ještěří kožichy. Poprvé se bál, že ho poznají, ale jizvy, kterých mu přibylo a dokonale holá hlava mu dávala jistý stupeň bezpečí. Nechal si narůst bradku a udržoval si hrubé strniště. Když stál v kanceláři pod branou vyřizoval Denní propustku, měl nutkání odtud utéct a nervózně sledoval každý šramot. Po zádech mu stékal pot a cítil jak mu imaginární ozbrojenec míří na záda. Nic z toho se ale nestalo a Rob opět získal přístup do města. Hned ten den nechal vzkaz Brockovi a doufal, že jeho kamarád ještě žije a občas vyjde ven z vaultu. Vrátil se asi za měsíc s novou várkou kůží a ve skrýši našel vzkaz od Brocka. Od té doby přicházel co týden.
Zdravíčko Brocku. Dlouho jsme se neviděli a asi se ani neuvidíme. Určitě tušíš co se chystám udělat a radím ti, abys ses mi v tom nepokoušel zabránit. Zabil bych tě. Neber to prosím na lehkou váhu. Jsem ti vděčný, že jsi na mně celou tu dobu čekal a chci tě poprosit o několik věcí týkajících se jmen, které jsem ti napsal minule. Dále potřebuju znát všechny drby a hlavně, potřebuju někde přístup k počítači. Ta třetí věc bude asi nejtěžší, ale bude mi stačit i veřejný terminál, ale s přístupovými právy. Věřím ti chlape, tak mně nezklam.
Ten zalepený dopis doruč McClurovi. Osobně. Za nějakou chvíli se začnou dít špatné věci. Jsem rozhodnutý a nerozmluvíš mi to. Měl jsem hodně času abych si to promyslel a udělal jsem to opravdu pečlivě. Ale už jsem jednou začal a nejde to vrátit.
PS: pokud budeš mít možnost, pozdravuj Maggii a vyřiď jí, že s bříškem jí to děsně sluší.
Nicolas Wivier - radní
McClure seděl za svým stolem v budově koncilu a nevěřil svým očím. Ráno mu někdo donesl dopis a trval na tom, že ho musí předat osobně. Měl na sobě kombinézu z vaultu. Radního nenapadlo zeptat se dotyčného na jméno. Teď toho litoval. O několik vteřin se přihnal zástupce velitele milice se zprávou o tragickém skonu svého nadřízeného a na stůl mu položil předběžnou zprávu. Dnešní den byl pro prvního občana McClura nabitý k prasknutí, takže se k dopisu z rána dostal až teď.
Vážený pane radní McClure.
Až budete číst tyto řádky bude seržant Mathews ležet na prkně s podřezaným krkem a nožem v srdci. Na tom noži bude jeho jméno. Neptejte se jak to můžu vědět. Přijměte to jako fakt. Je to moje práce a nestydím se za ni, právě naopak. Měl jsem dost času na přemýšlení a došel jsem k závěru, že pomsta se má servírovat za studena.
Asi se ptáte kdo jsem a jak můžu znát vás a jakým způsobem vám jsem schopen doručit vám dopis. Známe se. Kdysi jsem býval občanem. Kdysi jsem pro vás udělal nějakou práci. Možná si vzpomenete, možná ne. Nic to ale nezmění na tom, že na mém seznamu jsou ještě tři jména, jejichž nositelé za nějakou dobu zmizí a jestli správně odhaduji politické zákulisí, budete se moci klidněji nadechnout. Už teď můžete jmenovat velitele milice, který bude politicky korektní. Ostatně ghoulové z Gecka mi asi vděční budou, protože smrt Mathewse zpozdí všechny vojenské akce proti nim.
Hodlám zodpovědět další otázku, která vás asi trápí, a to je jedno slovo. Proč. Vězte, že lidé, kteří zemřou nebo zmizí mají co dočiněni s tím, kým jsem se vlivem okolností a jejich přičiněním stal. Navíc díky nim zemřeli dva lidé, kteří pro mě znamenali opravdu moc. Můj velmi dobrý kamarád a moje přítelkyně, se kterou jsem hodlal založit rodinu a obohatit řady občanů o nové lidi. Pomsta je poslední, co mi zbylo.
Nehodlám se obhajovat ani vysvětlovat více, než jsem vysvětlil. Nehledejte mně. Nepokoušejte se mně zastavit, aby nezahynuli nevinní. Nemám výčitky a krev, kterou jsem prolil by naplnila řeku. Už mi zbývá zabít jen několikrát. Pak budu u konce a pokud mi bude osud nakloněn, možná se setkáme tváří v tvář.
Podpis chyběl. Bylo tam jen číslo elektronické schránky, na kterou by mohl poslat vzkaz nebo odpověď, kdyby chtěl. Znovu si přečetl celý vzkaz a pak zvedl telefon a vytočil číslo.
"Pane radní?" ozvalo se ve sluchátku.
"Rád tě slyším Wronsky, stav se ke mně."
"Hned?"
"Pokud ti to nebude vadit?"
"Dejte mi půlhodinu," odpověděl voják a zavěsil.
Radní Wivier měl milenku. Tajil to opravdu dovedně. Navíc, i kdyby se to dozvěděli jeho přátelé, nikdo by mu nic nevyčítal. Jeho frigidní manželka se ani nenamáhala svou nechuť k sexu skrývat. Z pozice radního měl přístup kamkoliv ve městě a nikdo se ho na nic neptal, tak si zařídil soukromou rezidenci v jednom z prázdných pokojů vaultu. Měl tam soukromí a hlavně tam nikdo nechodil. To si myslel on.
Rob se díval na záznam z kamery a usmíval se sám pro sebe. Broc chtěl být součástí pomsty a byl neoblomný. Rob musel chtě nechtě souhlasit, ale hned na začátku si stanovili jasné hranice. Proto teď seděl ve vaultu a sledoval milostné hrátky radního Wiviera s jednou z doktorových sestřiček. Tohle bude jednodušší než vzít dítěti lízátko.
Radní vešel do svého tajného království. Uvnitř pokoje byla tma a vypínače nereagovaly.
"No podívejme se na tu potvůrku, ona se mi chce schovat, tak počkej, já si tě najdu ty jedna nezbedo," zavrkal natěšený radní. Tahle malá komplikace ho vzrušila, takže ani necítil když ho někdo zasáhl pěstí do zátylku. Radnímu zajiskřilo před očima a padl k zemi.
Když se probral, uviděl světlo. Viděl rozmazaně a v ústech měl sucho. Navíc ho bolela hlava. Seděl připoutaný k židli a do očí mu svítilo ostré světlo.
"Co to má ksakru znamenat?" pokusil se o velmi podrážděný tón. Nikdo mu neodpověděl.
"Víte kdo já jsem?" zkusil to znova. Opět žádná odpověď.
"Já jsem radní, takhle se mnou jednat nesmíte!" zaječel. Ruka někoho, kdo stál za ním ho uchopila za čelo a zvrátila mu hlavu. Uviděl strop. Když ucítil jak se mu něco zařezává do krku začal sebou škubat. Postupně ale ztrácel síly a nakonec se propadl do milosrdného bezvědomí. Ani necítil čepel s jeho jménem, která mu pronikla do srdce a jako definitivní tečka ho zbavila života.
Radní Pret Simons.
Melisa Atkin-Leeová procházela městem. Mechanicky zdravila známé a spolupracovníky. Od doby kdy zabili Allici pro ní zmizela radost. Vypadalo to, jako by se svou dcerou zemřela i ona. Její manžel to chápal a byl z toho nešťastný za oba. Allice by si jistě přála aby se její matka radovala ze života i za ni.Melisa ale neměla ve svém životě místo pro radost, teď už ne. Když se propletla obytnou částí City zamířila přímo na hřbitov. Chodila tam každý den a seděla u hrobu své dcery až do západu slunce. Tentokrát ji ale něco zarazilo. Nemohla na to přijít, ale nakonec ji to uhodilo přímo do očí. Na hrobě ležela kytice. Došla až k hrobu a posadila se na jeho okraj. Vzala kytici do rukou a podívala se na ni pozorněji. Kdo to mohl být, nikdo, koho znala, nenosil kytky na hrob její dcery, jen ona. Kytice sama o sobě byla jednoduchá, převázaná pruhem látky. Skládala se z květin, které rostly jenom v pustině. Když pokládala květiny zpět, všimla si kusu papíru, který ležel pod kyticí. Vzala ho a začetla se do řádek, které byly adresovány jí.
Milá paní Atkin-Leeová,
Přijměte prosím mou upřímnou soustrast. Moc mě mrzí tato vaše těžká ztráta, ani nemůžete vědět jak. Vaše dcera byla pro mě něco víc. Miloval jsem ji a hodlal jsem si ji vzít. Okolnosti mi však zabránili naplnit mé a Alliciny plány a tragická náhoda nás oba připravila o její přítomnost. Nemohu vás utěšit ve vašem zármutku ale mohu vám sdělit, že její zmařený život vykoupím krví těch, kteří zapříčinili její smrt. Neptejte se kdo jsem ani kdo je na vině. Pokud mi budou okolnosti nakloněny příznivě, vyložím vám všechno do detailu. Do té doby, pokud nastane, vám popřeji více štěstí.
Radní McClure kroužil okolo svého stolu jako sup nad umírajícím. Tělo radního Wiviera našel doktor ráno, když vstoupil do předpokoje své ordinace. Okamžitě byl přivolán seržant Wronsky aby osobně ohledal místo činu, ale nikdo nic neviděl a ani neslyšel. Bylo to více než sedm týdnů, kdy dostal onen dopis, ve kterém ho na podobnou událost připravoval neznámý pisatel. Po vraždě bývalého velitele milice musel zvýšit bezpečnost a v ulicích se objevilo více strážníků. Ale ani zvýšená bezpečnostní opatření nedokázala zabránit další vraždě. Ač nerad musel si přiznat, že mu ta vražda udělala radost. Tedy v politickém slova smyslu. Wronsky nervózně přešlápl. Stál u dveří a sledoval počínání prvního občana.
"Pověz mi Wronsky, co si o tom všem myslíš?" začal McClure.
Wronsky pokrčil rameny. Četl onen záhadný dopis, který první občan dostal. Měl podklady o obou vraždách, ale nedokázal na nic přijít.
"Tak řekni už něco," zavrčel McClure a svezl se do svého křesla.
"Známe jenom fakta. Oba byli zavražděni stejně, podřezaný krk a nůž s rytinou v srdci. Na nožích bylo vyryto jméno oběti. To jsou fakta. Tím ale všechno končí. Ani jednoho nespojovalo nic s druhým. Jediné pojítko je vrah a onen dopis."
"To jsi mi neřekl nic nového."
"Protože nic nového nevím. O to jde. Nevím ani ň. Typoval bych nějakého ghoula z Gecka. První vražda by odpovídala."
"To je taky kravina Wronsky, četl jsi přece ten dopis."
"Právě, že četl. Nepopírá to ani nevyvrací. Navíc by to objasnilo i úniky informací."
"Nevysvětlilo. Ty informace jsem posílal já."
"To nemyslíš vážně?"
"Jsem naprosto vážný," pronesl ledově McClure a díval se přitom Wronskemu do očí. Wronsky uhnul.
"Řekni mi prosím tě že si děláš jenom blbou srandu. Vždyť tam zařvalo plno našich. To nemůžeš myslet vážně, tohle je zrada člověče."
"Neříkej ni co vím už dávno. Budu s tím muset žít. Ale jinak to nešlo. Jinak bych se nedokázal zbavit Mathewse a legálně ukončit snahy o anexi Gecka. Mám ruce od krve. Vím to. Už o tom nemluv, nikdy nikde a před nikým."
Wronsky kývl a mlčel. Díval se na radního, jak sedí ve svém křesle a tupě hledí do desky stolu jako by tam byla napsána odpověď na všechny problémy.
"Takže vlastně nevíme nic nového."
"Hmm, běž a vyřiď sekretářce že nechci být rušen."
Wronsky odešel do své nové úřadovny. Po cestě uvažoval, kdo by mohl být tak šílený aby dokázal vraždit a oba dva mrtví mu šlápli na kuří oko.
Rob bloumal po City. Sledoval Simonse už nějakou dobu, ale nemohl najít žádnou skulinu, ve které by ho dostal pod nůž. Vypadalo to, že radního Simonse má každý rád a že je to pevný zásadový člověk bez sebemenší slabiny. Měl ženu, děti a psa. Idylická rodinka. Tohle byl opravdu tvrdý oříšek. Asi bude muset zabrousit opravdu do hloubky.
Utekl týden. Většinu nocí trávil Rob u veřejného informačního terminálu. Díky heslům a zadním dvířkům od Brocka měl přístup ke všemu. Mohl klidně deaktivovat obranné věže, ale proč by to dělal? Zabral se do Simonsovy korespondence. Začal mít podezření a nakonec našel co hledal. Slušňák Simons neměl tak sněhobílý štít, ale naopak. V jeho soukromé korespondenci našel několik důkazů o hodně nečestném jednání, které přinášelo radnímu slušné bohatství. Dozvěděl se, že občanství se dá koupit. Radní Simons si od svého působení v kanceláři zkušební komise vybudoval síť, která pomohla movitým klientům k občanství. Ceny se různily. Nahrál si všechno na dva holodisky a jeden zabalil a nechal ho doručit.
Radní Simons procházel branou. Strážní ho poznali a věděli, že občas chodí do dolního města na zapřenou aby zjistil, jak se žije ostatním, kteří nejsou tak šťastní aby se stali občany. Kdyby jen věděli. Došel až do Cassidyho hospody a posadil se ke stolu a čekal. Asi po pěti minutách si k němu přisedl muž, viditelně voják milice.
"Vidím, že jste přesný pane radní," začal konverzaci.
"No a co má být," odsekl radní, když zjistil s kým má tu čest. Čekal víc než obyčejného vojáka.
"Za prvé budu mluvit já. Nemyslete si, že mluvíte s někým, kdo neví co má v ruce. Tak na to zapomeňte. Vím moc dobře co mám v rukávu. Víte, mám pár dovedností, které se hodí. A vy nejste hloupý, umíte v tom chodit, takže si nebudeme hrát na slepou bábu. Oba víme co by se stalo kdyby se tyhle věci dostaly ven a oba víme, že mám více dobře schovaných kopií, jenom pro případ."
"Takže co chcete," přešel k věci radní.
"Vidím, že si rozumíme. Chci sto tisíc v hotovosti a deset procent z každé další transakce."
"Vy jste se zbláznil člověče. Tohle nemůžete myslet vážně."
"Myslím to naprosto vážně a na vašem místě bych se necukal. Už zítra můžou všichni vědět co že je slušňák Simons za šmejda. Však víte jak drahé je postavit dům a uživit rodinu z jednoho žoldu je nemožné. Berte to jako investici do budoucnosti města."
"Tak dobrá, ale bude to chvíli trvat."
"Máte dva týdny, ale upozorňuju vás rovnou tady. Jakýkoliv pokus o to zbavit se mně a půjdete se mnou."
"Dobrá, dva týdny."
"Ještě se ozvu, propos, pro vaši vlastní bezpečnost, raději bych použil zadní východ," oznámil mu voják a odešel zpátky k baru.
Rob sledoval celou tu výměnu názorů. Onen voják to zahrál přesně jak měl. Ona druhá pětistovka, která ho čekala je dobrá motivace k hereckým výkonům. Běžný voják si tisícovku nevydělá ani za rok služby. Před koncem rozhovoru se vytratil a peníze nechal u barmana. Přesně jak slíbil.
Radní zakopl o kámen a zaklel. Svoje nové boty může rovnou vyhodit. Měl jít normálně předem, tam by viděl na cestu. Když znova zakopl, rozhodl se vzít to přímo k nejbližšímu světlu. Zasvištění letící čepele neslyšel. Když se mu zabořila hluboko do stehna zavyl bolestí a svalil se na zem. Vlny bolesti mu projely mozkem. Ve svitu měsíce nahmatal hluboko zaražený vrhací nůž a vytrhl ho ven. Další vlny bolesti mu projely nohou a málem začal vidět rudě. Vrhací nůž měl vybroušené zpětné háčky a potrhal radnímu stehenní sval. Další vlna bolesti srazila radního k zemi. Druhý nůž se mu zabořil do ruky, ve které držel první. Radní zařval. Už se nepokoušel dostat čepel ven. Někdo, koho neviděl, to udělal za něho. Nová vlna nesnesitelné bolesti ho srazila jako kladivo.
Rob táhl bezvládné tělo radního tmavými zákoutími. Dolní město byl jeden velký slum a tak se nikdo nenamáhal podívat se kdo že to vlastně řve. Rolníkům to bylo jedno a ostatní se báli. Proto nechal Rob radního dojít až ke Cassidymu.
Když uslyšel zavírání brány sáhl bezvládnému tělu na krční tepnu. Tep byl pomalu nehmatný. Dotáhl tělo až k bráně a tam mu prořízl hrdlo a probodl srdce. Měl tak patnáct minut aby se ztratil.
Intermezzo…
Wronského vytáhli z postele uprostřed noci. Byl opravdu velmi nevrlý, tedy do té doby než zjistil co se stalo. Do pěti minut byl před domem. Spojka, voják, který ho vzbudil, ho vedla přímo před bránu, která oddělovala občany od zbytku obyvatel města. Mrtvolu poznal a poznal i způsob, jakým byla zabita. Třetí vražda. Mají co dělat s masovým vrahem?
"Podejte hlášení," obrátil se na velitele stráže.
"Pane, šli jsme zaujmout stanoviště a při příchodu jsme našli tohle. Okamžitě jsme vyhlásili poplach a zavolali vás sem."
"Takže jestli tomu dobře rozumím přiznali jste se k porušení směrnic."
"Pane, nerozumím…."
"Ale rozumíte. Ve směrnicích je jasně napsáno že nová stráž přebírá stanoviště a střídá stráž starou přímo tady na místě a z vašeho výkladu jsem vyrozuměl, že tomu tak nebylo. Mám pravdu vojáku?"
"A-ano pane."
"Takže si rozumíme. Sežeňte mi dva lidi a ať si vezmou silné světla a jedno vemou pro mě."
"Provedu pane," zasalutoval voják a okamžitě začal mluvit do vysílačky. V pěti minutách stáli dva dobrovolníci u brány. Mezitím zavolal Wronsky doktora a nařídil okamžitou pitvu.
Stopa byla jasná. Vrah táhl tělo až k bráně a podle stop krve za kanceláří pro příjem žádostí o vstup nějakou dobu čekal. Místo, kde byl radní zasažen našli lehce, a našli tam i dva vrhací nože. Wronsky si je prohlížel velmi pečlivě. Nemusel být kdovíjaký génius aby mu došlo, že tohle provedl někdo opravdu dobrý. V jeho hlavě začala klíčit jistá myšlenka, která mu nedávala spát už několik dní. Kdysi znal někoho, kdo dovedl házet nožem lépe než střílet. Vzal obě zbraně a odešel do vaultu za doktorem.
"Seržante, vzbuďte se," zavolal doktor. Popíjel kávu a netvářil se dvakrát nadšeně.
Wronsky si protřel oči.
"Nebylo by tam ještě jedno kafe doktore?" zeptal se.
"Ale bylo, pojďte, sedneme si k tomu u mě."
Když se Wronsky usadil na pohodlné židli a začal usrkávat kávu, ospalost ho pomalu přecházela.
"Tak povídej doktore, co jsi našel."
"Kromě proříznutého krku a nože se jménem oběti v srdci jsou tady navíc dvě rány po bodné zbrani. Zajímavá je ale jiná věc."
"No nenapínej mě doktore, povídej."
"Jde o to, že ty dvě rány byly přesné cílené. Měly oběť znehybnit a vzhledem k potrhaným svalům i omráčit. Ale nevím jaká zbraň by udělala takovéhle rány s následným poškozením tkáně."
"A co tohle?" zeptal se Wronsky a položil před doktora dva vrhací nože. Doktor si je chvíli prohlížel. Pořád ještě byly od krve a prachu. Něco si mumlal.
"No, to by odpovídalo i velikostí, i poškozením tkáně."
"Jo, ale na něco jsi mně přivedl. Jde o vraha. Říkal jsi něco o omráčení oběti. Je podobná spojitost i s ostatními vraždami?"
"U radního Wiviera jsem našel stopu po úderu do zátylku, který ho omráčil a Mathews byl namol."
"Co to tedy vypovídá o našem vrahovi?"
"I přes brutální způsob usmrcení asi nechce aby oběť cokoliv cítila. Vrah samaritán?"
"Divné. To mi k vrahovi nikdy nesedělo."
"Vypadá to, že už máte nějaké podezření?"
"Jenom náznak doktore, každopádně kdybys na něco přišel, dej mi vědět."
Wronsky vstal a odkráčel do kanceláře. Musel si to všechno seřadit a urovnat, navíc ho bude chtít McClure na kobereček jakmile se dozví kdo to zařval tentokrát a Wronsky už chtěl mít všechno na papíře.
McClure seděl za stolem a něco hledal. Wronsky poznal onen dopis, který všechno začal. Vedle něho ležela jeho zpráva. S oddechnutím vytáhl McClure nějaký holodisk.
"Sedni si Wronsky, máme toho hodně co probrat."
Wronsky poslechl a svezl se do židle.
"Jak se dívám, začínáš mít jasno," ukázal radní na zprávu.
"Vzpomněl jsem si na něco z minulosti, bude to pár roků."
"Tak poslouchej, jestli se shodneme. Nemohl jsem to rozlousknout. V tom dopise je to jasně řečeno. Je to někdo, komu politika zničila existenci a přitom ho připravila o dva blízké. Byl občanem a pracoval pro mě. Spojil jsem si několik nitek a došel jsem k tomuhle závěru. Je to několik roků co se začal rozjíždět projekt na rozšíření města, moc se o tom nevědělo, však víš.
Byly dva projekty, nepřerušuj mně prosím. Ten druhý jsem měl od té patálie s kontaminovanou vodou, jak pro nás ten tulák hledající Vault 13 vyřešil problém s reaktorem v Gecku a podřízl větev pod Linette. No on mi donesl holodisk s projektem na rozvoj Vault City, který zpracoval jeden ghoul v Gecku. Jenomže takhle by to nikdo neprosadil, tak jsem dal tenhle disk jistému talentovanému mladíkovi z projekční kanceláře aby ho prostudoval a se svým týmem a přizpůsobil konkrétním potřebám a tak. To byl ten druhý projekt, protiváha stávající linii postupu. Jenomže ho křídlo věrné ideálům Linette smetlo ze stolu. Pak došlo k personálním změnám a dotyčný člověk nakonec po fiasku z prvním útokem zmizel. A teď budu konkrétnější. V týmu bylo pět lidí. Maggie Spencerová, vdala se a čeká potomka. Brock Jensen, dělá v údržbě vaultu. Gary Roland, zabit při prvním útoku na reaktor v Gecku. Allice Lee, vzpomínáš si na ten incident v uvítací kanceláři dole ve městě? Gary Roland byl asi hodně dobrý kamarád. Allice Lee, to si domyslíš sám. To jsou ti dva mrtví. Teď dosadíme jméno vraha, Robert Farlen.
A oběti? Simons měl pod palcem přidělování pracovních sil. Wivier ho měl kontrolovat a Mathews má poslední slovo co se branců týče. Je ti jasné komu ležel Farlen v žaludku a kdo se ho rád zbavil? Lens Patrick. Je na řadě."
"Trefil jsi hřebík na hlavičku."
"A nakonec ten holodisk. Ty sám jsi mi ho přinesl. Poslal ho Farlen a kromě projektu číslo dvě je tam i osobní dopis. Když mi tohle všechno zapadlo do sebe, začal jsem do toho vidět. Ten kluk zmizí aby se objevil a poslal k čertu všechny, kteří si v jeho osudu namočili prsty. Takový materiál mít, myslím, že by jsme teď nebyli zakopaní po uši v hovnech, do kterých nás uvrtala Linette."
"Prašivá politika," neodpustil si Wronsky.
"Sám bych to neřekl líp starouši, tak mluv, jak jsi k našemu vrahovi došel ty?"
"Jednoduše," řekl Wronsky a podal radnímu jeden ze dvou nožů, teď už očištěných a naleštěných. McClure zvědavě nakrčil obočí.
"Kdysi jsem znal kluka, nalili ho mimo termín, ale Mathews trval na svém a rozkaz byl rozkaz. Byl zatrpklý a držel se kamaráda Garyho. Prošli výcvikem a byli dobří. Pak jednoho dne přišel rozkaz, že ti dva nesmí být ve stejné jednotce a vůbec nesmí spolu přijít do styku. Dal jsem si tu práci a zašel jsem si za ním. Popovídali jsme si a dozvěděl jsem se víc o téhle všivé politice a o tom, proč a jak se vlastně dostal do milice. Moc mu nešla střelba, ale s noži to uměl jako nikdo. A když jsem dneska ráno našel dole ty dva nože, tak mi to zacvaklo. Ten kluk se uměl trefit i za tmy tam kam chtěl. A hlavně jak chtěl. Měl to v sobě. Vzpomeneš si ještě na tu štábní krysu Erlena? Jo, ten měl nastoupit po Mathewsovi. Tak to byla první Farlenova oběť. Nikomu jsem to neřekl, ale i on je na jeho seznamu. Asi to mělo hodně společného s tím, že potopil kluky z jednotky, se kterou Farlen sloužil."
"Tak se dívám, že jsme došli ke stejnému jménu jinou cestou."
"Jo, ale otázka zní co teď uděláme?"
"Víme po kom půjde teď."
"Neměli by jsme Patricka někam uklidit, nebo mu aspoň přidělit ochranku?"
"A proč řekni mi. Jenom přijdeš o dobré chlapy. Ten kluk to nevzdá a dorazí Patricka i s kulkou v hlavě."
Oba se na sebe podívali a odpověď na nevyřčenou otázku měli na jazyku oba. Neudělali nic. Lens Patrick byl sice nově zvolený radní, ale ještě nebyl oficiálně uveden do funkce a nesložil slib. Ale už teď lezl mnoha lidem na nervy tím, jak všude strkal nos. McClurovi tak ubude oponent v radě a Wronskemu práce. Ještě chvíli tak seděli a nechali ticho naplnit kancelář. Pak se Wronsky zvedl a odešel za svými novými povinnostmi. Zastávat úřad velitele milice Vault City dá hodně práce i pro tak zkušeného člověka, jakým Wronsky byl.
Oddechový čas na druhou.
Rob zmizel z města a ani se nesnažil za sebou zametat stopy. Věděl, že po něm půjdou a ztratil se jim v pustině. Pobavilo ho sledovat stopaře, kteří si nevěděli rady a zmateně krčili rameny. Rangerům z NCR by tak jednoduše neutekl, ale nakonec by se mu to stejně podařilo. Vzal to velkou oklikou a nakonec došel do Gecka. Šel od severu. Nenarazil tam na velkou obranu. Ghoulové se spoléhali na svého informátora. Zatím je nikdy nezklamal a navíc už měli pomalu půl roku klid. Nespoléhali se sice na sto procent na varování, které by přišlo, ale kladli na něho velký důraz co se obrany týče. Takže poutníka nebo tuláka sice prohledali a vyslechli, nedělali z toho ale nějakou vědu. Rob došel do místní hospody a dal si pivo. Přitom si všimnul několika ghoulů, jak u jednoho stolu hrají Tragicka. Nahnul se k barmanovi a koupil si dva balíčky karet a začal si je procházet a třídit. Jeho počínání si všiml jeden z hráčů a přišoural se k němu a díval se mu přes rameno.
"Hele kámo, víš že v Renu by tě za tohle nabodli na kůl?"
"No jo, ale tady nejsme v Renu jestli sis nevšim pane hladkej."
"Náhodou jsem si všim, a neříkej mi Hladkej, zavání to rasizmem."
"He? Rasi-čím?"
"Nedumej nad tím, všichni mi říkají Břitvo, co začít tímhle?"
"No jo, asi kvůli tý hladký hlavě co?"
"Dost možná, co takhle hru."
"Ty chceš hrát?"
"A k čemu myslíš že mám ty karty hele?"
Ghoul se jmenoval Marty a hrálo mu to dobře. Jeho spoluhráči se přesunuli do role kibiců a hlasitě povzbuzovali. Hra byla dlouhá a skončila plichtou. Marty se škrábal na lebce až to skřípělo a kroutil hlavou.
"Teda Břitvo, takovýho hráče jsem tu ještě neměl."
"To, že jsem z Vault City ještě neznamená že neumím hrát hele." Atmosféra najednou zhoustla a ghoulové se odtáhli o něco dál.
"Klid hele, víte vůbec něco o tom, co se tam teď dole děje?" Moc je neuklidnil, ale Marty se na něho zadíval velmi zpytavým pohledem.
"Říkám klid. Kdybych chtěl kohokoliv sejmout tak si nepřijdu dát pivo a určitě bych nepřišel za bílého dne a nedal si s váma partii Tragicka. To snad dá rozum no ne? A kdo říká, že člověk z City, navíc dezertér, půjde po krku zrovna vám. Co by z toho kruci jako měl?"
Chvíli bylo ticho. Pak se ozval jeden z kibiců.
"Ty hele Marty, vono to má smysl. Třeba po nás fakt nejde."
"To ale nebudu riskovat. Vodvedeme ho k Haroldovi, ať si ho vyzpovídá."
Rob se nevzpíral. Marty měl asi nějaké větší slovo v místní komunitě a Rob se stejně chtěl dostat k hlavě tady toho všeho. Nejdříve ho odvedli do jednoho z domů, ale Harold tam nebyl. Poslali je do elektrárny. Tam ho předali ochrance a vydali se hledat Harolda. Ochranka se netvářila dvakrát nadšeně že musí hlídat nějakého člověka, tak ho posadili do jedné malé místnůstky mezi staré regály a harampádí. Do dveří se postavil jeden ghoul s kalašnikovem a netvářil se nijak přívětivě. Asi za půl hodiny se došoural ghoul se stromečkem na hlavě. Hlídač mu ustoupil z cesty a na jeho pokyn za sebou zavřel dveře. Zvenku.
"Marty mi povykládal co za ptáčka nám vletělo rovnou do náruče."
"Sice se na sebe nedívám jako na opeřence, ale budiž."
"Tak povídej, co jsi zač."
"No, jak začít. Jsem, nebo spíše jsem byl občanem Vault city, jsem dezertér a nájezdník, nájemný hrdlořez, co ještě, aha, zapomněl jsem. Všude mě znají jako Břitvu."
"Velmi zajímavé pane Břitvo, ale co tady chceš, zabíjet?"
"Po pravdě mám to v plánu, ale nemusíš se bát Harolde. Už mi zbývá zabít jen jednoho člověka."
"Slyšel jsem člověka?"
"Záměrně jsem to tak řekl. Člověka, ne ghoula."
"Čím to, že mně to nijak neuklidnilo."
Zbytek dne strávili v oné místnosti a rozmlouvali. Rob vyložil Haroldovi celou minulost, vynechal jen jméno. Přiznal se i k smrti ghoula tehdy při prvním přepadu elektrárny.
"Z toho si nic nedělej. Von to byl pruďas a díky jeho zbrklosti přišel o život on, tvůj kámoš a i kdyby to přežil, použil bych ho jako vycpávku na to prostřelené potrubí. Týden dám trvalo než jsme to tady dali do rychtiku a tý radiace co tu bylo, škoda mluvit."
"Stejně mi připadalo, že někdo profláknul akci."
"He, a divil by ses kdo to byl."
"Raději mi to neříkej."
"Ale řeknu. Byl to sám velkej McClure. Od té doby co nám pomohl opravit reaktor s ním udržujeme kontakt. No nemá nic proti nám a chce nás tady, tak nám pomáhá. Kdysi jeden z nás poslal do City holodisk a díky tomu si s McClurem rozumíme."
"A kruci, tohle ho může stát krk. Hele, je ještě na živu ten váš myslitel?"
"Myslitel, jo Gordon, ještě je, proč?"
Rob vytáhl z batohu už notně obitý holodisk a podal ho ghoulovi. Ten se na něho díval a vypadal že nechápe.
"Dej mu tohle, třeba se v tom pozná."
Rob se zabydlel v jedné polorozpadlé kůlně a pravidelně sváděl s Martym a ostatními hráči bitvy v Tragicku. Ghoulové si na něho zvykli a navíc jim byl nápomocný. Když občas na několik dní zmizel, nikdo se tomu nedivil.
Broc seděl na židli v místnosti, která sloužila k výslechům. Proti němu rázoval Wronsky a netvářil se dvakrát nadšeně.
"Už vám to opakuju nejmíň po sté. Nevím kde Robert je a i kdybych to věděl, tak bych to určitě neřekl, zrovna vám ne."
"Hele chlape, nedělej si problémy."
"Na to kašlu. Pokud máte důkazy, tak mně zavřete a obviňte."
"Vypadni odsud než si to rozmyslím a Farlenovy vyřiď, že všechno vím, ale nemůžu ho nechat běžet. Ať nechá Patricka na pokoji a zmizí. Vím, je to parchant, ale on se znemožní sám. Allici mu to nevrátí."
"Jak víte o Allici."
"Za prvé,nejsem hloupý, spojil jsem si jedna a jedna a přišel jsem na to. Za druhé, O Allici mi nevědomky řekl sám. Teď běž a vyřiď mu to."
Wronsky osaměl. Původně chtěl z Brocka vypáčit kde se Rob zašil a jít mu to osobně rozmluvit, ale takhle nemohl dělat nic. McClure všechno sledoval na monitoru v jiné místnosti budovy milice. Teď stál ve dveřích a vrtěl hlavou.
"Měl strach, ale nedal se."
"Jo, to bylo vidět. Asi chce taky vidět Patricka s dírou v krku."
"Možná ten vzkaz zabere."
Rob stál v obchodě u Smilyho a dohadoval se na ceně. V kapse měl Brockův vzkaz. Nevěděl co v něm je. Přišel jenom prodat a okouknout terén. Navíc si chtěl koupit nějaké věci do svého nového příbytku a byl položit další kytici na Allicin hrob. Jen náhodou narazil na Wronského. Podivil se tomu, že starý velitel má seržantské výložky a odznaky velitele, ale tak trochu to čekal. Všude byl někdo od milice. Rob si řekl, že ještě chvíli počká. Navíc se těšil na další dlouhý pokec s Gordonem.
Skeeter mlátil do něčeho kladivem a dělal hrozný kravál. S tím se musel každý v obytné části Gecka smířit. Když to vyšinutého vynálezce popadlo, nerozmluvil mu nikdo nic. Rob si prohlížel sbírku jeho harampádí, které se mu válelo po jeho dílně a skladu zároveň. Lumpy se opíral o stůl a krčil rameny.
"Když já nemám to srdce mu to rozmlouvat," snažil se překřičet hluk linoucí se od vedlejšího stolu. Rob za tu chvíli co tu bydlel věděl, že ti dva nedají jeden bez druhého ani ránu. Tohle trvalo už několik let. Člověk, na kterého pěl Harold jenom samou chválu, ten, který tu dal do pořádku zlobící reaktor, měl auto. Funkční auto a Skeeter si jednoho dne řekl, že si jeden z vraků které se válely všude okolo zprovozní. Tak se snaží a občas mu to i jde. Ještě několik dílů a bude mít kompletní motor. Jestli ale bude funkční, to je jiná věc.
Lens Patrick byl na vrcholu. Hřál se na výsluní jako nový radní. Štvalo ho, že to ještě není oficiální. Chápal ale, že ve stávajícím chaosu okolo vražd dvou radních není na drobnosti, jako je jeho oficiální jmenování, dostatek času. Tak se snažil jak nejlépe uměl, aby věděl o všem a měl ve všem slovo. Netušil, že tím stačil naštvat většinu radních a mnoho svých příznivců, včetně obou dvou zesnulých. Ale i kdyby to jen tušil, stejně by mu to nevadilo. Mířil do křesla prvního občana, radního McClura.
Grandiózní finále.
Rob se posadil za dveře a čekal. Věděl, že Patrick se vrátí domů co nevidět. Znal jeho zvyky a mezi ty nové patřily i večeře mimo dům. Od doby co mu zemřela manželka doma nejedl téměř vůbec. Tím lépe. Po přečtení posledního vzkazu, který od Broca dostal, zabředl znovu do svých plánů. Wronsky měl pravdu. Když ho zabije, Allice se nevrátí. Nechtěl ale nechat svou cestu nedokončenou, své účty neuzavřené. Tak si sedl ke stolu a začal psát. Napsal tři dopisy. Jeden adresoval matce. Vyzpovídal se v něm ze všeho co prožil. Nežádal ji o odpuštění ani o útěchu. Neřekl kde je ani jestli se někdy vrátí. Druhý adresoval paní Atkin-Leeové a popsal v něm všechno, co věděl o zákulisních čachrech Lense Patricka a jeho, již mrtvých, kamarádeh. Do všech podrobností. Paní Leeové to nijak neulehčí, ale bude aspoň vědět, kdo byl příčinou smrti její dcery. Oba dopisy zabalil do obálek a nechal je doručit vnitřní poštou města. Třetí byl vlastně jen malý papírek. Ten nechal přibodnutý ke stolu v Patrickově domě.
Lens Patrick se vracel v rozjařené náladě. Bylo později než obvykle, ale to mu nebránilo v tom, aby si broukal. Jakoby nic otevřel dveře a vstoupil. Ani si nerožnul a rovnou vešel do ložnice, tedy chtěl. Hned za dveřmi ho ale někdo chytil zezadu za bradu, zvrátil mu hlavu na stranu a vbodl mu do krční tepny injekční jehlu. Lens se svezl k zemi a podle všeho měl sladké sny o své vlastní moci.
Seržant Wronsky měl divné tušení, když si ho nechal radní McClur zavolat. Jeho tušení ho nezklamalo.
"Patrick zmizel," vypálil na něho radní hned ve dveřích. Wronsky zatvářil nechápavě. Pak si vzal list papíru,který mu radní podával. Stačilo mu, aby se podíval na díru po noži a bylo mu to jasné. Jeho pocit ho nezklamal. Na listu stála jediná věta:
Pokud toužíte mít Lense Patricka mezi vámi, přijďte si pro něho do Gecka. R.F.
"Jsi si vědom, že s tím už musím něco dělat?" ozval se Wronsky.
"Jsem, máš dva dny abys vyrazil. Nemusíš nijak spěchat. Mám takové tušení, že ho přivedeš zpátky v celku."
"Patricka nebo Farlena?"
"Tu politicky horší možnost."
"Co s Farlenem?"
"To už nechám na tobě Wronsky. Osobně….., ale to s tím nemá co dělat."
"Takže?"
Odpověď nepadla. Wronsky se zařídil podle toho. O dva dny později vyrazila tříčlenná jednotka s Wronskym v čele k Gecku.
Lens Patrick se probíral jen pozvolna. Hlava mu třeštila a necítil se dvakrát dobře. Oči měl kalné a světlo ho do nich bodalo přímo nemilosrdně. Navíc cítil nějaký divný pach, který neznal. Pomyslel si, že asi musel hodně přebrat. No co, jako radní nemusel chodit do práce přesně. Dá si sprchu, nějaký aspirin a pak se uvidí. Pokusil se pohnout, ale provazy se mu zařízly do zápěstí. Několikrát zamrkal. Pak se rozhlédl. Nebyl doma. Seděl připoutaný k židli. Když se pořádně podíval na své předloktí, uviděl několik ranek po vpichu. Pomalu mu začalo docházet, že se děje něco opravdu špatného. Jeho kůže mu nebyla lhostejná. Zaposlouchal se do zvuků v okolí. Z potrubí se ozývalo klepání a před dveřmi zaslechl šouravé kroky. Divné hučení a jemné vibrace ani nevnímal. Když zhodnotil své šance a celkovou situaci, nezbylo mu než čekat co se bude dít dál. Za nějakou dobu upadl do dřímoty. Nevěděl jak dlouho spal, ale probudilo ho otevření dveří, velkého kruhového uzávěru ve stěně před ním. Zamrkal, ale osobě ve dveřích neviděl do tváře. Ozvalo se pobavené pousmání. Postava ve dveřích udělala několik kroků směrem k němu. Čí blíže byla, tím lépe viděl příchozímu do obličeje. Nejdříve nevěděl o koho by mohlo jít. Ale najednou mu v hlavě zapadlo několik koleček na svá místa a oči poznaly. Osoba se postavila krok před jeho židlí a přidřepla si natolik, aby měli obličeje ve stejné rovině. Hrál na něm úsměv. Lens najednou zjistil, že strach, který tak pečlivě krotil ho najednou začíná pohlcovat. Topil se ve svém strachu. Ve chvíli, když poznal příchozího, mu došlo, že tohle může a podle všeho bude začátek velmi nepříjemného konce jeho života a on bude jen bezmocně přihlížet. Radní Lens Patrick, hrdý zásadový a nebojácný občan Vault City se roztřásl strachem. Na obličeji příchozího se rozzářil úsměv.
"To jsi nečekal starouši, že se zase setkáme co?" Pronesl Rob a znova se usmál.
Paní Melisa Atkin- Leeová seděla na lavičce u hrobu své dcery. Vedle ní vzdychala paní Leona Farlenová. Obě ženy se setkaly dva dny po té, co každá z nich dostala dopis, který nečekaly. Osudy jejich dětí je svedly dohromady a teď chtě nechtě se z nich staly přítelkyně.
"Nesmíš si to tak brát Leo. Robert možná ještě žije, a pokud ano, tak se vrátí."
"Nedávej mi prosím plané naděje. Sem se vrátit nemůže. V očích zákona je to vrah a skončil by ve vězení na zbytek svého života. Dokonce si myslím, že pokud by mohl, nevrátil by se."
"Určitě by tě tu nenechal samotnou."
"Ale já nejsem sama, nikdy jsem nebyla sama ikdyž to tak vypadalo. Allice je mi opravdu líto. Byla šikovná. Hodili se k sobě. Rob si myslel, že o nich dvou nevím, ale co bych to byla za matku."
"Taky jsem tušila, že moje holčička někoho má, ale doteď jsem nevěděla kdo to byl."
"Láska je mocná."
"Nebo spíše bláhová."
"Tak nemluv Meliso, určitě jsi byla taky v jejich věku zamilovaná až po uši. Musel ji hodně milovat, když se odvážil k takovým věcem."
"Asi budeš mít pravdu. Pojď, stmívá se."
"Máš pravdu, dáš si se mnou čaj?"
"Ráda."
Obě ženy odešly. Radní McClure se zadíval na zapadající slunce a usmál se. Alespoň jedna část téhle skládačky dopadla dobře, relativně vzato.
Wronsky se svým doprovodem byl zastaven četou ghoulů na dohled od Gecka. Než stačil jeho doprovod cokoliv udělat, přikázal jim sklonit a odložit zbraně. Oba vojáci poslechli. Viditelně se jim ale nezamlouvalo sedět tady bez zbraní. Wronsky došel ke ghoulovi, který vypadal jako vůdce téhle skupiny a řekl mu, proč tu je.
"Víme seržante, víme. Máte počkat tady. Za chvilku přijdou všichni kterých se to týká."
Wronsky se posadil zpátky ke svým vojákům a čekal. Nic jiného se stejně nedalo dělat.
Monolog mrtvého muže.
"Tak jak jsi se celou dobu měl starouši? Vypadá to, že dobře. Je to vidět. Máš strach viď? Copak asi s tebou udělám? Nejdříve jsem tě chtěl podříznout a probodnout jako tvoje kamarádíčky. Připadalo mi to ale jako malý trest. Pak jsem si vzpomněl na to, jak jsme v Renu mučili jednoho práskače. Napíchali jsme ho drogama, udělali jsme z něho trosku závislou na několika různých drogách a pak jsme ho nechali bez nich aby ho absťák dostal. Byla to poutavá podívaná, ale stála hodně peněz. Tolik do tebe investovat nehodlám. A věř mi, že by sis to užil. Pak mě zase napadlo, nechat tě svázaného u doupěte geckonů. Ale to je zase moc rychlé. Když si všimneš toho potrubí okolo, to je parovod. Vede od reaktoru a pára je hodně horká a navíc kontaminovaná. To bych se ale nemohl dívat. Taky bych mohl vyložit zdejším ghoulům co jsi za ptáčka a nechat je, aby si s tebou pohráli a to, co by z tebe zbylo by jsme mohli nabodnout na kůl. Taky jsem tě chtěl posadit do reaktorové komory a sledovat, jak tě den za dnem horko a radiace likviduje. Poděkuj tady Haroldoví za to, že mi to nedovolil. Prý by jsi zavazel servisnímu robotu. Další perličku jsem přečetl v jednom velmi starém časopise. Na břicho by jsme ti položili kbelík a pod něj by jsme dali krysu. Obyčejnou krysu chycenou kdekoliv. Kbelík by jsme potom začali zahřívat. Skeeter by nám mohl půjčit autogen. Když se kbelík rozžhaví, krysa se bude chtít zachránit a prokousala by se ti břichem aby unikla. Ale Skeeter je lakomec a určitě by mi ten autogen nepůjčil. Ale notak starouši. Nějak jsi nám tady pobledl. Napadlo mě opravdu hodně způsobů, jak tě působivě zprovodit ze světa. Ale nebudu tě napínat. Zatím budeš žít. Zatím.
Zatím jsem se rozpovídal o tom, jak tě zrušit a zanedbávám tady Haroldovu zvědavost. Víš Lensi, Harold nemohl pochopit, proč plýtvám svým umem a úsilím na to, abych dostal takovou, pro něho bezvýznamnou, krysu. Ty možná tušíš proč, ale v hodně věcech se pleteš. To, že jsi se mně zbavil bych pochopil a možná i přešel. Všeobecně se vědělo, že jsem číslo dvě v projekčním. Bylo mi jasné, že se mně budeš chtít zbavit a chápu to. Bál ses o svoje křeslo. Co ti ale neodpustím je to, že jsi se zbavil ostatních z mého týmu jenom proto, že byli na mojí straně a nelezli ti do zadku jako ostatní. Neodpustím ti ani zákulisní čachry, které mě dostaly k milici spolu s Garym a Brocka k údržbářům. A poslední věc ti nezapomenu ani po tvé smrti. Allicinu smrt. Allici jsem miloval a měli jsme v plánu se vzít. Spolu s ní jsi ale zabil i dítě, které čekala. Nevěděl to nikdo kromě ní mně a doktora, který ctí lékařské tajemství. Zabil jsi nového občana Vault city. Máš na rukou krev tří lidí ať se ti to líbí nebo ne. Slíbil jsem si, že se pomstím. Víš, jak to chodí venku v pustinách? Krev za krev. Jeden moudrý člověk mi ale řekl, že ani tvoje krev mi ji nevrátí. Proto ještě žiješ a děkuj mu za to. Rozhodl jsem se ale jinak. Vidíš tenhle nůž? Podívej se pořádně. Na čepeli je tvoje jméno. Je to moje práce a věř tomu, že jsem si dal záležet aby to jak se patří vypadalo. Tohle ostří je pro tebe. Jak jsem ale řekl, budeš žít, zatím. Když jsem se v poslední době potuloval v City, dal jsem si tu práci a našel jsem si všechny důkazy o tvých čachrech a manipulacích a to nejen se mnou. Je toho dost aby tě to stáhlo do prachu. Všechny tyhle informace a něco navíc předám každému ve Vault city od McClura až po posledního šmejda v dolním městě. Tohle je nůž, který ti dávám na krk, kterým ti otočím v ráně. Můj dárek tobě za smrt. Za pár dní budeš zpátky ve své městě a všichni si na tebe budou ukazovat prstem. Jak rád bych to viděl, ale samotná představa mi bude muset stačit. Tak si užívej poslední hodiny své slávy. Nic jiného už ti nezbylo. Už pro mě nemáš žádnou cenu. Pojď Harolde, už je čas.
Poslední cesta.
Wronsky se svou skupinou dvou mužů přečkal noc u ohně s několika ghouly. Probudil se s východem slunce jak měl ve zvyku. Setřásl z těla únavu a protáhl si ztuhlé svaly. Už je to dost času co naposledy spal na tvrdé zemi. O dvě hodiny později zahlédl čtyři postavy kráčející směrem k nim. Podle pohybu bezpečně rozeznal dva ghouly. Třetí měl problémy udržet tempo a byl dvěma ghouly postrkován. To musí být Patrick,pomyslel si Wronsky ale moc se tím netrápil. Před odchodem se mu v poště ocitlo několik dokumentů, které barvitě ilustrovaly cestu bývalého šéfa konstrukční kanceláře a bývalého radního. Tyhle dokumenty dostal i McClure a ostatní z rady a Wronsky by se vsadil o roční žold, že kopie těchto dokumentů v elektronické podobě dostal do rukou každý občan Vault city. Patricka čeká po návratu hodně obtížný úkol a vypadá to, že mu hrozí i soud. Jeho domněnky potvrdil spěšný kurýr, který mu doručil oficiální zatykač a pokyny podepsané prvním občanem osobně. Kurýr se otočil na patě a zmizel.
Lens byl nevrlý, unavený, hladový a vyčerpaný jak jen vyčerpaný být může. Najíst a napít dostal za celou cestu jenom jednou. Když nestačil, pobídli ho dva ghoulové hlavněmi svých pušek. Neměl ani sílu přemýšlet o tom, co si teprve před několika hodinami vyslechl. Nevěřil tomu a plánoval, jak se po svém zotavení pomstí celému Gecku. Zahlédl tři postavy v uniformách milice. Cože, jenom tři?
"Lensi Patricku, jste zatčen."
Patrick zesinal a ztuhl.
"Co…co jste to… tohle nemůžete, já jsem radní."
"Tady mám oficiální zatykač podepsaný prvním občanem McClurem. Obvinění vám bude sděleno při nejbližším zasedání rady města. Do té doby budete umístěn ve vyšetřovací vazbě."
Patrick začal lapat po dechu. Najednou mu došlo, co se vlastně děje a že ten fracek Farlen neblafoval. Kdyby nebylo milicionářů, svalil by se na zem, protože se mu začaly podlamovat kolena. Wronsky se díval na tu scénu a v duchu kroutil hlavou.
"Odveďte ho chlapi, jděte napřed, mám tu ještě nějakou práci."
Rob naznačil tázavým pohledem, že je překvapen a nerozumí tomu, co se děje.
"Nediv se mladej, tou poštou jsi rozhoupal loď tak, že se několik lidí začne co nevidět topit. Máš čas na malý rozhovor?"
Rob se otočil na ghouly, kteří postávali opodál a opírali se o zbraně.
"Harolde, chlapi, díky za pomoc. Kdybych se přece jenom nevrátil, tak si nedělejte starost."
"Když myslíš, tvoje rozhodnutí," zhodnotil Harold a pokynul ghoulům. Za chvilku už byli z doslechu. Rob a Wronsky se posadili proti sobě.
"Tak co Wronsky, co se stane teď?"
"Nejdřív si přečti tohle," vytáhl Wronsky složený papír. Rob ho poznal od pohledu hlavičkový papír z Vault city.
Zdravíčko Roberte,
Asi tě bude zajímat, proč tak neformální oslovení, ale jak bych se měl bavit s člověkem, který mi uvolnil ruce. Za jistých okolností bych tě mohl nazývat přítelem, ale bohužel, okolnosti tomu nejsou nakloněny.
Co teď bude. To ti určitě vrtá hlavou. Nechal jsem Wronskemu volnou ruku. Nepočítám, že by tě chtěl zabít, nebo tě přivést do města k soudu. Z mé strany toho moc udělat nepůjde. Jednou jsi psanec, tedy v očích zákonů Vault City. S tím nic nenaděláme.
Pokud by jsi chtěl změnit identitu, nebyl bych proti. Pro tvé schopnosti by se určitě našlo využití. Konečně Wronsky by tě v řadách milice určitě rád uvítal, ale tohle rozhodnutí je jen na tobě.
Budoucnost vidím docela světle. Teď už nic nebrání realizaci Druhého Projektu. Mám s Geckem dalekosáhlé plány a doufám, že ghoulové nezanevřeli na nás občany a budou nakloněni spolupracovat. Obě strany mají co nabízet.
Loučit se nebudu. Je možné, že se ještě setkáme.
Rob zvedl oči a podíval se na seržanta milice. Wronsky se usmíval. Z výrazu jeho tváře se nedalo vyčíst nic, co by mohlo naznačovat dění v několika dalších chvílích.
"Tak co Wronsky?"
"Jo mladej, pro tebe není jiné cesty. Zpátky nemůžeš…"
"A ani bych nešel."
"Jeden člověk, kterého jsem poznal, říkal něco o tom, že ho svět mimo města změnil. Tebe to změnilo k nepoznání. Navíc, na tvém místě bych se taky nevracel."
"Tak jako tak má život vojáka svoje výhody co?"
"Život obyčejného pěšáka jo, ale v mém případě už to jaksi neplatí."
"Tak nějak tě i chápu. Tak co nabízíš?"
"Nic světoborného. Robert Farlen musí zemřít nebo zmizet. Jiné východisko pro něho není."
"Proč pro něho?"
"Trochu odbočím mladej. Za dobu, co jsem u milice jsem se naučil jednu důležitou věc, a to, že papír snese naprosto všechno. Jméno se dá přepsat nebo smazat. Když napíšu, že Robert Farlen zemřel při přestřelce a McClure to podepíše, nikdo mi neřekne ani slovo. Tělo se může ztratit. Papír snese všechno a co je na papíře, to je dáno."
"Takže?"
"Ty zůstaneš a jméno zmizí. Člověk tvých schopností by se mi hodil. Je spousta lidí, které je třeba zlikvidovat a otevřený zásah je jaksi nemožný. Co ti budu povídat."
"Wronsky, říkám ne. Až si najdeš trochu času a pošleš několik špiclů do Rena, ptej se na chlápka jménem Břitva. Až budeš vědět všechno, co se o něm dozvědět můžeš, pak si to možná rozmyslíš. A pokud ne, stejně nebudu chtít. Zabít na papíře mě nemůžeš. Patrick by ti mohl nadělat i tak dost problémů. Já zůstávám. Nikdo o tom nemusí vědět. Víš, zabít někoho v boji je jiná věc než zabít jen tak, z pomsty, nebo za peníze. To chce nervy. Já už musím vzít jenom jeden život, ale to může počkat. A pokud se McClure domluví s ghouly, možná mě tu bude i potřeba. Pokud si dáš trochu práce a projdeš si vydané denní propustky za poslední rok, najdeš tam i lovce jménem Parker. Co s tím uděláš je tvoje věc."
"Zní to definitivně."
"Taky že je. Pozdravuj ode mě McClura a Patricka taky. No, je čas, mám hlad a Skeeter bude dneska rožnit brahminu. Možná se uvidíme, a možná ne. To záleží na okolnostech."
Wronsky se díval na Roberta Farlena, jak odcházel zpátky do Gecka. Být všichni radní jako tenhle člověk, nebylo by pro něho v milici moc práce, ale svět je jiný. V klidu si utřídil v hlavě co všechno vlastně musí udělat a pomalu se zvedl ze země. Otlačené kosti nechtěly poslouchat, ale to se srovná. Vzal ze země pušku a vydal se směrem k domovu. Tolik práce a tak málo času. Na okamžik opět zapochyboval, jestli je jeho nová práce to, co vždycky chtěl.