Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Autor: David Brin Před čtením Brinovy knížky Pošťák vám doporučuju pročistit si hlavu od otřesné hollywoodské slátaniny, která byla natočena na její motivy. Recenzi na ni si můžete přečíst ve filmech. Kevin Costner se ve filmu snaží rozechvět pateticky nacionalistická srdíčka svých krajanů a v poslední smrtelné křeči své filmové slávy tak zplodil otřesný paskvil, za který by se nemuseli stydět ani filmaři Goebelsovy propagandistické kanceláře s Leni Riefenstahl v čele. Hrdina knihy Gordon Krantz je docela obyčejný tulák, který se v rozvráceném poválečeném světě snaží zajistit si obživu jak umí. A protože před válkou toho nemálo přečetl, zúročuje to teď jako potulný kejklíř, zpěvák a herec. Sem tam se mu poštěstí, obyvatelé primitivních osad ho nevyženou a on jim pak zahraje nějakou tu klasiku a přezpívá staré reklamní znělky. Když se pak zotaví po cestě a nabere zásoby, vydává se zase dál. Snad podvědomě doufá, že jednou konečně narazí na zbytky civilizace, která v nějakém zastrčeném koutě USA přežila bombardování, biologické války, následný hladomor a pozdější zběsilé řádění survivalistů. Ti byli posledním hřebíčkem do rakve lidstva. Všechny výše jmenované katastrofy by lidé ještě utáhli a vzpamatovali se, ale survivalisté – lidé už před válkou posedlí připravami na různé katastrofy a hromaděním zbraní – a obzvláště jejich ultra-tvrdá odnož Holnisté, svými nájezdy a ničivým drancováním zabili i tu poslední naději na to, že se lidstvo jednou vzpamatuje. Při jedné ze svých bezcílných toulek je Gordon přepaden tlupou banditů. Přijde o všechno – bundu, brokovnici, boty, spacák. Pokusí se sice zloděje dohnat a získat zpět alespoň oblečení, bez kterého v noci jistě umrzne, ale v lese ztratí stopu. Naštěstí však najde něco jiného: staré pošťácké auto i s překvapením uvnitř - s mumifikovaným pošťákem v celkem zachovalých šatech. Gordon samozřejmě neváhá, vyklepe kosti a navleče se do prastaré uniformy. Jenže když pak dorazí do další zemědělské osady, lidé už nejsou zvědaví na jeho příběhy a hry. Vidí uniformu a mnozí z nich v ní spatřují symbol obnovy Spojených států. Ignorují Gordonovo vysvětlení, že čepici a bundu s odznaky pošty jen našel a glorifikují si jej jako první vlaštovku navrátivší se civilizace. Náš tulák není hloupý, vidí příležitost a chopí se jí. Od té chvíle cestuje po Oregonu s primitivně padělanými doklady „Obnovených Spojených Států Amerických“, vydává se za jejich zástupce, zakládá pošty a užívá si blahobytu, který z jeho „úřadu“ plyne. Všichni jej hostí, ochraňují, pořádají slavnosti... Svědomí jej samozřejmě hryže, ale utěšuje se tím, že v podstatě nikomu neubližuje a poštovní spojení, které na základě svého neexistujícího úřadu obnovuje, může všem jen prospět. Jenže postupně jej jeho legenda přerůstá. Až v závěru knihy si Gordon začíná uvědomovat, že lži o „Obnovených USA“ se stávají pravdou a to jen díky jemu a několika podobným zastydlým idealistům, které získal na svou stranu. To už má ovšem za sebou dlouhé putování a mnohá dobrodružství. Setkává se s poslední výspou technické civilizace, která se nakonec ukáže být podobnou lží jako ta jeho, bojuje s Holnisty, je svědkem založení jakéhosi nábožensko feministického kultu. Kniha rozhodně nekončí tak debilně optimisticky jako film. Lidé se teprve začínají zvedat z prachu a paradoxně se staví na nohy s oporou dvou lží – té Gordonovy pošťácké a další o posledním fungujícím super-počítači, který ve skutečnosti tak docela nefunguje. Co knihu v mých očích kapku sráží je mírně naivní představa o vymoženostech budoucnosti (přičemž ona tehdejší „budoucnost“ je naše přítomnost). Tak se tedy dočkáme obřích počítačů s blikajícími diodami, PC her reprezentovaných kapesním přístrojem s několika skákajícími ufouny (prostě něco jako pac-man či nálety alienů) nebo dnes už trošku zastaralé představy implantování umělých svalů supervojákům (i když, kdo ví). I to oblečení (větrovky, plátěné tenisky...) se spíše hodí do 80. let. Moc to ale Brinovi nemůžu mít za zlé. Vždyť kdo ví, jak směšné budou naše představy budoucnosti za 10 let. Trošku mě taky zaskočila nastíněná zmínka rodícího se feminismu, který byl snad v době napsání knihy na vrcholu popularity. Podle Brinovy postapo vize by za pár let mohly ženy zabíjet své syny, kteří projeví nějaké násilnické sklony. Tady mě kapku zamrazilo a určitě nebudu sám. Pokud si tedy chcete užít tu pravou postapo atmosféru – geigerovy počítače, ozářená území, zpustlá města bez lidí, brakování předválečných zásob, loupeživé gangy atd. atd. atd., a nezavaří se vám šroubky v hlavě, když sem tam najdete i trochu hlubší myšlenku, pak po Pošťákovi rozhodně sáhněte. Stáhnout knihu |
