"

Ouplný Chekotayův report z akce Game Page:
15. 10. 2010 7:00 vstávám. 8:35 odjíždí rychlík do Prahy. Třebová, Brandýs, Bezpráví, Pardubice, Kolín... těžké vzpomínky. Došívám kostým, vylepšuju make-up Rektálního uzurpátoru Mk.IVa.
11:30 příjezd do Prahy. Hledám metro, nacházím je pod zemí, kupuji pro sichr nejdražší jízdenku a sestupuji pod úroveň země. Na tabuli na zdi dešifruji směr jízdy, vystupuji nahoru a přecházím na druhou stranu. Chvíli přecházím s puškou přes rameno a pískám si "Na Pankráci..." Přijíždí ďáblův vynález a odveze mne na Pankrác, u stánku se smaženými čumáčky Fornetti čekám na Aranelku. Přijel jsem trochu dřív, ona trochu později, takže průměrně jsme se setkali dokonale. Vyvádí mne na povrch a já se cítím dežorientován. Známé orientační body nejsou vidět, slunce také ne, jdeme kolem Aranelčiny práce a najednou vidím tabule ČT. Vůbec nebylo třeba jet busem. Procházíme parkem, kde z vrby sundávám jeden ohňovec pro Knechta a pak dolů z kopce, do hospody Na Pekařce, ke na nás čišník spustí rovnou anglicky, ale když si dáme kofolu a pivo, vrátí se do pražáčtiny. Poobědváme, také přejdu na pivo a mám tušení, že je pod opasek vtěsnám dvě. Jsou to jen desítky a záhy teče všechen stress do pisoáru. Rozhovor nezdvořile ruší paní Böhmová, produkční GP, jestli bychom mohli přijít dřív a že se nemůže dovolat Smejkimu. Po chvíli volá zas, že vše OK a sraz v 14:30 na hlavní bráně. Zajímavé, asi nás nechtějí pustit hlavním vchodem...
Ozývá se Smejki, že by mě vyzvedl, pak že za náma přijede, pak že neví, kde to je, pak že není žádný malý pívo a už jde za námi. My platíme a jdeme za ním. On nás vidí a vybíhá do kopce zpátky na parkoviště, kde se konečně setkáváme. Smejki je úplně v pohodě, já začínám stresovat. Smejki mě přesvědčuje, že hlavní brána je nesmysl a že asi máme jít do hlavního vchodu. Tam trochu stresujeme ochranku a válíme se v křeslech. Smejki dostává odznáček s nuke. Přichází droboučká blondýnka, kterou bych přelomil mezi prsy a hned k nám, seznamujeme se a pouští nás do budovy. Po schodišti nahoru, přes můstek a už jsme v malém kino/divadelním sále, je tady asi deset lidí i s náma, nastává kolotoč představování, všichni říkají Smejkimu "Šmejki", dramaturg a režisér furt něco vymýšlejí a kutí, kdo půjde první, současně nás dramaturg poučuje, jaké budou otázky a ještě do toho se stíhá bavit se Smejkim o FNV, až oba zapomínají, proč se zde dnes sešli. Odskakuji si na útulný hajzlík a po návratu se převlékám do battledresu. Vše v batohu je rozházené a poztrácené.
Obsazení:
Produkční - malá agilní blondýnka, je tu jen do počtu
Režisér - starší uspěchaný mrož, na vše má svůj lepší názor, ale v zásadě je mu to vše ukradené a o věci nic neví
Dramaturg - Ratmanovo pražské dvojče s bezchybně ulízlými vlasy, dokonalý pařan non plus ultra
Michal - na něj máme mluvit, on pokládá otázky, které mu dramaturg říká, o věci nic neví, nejvíc sympatická osoba
Osvětlovač, kameraman, chlapík, co hlídá kameramana, aby nespadl i s kamerou ze stupínku, jeden nebo dva blíže neurčení lidé, asi asistent osvětlovače, co blbne se zelenou fólií
Scéna: Malý kinosál, na pódiu na kraji je kamera, pod pódiem je štokrle, ve druhé řadě lavic je rejža, plátno je skryto za modrou oponou, také koberce jsou modré a jekorové.
Navlékl jsem se do kostýmu a už zmatkoval. V tom spěchu jsem se okamžitě zpotil, zamlžil si ochranné brýle, málem se udusil málo průchozím respirátorem a ještě mi padal blembák, geiger od Toudiho zažil zlé časy a úplně jsem zapomněl, že musím zapojit sluchátka a furt se divil, že to netiká.

Také zoufale hledám papír s poznámkami od JaWa, vysypávám celý batoh a nakonec jej najdu v kapse. Přesvědčuji se, že New Hope není pro F1, ale pro F2.

A už jdem na to. Vstupuji do sálu v plné bojové, s krochnou v prackách a s nasazeným bajonetem, čímž jsem si asi získal režiséra a pobavil ostatní. Na Smejkim je vidět, jak se stydí. Usadí mě na štokrli a řeší rozmístění rekvizit. Sundávám brýle a respirátor, helmu na koleno, pušku, geiger, dalekohled na zem vedle sebe. Flašku s vodou odmítají, protože etiketa není zdáli čitelná a ten plast by rušil (pro vysvětlení - flašku mám ze série "Vault tec", takže vedle wasteland suitu vypadá hypermoderně a nepatřičně, což na hře má, ale tady ne). Řeší se světlo, aby mi nesvítilo úplně do očí, a geiger mlčí, tak nastavuji kalibrační a upravuji rozsah, ručička se mihotá na konci číselníku, je to nějakých 400 mR/h. Světla jsou dořešena a vysoký výkon G-M trubice vyšťavil Toudiho mikrofúzní baterie, takže zhasíná osvětlení číselníku.
Kameraman říká "Jedem", na periferii vidím červené světýlko na kameře, Michal podává otázku a pak si zuřivě snaží vypíchnout oči. Něco žblebtám a po chvilce mi dochází, že mi signalizuje, abych se díval jemu do očí (tedy nahoru na pódium) a ne před sebe (tedy na hranu pódia).
Mozkový výkon:
- přemýšlení, co mám říct: 2%
- kontrola artikulace: 8%
- plný brzdný tah řeči: 10%
- kontrola spisovné češtiny (po několika hodinách v Praze): 20%
- telekinetická snaha o udržení svěračů zavřených: 60%
První otázka je o Fallout LARPU, což mne zaskočí - čekal jsem nějaký úvod a otázku na Fallout modifikace. I tak referuju o existenci našich PA LARP skupin. Sypu nějaké věty až mi dojde dech, takže stop, stačí. Ale dramaturg říká, že by to chtělo ještě jednou, ať se dívám na Michala a mluvím s ním a ať jej seznámím s tím, co to vůbec je LARP. Michal rozhazuje rukama, že o tom vůbec nic neví. Zoufale si vzpomínám na tři měsíce trvající debatu na Hofylandu, jejímž zadáním bylo "definice slova LARP a její vysvětlení nezaujaté veřejnosti" a výstup byly stohy tiskové hlušiny. A teď to řekni ve dvou větách, vole!
Takže znova.
Mám neuvěřitelné sucho v ústech, ale nedokážu se natáhnout pro svou vodu, protože bych se asi sesypal ze židle. Držím ruku na přílbě a doufám, že není vidět, jak se klepe.
Přirovnávm LARP k mixu komorního divadla a dětské hry na četníky a zloděje, znovu vyjmenovávám skupiny a přidávám ještě jednu, moc důležitou, na kterou jsem před tím zapomněl. Pak přecházím ke kartám, vytahuju jich pár z brašny, jako na potvoru pořád ty samé, ale nakonec mám v ruce pár balíčků: TCG, Crossfire, jednohlavé hrací. Vysvětluji jejich vznik, povídám o Fallout PnP a Warfare a o tom, jak je komunita šikovná.
Stop. Dobrý. Všichni se mě snaží utěšit. Kdosi se ptá, zda normálně dělám divadlo nebo mluvím k davům, tak tiše zašeptám, že trávím celé týdny v lesích.
Napiju se, nadechnu. Dramaturg řeší čas - mluvil jsem dlouho. Otázka na mne: má cenu zmiňovat se o moddingu? Říkám, že Fallout Restoration mod je kulervoucí a že bez toho by nemělo smysl tento pořad pouštět do éteru. Dramaturg vyškrtává retrospektivní část a získává mi dvě minuty navíc. Tak do toho! Dvě stránky poznámek, hodiny převalování se v posteli a nacvičování řeči o všech modech, jejich kladech, jejich záporech, jejich tvůrcích, nacvičování vyslovování jména "Killap"... pa pá!
Kameraman říká "točíme", dramaturg řeší s Michalem podobu další otázky, někdo někam něco volá, kameraman říká znovu "točíme!", takže dostávám otázku na modding a jedu. Jsem hrdý na větu, která snad dá najevo, že pro F1 je modů málo, ale stydím se, že jsem zcela vypustil High Resolution patch a ke konci mi zase došla pára. Čekal jsem, že dostanu nějakou doplňující otázku, od které bych se zase mohl odpíchnout novým směrem (kdo to dělá, je to těžké, jak moc je to inovativní atp.), ale ne, mám dlouhý monolog ukončený pomlkou a rozhozením rukou. Vím, že jsem řekl něco jako že F: res. p. s novu češtinou je 150% recyklace Falloutu 2. Konec. Produkční si povzdychne, že kéž by šlo i chlapy recyklovat na 150% původního. Michal si povzdychne totéž o ženách. Smějí se. Pozornost se obrací na Smejkiho, kterému už neříkají Šmejki a který hlásí, že teď je nervózní on (Nebo to hlásil už před vrátnicí? Nevím.). Odchází kousek stranou, aby stál proti modrému pozadí, zabírá jej druhá kamera, světlo už není slabé a zelené, ale ostré, jasné. Smejki je oholen, má upravenou bradku, černé tričko, ze kterého buď leze žlutá podšívka na místech, kde mu ho milenka natrhla v okamžiku nespoutané vášně ve dvě ráno na konečné zastávce trolejbusu číslo 153 nebo je to tak možná letos módní, na klopě magnetku, ve tváři výraz obchodníka s deštěm. Beru si své saky-paky a klidím se na sedadlo do první řady, za nějaké bedny, odkud vykukuju, fotím a piji. Dramaturg sedí bokem mne a také sleduje. Michal přechází do druhé řady. Jedeme, otázka, Smejki začne, ale není to dobré, tak řekne stop, znovu. Dramaturg se s Michalem dohadují o přesném znění otázky. Je vidět, že redaktor nemá ani šajnu, o co jde, a proč je obrovský rozdíl mezi otázkou "Jak komunita vnímá Fallout 3?" a "Jak ty vnímáš Fallout 3?", pak nevydržím a navrhnu své znění otázky, ve výsledku dostává Smejki hybridní otázku, takže odpoví spíš na ducha věci, než na vyslovené. Fotím, natáčím audio. Taky Smejkiho utěšují, že to bylo dobré, takovým tím hlasem "Pane, urvalo vám to nohy, zabilo ženu, jednomu dítěti utrhlo všechny končetiny, druhé je doživotní dement, ale to nevadím, to bude dobrý." Jo, "čas rány zahojí, najdeš si jinou" atp.
Druhá otázka na Van Buren... sakra, nebo to byla ta první? Mám v tom zmatek. Smejki něco říká. Vypínám se a rozpuštím. Toto křeslo je vyplněnou velkou hromádkou sulcu. Konec. Všichni balí. Převlékám se, balím batoh, Smejki klábosí s dramaturgem, já s režisérem, podáváme si všichni ruce, děkujem si navzájem a jdeme pryč. Chvilku obdivujeme sochu hlubinné ryby mořský ďas v parčíku, pak jdeme na pivo. Na křižovatce nás vítá Aranelka, přes ulici je další budova ČT a v jejím přízemí je restaurace Rohlík. Trošku dražší, ale jde to, Krušovická 11° a palačinky, mňam! Kecáme o všem možném. Dramaturg je překvapen, něvěří, a vzápětí je delší dobu zadumán, když z mého představování pochopí, že Aranelka je fallouťačka a že není na VŠB jediná žena. Pak se nám svěřuje se svou anabází a se svými problémy s vedením Game Page. Je to zajímavý a poučný pohled do zákulisí. Nejsem nijak překvapen, vždy jsem bral GP jako naprosto marginální projekt stojíc jen a pouze na několika málo odhodlaných lidech. Tito lidé jsou dva, dramaturg a jeho kámoš, jenž přišel v zápětí a pochlubil se novým tetováním přes celou ruku, samozřejmě na herní motiv. Oba si ČT "outsourcuje" a oni za pár korun dělají ve své podstatě zbytečný, ale pěkný a asi i unikátní projekt. Chlapík je spokojený, že ho živí jeho milovaná činnost, tedy počítačové hry. Ke GP se dostal jednoduše, furt říkal "Já bych to uměl líp!", až jej vzali na palubu. No, teď zjednodušuji, ale žádný lov krokodýlů a chlapecký prostitut mezi jeho životními etapami nefigurovali.
Další důležitý bod diskuse se týká prodejnosti her u nás. Trochu překvapuje, že nejdůležitější firmou u nás je TopCD a nejúspěšnějí hrou roku 2010 je Traktor Zetor. Prodejnost FNV u nás se odhaduje asi na tisíc kusů. Přesto na tom asi Cenega vydělá. Pořád mi dělá problém zvyknout si, že sedím mezi lidma, kteří ty počítačové hry pořád hrají a dívají se na filmy a vůbec, ale opět mne zachraňuje Ari. :o)
Taky se dramaturg dozvídá, že nejen že jsme nedostali $$$, ale ani nepodepsali smlouvy, tak to hned vyřizuje tydlifónem. Prý přes mail.
Také zde mají pěkné záchody, a opět bloudím, stejně jako Na Pekařce, ale doplňuji vodu (vypil jsem jí litr!). Odcházíme. Řešíme kdo kudy kam. Nakonec jdeme na bus. Nemám jízdenku. Prý je to jen jedna štace. Jsou to dvě štace. Celou dobu se vede diskuse o revizorech. Jsem nervózní. V Brně jsou revizoři furt, tady asi ne, soudě dle hovoru. Loučíme se, Ari mne odvádí na metro a jedeme a já na Hlavním nádraží vystupuji, tak se loučíme...
Na hlaváku jsou fronty málem ven. Zeptám se na automaty, ale e-liška už se nevydává a stejně nemám na kartě peníze. Automat na bankovky tady nemají. Takže čekám frontu.
Pak sprint na nástupiště. Ještě koupit bagetu? Nemám prachy. Na lačno. Rychlík plně obsazen, jedeme přes tři hodiny, spoždění, Olomouc, opět se vracejí Erínyje vzpomínek, na Svinově mě napadá přestoupit na osobák, jede to pomalu jak cyp, Havířov - Suchá, hurá ven. Krásná noc. Brácha ještě někde paří. Konečně doma. O půlnoci na fórum. Podle Smejkiho jsme prý byl navalený. Prdlajs! ::fuck

A nemohu nic víc, než velmi poděkovat našemu podpůrnému týmu:
- JaWovi, jenž sepsal pojednání o modifikacích, jehož přednesení by si ovšem vyžadovalo samostatný třídílný celovečerní film, takže jsem jen vyškemral pár sekund na sdělení, že existuje Fallout Restoration mod, že se vylepšuje čeština a že to je super.
- Toudimu, za materiální (a morální) podporu. Jako na potvoru je natáčecí stuido dokonale odstíněné, takže jsem geigeru nastavil aspoň kalibrační sondu, aby pohnul ručičkou. V okamžiku, kdy se rozsvítily kamery, zase ovšem zhasl display... :-D

- Aranelce, za její navigaci, podporu a příjemnou společnost - za to, že mě odreagovala a hodila do (jakž takž) pohody
- a tisícům spojenců v ilegalitě a igelitě. ::bez_chlupu