Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Shit.us - Příběh Shit.use
7. část
Neměl jsem ani čas se rozhodnout co udělat, tak rychlý byl jeho útok. A tak jsem udělal něco co bylo velmi nebezpečné a možná pošetilé. Jakmile tvor vyskočil skočil jsem také, ale do strany a abych se tak nepomlátil snažil jsem se ještě za letu o kotoul. Nepovedlo se. Asi v půli kotoulu mi jakoby ztuhly svaly a já letěl chvilku naprosto bez hnutí a při dopadu jsem si dal herdu do hlavy. Rána začala krvácet.
V tu chvíli se bunkrem rozběhlo světlo a ozval se hlas počítače.
"Náhradní generátor nahozen."
Bezva řekl jsem si, a myslel si, že když budu tu potvoru pořádně vidět, bude se mi s tím lépe bojovat. Omyl. Jakmile se rozsvítilo, uviděl jsem "to" v celé své hnusnosti a velikosti.
Byl to obrovský tvor. Měřil asi dva a půl metru a chodil jakoby shrbeně, málem vláčel po zemi své předlouhé ruce s obrovskými pařáty. Tělo měl pokryté tvrdou hnědou srstí. A oči mu podivně svítili. V mozku mi vyvstal jediný název možný pro tuhle příšeru.
Rohatec.
Rohatec se ke mně blížil pomalým šouravým krokem, nijak jinak to nazvat nešlo. Asi si mě chtěl vychutnat. Já nevěděl co dělat, ale nedělat nic se mi moc nechtělo. Začal jsem, ani nevím proč, na tu zrůdu křičet.
"Tak jsem pojď ty hnusná zrůdo a vemsi mě, a co se tak šouráš, jako kdyby ses posral"
Rohatec se zastavil, chvíli na mě zíral a pak k mému málem infarktovému překvapení promluvil.
"Človíčku, ani nevíš kdo jsem a už mě označuješ za hnusnou zrůdu!" Promluvil hlubokým hlasem. Já jsem jen vyjeveně zíral, neschopen slova ani pohybu.
"Ale já ti to nezazlívám, z tvého pohledu to tak asi vypadá, ale kdybys věděl co lidé provedli mé rase…" odmlčel se a pak pokračoval. "Ale to je jedno svou pomstu vykonám za všechny mé soukmenovce." domluvil.
Konečně jsem se zmohl na slovo.
"A a a jak to asi chceš udělat?!" řekl jsem a sám nad sebou jsem se podivoval kde se ve mně takové věta vzala. Připadal jsem si jako bych šťouchal klackem do oka drakovi. Seděl jsem tam proti té potvoře, v ruce jsem třímal gaussku s prázdným zásobníkem, opravdu jsem se podivil, že jsem ji za letu neupustil, díval se do očí nejhrozivějšímu monstru jaké jsem kdy viděl. Připadal jsem si tak maličký jako nikdy. Té nestvůře by stačilo jednou máchnout pařátem a neměl bych hlavu, proč to tedy ještě neudělal?
"Teď ti, člověče, povím můj příběh. A neboj zatím tě nechám žít, chci abys pochopil mou přítomnost tady. Vím mohl bych tě na místě zabít, ale tvoje smrt by mě nic nepřidala. A navíc si poslechem mého příběhu prodloužíš život. Asi je ti divné, že s tebou normálně komunikuji ve vaší řeči, ale celá moje rasa je na veliké úrovni, co se týče boje a inteligence. Byly jsme vytvořeni pro boj s nepřáteli skupiny která si říká Enkláva.Asi si o ní ještě neslyšel, ale to je teď vedlejší. Prostě nám dali život, ale mysleli si, že selhali."
"Měli jsme podle plánu být inteligentní vraždící stroje, které by poslouchaly jenom je. My jsme ale byly vytvořeni na takové inteligentní úrovni, že jsme pochopili, ano člověče, pochopily co jsme zač.Takže jsme zůstávaly pod dozorem a oni nás testovaly, my jsme dělali, že jsme neinteligentní tupci, ale bojové příkazy jsme, podle slov hlavního vědce, který nás stvořil, splnili docela úspěšně.A tak nás přivezly na souš.A teď přišla naše chvíle se osvobodit.
Přivezly nás v takovým létajících strojích a jakmile nás doprovodili ven jsme zaútočili a všechny pobili. A všichni, bylo nás asi padesát, jsme utekli do pouště. Našli si příhodný úkryt v jedné obrovské jeskyni a tam jsme mohli v klidu žít.
Ale bohužel přišly problémy kde sehnat potravu a vznikly mezi námi nesváry o vůdci smečky. Nakonec se naše komunita rozdělila na tři. Každou vedl jiný Drápač.Takové jméno lidé na té základně nám dali.Mou smečku vedl Drápač se jménem Pakva.Cestou do nového útočiště jsme přepadali karavany lidí a z nich jsme získávali zásoby."
"Ostatní lidé o nás nevěděli, protože jsme žádné nenechávaly naživu. Možná si budeš myslet, že jsme krvelačné stvůry, ale nestály jsme o to, aby se o nás vědělo. Nícméně jednou se vydal náš průzkumník na průzkum okolní pouště a objevil město a u něj perfektní jeskyni.Jal se ji prozkoumat, to jsme ho viděli naposled. Později jsme se dozvěděly, o našem průzkumníkovi. Byl zabit v té jeskyni nějakým člověkem."
"Počkej ještě jsi mi neřekl proč si tady?" vyhrkl jsem otázku.
"Měj trpělivost člověče, vše se dozvíš.Každopádně od té doby o nás lidé věděli a my zas věděli.a my zas věděli, že po nás členové Enklávy půjdou dokud nás nevyhubí. Vymkli jsem se kontrole a oni to už věděli. No a tak jsme putovali pořád dál až jsme jednou v noci narazili na skupinu hodně dobře ozbrojených vojáků.Měli silné zbroje a dobré zbraně.
"Co to bylo za vojáky?"
Pařát mou otázku ignoroval a pokračoval jakoby nic.
"Mysleli jsme si, že je rozprášíme, bylo nás dvacet a jich deset a ještě ke všemu nás nečekali. Bohužel jsme je neporazily. Vrhly jsme se na ně všichni najednou, ale oni byli velmi zdatní bojovníci a měly vynikající postřeh.Chvíli to vypadalo, že je udoláme, pak se najednou ze tmy ozval hukot a začaly na nás pršet kulky, téměř všechny nás pobily. Jen mě a ještě další dva Pařáty naložili na velké stroje s velkými koly a dopravili nás na jejich základnu."
"Ale kdo, řekneš mi to už konečně?!" Sám jsem se podivoval mému vzteku.V takové situaci bych měl být potichu a modlit se za život. Ale už mě unavovalo poslouchat jeho příběh s vědomím, že mě pak zabije.
Pařát mou otázku opět ignoroval a pokračoval.
"Na jejich základně na nás dělali pokusy a všemožně nás tetovaly. Pokusy byli velmi bolestivé a jeden z nás je nepřežil, toho bez lítosti rozřezali na kusy a dali do "mrazáku" s tím, že se bude hodit. To jsem viděl na vlastní oči. Zacházeli s námi velmi krutě, i když jse se snažili spolupracovat.
"ALE KDE S VÁMI ZACHÁZEL KRUTĚ?!" Neudržel jsem se už a vykřikl.
Párač se na mě podíval se zvláštním výrazem v očích a řekl.
"Tys to ještě nepochopil?" Zeptal se pařát. "Samozřejmě, že mluvím o téhle základně."