Exodus z té prokleté základny byl časem zkoušky pro muže i jejich rodiny. Zatímco okolo nebyl téměř žádný radioaktivní spad s nímž by se museli potýkat, byli obklopeni spadem lidskosti. Potulné bandy psychotických lupičů se neustále pokoušeli napadat tuto vznešenou skupinu.
Skupina sama nebyla v nebezpečí, díky tomu, že měli oblečeno posvátné Brnění Moci. Členové jejich rodin ale takové štěstí neměli. A jakmile ta okolní chátra zjistila, jak snadným jsou cílem, začala na neozbrojené civilisty střílet z bezpečné vzdálenosti.
Pro každého člena Exodu znamenala cesta ještě mnoho bolestných ztrát. Na své cestě byli mnohokrát napadeni. Rovněž dva z našich bratrů položili své životy v poušti.
Konečně naši praotcové dorazili do bezpečí bunkru. Kapitán Maxson, náš velký Osvoboditel ho vyhlásil naším novým domovem a tak se také stalo.
Během času se stal tento bunkr naším domovem, naším chrámem a naší spásou před terorem vnějšího světa. Začali jsme naši pevnost budovat a utvářet v něco slavného, v krásu, kterou tento o technologii oloupený svět dosud neviděl.
Ale stále ještě mezi námi byli takoví, kdo toužili mít ještě víc. Tyto nepokojné duše požadovali, abychom se vypravili na jihovýchod, pátrat po dokonalejší technologii, která tam měla být uložena.
Kapitán Maxson tyto prudké mladíky varoval, že výzkumná základna byla téměř určitě zničena, ale oni nechtěli naslouchat jeho slovům. Oblékli si posvátnou zbroj a odešli hledat svůj Svatý Grál. Předtím však pyšně mluvili o našem Osvoboditeli a zpochybňovali jeho odvahu!
A nikdy jsme již o těch mužích neslyšeli.