Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Sarah byla jednou z nuzných existencí pustiny. Narodila se před třiadvaceti lety v Hubu.
Její máma se živila jak se dalo a její otec, kterého nikdy nepoznala, si mámu vydržoval jen jako milenku, patřil totiž k těm bohatým kupcům s vodou a takže někdo tak chudý jako matka byl pod jeho úroveň a navíc už jednu manželku měl. Matka teď už byla mrtvá, manželka toho kupce, jejího biologickýho otce se totiž dozvěděla že jí zahýbá a poslala pár ostrejch hochů aby zmlátili tu čubku co jí spí s manželem. Těch pár ostrejch hochů to ale trochu přehnalo a máma se už neprobrala. A tak Sarah zůstala sama.


V dětství se potulovala po Hubu, občas vyžebrala ňákou vodu u kupců a občas jí taky Bob dal jednoho ze svých leguánů na špejli, to byl pro ni vždycky svátek. Jak vyrůstala stala se z ní drsná holka, to víte život na ulici z vás udělá tvrďáka a na pohlaví mu nezáleží. S nožema byla jedna z nejzručnějších v celým Hubu ať už v házení nebo kontaktním boji.

Tak ji jednoho dne napadlo, že by se mohla přidat k jedné z karavan a vydělat si peníze. Vzhledem k tomu, že těch od Crimson caravan se vrátila vždycky sotva půlka se rozhodla pro Far go traders. Přišla do jejich sídelní budovy a šla si promluvit s tím drsně vypadajícím chlápkem před dveřma do další místnosti. Rutger se jí ptal co umí a když mu pověděla jak to umí s nožema, řekl jí že se může hodit každá ruka a že ji berou. Potom ji poslal za řidičem karavan aby se sním domluvila na podrobnostech. Ten jí jako první věc řekl, že když nemá bouchačku tak nedostane plnej plat ale jenom třista zátek. To jí nevadilo, nikdy totiž neviděla pohromadě ani sto zátek takže se jí to pořád zdálo jako bohatství. Potom jí vysvětlil, že vyjíždí vždycky osmýho, osmnáctýho a osmadvacátýho. Prozradil jí taky na jaký místa jezdí a že příště pojednou do Pohřebiště a to za dva dny. Sarah se nerozmýšlela a přijala svou první práci v životě.

Během těch dvou dní Sarah trénovala se svýma nožema víc než kdykoli jindy, ne že by její umění šlo ňák moc vylepšit ale i přesto celý dva dny nedělala nic jinýho.

Osmnáctýho přišla na shromaždiště karavan kde už čekal řidič Eldor a pár dalších. Ještě chvíli čekali než přišli poslední dva přihlášení na cestu a vyrazili směrem na LA.

První den cesty je nepotkalo nic zlýho, jen Sarah bolely nohy protože nybyla zvyklá na dlouhý pochody. Večer se utábřili na závětrné straně jednoho obrovskýho kamene. Hlídku jí nesvěřili, protože s nima jela poprvé a tak mohla celou noc prospat. Ráno se vydali na další cestu

Asi ve dvě odpoledne na ně naráz z písku vyskočilo deset nájezdníků. Nájezdníků bylo o dva víc než ochránců karavany což nebylo vůbec dobrý. Kápo nájezdníků pronesl svou obmněnu známého klišé "Zátky nebo život." A potom se začalo sřílet. Všichni se rychle schovali za vozy a občas vykoukli aby vystřelili po nájezdnících. Eldor pořád řval, že jestli mu zastřelí brajmíny tak jim rozkope prdele a zapřáhne je místo nich.
Sarah se krčila v koutku a nevystrkovala nos, takhle do přímýho boje se ještě nikdy nedostala a tak se dost bála..
Jeden z ochránců karavany se na ni podíval a prohodil ke svýmu kamarádíčkovi, že tudle ubulenou holku sebou příště neberou. Když to říkal tak Sarah opravdu neměla daleko k pláči, ale když to uslyšela cosi se v ní zlomilo. Škvírou mezi vozama se podívala kde stojí nájezdníci. Potom se postavila a bleskově vrhla tři nože, všechny našli svůj cíl - hlavu nájezdníka. Postavila se ještě jednou a hodila svůj poslední vrhačák, zasáhla hlavu velitele nájezdníků. Pak jen zůstala zalezlá, nechtělo se jí s obyčejným nožem vybíhat proti chlápkům s pistolema. Ale už se nekrčila v koutku, jen se kryla a vyčkávala na konec boje.

Poslední nájezdník padl a všichni se uvolněně zvedli z krytu za vozama, žádnou brahmínu jim nezastřelili. "Tohle bylo sakra dobrý děvče, za todle si s klidem zasloužíš plnej plat bouchačka nebouchačka." Pochválil ji Eldor a ostatní souhlasně bručeli a poplácávali ji po zádech. Šla si posbírat svý nože a potom ostatním pomohla prohledávat těla, věci co u nich našli samozřejmě propadali společnosti takže je dali do jedné z beden na vozu. Z pohledu na mrtvoly se Sarah nedělalo zle, viděla i mrtvolu své mámy a to byla ještě dítě, nic horšího uvidět nemohla. Po ohledání těl se karavana vydala dál na cestu.
Příští den k večeru dorazili do Pohřebiště, Eldor jí opravdu dal plný plat čtyřysta zátek a řekl jí, že zpátky vyjíždí za úsvitu.

Sarah si pronajala pkoj v místním hostinci a objednala si pořádný jídlo a koupel. Utratila skoro celou svou první výplatu během jednoho večera ale byla šťastnější než kdy v životě.
Ráno se před městem zase setkala s Eldorem a ostatníma a vydali se na cestu zpět do Hubu.

Během cesty do Hubu je nepotkalo nic kromě malé rodinky radškorpiónů, Sarah sice nevěděla kde sou zranitelní ale věděla co používají jako zbraň, takže jim vrhačákama přišpendlovala ocasy k zemi aby ostatním nemohli ublížit.

V Hubu se jí Eldor zeptal jestli s nima vyrazí na příští cestu, samozřejmě souhlasila.
Za svou druhou výplatu si koupila u Beth sadu vrhacích nožů a potom taky dala padesát zátek Bobovi s tím, že kdyby jí nedával jídlo když byla malá tak by umřela. Bob jí zato dal jednoho leguána "grátis".

Sarah dlouho jezdila s Eldorem a ostatníma po pustině s karavanama, občas někoho zranili a někdy dokonce některej z nich umřel, vlastně z těch co s ní byli na první cestě už žili jenom dva, ale taková je pustina.
Už sou to tři roky od její první cesty, za svoje peníze si už koupila další nože, brnění z brahmíní kůže a dokonce i tu pistoli. Ale stejně ji používala až když jí došli nože, což se moc nestávalo nosila jich sebou totiž dvacet. Jezdila s karavanama a občas někde zůstala, to ji pak za týden nebo měsíc Eldor vždycky našel čekat před městem natěšenou na další cestu.

Je to asi rok co se na jedné cestě seznámila s Gregem. Hned si padli do oka a během několika dalších cest se blíž seznámili a potom už cestovali pořád spolu. Naplánovali si, že až vydělaj dost peněz tak se seberou a pojedou někam na sever do ňáké malé vesničky, tam se vezmou
a budou v poklidu farmařit až do konce života.

Tohle měla být jejich poslední cesta. Jeli spolu s Eldorem a dvanácti dalšíma. V poslední době to bylo s karavanama čím dál nebezpečnější, vobčas se celá karavana ztratila a proto teď nabírali tolik lidí na každou cestu. Greg a Sarah chtěli původně udělat ještě aspoň pět nebo šest cest ale rozhodli se, že když je to teď tak nebezpečný tak rači skončí o něco dřív. Jejich poslední cesta vedla do Junktownu, aby byli při své cestě na sever co nejdýl s karavanou, bylo to bezpečnější.

Celej první den se nic nestalo, když se večer utábořili tak Eldor rozdělil hlídky po dvou a šlo se spát. Sarah a Grag měli první hlídku. Greg svíral svou opakovací brokovnici a modlil se k bohu, aby se jim na jejich poslední cestě nic nestalo. Když jim skončila hlídka tak šli spát.

Už bylo skoro ráno když je robudil křik "Rychle vstávat! Podívejte dou přímo na nás!" Sarah Bleskově vyskočila a v ruce už měla nachystanej nůž, vedle ní se už srál Greg se svou brokovnicí. Když se podívali směrem kterým ukazoval Troy, kterej měl poslední hlídku, uviděli tam obrovský postavy jak se k nim tryskem blíží. Bylo jich osm a byli ještě aspoň kilometr daleko. "Postavte vozy do kruhu a připravte se!" křičel na ostatní Eldor.
Nestihli ani dokončit vozovou hradbu a už byli u nich.

Byli přes při metry vysocí a hrozivě svalnatí, měli na sobě jenom cáry hader, jejich kůže byla šedozelená. Jenom jeden měl na sobě cosi jako oblek z černé kůže. Co bylo nejhorší, všichni měli těžký zbraně, převážně gatlingy a dva z nich měli laserovou pušku. Rozestavěli se kolem karavany do kruhu a tiše stáli. Všichni se krčili za vozama a byli posraní strachy, něco takovýho vživotě neviděli. Po chvíli se ozval hlubokej drsnej hlas jednoho ze supermutantů. "Vzdejte se a zahoďte zbraně, nic se vám nestane. Ty z vás kteří neposlechnou zabijeme."
Někteří pomalu začali zahazovat zbraně směrem k mutantům. Eldor se nehýbal, nejspíš přemýšlel. Pak zakřičel "Žádný zbraně zahazovat nebudu vy hajzlové a jestli mi zastřelíte brahmí…" Už to nedořekl, když se zvedl a namířil na jednoho z mutantů svý SMGčko tak okamžitě spustili palbu a Eldor byl roztrhán na kusy aspoň kilem olova.
"Jestli chcete následovat svýho kámoše tak prosím, ale opravdu bychom vám neradi ublížili."
I ti zbylí kteří se předtím ještě rozmýšleli mezi nimiž byli Greg se Sarah teď zahodili zbraně.
"Dobrá, teď se zvedněte a připravte vozy na další cestu." Udělali co po nich chtěli a mysleli si, že teď je třeba nechj jít, to byl omyl. Museli s mutantama pokračovat na severozápad, nikoho z nich sice nesvázali, ale mutanti měli pořád v rukou svoje obrovský zbraně, což jim moc nadějí na útěk nedávalo.

Troy se o to přecejen pokusil. Když třetí den procházeli po hřbetě jednoho kopce tak naráz skočil dolů a začal válet sudy, pod kopcem se asi chtěl schovat v houští a zkusit potom utýct.
Když se kutálel dolů tak ten mutant v koženým obleku vystřelil ze své pušky. Vylítl proud energie. Pod kopec se dokutálelo bezvládný tělo s velkou dírou zboku hlavy. To všechny ujistilo, že nemá cenu se pokoušet utýct.

Čtvrtej den jejich putování s mutantama se zastavili, nechali u karavany jenom dva strážce a ostatní kamsi odběhli.
"Tím směrem kterým deme je přece Bratrstvo oceli, určitě potkáme ňákou jejich patrolu a ti nás zachrání neboj se." Řekl Greg Sarah. "Já se nebojím."
Když se mutanti asi po hodině vrátili vedli sebou další čtyři vězně a dva vozy. Přepadli další karavanu.
Pokračovali dál, terén začal být hodně kamenitej a další den dorazili do hor, pokračovali pořád na severozápad.

Roy a jeho banda čekali nad průsmykem na karavanu.
"Říkám vám todle bude zlatej důl, tudma jezdí karavany k Bratrstvu a zpátky, povezou spoustu drahejch věcí, budem až nadosmrti bohatí."
"Podívej Royi už se blíží."
"Skvělý připravte se, už to bude."
"Ty Royi vypadaj ňák divně.Seš si jistej tím zlatým dolem?"
"Jasně jak budou pod náma tak prostě vyskočíme namíříme na ně bouchačky a seberem jim zboží."
Karavana se dostala pod ně, vyskočili a zbývali jim tak tři vteřiny života. Mutanti je všechny rozstříleli na kousky.

Cesta pokračovala a nic se nedělo, už byli s mutantama na cestě sedm dní, to překročili pohoří ve kterým je přepadli nájezdníci. O den později uviděli v dálce na pláni karavanu.
Karavana si jich taky všimla a na nic nečekali, začali okamžitě pálit ze svejch pušek do mutantů. Tihle už asi o mutantech slyšeli. Pomyslela si Sarah a pár dalších.

Dva z mutantů zase zůstali u vězňů a ostatní se nedbaje na nepřátelskou palbu rozběhli ke karavaně. Když byli dost blízko tak se zastavili. Velitel mutantů udělil karavaně stejný varování jako Eldorovi a ostatním, ale nikdo na něj nedbal a všichni stříleli dál. Mutanti schytali spoustu zásahů, ale vypadalo to jakoby si z toho nic nedělali a na velitelův rozkaz spustili palbu. Ti z karavany stříleli dobře a dobře se i kryli, ale brzo z nich nezůstal ani jeden živej, nepřežili to ani jejich brahmíny. Mutanti přežili všichni, měli spoustu ran ale všímali si jich asi tak jako bodnutí komára. Spřáhli tři vozy karavany za sebe a jeden z nich se uvázal do popruhů místo brahmíny a šlo se dál jako by nic. Táhnout tři vozy plný zásob mu nedělalo žádný problémy, musí být nepředstavitelně silní.

Sarah a Greg šli s mutantama už devět dní, v dálce na pláni byl jakejsi objekt, zatím se nedalo poznat co to je. Teď začali občas potkávat patroly mutantů.

Desátej den už byli docela blízko k tomu objektu, vypadal jako ňáká vojenská základna a Sarah tipovala že další den k poledni tam můžou být. Pokračovali dál v cestě a asi kolem poledne se naráz stalo něco nečekaného.

Zpoza kamene vyskočil muž v energozbroji a začal pálit do mutantů svou plazmovou puškou. Nejdřív sejmul velitele a potom toho druhýho s laserovou puškou, teprve teď mutanti stihli zareagovat a pálili ze svých gatlingů. Kulky se však jenom odrážely od zbroje a cizinec střílel jednoho mutanta za druhým jakoby nic. Do dvou minut bylo po boji, na zemi leželo osm mutantů s vypálenýma očima.

Potom cizinec přišel k zajatcům a řekl jim.
"Seberte co myslíte, že se vám bude hodit a vydejte se na jih k Bratrstvu, tam se o vás postarají než přijede další karavana se kterou byste mohli odjet. Na vozy se vykašlete, teď se potřebujete skrývat aby vás mutanti nenašli, choďte jenom v noci a přes den si najděte ňákej úkryt."
Všichni ho prosili aby s nima šel, že s ním by se mutantů nemuseli bát, ale on na to jen řekl.
"Rád bych, ale mám práci na severu, možná se ještě uvidíme, jestli budete přinucení k boji miřte do očí." To bylo poslední co od něj slyšeli a pak se otočil a odcházel dál na sever.
"To je frajer" proneslo pár lidí z karavan.

Udělali tak jak jim to cizinec poradil, vetšina si z vozů jenom sebrala svoje zbraně a ňáký zásoby. Někteří se lačně vrhli na zbraně mutantů, ostatní jim to rozmlouvali, že s tím daleko nedojdou, že gatling je na rychlej pochod moc těžká zbraň. Většina z nich si to nakonec nechalo rozmluvit ale dva si nedali říct a vzali si gatlingy a spoustu nábojů. Když všichni pobrali co potřebovali tak se vydali na jih.

Šli co nejrychleji a velice ostražitě. Přibližně po dvou hodinách cesty našli malou prohlubeň, to jim na okolní pláni poskytovala široko daleko nejlepší úkryt a tak do ní zalezli a čekali až do večera.

Večer se vydali na cestu, stejně rychle a ostražitě jako ve dne, zatím měli štěstí a nepotkali žádný mutanty. Uprostřed noci dorazili k pár skalám uprostřed planiny. Tady se zastavili a hádali se.
Jedna skupina chtěla zůstat, protože v týdle poušti nebylo jistý jestli do rána najdou další úkryt, a ta druhá, většinová skupina chtěla pokračovat aby to měli co nejrychleji za sebou.
Sarah a Greg byli v té druhé skupině stejně jako oba chlápci s gatlingama. Nakonec se rozdělili. Druhá osmičlená skupina se vydala na další cestu těch zbylých devět zůstalo ve skalách.

Šli už celou noc, blížilo se svítání a pořád nenarazili na žádnej úkryt. Rozhodli že půjdou dál. Bylo už světlo ale na rovině by se neschovali a tak se plahočili pod pálícím sluncem dál k jihu. Těm dvěma se začali gatlingy už dost pronášet i přesto, že to byli vážně silní chlapi.
Bylo k poledni když v dálce uviděli podobný seskupení skal jako u kterýho se v noci hádali.
Do hodiny byli u něj, Ze skal však vylezli mutanti kteří si tam dávali pauzu od patrolování po pustině.

Strhla se bitka. Málokterejch z těchhle mutantů byl ozbrojenej, většína se na ně vyřítila s holýma rukama popřípadě s železnou tyčí. Gatlingy se roztočily a jeden mutant padl k zemi s prostříleným hrudníkem. I ostatní stříleli jak mohli a podle rad se snažili mířit na oči.
Zabili už tři mutanty ale oba chlápci s gatlingem už byli mrtví, ze skal je zastřelil mutant s plazmovkou. Další čtyři padli mrtví k zemi. Sarah a Greg zůstali poslední, své smrti se nebáli ale nechtěli přít jeden o druhýho a tak se vzdali.

Už druhej den šli s mutantama na sever, co se stalo s ostatníma se nikdy nedozvěděli.
Třetí den přišli k té vojenské základně, prošli kolem stráží, jeden z mutantů naťukal kód u dveří a pokračoval s nima dál dovnitř.

Procházeli vnitřkem základny, všude kolem byli mutanti a roboti. Ani trochu se jim to nelíbilo. Mutant je dovedl do výtahu, zmáčkl velký tlačítko na kterým byla trojka a výtah se rozjel dolů.

Mutant je přivedl do dlouhé chodby na jejíž jedné straně byly jedny dveře vedle druhejch. Zavedl je do jedné malé místnůstky s patrovou postelí, stolkem a dvěma židlema.
Sarah i Greg mysleli jenom na jedno: Co s náma udělaj?
Oba byli vystrašení a moc nemluvili, jenom seděli v objetí na spodní posteli a občas něco šeptem sdělili tomu druhýmu.

Nevěděli jak dlouho tam seděli, tady nebylo slunce podle kterýho by mohli určit čas.
Dveře se otevřely a přišel mutant s podnosem na kterým bylo ňáký sušený maso, ovoce a džbán vody. Oba byli hladoví a pustili se do jídla.

Dveře se znovu otevřely, tentokrát v nich však nikdo nestál. Oba chvíli seděli na posteli a potom se Greg zvedl aby se podíval ven. Z ostatních pokojů vycházeli lidé a mířili opačným směrem než odkud Greg se Sarah přišli. Na chodbě nebyl jedinej mutant.

Oba vyšli z pokoje a zkusili se vydat na opačnou stranu, chtěli se pokusit o útěk. Za ohybem chodby však bylo silové pole a před ním stál mutant kterej jim řekl, že dou špatně ať se připojí k ostatním. Tak se tedy obrátili a vydali se za ostatníma, šli pomalu a nikdo nemluvil.

Přišli do velké místnosti s řadou lavic na které začali všichni usedat, Sarah a Greg nevěděli co dělat a tak se taky posadili.
Ná stěně se objevil obraz muže v kápi, měl ji staženou takže mu nebylo vidět do obličeje.
Ten muž začal mluvit hlubokým a uklidňujícím hlasem o Jednotě která je jediným řešením pro lidstvo, Sarah a Greg ničemu z toho nerozuměli, ale potichu seděli a zírali na stěnu jako všichni ostatní.

Sledovali obraz na stěně asi dvě hodiny a potom zmizel. Ostatní se začali zvedat a vracet se do pokojů. Tentokrát po cestě zaslechli občas tlumenej rozhovor a tak se zeptali vysokýho chlápka co šel vedle nich co se to děje.

"Á nováčci? No abych vám pravdu řekl tak sem tu už tři týdny a pořád nic nevím. Ale není to tu tak špatný, dostáváme jídlo a vodu, mutanti se k nikomu nechovají špatně a ty řeči o Jednotě zní taky skvěle. Vždycky jednou za čas někoho odvedou aby se připojil k jednotě, nikdo z nich se nevrátil, ale myslím že se jim nic špatnýho neděje.
Jo menuju se Hawat." Řekl jim ještě a zašel do svýho pokoje. V pokoji už Sarah a Grega čekal tác s jídlem.

Sarah a Greg tu byli už dva týdny, už se nebáli mutantů a začal se jim život tady vlastně docela líbit. Hawata už odvedli aby se připojil k Jednotě, když ho odváděli tvářil se šťastně. Jednota se jim zdála jako skvělá věc, věřili tomu čím dál víc až byli fanatičtí jako všichni ostatní. Když každej den pozorovali obraz muže na stěně viseli na každým jeho slově a bezmezně mu věřili.

Uběhl další týden a jednou ráno se otevřely dveře, divili se protože ještě nebyl čas na "bohoslužbu" jak začali říkat promítání. Ve dveřích stál mutant. "Byl si vybrán aby ses připojil k Jednotě." Řekl a vzal Grega za ruku, ten se nebránil a odešel s ním.

Když se za Gregem zaklaply dveře jakoby se Sarah probudila, vlastně se jí tady moc nelíbilo, vždyť jí sebrali Grega. Sedla si na postel a rozbrečela se.

O dva dny později se zase jednou ráno otevřely dveře a stál v nich mutant. Sarah se stáhla do kouta a bála se, teď už se jí tady vůbec nelíbilo. Bez Grega už nechodila ani na bohoslužby.
Pak ji mutant oslovil jménem. To ji překvapilo, protože za tu dobu co je tady to ještě žádný mutant neudělal. "Sarah" řekl znovu svým drsným hlasem. "To sem já Greg."
Sarah nevěděla co má dělat, co to bylo za krutý žert?
Mutant se protáhl dveřma a blížil se k ní. "Podívej se mi do očí, sem to já, věř mi."
Sarah se mutantovy podívala do oči a opravdu uviděla Gregovi oči. Objala ho kolem pasu, protože výš nedosáhla. "Co ti to udělali Gregu?" Říkala mezi vzlyky.
"Neboj, nic mi není. Vlastně sem se nikdy necítil líp. Brzo se taky přidáš k Jednotě a potom budeme navždy spolu."

Sarah Grega dál milovala i když se pořád trochu bála jeho zevnějšku, začala zase chodit na bohoslužby. Greg hlídal chodbu s pokojema a nechával jí otevřený dveře aby se mohla aspoň procháze. Sarah se zároveň bála a těšila na den kdy pro ni příjdou aby se připojila k jednotě.

Sarah seděla v pokoji a četla si knihu, dveře měla otevřené, ale teď se jí nechtělo chodit po chodbě. Napla sluch, protože se jí zdálo že slyší tlumený výbuchy. Chvíli bylo ticho a potom zaslechla Gregův hlas. "Půjdeš se mnou k poručíkovi mrňousku nebo tě zastřelím." Potom se ozval jíný hlas byl jí podivně povědomý, ale nemohla si vzpomenout odkud ho zná, ten vyslovil jediný slovo. "Nikdy!"
Potom se ozval výstřel a žuchnutí.

Do dveří vešel muž v energozbroji, Sarah si vzpomněla odkud znala ten hlas. Bylo jí jasný co se stalo, Greg teď leží na chodbě mrtev s vypálenýma očima.
Vrhla se na cizince který jí i Gregovi tenkrát zachránil život a bušila rukama zatnutýma v pěst do jeho hrudi. Cizinec přes svou zbroj samozřejmě nic necítil, ale divil se chování té ženy kterou podle svýho mínění právě zachránil.
Sarah brečela a mezi vzlyky nadávala cizinci.
"Proč si to udělal?! Proč si ho zabil?! On byl neviný, já ho milovala! Proč?! Proč?!"
Cizinec jí odpověděl "Promiň nevěděl sem, že ti byl tak blízký, ale nedal mi jinou možnost." Potom ji položil na postel a odešel.

Sarah zůstala ležet na posteli a brečela, neměla odvahu jít se podívat na chodbu, aby neviděla Gregovo tělo. I bez toho aby ho viděla ji ta ztráta bolela mnohem víc než ztráta matky nebo kohokoli jiného.

Cizinec se asi za dvacet minut vrátil, přišel zase k ní do pokoje a pověděl jí: "Poď, není času na zbyt, za chvíli to tady celý vyletí do vzduchu, zachraň se aspoň ty." Ale Sarah jen ležela na posteli a brečela, bylo jí to jedno. Vlastně se na smrt docela těšila, třeba se v nebi potká s Gregem a on bude jako dřív. Cizinec řekl "Dobrá je to tvoje rozhodnutí, nechci tě do ničeho nutit a ani na to nemám čas. Cizinec odběhl za pár minut základna vybuchla.

Tahle povídka je o té divné ženě co vám ve Falloutovi 1 vynadala za zabití mutanta. Napadlo mě napsat to když sem ho znova hrál, kdo si na ni nevzpomíná musí si F1 urychleně znova zahrát!
Pozn.: Snažil sem se být přesnej, (dokonce sem si ve hře měřil i jak dlouho trvají cesty z jednoho míta na druhý:) jediná chyba o které vím je hostinec v Adytu, ale že by se Sarah po první výplatě spokojila s hromadou papíru někde v troskách?