Když se jim Broken Hills ztratilo za obzor, rozhodla se utíkající skupinka Enclavanů konečně zastavit. Běh je dost unavil.
"Řeknu vám," funěl vojín Peterson. "Ty mutanti jsou ale kurvy!"
"Sám jsi kurva," odvětil Snipes a znechuceně pohlédl na své pahýly. Na chvíli se zamyslel, proč mu z toho čerstvého nestříká krev jako stříkala z prvního, proč vlastně nedělá vůbec nic, ale nemohl na nic kloudného přijít. Snad za to mohla nějaká vyšší moc, která nemá v lásce opakované vtipy… nebo na to taky prostě zapomněla. "Je to zvláštní," přiznal si nakonec sám pro sebe a úvahu se rozhodl odložit až za poslední díl Enclavanů.
Cohan, opět hrající na Pip Boy, mlčel.
"Takže zase v pustině," pokračoval Peterson. "Doufám, že se neunudíme k smrti…"
"Náhodou," řekl náhle Cohan, kterého ve hře nejspíš zabili. "Posledně jsem se docela bavil. Vy ne?"
"Docela jo," přiznal Peterson. "Ale to byla výjimka. Obvykle je poušť zatraceně nudný místo… pokud teda zrovna nemigrujou supermutanti."
Pokračuje v dialogu - i když on to teda spíš byl Petersonův monolog - se po chvíli rozhodli vydat dál. Cestu do neznáma jim krátilo filozofování o lidském bytí, posmrtném životě a také o tom, proč je Gausska lepší než Bozar…

Další den v poledne se dostali až k velkému kaňonu, který kdysi dostal jméno "Velký kaňon".
"Ty jo, to je ale velkej kaňon," užasl při pohledu na něj Cohan.
Skupinku tento přírodní úkaz velice zaujal. Bylo jim jasné, že zde musí být skvělá ozvěna a chtěli proto zakřičet něco strašně inteligentního…
"Ohnivý geckoni jsou čůraci!" zakřičel nakonec Peterson.
Věta okamžik zněla okolím.
"Kdo je tady čurák!?" ozval se najednou kdosi za nimi.
Enclavani se otočili a všimli si partičky ohnivých geckonů.
"Cože, vy mluvíte?" zeptal se užasle vojín.
Snipes zatím mlel cosi o "porušování Falloutích reálií", což pochopitelně nikdo nechápal.
"No samo, ty pako!" štěkl drze ohnivý geckon.
"Ty vole, tady chybí už jen mluvící alien," nechal se slyšet Cohan.
"Hej, nesháněl mě tady někdo?" otázal se čerstvě objevivší alien a sednul si na blízký kámen.
Snipes omdlel.
"Ty sprostej zmrde!" oponoval sveřepě Peterson.
Geckonovi zrudly jeho pryskyřicové oči.
"Polykej oheň, lidská trosko," zasípal a vychrlil proud ohně.
Peterson sebral všechnu svoji odvahu a dal se s ní na útěk. Cohan zatím bersekrovsky zaútočil a chrlícího geckona několikrát šlehl kulometem. Následovala drsná bitka. První dva Enclavani v ní sice nehráli takřka žádnou roli - Snipes ležel nehybně na zemi a Peterson při svém divokém probíjení se ústupem sletěl do kaňonu - , nicméně zbytek to bohatě vynahrazoval. Do vřavy se přidal i alien, který bezmyšlenkovitě útočil na všechny strany.
Všechna snaha však byla marná. Geckoni ve svém hněvu usmažili chudáka aliena a Cohan i Snipes, který se opět probudil, byli nuceni ustupovat. Nakonec vojín spadnul do kaňonu za Petersonem a velitele očekával stejný osud. Snipes totiž rovnež sklouzl na kraji a rukama se zachytil jednoho skalnatého výstupku. Chvíli se úporně držel, poté si však uvědomil, že již vlastně žádné ruce nemá…
"Do prdele!" zařval a sletěl dolů.
Následoval ho chechot ohnivých geckonů, kteří se potom na znamení vítězství začali šlehat ocasy a zpívat úryvky z geckoní hymny.
"Ubožáci," zasyčel ještě jeden z nich posměšně a plivnul dolů za Enclavany ohnivou slinu.
Najednou byla všude okolo Snipese černočerná tma…

Probudil se v obklíčení skal a ze svého předchozího života - včetně nedávné bitky - si nepamatoval vůbec nic. Netušil, proč na sobě má tu cool zbroj, netušil, proč mu chybí obě ruce, netušil, proč se zde ocitl. Celé tělo ho bolelo a měl hroznou chuť na pivo.
Chvíli jen tak ležel, vychutnávaje si pohled na vyblitě hnědou oblohu, a poté se opatrně postavil. Udělal několik nesmělých krůčku, rozhlédl se okolo, vyrazil vstříc pustině…
V tom okamžiku však na něj z nedalekého křoví vyskočil hladový pes a málem ho složil zpět na písčitou zem. Těsně se mu vyhnul, takže psí tlama cvakla naprázdno, ale kdyby měl pravou paži a naopak postrádal enegozbroj, drápy zvířete by se do ní jistě hluboce zaryly. Pes zle zavrčel a chystal se na další útok, tentokrát již určitě přesnější. Vypadalo to věru hodně blbě.
Ale právě tehdy, když už se pes téměř vrhl kupředu, stala se neočekávaná věc. Autor díla si náhle uvědomil, že něco hodně podobného tady již někdy bylo, a ze strachu před problémy raději vše urychleně změnil.
Snipes dostal zpět všechny své vzpomínky - a ještě nějaké navíc, aby se neřeklo - a pes utekl do neznáma. Povídka byla zachráněna!
Brzo nato k němu dorazili Cohan s Petersonem. Velitel byl z toho shledání tak rozradostněný, že chtěl vojíny obejmout, poté mu však zase jednou došlo, že nemá ruce…
"Kde jste se toulali, hazjlové!" uvítal je s obvyklou podrážděností. "Víte o tom, že mě skoro sejmuli… eh, čtyři obrovský vlci?!"
Následovala sprška vyčítek, po nichž se skupinka vypravila dál.

"Co vlastně říkáte na ty mluvící geckony?" otázal se Peterson zbytku asi po hodině mlčenlivého putování. "Docela zvláštní, nemyslíte?"
Snipes místo odpovědi začal fanaticky pokyvovat hlavou.
"No jo, hodně divný," přitakal Cohan.
"Hele, co je na tom sakra divnýho?" zeptal se mantis, který šel zrovna okolo…
V ten den potkali ještě mnoho dalších zajímavých tvorů. Narazili na mluvícího mravence, pokecali s párem kentaurů a jeden velký radškorpióm je dokonce pozval na vodní dýmku k sobě do jeskyně. I zavile odmítavý velitel Snipes nadcházející večer přiznal, že postnukleární zvířata jsou ukecanější, než předpokládal - i když pořád mrmlal cosi o tom, že tohle už Enclava vážně přehnala - .

Dalšího dne se konečně dostali z kaňonu a od otevřené pustiny je dělilo již jen několik málo mil skalisek. Nálada v partě by se od jedné do desíti dala ohodnotit obstojnou sedmičkou, což nebylo vůbec špatné - jakkoliv za to mohla hlavně ta dýmka s radškorpiónem - .
"Vidíš, Petersone," promluvil nečekaně Cohan. Zrovínka cosi dopařil. "Říkal jsem ti, že to v tý poušti není až tak špatný."
"To jo," souhlasil vojín. "Nicméně mi tady pořád něco chybí…"
"Hmm, co mu asi tak může chybět?" prohodil sám k sobě Cohan.
A právě tehdy se jim naskytl vpravdě neobvykly výjev. Přímo před nimi si to rozdávala fešná dívka s velkým krtkopotkanem.
"Už nic," odpověděl Peterson.
"Teda…" zíral druhý vojín. Výjev ho úplně paralyzoval.
"No ty vole," připojil se Snipes.
"Kurva, na co čumíte?!" křikl na ně po chvíli krtkopotkan frustrovaně a šukal dál.
Peterson si scénu začal nahrávat na svého Pip Boye - v zimních večerech se to bude hodit - .
"Na tohle už nebudu koukat ani minutu!" štěkl znechuceně Snipes…
Asi po hodině opět vyrazili.

"Tak mě napadlo," spustil v pravé odpoledne vojín Cohan - v tomhle díle je nějakej ukecanej, co -. "Kam vlastně jdeme?"
"Hmm?" ozval se nepřítomně Peterson. Očima visel na obrazovce Pip Boye, na kterém si už popáté za sebou pouštěl nahrávku s krtkopotkanem.
"Kam že jdeme?" opakoval Cohan.
Okamžik bylo ticho.
"No já nevím," řekl nakonec Peterson. "O to se má přece starat velitel."
"Hele," opáčil Snipes. "Nedávno jsem přišel o ruce, takže mi laskavě naserte. Klidně můžeme chodit jen tak nazdařbůh…"
"Ano, velitel má pravdu," podlézal zase jednou Peterson. "Skvělý nápad, pane!"
"Drž hubu," umlčel ho Snipes.
"Já bych to viděl takhle," navrhoval Cohan. "Dojdem k tamtý informační vývěsce a potom uvidíme. Nic lepšího mě nenapadá."
"K jaký vývěsce?" zeptal se Peterson.
Cohan mu ukázal na nedaleké skalisko, na něhož byla přitlučena vývěska. "K támhletý".
"Nepřijde vám divný," ozval se překvapený Snipes. "Že je vývěska přitlučená zrovna někde uprostřed pustiny? Jako kdyby někdo tušil, že se ocitneme přesně tady a nebudeme vědět, co máme dělat…"
Zbytek skupiny však jen ležérně potřásl rameny, jakože vývěska vzdálená nejméně dvacet mil od nejbližší civilizace není vůbec nic zvláštního, a tak se k ní všichni bez obav vydali…

"Informační vývěska," stálo na tabuli ze ztrouchnivělého dřeva, na kterém byly přilepeny papíry s nabídkami a žádostmi všeho druhu, jež se Enclavani v mžiku jali přečíst. Většina z nich nebyla čitelná nebo na ní byly ubohé inzeráty typu "Sexy supermutant hledá ghoulíka na hraní" či "Nájezdníci mi vyvraždili rodnou vesnici, sháním parťáky na pomstu", nicméně se našlo i pár velice zajímavých…
"Hele, tyhle vypadají úplně jako my!" vyjekl potěšeně Peterson při pohledu na plakat obsahující text "Hledají se zloduši a zabijáci dětí - 10000 mrtví, 5000 živí" a samým nadšením zatleskal. "Myslíte, že to píšou o nás?"
"Pche," odfrkl si Snipes. "Proč? Kvůli tomu, že jsme v někde v pustině zabili pár lidí a zmasakrovali jednu malou holku?" zeptal se řečnicky. "Vždyť to je směšný."
Peterson chtěl oponovat, ale nakonec si to rozmyslel. Přišlo mu totiž, že na tom možna asi přece jen něco bude a velitel má pravdu. Kdyby jen oba tušili, že se pouhých pár mil od nich nacházejí drsní a ošlehaní lovci odměn, kteří jsou jim již na stopě a zdržuje je jen pohled na šukajícího krtkopotkana…
To už však Cohanovi padl zrak na nabídku Rangerů s textem "Hustý týpci se smyslem pro spravedlnost, brzké stávání a hlavně střílení všeho zlého hledají další členy - v případě zájmu následujte zelenou stezku", který jej okamžitě zaujal. "Co říkáte na tohle?" otázal se ostatních.
"Jo, to by šlo," souhlasili oslovení, ježto jim vojenský dril plný ponižování a buzerace již pomalu začínal scházet, a skupina se tedy ihned započala připravovat na další cestu…
Tehdy si však Peterson všiml křiklavě barevného plakátu úplně dole. Stálo zde: "Vydrslí nájezdníci hledají další svině do svých řad, bereme každýho pořádnýho zkurvysyna. Znásilňování a kosení všeho živého včetně mutantskýho odpadu samozřejmostí. Zájemci nechť následují rudou stezku."
"Hmm, tohle by snad bylo ještě lepší," řekl po přečtení "Znásilňování…". "Co říkáte?"
"Jo, to beru," přitakal Cohan po přečtení "…kosení všeho živého…".
"Taky nejsem proti," dodal Snipes po "… včetně mutantskýho odpadu…".
A ježto se tím pádem všichni shodli, vydali se po rudé stezce na jih, sníce o své budoucí nájezdnické kariéře. Nuž, a na této nadějné pouti - asi tak někde v půli cesty - také díl končí…

Počkejte si na šestku!