Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

ARCHIV AKTUALIZACÍ VAULTU


2017: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2016: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2015: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2014: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2013: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2012: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2011: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2010: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2009: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2008: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2007: 9 10 11 12

Statické archívy před RS:
 2007: 1 2 3 4 5 6 7 8                     
 2006: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2005: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2004: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2003: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2002: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2001:5 6 7 8 9 10 11 12

Tagy: vše    Madbrahmin    Kultura    Zajímavosti    Fallout 3    Povídky    Návod    Komiks    LARPy    Soutěže    Rozhovory    Příbuzné hry    Modding    Developers    Fallout 1    Artwork    Ostatní hry    Fallout Tactics    Články    Videa    Fallout MMO    Van Buren    Fallout 2    Komunita    Interplay    Hudba    Studená válka    Fallout Online    Fallout: New Vegas    x    Anketa    Recenze    Film    Fallout 4    Vaultmasteři    FoT patch    Fo3 patch    Fo2 patch    FOnline    Fo1 patch    Bethesda    Fo2 RP    Černobyl    Mutants Rising    Screenshoty    FOnline Engine    BGE    FoNV patch    DLC    Civilní ochrana    Fukušima    Arcanum    Fallout of Nevada    Krai Mira    Olympus 2207    Resurrection    Wasteland    Concept art    Wasteland 2    Obrázky    Platformy    Brahmíní vemeno    Urbex    Junktown    Festival    Wasteland 3    Fallout


1.10.2017 . . .

Dvacet let Falloutu, piš povídku nebo vimři!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (10) |  Tagy: Brahmíní vemeno


Vault šílené brahmíny vyhlašuje další ročník literární soutěže O brahmíní vemeno.

 
Co chceme:
- Vaši originální, jinde nepublikovanou povídku žánru sci-fi, zaměření postapokalyptického
- napsanou v jazyce českém či slovenském a
- zaslanou coby příloha se sufixem .doc nebo .odt nejpozději do 31. III. 2018 na adresu elektronické pošty "chekotay [na] seznam.cz". (Nejlépe s předmětem zprávy "Brahmíní vemeno".)

Co nechceme:
- Povídky obšlehnuté na Písmákovi ap.
- Gramatické chyby.
- Formáty pdf a docx, on to ne každý terminál umí otevřít a bývá s tím akorát mrzení.
- Obrázky. Hádejte, jak vypadají obrázky na display mobilního telefonu Sony Ericsson W810i? Škaredě.
- Podpis. Soutěž je anonymní, takže se podepište do e-mailu (Takovým jménem, pod kterým chcete být známí.), ale ne do povídky.

Co nabízíme:
- Na došlé povídky aplikujeme tým expertních expeditorů exkrementů.
- V prvním kole budou povídky nezávisle ohodnoceny známkou jako ve škole (1,2,3,4,5). Povídky s průměrnou známkou lepší než 2,0 (včetně) projdou do druhého kola,
- kde budou řazeny proti sobě od nejlepší po nejhorší a dostane se jim slovního ohodnocení.
- Autoři tří nejlepších povídek budou odměnění tématickou věcnou cenou v duchu Brahmíních tradic.

Vyhrazujeme si:
- Neocenit žádnou povídku. Na výhru prostě není právní nárok.
- Použít vaši povídku pro účely Vaultu, tj. šíření slávy Falloutí, ať již elektronicky nebo tištěně, samozřejmě vždy s vaším jménem.
- Nepřijmout do soutěže povídky, u nichž automatická korektura najde více jak 10 zjevných gramatických chyb.
- Nepřijmout do soutěže povídky podporující idiocii tváří v tvář nepříteli.

Kua, kaj mám vemeno?!





29.7.2017 . . .

Brahmíní vemeno - kde to vázne?


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vážení návštěvníci, obvykle jsme vás přes léto hnali bičem z hroší kůže, abyste pořádně psal a upozorňovali vás na nemilosrdně se blížící termín uzávěrky literární soutěže. Letos zatím nic. Jak to?
Inu, odpověď je velmi prostá, jak už to tak v životě bývá, porotcům se v osobním a profesním životě udály některé věci velmi radostné, některé naopak velmi, velmi smutné, v každém případě však žádající si mnoho sil a času všech zúčastněných. Takže aktuálně to vypadá, že soutěž o půl roku posuneme. Snad se do té doby situace trošku uklidní.

V rámci vzpomínání na minulý ročník jsem připravil vítězné tři povídky v jednom souboru (PDF, 390 kB). Je to docela šikovné k vytištění. Pokud dáváte přednost čtečkám, pak stahujte variantu pro Kindle (MOBI, 63 kB).

EDIT: Odkaz opraven, děkuji za upozornění.




14.3.2017 . . .

První místo: Kdo si zvolí tmu


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnes tedy konečně uzavřeme Brahmíní vemeno za rok 2016. Zlatou palmu vítězství si odnáší Filip Vosáhlo za povídku Kdo si zvolí tmu.
Hodnocení ve druhém kole:
Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1
Celkem 8 bodů, 1. místo
Cheky:
Krátká, svižná věc s pěknou pointou. Takové vtipné pohlazení po duši, řekl bych. Ale velmi dobře napsané. Je to přesně tak dlouhé, aby tam bylo sděleno vše, co je třeba, a současně tam nebylo nic, co by drhlo.
Prostředí děje je načrtnuto smělými tahy vystihujícími vše podstatné, forma dialogu umožňuje podávat informace s vysokou kadencí a udržovat tempo. A dokonce to obsahuje i mravoučný námět. No prostě pěkné, a z portfolia tohoto ročníku nejlepší.

meehail:
Táto poviedka mi dala lekciu. A hlavnou myšlienkou bola pointa poviedky. Jednoducho som v nej hľadal to, čo som tam chcel hľadať ja, a po prvom dočítaní som z toho mal taký nemastný-neslaný pocit. Pri druhom čítaní mi to došlo. To, že je to dobre napísané, že to možno nie je tak prvoplánovo vtipné ako iná poviedka v súťaži, ale svojím spôsobom je oveľa vtipnejšia. Dokonca mi nevadilo ani to, že mi to pripomínalo divadelné predstavenie - spôsob, akým rozprávač hovoril nám aj dedkovi veci, ktoré by mu v realite nehovoril, pretože sú v skutočnosti určené čitateľovi. Inokedy by mi to prišlo neobratné, tu to však dáva zmysel.
Ide tak o veľmi kompaktné dielo, kde autorovi niet veľmi čo vytknúť a v svetle mnohých chýb, ktorých sa iní autori pravidelne dopúšťajú, si zaslúži pochvalu.

Tína:
Co vytknout této povídce? A proč se jí vlastně snažit něco vytýkat? Je to povídka velmi, velmi hezká, která potěší srdce každého klasického čtenáře. Má naprosto ideální délku (a rozpoznat, kdy je toho už moc, neumí jen tak někdo – výborně, autore), nápad, skvělý jazyk, příjemně vykreslené poapokalypsí. Hlavní hrdina (ten skutečně hlavní) je nesmírně sympatický a střet jeho pohledu na svět s pohledem druhé z postav mě bavil. Tohle je povídka, na které netřeba nic měnit, aby obstála i v tvrdé konkurenci. Jak se zdá po průběžném hodnocení, je aspirantem na vítězství, a pokud vyhraje, vyhraje zaslouženě (ačkoliv je až mým favoritem č. 2).

Ssyx:
Obyčejný dědek by nás mohl poučit o spoustě dalších věcí. Svižné a i úsměvné postpapo z české kotliny

Viky:
Ach, srdce čtenáře klasické fantastiky zaplesalo; svižná, k věci, s údernou pointou; nevýznamné plus za Lema.




8.3.2017 . . .

Druhé místo: Tuhé vepřové


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Tak za prvé, Brahmína se zase jednou rozmnožila. A teď k tomu hlavnímu:
Druhé místo v literární soutěži vyhrál Psychotic s povídkou Tuhé vepřové.

Hodnocení ve druhém kole:
Cheky: 4
Meehail: 1
Ssyx: 1
Tína: 1
Viky: 5
Celkem 12 bodů, 2. místo
Chekyho hodnocení:
Řemeslně skvělá povídka na klasické postapo téma. Je to taková pohodová, bezstarostná, rock'n'rollová jízda, dobře se to čte, má to pěkné rozuzlení a hezkou pointu. Zpracováním jedna z nejlepších povídek tohoto ročníku, vyloženě jí není co vytknout.
V boji s prvním místem však prohrává, neboť není tak originální. Je to dobře zpracované klasické téma, ale není tam nic navíc, není tam nic, co bychom nečetli už jinde. Což je zvláštní, neboť dva roky zpátky se Psychotic umístil na druhém místě s originální povídkou Šest - ta by tehdy nepochybně vyhrála, nebýt Moghova overkillu. Ale tak je to vždycky a asi se nedá říct, že by to bylo špatně. 

Meehailove hodnotenie:
Poviedka písaná filmovým štýlom, čo možno považovať za plus aj mínus, ja sa prikloním k prvej variante, pretože je to zvládnuté dobre, dostávame scény časovo zaradené mimo samotného deja, scény „zo zákulisia“, ktoré odhaľujú isté skutočnosti, no zároveň skrývajú skutočnú motiváciu postáv. Autor však rovnako podsúva kúsky mozaiky aj hlavnej postave, ktorá rovnako ako my len tuší, že niečo nie je v poriadku a postupne sa toto tušenie začína potvrdzovať. Zároveň autor stíha vykresľovať postavy prostredníctvom ich skutkov a rozhodnutí a stavia ich do konfrontácie s ich minulosťou, čo je vždy lepšia voľba než vŕtať sa v ich hlavách. Práve to sa bohužiaľ často zvykne diať v nevhodných chvíľach, lebo „ak to nenapíšem teraz, tak už to nemám ako čitateľovi podstrčiť“. Autor tejto poviedky si však počína veľmi dobre. Potešil ma aj koniec, niekedy je skvelé ponoriť čitateľa do negatívnych udalostí a potom ho odtiaľ vyviesť von.
Vytkol by som jedine prvú vetu pasáže začínajúcej na „Tři postavy vyšly zpoza rohu...“. Na chvíľku som sa tam stratil a nevedel, kto si počkal na koho, možno by bolo dobré napísať to trocha jednoznačnejšie.

Keď si to všetko zrátam, toto je pre mňa tohtoročný víťaz, definuje ho vysoká technická kvalita písania, kompaktnosť a napínavosť deja a sympatický "silný" hlavný hrdina.

Ssyxovo hodnocení:
Skvěle zvládnutá povídka jak rozsahem, tak čtivostí. Konec byl vskutku výbušný :)

Tinino hodnocení:
Tuhé vepřové – můj osobní vítěz. Nesmírně mě bavil, skvěle se mi četl, obě hlavní postavy mě nadchly, tohle je přesně to, co mám ráda. Neměnila bych v podstatě nic, vzala a nechala číst kohokoliv, kdekoliv. Ideální rozsah, úderné, svižné, s povedeným koncem v podobě zadostiučinění (nejen) pro čtenáře. Já osobně nemám co vytknout – můžu jen poděkovat autorovi :)

Viky se tak dlouho kroutila, že nestíhá sepsat hodnocení, až jsem to z ní vytahal po krátkých textových zprávách:
V: Na první místo to nemělo. Kdyby nebylo "Kdo si zvolí tmu", tak bych nedala žádné první místo. 
Ch: Fakt?
V: Ono se to snažilo o vykreslení podrazu na druhou, ale moc se mu to nepovedlo. Na konci, kde si má čtenář užít ti odhalení a jak do sebe všechno zapadá, jaký je to mistrovský podfuk, se  čtenáři dostane místo šampaňského zvětralého piva. Ano, byly tam bublinky, ano, je to nápoj, ale je to takové nijaké. Já bych to potopila ještě víc. 
Ch: Mě se to právě technicky líbilo.
V: Mně ne. Asi jsem od toho čekala něco víc. Nebo možná proto, že tenhle typ zápletky (někdo přechytračí nějakého badass chytráka) je můj oblíbený.
Ch: Můj ne.
V: jj, vím
Tuhle povídku jsem měla problém dočíst, jak mě nebavila a její hrdinové nebyli uvěřitelní/dostatečně zábavní.
Ch: Oh, až tak?
V: Jo. I proto s mi furt trochu plete s ledově krvavou. Nic co by si zasloužilo vyhrát. 

(Pokud by snad někdo čekal, že dva litry analgetik učiní Viky mírnější, málo ji zná, pozn. manž.)






5.3.2017 . . .

Třetí místo: Rapid Fire


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vyhlášení výsledků Brahmíního vemene je za námi, byla to fajn akce. Pivo bylo obstojné a stejně jej záhy začala ředit morugo vodka. Později nastalo intermezzo s kobercovou pálenkou, zrakomlatem, vínem značky Meine Kameraden a několika láhvemi stalkerských nálezů. Sof pak provedl exkurzi po vybraných nočních podnicích brněnských.
Nuže, třetí místo obsadil Jiří Sládek s povídkou Rapid fire.
Druhé kolo:

Cheky: 3
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3

Pozice: 3
Chekyho hodnocení:
Velmi příjemné. Možná trochu dlouhé trmácení se Pustinou, kde se dohromady nic nestane, takže závěrečná pointička je pak k utáhnutí celého tohohle vlaku dost slabá. Prořezal bych. Anebo naopak roztáhnul.
Umím si představit celou tu věc dopsanou jako román, postapo v české džungli se čte dobře a na větším rozsahu by dostaly obě postavy prostor trochu se rozvinout a nebýt tak ploché.
Každopádně by autor měl psát víc takových věcí.
Výhrady:
- V prvním odstavci "vlk je nebezpečný za každých okolnosti" - tuším, že v češtině ta fráze zní "za všech okolností".
- Používány jsou anglické uvozovky.
To je vše.

meehailove hodnotenie:
Ak si odmyslím, že hlavná postava – sprievodca – za celý príbeh vlastne neukáže nič, prečo si ho vlastne technomág George najal, tak ide o veľmi dobre napísanú vec. A hlavne, je to konečne poviedka s dobrým koncom. V porovnaní s ostatnými dielami je na tom veľmi solídne, čo sa týka písania, chovania a uvažovania postáv, uveriteľnosti a správneho množstva informácií, z ktorých tú najdôležitejšiu si necháva až na úplne posledný riadok. České zasadenie je plus.
Zároveň však poviem, že táto poviedka by mohla byť ešte lepšia. Práve kvôli tomu, čo som napísal na začiatku. Hlavná postava je veľmi nevýrazná a dosť často som sa pristihol, že rozmýšľam, prečo si vlastne George najal práve týchto dvoch ľudí. Jeden zomrie ešte pred začatím poviedky, druhý síce občas má dobrú poznámku, ale vo väčšine prípadov by si George vystačil sám - má mapu, je to práve on, kto sa dokáže dostať cez zamknuté dvere, disponuje liekmi a inými prostriedkami. Ono to nie je úplne odveci, ale hlavná postava, ktorej úlohou je na jednom, dvoch miestach skrotiť nedočkavosť svojho zamestnávateľa, mi v pamäti nezostane. Ponúkal sa tam priestor na oveľa zaujímavejšiu interakciu. Keby mal viac vlastnej iniciatívy, v niečom by sa vynašiel, bolo by to výborné.
Bez ďalších komentárov hodnotím ako jednu z najlepších tohtoročných poviedok.

Tininy poznámky:
Povídka, která by mohla učit ostatní, jak vypadá pointa jak víno, té opravdu tleskám. Jedná se o kousek povedený, který jsem četla s chutí, psaný příjemným jazykem, odehrávající se v českém prostředí, což se mi velmi líbí. Oba hlavní hrdinové jsou zajímaví, každý svým způsobem, ačkoliv se o nich skoro nic nedozvíme a ani oni navzájem toho moc nenamluví. Hlavní předností Rapidu je skvěle zvládnutá a zábavná pointa, s ní ale souvisí i hlavní slabina – délka. Aby pecka na konci lépe vynikla, slušelo by povídce výrazné zkrácení putování, během kterého se nestalo nic zásadního (a to, co se stalo, nemělo ve výsledku téměř na nic vliv – Čechovova puška, hm?). Proškrtání by jí dodalo spád a švih a podtrhlo překvapení na konci, takže by ani na chvíli nenudila. Autor nechť o tom pouvažuje, každopádně jsem zvědavá na další jeho díla.

Ssyxoj závěr:
První povídka co mě skutečně pobavila svým závěrem. Trochu slabší téma putování pro putování vynahrazuje fakt českého prostředí a udržování napětí občasným použitím starých technologií. Pointa skvěle cynicky úderná.




28.2.2017 . . .

Brahmíní vemeno: Vítězové


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Napřed jsem si říkal, že vítěze vyhlásím až v hospodě na sešlosti, jenže pak mi došlo, že se těžko budeme bavit o vítězných povídkách, když je většina osazenstva nebude znát. Ovšem zase se nechci vzdávat prvku překvapení a nějakého toho napětí, a proto jsem se rozhodl pro kompromis: Zveřejním teď naráz všechny tři finální povídky, ale jejich hodnocení přijdou na řadu až po vyhlášení.
Takže, jak mi ty povídky přišly do e-mailu popořadě:

Jiří Sládek zaslal povídku Rapid Fire.

Psychotic vyslal do boje povídku Tuhé vepřové.

A Filip Vosáhlo nás obeznámil s tím, co se stane tomu, Kdo si zvolí tmu.

Všechny tři povídky dosáhly v prvním kole čisté jedničky, všechny tři jsou vtipné a myslím, že všechny tři představují chutnou třešničku na dortu naší soutěže.

 





27.2.2017 . . .

Posezení k Brahmínímu vemeni


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vážení autoři, psavci, čtenáři, hráči, návštěvníci: Sraz k Brahmínímu vemeni svolávám na tento pátek 3. 3. 2017 do Brna. Kdo máte zájem pokecat o povídkách, o Falloutu a tak, přijďte.
Letos to uděláme civilně, v nějaké generické baby-friendly nekuřácké hospodě v Řečkovicích. Spaní klasicky v Zamilci u ohně. 

Upřesnění:
Akce se uskuteční v salónku restaurace Time Out od 18 hodin




11.2.2017 . . .

Koukejte z okna!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (26) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Je tam snad už to ráno, slibované v minulé aktuálce? Ne. Ne, je tam pořád jenom tma, zima, hlad a politbyro. A proto i my dnes ještě zůstaneme ve světě, jemuž vládnou tyto čtyři veličiny. Ovšem i tou tmou letí jasný paprsek dobré zprávy, jako kdyby se opět a nečekaně rozsvítila Sběrná obrazovka Kanálu spásy: Slza autora jménem Koru dnes večer osolí zemiak. Neboť právě na zemiakovou medaili jeho povídka dosáhla.
Halucinace v prvním kole:
Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 1,6
Hlad a podvýživa ve druhém kole:
Cheky: 2
Meehail: 5
Ssyx: 6
Tína: 7
Viky: 2
Celkem: 22
Chekyho gulag:
Je dobré, spojovat věci příjemné s věcmi užitečnými. Pokud vás kamarád nechá v pekle, vy se musíte spolčit s Luciferem, abyste přežili a v rámci jeho mise dostanete možnost nakopat "kamaráda" do koulí, dalo by se říct, že je to dokonce velmi příjemné. A hlavní hrdina téhle povídky si to patřičně užívá.
A já s ním.
Sběrná obrazovka je parádní jízda peklem, v něž se proměnil náš svět. Motiv pomsty je ovšem podružný, hlavním cílem hry je něco mnohem většího, a slouží hlavně pro vykreslení postav. Co čtenáře zaujme především, je přehlídka nápaditě vymyšlených pekelných bytostí, které si autor očividně užíval. Někdy možná až příliš.
O této povídce se rozhodně nedá říct, že by byla těžkopádná, přešlapovala na jednom místě nebo obtěžoval přílišnými popisy, Koru místy využívá češtiny až na dřeň a nechává čtenáře bláznivě poskakovat na špičkách vln fantazie. Tento přístup je osvěžující a pro takovýto výbuch imaginace vhodný, na druhou stranu je jeho důsledkem přeci jen jistá emocionální a psychologická plytkost postav, hlavně ve vztahu k hlavnímu cíli mise. Není čas rozebírat podrobně všechny ty důmyslné finty, byť uznávám, že čtenáře by to většinou nejspíš nudilo. Hlavně však je hlavní hrdina místy až příliš velký frajer. Je víc cool než Jindřich Tvrdojádro a v závěru už je natolik nad věcí, že i já ztrácím kontakt s dramatickým obloukem a přestává mě zajímat, jak to vlastně dopadne.
Vlastně mi to hodně připomnělo Amber, ze začátku super, imaginace neuvěřitelná, svět hluboký a prokreslený, ale později už se jen Corwin/Merlin někam plouží a Vzor sem a Vzor tam a zemětřesení a princezny a Chaos a nevím a měsíc po přečtení zůstává ve vzpomínkách pocit, že to dobře dopadlo, ale jak vlastně...?

Meehailova jurta:
Budem úprimný, táto poviedka sa mi hodnotila najťažšie zo všetkých. Miestami sa chytám, celkovo mi však uniká, kto je kto a čo je čo. Poviedka kontrastuje so všetkými ostatnými poviedkami a ako jedna z mála sa pokúša o niečo úplne originálne, prepracované. Väčšina poviedok v tejto súťaži vychádza z jedného bodu, nápadu - zaujímavej myšlienky, skvelého zvratu na konci, zaujímavej scény, atmosféry... a tam aj končia. A to je škoda, pretože sa domnievam, že by sa autorom písalo ľahšie, keby sa neupínali iba na jednu vec, keby si premysleli nejaký protipól, vedľajší motív, ďalšiu dimenziu príbehu, ktoré by im tak trocha poskytli priestor na dýchanie a neboli by pod takým tlakom, že stavili všetko na jednu kartu, a možno by vo viacerých prípadoch objavili niečo, čo o vlastných myšlienkach ani sami nevedeli.
V tejto poviedke je naopak vidieť, že obsahuje viac vrstiev, odkazy na mytológiu, interakciu postáv, symboly, obrazovo veľa zaujímavých vecí, a myšlienok. Z môjho pohľadu je však napísaná neprehľadne, vidieť to pri dialógoch. Pravdepodobne šlo o úmysel, ale sťažuje to čítanie, rovnako ako rozkúskovanie do krátkych epizód. Ide tak o jedinú poviedku, u ktorej si nie som svojím hodnotením istý. Asi by som potreboval anotovanú verziu :)

Ssyxův voják:
Mysticko-technologické peklo přišlo na zemi a Ďábel to hodlá vrátit Bohu. Příjemně mi to připomělo bajkovitost The Devils carnival. Nebýt pravopisných chyb, tak dávám za jedna.

Tínin pes:
Tato povídka ve mně vyvolala rozporuplné pocity – za mě jde o nejkontroverznější dílo letošního ročníku. Pokud přistoupíte na autorovu hru se čtenářem, povídka vám něco dá (ani při druhém přečtení si nejsem úplně jistá co), pokud nedáte často nesrozumitelnému stylu šanci, povídka se vám pravděpodobně líbit nebude a možná ani nepochopíte, jak se mohla umístit tak vysoko. Oceňuji, že se jedná o něco nového a nezvyklého, často komplikovaného, nicméně zajímavě, tísnivě napsaného, s (v kladném i záporném slova smyslu) podivnou, silnou atmosférou. Co bych povídce vytkla – přestože se patrně jedná o úmysl, povídka je na mě stručná až moc, prostor pro představivost čtenáře je skvělá věc, ale i s ním se musí zacházet opatrně. V Obrazovce už je toho k domýšlení příliš, a to i na místech, kde to na mě působí, jako že autor sám tak docela neví, a tak pátráním po smyslu obsahu zatíží čtenáře. Povídka obsahuje pravopisné chyby, které v ní být nemusely, jinak je psaná zajímavým jazykem. Autor přišel se zvláštní věcí, perfektně vykreslenou špinavou atmosférou, s divnými, temnými hrdiny, s podivnůstkou. Určitě stojí za přečtení, možná si bude čtenáře hledat těžce – ale pokud si je najde, myslím, že s ní budou spokojeni. Já, ač asi nejsem cílovou skupinou, jsem byla příjemně překvapená.

Chekyho douška: Zbývají nám poslední tři výherní místa, naše utrpení brzo skončí.
Takový je život.




6.2.2017 . . .

Keď včera bola tma, tak dnes príde ráno


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Nechal jsem vás čekat celý týden, abych zdůraznil bodový odstup mezi povídkami zveřejněnými doposud a povídkou dnešní. Mezi Chilli sin carne a Svetom vo vnútri bylo pět bodů a dalších pět bodů leží mezi Svetom vo vnútri a Soumrakem noci Tomáše Hladkého.
(Dobře, kecám. Prostě mě tak sešrotovala práce a děcko, že jsem neměl čas na Brahmínku. Pardon.)
Hodnocení v prvním kole:
Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 1
Tína: 2
Viky: 1

Průměr: 1,4
Hodnocení ve druhém kole:
Cheky: 5
Meehail: 4
Ssyx: 5
Tína: 4
Viky: 8

Celkem: 26
Chekyho hodnocení:
Technicky zdařilá povídka, gramatických chyb je poměrně málo, zvolený rozsah i rozložení optimální. Jejími největšími klady jsou originální svět a hořkosladká pointa, bohužel ji strhává trapné vyústění děje. Chápu, že tématem je boj o uchování si naděje, že jsou nám postupně představováni ti, kteří si ji ještě uchovali i ti, kteří jí již pozbyli, dokonce v "přímém přenosu". Ale takhle dokonale načasovaná souhra náhod je prostě divná. Je příliš prvoplánově moralistická. Nejvíce to vyvstane na povrch při opakovaném čtení, protože číst znovu všechna hnutí mysli hlavního hrdiny s vědomím, že to dopadne tak, jak to dopadlo, je nechtěně směšné. Přiznám se, že jsem si nemohl odpustit myšlenky na pohraničníka, který už čtyřicet dní čeká ve svém bunkru, jí fazole a leští flintu, či snad na Jindřicha, který by bloudícího kluka rovnou zastřelil, v důsledku čehož by k cíli dorazil včas a zachránil happy end.
Svět je každopádně zajímavý a nějaké jiné dobrodružství v něm bych si přečetl rád.

Meehailove hodnotenie:
Jedna z atmosférickejších poviedok, s dobrým vývojom, pôsobivým záverom a správnou dĺžkou. Navyše som ju čítal počas takmer päťhodinovej nútenej prechádzky so synom v kočíku za nie príliš teplého počasia, takže som sa vedel celkom dobre vžiť do opisovanej zimy.
Autor zvolil dobre začiatok poviedky uprostred putovania a zaujímavým spestrením bola samotná interakcia v úvode aj stretnutie s chlapcom hľadajúcim rodičov. Poviedka tak vykresľuje víziu sveta, v ktorom ostáva nádej, v ktorom si ľudia dokážu podať pomocnú ruku aj vo chvíli najväčšej tmy, čo účinne kontrastuje so záverom.
Ten je však pre mňa rozporuplný, na jednej strane mám sám tendenciu vyhľadávať pri písaní bezútešné situácie a váľať sa v ich bezvýchodiskovosti, no konštelácia udalostí a presného načasovania v tejto poviedke už v mojich očiach prekročila istú hranicu. Nádej žila do poslednej chvíle, problém je, že to autor dostatočne nepodporil, nepodčiarkol, koniec ma tak "iba" frustroval. Napriek tomu ide o jeden z podarených tohtoročných počinov.

Ssyxovo hodnocení:

Jakokalypsa tmy a zimy. Autorovi se povedlo navodit atmosféru zoufalství, ve kterém však poblikává světélko naděje. To však zemře těsně před koncem, který by mohl být za jiných podmínek happyendem. Příjemně mi to připomělo Kinga.

Tínino hodnocení:
Povídka, která se mi po prvních stranách velmi líbila, „rozpálila“ to, a možná proto jsem byla zklamaná z konce. Je napsaná velmi dobře (s občasnými neobratnostmi typu „hlasitě jsem si sám sobě nadával“), má ideální rozsah, nenudí a táhne čtenáře dál a dál… bohužel vstříc melodramatickému shledání s Luciou a její (hloupoučké) smrti. Škoda toho, že jinak velmi příjemný a potenciálně zajímavý hrdina směřoval skvěle popsaným světem k poněkud banálnímu závěru o tom, že ani jeden z milenců neumí otevřít dveře, a než je napadne použít okno, spadne na ni trám. Přála bych mu lepší příběh, který by si určitě zasloužil. Nicméně je na každém kroku znát, že autor psát umí a psát by měl dál, povídce mně osobně chybí jen lepší závěr (nebo aspoň méně prvoplánového dramatu – kdyby hrdina našel chatu už vypálenou a Luciu mrtvou, nebo chatu prázdnou a Luciu nikde… cokoliv by bylo zajímavější). Čtení mě bavilo, což není samozřejmost.

Viky a její křížové tažení za lepší gramatiku.




31.1.2017 . . .

Průvodce vnitřními světy vítá ohleduplné řidiče


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Když píše brahmínan, má to tu výhodu, že mu my hodnotitelé můžeme sdělit svý výhrady osobně. Také si o těch dílech můžeme pohovořit mnohem obsáhleji. Což se stalo zrovna včera, když jsme se v Brně ve Schrottu sešli s Moghem, jehož povídku Svet vo vnútri vyřazuji dnes. Samozřejmě, byl to Mogh, takže obsáhlejší pohovoření bylo tak na tři věty. Ale tak už to chodí, od ukecanosti jsem na Brahmíně já.
Hodnocení v prvním kole:
Cheky: 1
Meehail: 4
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 2
Hodnocení ve druhém kole:
Cheky: 6
Meehail: 9
Ssyx:  8
Tína: 6
Viky: 4
Spolu: 33
Chekyho hodnocení:
Napsat hodnocení této povídky je pro mne velmi obtížné. V zásasdě tam není nic vyloženě špatně, ale... také tam není nic, co by se mi vyloženě líbilo. Prostředí Falloutu 2 je příjemné, já se do toho světa velmi rád vracím, ale asi bych měl za průvodce raději někoho jiného. Někoho méně sprostého... možná by taky pomohlo, kdyby to nebyl vrah... No, ne. Tohle téma mi prostě nesedlo. Ale to je známo, že kdo chce uspět u Čekyho, musí plodit happy endy, rozkvetlé louky plné pasoucích se jednorožců a tak. To ale autora nezajímá, že jo.
Myslím, že co se skladby týče, autor vydojil ze zvoleného útvaru a tématu maximum. Po stránce gramatické jsem zaregistroval několik chyb a překlepů, ke kterým se mi Mogh doznal, že je nasekal v časové tísni.
Rozdělení textu do dvou linií mě napřed trochu naštvalo, protože nemám rád různé fonty v jednom textu, nicméně smířil jsem se s tím a myslím si, že Mogh dokázal určitou svou úroveň i tím, jak udržel obě linie výrazově konzistentní. Hrdinčin svět mi od počátku přišel pokřivený, komiksový, a objektivní realita Pustiny s ním pěkně kontrastovala. Že je hlavní hrdinka psychicky narušená mi došlo poměrně záhy právě i díky způsobu, jakým je její linie popsána, díky jejím šíleným činům a podivnému jazyku; přiznám se však bez mučení, že jsem celou dobu považoval Beth za přítelkyni rozumu mdlého, nikoliv však za bytost zcela virtuální, v realitě absentující.
Shrnuto: Není to špatná povídka a sám bych nedokázal dané téma podychtit lépe, ale neuspokojilo mne to a, dlužno podotknout, do soutěže přišly lepší kousky.

Meehailove hodnotenie:
Veľmi zaujímavý námet voľne nadväzujúci na udalosti pôvodných Falloutov. Autor zvolil striedanie scén a postáv, čo ponúka dva pohľady na hlavnú dejovú líniu. Tento prostriedok však fungoval iba čiastočne, k čomu sa vrátim neskôr.
Hlavný príbeh opisujúci putovanie a svet hlavnej postavy bol pre mňa utrpením. Bol napísaný neuveriteľne a navyše strašnou slovenčinou s množstvom chýb. Veľká časť z nich sú obyčajné hlúpe preklepy, chýbajúce dĺžne, ale sú tam aj nespisovné výrazy, zlé predložky, výrazy, ktoré by sa dali odstrániť jednoduchým opätovným prečítaním, občas mám pocit, že autor pochádza z južných oblastí Slovenska (chýbajú zvratné zámená).
Ale hlavne je v poviedke veľmi veľa miest, pri ktorých som sa len rozpačito usmieval a nevedel, či to autor myslí vážne. Rad-x sa predáva ako droga, padajú vety typu „Zájdi mi do mesta po drogu“ a „Vytiahla spoza chrbta gatling“. A fakt, že väčšina z týchto udalostí je pravdepodobne fiktívna, vôbec nepomáha. Práveže to celé kazí, keby to totiž bolo napísané realisticky, keby ten svet vo vnútri bol uveriteľný, potom by koniec bol pôsobivý.
Pasáže s inými postavami na tom boli lepšie, Vyvolený ako okrajová postava je výborný nápad, rovnako ako množstvo nadávok, ktorých frekvencia sa začína blížiť realite. Lenže ako som už písal, funguje to iba čiastočne. Autor plytvá energiou na epizódky s postavičkami, ktoré sa mihnú a sú preč. Tieto scény mohli slúžiť ako protipól, alternatívny pohľad na udalosti, to však vôbec nerobia. Popisujú nejakého strážcu väznice, nejakého strážnika, nejakého ďalšieho policajta atď. Chýba im ústredný prvok. Rád by som bol videl "stopovanie" hlavnej hrdinky Vyvoleným a jeho bodyguardom, vždy o krok vzadu, pomalé odhaľovanie skutočností, vďaka ktorému by si čitateľ mohol pomaly vytvoriť mozaiku. Potom by aj koniec dával väčší zmysel, pretože by už čitateľ bol stotožnený s prenasledovateľmi a zrazu by všetko docvaklo.
Táto poviedka by po veľmi výraznom prepracovaní mohla byť najpôsobivejším príbehom, ale takto ju u mňa predbehla aj väčšina poviedok so slabším nápadom

Tínino hodnocení:
Povídka se mi četla dobře, ačkoliv obsahuje poměrně velké množství chyb, které uhodí do očí, i když člověk neovládá slovenštinu na úrovni rodilého mluvčího (a některé z nich jsou vyloženě hloupé – špatně psaná přímá řeč, snadno opravitelné překlepy atd.). Současně má však povídka ideální rozsah a spád, líbila se mi použitá hovorová řeč, vulgarismy mi nevadily, naopak doplňovaly prostředí a charaktery postav. Dva pohledy na jednu věc byly opravdu povedené, tak jako pointa v duchu názvu povídky. Obsahově mi příběh přišel zajímavý a přečetla jsem ho s chutí, na stránce formální si měl dát autor ale mnohem víc záležet.




30.1.2017 . . .

Povídka stvořená pro leden


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnes si tedy pohovoříme o povídce Ledově krvavé od Erwien. 
První kolo:
Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 1
Tína: 2
Viky: 2
Průměr: 1,8
Druhé kolo:
Cheky: 8
Meehail: 8
Ssyx: 4
Tína: 5
Viky: 9
celkem 34

Chekyho hodnocení:
Dempsey a Makepeaceová v postapo světě. Jsou nám představeny hlavní postavy, pak jsou nám předtsaveny hlavní postavy a pak jsou nám pořád ještě představovány hlavní postavy, načež povídka končí a my ani nevíme, jestli Makepeacová kryla sadistického Spikingse, protože si do nej projektovala svého otce, nebo otce svého dítěte, nebo své dítě, nebo proto, že Spikings trpí bipolární poruchou, ale většinu času je v pořádku a ona v něm vidí jedinou záruku přežití všech, anebo proto, že bipolární poruchou trpí ona.
Již z prvního odstavce je zřejmé, že tato povídka projde prvním kolem, protože je napsaná dobře, jak jsem však četl dále, začalo mne prvotní nadšení opouštět. Ne že by se vyloženě zhoršila, úroveň pravopisných chyb zůstává nízká, ale prostě rozvoj povídky nepokračuje potřebným tempem, po filmovém rozjezdu se těžiště díla přesune natrvalo do kulis televizní inscenace. Oproštěn od vizuálních a prostorových představ - které mne ovšem uchvátily - je příběh jednoduchý a slabý. Ačkoliv se zde jezdí na motorce, souloží a střílí, přišlo mi to nudnější a nedůležitější, než pomalé umírání ghoula pod soumrakem Krvavého pútnika. Postavy mi byly naprosto ukradené. Poručík je představen ledabyla, ve dvou, řekněme, epizodkách, a já netuším, která z nich představuje tu tvář, pro niž je Daniela ochotná pracovat. Jeho vydírání je směšné; pokud se nákaza týkala krevních skupin A (cca 45 % populace) a B (15 - 20 %) a byla nevyléčitelně smrtelná, pak zánik civilizace provázelo vymření dvou třetin lidstva a v takových podmínkách nikoho nebude trápit, jestli někdo někde zastřelil nějaké děcko, nota bene vlastní.
Není nijak vysvětleno, proč Roman plní rozkazy, o kterých nic bližšího neví a zůstává nevyužito, že poručík pígluje Romanovu starou. Je to důležité, nebo je to naprostá náhoda? Navíc, když si vezmu, že to Roman do konce povídky neví, tak to dost mění situaci. Co může udělat? Určitě se nebude vracet zpátky s písní pomsty na rtech, protože tak by jen ohrozil svou ženu. Závěr povídky má rozbouřit krev ve spáncích, ale já si namísto toho představuji ledově chladného Dempseyho, jak s pohledem upřeným do poletujících vloček sněhu promýšlí složitou politickou kalkulaci. A o té bych si rád přečetl.

Není to špatné. Ale je toho málo na to, aby to bylo dobré. Je to výrazné, velkorysé vykročení, jemuž se již nevyvedl dopad, respektive zcela chybí. Je to, jako když sledujete pilotní dvoudíl nového akčního seriálu, a vidíte jenom první díl a o týden později to už k televizi nestihnete včas. Jako příběhu o rozpadu lidských osobností, lásce, zradě, nenávisti a pomstě tomu schází asi polovina potřebných ingrediencí; měla-li to být prostě akčňárna o motorkách, vzrušeném sípání a střelbě, pak se obávám, že se letos v soutěžní výhni sešla lepší želízka.
Doporučil bych to trošku zkrátit, přidat ještě jednu linii a následně připsat ještě dvakrát tolik příběhu. Spektakulární akčňárnu plnou sexu, kvérů a motorek na pozadí jekotu mrazivého vichru bych si opravdu nechal líbit.

meehailove hodnotenie:
Dobre rozvrhnutá poviedka so štruktúrovaným dejom a zaujímavým vzťahom medzi dvoma hlavnými postavami, dostatočne načrtnutým zasadením (ani veľa, ani málo).
Bol by som hodnotil oveľa lepšou známkou, keby to isté platilo o ostatných vzťahoch. Poručík Martin je najprv vykreslený ako hrdina, ako vodca jednej skupiny ľudí, ktorí prežili. Cez Romana v nás autor vyvolá isté obavy, ale prostredníctvom Daniely ich hneď rozptýli a poručík vyzerá ako správny človek na správnom mieste, ktorý ponúka oproti ostatným fakciám lepšiu alternatívu. Lenže ono je to nakoniec inak a ja celkom nechápem, prečo nás autor takto vodí za nos. Teda, prečo z poručíka robí takú postavu, akou je, keď to nedáva veľmi zmysel. Prečo sa nakoniec ukáže, že Roman bol k pravde bližšie než Daniela, ktorá je s poručíkom dlhšie? Lepšie povedané, rozumiem prečo, v poviedke vysvetlenie je, ale ten posun je príliš priamočiary, príliš jednoduchý a pre mňa neuveriteľný. Rovnako ako rozumiem, prečo sa poručík chce zbaviť Romana, ale už menej rozumiem tomu, prečo sa chce zbaviť Daniely, prečo je z neho zrazu bezcitný hajzel. Len preto, aby na čitateľa zapôsobila bezútešnosť situácie a uvedomenie si, že vodcovia majú väčšinou viac tvárí? To by bolo fajn, lenže poviedka nezobrazuje viactvárnosť poručíka, zobrazuje najprv jeho jednu tvár a potom druhú namiesto toho, aby ukázala ich paralelné existovanie.
Tiež som mal problém s uveriteľnosťou toho, čo v minulosti urobila Daniela. Existujú predsa iné spôsoby, ktoré sú menej deštruktívne, najmä pre ňu. Kto čítal napríklad Canticle for Leibowitz, dobre vie, o čom hovorím, aj to, že to v človeku urobí dieru, ktorá nikdy nezmizne, aj v prípadoch, kedy sa použije humánnejší spôsob.
Táto poviedka potrebuje len prepracovať niektoré aspekty príbehu, na rozdiel od poviedok, kde potrebné veci často chýbajú úplne, napriek tomu u mňa spadá do tohtoročného priemeru.

Ssyxovo hodnocení:
Dobře napsaný a rozumně gradující příběh. Vytýkám hlavně gramatické chyby a podivnou poručíkovu postavu, tu si však vysvětluji tím, že jako spousta alkoholiků má dvě rozdílné tváře. Rozhodně jako celek patří k tomu lepšímu z letošního ročníku.

Tinino hodnocení:
Tato povídka se mi líbila, líbila by se mi však víc, kdyby byla a) o polovinu kratší, b) prologem k delšímu celku, který by vysvětloval hrdinovu motivaci mstít se. Povídka obsahuje jazykové neobratnosti a v kontextu i poněkud nepochopitelné chyby (pohlédla na papíry v její/své ruce, z vypjetím všech sil, rozepla/rozepnula atd.). Samotný příběh je zajímavý, bavil mě, a kdyby byl úvodem k románu, přečetla bych si ho s chutí. Jako samostatná povídka je ale slabší, v podstatě končí otevřeně a funguje pouze jako popis „toho, jak se stalo, že v kapitole 2 už je hlavní hrdina samotář, který se touží pomstít mocnému muži“.

Onen mocný muž, poručík, je, bohužel, největším problémem povídky. Jeho postava je klíčovou a přitom velmi špatně napsanou. Je spouštěčem celého „příběhu“, ale spuštění nedává smysl a dojde k němu jen proto, že je poručík naprosto nekonzistentní ve svém chování. Na začátku je blízkou osobou popisován jako starostlivý (v péči o vlastní okrsek i o všechny, které si vzal pod ochranu), zlomený ztrátou rodiny, vnímám ho jako přirozenou autoritu. Při jediném setkání s ním ho ale autor sám líčí jako „krutého, nepříčetného a zvířecího“, poručík souloží s vdanou ženou, vydírá a uráží svou přítelkyni, plánuje naprosto destruktivní krádež na cizím území a nevykazuje jediný povahový rys, který by ho předurčoval být vůdcem čehokoliv. Buď nám tedy autor předložil lživý obraz poručíka očima člověka, který ho znal nejlépe ze všech (aniž uspokojivě vysvětlil, jak je něco takového možné), nebo se poručíkovo chování změnilo o 180° jen z důvodu autorovy potřeby. V obou případech je škoda, že (pro děj) tak důležitá postava tak špatně funguje.

Pokud by byla povídka kratší, bylo v ní méně chyb a poručík by byl popsán lépe, hodnotila bych lépe i ji. Pokud by měl autor zajímavé nápady na pokračování a pokračoval, ráda bych četla dál, mohl by z toho být kvalitní příběh o souboji dvou mužů.

Vikyino hodnocení:
Dobré, ale ke konci se to nějak zlomilo a už jsem se musela hodně přemlouvat k dočtení. Taky chyb přibylo. Přikládám opravu.




24.1.2017 . . .

Poslední tango v Paříži


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnešní pošmourný den je přímo stvořený pro dnešní pošmournou povídku. Nízká oblaka sugestivně připomínají všeničící příkrov zbraně hromadného ničení, lezavě chladný vítr krade teplo údúm a křehnou v něm prsty naposledy pobíhající po klaviatuře posledního klavíru ve městě. Dnešní den byl stvořen pro povídku Mária Lukáča Posledný prstoklad.
Hodnocení prvního kola:
Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 2
Hodnocení druhého kola:
Cheky: 7
Meehail: 7
Ssyx: 9
Tína: 8
Viky: 6
Celkem: 37
Chekyho hodnocení:
Pamatuji se dobře na loňský autorův pokus; tehdy to byla fraška, dnes to je plnohodnotné dílo. Zdá se, že autor své schopnosti rozvinul, anebo mu letos zvolené téma, forma a rozsah lépe vyhověly. Posledný prstoklad je po Kryse na ostrově další především lyrické dílo, zápletka je zde pouze naznačena, podstatným prvkem je bezčasost, rozměrová plochost přežívání člověka, jenž přežít neměl a nechtěl. S jeho emocemi je čtenář seznámen prostým popisem. Jako rubín v popelu pak září jediná příhoda v celém rozsahu díla. Sama o sobě není tato příhoda nijak zvláštní, avšak v kontextu mizejících rozměrů a postupné dekonstrukce oikumeny vrací do hry paradigma plnohodnotného, reálného života a ilustruje dokonale, že hrdinovo podvědomé rozhodnutí již bylo učiněno: Sám se již vyčlenil ze společenství živých, stal se tvorem Krvavého pútnika, stal se ghoulem, tím, kdo žije vypůjčený čas.
Závěr povídky je pak přirozeným vyvanutím. Osobně mi při prvním čtení vadila faktická absence pointy, avšak při opakovaném prožití povídky jsem pochopil, že není důležitý závěr, nýbrž "leitmotiv".
Tolik tedy k záměrům autora, k jeho plánu; otázkou zůstává, zdali se mu jej podařilo naplnit. Zde je patrná autorova přeci jen poněkud kostrbatá práce s textem, projevující se pravopisnými chybami a místy, v nichž čtení "drhne", abych tak laicky řekl; jako když různé hudební motivy vzájemně se prolínající neutvoří melodickou skladbu, ale ruší svou vzájemnou disproporcí.
Myslím si, že by pan Lukáč mohl využít tohoto textu k literárnímu experimentu, totiž ke zkrácení třeba o jednu třetinu. Nebo na jednu třetinu. Ani ne tak pro publikování (byť dáno na fórum, jistě by bylo čteno), jako pro zkoumání, jak se bude text chovat, když jej forma přinutí být sevřenější a úspornější.
Povídka je dobrá a jsem rád, že jsem si ji přečetl, určitě by však zasloužila vyladit.

Meehailovo hodnotenie:
Smutný komorný príbeh človeka, ktorý prežije, zatiaľ čo iní zomreli. Znie to povedome, však? Musím povedať to isté, čo píšem pri niekoľkých ďalších poviedkach, toto dielo ponúka len základ, ktorý prináša väčšina poviedok na takúto tému. Na to, aby poviedka vyčnievala, potrebuje viac. Buď viac atmosféry, alebo viac interakcie medzi postavami, viac uveriteľnej psychológie postáv, ako napríklad zaujímavá epizóda v obchode, kde sa vieme presne stotožniť s hlavnou postavou a jej konaním, resp. nekonaním a zároveň sme zvedaví, koho stretáva a koho ďalšieho by mohla stretnúť, keby konala inak. Alebo musí byť jednoducho lepšie napísaná vrátane správneho používania jazyka.
Minuloročnú poviedku zo sveta Krvavého pútnika si pamätám veľmi dobre a táto poviedka mi prišla oveľa lepšia a uveriteľnejšia. Autor však musí stále popracovať na jazyku, ktorý ho občas neposlúcha. Veľmi často vôbec nezvláda čiarky a znova ich používa niekde nadmerne (ak si dobre pamätám, bolo to tak aj minulý rok), chýbajú dĺžne, text obsahuje hrúbky, dopletené výrazy, neprirodzené konštrukcie, slová s iným než zamýšľaným významom. A potom sú tam aj pre bežného človeka vtipné momenty, ako napríklad „zahmlilo sa mu pod očami“ alebo „konzerva plnej farby“, čo je výraz, ktorý ma kvôli jednoduchému použitiu nesprávneho pádu prídavného mena na chvíľku prinútil zamyslieť sa, aká je to plná farba. Jazyk tak poviedku škaredo zráža a spolu s nedostatočne naplneným cieľom vykresliť beznádej a smútok znamená, že poviedka sa stráca v hromade jej podobných.

Ssyxovo hodnocení:
Pěkně napsané i zpracované melodrama, ale až příliš klišovitě truchlivé a utápějící se v depresi jen s drobnými pokusy o oživení.

Tínino hodnocení:
Tato povídka si místo ve druhém kole zaslouží a v konečném hodnocení jí u mě uškodila přemíra (poněkud samoúčelného) patosu, který nemám ráda. Láska je častý hnací motor jednání, ale truchlení za milovanou osobou, která nepřežila apokalypsu, je i proto – bez servítek – dost ohrané. Depresivní marnost hrdiny, neutěšenost jeho života, „velká slova“ (ztratil svoje srdce, chodící schránka jeho zlomené duše… nevím, možná jsem jen cynik), jako by se tu už na pilu tlačilo moc. Autorsky používám „dojemnou smrt“ jako konec, když nevím, jak skončit; netvrdím, že to tak dělá i autor povídky, to jen u mě je to známka bezradnosti, a vlastně pak nejsem ani sama spokojená, možná proto mě Prstoklad tak neoslovil. Na druhou stranu se jedná o povídku kvalitně napsanou, s dobře vykresleným světem po katastrofě, s atmosférickou scénou „setkání“ Oskara s možným zachráncem (líbilo by se mi, pokud by se příběh zaměřil spíše tímto směrem a stesk po ženě trochu upozadil – část v obchodě se mi četla nejlépe a napětím jsem opravdu nedýchala). Autor odvedl dobrou práci, takže kdo má rád smutné příběhy, směle do Prstokladu. Jako čtenář si myslím, že si dobře napsaná ústřední postava v dobře popsaném světě zasloužila příběh, který by stál i na něčem jiném, než je zlomené srdce.




20.1.2017 . . .

Druhé kolo bude maso!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Ale jeho první povídka je bezmasá. Firejsova akční sekaná Chilli sin carne vypadá od pohledu jako řádný masokombinát, člověk se přímo těší na brutální jatka, hlavní hrdina vypadá, že co nevykostí levačkou, z toho nadělá prejt pravačkou a v guláši se mihnou i kousky lesbiček na motorkách, ale... při důkladném požvýkání je v tom zase cítit akorát tofu. V prvním kolem jsme tomu všichni dali dvojku. Ve druhém kole mohly povídky nabývat od 5 do 45 bodů, kdy nejméně je nejlépe, a Chilli sin carne získalo bodů 38.
Chekotay: 9
Meehail: 6
Ssyx: 7
Tína: 9
Viky: 7
Chekyho hodnocení:
Tahle věc je nejen žertovná, ona je také vtipná a jako autor Šerifa ze Shady Sands jsem si ji užíval. Asi tak do dvou třetin. Je nutno zkrátit rozsah, ubrat obsah a přidat jazykových korektur. Většina humoru funguje, jen je-li text čten plynule a neučesaný jazykový projev toto neumožňuje.
Velmi doporučuji autorovi zařadit do okruhu přátel vhodného pokusného čtenáře.

meehailove hodnotenie:
Jindřicha Tvrdojádra si pamätám z minulého ročníka. A tento rok ma bavil viac. Do prvej polovice ma bavil viac ako väčšina tohtoročných poviedok dohromady. Krátke dovetky na konci odstavcov ma bavili veľmi. Jindřich má ako správny polocyborg primerane veľké ego a libido, ktoré ho neopúšťajú ani v ťažších situáciách, a pritom stále dokáže myslieť na hygienu! V polovici sa mi ale vtipné dovetky prejedli a prestali ma baviť (alebo len jednoducho boli horšie), paródia prekročila istú hranicu, kedy začalo byť všetko príliš prekombinované, pribudli otravné údaje v zlomkoch sekúnd (chápem, Jindřich je polocyborg, stačí použiť raz, ak to nemá iný význam pre poviedku). Chilli sin carne napriek tomu patrí rozhodne medzi najzábavnejšie poviedky tohto ročníka.

Ssyxoj hodnocení:
Jedna ze zábavnějších povídek ročníku. Ale ta čeština, ty chyby nejdou přehlédnout natolik, že občas vadí v plynulosti čtení.

Tínino zhodnocení:

V hodnocení povídek druhého kola hraje (aspoň v mém případě) velkou roli subjektivní vkus, protože se jedná o povídky, které už jsou zpravidla ve všech ohledech (práce s jazykem, gradací příběhu, psychologií postav atd.) na vyšší úrovni, a tak jim nelze vytýkat často školácké chyby mnoha povídek, které skončily v kolem prvním. O jejich umístění jsem tedy rozhodovala velkou měrou na základě toho, jak mě při čtení bavily, protože po stránce formální jsem jim neměla skoro co vytknout. Nutně proto musím na poslední místo nominovat tu, jejímž nejhorším nepřítelem je autor sám.

Krátce z mého hodnocení prvního kola: už po prvních větách mě skoro přešla chuť číst dál, když to po sobě očividně nečetl ani sám autor; špatně psaná přímá řeč (absence uvozovek, čárek i teček), podivné vazby (nenasvědčovat touhu?), tristní pravopisné chyby – vysel za ruce, plíce ho pálili, dvě osoby vstoupili, stáhli my pytel z hlavy, dveře se pohnuli, nohy podlomili atd.; povídka psaná buď Hotentotem, nebo Google Translatorem.

Jak vidno, jazykově je povídka opravdu špatná. Pokud se ale zaměřím na obsah – protože kdybych hodnotila povídku jako celek, mozek by mi vytekl uchem z hlavy – musím vyzdvihnout, že má autor smysl pro humor, nadsázku a (inteligentní) parodii. „Filmové“ zpracování povídce sluší, lehce mi nesedl jen konec, který už je dohnaný ad absurdum, ale vlastně proč ne?, absurdní je celá povídka a šíleným zakončením autor jen ukazuje, jak se nebere vážně. Terčem jeho humoru jsou akční klišé, přichází ale i s nečekanými vtipy. Pro mě osobně jde o nejlepší humornou povídku všech ročníků soutěže, které jsem zatím hodnotila.

O to větší škoda je, že po stránce pravopisné je povídka na úrovni prvního stupně základní školy (a to jen jeho slabších žáků). Takový text nemá co pohledávat prakticky nikde jinde než tam, jedná se o bezkonkurenčně nejhorší češtinu celého letošního Vemene (ve skutečnosti si nejsem jistá, jestli byla povídka psaná česky, a stačilo málo a podezírala bych autora, že se jedná o nějaký literární experiment, ale bohužel, po druhém přečtení se přikláním spíše k variantě, že autor trpí jednou z lehkých mozkových dysfunkcí).

Povídka se mi po stránce obsahové velmi líbila, autor je sakra kreativní člověk. Důrazně bych však doporučila zapracovat na psaném projevu, případně důkladnou kontrolu textu betareaderem. Pokud budu Vemeno hodnotit i v příštím roce, povídka, která bude po obsahové stránce dobrá, ale po stránce jazykové tak špatná jako tato, už do druhého kola určitě nepostoupí, dvakrát za život si oči kyselinou vyplachovat nebudu.




10.1.2017 . . .

Můj milý deníčku...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno

...jsem unavený. Už je to týden, co jsem napsal poslední aktuálku, ale v mých vzpomínkách jako by to bylo včera. Čtenáři musí být pěkně naštvaní... a autoři povídek ještě více! Musím si dát nějaké novoroční předsevzetí. Třeba že budu chodit spávat před půlnocí. Nebo aspoň před druhou hodinou ranní. Cítím se vyšťaveně, jako bych celé dny kydal hnůj...
A přesně o tom je povídka Můj milý deníčku od Daniela Huráka. Se známkou 2,6 je poslední povídkou, která nepronikla do druhého kola.
Cheky: 3
Meehail: 3
Ssyx: 2
Tína: 3
Viky: 2
Chekyho hodnocení:
Deníkový záznam je snad nejjednodušší druh vyprávění. Samotná forma zde přejímá velkou část spisovatelova břemene na svá bedra, takže není divu, že po ní sáhne především méně zdatný autor. Kdo tvrdí, že nikdy nenapsal povídku na způsob deníku, ten tak činí ještě dnes.
Předkládané dílko obsahuje především množství masturbace, za kterou se ukrývá nekomplikovaný, jednoduchý, humorně laděný příběh, z nějž si čtenář neodnese žádné hluboké emocionální pohnutí, jen mírně pobavený úsměv.
Zajímalo by mne, zdali autor pracoval s nějakým konkrétním rokem. Třeba v roce 2010 připadal na prvního července čtvrtek. Další je tuším v roce 2021 a pak až 2056.
Nelíbí se mi úvodní a závěrečný přesah. Tyhle věci jsou u deníkových forem snad až pravidlem, ale co si pamatuji, fungovalo to jen u Deníku nalezeného ve vaně. Vytýkal jsem to snad i loni tomu deníku popisujícímu cestu zmrzlíků na Špicberky a vytýkám to opět. Podle mne to je zbytečné, úvod prozrazuje už tak nijak překvapivou pointu a závěr je prostě divný. Tak jednak slovo "mrtváci" odkazuje na Kulhánkovu Cestu krve. Odehrává se tedy příběh ve stejném univerzu? Anebo jsem minul nějaký proud současného slangu, jehož je kulhánkovština integrální součástí? Proč a jak mrtvácí vznikli? Proč je nálezci deníku líto, že zabil jeho pisatele, když zřejmě nešlo o lidskou bytost? Navíc, když si člověk přečte jenom úvod a závěr, to vypadá, že nálezci je více líto smrti pisatele, než dvou jeho společníků. To jsou prostě známky neobratnosti.
A nyní konkrétněji:
První věta obsahuje závorky ve vyprávění, což je jev, jemuž bych se, být autorem, propříště raději vyhnul. Závorka je šikovná v rychlé komunikaci, v počtech a ve složitě strukturovaných textech, ale v beletrii by být neměla, je to takový nepříjemný nešvár.
Závorka obsahuje "mě se to zdálo..." - mně se zdá, že by tam mělo být "mně", protože to je třetí pád a ne druhý či šestý.
Hned ve čtvrtek tady máme slovní spojení "(jednou se) budu muset zaměstnat" ve smyslu "nalézt si zaměstnání". To je nepříjemné klopýtnutí, které autor do budoucna snadno odstraní čtením a psaním.
Pondělí 5. července: Otec a syn se proplétalY. Shoda přísudku s podmětem, základ češtiny; ženy se proplétaly, ženy a muži se proplétali, muži se proplétali. O kousek dál se vyráběly letadla, namísto aby se zde vyráběly letouny, nebo naopak, vyráběla letadla.
Jakási prazvláštnost a hned na to schéma jakéhosi přístroje, ta dvě slova na "j" znečišťují sloh.
Později téhož dne se vyskytuje slovo "ozvy", kde má být "ozvi". Ozvy jsou srdeční. Pak zase "geneticky upravenÁ zvířata, aby přežilA..."
Za Fallout, masturbaci a Strugacké díky.
Sobota na konci světa.
Na povrchu odešlY senzory.
Také si nejsem moc jist dialogy. Řekl bych, že, obecně řečeno, v denících nejsou příliš časté; nicméně osobně používám dialogů ve svém deníku často, takže toto ani nemíním jako výtku, spíš coby námět k zamyšlení.
Nápad je, vtip je, pointa také, povídka má všechny náležitosti, jak má mít, není to žádný potrat, ale abych nad ní pohonil, to by musela být zpracována s lepším fortelem.

meehailove hodnotenie:
Nájdený neúplný denník vypovedá príbeh klasického leta jedného tínedžera plného Falloutu, porna, fajčenia trávy, konfliktu generácií... a kydania hovien. A konca sveta. To posledné je načrtnuté veľmi vágne a vytvára niekoľko otázok bez ich zodpovedania, čo niekomu môže vadiť, mne nie. Oceňujem, že si autor zvolil takúto hlavnú postavu namiesto vzorného zvedavého synáčika, ktorý sa cez prázdniny nudí a tak s radosťou bude celé dni kydať, pretože miluje svojich rodičov a chce sa dozvedieť o experimentoch na vojenskej základni, kde jeho rodičia pracujú. Takto je to zábavnejšie a zvedavosť v súvislosti s vojenským komplexom prenecháva čitateľovi. Autor navyše vcelku výstižne vystihuje životné obdobie hlavnej postavy.
Bohužiaľ je poviedka napísaná nie veľmi dobre a okrem vylúhovaného humoru čítanie štýl autora nijak nespríjemnil. Najväčší problém podľa mňa tkvie na konci poviedky a súvisí s formou, ktorú autor zvolil. Som si takmer istý, že hlavná postava tak, ako je vykreslená, by si nebrala denník so sebou, už či na kydanie hovien alebo upratovanie (ak si odmyslím, fakt, že hrdina mi nepríde ako typ, ktorý by si vôbec písal denník. A to, že by nikoho na základni nezaujímalo, že si so sebou každý deň vynáša denník, v ktorom sú odkazy na tajný výskum.). Aj tu sa prejavujú nedostatky poviedky. Poviedka je prispôsobená danej forme zápiskov a táto forma jej následne vnucuje nelogický aspekt na konci a autor sa chytá vo vlastnej pasci.
Mimochodom, ja viem, že žáner denníkových zápiskov je klasický, ale čo keby (mladí) ľudia v blízkej budúcnosti pre zmenu používali digitálne médiá, video denníky či niečo možno ešte inovatívnejšie? Čo keby si to aspoň hrdina zapisoval do pip-boya v rozohranom falloute? Každý originálny nápad sa počíta.

Ssyxovo hodnocení:
Dobře čitelný a příjemně rychlý kousek. Sráží ji jen autorovo nedodržování stylu, kterým píše a občasné nelogičnosti.

Tinino hodnocení:
Při čtení mi vadila určitá nevyrovnanost jazyka (jednou je na deník přehnaně spisovný, jindy takový, jaký si myslím, že by puberťák opravdu použil, nadužívání "zde" i v mluvené řeči je pro mě děs běs, nemyslím, že tak opravdu někdo mluví). Povídka je zajímavě, čtivě napsaná, občas velmi zábavná, ale má málo úderný konec, úplně jsem nepochopila, proč by se z vypravěče měl stát mrtvák, spíš bych pochopila, kdyby našli deník v jeho ohlodané ruce. Kladně hodnotím, že se povídka četla velmi rychle a dobře, trochu mi připomínala Mládí v hajzlu. Rozhodně nebyla špatná, jen jí něco scházelo k tomu, aby byla ještě lepší.

(Chekyho poznámka: Já tak hovořím!)

Vikyino mini-hodnocení:
Dobré, dvojka za zápis ze středy 7. července.  :-D




4.1.2017 . . .

Kamaráti, na stráž...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Brahmíní vemeno

...chci říct, Neprojdou!, chci říct, pohranicnik.blogspot.cz, ne vlastně, ale to už jsme blízko: Memoáry pohraničníka! Napsal je Dušan Zoufalý a napsal je docela dobře, avšak na to, aby dosáhly vyšší průměrné známky, než 2,6, by je musel sepsat přeci jen o trochu lépe.
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky:2
Chekyho hodnocení:
Tahle věc má nejen potenciál, ale přímo i potencionál! Akorát je blbý, že nikdo neví, kde. Čte se to dobře, rychle, je to dobře napsané, odsýpá to, člověk je natěšený, co přijde a pak - nic. Při druhém přečtení je už zřejmé, že se nejedná o úvod k nějakému příběhu, že tohle samotné je příběh, a na ten je to teda napsané dost slabě. Nejsou tam vyloženě technické chyby. Jen tam není nic moc, co by zaujalo. Být ve stejné pozici hrdina "Můj milý deníčku...", tak by aspoň zuřivě masturboval. (Ostatně je to tradice do české postapo literatury zavedená Brossmannovými Zákony silnějšího.) Anebo by hrál na plechovky od fazolí.
Kladné body dávám za scénu "přijď za tejden, nebo nikdy!" a za úvahu "jestli to venku vypadá jako v McCarthym, Wyndhamovi, nebo, nedejbože, Merlem". Ale bohužel, chybí tomu zajímavější děj, chybí tomu pořádná pointa. Stálo by za to buďto povídku přepracovat a změnit v jakési drama na ploše 3 × 3 metry, anebo naopak rozepsat ve dvou set stránkový román popisující osudy astmatického pohraničníka v postapo světě. Obojí si přečtu rád. Autor ovládá řemeslo, potřebuje "jen" námět.

meehailove hodnotenie:
Ne(čakanie) na učebnicových 50 dní, po ktorých je bezpečné vyjsť von. Takáto postava, ktorá pozná prípadné scenáre z toho, čo si niekde prečítala alebo sa dozvedela, ale v skutočnosti netuší, čo presne robiť, predstavuje dobrý námet s potenciálom. Potenciálom pre viac humoru na účet hrdinu, pár vtipných myšlienkových pochodov bez toho, aby o tom sám tušil, údernejší koniec.
Všetko uvedené tu buď chýba, alebo ho nie je dosť. Takto je to len príbeh, akých by v prípade nukleárnej vojny boli tisíce, milióny. Šedé siluety príbehov, ktoré zaujmú máločím a navyše tomuto konkrétnemu chýba zaujímavejší koniec.
Ocenil som aspoň dobre zvládnutú stránku precíznej starostlivosť o pušku zo strany hlavného hrdinu, ktorá spočiatku nabudzuje falošný dojem o postave.

Ssyxovo hodnocení:
Opět zde máme "deníček". Tady je mnohem lépe zvládnutá stylizace vyprávění a příběh táhne čtenáře dál. Autor měl na dílku pracovat mnohem delší dobu a dát tomu nějaký punc napětí nebo dramatu, protože tohle by mělo šanci být skvělou povídkou. Dovedu si živě představit některé brahmíňany jak sami nervózně sedí v oplechovaném posedu nebo podomácku postaveném krytu a paranoidně čekají, co přijde v budoucnu :D

Tinino hodnocení:

Tak tomuhle jsme loni říkávali promarněný potenciál - povídka má na to být velmi dobrou, zatím jí k tomu ale něco schází. Až na pár obvyklých chyb je dobře napsaná a jejím hlavním plusem je svižnost, čtivost i hezký jazyk. A hlavně - vzbuzuje zvědavost. Aspoň já jsem se při čtení ptala, co se stalo, co bude dál, kdo je Šakal, je zamořeno, nebo ne? A ono... nic. Škoda. Čekala jsem něco víc na závěr, po poklidném "deníčkovém" vyprávění pro mě selhala pointa.




30.12.2016 . . .

Na konci tunelu tma


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Poslední tři povídky, které vypadly ze soutěže v prvním kole, získaly shodně průměrnou známku 2,6. Rozeberu je proti abecednímu pořadí; dnes vám tedy představím povídku Svetlo na začiatku tunela loňského vítěze Petera Rúfusa.
Cheky: 2
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 2
Viky: 3
Chekyho hodnocení:
Svetlo na začiatku tunela je po stránce jazykové napsáno výborně, bohužel jej shazuje málo zajímavý příběh a ne zcela vhodný způsob vyprávění. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, tahle povídka je Fallout 3 a já nemám rád Fallout 3. Vše, co považuji za chybné a co vnáší pachuť do jinak obstojného příběhu, vychází ze způsobu, jakým nazírá tématiku postapa právě Fallout 3, respektive jeho tvůrci. Současně to ovšem znamená, že jde o dost možná první povídku, která vychází ze světa Falloutu 3 a přitom je napsaná řemeslně velmi dobře! Jako taková představuje unikum a jsem si jist, že si najde své nadšené čtenáře.
Samozřejmě, fantastika vždy vychází z toho, že čtenář je ochoten přistoupit na nereálné prvky autorova světa, že je ochoten hrát s ním onu hru; a pakliže není, i to nejlepší dílo prostě nefunguje. Úhelným kamenem vypravěčského umění ovšem je právě schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu. A já mám v tuto chvíli pocit, že mé hodnocení je stejně rozpačité, jako pocit, který jsem si ze čtení povídky odnesl, takže přistoupím k výčtu konkrétních věcí.
"No. Do. Riti." je způsob zápisu, který mi nevyhovuje. Na konci věty, to jest u tečky, klesám hlasem a takové zakončení mi přijde absurdní. Spíš bych použil "No do riti!" nebo "Nó do riti..."
"Jet sa začal opotrebovávať" - Těžko říct, jak vlastně popsat konec efektu drogy, ale myslím, že toto není vhodně zvolené slovo.
Výskyt pastí na medvědy v metru mi přijde velmi nepravděpodobný. Jak často potkáváte takový předmět v obchodech?
Z ohledávání zabitých ghúlů jsem pochopil méně, než hrdinka. Proč na nich Karl experimentoval? Snažil se je léčit? Nebo je naopak upgradoval - ale proč je pak zazdil? Nebo nějakým způsobem vytvářel ghúly z normálů... a pak je zazdil? Proč je vlastně zazdíval?
Pasáž "Co by se stalo, kdyby Petra nepoužila psycho" se mi nelíbí už vůbec. Připomíná mi špatné novinové titulky ve stylu "Led. Vznikne z vody, když ji necháte na mrazu."
Taktéž konstrukce objasňující fungování psycha pomocí adrenalinu je nešťastná.
Fyzikální vsuvka na závěr jen rozmělňuje emocionálně působivé vyvrcholení příběhu.
No a pak jsou tady poslední tři věty. Představme si drsný postapo svět, boj o holé přežití, představme si muže, který vysílá ženy na průzkum rozvalin. Nebo si představme svět, v němž závislák na silné droze vyšle holku pro další dávku. A tato se vrátí nejen bez kořisti, ale dokonce i bez výbavy, vlastně s holým zadkem a ještě ozářená. Dělá mi potíže představit si, že by to byla Petra, kdo by nakopával Andrewův zadek, spíš by naopak mohla hovořit o štěstí, kdyby skončila jen s rozbitou čelistí a zlomenými žebry někde na trhu otrokyní, vyměněná za tři dávky jetu. Pokud by se vůbec - bez ošacení, bez obuvi, beze zbraně - dostala zpátky "domů". Leda že by Pustina byla mnohem příjemnější místo pro život, než si maluji.

Ta povídka je napsaná dobře, ale popisuje podivný příběh v podivném světě, připomínajícím komiksové kulisy, ve kterých je všechno jenom jako, s nadsázkou, s úšklebkem. Neměl jsem pocit, že by o něco vážného šlo. Neměl jsem pocit, že je Petra vystrašená, že bojuje o život, že jí je hnusně z odporných ghúlů, že se vzepjala k heroickému výkonu a že vyvázla jen o nejtenčí chloupek. Po celé čtení jsem měl pocit, že se dívám na mýdlovou operu. Což je smutné.

Meehailove hodnotenie:
Jediná slovenská poviedka, v ktorej jazykovo nič nerušilo. Čítala sa dobre. Ale na rozdiel od niektorých iných slovenských poviedok, ktoré mali nápad a prispôsobili mu dĺžku textu, ma téma a spracovanie tejto poviedky nezaujali. Asi to bude tým, že v jej centre je niekoľko konceptov, ktoré pre mňa patria iba do hier. Supersilný ghoul, účinky drog trvajúce iba niekoľko sekúnd a príliš veľa času venovaného preskúmavaniu prostredia a úteku, resp. boju mi pripomínalo hranie Falloutu 3. Teda hranie hry, ktorú si zahráte, lebo máte radi postapo, ale cítite, že je to nudne priemerné. Vchádzate do ďalšieho metra a vy viete, že všetky sú takmer rovnaké, že váš zážitok bude v porovnaní s predchádzajúcim metrom zhodný na 95 percent. Možno niekde nájdete skrinku navyše, inú zbraň, iného nepriateľa, okrajovú postavu so šablónovitým príbehom. A celý čas vás bude na pozadí trocha frustrovať spracovanie a herná mechanika. A to nepatrím k ľuďom, ktorí Fallout 3 odsudzujú ako najhoršiu hru na svete. Tiež mi nebolo po vôli rozprávačovo dovysvetľovanie na konci poviedky, vzhľadom na úplný koniec poviedky bolo aj tak zbytočné.
Napriek tomu dám o stupeň lepšiu známku, ako by si poviedka možno zaslúžila, pretože má úvod, jadro aj záver a autor myslel aj na čitateľa a doprial mu nerušivé čítanie bez chýb.

Ssyxoj:
Celkem dobrou povídku o dungeonu (schválně raději uvádím herní termín, vzhledem k stylu povídky) s ghůlem - šíleným vědátorem sráží opisy, které jako by vypadly ze scénáře k FPS hře a závěr "hurá s holým zadkem a nemocí z ozáření do divoké Pustiny!"

Tinino hodnocení:
Vlastně nic špatně, ALE. První polovina povídky je čistá akce a přitom se táhne, zasloužila by zkrátit, být svižnější. Občasná chyba spíš z nepozornosti (chybějící uvozovky apod.), ale jen pár, jinak moc hezký jazyk. Trochu mě iritovalo opakované popisné řvaní ghúlů. Objektivně žádné výrazné chyby, subjektivně proškrtat, příliš popisné, úvodní akce zbytečně dlouhá, víc by se mi líbilo zaměřit se trochu víc na interakci s Karlem. Působí to na mě, jako by to jen klouzalo po povrchu a vlastně o nic nešlo. Nudila jsem se, ale to neznamená, že se jiným povídka líbit nebude. Horší 2.




29.12.2016 . . .

Krysy opouštějí loď!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnes se rozloučíme s autorkou jménem Bety, jejíž povídka Krysa na ostrově navzdory jazykové zručnosti porotu příliš nezaujala a dosáhla pouze na známku 2,8.
Cheky: 1
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3
Chekyho hodnocení:
Já tydlencty magické realismy a podobné srandy moc nemusím, ale tohle se mi líbilo. Je ovšem dost těžké vysvětlit co a proč vlastně. Obecně nesnáším vyprávěče, kteří skončí, pak je dlouho ticho, pak se někdo zeptá, co to mělo znamenat a vypravěč odvětí, že to je schválně tak otevřené, aby si to jako každý mohl domyslet. Tady mi to ale nevadí. Možná proto, že to je dobře napsané, možná proto, že je to napsané kvalitním jazykem a možná proto, že jsem to už četl v jedné sbírce sci-fi povídek, které Odeon vydal někdy v roce 1984. Tam je ovšem napřed odvyprávěna druhá část, až potom první, takže to víc podporuje tu detektivní rovinu a žene to čtenáře zjistit, jak to, že ta zamilovaná androidka bývala kosmonautem. Ten závěr, se stroji honosícími se blyštivými jmény, to jsem také již někde četl. Ocelová pijavice od Zelazneho, že by?
Těžko říct. Snad jen, že se mi příběh, v němž vystupují tři postavy, z toho jedna hned na začátku umře, svou atmosférou líbil.
Co mi vadilo nejvíce, je odsolovač na kliku v místě, kde praží slunce. Určitě by se dal snadno vyrobit nějaký přenosný solární destilátor.
A bylo mi líto robobraina. :-(

meehailove hodnotenie:
Toto ma veľmi neoslovilo, ide o takú poviedku 2 v 1. No nekúp to. Tak som to kúpil. A čo som to vlastne kúpil? Neviem. V prvej polovici je však niekoľko odkazov na Fallout, minimálne ten na systém SPECIAL mi ale vôbec nebol po vôli, aj keď iného čitateľa zanechá chladného a niekoho možno aj pobaví. Ja miešanie herných mechanizmov do literatúry rád nemám, ak nejde o paródiu.
Druhá polovica poviedky je na tom lepšie, pokus o netradičný príbeh písaný v náznakoch fungoval vcelku dobre, ale neprichádzal odnikadiaľ a viedol do konečného bodu, ktorý mi ako čitateľovi veľa nedal. Dosť mi prekážalo vyjadrovanie postáv na konci, pripadal som si že sledujem niektorý film od Monty Pythonov. Bez humoru.

Ssyxovo hodnocení:
Téhle povídce dávám 3 za dobře plynoucí vyprávění a kvalitní jazykové schopnosti autora. Ale příběh jsem nějak nepochopil ani po 2. přečtení. Kdo byla Márka? Krysa, její potrava, zběh z BoS nebo nebo robotova fantazie?

Tinino hodnocení:

Úplně jsem to nepochopila, a to tak, že si ani nejsem jistá, jestli je to vina moje, nebo autorova. Nicméně je povídka psaná velmi hezkou češtinou, má ideální rozsah a nápad vyprávět příběh ve svou zdánlině nesouvisejících rovinách je dobrý. Ale nevím ani, jak to vlastně skončilo, a nevím, co si myslet o Márce. Beru to jako lichotku komandérov, ale ne o moc víc. Každopádně potenciál na dobré příští dílo autor má (druhá polovina povídky je jednoduchá, stručná a pro mě velmi povedená), jen to chce děj. Autor umí psát.

Vikyino hodnocení:
Krysa Márka nebo jak, 9 bran jejího těla. Tohle je prostě takové normální. Nijak špatné, nijak dobré, nijak extra zajímavé, jazyk dobrý, příběh už moc ne. Chekotay mi osvětlil patrný záměr autora zahrát si se čtenářem a předložit mu dva jen zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. No, nevyšlo to.

Chekyho douška:
Teď mi přes rameno nakoukla Viky se slovy "Co to píšeš? To je ta taková divná?" A já si tak říkám, že tahle povídka možná představuje průzkumnou sondu, která by mohla zjistit, kolik divoké a nespoutané fantasie se vůbec vejde do škatulky fantastické literatury.




26.12.2016 . . .

Můj termix!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Lidé jsou schopní natočit film i o rozhraní mezi osvětlenou a neosvětlenou částí planety... a autorská dvojice D. + M. je schopná společnými silami napsat nanopovídku na půl stránky. Můj terminátor dostal známku 2,8.

Cheky: 1
Meehail: 5
Ssyx: 3
Tína: 4
Viky: 1
Chekyho hodnocení:
Žádné dlouho odstavce, přišlo mi to krátké, rychlé a přitom vtipné. Prospěly by tomu lesby na motorkách.

Meehailove hodnotenie:

Áno, niektorí ľudia veľa pozerajú telku a potom strácajú úsudok. A čo? Myšlienka je to fajn, pobavila. Problém pre mňa je v tom, že ostalo len pri tej myšlienke, chýba samotná poviedka. V doslove knihy, ktorú som nedávno čítal, popisoval autor, ako mu ľudia neustále píšu s neodolateľnými ponukami, že majú preňho super nápad na knihu, oni mu ho povedia a jemu stačí to už len napísať, zisky a slávu si podelia zrejme na polovicu. Autorovi tejto poviedky preto chcem povedať, že nápad už má, stačí už len napísať poviedku, dobrú poviedku, a niečo z toho možno bude.
Ja viem, že ide o mikropoviedku. A priznám, že mikropoviedky prakticky vôbec nečítam. Ale napísať dobrú mikropoviedku je podľa mňa hrozne náročná úloha. Prirovnal by som to k vytvoreniu dobrého reklamného sloganu, ktorý tromi slovami dokáže predať produkt lepšie než stostranové manifesty korporácií. Musí byť dokonalý, jazykovo úsporný, dokonale vytvarovaný, ľúbozvučný. Táto poviedka nie je hotovým sloganom, je prvým nástrelom myšlienky, o čom by to malo byť.

Ssyxovo hodnocení:
Má to švung, ale na povídku je to zoufale krátké. Chtělo by to buď přidat několik stránek děje nebo naopak čtvrt stránky ubrat a předělat na vtip.

Tinino hodnocení:
Tato povídka mě zklamala, vzhledem k rozsahu jsem očekávala "vtip", toho bylo ale pomálu a pointa byla v podstatě obsažena od začátku do konce. Když má dílo půl stránky, aspoň by si ho po sobě autor mohl pořádně přečíst (blízko - blýsklo, prví - první, atd.). Povídka je spíš jen hříčka, která nemá čím zaujmout. Hodnotila jsem podobnou v letošním CKČ (o hrdince posedlé ne Terminátorem, ale Stmíváním) a ta byla výrazně lepší. Povídka je takový kočkopes, na prostý vtip moc dlouhá a málo vtipná, na skutečnou povídku o slastech a strastech jedné naivní fanynky moc krátká a jednoduchá.

Vikyino hodnocení:
Hezká mikropovídka, má to vtip.




25.12.2016 . . .

Internetová generace je roztěkaná


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Začne psát jednu věc a pak pokračuje něčím zcela jiným. To se stalo osudným další Firejsově povídce s lakonickým názvem Internet. Obdržela průměrnou známku 3,0 a v minulých ročnících by se stala předělovou, nebo´t po ní by začínalo druhé kolo. Ovšem v minulých ročnících také leželo těžiště povídek hluboko pod trojkou, zatímco letos jsme buďto hrozně vyměkli, anebo jste vy začali psát opravdu dobře, a proto jsem posunul laťku druhého kola až na známku 2,0, tedy lehce nad polovinu žebříčku.
Cheky: 2
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky:3
Meehailove hodnotenie:
Nevýrazná poviedka z kategórie "Ďalšia", ktorej názov navyše príliš nekorešponduje s obsahom. Trochu napätia, trochu viac opisu postapo sveta a masakru, trochu príšer, trochu sosákov pripravujúcich sa na ejakuláciu, jednoducho taká všedná klasika, na ktorú som zabudol krátko po dočítaní a pri písaní hodnotení som ju musel znova preletieť, aby som si spomenul. Fakt, že na konci hlavný „hrdina“ (dúfam) nechtiac pôsobí ako pedofil, jej rozhodne nepomohol.

Ssyxoj hodnocení:
Lidožravé inteligentní chobotnice jsou fajn nápad, ale s internety moc nesouvisí a povídka je místy moc roztahaná. Takový průměr.

Tinino hodnocení:
Už z první věty jsou znát "kvality" autora. Zlatý Word, který stále ještě nedokáže opravovat shodu podmětu s přísudkem, díky němu je aspoň jasné, kdo umí česky, a kdo ne. Za větu "Sosák se začal třást a nafukovat. Připravoval se k ejakulaci." možná hodnocení trochu zvednu, ale je to docela o ničem, ukecané tam, kde byl tomu prospěla akčnost, i když námět by mohl být prima, vlastně opět neduh lidí, co neumí napsat krátkou povídku (sama to neumím) - atmosféru to nemá, děj taky ne. Nepochopila jsem, co s tím vší má vlastně společný titulní internet.

Vikyino hodnocení:

Lidožravé chobotnice. Nuda, průměr, moc ukecané.




23.12.2016 . . .

Poslední den...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

...před Štědrým večerem. Pokud David Jiřička doufal, že pod vánočním stromkem najde nějaký ten vavřín vítězů, zklamu jej, neboť se svou povídkou Poslední den na Zemi do druhého kola naší soutěže neprorazil. Není špatná, avšak vysloužila si průměrnou známku jen 3,2.
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3
Chekyho hodnocení:
Prostá úvaha nad koncem světa je začínajícími autory postapa volena poměrně často. Je to jednoduchá forma, na které není mnoho co zkazit a současně umožňuje autorovi introspekci v mezní situaci, takže je přinejmenším pro něj přínosná, i když se její sepsání nepovede. Úvaha principiálně směřuje do hloubky a asi by měla být krátká, aby čtenáře nenudila; historicky se témata, pro něž je úvaha příliš krátkým útvarem, rozváděla v umělých dialozích. Od úvahy neočekávám ostrovtipnou pointu.
Autor se útvaru zhostil dobře, rozsah lehce přes jednu stranu postačil k pokrytí celého popisovaného fenoménu a závěr je odlehčen dialogem. Samotný konec je lehce hořkosladce vtipný a celou úvahu dobře uzavírá. Mně, jakožto protřelému postapákovi, však povídka nepřináší nic nového. Také jsem si touto úvahou prošel, možná i někam napsal, a nechal ji daleko za sebou. Dnes mne již nemá jak oslovit a myslím, že stejně na tom bude většina postapáků, respektive asi všichni, protože nejspíš každého napadlo, jako by to bylo, kdyby "to" teď přišlo. Navíc to zhudebnil Daniel Landa v písni Osmý den chaosu.

Ke gramatice nemám zvláštních výhrad.
Ve věci slohu zmíním možná trochu příliš úsečné věty ve střední pasáži, ačkoliv to byl možná autorův záměr. Mě to trošku nesedělo.
Ve druhé větě bych se vyhnul číslici a raději bych použil číslovky: "třiadvacet". V oblasti úsečných vět se také vyskytuje slovo "podpaždí". Pravidla českého pravopisu jej sice připouštějí, ale mne irituje, protože to je takový jazykový plevel. Paždí paže nazýváme podpažím, podpaždí by mělo být ještě níže, tedy na žebrech. Ale chápu, že jazyk ne vždy dává smysl.
Pár postřehů spíše technického charakteru:
Planetka s průměrem téměř totožným se Zemí není planetka, ale planeta, možná tak ještě trpasličí planeta (na úrovni Ceres, Eris a Pluta). Rozdíl byl definován roku 2006 v Praze a byl to významný milník, neboť rozsekl sto let trvající spory. Otázka na geometrii je, zdali mohou být průměry dvou těles totožné, když tato tělesa totožná nejsou. Mám pocit, že by se mělo spíš hovořit o podobnosti.
Složení posádky ISS neřeší žádné feministky. Patrně jim to po smrti Resnikové a McAuliffeové (STS-51-L) a Chawlaové a Clarkové (STS-107) nepřijde dost sexy. Tak jako tak by srážka dvou planet nepochybně zničila i vše na orbitě.
Lékaři nečiní Hippokratovu přísahu, ale lékařský slib, který z ní velmi volně vychází a jenž dotyčné v právním ani etickém smyslu nijak neváže. Má stejnou váhu, jako akademická přísaha, kterou skládá každý vysokoškolák, je jenom slavnější.
Je zajímavé, že v takovémto apokalyptickém výjevu funguje elektřina i Facebook a že se nezhroutila telefonní síť. Možná je to dnes robustnější, ale pamatuji, jak "padaly" telefonní sítě během Silvestra.
Ujet osmdesát kilometrů na kole za čtyři hodiny, tedy ujíždět o něco rychleji, než dvacet kilometrů v hodině, to by mi asi stálo za to, abych mohl se svou družkou prožít poslední chvíle našich životů. Zvláště za pěkného dne, ve třiadvaceti a s vidinou toho, že křeče na druhý den mě opravdu nemusí trápit.
A poslední věc: Autor v povídce použil anglických uvozovek "", namísto vhodnějších a příjemnějších českých „“.

Povídka je teda napsána docela dobře a obstála by coby školní slohová práce, avšak Brahmíně nemá co nabídnout.

Meehailove hodnotenie:
Ošúchaná scéna, ktorá je obľúbeným námetom krátkych poviedok tohto žánru. V tomto prípade ide o podpriemerné dielo s veľmi priehľadným úvodom, kde prvé vety doslova kričia na čiteľa: „Všimni si, som poviedka o konci sveta“. Našťastie bola poviedka krátka, horšie je to, že je ukončená obyčajným prisladeným koncom. Pobavila ma aspoň prvoplánová posledná veta (a naznačila, že autor si je sympaticky vedomý, že v prípade tejto poviedky nejde o nič prevratné ani originálne). Ale sám by som si k čítaniu poviedky popcorn nedal. A pozor na používanie časov, občas sa bezdôvodne menia, čo nerobí dobre. Škoda, že autor von Trierovu Melancholiu len spomenul, ale nič si z nej nevzal, tento námet môže byť zaujímavý, ale musí byť pôsobivý a odhaľovať starostlivo vykreslený svet postáv. Nemusí sa každému rúcať svet, ale myslím, že málokoho dnes zaujme úplne bežný opis bežnej scény s tuctovým dialógom na konci.

Ssyxovo hodnocení:
Klasické téma zamyšlení se nad posledními okamžiky lidstva. Příjemně rychlý závěr.

Tinino hodnocení:
Povídka neurazí, nenadchne, horší je, že ani nezaujme, nemá čím, právě proto, jak je civilní a jednoduchá. To je současně její pozitivum, je dlouhá tak akorát a není melodramatická, jako mnohé povídky obdobného námětu. Není tu žádná nepravděpodobná hra na hrdinství (naopak, hlavní "hrdina" je, co se konce světa týče, docela lenoch). Nicméně na tak krátkou povídku je to málo atmosferické, nálada bezútěšnosti nevyhnutelného, nebo naopak stoického klidu a smíření s koncem (stoický klid postava nemá, je jen silně flegmatická) by tomu mohla dát smysl, ale musela by být vykreslena lépe. Na to, jak nepodstatný byl "aktivní příběh", si to žádalo trochu víc prožít. Povídka obsahuje poměrně tradiční, ještě přijatelné množství chyb, prospěly by jí ale odstavce. Autor však rozhodně nepíše špatně.




22.12.2016 . . .

Perverzní poprava příborem pro polévku


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dneska jsme zařízli Firejse. Tupou lžící. Horké sojové mléko vystříklo do jogurtu... Zasloužil si to! Jeho povídka Polévková lžíce v kelímku od jogurtu nasbírala průměrnou známku jen 3,4 a ranila nás strašlivým množstvím chyb.
Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 5
Tína: 4
Viky: 4
Chekyho hodnocení:
Mě se to líbilo, neboť atmosféra naprosto přesně zapadla do toho, co od postapa čekám a co na PA LARPech zažívám. Vnímám to tedy spíše jako baladu či obraz, než jako literární útvar.

Meehailove hodnotenie:
Poznáte ten vtip, kde riaditeľa blázinca pri inšpekcii začne naháňať jeden z pacientov s nožom v ruke a po dlhom naháňaní zaženie riaditeľa do kúta? Riaditeľ je vystrašený a lúči sa so životom, keď mu v tom blázon podá nôž a vraví: „Tu máš, teraz ty mňa!“. Táto poviedka je niečo podobné. Hlavnú myšlienku som ocenil až pri druhom čítaní, chybne som pri prvom hľadal hlbšiu myšlienku, zápletku či stupňovanie deja. Ale po prehodnotení musím povedať, že tam veľmi ani nechýbali a zároveň oceňujem dĺžku. Nie je to nič prevratné, ale na to, čo všetko poviedke chýba, funguje veľmi dobre. Názov poviedky je absurdný podobne ako daná myšlienka, ale aspoň to nie je „Milí pán“ (tí, ktorí si ju prečítajú, budú vedieť, o čom hovorím).

Ssyxovo hodnocení:
Nevím jaké prášky Firejs zapíjel domácím čučem, ale očividně mu to před psaním téhle povídky nesedlo. Alespoň to bylo krátké.

Tinino hodnocení:

Bohužel, pokud se v téhle povídce skrývá smysluplná pointa, já ji nepochopila. Nepochopila jsem ani, co to je, natož o čem to je. Povídka je sympatická svou délkou, to je však jen sotva důvodem k dobrému hodnocení. Koncentrace chyb je, vzhledem k rozsahu povídky, až fantastická. Nevěřím, že lze opakovaně psát "milí pán", pokud člověk v životě přečetl víc než jednu knihu. Dysgrafie, dyslexie, dysortografie, v pořádku, to všechno jsou dnes poměrně časté vady, ale pokud jimi autor trpí, tím spíš by měl požádat, aby mu povídku někdo zkontroloval. Povídka mi přišla nemastná neslaná, o ničem, a pokud obsahovala vtip, omlouvám se autorovi, upřímně říkám - nenašla jsem v ní nic.




20.12.2016 . . .

Krysy ohlodávají vyschlá těla neúspěšných uprchlíků


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnes si rozebereme povídku Krysy od Michala Frolíka. Přestože je námětem zajímavá, získala průměrnou známku 3,8, neboť:
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 4
A nyní již konkrétnější pohled.
Chekyho hodnocení:
Standardní formát povídky vyprávěné ich-formou je naplněn zajímavým a nevšedním příběhem skupiny lidí na útěku jakousi post-technickou divočinou. Autorovi se dobře povedlo nahodit základní rámec reálií, který zůstává tušený, takže neruší ve vlastním příběhu, a přitom je dostatečně konkrétní, aby si jej mohl čtenář dobře představit. I když, stop - nevšední. Vlastně je to obšlehnutý úvod Falloutu 3. Každopádně zpracovaný výrazně lépe.
Bohužel, syžet je také to poslední, co je povedené.
Je zřetelně vidět, jaká témata autor chtěl zpracovat: napětí mezi členy týmu, sexuální přitažlivost, majetnictví, zrada, naděje, napětí, akce, strach. Rozsah osmi stran by naprosto stačil, ale muselo by to být napsáno lépe.
Začnu vykreslením postav, které je špatné. Hrdinové jsou nahozeni jak podle šablony pro klasické RPG, což by nemuselo být špatné, kdyby se následně autor těchto šablon držel. Takže tady je mužatka Valkýra, která má páru jako nákladní automobil, ale také pěkný zadek a určitě by vypadala sexy, ustrojena coby rozverná školačka. Chcete si tohle představovat? Já třeba snad ani ne. Navíc ty šablony nejsou k ničemu použity. Geniální superkoumák nic nevykoumákuje, namakaný supersvaloun svou silou nic nevyřeší, ztepilá sexbomba je taky jen do počtu. Zajímavější kamarády má i Alois Nebel. Motivaci hrdinů je věnován jeden kratičký odstavec. Tady se měl autor zastavit a ujasnit si, co vlastně chce, jestli rozepsat, o co postavám jde a vypilovat jejich charaktery, anebo z nich udělal víceméně zaměnitelné postavy sloužící jen za kanonnenfutter a veškeré pozadí shrnout hned v úvodní větě ve stylu "Nikdo z nás už zpátky nemůže, zbývá jenom cesta kupředu." Takhle, na půli cesty, sice již popisy charakterů zdržují tempo příběhu, ale přitom nestačí k dostatečnému prokreslení.
Stejně zbytečné, jako postavy, jsou i popisy podružností. Proč čtenář potřebuje vědět, že příšeru, na kterou výprava narazila, hlavní hrdina kdysi viděl v nějakém časopise a že se jmenuje Hydra? Znamená to, že se v horních patrech vaultu usídlila dcera Týfóna a Echidny? Nebo to má naznačit, že je tahle bestie pěkný nezmar? A co ten časopis? Byl snad hlavní hrdina vypovězen z vaultu za pokoutné čtení Měsíčníku řecké mytologie? Proč to tam je? Proč má hrdina pistoli, kterou nikdy nepoužije, jenom ji ztratí? A naopak, kde vzal na konci ty černé brýle a proč je sebou měl, respektive, jak věděl, že je bude potřebovat? Koukal se na instruktážní videa Vault-Tecu? Číslování pater má dvě roviny, písemnou a číselnou. Chvíli mi trvalo pochopit, že tomu tak je, ale toto nebylo nikde dál použito. Nebylo by lepší mít tam prostě jenom čísla? Vlastně to asi není důležité, jenom to zdržuje, díky čemuž tam, kde mělo být napětí, strach, akce, střeva, krev a úsečné hlášky koridorové vyvražďovačky, nalezl jsem toliko prostoje a nějaký ten femdom.
No a pak tady ještě máme neobratné formulace. Hned ve druhé větě se hrdina "chytl za (Thébeho) ruku", což vypadá, jako by tam ta ruka neživě povlávala a hrdina jí využil obdobně, jako příčky žebříku nebo kořenu, rozhodně ne, jako kdyby se měl chytit za ruku. O kousek dále si Talona "narovnala prsa". Co si mám pod tím představit? Opravdu si přerovnala ňadra v košících podprsenky,
anebo se narovnala a vypnula hruď, anebo... co? Pár dalších postřehů: Jestliže "podlaha byla z kovu", patrně byla "kovová". Pokud někdo "negativně zakývá" hlavou, je buďto Bulhar, anebo jí zavrtěl. Útvar "ale aniž se cokoliv stalo" je vyloženě špatný. Crooksovo koktání má vážné problémy v oblasti výpustek, čárek a mezer. V patře A-8 se nachází 4 věty, z toho 2 praví, že tam nebyl "problém se skrýt", což je nadbytečné, a navíc ta čtvrtá věta praví, že se tam hrdinové vůbec neskrývali, ale jen se proplížili dál. O kousek dál hlavní hrdina leze tmavou šachtou a raději se nedívá pod sebe. Proč? Copak by viděl něco víc, než tmu tmovatou? Jednou jsem si to zkusil a závrať jsem neměl, spíš pokušení ulevit rukám a do té pohodlné tmy se posadit.
A to by za mě asi stačilo. Povídka mohla být psychologickým thrillerem, anebo zběsilou vyvražďovačkou, není však ani jedním. Odnesl jsem si z ní pocit, že se hrozně táhne a že hlavní hrdina je posera, který se nechává opakovaně mlátit ženskou.
Samotný námět se mi líbil, ale řemeslo není odvedeno dostatečně dobře. Možná bychom si měli pohovořit o tom, nakolik je etické, aby soutěžícím bylo dovoleno povídky v jednom ročníku nevyhovující přepracovat a zaslat do ročníku dalšího, protože tahle věc by si to možná i zasloužila.

Meehailove hodnotenie:
Poviedka by mala stáť, no namiesto toho padá na zle vykreslených postavách a ich vzťahoch, pričom je vidieť, že práve to bol autorov úmysel. Škoda, že sa mu to nepodarilo.
„Génius“ Crooks sa pýta stupídne otázky a jedinou zárukou geniality je len slovo rozprávača. Máme tu dve ženy, jedna je rozprávačom (až dokonca autorom) stavaná do pozície bábiky so všetkým, čo k tomu patrí, ešte viac ma však iritovala druhá ženská postava, ktorá sa zjavne nedokáže kontrolovať a neuvedomuje si, v akej situácii sa nachádza. Bolo by oveľa zaujímavejšie sledovať napätie medzi ľuďmi, ktorí sa neznášajú, ale musia spolu spolupracovať, ako opakovane čítať o tom, ako pri prechádzaní čudesným komplexom zamorenom predátormi dochádza k neustálym fyzickým napadnutiam. Nedáva to zmysel. Rovnako ako vzhľadom na vyústenie deja nedáva zmysel, konanie vodcu Thébého v polovici poviedky, ktoré zjavne slúžilo na to, aby Thébé na chvíľu zmizol zo scény a Valkýra mohla opakovane mlátiť hlavného hrdinu.
Samotné zasadenie poviedky je bez bližšieho vysvetlenia a celý komplex pôsobí čudne. A keď je treba, tak nie je problém hrdinom pripraviť alternatívnu cestu v podobe výťahovej šachty, ktorá na iných poschodiach chýba. Šachta jednoducho vhodne začína na poschodí, kde majú postavy problém, a potom zrazu končí a ide sa ďalej tradičným spôsobom. Históriu a motiváciu postáv autor sem-tam trocha okato odhaľuje, bohužiaľ na miestach, kde je už zbytočná. Pozitívom je, že nás aspoň hlavný hrdina nezaťažuje svojou históriou a zostáva tak trocha záhadou. Autor relatívne dobre zvládol koniec, ktorý síce nie je nijak originálny, ale dáva za poviedkou dôstojnú bodku (vzhľadom na minuloročnú epidémiu poviedok bez konca).
Poviedka mala (a asi chcela) byť postavená na interakcii postáv v stresovej situácii, no v tomto zlyhala.

Ssyxovo hodnocení:
Povídku totálně shodilo nelogické/stupidní chování postav a nezvládnuté vyprávění děje. Věc, která měla našlápnuto na stalkerovský thriler končí jako špatně napsaný výřez z většího celku.

Vikyino hodnocení:
Špatné, hodně špatné. Strašný jazyk, z něj vyplývající nelogičnosti textu. Nezajímavé a ne-uvěřitelné vykreslení postav, příběh jsem nepochopila - proč tam šli, kam vlastně šli, jak se dostali ven?; češtin celkem úpí, i když mohlo být i hůř.

Tinino hodnocení:
Povídka, která mě vzhledem ke svému námětu měla zaujmout, protože tohle téma mě baví. A napsat, že mě povídka nebavila, by nebylo upřímné. Nicméně napsat, že je povídka dobrá, taky ne. Nesnáším formulaci "nevypsaný autor", protože je možné, že autor téhle povídky toho napsal desetkrát víc, než jsme napsali my všichni dohromady, ale nevypsanost z toho přímo čiší. Spousta formulací je podivná a neobratná (narovnat prsa, negativně zakývat hlavou atd.), podivné a neobratné jsou i akční popisy (všichni padají, dělají kotouly, uskakují, odstrkují se, ale přitom si vůbec nedokážu představit, co se v tu chvíli vlastně děje). Někdy mám pocit, že úplně nechápu, co vlastně čtu, např. když autor píše "Všichni tři jsme vyrazili sprintem, ale Thébé, Grizzly i Crooks se nám ztratili v chodbách.", mám za to, že je Crooks už dávno mrtvý. Hlavní slabinou povídky je ale naprosto nezvládnutá psychologie postav. Chápu, jak by povídka měla vypadat, a že by mezi postavami mělo docházet ke konfliktům, vinou jejich rozdílných povah, reakcí na stres, minulosti i současných úmyslů. Ale konflikty mezi nimi nefungují. Pokud je potřeba, aby někdo někoho napadl, napadne ho, aniž by k tomu měl logický důvod. Proč Valkýra neustále útočí na hlavního hrdinu? Je to nesmyslné a v jejich momentální situaci jen hloupé a nebezpečné. Povídka o partě velmi rozdílných lidí, nebezpečí číhajícím všude kolem, boji o přežití atd. má potenciál zaujmout. Proto je škoda, že ji sráží nezvládnuté psaní, hloupé chování postav, nefungující intriky (děj zpomalují i zbytečné zmínky o jejich minulosti, které ve výsledku nemají na nic vliv). Pokud by se autor nad jednáním postav zamyslel a povídku přepracoval (+ zkrátil) mohl by se z ní stát velmi slušný survival horor.






19.12.2016 . . .

Supi již krouží nad zdechlinou


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Pisatel Dretnoth je v naší soutěži známý pojem. V roce 2014 se umístil na předposledním místě druhého kola s povídkou Rituálny tanec za dobrú úrodu, v roce 2015 tuto pozici obhájil s krátkým skečem Autobusová zastávka. Letos však pohořel a jeho povídka s jednoduchým jménem Bob si vysloužila průměrnou známku 4,0.
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 5
Chekyho hodnocení:
Kdyby se dalo do richtiku formátování, bylo by to krátké. Je to tak krátké, že je to ještě zábavné. O nic tam nejde, je to krátký veselý skeč jako ze Šerifa ze Shady Sands. Přitom žádná velká křeč. Zkrátka, líbí se mi atmosféra, jakou to navozuje.
Nelíbí se mi hromada chyb. Gramatika jde ve psí, slova jsou v podivných tvarech, některé věty začínají nějak a končí jinak, styl je neučesaný, což u takové jednoaktovky dost vadí. Mít to vybroušenou formu, dal bych tomu solidní dvojku.

Meehailovo hodnotenie:
Celé zle. Nulový príbeh s nudnou pointou na konci. Poviedke nepomohlo ani to, že som v posledných dňoch zhodou okolností veľa počúval Morriconeho. Toľko k obsahu.
Čo sa týka kvality písania, mal som miestami pocit, že to bolo napísané v inom jazyku a potom preložené pomocou Google Translate. A potom ešte raz prepísané na mobile so zapnutými návrhmi slov („ošívalo sa klikanie kohútikov“). Za celý život som nepoužil toľko prechodníkov ako autor dokázal natlačiť do celej poviedky. Chyby, hrúbky, pády, slová a výrazy, ktoré sa len podobajú existujúcim slovenským výrazom. Ešte aj tie citoslovcia výstrelov znejú akoby niekto strieľal z pištole na marmeládu (Blam!). Nehodnotím najhoršou známkou, pretože som na začiatku nebol celkom úprimný, nebolo všetko zlé. Nápad prestrelky so spaghetti westernovou živou hudbou z rúk šerifa a čakanie na odbitie nefunkčných hodín je skvelá myšlienka. Nabudúce poprosím lepšie napísané a bez supov.

Tinino hodnocení:
Nejvíce mě na této povídce zaujal jazyk, bohužel ale ne v dobrém slova smyslu. Slovenčinu si hodnotit netroufám, ale povídka dle mého obsahuje takové množství čárek, že by mohla podělit všechny ostatní účastníky, kteří se letos rozhodli interpunkci omezit, a ještě by jí zbylo. Spousta vět mi nedává smysl, ať se snažím do slovenského jazyka přepnout sebevíc, např.: "Dvaja opilci to prehnali v argumentovaní prejsť od slov k pästiam vyvolajúc hurhaj až boli vyhodený na ulicu.", nebo "Opito sa knísali na všetky strany, precvičujúc si nervózne zbrane len pár centimetrov od svojich zavesených zbraní. " atd., podobných obsahuje povídka, která je jinak poměrně krátkého rozsahu, spoustu. Námět westernové přestřelky není špatný, humorné, komiksovo-filmové pojetí je zajímavý nápad. Ale napsáno je to nedobře, bohužel. A především, nebavilo mě to číst.

Ssyxovo hodnocení:
Celkem veselá postapo-westernová scénka, naštěstí krátká. Zabito divnými slovními obraty a nucenou "komiksovostí". Na brahminí Vemeno to ale bohužel nemá.

Když se podíváte na hodnocení z minulých let, zjistíte, že velká část výtek se opakuje. Jak v roce 2014 řekl návštěvník Raider: "Zdá sa, že niektorým autorom ich vlastná poviedka nestojí ani za to, aby si ju po dokončení raz prečítali a opravili aspoň tie najväčšie chyby :-\"
Dretnoth očividně má schopnost vidět ve své fantazii příběhy, které možná nejsou nijak světoborné, avšak mají pointu a lehký vtip. To není samozřejmé. Takové příběhy nesahají po palmě vítězství, ale je příjemné je číst. Opakovaně však žehrá na úroveň jazyka a letos to jeho povídku vyloženě sestřelilo.
Bohužel, jak uvidíme v příštích dnech, není zdaleka jediný.  




17.12.2016 . . .

Zánik Evropy


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

(...) projevovaly se (...) neklamné známky, že experimentu se "sjednocenou Evropou" je odzvoněno. Vzniklým ekonomickým úpadkem těchto zemí byla stržena pracně vybudovaná fasáda a odhalena nemohoucnost snah o jednotu.
O tom, jak by mohl vypadat svět, kdyby se výše citovaná slova novinového článku naplnila, vypráví povídka Europie autora Václava Kulovaného. V soutěži obdržela průměrnou známku 4,0.
Cheky: 4
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 4
Meehailovo hodnocení:
Europie je poviedka, ktorá zabudla, že chcela byť iba poviedkou. Udalosť, ktorú opisuje opisuje, je možno z hľadiska udalostí v danej vízii sveta dôležitá, ale akoby na to sám autor zabudol a v posledných troch odstavcoch ju necháva napospas osudu a radšej sa rozhodne vyrozprávať, ako to bolo ďalej. Popravde sú dej poviedky, postavy aj jej kvalita všedné, takže aj keby sa autor udržal na uzde a dokončil, čo začal, tak by to moje hodnotenie nijak nezlepšilo. Štýl písania je nemastný-neslaný a žiaden vzťah som si k hlavnej postave ani jej úsiliu nevytvoril. Na druhej strane som si však všimol isté viaznutie pri niekoľkých prechodoch medzi odstavcami, ktoré na seba príliš dobre nenadväzovali a prerušovali čítanie.

Ssyxovo hodnocení:
Nevím, odpad to není, ale přecijen mě příběh nijak zvlášť nezaujal. Mezi druhým a třetím čtením jsem úspěšně zapoměl většinu povídky a opět mě překvapilo, kolik chyb z autorovy nepozornosti tam je. Mohlo by to být menší epizodkou z většího díla.

Tínino hodnocení:
Povídka obsahuje zbytečné chyby, nejen pravopisné, ale i z nepozornosti (uvozovky navíc apod.) - znovu, ostatně snad jako každý rok, apeluji na autory, aby si po sobě povídky přečetli, a pokud není čeština jejich silnou stránkou, ale mají toho tolik co říct, ať si seženou betareadera. Některé povídky vyloženě sráží sami autoři, kteří halí často zajímavý obsah do šíleného formálního hávu. To je případ i Europie. Velmi jí škodí i opakované přerušování aktivního děje pasivními vysvětlivkami, pro mě je to její hlavní negativum, zpomaluje tempo, vytrhává čtenáře z příběhu, nudí. Autor zasadil do obrovského, možná dobře promyšleného světa jeden mikropříběh, který vlastně ani "není o něčem", ale kterým se snaží říct všechno - mezi řečí popisuje, co se světu stalo kdysi, i jaká je aktuální politická situace. Povídka nekončí vyvrcholením ústředního mikropříběhu, ale popisem toho, jak to dopadne se světem. Je toho zkrátka moc. Nápad není špatný, mám pocit, že autor nad svým PA světem uvažoval a promýšlel si ho, ale celé to připomíná spíš referát o románu, než povídku, která by mohla obstát samostatně. Něco delšího, nebo lépe zasazeného do autorova světa (a ideálně dobře vypointovaného), bych si přečetla ráda.

Vikyino hodnocení:
Možná jako prolog, ale jako samostatná povídka nezaujalo. Akce sice je, ale tak nějak se táhne odnikud nikam. Nezajímavě a chybovatě napsané.

(Mimochodem, citovaná noticka vyšla v magazínu Květy 13. 3. 1975 na 13. straně, což dokládá, že prorokování rozpadu evropského společenství je tak staré, jako společenstvo samotné.)




16.12.2016 . . .

Klub prvních padlých


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dobrá zpráva letošního ročníku Brahmíního vemene je, že nejsou žádné vyložené hrůzy, u kterých by se rozhodčí domáhali rozšíření známkové stupnice na 6. - 7. stupeň. To ovšem také znamená, že scházejí i vyložené "aaa, vrtulník, né" perly. A, bohužel, někdo poslední být musí a tím posledním je letos Pervitinový klub s průměrnou známkou 4,6.
Jednotlivé známky byly následující:
Cheky: Apokalypsa, 5
Meehail: 3
Ssyx: 5
Tína: 5
Viky: Odpad, nevyhovuje zadání, není ani apo ani postapo

Chekyho hodnocení:
Díky benevolentnímu vymezení žánru se ve Vemeni neobjevují jenom klasická postapácká témata, ale také různé drobné dystopie a nihilistické perverze. Jednoduše řečeno, u nás má šanci se uchytit i povídka, která je o špatných věcech - pokud je napsaná dobře. Pervitinový klub je napsán špatně. 
Především v první části povídky se mi neustále na mysl vtírala otázka, zdali jde vůbec o fikci a jestli spíš není celé dílko voláním autora o pomoc. Pak jsem si pro klid své duše řekl, že ne, protože celá feťácká linie vypadá hrozně knižně a na rozdíl od bandy, kterou potkávám na dětském hřišti před panelákem já, je tam podivuhodně málo sexu. 
Mám tři zásadní výtky:
1) Hlavní hrdinka je vrcholně nesympatická. Připomnělo mi to, jak jsem si kdysi četl o Olze Hepnarové, říkal jsem si, že to byla společnosti šikanovaná hrdinka dohnaná do extrému a pak jsem zjistil, že to byla prostě jenom obyčejná kráva. Tak tady je to stejné. Pravda, scházejí jí rodiče: Otec je slaboch a zoufalá matka sama potřebuje pomoc; nicméně od určité chvíle si už člověk může za své potíže sám a tato mez zde byla překročena, nejpozději, když odmítla pomoc hodného policisty. 
2) Fantastický motiv s převtěleným děckem je zbytečný. Sám o sobě ruší a navíc není nijak využit. Byl by zajímavý, kdyby byl podán detektivně, to znamená, že by hrdinka zjišťovala, co je děcko zač, na pozadí svých aférek s fetem. Jenže tady je to obráceně.
3) Silně hapruje realita. Dvouleté děcko ze sebe chrlí strukturované proslovy a nikomu to nepřijde divné. Rána na ruce začne hnít hrozně rychle, navíc při popisovaném rozsahu by hrdinka patrně nemyslela na nic jiného, než na tu bolest. Pytlíky plné drog jsou zajímavé a nechápu, proč si hrdinka a její parťák nevzali víc, než jen pět gramů od každého. Proč ne třeba šest? Nebo dvacet? Nebo půl kila? Fráze "Těmi se sídliště jen hemží" snad není z žádného reálného televizního vysílání. 
Scéna s uřezáním si ruky je už zcela mimo a patří spíš k fantaziím na tripu. Pokud by sepse byla tak akutní, že by hrozila smrt před příjezdem sanitky, pak už by žádná amputace nepomohla. Každopádně, uřezat nožem končetinu je opravdu velmi, velmi obtížné. 
Bez jedné ruky se na nemocničním vozíku jezdí celkem blbě. 
Nic takového jako "úřední tajemství" neexistuje. 
No. Stačilo by. Toto jsou hlavní výtky, dále ještě zmíním špatnou úroveň jazyka. Znám i horší případy, nicméně i zde je mnoho co zlepšovat. 
Jo - a jmenuje se to Pervitinový klub, přitom tam jedou v heráku. 
Nebavilo mě to, potřetí už to opravdu číst nechci. Jako spisovatel se autor má ještě co učit, byť, jak říkám, není to nejhorší. Jako oběť domácí tyranie by se autor měl obrátit na Odbor sociálně právní ochrany dětí, od toho tady je.

Meehailovo hodnocení:
Poviedka predstavuje viac príbeh osobnej apokalypsy než skutočnú postapo poviedku. Vlastne by asi v tejto súťaži ani nemala byť, tento príbeh by sa mohol odohrávať práve teraz na hociktorom sídlisku každého väčšieho mesta. Napriek tomu má poviedka pochmúrnejšiu atmosféru než väčšina ostatných, čo je dobre (a dosť smutné pre ostatné poviedky, ktorým chýbala). Príbeh, od začiatku do konca príliš utiahnutý za vlasy, vykresľuje deprimujúcu víziu sveta, kde sú deti ponechané samy sebe v nevšímavom svete. A nejde len o to, ide aj o absolútne nepochopenie medzi rodičmi a dieťaťom, sestrami a vlastne väčšinou postáv. Nikto sa veľmi nestará ani len sám o seba, nie to ešte o 13-ročné dievča, ktoré zjavne nevie, čo je v živote správne. Aj keď to, že použiť špinavú striekačku asi nebude dobrý nápad, by vedieť mohla.
Poviedku však zráža mnoho ďalších vecí. Napríklad nadprirodzený prvok v podobe synovca hlavnej postavy. Je nepotrebný a rušivý, je lacný. Nepomáha ani neuveriteľnosť niektorých udalostí (vznik závislosti prakticky zo dňa na deň, z dievčaťa sa na konci stáva osoba s poriadne nízkym prahom bolesti) a v neposlednom rade štýl písania. Ten nie je zlý, poviedka sa mi čítala dobre, ale autor si na seba vzal priveľké sústo napísať poviedku z pohľadu 13-ročného dievčaťa. Takýto rozprávač si vyžaduje veľa zručnosti, ak má pôsobiť dôveryhodne, a toto nie je ten prípad.

Ssyxovo hodnocení:
Ne! Nelíbí se mi to a ať autora sežere divné dítě. Pisatel se úplně minul tématem a toto měl poslat do emo-verze bravíčka.

Tínino hodnocení:
Tuto možná povídku, možná zápis z deníku autora nelze hodnotit kladně. Je psaná špatně a jediné, co na ní připomíná "fantastično", jsou nereálné postavy, nereálná zápletka a nereálné projevy (např. "Seděl v kaluži Eviny krve, její bezvládné tělíčko mu chladlo v náručí a jeho vlasy za tři minuty zešedivěli stejně jako za deset let. Byl to její otec, plakal a ječel.", nebo novinový článek ve znění „Dva mladí lidé, Eva Nováková (+10) A Milan Slažovský (+20) byli nalezeni mrtvý, na sídlištním hřišti v okolí Prahy 6. Pravděpodobně šlo o předávkování tvrdými drogami, těmi se sídliště jen hemží. Více ale prokáže pitva.“ - působí to na mě nejen tak, že autor zkouší psát možná podruhé v životě, ale že současně píše o věcech, o kterých toho ví jen málo; netuším, co čte za noviny, ale takhle snad nepíše ani Blesk). Povídka je podivná, bohužel ne tím správným způsobem, depresivní, špinavá a temná - opět ale "tak nějak špatně". Není fantastická, krom prvku odčinění minulého hříchu v současném životě, který je však upozaděn. Obsahuje množství nelogičností, jako je řezání ruky kuchyňským nožem, dvouleté (byť převtělené) dítě, jehož verbální projevy jsou v rámci postav na nejvyšší úrovni, aniž by to někoho překvapovalo, překotný vývoj závislosti hlavní hrdinky, která přijede do Prahy / pohádá se s matkou / potká před domem feťáky / píchne si drogu "špinavou stříkačkou plnou cizí krve" / stane se troskou. Po prvních pár větách jsem doufala, že se bude jednat o nadsázku, ale povídka se bere moc vážně, aniž by dávala smysl. Hrdinka je sebedestruktivní, depresivní a sobecká hlupačka plná klišé, např. je podle svých slov introvertkou, ale v těle obletované "královny" školy, její matka je zlá velmi jednoduchým, až dětinským způsobem (který ve mně vzbuzuje dojem, že se autor potřeboval svěřit se svými rodinnými problémy a všechno ostatní v povídce je vata, která jí má jen dodat dramatičnosti). Někdo, kdo páchá sebevraždu se slovy "Letím vstříc silnici, sbohem mami, sbohem heráčku", ve mně sympatie vzbudit nedokázal, při čtení mě hrdinka spíš otravovala a nutila ptát se sebe sama, proč by mě mělo bavit povídku číst. Nevím, co se autor pokoušel sdělit, a nemyslím, že je to chyba mě jako čtenáře. Z drogové zápletky mi bylo jen smutno a jaksi špinavo. Jazyk povídky je horší, jak po stránce pravopisné, tak po stránce stylistické.





2.12.2016 . . .

Jak to vypadá s Brahmíním vemenem?


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (10) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Na pohmat trochu tvrdé, na poslech dunivé, na pohled zarudlé, na olíznutí... hmhmhm... mno, v čem se to válelo? Ale co, však oni to v tom salámu stejně nepoznaj'. 
Nuže, a nyní k naší literární soutěži. Autoři posílali povídky na poslední chvíli, i po ní, když jsem dal ještě pár dní čas do tvrdého deadlinu, tak jej využili, a pak i překročili a já jsem takový benevolentní pravdoláskář, že jsem jim to povolil. Nakonec dorazilo 21 děl (to jsou tři baterie po sedmi). Jeden autor zaslal tři povídky, jedna povídka byla napsána dvěma autory. Věk, pohlaví, vyznání, národnost... jsem nezjišťoval. Pár autorů jsou staré firmy, pár autorů vidím prvně a jen tak od pohledu a velmi osobně si myslím, že rozložení kvality je mezi oběma skupinami rovnoměrné. Což je dobře. 
Já jsem již všechny povídky přečetl a mám celkem jasno alespoň v prvním kole, co bych chtěl vidět ve druhém, a co bych raději nechtěl vidět vůbec, aby tak řekl. Bohužel jsem podcenil ostatní sudí, respektive náročnost jejich zaměstnání před Vánoci. A naše dvě maminky, které by teoreticky mohly mít nějaký volný čas (he, he... ehm) zase pro změnu ochořely a nemají mnoho pochopení pro hodnocení. Zdá se mi, že celý prosinec je takový nějaký šílený měsíc, ačkoliv by člověk čekal, že po svatém Martinu se všechno uklidní a nastanou ony pověstné a plodné dlouhé zimní večery (v opozici k vlahým letním nocím plodné hlavně po literární stránce). Nu, co se dá dělat, snad jenom poprosit vás o trochu té trpělivosti. 
Využiji této přestávky, abych vám trochu představil hodnotitele:
Dawen je naprosto normální člověk, který normálně čte normální věci. Jako takový je v týmu naprosto unikátní. letos to bohužel vypadá, že jej práce před Vánocemi ze svých spárů nepustí.
Cheky má zálibu ve fantastice 80. let, naopak současné trendy mu unikají.
Meehail je nováček v hodnotícím týmu. Loni jsem si jej vyzkoušel a myslím, že dokáže dobře ohodnotit povídky pomalé, stavící na poetice a dlouze budovaném příběhu. Navíc se vyzná ve slovenčine.
Ssyx oblibuje naopak rychlejší a jednodušší formy, nejlépe, když tam je nějaký humorný overkill. 
Tína se vyzná v současné fantastice a také ve filmech a průběžně vyhrává ostatní literární soutěže, takže poskytne srovnání i z tohoto úhlu. 
Viky je technokrat, kterého nedojmou plané tlachy. Vyžaduje, aby povídka fungovala na sto procent. Statistika odhalila, že ji autoři vnímají jako nejtvrdšího hodnotícího, ačkoliv ve skutečnosti je nejhodnější. Nebo aspoň bývala. 
Takže toto jsme my a doufám, že již brzy začneme ukazovat čtenářům, jací jste vy, autoři. 




1.11.2016 . . .

Uzávěrka literární soutěže


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (28) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vážené návštěvnice, vážení návštěvníci, milí přátelé, přítulné přítelkyně, tisíce spojenců v ilegalitě. V těchto dnech oslavujeme výročí vydání Falloutu (Devatenácté! Počítám to správně? Panebože!) a oslavujeme ho nezřízeným chlastem, konzumací spousty psychotropních látek a divokým, nespoutaným, zuřivým, živočišným, celonočním, až do bílého rána trvajícím besedováním o Bohu. 
Teda aspoň někteří z nás. Jak jsem slyšel. Já osobně byl posledních pár dní značně vytížen pracovně, takže se omlouvám všem, kteří poslali svá díla s předstihem a pak dlouhé dny trnuli, jestli došlo. 
Popravdě, bylo vás takových jen pár. Většina poslala svá díla až na samém sklonku termínu, mnozí až po něm a jsou i tací, kteří mi napsali, že to poslali, ale ještě neposlali. I to se stává a já nejsem pes a tohle není žádná Zlatá palma, abych bazíroval na totálně přesném termínu. Jsme druhořadá soutěž v podřadném literárním oboru a na téma, které bylo cool tak možná někdy před ruskou invazí do Gruzie, takže trocha laxnosti se snad snese. 
Takže pokud jste poslali své dílo a přitom ho nevidíte v následujícím seznamu, něco je špatně. V takovém případě mě kontaktujte, buďto na e-mail (chekotay@seznam.cz), nebo tady v komentářích, nebo na fóru. Kde se, mimochodem, odehrává každý rok celkem zajímavá diskuse. Na opravu dávám čas do pátku 4. XI. To už je opravdu "tvrdý deadline". 

Bob
Deník
Europie 
Chilli sin carne
Internet
Krysa na ostrově
Krysy
Ledově krvavé
Memoáry pohraničníka
Pervitínový klub
Polévková lžíce v kelímku od jogurtu
Poslední den na zemi
Posledný prstoklad
Rapid Fire
Sběrná obrazovka Kanálu Spásy
Soumrak noci
Svetlo na začiatku tunela
Tuhé vepřové
Zatím tedy 18 povídek od 16 autorů. Je vidět, že témata se točí kolem vzpomínání (Deník a Memoáry), kolem krys a kolem jídla. To jsem zvědav, jestli budou i nějaké lesby na motorkách.
Co se bude dít dále? Vrhneme se na čtení a do konce měsíce si povídky přečteme a zhodnotíme v rámci prvního kola. To má především vyřadit věci, které jsou vyloženě špatné, mají zásadní chyby, nebo jsou tak ploché a nevýrazné, že jejich čtení nepřináší žádnou potěchu. Obvykle je také již v prvním kole zřetelný "peleton" povídek, které jsou výrazně lepší než ostatní a z nichž nejspíše vzejde vítěz. Nu, uvidíme.
V tuhle chvíli je podstatné, jestli máte rádi dubstep, nebo metal.







8.6.2016 . . .

Brahmíní vemeno 2016


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Nemám co číst. Ne, samozřejmě tady mám hromádku literatury faktu, ale teď jsem měl na mysli něco jednoduchého, zábavného a přitom obohacujícího, vytříbeného, dokonale povznášejícího... co by se dalo stáhnout do mobilu na cestu tramvají. Takže...

Vault šílené brahmíny vyhlašuje další ročník literární soutěže O brahmíní vemeno.

Pravidla jsou jednoduchá:
  • Chceme po vás, abyste nejpozději do 30.X. t.r. zaslali své autorské, doposud nezveřejněné literární dílo žánru postapo povídky na adresu mé elektronické pošty (chekotay [@]seznam.cz)...
  • ...a to v jazyce českém či slovenském...
  • ...jako přiložený soubor ve formátu .odt nebo .doc.
  • Do předmětu zprávy uveďte prosím magickou formuli "O brahmíní vemeno".
  • Rozsah díla není zadán, ale mějte na paměti, že je celkem nepravděpodobné, aby někdo dokázal napsat velikánskou povídku, která by přitom ještě byla zajímavá a čtivá.
  • Povídku, prosím, nepodepisujte, podepište se jen v e-mailu, jimž ji doručíte.
Následně vám potvrdím přijetí díla a zařazení do soutěže. Dílo bude zhodnoceno týmem expertů expedice exkrementů (Dawen, Cheky, Ssyx, Tína, Viky) ve dvoukolém režimu, kdy ze subjektivních sít vzejdou tři nejlepší kousky a ty budou odměněny věcnou cenou, již si vítěz vybere z nabídky. (V nabídce čekejte klasickou sbírku prostředků pro přežití nukleárních holocaustů a ukojení perverzních fetišů.)

A nyní klasické právní proklamace: Hodnotitelé si vyhrazují právo neocenit všechny povídky v případě, že by je považovali za děsuplné. Účastník soutěže nemá na výhru právní nárok. Zasláním do soutěže autor souhlasí s uveřejněním své povídky na Vaultu šílené brahmíny, a to jak na webu, tak v případném tištěném sborníku (naděje neumírá). Tak dlouho chodí elf se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. 

Pokud máte nějaké dotazy, bude nejlepší, když se poptáte na našem diskusním fóru v příslušném topiči.
K vyhlášení výsledků dojde po Vánocích a slavnostní předávání cen vítězům bude zase, jako obvykle, v Brně.





19.1.2016 . . .

Herbert


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vítězem literární soutěže O brahmíní vemeno se stal Peter Rúfus s příběhem o stalkerovi jménem Herbert. Autor bere povídkování zodpovědně a odevzdal kvalitní práci, jak jsme se shodli při debatě nad cenami, povídce uškodil hlavně názorový střet, kdy nikdo z poroty nebyl spokojen  s jistou snad až formální stránkou věci, což je samozřejmě jen ztěží chybou povídky, potažmo autora. Nicméně je tomu tak. Bohužel neumíme hodnotit umělecké dílo jinak, než subjektivně a chceme-li být co nejvíce spravedliví, nezbývá, než subjektivnímu rozhodování přikládat ve všech případech stejnou váhu.
O profesionalitě svědčí i skutečnost, že Peter dodal i verzi své povídky po jazykové korektuře. Najdete ji ve formátu PDF zde a ve formátu DOCX zde.

Na každý pád doufám, že se brzy vydám na procházku po Blavě, po stopách této povídky.
V létě.
Za jasného dne.
A hodně potichu.

Vlevo Peter Rúfus

Zleva: Peter Rúfus, v pozadí Sybrakos, Firejs, s pivem v ruce Chekotay, vedle kočárku kousek Necra.





18.1.2016 . . .

Druhá strana


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Pomyslnou bronzovou medaili - a reálnou cenu v podobě ozdobné sady artefaktů z Falloutu: New Vegas - získal Henry "Sybrakos" Thorn za svou povídku Druhá strana.

Soudruh Sybrakos při slavnostním nástupu k předání Řádu Rudého Vemene.





15.1.2016 . . .

Konec kariéry


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Pomyslnou bramborovou medaili si odnáší Robert se svou humornou povídkou Konec kariréry. Povídka to je super, má však dvě hlavní slabiny: Jednak se místy hrozně vleče, jednak je neustále nutno překládat ji z jazyka, jímž nikdo z porotců nevládne. Viky dílku udělala korekturu, ale ještě před konecem zalezla do postele a následně se celé odpoledne zpod peřiny ozývaly velmi emotivní výkřiky. Já jsem raději jen upozornil na pár do očí nejvíce bijících jevů a pak to vzdal.




13.1.2016 . . .

Panenka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Kromě absence závěru a naopak přebytku hloupých chyb z nepozornosti a lenosti je letošní ročník charakteristický také velmi malým přídělem násilí (Iyonne, Prasečinka) a erotiky (Procházka, Iyonne). Obojí v relativně velkém množství přináší nyní Firejs ve své povídce Panenka. Důležité je to slovíčko "relativně", neboť povídka je velmi krátká. Tak vzůhru do čtení!
Mimochodem, pokud by autoři povídek druhého kola chtěli zaslat své povídky opravené, milerád je na Brahmíně zveřejním.




12.1.2016 . . .

Autobusová zastávka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Další povídkou v pořadí je zajímavý počin jménem Autobusová zastávka. Napsal ji Dretnoth a je to taková příjemná, vtipná záležitost, bohužel ji sráží několik nedotažených drobností. Perfektní čtení k obědu.




11.1.2016 . . .

Brahmíní vemeno: Druhé kolo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Takže přátelé, pokračujeme ve zveřejňování povídek soutěžících v naší literární soutěži O brahmíní vemeno 2015. V prvním kole jsme povídky hodnotili udělením známky jako ve škole, tedy přibližně 1 - výjimečně skvělá, 2 - velmi dobrá, 3 - dobrá, 4 - nedobrá, 5 - vyloženě špatná. O postupu do druhého kola rozhodoval průměr známek, jenž musel být nižší než 3,0; včetně.
Ve druhém kole již povídky bojovaly mezi sebou, neboť porotci měli za úkol seřadit je od nejlepší po nejhorší, tedy přidělit jim pořadové číslo. Tato čísla jsem sečetl a povídka s nejmenším číslem vyhrála. (Krom toho měli porotci povinnost ve druhém kole ještě jednou přečíst všechny povídky, což s hodnocením také zahýbalo.)
Zní to jednoduše, ale jednoduché to věru nebylo. Každý porotce si v každé povídce našel něco, kvůli čemu ji prostě nemohl s dobrým svědomím umístit na první místo, a tak jsme vážili a dumali a zkoumali... nakonec jsem to udělal obráceně, od nejhorší po nejlepší, to už šlo mnohem snáze.
Proč se o tom tolik rozepisuji? Protože všichni porotci došli k závěru, že žádná z letošních povídek není tak dobrá, aby mohla dostat první cenu. Je to smutné, ale je to tak a my jsme stáli před nebezpečím devalvace hodnoty vítězství v naší soutěži. Řekněme si na rovinu, Brahmíní vemeno není žádná "áčková" nebo "prvotřídní" soutěž, je to jen taková sranda na úrovni fanouškovského webu, kterým jsme, ale přeci jenom, když už se něco dělá, mělo by se to dělat dobře, nebo alespoň nejlépe, jak umíme. Já jsem si tuhle pořídil sborník povídek z jedné soutěže a byl jsem nemile překvapen, neboť se jednalo o slabý ročník a ani ti nejlepší nebyli zrovna nijak dobří - což je stav, jemuž bych se chtěl na Vemeni vyhnout.
Brahmíní vemeno dává soutěžícím - vyhrávajícím - autorům tři věci: Nestranné zhodnocení, nějakou tu šikovnou věcičku a určitou komunitní prestiž. A považuji za nežádoucí stav, kdy by se sice autor mohl chlubit slovy "Vyhrál jsem Brahmíní vemeno", ale současně musel dodávat "byl to ročník XY, ten byl silný, ne jako o dva roky dříve, kdy mohlo vyhrát kdejaké poleno". Úplně se tomuto stavu asi nevyhneme, ale chceme s ním bojovat a chceme jej minimalizovat.
Proto letos vyhlásíme pouze druhé a třetí místo.

A vyhlásíme je 16. ledna po čtvrté hodině odpolední v Brně v krytu. Zvaní jsou všichni návštěvníci, zvláště pak autoři, my si s nimi rádi popovídáme nejen o jejich povídkách; podmínky účasti jsou dvě, za prvé se ozvěte na diskusním fóru, ať mohu dodat podrobnosti, za druhé buďte dochvilní.

Následuje Dawenovo hodnocení tohoto ročníku:
Jednoznačně nejtěžší ročník. První místo se nekoná. A povídky jsou spíše strašné (v porovnání s předchozími ročníky) a ty špatné nevyvažuje ani jedna skvělá (jak tomu bylo v předchozích dvou Vemenech). Finální hodnocení bylo opravdu složité (sešly se mi v šesti finalistech 4 povídky s hodnocením 2), ale nakonec se podařilo je rozřadit. Těší mě kolik povídek hrálo na vtipnou notu a musím říct, že doufám, že někteří autoři vytrvají ve své snaze a budou psát dál a lépe. K tomu jim dopomáhej někdo a hodnocení letošního Vemene.

A nyní tedy poslední pozice ve druhém kole, kterou obsadil Peter Rúfus a jeho povídka Iyonne. Krvavá akční záležitost pro pošmourný lednový den.




8.1.2016 . . .

Aarhemský rukopis


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (15) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnes tedy poslední povídka, který skončila v prvním kole. Chlapík jménem Robert s průměrnou známkou 3,2 těsně minul dělící čáru, což značí, že jeho povídka, Aarhemský rukopis, potřebuje přinejmenším pořádně učesat, ale současně jde o počtení hodno pozornosti.

Na povídky druhého kola si budete muset počkat do příštího týdne, již teď však mohu prozradit, že konečné pořadí se nám určuje velmi těžce. Všem povídkám (a teď nemyslím jen ty ve druhém kole, ale všechny, které letos přišly) by velmi pomohl nezávislý čtenář, jenž by autora upozornil na opomenutí a chyby. Nebo je na vině příliš krátký termín, pouhých pět měsíců od vyhlášení po ukončení?





7.1.2016 . . .

Procházka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno

A máme tady znovu Firejse. S průměrnou známkou 3,2 si značně polepšil, přesto je jeho povídka Procházka příkladem nenaplněných ambicí. Dobré táma pro krátkou náladovku, dobře podchycené, ale ještě to bude chtít vylepšit.  



6.1.2016 . . .

Štyri nádchy


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Už dříve jsem si všiml, že délka komentářů je nepřímo úměrná kvalitě povídky. Třeba Peklo v Pittu má citační index ohromný; naproti tomu k Menej žiarivej budúcnosti akorát pár lidí napsalo "Páni" a "Urval jsem si ho!"a to bylo vlastně vše. No, tak letos patrně nejobsáhlejší kritku ze všech povídek prvního kola schytal Mário Lukáč se svou povídkou Štyri nádychy. Povídka má průměrnou známku 3,4 a hodnocení začínají všechna podobně: Začalo to slibně, ale...

Ať již patříte mezi autory, jejichž jméno dosud nebylo vyhlášeno, nebo jste již vypadli, anebo jste ani nic nenapsali, ale rádi se o povídkách, Vemeni a vůbec Vaultu pobavíte naživo, každopádně vězte, že slavnostní vyhlášení vítězů soutěže proběhne v sobotu 16. ledna v časných podvečerních hodinách v prostorách Vaultu šílené brahmíny pod Brnem. Pokud zvažujete svou účast, dejte o sobě vědět na fóru, ať o vás vím a mohu vám případně poslat přesnější informace. Akce je v zásadě veřejná, ale vstup do prostor vaultu je omezen.
 




5.1.2016 . . .

Prasečina


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Nízké umístění dnešního díla způsobily dvě věci: Za prvé vyloženě prasácký přístup autora k jazyku, za druhé se porota cítí uražena tím, že jí autor zaslal jen demoverzi povídky. To je podle mě pěkná prasárna. Průměrná známka čtyři rovné pro Firejsovu Prasečinu.




4.1.2016 . . .

Tí, co prežili


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Představte si, že probíhá jaderná válka, kolem vás to hromadně vymírá a vy potkáte dívku. Co bude dál? Zůstanete sami v prázdném městě, budete ustrašeně prolézat vylidněné domy a ulice, dělit se o nalezenou plechovku guláše, budete vést nostalgické rozhovory o tom, co měly společného Kelly Family a Eluveitie... nebo to může dopadnout úplně jinak. (Pokud by vás ta muzika urazila, tak technoviking zachraňuje den.)
V povídce Marka Knitla Tí, čo prežili to ale nedopadá nijak, což jsme ohodnotili průměrnou známkou 4,2. Krátké čtení pro dnešní polední pauzu nás uvede do dne, kdy skončil svět, vše ostatní však již nechává na nás.




3.1.2016 . . .

Vyhlídky na krásný víkend


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (10) |  Tagy: Brahmíní vemeno

S průměrnou známkou 4,6 se na předposledním místě umístilo kratičké dílko Milana Bělohlávka, bratra včera zveřejněného autora, nazvané Vyhlídky na krásný víkend. Tato mikropovídka je zajímavá zasazením do té části světa, v níž se jednou bude odehrávat děj Fallout: New Vegas, bohužel pro ni platí velmi podobné výtky, jako pro povídku včerejší. Více o ní řečnit nebudu, přečtete ji velmi rychle a na poslední stránce jsou naše obsáhlejší zhodnocení, a aby tahle aktuálka nebyla tak krátká, nastavím ji dinosaurem.

EDIT: Chci říct "Nastavím ji dinosaurem a hodnocením od meehaila:"

Známka: 3
Poviedka ma pomerne rýchlo a ľahko vtiahla do deja vďaka navodeniu atmosféry hudbou a použitím niekoľkých prvkov falloutovského univerza, potom však z nepochopiteľných dôvodov prešla do nezaujímavého konca. Takého nezaujímavého, že vlastne neviem, načo vôbec vznikla.
Použitie prítomného času sa mi tu hodilo, ale osobne si myslím, že zvládnuť ho použiť správne a efektívne je náročnejšie, než napr. bežnejší minulý čas, a tu mi to veľmi nechutilo. Navyše tá priama reč hlavnej postavy tesne pred zlomom v deji je veľmi nešikovne použítá, aby čitateľa sprevádzala udalosťou, ale takto to jednoducho nefunguje dobre. Bohužiaľ sa s tým človek stretáva bežne napríklad vo filmoch, takže by to nemalo až tak vadiť, ale vadí...






2.1.2016 . . .

První krev


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Letos nám do Brahmíního vemene nedorazilo žádné Peklo v Pittu, nicméně taková už je povaha soutěží, že aby mohl nekdo vyhrát, musí také někdo prohrát a tím někým je tentokrát Martin Bělohlávek a jeho povídka Nejtvrdší skládka mé kariéry (PDF). S průměrnou známkou 5,0 obsadila nejnižší příčku letošního žebříčku. Technicky vzato není povídka přímo hrozná, jen není dobrá a na samotné dno ji shazuje absolutně nesympatický hlavní hrdina. Měli jsme tu klaďase, měli jsme tu záporáky, měli jsme tu šašky, ale snad ještě nikdy zde nebyl takový nýmand. Podrobnější hodnocení naleznete na konci povídky.
Osobně doporučuji autorovi nastudovat si problematiku krytů a pak napsat povídku o tom, jak se hrdina z pasti dostává.




31.12.2015 . . .

Brahmíní vemeno 2015: Konec prvního kola


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vážení soutěžící, první kolo naší literární soutěže bylo ukončeno, povídky oznámkovány a roztřízeny. Do druhého kola postoupily všechny s průměrnou známkou 3,0 včetně. Dělící linie probíhá pěkně v půlce: Sedm povídek v prvním kole skončilo, šest pokračuje dále.
Vzhledem k používání přezdívek je těžké odhadnout pohlaví autora, leč vypadá to, že všichni autoři jsou muži. Pět povídek je psáno slovensky, ostatní česky. Pakliže sledujete brahmíní soutěže delší dobu, všimli jste si odklonu, respektive snížení váhy hodnocení gramatiky jednak následkem zlepšení schopností autorů, jednak následkem profesního růstu hodnotících; přesto však zůstávalo faktem, že jsme více kovaní v češtině, nežli ve slovenčine, takže slovensky píšící autoři si z Vemene odnesli méně, než ti, jež píší česky. Abych tento nedostatek odstranil, přizval jsem do holportu Meehaila (3. místo v roce 2009). Coby "hodnotitel v záběhu" nemá možnost ovlinit umístění povídek, ale jako krotitel slovenčiny svými komentáři autorům prospěje.
V následujících dnech tedy postupně uveřejním povídky, jež v prvním kole vypadly, což nám současně dá čas pečlivě si opět pročíst kousky, které pronikly do druhého kola.

P.S.: Uvažovali jsme, jak odměnit - jak odlišit - povídky, které vypadly v prvním kole (a jsou tedy považovány porotou za špatné) od povídek, které sice pronikly do druhého kola, leč nezvítězily (a jsou tedy považovány za dobré, leč nikoliv nejlepší.) Tak v první řadě dostanou povídky prvního kola méně propracovanou zpětnou vazbu, ve smyslu hrubší, zaměřující se na největší problémy, ne na všechny. V řadě druhé budou povídky prvního kola uveřejněny jen po dobu zveřejňování povídek, následně, po ukončení soutěže, je stáhnu. Autoři tak budou mít možnost svá díla přepracovat, opravit chyby, přeleštit fazónu a takto proměněnou povídku zaslat znovu do (jiné) soutěže.

P.P.S.: Když už jsme u těch soutěží, tak literární soutěž z oblasti fantastiky proslavená oslepujícím záhlavím své webové prezentace vyhlásila další ročník, a takový šibeniční termín jste ještě neviděli: Vidoucí 2016 končí 31. ledna 2016. Což mi připomnělo, že kdysi na Scifi.sk běžela soutěž mikropovídek Poviedky na počkanie, tam měli autoři od zadání tématu do odevzdaní prací čas jednu hodinu. Těšil jsem se, že se rovněž zúčastním, jen co budu mít trochu času, leč soutěž mezitím skončila.




20.12.2015 . . .

Milý deníčku...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (16) |  Tagy: Fallout 4 Brahmíní vemeno Kultura

...tak jsem si zahrál Fallout 4. Co o tom napsat? Že tam byly hloupé dialogy? Že jsem našel PA pět minut po vylezení z vaultu, stačilo hacknout jeden slabě zaheslovaný terminál? Že je pustina mnohem hezčí, než v F3? Že je příběh o ničem? Ne, to nemohu říct, hrál jsem to jen chvíli a je možné, že časem se rozvine úžasná postapokalyptická schizofrenní symfonie - o čemž se já nedozvím, protože, a to napsat musím, mě ta hra ani v nejmenším nebavila. Jsou lidé, kteří praví, že Fallout 4 je docela dobrá hra, ale je to špatný Fallout. Na to já musím říct: Je mi to úplně u zadku.
Když jsem si uvědomil, že už zase sedím v jakési bažině a policejním obuškem usekávám končetiny jakýmsi superrychlým goblinům, řekl jsem si, že od toho tady máme onačejší hry, a šel hrát Witchera III. Když jsem se po pár desítkách hodin u Zaklínače mrknul zase na F4, přišla mi snaha Bethesdy vydávat tohle za áčkovou hru jen jako špatný žert.
Nepovažujte tohle za jakési sofistikované hodnocení, neboť nemám nejmenší touhu F4 nějak hodnotit, avšak za vysvětlení, proč se nadále nebudu tématu F4 věnovat, či toliko okrajově. Ta věc mě prostě nezajímá. Snad se na slibovanou recenzi zmůže Bodkin, ale ten posledně hlásil, že to má taky v paži. Nějaké recenze vyšly v Levelu a Score a já původně zamýšlel s jejich autory polemizovat, neboť mi přišlo, že občas pletou páté přes deváté, nicméně nyní... je mi to prostě fuk. Fallout 4 je realita, vydělal za první den prodeje 750 000 000 dolarů a hráči, jejichž názoru věřím, o něm praví prakticky totéž, co se psávalo v recenzích na první střílečku od Bethesdy, Terminator: Future Schock, před dvaceti lety, takže není důvod, proč by Bethesda neměla pokračovat v nastoleném a dobře vydělávajícím trendu, ok, smířil jsem se s tím a co se počítačových her týče, tak mne omluvte, musím si jít přebrousit stříbrný meč.

Ha, stříbrný meč. To mi připomnělo, že polské ministerstvo obrany letos uspořádalo soutěž pro polské válečné dopisovatele a ta nejlepší pisatelka obdržela stříbrnou šavli (druhé a třetí místo bajonet), což mě inspirovalo a pro příští ročník Brahmíního vemene zavedu šavli coby zvláštní cenu pro extraordinérní povídku nejvyšší kvality. Chci tímto popíchnout autory, aby se svým povídkám trochu věnovali. Trochu víc věnovali.
Hromádku letošních prací jsem již přečetl a mám-li hovořit za sebe, postrádám tam něco, co by mne posadilo na zadek, ať již v kladném či záporném ááááá vrtulník! smyslu. Pár věcí je dobrých, pár věcí je špatných, snad žádná není vyloženě katastrofální, ale stejně tak žádná není skvělá. Ostatní hodnotící to možná uvidí jinak, počkejme ještě pár dní, dal jsem jim termín do Vánoc a pokud se něco nepokazí (máte-li děti, asi si umíte představit, co vše se může pokazit a narušit časový plán), začnu zveřejňovat neúspěšné povídky ještě před koncem kalendářního roku.
Naše soutěž každopádně má všech pět P, jen se podívejte na ceny.

Protože jsem teď měl ve vlacích trochu času, nakoukl jsem do sborníku Čas šelmy. Zatím jsem asi v polovině a obsah mi přijde lepší, než obal. Opět, nic katastrofálního, nic skvělého (zatím). Každopádně to má lepší gramatiku, než obvyklý vemení počin. Pokud uvažujete o nějaké postapo knize pod tannenbaum, upozorním vás ještě na loňského Mloka obsahujícího Tíninu novelu Lék. Je to ze stejného světa, jako Hlad nebo Zrůdy by měly držet spolu a pokud máte rádi Ostravu, Brno (a také trochu svět Templářů VŠB, který to občas připomíná) a výraznou akci, bude se vám to líbit.
Pokud hledáte nějaké opravdové postapo a nemusí nutně jít o beletrii, upozorním na dvě knihy, které mi tady leží u nohou (ehm... knihovna přetéká) a které se vracejí sto let zpátky do pekla Velké války. Můj soused, pan Jozef Vričan, se prošel od Alp k Jadranu Po zapadlých stopách českých vojáků. Kromě knihy si přivezl i různé bebechy, které pak na zahrádce sestavil v nejeden roztodivný bazmek, až budete mít cestu kolem... no to je fuk. Pro změnu zase Justyho soused, pan Jan Havlíček, přišel s knížkou Za téj první vojny, která je sice stejně velká, jako Zapadlé stopy, ale zaobírá se výrazně menším prostorem Hrubej Vrbky. Obě knihy kombinují dva mé koníčky, totiž historii a život za katastrofy, nicméně nějaká bližší doporučení či hodnocení vyplodím patrně až příští rok.





1.12.2015 . . .

Uzávěrka literární soutěže


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Takže, přátelé, Brahmíní vemeno podlehlo uzávěrce. Došly do něj následující práce:
Iyonne
Tí čo prežili
Herbert
Aarhemský rukopis
Autobusová zastávka
Panenka
Prasečinka
Procházka
Vyhlídky na krásný víkend
Nejtvrdší skládka mé kariéry
Druhá strana
Konec kariéry
Štyri nádychy
Pokud jste se v tomto seznamu nenašli a přitom si jste jistí, že jste něco posílali, dávám jeden den na dořešení problémů - kontaktujte mne e-mailem (chekotay[na]seznam.cz) nebo PMkou na fóru.




30.10.2015 . . .

Brahmíní vemeno: Tužky do rukou a škrtat!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Vážení a milí soutěžící literáti, stejně vážení, byť poněkud méně milí čtenáři, všeobecně moc nevážen, ale zato velmi milí návštěvníci. Slavnostní vyhlášení Vemene se stalo jakousi obdobou vánoční besídky našeho vaultu, jenže letos se ukázalo, že celý prosinec je plný jiných vánočních besídek a šance, že by se sešla alespoň většina kádru, leží někde mezi nulou a pravděpodobností, že si Petruschka najde babu. Tak jsme dali řeči a rozhodli se přemístit vyhlášení na leden. Což není úplně od věci, když už vyhlášení soutěže bylo posunuté o měsíc... Současně to znamená, že je třeba posunout celou soutěž, protože ukončit příjem povídek a pak se dva měsíce drbat za uchem je samozřejmě hloupé. Krom toho to dává i šanci všem, kteří chtěli napsat, ale nestihli dopsat. Do dnešního dne dorazilo jen jedenáct povídek:
  1. Iyonne
  2. Tí čo prežili
  3. Herbert
  4. Aarhemský rukopis
  5. Autobusová zastávka
  6. Panenka
  7. Prasečinka
  8. Procházka
  9. Vyhlídky na krásný víkend
  10. Nejtvrdší skládka mé kariéry
  11. Druhá strana
Což není vůbec špatné, ale ještě pár by se jich vlezlo.
Takže moratorium na zasílání povídek protahuji mimořádně o měsíc. 30. listopadu, na Ondřeje, v kalendáři už mám poznámku "Začíná chrutí divokých prasat", teď přibyla ještě jedna: Konec Brahmíního vemene!
Tak si to račte poškrtat i vy a hlavně: Pište!




1.10.2015 . . .

Zbývá poslední měsíc


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Zbývá poslední měsíc do uzávěrky tradiční literární soutěže O brahmíní vemeno. Soutěž je zde pro všechny, kdo mají v šuplíku své nezveřejněné sci-fi dílko z oblasti postapa a touží poměřit síly s ostatními a případně vyhrát gasmasku.
Kompletní zadání soutěže zde.






24.6.2015 . . .

Literární soutěž O brahmíní vemeno 2015


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Madbrahmin Brahmíní vemeno

Zasloužilí členové Vaultu, jenž má ve znaku šílenou brahmínu a na standartě vznešené heslo "Bů, jsem řekla!" jistě s netrpělivostí číhali na šestnáctého května... jenže ono nic. Celý měsíc se nic nedělo. Cože? Vault vyhlašuje svou literární soutěž déle, než jsou někteří jeho členové naživu, a letos nic?! Co se stalo?
Hele... v zásadě nic. Prostě jsem zaspal. ::) Ne, ne, ne, vlastně jsem byl převlečený za křeslo. Ne, vlastně jsem hledal v podzemí vaultu uprchlé Karadžiće a Mladiće. Ne. Ne, ne... Byl jsem v archívu podívat se, kdy vlastně vypukla první literární soutěž na Brahmíně.
Úplně naspod, v temných hlubinách Vaultu, v místech, kam se i párači bojí chodit sami, v hromadě různého perverzního harampádí (Ratmanovo maturitní vysvědčení, Saddámovy zbraně hromadného ničení, petruschkovo anální panictví...), na odloženém deklu hlavního reaktoru, může odvážný (=nesoudný) poutník číst posvátná slova, kterými to celé začalo:
Oddaně jsem tři dlouhé týdny sloužil v Bratrstvu oceli. Za moje statečné činy jsem byl degradován z vojína na civilistu a potupně vyhozen.
A protože jsme letos výročí neslavili, dovolte mi trochu opožděně zavzpomínat nyní. Ach ano, naše mládí se již nikdy nevrátí, ty zlaté časy, kdy člověk od vidím do nevidím jen dřel na vaultu...
Přijel jsem už včera kolem oběda, ale vypadal jsem tak tragicky, že jsem se vykoupal a okamžitě zalehl. Až do večera jsem přemýšlel nad tím, jestli si mám pokecat s hajzlem nebo ne. Po třech hrubě prochlastaných večerech jsem se raději podíval do občanky jak se vůbec menuju. Jinak byla pohoda.
...v naději, že se rodina Falloutů rozroste na více než dva a půl kousku.
6.1.2002 Fallout 3 možná již v létě!!!
První literární soutěž byla vyhlášena už v prvním roce založení, vyhodnocena v roce následujícím a vyhrál ji Viktor Smyček s povídkou Bitva u New Bendu. Dodnes na ní vzpomínám rád. Dneska by si asi palmu vítězství neodnesla, ale tehdy formovala mnoho dalších pisatelů.
Rok 2002 kromě vyhodnocení jedné soutěže přinesl také první výročí, jeho oslavy a vzpomínání...
Psal se rok 2001, když si dva zelenáči v tvorbě WWW stránek řekli, že je třeba začít něco dělat. Dlouho přemýšleli, o čem by jejich stránky byly, ale ne a ne na nic kloudného přijít. Pak je osvítil sám Fallout svatý, když jim do klína seslal svého nevlastního syna - Tacticse. I rozhodli se oni dva, že budou dělat stránky o Falloutu. Mladší a moudřejší Ratman je zasvětil jen nevlastnímu členovi rodiny - Falloutu Tactics - zatímco starší a silnější JaW se rozhodl věnovat celé rodině. Ratman nazval své stránky Ratman´s Tactics a JaW zase Vaultem šílené brahmíny.
...můj vstup do posádky (tři dny po výročí), sociálně-literární experiment Kolektivní povídku a další dvě literární soutěže. Což je, mimochodem, ten důvod, proč literární soutěž na Brahmíně nemá ročníky, prvních pár let to prostě jelo dost živelně.
Všechno je jednou poprvé: První zuby, první rande, první rozchod a samozřejmě i první návštěva Vaultu Šílené Brahmíny.
No vidíte. A už je to čtrnáct let.
Tak popojedem a dáme se do toho hlavního:

Vault šílené brahmíny vyhlašuje další ročník literární soutěže O brahmíní vemeno.

Pravidla jsou jednoduchá. Chceme po vás, abyste nejpozději do 30.X. t.r. zaslali své autorské, doposud nezveřejněné literární dílo žánru postapo povídky na adresu mé elektronické pošty (chekotay [@] seznam.cz), a to v jazyce českém či slovenském a jako příložený soubor ve formátu .odt nebo .doc. Do předmětu zprávy uveďte prosím magickou formuli "O brahmíní vemeno". Rozsah díla není zadán, ale mějte na paměti, že je celkem nepravděpodobné, aby někdo dokázal napsat velikánskou povídku, která by přitom ještě byla zajímavá a čtivá.

Následně vám potvrdím přijetí díla a zařazení do soutěže. Dílo bude zhodnoceno týmem expertů expedice exkrementů (Dawen, Cheky, Ssyx, Tína, Viky) ve dvoukolém režimu, kdy ze subjektivních sít vzejdou tři nejlepší kousky a ty budou odměněny věcnou cenou, již si vítěz vybere z nabídky. (V nabídce čekejte klasickou sbírku prostředků pro přežití nukleárních holocaustů a ukojení perverzních fetišů.)

A nyní klasické právní proklamace: Hodnotitelé si vyhrazují právo neocenit ani jednu povídku v případě, že by všechny došlé povídky považovali za děsuplné. Účastník soutěže nemá na výhru právní nárok. Zasláním do soutěže autor souhlasí s uveřejněním své povídky na Vaultu šílené brahmíny, a to jak na webu, tak v případném tištěném sborníku (naděje neumírá). Daiti, nadiin tekikin, madighi tritin distitas pas aijimaisit, das, das, das, magji das.

Pokud máte nějaké dotazy, bude nejlepší, když se poptáte na našem diskusním fóru v příslušném topiči.
K vyhlášení výsledků dojde ještě před Vánocema a slavnostní předávání cen vítězům bude zase, jako obvykle, v Brně





8.12.2014 . . .

Vemeno je za námi


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Nuže, vážení návštěvníci, brahmíní literární soutěž je definitivně za námi. K její oslavě jsme se sešli v hospodě Time Out na kraji Brna ve složení: (Aranelka), Bodkin, Firejs, Chekotay, Justy, Krtek, (Ledňák), Miro, Mogh, Ratman, Řepa, Shoggoth, Sof, Ssyx, Sybrakos, Tína, Toudi, Tristan, Viky. I s afterparty trvala akce lehce přes čtyřiadvacet hodin a byla naprosto úžasná (samozřejmě). Současně s Vemenem jsme oslavili rovněž celkové letošní oživení stránky a komunity, která se zdála pomalu umírat, a také nejčerstvější přírůstek do brahmíní rodiny. Součástí afterparty byl orientační běh Brnem doplněný o řadu důmyslných questů, které jsme plnili na místech jako kostnice, kryt CO, nebo vietnamská restaurace. Tína si pak ještě šla pro cenu za nejlepší fantasy; ačkoliv se díky sérii výher ve všech soutěžích umístila v seznamu autorů fantastiky na prvním místě, stejně ten meč nedostala. Je to určitý signál pro nás, ostatní autory: Příští rok nic neposílejme, Tína si dá druhý sturm. Jedinou akcí v oboru fantastiky, kde tak může vyhrát i někdo jiný, než Tína, bude jedině Vemeno 2015, ovšem jen pokud bude Tína opět rozhodčím. ::)



25.11.2014 . . .

Vítěz povídkové soutěže o brahmíní vemeno


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Každému, kdo si dokáže odečíst od seznamu účastníků seznam vyřazených, je zřejmé, kdo vyhrál. Moghova povídka Menej žiarivá budúcnosť si získala naše srdce originálním a propracovaným světem sevřeným ocelovou obručí nekončící globální krize, stejně jako pěknou exkursí do hlubin hrdinovy duše, to vše zamazané hustou vrstvou zoufalství a hrůzy. Mám k povídce pár výtek, hlavně co se týče určité jazykové neohrabanosti některých vět, ale to opravdu není nic zásadního.
Mogh je Madbrahmíně známá veličina. Do našeho kolektivu zaplul právě díky této soutěži a stal se silně (radio)aktivním templářem (hraje ghoula), což mimo jiné znamená, že se průběžně cvičí v psaní, když sepisuje úvody k akcím. Má svůj styl, klidné, stabilní vyprávění, jež pozvolna graduje k dobře postavené pointě. Přijde mi zajímavé, že doáže budovat tíživou atmosféru, a přitom do ní vložit sem tam kamínek absurdního humoru, který přitom neruší.
Jak už jsem psal, Budúcnosť ostře soutěžila se Šestkou. Oba příběhy jsou zasazeny do domácích reálií, oba vyprávějí o klipse, která stále ještě probíhá (Šest "svačinek" odchází spíše z podzemního velkoměsta, než z nuzného vaultu). Obě jsou o psychologii jednotlivce (zasazeného ve spíše volném kolektivu), oba hrdiny čeká osudová volba, která rozhodne nejen o jejich životech. Rád bych si myslel, že na druhém místě skončil zlý hrdina a na prvním ten dobrý - a chvíli jsem si to skutečně myslel - ale pravda je taková, že on to Mogh prostě podal o chlup lépe, než Psychotic. ::)

Tolik tedy k letošnímu ročníku madbrahmíníé literární soutěže. Snažil jsem se spočítat, kolik soutěží jsme již organizovali, ale nedopočítal jsem se - v některých letech nebyla, jindy bylo několik soutěží za rok. Zaujaly vás soutěžní povídky? Hodnotili byste jinak? Chcete se na něco zeptat autorů, anebo naopak vysvětlit něco ve svém dílu? Přijďte si s námi popovídat 5.XII. do Brna, anebo, pakliže se vám nechce jet a boíte se, že bychom vás kousli, alespoň napište na naše forum.




23.11.2014 . . .

Stříbrná medaile


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Boj o první příčku byl nelítostný a do poslední chvíle vyrovnaný. Tína simulovala záchvat, aby si mohla vzít volno v práci a měla tak více času na to nejdůkladnější zhodnocení. Dawen se musel hrozně opít, aby to mohl rozseknout. Na Viky je vidět, jakému hroznému psychickému vypětí byla vystavena. Já, ač unaven na smrt, nemohu spát. Prostě všichni jsme nanejvýš zralí na ukončení soutěže. Tohle je zkrátka psycho.
A tohle je Psychotic:
Šest

Tína: 1
Viky: 2
Cheky: 2
Dawen:
2
Aranelka: 2
Ssyx: 3


Tína:
Povídka se mi líbila, a přestože je pro mě současně povídkou, která patrně nemá vyšší umělecké ambice (na rozdíl od povídky vítězné), ale jejímž cílem je především pobavit, byla jednou z mála, které jsem si s chutí přečetla podruhé. A jediná, kterou jsem si stále s chutí přečetla i potřetí. Proto ji možná hodnotím výš než ostatní - opravdu mě bavila. I ona samozřejmě obsahuje pár gramatických a stylistických chyb, jako ostatně asi každá povídka zaslaná do soutěže (a nejenom do té naší, sama jsem nikdy nesoutěžila s povídkou bez chyb a někdy, při opětovném čtení, jsem byla přesvědčená, že jsem všechny ty patvary snad ani nemohla napsat já) - občas malé písmeno na začátku věty, absence čárky v souvětí, případně ne zcela obratná formulace nebo použití příliš spisovného slova v jinak hovorovém dialogu, které na mě působilo rušivě („Ty jsi tomu také nepomohl,“ poznamenal Adam.). Sem tam možná autor v souvětí zapomněl, čím vlastně začal, a jak by rád pokračoval ("Samozřejmě byla historka, se kterou Pětka s tím novým přišli, se realitě blížila jen v hrubých obrysech."), což znamená, že by povídce, jako většině zaslaných, prospěla důkladnější (auto)korektura. Na povídce oceňuji především to, že byla svižná a zábavná, a hlavní hrdina mi přišel zajímavý, i když rozhodně nebyl tak-docela-kladný-a-sympatický. Myslím si, že autor příběh ukončil v pravou chvíli, i když někomu možná bude vadit, že povídka působí jako úvod k "dobrodružstvím na druhé straně" - podle mě už ale není v tomto rozsahu nic dalšího nutné, pokračovat dál by mi přišlo zbytečné. I kdyby autor místo, kam se hlavní hrdina dostal, dokázal popsat dobře (nebo dokonce originálně), lepší je ponechat ho na představivosti čtenáře (některé naznačené zápletky by si ovšem rozvést zasloužily, např. "Hloupá náhoda. Nebo ne? Že by sem přišel jen proto, aby se mi mohl pomstít?" - to podezření mi přišlo s jedním poměrně bezzubým výstupem dotyčného a jeho smrtí poněkud proplýtváno.). Možná se autor k tomu, co bylo dál, vrátí v budoucnu (ostatně jedna Svačinka už přece bránou prošla, takže jejich případná konfrontace by mohla povídce dodat úplně nový rozměr), tady by to ale mohlo působit jako příliš nastavovaná kaše. Od autora bych si v budoucnu rozhodně ráda přečetla něco dalšího.

Viky:
Povídka se mi velmi líbila a už se těším na příští praktika z.. Eh.. Pardon. Hm. Jeden z favoritů. Rychlá, úderná, s velmi dobrým nápadem a sice očekávatelnou, přesto příjemně nečekanou pointou (až do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli to udělá). Chci na rozdíl od některých hodnotících autora pochválit za skvělé vystihnutí, kdy s povídkou skončit. Kdy už bylo řečeno vše, co je pro vyznění příběhu a pointy třeba a kdy už by další pokračování příběh už jen sráželo. Během čtení jsem si zapsala jen, že od 10. stránky přibylo překlepů z nepozornosti. Za jedna.
EDIT:
Revize

Chekotay:
Třináct stran (zase Arial) vyprávění v minulém čase z pohledu první osoby s prostřihy, řekněme, snů hlavního hrdiny. Vyprávění je plynulé a neodvratně směřuje k dobře připravené pointě.
Velmi se mi líbí už jméno povídky, je krátké, vystižné, neodhaluje nic z pointy, dobře se pamatuje. „Šest,“ řekne si člověk. „Šest, šest.“ a jde si pustit písničku. Jenže příběh se rozjíždí a záhy je jasné, že se bude hrát trochu svižnější žánr.
Autor předvádí schopnost popisovat charakter světa i hlavního hrdiny jen tak mimochodem, nenásilně, a přitom jde o svět originální. Některé pasáže jsou jen nastíněny, jiné – ty, které čtenář potřebuje znát – rozepisuje dopodrobna. Oba aspekty jsou vyvážené.
Představení týmu je hezké, jsou tam ti, co mají jména (=jsou důležití, zapamatuji si je a oblíbím) a ti, co jména nemají (=kanonenfuter). Autor neponechal nic náhodě a zajistil si další kladné body osmapadesátkou, to zabere vždy.
Plížící scéna je právě taková, aby člověka napnula, akční scéna je právě taková, aby rozpumpovala krev a – bum ho! Krásný závěr, v němž se obě linie spojí a všechny dílky skládačky zapadnou do sebe. Takhle se to má dělat. Jak říkával strejda Dolfi: Jedna povídka – jeden úvod – jeden závěr!
Dobře, tak proč tahle věc není na prvním místě?
Závěr na mne fungoval jenom poprvé, při druhém čtení už se objevily pochybnosti: I kdyby skočili do krytu a bomby se deaktivovaly, pořád by seděli v krytu hned vedle brány a hromady démonů. Takže by stejně byli v pasti. Takže Martin nebyl ďáblův spratek, ale racionálně uvažující odsouzenec k smrti, který si mezi jistým zánikem a neznámem vybral neznámo.
Linka pomsty Pětky na Martinovi je možná naznačena až příliš silně na to, že není dále rozvedena. Stejně jako u jiných podobných otázek (Kdo je Vůdce? Odkud se bere všechna ta technika?) mi to ale nevadilo. Povídce by pomohlo vychytat pár drobných chybiček, spíše stylistických, než gramatických, a možná ji zkusit ještě víc zhustit, z třinácti stran na, řekněme, deset. Přitom ovšem zachovat rychlost vyprávění. To není nic snadného a ani délku nemohu považovat za vyloženou chybu nebo negativum. Tím hlavním, co u mne rozhodlo v posunutí povídky na druhé místo, bylo totiž už samotné téma, které není mým šálkem čaje. Ta povídka je dobrá, bavilo mě číst ji poprvé, ale podruhé už bych ji nečetl, kdybych nemusel, protože tenhle typ děl prostě neupřednostňuji; s tím ovšem autor jen těžko něco udělá.
Ech, už se zase hnípu v drobnostech, tedy zkráceně: Povídka mě nepřiměla představit si, jak bych se zachoval na místě hrdiny já, což ovšem není vina autora, vyplývá to ze syžetu. Povídka, která této velmi ostře konkurovala, to ovšem uměla udělat, a proto skončila na prvním místě a odsunula Šest na druhou pozici. Srovnání se nabízí více, nechám si je však do hodnocení zlaté příčky.

Dawen:
Tady už snad ani není co vytýkat. Velmi mě potěšilo, že se někdo z autorů odvážil podívat na apokalypsu tradičnějším způsobem a vynechal atomovky a tak. Zkrátka staré dobré peklo na zemi. Autor perfektně vyvážil délku povídky a dávkování akce. Podařilo se mu mě až do poslední chvíle držet v nejistotě, jak povídka dopadne. Konec přišel v pravou chvíli a velmi se mi líbí způsob závěrečného střihu. Musím přiznat, že bych si velmi rád přečetl něco dalšího z tohoto univerza, byť bych asi navzdory zvědavosti dal přednost příběhu jinému, než pohledu na to se skrývá za branou. Styl povídky by se dal přirovnat ke tvorbě Kulhánka a Kopřivy. Velmi podobná je povídka úvodní části Kulhánkova Stroncia, což rozhodně není na škodu. Chyb je v povídce pomálu a člověk je v zápalu četby s chutí odpustí. Velmi dobře, jen tak dál.

Ssyx:
Skupinka trestanců na sebevražedné misi je velice zajímavé téma a schopný tahoun příběhu. Už při prvním čtení mě povídka zaujala řemeslně poměrně dobrým zpracováním, kryjícím drobné gramatické chybky, které vynořily až při druhém, mnohem pečlivějším a kritičtějším čtení. Povídce škodí z mého úhlu pohledu hlavně přebytek trojteček a neuvedení jmen Pětky a Šestky. Celkově mi styl psaní připomíná knížky od Kopřivy a Kulhánka, což přispělo jako klad k hodnocení. Dlouho jsem se rozmýšlel, která povídka by měla v soutěži obsadit první místo, ale autor bohužel ubral pár kritických bodů svému dílku tím, že nechal otevřený konec. Autore, apeluji na tvůj smysl pro čest a napiš pokračování za branou a konečný konec.




22.11.2014 . . .

Šílená brahmína zve ke korytu


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Protože vítězové jsou již zřejmí a protože stříbrnou posici vám představím až zítra, chtěl jsem sepsat drobné zhodnocení soutěže. Nakonec jsem zjistil, že mi stačí si jen vypůjčit pár odstavců z minulého ročníku:

Ve vaultu vládne smutek a nervozita: "Vytřídit ty špatné, to bylo lehké, ale jak mám teď seřadit ty dobré?!" lká Viky a hrabe v hromadách potištěných papírů, které pokrývají hory neumytého nádobí i rozebrané intenzimetry a na nichž již rostou masité plodnice bedel a čirůvek. Milí čtenáři, buďte rádi, že jste této hrůzné procedury ušetřeni a že přicházíte k hotovému.

Do toho ty věčné debaty: "Jak to autor myslel? To jako že naše transcendentální jsoucno je realitou atomového výbuchu nihilisticky pokřiveno?" a "Nemá to být transdentální?"
Pak je zde ještě skvadra zmatkařů, kteří tvrdí, že soutěž byla potichu ukončena a tým všechny ceny propil, a skupinka tvrdící, že vše je dopředu rozhodnuté, sudí jsou zaplacení a autoři doufající ve výhru jsou bláhoví a naivní. Nervozitu ve vaultu utěšuje jen četba povedených děl o zániku Prahy, která ovšem bohužel nejsou soutěžní.


Soutěž měla probíhat anonymně, ale takřka všichni autoři toto nerespektovali a prokázali mimořádnou vynalézavost, když šlo o to, kam všude se ve svém díle podepsat. I přes toto porušení kritéria soutěže jsem všechny povídky přijal, protože kdybych je vyloučil, tak nemáme co hodnotit. Nakonec se stejně ukázalo, že většina soutěžících má tak výrazný styl, že pro protřelé brahmíňany není problém autory identifikovat. Obdobně jsme přistoupili také ke kategoriím: Zařazení díla bereme velmi volně. U několika povídek není jisté, zda jsou vůbec postapo, u dalších zase zda to jsou vůbec povídky. Celková úroveň mi však přijde vyšší než loni. Bohužel na několika kusech se zřetelně projevila uspěchanost. Myslím, že pokud cítíte touhu zúčastnit se příštího ročníku soutěže, měli byste v tuto chvíli dopisovat svůj soutěžní příspěvek, aby měl aspoň ten jeden rok na pořádné dozrání. Povídky jsou jako medovina.

Já mám z téhle soutěže žaludeční vředy už teď.

Konec citací.
Zvláště předposlední odstavec bych rád vypíchl, pokud se chcete zúčastnit příštího ročníku, tak právě teď je nejlepší chvíle na dokončení soutěžní povídky a vstup do nekonečných kol revizí, ladění a chytání chyb.
Soutěžní povídky se mi líbily, ty vyhrávající se mi líbí velmi a ty největší paskvily byly již milosrdně zapomenuty (a ani Tyler Baker se s odstupem nejeví tak špatný; znovu ho číst ovšem nebudu).

Jako vždy i letos proběhne veřejné setkání za účelem předání cen a jako vždy to bude v Brně. Moc rád bych tam viděl výherce (nebudou-li moci dorazit, zašlu jim cenu poštou, ale tomuhle peklu bych se rád vyhnul; právě snaha o duševní hygienu je důvod, proč po vás nechceme zaslání výtisků. (A také rozvoj techniky, kdy už skoro každý z nás má mobilní telefon a může si ty povídky číst na něm.)), stejně jako ostatní soutěžící a vůbec všechny brahmíňany a naše spojence v ilegalitě. Zamluvil jsem pro nás salónek v restauraci Time Out v Brně-Řečkovicích (jak se tam dostat z Hlavního nádraží si přečtěte zde), počítám tak s patnácti účastníky. Útratu si platí a spaní zařizuje každý sám, osvědčenou variantou je kempování v blízkém lese. Celé mechceche se odehraje 5.XII. od 17. hodin. O následné afterparty ještě rozhodne Tína. Pokud byste si připravili nějakou presentaci na počítači, budeme tam mít notebook napojený na projektor a Internet. Kouření v salónku je zapovězeno. Pro děti je připraven dětský kouteček. Vlastní potraviny je nevhodné konsumovat v prostorách restaurace, nicméně na afterparty přijdou nepochybně k duhu.




21.11.2014 . . .

Bronzová medaile


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Dostáváme se k povídkám, které mají svou barvu. Čeká nás jedna, která je temně fialovomodrá až takřka černá, jedna, která je jasně žlutočervená - a tahle, tahle je sytě trávově zelená. (Já vidím barvy, Tína zase zlatou a stříbrnou pozici "chutnala".) Autorem bronzové povídky je Řepa.

Tohle je můj revír

Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 4
Dawen:
3
Aranelka: 3
Ssyx: 2


Tína:
Povídka, kterou rozhodně nemohu a nechci označit za špatnou (ani po stránce gram-stylistické, ani po stránce obsahové, třebaže obojí má své nedostatky), přesto jsem ji od prvního přečtení nepovažovala za adepta na dobré umístění. Vadil mi způsob seznámení s poněkud schématickými postavami (sedm, osm odstavců koncipovaných jako Kdo je kdo brožurka) a jejich airsoftový původ, který na mě působil poněkud fanfiction dojmem - seznámení s nimi ("vysoký, šlachovitý, tvrdý, ale spravedlivý, s přirozenou autoritou, za níž byli ostatní ochotní jít až do pekel") ve mně nevzbudilo příliš chuti pokračovat ve čtení, možná proto se mi povídka zpočátku četla těžce. Číselná označení mi příliš nesedla, občas jsem se ve všech těch Nulách a Sedmičkách ztrácela, což by se mi, pokud by hrdinové měli "normální" jména, pravděpodobně nestávalo, na druhou stranu působili jako družstvo kompaktně a asi nebylo až tak zásadní, jestli zrovna mluví ten, nebo onen. Nicméně vyprávění samotné hodnotím jako realistické, což je nesporné plus povídky, popis "postapo světa" jako propracovaný a uvěřitelný - a sedly mi i "military fetiš" pasáže, možná proto, že je sama psát neumím, ale moc ráda o nich čtu. Dialogy jsou podle mého živé a přirozené, i když se v textu občas objeví trochu kostrbatá věta ("Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně.") nebo zbytečně rušivá chyba ("standart" místo "standard"). Povídce by po stránce stylistické prospělo ještě trochu se "vypsat".

Viky:
Zajímavý příběh, chtěla jsem číst dál a dozvědět se, jak to dopadne. Ovšem při druhém čtení jsem si povídku užívala už méně, hnacím motorem byla zvědavost a ta je již ukojena. Oceňuju ozančení postav pouze čísly, aspoň mi tolik nevadilo, že mi splývají jeden s druhým (podobně jako trpaslíci z Hobita). Ostatně jejich osobnosti a odlišnosti v dovednostech nejsou pro vyznění povídky důležité.
Autor by měl zapracvat na stylistice a zejména si dávat pozor na slovosled, aby byl ve větách kladen důraz na to, na co má být kladen, a aby věty nebyly zbytečně zmatečné. Také by si měl dávat pozor na dodržování středního rodu a koncovky -o/a u sloves, na rozdíl ji/jí a zkontrolovat si čárky vě větách. Pak už budou jeho díla téměř bezchybná a jistě si najdou své čtenáře. Na mne to byl sem tam až moc military fetiš. Také mi trochu vadí, že je to spíš vyprávění, než povídka, a že postapa je tam pramálo. I přes všechny výtky, kterých jak tak koukám není málo, se mi tohle dílo opravdu líbilo a dávám mu proto známku dva.
Revize

Cheky:
Deset stran Arialem, moje oči pláčou. Plakaly by, kdyby nebyly úplně vyschlé. Kéž by plakaly.
Technicky jde o jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu nezaujaté třetí osoby, tedy asi nejjednodušší forma. Nic proti tomu, je lepší dobře zvládnout jednoduchou věc, než pokazit složitou a podle chabé zásoby jazykových prostředků v povídce použitých soudím, že autor zvolil formu adekvátně svým schopnostem. Věřím však, že dospělý člověk schopný napsat deset stran souvislého textu je schopen také sestavovat souvětí a nikoliv se vyjadřovat jen v holých, jednoduchých větách. Úsečnost má své využití, třeba při popisu boje, ale když dojde na popis krajiny, charakteru, minulosti, pak je nepříjemná.
Příběh reaguje na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě a odvozuje z ní linii blízké budoucnosti. Odehrává se v jihozápadní části Čech a z popisů je zřejmé, že autor umí číst mapy, anebo kolem aspoň jednou jel rychlíkem, čímž chci říct, že míra popisů krajiny je právě taková, aby navodila atmosféru, ale nesklouzává k nudné lyrice opěvující autorovo bydliště, jak se stává jiným autorům (třeba mě). Něco přes stránka je úvod, něco méně než stránka je závěr, mezitím osm stran vyprávění, tři akce a dva pokusy o psychologii, to považuji za solidní rozložení. Pointa není nijak světoborná, ale pracuje s pesimistickou notou a tak i malé překvapení je příjemně osvěžující.
Obecně není povídka nijak výrazná, nemá žádný vynikající bod, plyne stálým tempem, kupodivu i na opakované čtení stejně příjemně. Trochu jsem se bál, jestli ji nahoru nevytáhla právě reflexe současného strachu z ruské invaze na Ukrajinu, ale když jsem si to promyslel, soudím, že to byla právě tahle příjemnost.
Nyní proberu pár věcí, které mi vadily. Je tam víc takových kousků, které drhnou, ale tyhle jsou patrně symptomatické.
Hned ze začátku, v prvním odstavci následujícím po úvodu, je v šesti větách pětkrát použito sloveso „měl“. To je zlo, za které jde u slohových prací na základní škole známka o stupeň dolů.
Přímá řeč, na kterou navazuje věta, končí čárkou (otazníkem, vykřičníkem), ne tečkou. Asi takto:
„Jardo!“ zvolal. „Jardo?“ zeptal se. „Jardo,“ řekl prostě.
Je potěšující jednou číst radiovou komunikaci, která dodržuje protokol, a ne jen to, co si spisovatelé obvykle vymyslí na základě sledování seriálů, ale na příštích dvacet let to stačilo. V této povídce to perfektně sedlo k ostatnímu military fetiši, ale pro případnou příští tvorbu upozorňuji, že by to mohlo být nezáživné.
Představování členů grupy je možná až zbytečně roztahané. Dodnes nevím, kolik jich tam vlastně je (Nula až Devět, takže deset, ale Osm chybí...), ani kdo jak vypadá – nikde dál to není důležité. Chápu, že autor při psaní měl před očima své kamarády ze softu, ale pro nás a tuhle tříakční záležitost není důležité, kdo má jaké vlasy. Osobně se mi s čísli pracuje nedobře, asi by bylo lepší, kdyby si říkali Adam, Bořek, Cecil, ale to je osobní názor, a navíc už to ukradl Neff. Takže OK.
Trochu horší je, že sice víme, že Trojka má PKM, ale už nevíme, co má Čtyřka. Je psáno „malý kulomet“ a až později zjistíme, že to je  taky PKM. A když už z povídky víme, že dva borci mají PKM, dva mají RPG a starší střelec má SVD, tak už nám autor možná mohl představit i verzi útočné pušky AK zbytku bandy (třeba jestli měly granátomety). S tím suvisí následující věta: „Dále noční vidění a ke zbraním AN-PEQ.“ Mluvčí dává najevo, že ke zbraní chce přesně tuhle věc a žádnou jinou, zato noční vidění chce nějaké, je mu fuk jaké. Lépe by znělo buďto „noční vidění a laserový zaměřovač“, anebo trvat na konkrétním typu u obojího. Ve druhém případě by mohl mluvčí trvat také na dalších věcech se sexi zkratkami (granáty, svítilny, autoinjektory, co já vím).
Trošku mi vadil západočeský dialekt: „čudzá reč“, „drška“. Zvlášť ve spojení s japonštinou a mečem, což je prvek, který narušuje jinak syrově realistickou povahu vyprávění zbytečným zesměšněním. Další podobný zádrhel je zde: „Jenže jaký je vlastně jejich status, když nejsou vojáci?“ Autor představil družstvo jako lidi, kteří dlouhá léta studují bezpečnostní studie, vědí, co je AN-PEQ, ale nevědí, jaké postavení mají v mezinárodním právu? (Jsou kombatanti stejně jako příslušníci pravidelných ozbrojených sil.) Jak je to dlouho, co to Justy tady na Brahmíně vysvětloval? Sotva rok? Doučit!
Dále bych měl asi určité výhrady k použité taktice, ani ne tak pro samotnou taktiku, jako spíš pro autorův popis.
Psychologie není v příběhu takřka žádná, snad až na dialog mezi Pětkou a Šestkou, který autor podává, jako by měl vyznít dramaticky, ale přitom to je něco na úrovni „Dneska zase fazole. Hm.“, a pozdější výslech zpravodajcem a následnou ztrátu nadějí. Ne že by mi to vadilo, jednotku jsem vnímal jako jednotku a jednotliví lidé mi byli ukradení.
Tak, až doposud to byly malé, drobné chybičky, které mohou utéci každému. Teď ale to naprosto zásadní, za co by Řepa zasloužil naplácat bobřím ocasem, a totiž skoro až fatální neobratnost při práci s jazykem, který sice používá česká slova, avšak poskládán je poněkud Anglosasky:
„Velitel se chytil za krk a z něj mu stříkala krev na všechny strany.“ → „Velitel se chytil za krk, krev stříkala na všechny strany.“
„Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně“ →  „Družstvo, stále  v maskáčích, sedělo v jídelně na nějaké základně“ (Na jaké? Když už je použito slovo „nějaké“, mohlo tam být klidně „německé“, „vojenské“, „americké“, „oblastní“. Nebo tam nemuselo být nic.)
„Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce jim dali i pivo.“ → „Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce dostali i pivo.“
„ačkoli nebyla z hostitelů cítit zášť“ →  „ačkoli z hostitelů nebyla cítit zášť“
„neměli kontakt s nepřítelem“ – To je něco jako „mít sex“. Zrůdnost.
„a bylo slyšet zdáli mnoho výbuchů“ → „a zdáli bylo slyšet mnoho výbuchů“
Fráze „s vybavením, o kterém mohli doteď jen snít.“ je v rámci jedné stránky použita hned dvakrát, doslova stejná.
Také je trochu zmatečné, co vlastně říká následující dialog:
„Doufám, že tohle milosrdenství se nám nevymstí,“ pronesl Devítka.
„Na to vem jed.“
a) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim vymstí.
b) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim nevymstí.
(Správná odpověď: C is richtig! Devítku vlastně nikdo neposlouchá, druhý mluvčí v té scéně sděluje, že propuštěného vojáka čeká trpký osud. Vůbec nehovoří o osudu své skupiny.)
A když pak člověk čte „Třeskl tichý štěk,“ vzpomene si na Pan Kaplan má třídu stále rád a ukázku v čítánce: „Skočil na mě skok.“ Ti všímavější začnou pátrat, jak vlastně tichý štěk třeská (no, na rovinu, moc mu to nejde).
Vedle toho je už jen drobnost, že třeba výraz „NATO standart“ je něco jako „vlajka NATO“, protože standarta vlaje, zatímco standard je norma. Holt/hold, standart/standard, ji/ji, černá/bíla, bába/sníh, to jsou klasické případy a i když bych se svým žebříčkem/řebříčkem neměl vyskakovat, musím na to upozornit. A další drobností je psaní velkých písmen ve jménech etnik. Zatímco rus je příslušník mnohamiliónové rozpínavé populace samostatně plachých, ale velmi odolných jedinců libujících si v netěsných bytových jádrech, nekontrolovatelné populační dynamice a stravě, kterou jiní považují za odpad, Rus je příslušník... ech...
No raději toho nechme.

P.S.: Původně jsme se nechtěl rozepisovat, ale nedalo mi to. Prostě ne.

Dawen:
Plastometná romance, která se zvrhne v dost dobré military postapo. Deus ex vrtulník a katány included. Líbí se mi setting světa, který dokazuje, že dobré postapo může být i něco jiného než věčná poušť, atomovky a enkláva. Co mi však trhalo žíly bylo výše zmíněné airsoftově romantické seznámení s postavami. V této pasáži jsem měl sto chutí přestat číst, až tak kontrastní je k povídce jako celku. I ta katána či co byla trochu příliš v jinak poměrně střízlivě pojaté akci. Moc se mi líbilo pojmenování postav pomocí čísel, které postavám sedí mnohem více než nějaké nablblé jméno, dívám se na tebe Tylere B. A byť jsou charaktery postav nastíněny jen zběžně není problém si je oblíbit. Na povídce je znát, že autor prostředí do kterého ji zasadil velmi dobře zná, což notně přispívá k realističnosti vyprávění. A musím říci, že prostředí mi vyloženě sedlo. Je mnohem jednodušší ponořit se do povídky zasazené do českého pohraničí, než do anonymní pouště kdesi v Americe. Překvapením byl konec, opravdu jsem čekal úplný opak toho co přišlo a musím říct, že mě to potěšilo, byť na takové konce většinou nejsem. A vůbec střílí se tam Ivani!

Aranelka:
Tahle povidka se cetla snad sama. Dej byl svizny, military fetise dost, ale ne tolik, aby me to odradilo. Moc se mi libil ten optimismus "kdyz se budeme snazit, muzem udelat rozdil!" Uvedeni hrdinu na scenu bylo krecovite, ale cisla misto jmen byla osvezujici, ale problem byl, ze postavy nedostaly moc prostoru se rozvijet a proto nebylo uplne jednoduche mezi nimi rozlisit. Ale podle me by to jmena nezpravily. Tempo cele povidky bylo tak akorat, ani jsem si nevsimla, jak to bylo dlouhe. Libilo se mi, jak autor pracoval s prostredim, evidentne celou oblast velmi dobre zna a povidce to hodne prospelo. Celkove se mi povidka opravdu libi.

Ssyx:
Zasazení povídky do českých luhů a hájů dokázalo brnknout na málokdy používanou patriotickou strunu. Svižný úvod do prostředí a reálií naznačil dobrou čtivost textu, která se i přes mírně tabulkovité představování postav a drobné gramatické i stylistické chybky udržela celých devět a půl stránky. Děj byl hlavní devizou povídky, někdy až na úkor postav, u kterých čtenář občas zapomene, kdo je kdo. V tomto případě to díky napětí, ženoucím čtenáře dál, ani příliš nevadilo. Deus ex machina v podobě štědrých spojenců byl použit v rozumných mezích a nijak nerušil plynulost a logiku příběhu, což hodnotím velmi kladně.





20.11.2014 . . .

Tajuplný obsah brahmíního vemene


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Hele, soutěž O brahmíní vemeno je v první řadě soutěží o prestiž. Člověk, co se umístí na prvních příčkách se stává člověkem... ehm... na něhož si občas někdo vzpomene... a lidé, co končí na příčkách posledních, se dostávají do řečí a do počítačových her. Takže by vám všem měl stačit diplom!
Ale doba je zlá a za diplom ani kuře nehrabe, že? Mrzký mamon stal se pasákem Kalliopé, jak hluboko jsme tom klesli, ó tempora, ó mores, za mých mladých let, když člověk pracně popsal celou hliněnou destičku a zaslal ji do soutěže na Madbrahmíně, tak mohl vyhrát v tom nejlepším případě krabici děrných štítků s celým obsahem webu, ale to by dneska asi také neprošlo.
A když už se mám s váma všema setkat, tak tvrzení, že jsem ceny pro vítěze propil, by mi asi taky fazónu nezachránilo.
Takže vám raději prozradím, že nějaké ceny jsou. První si z cen vybírá vítěz, druhý druhé místo, třetí třetí místo, zbytek jde na charitu (účet "Chekotay v nouzi").
Každý z první trojky si vybere dvě ceny: Jednu "hlavní cenu" a jednu "parazitní cenu", totiž nějaké to DVD s filmem.
No a nyní tedy ty hlavní ceny:

Ochranná maska M-10M včetně lícních filtrů zatavených v originálních obalech a atombordelu JP-75. Velikost 1. (Nic pro patricijské nosy.)

Image

Tričko Vault šílené brahmíny unisex velikost M, kulatý výstřih, k tomu sluneční brýle a magnetka.

Image

Survival kit: Taška vz.80, karta pro přežití, nepromokavé pouzdro na zápalky, obvaz vz.80, mini lékárnička, polní láhev, jodid draselný.

Image

Kapesní nožík Victorinox Trailmaster Black.

Image

Knížka: Petr Schink: Špinavá práce.

Image

Knížka: Mičihiko Hačija: Deník z Hirošimy, Praha, 1956. Antikvariátní stav, původní přebal.

Image

- Počítačová hra: Fallout Classic Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD, Cenega). 2×
- Počítačová hra Fallout 3 (PC DVD).
- Počítačová hra: Fallout Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD).

Parazitní ceny:
Image

- Film: Mad Max: Beyond Thunderdome (archivní stav, DVD).
- Film: Číslo 9 (DVD).
- Film: Potomci lidí (DVD).
- Film: Waterworld (DVD).
- Film: Utajené nehody nukleárních zbraní (DVD) 2×.

Když se tak na to dívám, asi bych to mohl nějak zakomponovat do jediného obrázku, jako minule, ale minule to dělal Ratman a on má tydlencty fotošop skilly, zatímco já ne.
Mimochodem, zavedl jsem tag "Brahmíní vemeno" a zpětně upravil pár aktuálek, takže nyní bude proklikávání se k minulému ročníku jednodušší. Ty ještě starší ročníky si ale budete muset vyhledat postaru, přes "Soutěže". Což mě přivedlo k nápadu, že bychom mohli nějaké soutěže dělat častěji. :)




19.11.2014 . . .

BV: Čtvrté místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Další povídka a zase je v ní ghoul? Tahle soutěž smrdí! Ale užijte si to, je to pěkná minipovídka a já vám slibuji, že to je poslední ghoul v tomhle ročníku. Příběh napsal Mogh a já k němu dodám malou perličku: Dva týdny poté, co jsem tuto povídku přijal do soutěže, se mi stala právě taková příhoda s šutrákem, jaká je popsána i v ní. Naprostou náhodou - sice u toho byl Mogh, ale byl v tom nevinně, ten kámen mi dal UnderCage.

Noc pred bitkou

Tína: 5
Viky: 5
Cheky: 3
Dawen:
5
Aranelka: 4
Ssyx: 4


Chekotay:
Měli jsme letos v soutěži svět Fallout Online, svět Fallout: New Vegas, svět Fallout: Resurrection a nyní přišel čas na příběh ze světa Templářů VŠB, což je taková naše skupina provozující něco, čemu by v méně slušné společnosti možná i říkali LARP. V zásadě to funguje tak, že když se někdo zle zmíní o našem vaultu, tak se k němu pak v noci přikrade rozverný kněz Miroslav a narve mu jekorový tesák do náhodně zvoleného tělesného otvoru. Když zrovna nejsou děsně badass, dělají templáři i jiné věci, jako třeba umírají hlady, mrznou, hoří, bloudí, vlhnou, hrabou, krvácejí nebo se dusí. Tolik na úvod a k vysvětlení, že postavy této povídky jsou nám povědomé a , Viky, Tína a Dawen ty lidi známe osobně. Naštěstí jsou zde ještě Ssyx a Aranelka, jejichž recenze jsou nezaujaté.
Myslím si, že umístění příběhu do osobně známých reálií není na škodu a že si jej vychutná stejně dobře čtenář, který zná Moravsko-Slovenské pomezí, jako čtenář, který v životě nevystrčil nos z Böhmenu. (Docela by mě zajímalo, jak by působily naše povídky ze světa Falloutu na lidi, kteří bydlí támhle někde u Klamath Falls, Modocu, Rena či Bakersfieldu.)
Povídka je v rozsahu mikro a asi z jedné třetiny ji tvoří retrospektiva, pointa je jednoduchá, nenásilná a příjemná. Text je přiměřeně sporý, jazyk dostatečně bohatý, zkrátka, povídka se mi líbila, je to právě takový styl, jaký se mi líbí. Také jsem ji ze všech sudích hodnotil nejvýše. Tína a Viky se mnou hrubě nesouhlasily, ale já si jsem jistý, že pět odstavců vloženého příběhu není tak mnoho, aby si člověk nepamatoval těch osm předchozích.
Když je tak super, proč povídka neskončila na ohodnocených pozicích? Právě proto: Je mikro a má jednoduchou pointu. Jiné soutěže zavádějí oddělenou kategorii mikropovídek, ta naše zůstává literárně nekorektní a diskriminační, protože pořád věřím, že dokonale vybroušená mikropovídka se silnou pointou má šanci zvítězit nad „standardními“ povídkami i bez zavádění kvót. Navíc si myslím, že v tomto případě není autor „vytrestán“ zasláním mikropovídky, protože Mogh využil neexistenci početního stropu a do soutěže nasadil díla dvě.

P.S.: Pamětníkům možná tenhle příběh připomene klasickou brahmíní povídku Bitva u New Bendu.

Dawen:
Povídka která se svou atmosférou naprosto hodí k současnému mlžnému podzimnímu času. Jen mi trochu nesedí použití postav které znám v realitě a část ve které je popisována bitva v minulosti. Avšak mýtická atmosféra a věčný průvodce s cháronovskými prvky mě nutí umístit povídku na páté místo.

Aranelka:
Povedena povidka, svizna a kratka, velice dobre se cetla.

Ssyx:
Krátké melancholické nahlédnutí do vzpomínek starého ghoula. Povídka zasazená do kulis brahminího univerza byla řemeslně dobře napsána, avšak skončila dříve, než se stačila řádně rozjet.





17.11.2014 . . .

BV: Páté místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Doufám, že jste si užili dnešního svátečního dne okořeněného krásným postapo počasím, vyrazili do ulic, našli svého lokálního bolševika a obdarovali jej pravdou a láskou, co se do něj jenom vešlo. Třeba v Praze to k jednomu takovému nemají daleko, je to jenom trochu do kopce. My jsme si udělali malé cvičení civilní obrany a Tína vyhrála další literární soutěž, letos už snad poslední. A teď si dáme další povídku. Při hodnocení si párkrát vyměnila místo s předchozí, její finální umístění je výsledkem jemné licitace. Také skvěle odráží nálady v rozhodčím týmu - všimněte si, jak je dnešní hodnocení zrcadlové ke včerejšímu.
Nuže, práci napsal Merlin Zebra a jmenuje se
Rodový proud

Tína: 4
Viky: 6
Cheky: 6
Dawen:
4
Aranelka: 5
Ssyx: 5


Tína:
Zajímavá povídka, na které se mi líbila především postava cynického hlavního hrdiny a jeho specifický úhel pohledu na svět. Oceňuji svižné tempo a dle mého dobře zpracovanou "hláškovitost" povídky, ačkoliv první část ve mně vzbudila dojem, že budu číst o něčem/někom trochu jiném. Ideální délka, poněkud "rychlý" konec. Pro mě rozhodně dobrá povídka, která mě bavila, ale které by prospělo ještě krátké uležení a hlubší autokontrola (občas pravopisná chyba, chybějící slovo ve větě, stylistická neobratnost, ale všeho pomálu, takže možná nechybělo moc a povídka mohla být po této stránce téměř bezchybná). Stručně tedy - dobře se mi četlo.

Viky:
Tato povídka mne zaujala jen zklamáním, které z její četby mám. Za hlavní nedostatek považuji, že se autor nejspíš nemohl rozhodnout, o čem že bude psát. První část povídky nastiňuje (či spíše se neúspěšně snaží) neutěšený svět, ve kterém je to k sebevraždě blíž než k životu, aby byl těnto nástin zahozen a o konce povídky nevyužit. Tahle pasáž může být vystřihnuta a zbytku povídky to nijak neublíží. Druhá část je (nebo se spíš snaží být) humorně hláškovitou akcí mezi hrdinou a skupinou ozbrojenců. Třetí části, ze které si autor vzal název, je věnována půlka jednoho odstavečku, což je k jinak zajímavému krysařskému motivu až hanebně neuctivé - je využit pouze k osvětlení pointy druhé části (tedy snad to měla být pointa), jinak s ním autor nijak nepracuje. Škoda, ale třeba se této představy chopí jiní autoři ghoulích povídek a rozvedou ji v zajímavý příběh. Stylistika by chtěla ještě učesat, gramaticky je povídka témeř bez chyb.
Revize

Cheky:
Je hodně zvláštní, že se v soutěži objevily hned dvě povídky vyprávěné z pohledu ghoula, a ještě zvláštnější, že skončily hned vedle sebe. Zajímavé. Taky je zajímavé, že ta první se mi líbila a ta druhá se mi nelíbila. Například se mi nelíbil úvod, v němž jsou sice představeny hned tři postavy (z toho jedna mrtvá a dvě nemrtvé), ale dál pokračuje jenom jedna a ty zbylé jsou zahozeny. Asi měly pomoci vykreslit charakter hlavního chachara, leč mě to přijde jako plýtvání. Také se mi nelíbil následující dialog ve stylu "naleštěné zbroje potkávají drsňáka z pustiny", a to hlavně proto, že jsem to už četl snad stokrát. V dějinách Madbrahmíny to bylo ústřední motto první války mezi BoS a Antibosem. Což autor samozřejmě nemohl vědět (pokud to není nové alter ego Bennyho), takže mu to nemůžu mít za zlé, ale prostě "jujdamane, já jsem tak drsný a oni jsou takové buzny" jde mimo mne. No a pak se mi nelíbil ani dialog v kostele. Ono když spolu hovoří dva bezvěrci o víře, může to být sranda, ovšem ne každý je otec Miroslav. Následuje akční závěr a krysařovské vyvrcholení, což je pro změnu dobré. Ovšem až v tuto chvíli mi v hlavě přestává strašit ten mrtvý synek (kdo ho zabil a proč?) ze začátku.
Těžko se mi to hodnotilo, není to můj šálek čaje, nemám rád tenhle typ hrdinů, ale technicky je v pořádku a má i pěknou pointu. Myslím si, že z hlediska konstrukce příběhu by zasloužil uříznout celý začátek a ze "zabili syna - manželka je kráva - beru náboje a mizím - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál" udělat menší, symetričtější "toulám se světem dvě stě let - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál". Anebo naopak, přidat za závěr něco, co by vysvětlilo (a vyřešilo) ten úvod. Já mám prostě rád takové kulaté příběhy.
Jsem si každopádně jist, že si povídka najde své fanoušky a doufám, že autor bude psát víc.

Dawen:
Povedená svižná povídka, se zajímavou pointou. Navíc řemeslně zvládnutá. Hlavní postava má psychologické pozadí adekvátní povídce a rozhodně nejde o anonymního geroje číslo 68. Ghoulovitost hlavní postavy a pasáctví méněvědomých bratří je zajímavým prvkem, který povídku povyšuje nad ostatní. Za mě čtvrté místo.

Aranelka:
Co ma znamenat rodovy proud? Jinak tematika krysare mi prijde zajimava, ale takova useknuta a nevyuzita.

Ssyx:
Úvod, jak ze starého filmu se Segalem, rychle přešel ve svižnou akci z ghůlího pohledu se zajímavou pointou.

Ještě Chekotayova poznámka: Na zítřek vyhlašuji ze zdravotních důvodů přestávku.




16.11.2014 . . .

BV: Druhé kolo, první padlý


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dobré ráno, pokud právě obědváte, naše literární soutěž postoupila do druhého kola. Šest povídek, které postoupily z kola prvního, bylo zhodnoceno znovu a každý soudce je seřadil od nejlepší po nejhorší, já jsem každé posici přidělil body, sečetl, vydělil počtem soudců a vznikl žebříček, se kterým nesouhlasí všichni stejně. :o) (Mimochodem, děsně se mi pletou slova "žebříček" a "řebříček", tak jsem se mrkl do jakési příručky a prý je možno obojí.) Změna ve způsobu hodnocení umožňuje lépe vychytatjemné subjektivní rozdíly mezi povídkami, které prošly hrubým sítem prvního kola a jsou po řemeslné stránce v pořádku, respektive neobsahují zásadní nedostatky. Tak se nedivte, že se tady objevují nějaké pětky, šestky. Viky opět provedla korekturu povídky, její poznámky jsou k přečtení v revizní verzi.
Na šestém místě je tedy Sybrakova povídka
Nemusíš myslet na minulost

Tína: 6
Viky: 4
Cheky: 5
Dawen:
6
Aranelka: 6
Ssyx: 6


Tina:
Povídka nebyla špatná, i když samozřejmě ne bezchybná - některé chyby, především gramatické a stylistické, byly zbytečné, opakovaly se a rušily mě pokaždé, když jsem na ně narazila (typicky dvojtečka, případně problémy s ji/jí, shodou podmětu s přísudkem, což je častý problém povídek, atd.). Čtení mě nicméně bavilo, povídka byla rychlá a přiměřeně dlouhá, vadilo jen občasné (na mě až přílišné) melodrama a ne zcela uspokojivé zakončení, nicméně kladně hodnotím atmosféru i plynulost a "svěžest" dialogů.

Cheky:
Ozvěny kroků ve stokách města, v němž nikdo nebydlí. Skučení větru mezi plechy Highwaymana kdesi uprostřed pouště. Špaček cigarety kutálející se mezi kameny na temeni hory, která nepotkala lidskou bytost již celá staletí. Monotónní mumlání modliteb starce, jenž jediný z celé vsi přežil morovou epidemii. Jednoduchý rytmus. Monotónní balada vyprávějící příběh, který nikoho nezajímá. Nic neznamená. Nic nezmění. A přesto, přesto je zde někdo, pro koho ty střepy rozsypané v koutech rozpadlé duše mají význam.
Kdo je na tom hůře, ten, který nikdy neměl, nebo ten, kdo měl, a ztratil?
Tahle věc se mi četla tak dobře, že jsem ani při opakovaném čtení nevnímal pravopisné chyby (kterých taky není zas tak mnoho). Hodně se mi líbí svět, v němž se odehrává: Fallout 1,5 Resurrection. Autor tak mohl pracovat s prázdnotou, s pustinou světa i mysli.
Technicky řečeno jde o jednoduché vyprávění s retrospektivními prostřihy, obě časové linie jsou spojeny nevyjádřeným odkazem na Fallout 1. Tématem jsou úvahy muže, jenž se snaží vyrovnat s traumaty tak dávnými a tak osobními, že je opravdu jediný, komu na nich sejde. Tenhle typ povídek mnohdy trpí na přebujelost a bolestínské hnípání a právě proto se mi velmi líbí, jak to tentokrát pěkně běží. Je to prostě jednoduchá věc, a je dobře zvládnutá a já ji mám rád, protože mi připomíná ticho panující v rozvalinách dávno opuštěných budov, rezavé předměty denní potřeby pohozené v prachu uplynulých desetiletí a všechny ty myšlenky, které člověka napadají, když opatrně prochází kolem.
Jen se nemůžu rozhodnout, jestli douška za koncem povídky je vtipná, anebo rušivá.

Viky:
Překvapivě dobrá povídka. Velmi se mi líbilo střídání retrospektivy s dějem, které se s čtenářem nemazlilo. Bylo jasné, ale ne do očí bijící. Opravdu velmi povedené, jinak obyčejnému příběhu dodalo jiskru, která mne držela u čtení až do konce. Teda konců. Autor bohužel neodolal touze příběh dopovědět a pak ještě jednou dopovědět. Kdyby skončil s posledním otazníkem, povídka by vyzněla mnohem lépe a silněji. Po stylistické stránce také není špatná, snad jen že by si autor měl ujasnit psaní ji/jí, ještě jednou zkontrolovat shody podmětů s přísudky a vystříhat se všech přechodníků, protože ten jeden, co je dobře, je takový nejspíš jen náhodou. Slabší dvojka. P.S. Je-li autorem ten, co si myslím, tak by měl dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou, je to to nejlepší, co jsem od něj kdy četla.
Revize

Dawen:
Kdyby se z povídky udělaly dvě bylo by to mnohem lepší. Prohnilá romantika retrospektivy s nádechem šedesátých let v Americe se mi velmi líbila. Horší je to ovšem s druhou rovinou povídky, která notně skřípe vklíněná do mantinelů beznaděje a opovržení, kterými hlavní postava překypuje. Co ovšem povídku sráží do kolen je její závěr, který je prostě hrozný. I tak ale povídka patří to druhého kola, zejména pro část odehrávající se v minulosti. Šesté místo.

Aranelka:
Ta retrospektiva se snazila zahrat na city a povidce dost uskodila. Kdyby autor zustal jen u ghula v apokalytickem svete, udelal by lip.

Ssyx:
Příjemná povídka pro čekání u doktora nebo ve vlaku. Příliš časté střihy retrospektiv ji jako náročnou na pozornost poslaly o pomyslnou příčku níže.

           
           




8.11.2014 . . .

Brahmíní vemeno: Oddech


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Zveřejněné povídky vypadly ze soutěže v prvním kole, druhé kolo nyní probíhá a jak dopadlo vám oznámím nejpozději za týden v neděli, tedy 16.XI. Respektive, jak dopadlo... které tři povídky vypadly ve druhém kole vám oznámím šestnáctého, definitivní pořadí na stupních vítězů bude vyhlášeno až 5.XII. Slavnostní sraz za účelem předání cen a oslavy vítězství proběhne toho dne v Brně. Hádám, že přijde tak deset lidí, zítra zamluvím hospodu.




6.11.2014 . . .

BV: Anticena


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Je to trochu zvláštní, ale když jsme hodnotili následující povídku, shodli jsme se všichni na tom, že je taková jako docela dobrá, ale to, v čem není dobrá, je takové kvality, že si zaslouží anticenu, tedy Kejdu. Však on nám autor, Lordus, ještě poděkuje, až klekne server FOnline. :)

Gang
Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen:
3
Aranelka:
2- Lepsi prumer. Kdyby pointa nebyla tak na efekt a v podstate dost nelogicka, bylo by to za 2
Ssyx:
4 Po čtrnácté stránce jsem to vzdal. Za stejnou dobu, kterou jsem věnoval povídce, jsem přečetl Nekroskop II (360 stran)
Průměrná známka: 3
,1

Viky:
Po zkušenostch z minulých ročníků bylo první reakcí tl;dr. Ale dala jsem se na porotcování, číst musím, třeba to bude dobré. Nebylo. Styl vyprávění je suchopárný a zní jako ze záverečné zprávy o akci - ano, něco se stalo a bylo to dobrodružné, zajímavé a akční, ale já vám to shrnu do tří souvětí - a tak stále dokola. I to by se dalo snést, kdyby tak byl koncipován jen úvod k povídce, ale když ještě i na páté straně nic nenasvědčovalo změně v čtivější záležitost, kapitulovala jsem a přejela na poslední dvě strany. Ty taky nebyly o nic lepší, ale úplně špatné to také nebylo, tedy nebyl důvod pročítat se zbytkem. Jasná trojka a doporučení si příště vybrat jednu z popisovaných akcí a tu rozepsat. Předmluva je zbytečná, v dobré povídce takové drobné nesrovnalosti s kánonem her neruší a v nedobré je to stejně jedno.

Cheky:
Tahle věc je především dlouhá. Nejen, že jde o nejdelší povídku, které letos dorazila, ona je prostě d l o u h ááááááá. Ale ne úplně nudná.
Příběh popisuje kus hry Fallout Online a čtenářům Brahmíny jeho protagonisté nejsou neznámí. Odehrává se na plácku světa, který známe z původních Falloutů a využívá stejné reálie. Je to jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu vypravěče, takže žádná složitá vymyšlenost, která by nešla zvládnout, a technicky to autor celkem zvládá. Povídka má dvě naprosto zásadní chyby, které ji pohřbívají:
1) Není jen inspirována hrou, je otrocky popisná.
2) Vyvrcholení je vycucané z prstu.
Hned zkraje je předmluva, která nám říká, že příběh se odehrává v trochu jiném světě, než jaký známe a upozorňuje na mutanty a Rad-X. Následně v celé povídce jsou možná dvě zmínky o mutantech, Rad-X tam je používáno, ale rozdíl oproti Falloutu je nepatrný. Je to zbytečné. Následuje popis útoku a zmrtvýchvstání, ze kterého jsem pochopil hlavně tolik, že když je hráč ve FOnline zabit, začíná znovu s minimální výbavou. Následně přicházejí první náznaky skutečného dramatu, tedy rozkolu ve velení gangu. Hrdina je zajat, předveden rozvášněnému davu a krutě, ba přímo brutálně - vypuštěn. Ehm. Že by mu aspoň malíček zlomili... ne. Původně hrdina nechtěl jít z farmy do základny, neboť je to příliš daleko, šel tedy raději do Modocu. Když ho odtamtud vyhnali, náhle to na základnu už nebylo tak nepřekonatelně daleko, což je divné. Ale OK. Následuje cesta na jih. Hrdina je pořád tajemný jako hrad v Karpatech a při pašování balíčku do NCR rafinovaný jako bílý cukr, ale konečně se začínáme dozvídat, o co jde. Scéna se zrzkou prodávající vlastní dítě je pěkná, na druhou stranu, k čemu otrokářům bude kojenec? Kojenců si můžou vyrábět do aleleuja z vlastních zdrojů, abych tak řekl, pointa otrokářství je v tom, neplatit náklady na výrobu. Přichází hromádka tajemných náznaků, jednání s překupníkem, jednání s obchodníkem. Do hry vstupuje Fallout 3 s jednou z nejdebilnějších věcí (a to je v případě F3 co říct): obojkem pro otroky. Otrokářský obojek ve světě F3 je asi stokrát dražší, než otrok, který ho nosí, a když je použit, tak se zničí. Nemá to logiku a vtáhnutí tohohle do děje mění povídku ve frašku.
Následuje setkání se zálesákem, které je uvedeno popisem extrémně složité pasti, která funguje jen na lidi a ne na zvířata. Ale budiž, bral jsem to jako nástroj, jímž autor sděluje čtenáři, že zálesák je echt kovaný oldšetrhend. Pak je zde pěkná pasáž s mapami, ta se mi líbila a k postapu patří, akčoliv by zasloužila zpracovat spíše do LARPu, než do povídky. Zjišťujeme, že zálesák je úplný vinetů a hátatitla v jednom, to bude bezva, až vyrazí na cesty.
Opět se jede vlakem. Hádám, že v původně hraném příběhu se jednalo o nějaké rychlocestování. Vyzbrojování na cestu je trapné, logika "máme málo peněz, a tak nakoupíme draze" mi uniká a "ruční colt" je škaredý slepenec slov.
Putování je však stále ještě zajímavé, o tom žádná. Pak je uťato a děj se přesouvá zpátky na základnu, což je určitě mnohem lepší, než popisovat ten přesun znovu stejným stylem. Drama vývoje situace v gangu je ale takové hodně komediální. Ti lidé nevidí situaci nijak tragicky, je to jen hra, nové dobrodružství, na něž se vydají všichni velitelé a nechají doma jenom jednoho odhaleného zrádce se všemi tajnými informacemi. Takže celé to napětí, budované kolem chystané války gangů a nebezpečí ztráty území, je najednou shozeno tím, jak všichni čelnové gangu odjedou na dovolenou někam na druhý konec mapy. No, to se hodně nepodařilo.
Gang vstupuje do bunkru. To už je hodně nepovedené. Hlavní hrdina trousí informace velmi sporadicky, a je opravdu s podivem, že přemluvil vůbec někoho, aby s ním šel. Bitka s roboty, příjezd útočníků, které nikdo z hlídky na povrchu do poslední chvíle neviděl, nebo co... a poslední stránka, kde se má to celé obrátit, veliké salto, všechno je jinak. No, hm. Jako ano, v první chvíli jsem si řekl, jasně, byla tady tahle narážka, byla tady tahlencta narážka, hm, no jo. Jenže tahle povídka má 42 stran. To znamená, že si čtete čtyřicet jedna stran jednoho příběhu a pak jednu stranu něčeho úplně jiného a pokud se nejmenujete Phillip K. Dick, pak šance, že tohle napíšete dobře, je mizivá.
Zkrátka: Na to, jak je ta věc dlouhá, je její pointa hrozně slabá. Celou dobu je totiž řeč o putování a hledání na pozadí nelítostné války, ne o té nelítostné válce (která asi nebude tak úplně nelítostná, když si všichni velitelé mohou dovolit odjet na druhý konec světa). Navíc tenhle závěr otevírá otázky, jako proč vůbec někdo za něco bojuje, když se může kdykoliv sbalit a zajet se rekreovat támhle do hor. A zálesák, který kutí takovéhle super pasti, se ukáže jako totální trapka. Ve skutečnosti je to celé o tom, jak velká nula, která zpackala i přepad odřadu BoS, přechytračí úplně všechny a za cenu strašlivých výdajů a hrozného risku si pořídí trochu jetu, auto a jetou blondýnku. Hm. Fakt výhra.
Ještě před závěrečnou poradou gangu jsem tomu chtěl dát dvojku, protože to putování se mi líbilo, ale tohle teda ne.

Dawen:
Po třech stranách jsem s tím chtěl seknout, protože lepší už to stejně být nemohlo, ale pokračoval jsem dál. U čtrnácté mi Satan začal olizovat mozek a zbytek mám jako v mlze... Zbytečně dlouhé a absolutně nečtivé. Navíc úvod vysvětlující, že jde o Fallout Online, či co mi přišel trochu zbytečný, anžto jsem nepoznal rozdíl od ostatních Faloutích povídek v soutěži. Jasná Kejda, a to i přes to, že povídka je napsaná dobře – v technické rovině. Tedy tři a nominace na Anticenu, přestože nejde o dno Vemene.





5.11.2014 . . .

BV: Ze života


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dovolil jsem si udělat jeden den přestávky, a to z následujících důvodů: Jednak byla poslední aktuálka dvojná, jednak bylo třeba prodrbat letošní CKČ a vypít u toho pár lahví vína, aby mohl Krtek spláchnout kocovinu, ale hlavně jsme čekali na Dawena, až se prostřílí z Mariposy a připojí svůj pip boy k cíti Vault-tecu. Takže nyní jsou ke všem zveřejněným povídkám přiloženy i jeho komentáře; rovněž jsem doplnil jména autorů povídek tam, kde byla (jako pokud mi přijde e-mail ve stylu "dvestemetruodberlinaprejelivamkrtka@gmail.com", tak opravdu nevěřím, že se tak ten člověk jmenuje).
Nuže, autorem dnešní povídky je Sof.

Fikreta
Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen:
5 - Příběh pomsty a hněvu, akorát tam ten příběh absentuje
Aranelka: 2-
Ssyx: 2-
Průměrná známka: 3,2


Tína:
I když se jedná jen o popis brutalit a zvráceností bez zasazení do jakéhokoliv rámce, líbilo se mi to. Bohužel jen jako jednohubka, které by prospělo aspoň malé, docela maličké nastínění toho, na co se vlastně díváme - ano, na krvavou a bestiální scénu (vlastně ani ne tak bestiální, protože sledujeme jen nepořádek "po"), jejíž smysl mi ale poněkud uniká. Popis ohavností ve mně vzbudil zvědavost, než jsem pochopila, že nic víc nedostanu, a to mě mrzí – podobnou scénu je totiž lehčí napsat, když si autor nemusí lámat hlavu s vysvětlováním. Ráda bych věřila, že je schopen kdykoliv dodat "zbytek", jen s útržkem si ale připadám podvedená. Kladně hodnotím atmosféru, kterou jsem u tolika povídek postrádala, bohužel se opět někam vytratil příběh - a bez něho nemůžu dát s čistým svědomím lepší známku než 3. Chybí mi i hlubší nádech postapa - Bělehrad sice neznám, ale upřímně věřím, že by se tam podobný podnik našel i dneska, takže je otázka, jestli povídka splňuje zadání, nebo ji jen autor při této příležitosti odněkud vyhrábl.

Viky:
Tahle povídka mne ničím nezaujala. Autor jí vepsal motto "příběh pomsty a hněvu", leč příběh jsem v ní nenašla, jen jednu scénu. Spíše než povídka mi přijde jako úvod k nějaké novele nebo přinejhorším epilog, ale samostatně neobstojí. I podle motta bych čekala spíš epos homérovského formátu (stačí vzpomenout prvního verše Illiady) než toto. Tři stránky textu se četly snadno a rychle, zarazily jen sem tam chybějící čárky a občas obtížně uchopitelná přídavná jména (imperiální krása je co, rovný dlouhý římský nos?). Ilustrace na začátku povídce též na kráse nepřidala. Za tři.

Cheky:
Jak to říct... Mě se to líbí, ale- Sofův styl je specifický a i u nepříjemných věcí takový příjemný, ale- Je to napsáno moc dobře, líbí se mi jazyk, ale- Technicky dobré, ale- No prostě za tři, no.
Hele, jak psala Viky, jako úvod k něčemu dalšímu dobré. Anebo by mohl být i celý takový hezky brutální příběh poskládaný jen z jednotlivých popisů nehybných scén. Anebo by mohla být tahle věc udělaná tak, aby pointou byl otec. Takhle se mi to dobře četlo, ale - jako povídka to bylo neuspokojivé.

Dawen:
Obrázek zbytečný, dost možná i na škodu. Ale nazvat něco příběhem a pak ho čtenáři nepředložit, to už je mnohem horší. Jde vlastně jen o popis jedné scény, který byť je napsaný dobře – vyvolává ve mě pocit, že jde o práci okresního koronera, co miluje svou práci – nemá šanci obstát jako povídka. Takovýto text bych očekával na přebalu knihy, nebo jako úvod, či epilog. Samostatně nefunguje, a protože podle mě není povídkou, musím ho ohodnotit pětkou.




3.11.2014 . . .

BV: Na plný plyn!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dnes dám opět dvoják, neboť s bodovým hodnocením 3,3 skončily dvě povídky. Dostáváme se do oblasti povídek, které nejsou špatné, ale taky nejsou nijak dobré. Také se dostáváme do oblasti povídek, které už Viky stály za důkladnou opravu.

Miska guláše
Autor se nepodepsal, pracovně je veden jako "kýbl".

Tína: 4
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen: 3
Aranelka: 3
Ssyx: 4
Průměrná známka: 3,3


Tína:
Jednoduché a krátké, což je plus. U mikropovídek si ale žádám pointu, která mě při čtení zarazí do pohovky, což se v tomto případě nestalo. Že je guláš z lidského masa, bylo jasné už na druhém, nejpozději na pátém řádku (kdybych byla v lepší intelektuální formě, prokoukla bych povídku možná už po nadpisu), což je škoda, protože jakmile byla pointa odhalena, povídka už neměla co nabídnout. Téma "ha, on to není hověz/skop/krtkopotkan, on je to člověk" bylo zpracováno už nesčetněkrát (mj. klasická a skvělá povídka ve sborníku Tichá hrůza, ale i spousta inscenací, např. česká Specialita šéfkuchaře), možná proto mi tu chybělo něco navíc – nepříjemné pocity, plíživé zlo, atmosféra blížícího se odhalení, nebo aspoň popis odporností, které hlavní hrdina za dveřmi nalezl. Milovníci Falloutu si můžou moje hodnocení zlepšit, jako že se to odehrává v prostředí, které mají rádi.

Viky:
Tato povídka není ničím zajímavá. Pointa byla jasná nejpozději po prvním odstavci, zpracování bylo běžné, a tak jen nepřítomnost gramatických chyb a příjemná krátkost jsou devizami tohoto dílka. Za tři.
Revize.

Cheky:
No, když se povídka jmenuje Miska guláše a je ze světa Falloutu, tak je jasno. A když se odehrává v Junktownu, tak je jasno tuplem. Jasně, pořád to ještě může být psychodrama nad poslední konzervou, ale tyhle naděje člověka opustí záhy. Aby bylo jasno, není to špatné a text je naštěstí právě tak krátký, aby se dal použít třeba jako ilustrační příběh k settingu nějakého postapo LARPu. Ale prostě letos přišly lepší povídky. Mnohem lepší.

Dawen:
Svižné a krátké, navíc bez chyb. Problémem je, že pointu člověk ví už po pár řádcích a tak se jen prokousává ke konci. Kde nic tu nic variace na vtip "kde jste vzali to maso…“. Tři.

Cestou necestou
Povídku napsal Lmslaver.

Tína: 3-
Viky: 3
Cheky: 4
Dawen: 3
Aranelka: 3
Ssyx: 3-
Průměrná známka: 3,3


Tína:
Povídka nebyla špatná, nebyla ale ani dobrá, tedy dobrá ve smyslu „jsem ráda, že jsem si ji přečetla“, natož „přečetla bych si ji znovu“. Třebaže mám ráda madmax styl, tento zástupce mě až tak nezaujal. Zoufale jsem postrádala zajímavý a především dobře vypointovaný příběh, možná to ale nebylo záměrem autora, a mně se tak dostalo jen popisu jedné honičky – na druhou stranu hodnotím jako plus, že to byl popis rychlý a svižný. V kontextu honičky pak na mě působilo vysvětlení příčin a následků apokalypsy zbytečně, a pokud už tam být muselo, pak ne takto. Mnohem lepší by bylo dozvídat se o tom, co se stalo, pomocí narážek v rámci „příběhu“ samotného, čtenář by jednotlivé náznaky určitě pochopil, podobná popisná „polopata“ není nutná a působí na mě dojmem, že někam musela, tak proč ne sem?, ačkoliv mohla být vložena prakticky kamkoliv. Palec nahoru za kočičí chřipku! Povídka obsahuje občasnou neobratnost nebo hrubku (nabitý náskok, o motogangech, případně souvětí, která nedávala příliš dobrý smysl).

Viky:
Čím začít? Třeba úvodem. Úvod do světa ("Když už jsem se zmínil o apokalypse...") je na začátek vlepen snad až dodatečně jako úlitba nutnosti uvést svět a neschopnosti toto nějak provést v průběh povídky. Povídce by také prospělo, kdyby si ji autor po sobě ještě jednou přečetl, vyhnul by se tak snad alespoň některým chybám, překlepům a těm nejnápadnějším stylistickým nedostatkům, kterých rozhodně nebylo málo. Při procházení a vpisování postřehů přímo do textu zjišťuju, že těch připomínke je víc, ale všechny jsou v rámci trojkové povídky očekávatelné. Stejně tak častá absence čárek. A nic moc pointa. Proto jsem také už dva dny po přečtení neměla tušení, o čem že povídka byla.
Revize.

Cheky:
Nejsem fanoušek automobilismu, avšak dokáži ocenit hezkou automobilovou honičku. Autor tady dobře rozvrhl povídku na jednu akční scénu, současně je to správně krátké, akční, prostě jo. Zprvu zde zaznívá i sociálně-kritický tón ("Už jsem se ale na vlastní oči přesvědčil, že řeči o špatných českých silnicích, divokých nepřátelských obyvatelích a vražedných motogangech nelhaly. Tohle byla opravdová džungle ve středu Evropy"), následně se však dozvídáme, že jde o stav až po apokalypse. Kráskam v nesnázích - nebo aspoň polonahá kozatá kráska v šortkách a nesnázích - jsou taky fajn prvky. Jenže pak přijde aquaplaning. Už to vykání je takové divné, narážka na Mad Maxe násilná, vysvětlování apokalypsy zbytečné. Pak je bitka, to je fajn, no a pak je závěr a ten je takový hodně divný. V první řadě se mi nezdá, že by gang slečnu jen tak pustil, bez ohledu na to, co řekla, nebo neřekla. Nejen reakce na nález osady, ale vůbec celé její chování je takové ploché, divné... vypravěč by patrně udělal nejlíp, kdyby ji tam nechal a odjel. :)
Viky dobře revidovala styl, ačkoliv osobně bych byl mírnější; na druhou stranu, autor krátké povídky se musí rozhodnout, jestli použije bohatý repertoár vypravěčských nástrojů, anebo to napíše krátce, rychle, úderně. Kdyby byl jazyk vycizelovaný a se slečnou trochu více pracováno (myšleno literárně), tak by to mohla být slušná dvojka.

Dawen:
Popis klipsny neuvěřitelně koliduje se zbytkem povídky. Docela by mě zajímalo, zdali byl první popis či povídka. Gramaticky to není zlé, ale mám pocit, že autor se vykašlal na to, aby po sobě povídku četl, pokud by tak učinil množství gramatických a i stylistických chyb by bylo znatelně menší. Mad Maxe mám rád, ale v případě této povídky se nechytám. Plusem povídky je svižnost a docela sympatický závěr. Za tři.




2.11.2014 . . .

BV: Two steps from Hell


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dnes vám představím dílko pana Dretnotha, jež se umístilo na předposlední příčce hodnotitelského žebříčku. Stačí však jediný pohled na průměrnou známku, aby bylo jasno, že ač předposlední, od opravdu posledních kousků si udržuje solidní odstup.

Rituálny tanec za dobrú úrodu

Tína: 4
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen: 4
Aranelka: 3-
Ssyx: 4
Průměrná známka: 3,6


Tína:
Snaha dostat do povídky všechno, co má autor rád, případně co se mu zdá zajímavé, v tomto případě, bohužel, nevychází. Nikoliv vinou neschopnosti autora psát, ale především vinou jeho rozhodnutí psát o všem - sladit to tak, aby povídka působila "komplexně", je pravděpodobně nad lidské síly. Některé slovní obraty ve mně vzbuzovaly pochybnost, jestli je povídka myšlena vážně, nebo jestli se jedná o kousek pro zasmání (např. hladké kože gekonov, elegantne upravené do sexi šatičiek). Povídka byla na mě až příliš dlouhá, jako čtenář jsem spíš čekala, co všechno se v ní ještě (v podobě větší nebo menší deus ex machina) objeví, než abych byla zvědavá na příběh samotný (protože, přiznejme si to, o dobrý příběh se v ní nejednalo). Co se gramatické stránky povídky týče, přestože slovenštinu bych se neodvažovala opravovat, všimla jsem si poměrně velkého množství chyb, a to např. ve shodách podmětu a přísudku a interpunkci. Také používání přítomného a minulého času bylo na několika místech pokud ne špatné, pak alespoň poněkud matoucí. Přesto hodnotím začátek jako dobrý a popisem rituálu působící (sexy šatičkám navzdory) zajímavě a neotřele.

Viky:
Povídka s označením "ta slovenská překombinovaná". Divoši? OK. Otrokáři? OK, máme dvě strany, show může začít. Rangeři? No, někdo moc sleduje filmy, je na tom palouku nějak plno, ale dejme tomu, kdyby tam nebyli tak moc chtěně. Supermutant? WTF? To je Fallout 3, ne? Hulk?! Ale no tak, i s popkulturními odkazy se to musí umět. BoS? Rozhodně Fallout 3. Vzhledem k nastolenému trendu považuji za závažnou chybu absenci páračů, tyto ikonky univerza by příběhu jistě dodaly potřebnou jiskru a dramatičnost.. Pointička je hezká, ale na tak dlouhý flák textu a tolik zúčastněných stran dosti slabá. Další vadou na kráse je použitý font, Comics Sans není, opravdu není, dobrý font. Sem tam nevychází shoda podmětu s přísudkem a v textu chybí strašně moc čárek. Za tři.

Chekotay
Kterak parta vaulťáku sehrála obrovskou habaďůru, aby měla součástky na opravu vaultu. (Tedy, tak jsem děj povídky pochopil já a snad nejsem moc daleko od pravdy, ačkoliv mne trochu mate enigmatický náznak „Symboly na ich brneniach boli pre domorodcov nečitateľné.“) Je to pěkný nápad a hezká pointa, ale pro příběh rozložený přes šest stran příliš slabá. Není to vyloženě špatné, ale ani mě to nijak zvlášť nezaujalo. Tahle povídka dorazila do soutěže první a tak si říkám, že možná ještě potřebovala trošku uležet a dopilovat. Font mě nestrašil, protože jsem ji četl na Kindlu.

Dawen:
Nemám rád Comic Sans, vážně nemám. Avšak v minulém ročníku byla touto ohavností napsána jedna z nejlepších povídek vůbec, překousl jsem tedy i letos tento font. Z této povídky mám pocit, že chybělo málo a miloval bych ji. Bohužel ta špetka exotického koření se ztratila někde na hranicích a tak zbyla jen nemastná neslaná povídka. Která mate čtenáře tím, že poskakuje mezi komičností a vážností jak ruský kozel na koncertě alexandrovců. Překombinovaný příběh a slabší pointa, která je opravdu tak zřejmá, že mě překvapilo, když opravdu přišla. Pokud by autor povídku zkrátil a poslal stylem více ke komedii, byla by opravdu dobrá. Díky tomu a ohavnému fontu si u mě povídka vysloužila čtverku.
 




1.11.2014 . . .

Brahmíní vemeno k dojení připraveno!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Nuže, první kolo soutěže je ukončeno. Hodnotitelé zhodnotili, tabulky jsou vyplněny, o tom, kdo postoupil do druhého kola a kdo zůstal v prvním máme už jasno, ale abych to udělal trochu víc napínavé, nezveřejním rovnou celý žebříček, leč budu postovat povídky postupně, tak jak se umístily, od nejhorší(ch). Ostatně, stejně jako minule a předminule, atd.
Pro začátek trocha statistiky: Došlo celkem 14 soutěžních prací od 13 autorů (jeden autor zaslal dvě práce), což je, pokud si dobře pamatuji, přesně polovina počtu z minulého ročníku. Z těchto prací jsou 4 psány slovensky, zbytek je česky. Překvapilo mne hezké rozložení témat, která autoři volili: 5 povídek je více či méně přímo ze světa Falloutu, 4 povídky jsou z madbrahmíního multiverza (vyskytují se tam postavy, které známe, což může být ošemetné, ale o tom víc napíšu až konkrétně), 6 povídek se odehrává na území Československa a 2 povídky jsou psány z pohledu ghoula, což tady, pokud mne paměť neklame, ještě nebylo. Nejdelší povídka měla přes čtyřicet stran. Celkem povídky nasbíraly 256 bodů, což znamená, že průměrná známka na povídku a hodnotitele je 3, což beru jako důkaz symetrického rozložení známek. Jednoduše řečeno, kolik dobrých, tolik špatných. Linii mezi prvním a druhým kolem jsem se rozhodl vést na úrovni známky 3,0 včetně, což znamená, že do druhého kola postupuje 6 povídek.
Z hodnotitelů byla nejměkčí Viky a nejdrsnější Tína (která je ještě rozpálená z bojů o první místo v letošní CKČ a Vidoucích), nicméně hodnocení jsou vyrovnaná. Trochu jsem se bál, že povídky, které dorazily dříve (a byly tedy hodnotitely, kteří šli po řadě za sebou, čteny první), budou mít lepší hodnocení, než povídky, které dorazily v závěru, leč nestalo se tak, přímky regrese a průměru jsou v kontaktu takřka intimním. Nejhorší udělenou známkou byla 6, ale dotyčný hodnotitel nakonec ustoupil a povídku povýšil až na pětku. Jinak ovšem hodnotitelé, kteří rádi vzpomínají na svá školská léta, použili takřka úplnou škálu, s níž se můžeme setkat na základních školách, tedy mínuska, pluska, lomítka, pomlčky, scházely už jen hvězdičky a vykřičníky. Rozhodl jsem se tedy škálu rozvinout o půlbody (takže 2- je totéž co 3+, totéž co 2/3 a totéž co 2-3 a v tabulce to má hodnotu 2,5). Na adresu soutěžících bylo prozatím sesláno jenom asi dvacet kleteb.
Obecně mám z došlých povídek dobrý pocit. Autoři, kteří se letos zapojili do klání, se nebojí své fantazie a jsou schopní zapojit invenci. Ne vždy to uřídí, neumí si mnohdy pohlídat celkem zásadní "boty" a bojují s médiem (kolikrát je vidět, že by autor raději natáčel film, než psal), ale v zásadě je většina povídek zajímavá už jenom zvoleným tématem.
Tolik obecně. Nyní konkrétně. O nejspodnější příčku hodnotitelské stupnice s hodnotou 4,5 se dělí 3 kousky a bohužel žádný není tak fenomenálně zlý, abychom mu mohli s čistým svědomím udělit anticenu.

vemeno první krev

Padouch nebo hrdina
Autor této povídky se nepodepsal, pracovně je řazen pod zkratkou "bsm".

Tína: 5 (původně 6, ale snažím se dodržet klasickou stupnici, sakra horko těžko)
Viky: 3 (pokud je autorem Sybrakos, odpad pokud je autorem kdokoli jiný)
Cheky: 5
Dawen: 5
Aranelka: 4 (za Hornyho Porna)
Ssyx: 5 (Takové znevážení klasiky)
Průměrná známka: 4,5

Tína:
Pravděpodobně pokus o vtipnost. Povídka, na které je ale „zábavné“ jen to, že paroduje někoho, koho porota zná, a i to navíc špatně (tedy jen lacině, nikoliv zábavně), mi nemá absolutně co nabídnout. Čpí z ní snaha o frikulínství, nicméně frikulínství, podobně jako stylistickou kvalitu, humor a pointu, povídka neobsahuje ani v náznaku. Skvěle napsanou parodii, i kdyby se vozila po zádech jednoho z nás, bych uvítala s nadšením, to ale rozhodně není tento případ. Drobné gramatické chyby ztrácí na významu ve srovnání s naprostou absencí vtipu.

Viky:
Technicky průměrná až mírně nadprůměrná povídka, které je lidsky velmi zlá. Proto ji hodnotím jako odpad a myslím si, že by měla být vyřazena. Nu, k pointě snad jen, že jsem doufala, že když už je autor tak odvážný (sarkastičník), tak to dotáhne do konce a napíše explicitní homosexuální scénu dvou svalnatých jinochů a ne tuhle poněkud ohranou nudu. Autorovi sem tam utekla nějaká hrubka a přebývala či chyběla čárka.

Chekotay:
Tahle věc je hrozně dlouhá. V zásadě stačí prvních sto padesát slov, aby si člověk udělal obrázek. Jediná věc, která nějak spadá do žánru „postapo“, je jedna zmínka o platbě víčkem. Jsou tam nějaké narážky na Templáře VŠB, ale v zásadě to je nevelmi humorná, urážlivá kravina a jediný světlý moment v ní je slovní obrat „být mazaný jako olejová bábovka.“ Myslím, že jsme to hodnotili jenom proto, že jsem byl líný to vyhodit ze soutěže. Autorovi by pomohlo, kdyby se naučil psát číslovky namísto číslic (já vím, po tom, co jsem napsal výše, je to chucpe  ) a zkoušel lépe vybírat témata.

Dawen:
Pokud šlo o sebeironickou sebereflexi autora, tak by tato povídka byla ukázkou hlubokého zabřednutí do trapnosti. Dělat si ze sebe srandu je fajn, ale má to své meze. Pokud si někdo chtěl přihřát grog, na účet slavného H. T., tak jde o dosti hloupou snahu zavděčit se publiku, které určitě zná předobraz hlavní postavy a jeho vystupování na Brahmínce. Trapnost či hloupost povídky, doplňuje řemeslná stránka, která je vzhledem ke kvalitě příběhu lepší než bych čekal. Snaha šokovat, která z povídky čpí na sto honů, u mě padá na neúrodnou půdu pustin. Všehovšudy jsem si z četby odnesl jen zhnusení – rozhodně však ne zhnusení tím, čím mě chtěl zhnusit autor. A otázku, proč tohle někdo vůbec psal.

Pekelný ksindl
Povídku zaslal Firejs.

Tína: 5
Viky: 4 (+ dada, - frikulínství)
Cheky: 4
Dawen: 5 (Sorry, ale tohle je blbé úmyslně)
Aranelka: 4 (Melo to sve momenty, ale jako celek to nebylo dobre)
Ssyx: 5 (Hrdinu jsem nenáviděl od 6. věty)
Průměrná známka: 4,5


Tína:
NE.
(To je opravdu slovní hodnocení povídky a jsem na něj hrdá, protože naprosto vystihuje pocity, které ve mně povídka vzbudila. Ne. NE. N E. Ne na mnoho způsobů, protože tohle je víc než cokoliv jiného nepovídka. Nevím, co si šlehl autor, když ji psal, ale pro mě, bohužel, není až tak experimentální nebo novátorská, jako je nudná, zdlouhavá a otravná. Přiznávám, že jsem se nechytala, takže možná jen nechápu skrytou genialitu zápletky. Má to nějakou zápletku, že?)

Viky:
Autor chtěl být strašně moc free a cool a in a vyhrát Kejdu, co? Povídka vyžaduje nejen jednotu místa a času, ale také jednotu postav. Alegoricky to taky nefunguje. Nějak je tam těch lidí na 200 slov úvodu moc. Ale je to aspoň zajímavě dada, když člověk přistoupí na nejednostnost postav - každý hrdina má jednu dvě věty a dějí se mu náhodné věci v náhodných místech. Nicméně protože jsou ti různí lidé jedním jediným, tak i tento zábavní prvek odpadá a zbývá jen nuda a nezřetelná touha, aby to ten ksindl nabral do svodidel hned na konci prvního odstavce. Orchestr pravopisných chyb, špatně umístěných čárek a občasných stylistických neobratností celou bídu jen podkresluje. Za čtyři a to jen proto, že autor pětku chtěl.

Chekotay:
Titulní hrdina je nějaké auto. V něm jede nějaký chlap. Někam. Kvůli čemu, není důležité, tohle je jednobitková akční záležitost, ve které někdo umře a někdo ne. Až v samotném závěru se dozvíme, že jde o postapo, v němž obživlo samotné město. Celá tahle věc stojí na akci a na hláškách, které jsou někdy dobré („Nespěchal. Měl čas a mizernou fyzičku k tomu.“), ale většinou hrozně blbé („Ksindl se pod rychlím tlakem v motoru zakuckal a pak roztočil svá kola na maximální obrátky.“ „Rozžhavené ocelové koule...“) a plné těžkých pravopisných chyb. Na to, že o nic nejde, je to poměrně dlouhé, ale pořád se to ještě dá skousnout s tím, že pečlivou prací (v první řadě prořezáním tak na polovinu) by to mohlo být zajímavé, kdyby to nebylo tak neskutečně protivné, až to zabíjí veškerou hravost. Styl je frikulínský, blazeovaný, slizký a po přečtení máte pocit, že máte na hlavě brilantinu a na rukou laciný lubrikační gel.

Dawen:
HAHAHA. Tak jsme se nasmáli, bylo to cool atd. Za co? Proč? Vážně chtěl být autor tak moc nejhorším v soutěži a vyhrát aspoň nějakou cenu? Nebo je s posledním místem spojená nějaká zvrácená sláva a obdiv panen? Spíš se jen bál, že by jeho vážně míněná povídka – kdyby takovou do soutěže poslal – neuspěla. Rozhodně se k tomu neměl přiznávat. Povídka je neskonale blbá, hlavní postava odporná, děj debilní. Za pět a bez nároku na anticenu. Spíš na pár facek.

Tyler Baker
Povídku zaslal Tomáš Romaňák.

Tína: 5
Viky: 4
Cheky: 4
Dawen: 5
Aranelka: 5
Ssyx: 4
Průměrná známka: 4,5

Tína:
Nemohu se zbavit pocitu, že to někoho (a kupodivu ne nutně čtenáře) přestalo bavit, a to přesně před posledním odstavcem. Povídka obsahuje chyby, a to jak gramatické a stylistické, tak logické (i když logické je možná silné slovo, které by znamenalo přítomnost logiky, ta však zcela absentuje). Nechápu, jak mohl autor v polovině povídky zapomenout, jak se píše přímá řeč. Vzhledem k podivnému příběhu a nulovému vyvrcholení autora omlouvá pouze to, pokud je mu, podobně jako hlavnímu hrdinovi, deset let. Na druhou stranu byly alespoň některé jednoduché, svižné pasáže velmi čtivé.

Viky:
Jedním slovem nuda. Začátek jak obšlehnutý z Barbara Conana (ten byl lepší) a příběh tak překombinovaný, že by se za něj nemusel ani Fallout 3 stydět, posloužily autorovi jako mučírna nebohých frází, které zde jsou lámány v kole a trhány jak hadi, aby z nich posléze pejsek s kočičkou uvařili nové, nefungující (např. dostalo na koleno - tak srazilo na kolena nebo dostalo do kolen?). Jasná 4, v paměti mi utkvěla právě pro své chyby.

Chekotay:

Klasický příběh: Vesnici přepadnou banditi, všechny pobijí, hlavního hrdinu odvlečou, on jim uteče a všechny je zabije, k tomu se někde přilepí nějaké ženské a pak všichni žijí šťastně až do smrti.
Tahle povídka je ve společnosti ostatních dvou vlastně neprávem, neboť se, na rozdíl od nich, nesnaží si šplhnout. Není trapná. Ale je špatná. Na to, jak je ten příběh jednoduchý, je překombinovaný a dlouhý, navíc psaný popisně, nezáživně. Nic vás nevtáhne, nic vás nenutí to dočíst.
Můžeme se také pobavit o tom, jak mohl hrdina, takto farmářský synek z jakési smradlavé díry kdesi na konci postapo světa, znát taková slova jako „dveře od protijaderného krytu“, „komplex“, nebo „protiradiační oblek“. V oblasti vulgarit je však slovník hrdinův omezen.
Použité věty jsou často holé a krátké, najdou se hrubé chyby („k šéfovy“). Podstatné jsou však nevyužité kousky, které z povídky trčí jako volné nitě: Stařík tvrdí, že Tyler jediný může všechny zachránit. Proč? Nakonec je stejně zachránil doktor a hlavně šťastná náhoda a hádka nájezdníků. Na konci doktor tvrdí, že teď Tyler bude moci poslouchat družice (je zajímavé, že kydač hnoje ví, co to jsou družice), ale pak se ukáže, že to nejde. Tak proč se o tom autor vůbec zmiňoval? Naopak není vůbec zmíněno, k čemu nájezdníkům vlastně byly všechny ty vymyšlenosti (čip, hlavice) a proč vůbec vystříleli celou vesnici.
Jak to vidím já, máme před sebou prvotinu mladého autora, který zvolil lehké téma, ale zkusil z něj udělat velký epos. Doporučuji buďto nadále volit lehká témata a dělat z nich lehké minipovídky, anebo rovnou budovat rozsáhlé, důkladně vystavěné příběhy. Ale hlavně: Hodně číst, všímat si, jak jsou postaveny dobré příběhy, a pak psát, psát, psát, dokud se člověk nerozepíše (anebo dokud nezjistí, že nemá talent na psaní, leč na hru na šalmaje).

Dawen:
Čekal jsem, že se nám do Vemene vloudí nesmrtelný Fallout 3 a dočkal jsem se. Mám pocit, že autor psal povídku nadvakrát. A mezi těmito obdobími tvůrčího zápalu uplynulo několik let. A rozhodně po sobě povídku nečetl. Logika v povídce skřípe jak vodní mlýn v poušti a já se nemohu zbavit dojmu, že autor měl v plánu delší příběh, který pak velmi narychlo utnul. Celé je to takové hloupé a nesourodé. Zkrátka něco co by s větší péčí mohlo dostat lepší známku než 5. Protože v současném stavu je to příběh hloupý, nelogický, roztrhaný a nedodělaný jako Fallout 3.




1.10.2014 . . .

Brahmíní vemeno uzavřeno


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dobrý več... dobré ráno...? Dobrou půlnoc? Dobrý říjen?  No prostě dobrý! Hotovo fertig, příjem povídek do letošního ročníku literární soutěže O brahmíní vemeno právě skončil. Protože vault slaví kulatých třináct let, bylo do soutěže zařazeno třináct povídek, a to tyto:
  1. Rituálny tanec za dobrú úrodu
  2. Menej žiarivá budúcnosť
  3. Noc pred bitkou
  4. Fikreta
  5. Miska guláše
  6. Tyler Baker
  7. Pekelný ksindl
  8. Padouch nebo hrdina
  9. Tohle je můj revír
  10. Cestou necestou
  11. Šest
  12. Rodový proud
  13. Gang
A teď pozor: Pakliže jste poslali svou povídku do soutěže, a nevidíte ji uvedenou zde (ani vám nepřišel potvrzující e-mail, že jsem ji obdržel a zařadil), pak ji honem pošlete, teď hned, nejpozději do dnešního večera. (Viky dneska prohlásila, že existuje deadline a pak ještě hard deadline.)
Povídky chodily tak nějak normálně, jedna přišla záhy, jedna přišla deset minut před půlnocí. Jedna povídka je vyvedena fontem Comic Sans, jiná jedna povídka si na přání autora ponechala ilustraci, medle ke své chybě. Jinak jsou dílka spořádaná, psána černě na bílém latinkou, ve směru od začátku do konce, tak, jak to máme rádi. Jedna povídka dorazila podepsána velmi nepravděpodobnou přezdívkou, ale protože o tři minuty po jejím obdržení napsal na Zombie forum jistý HT, že právě poslal povídku do Vemene, tak to s tou naprostou anonymitou nebude tak zlé.
Více se k povídkám vyjádříme, až je přečteme. První kolo bychom mohli ukončit tak do měsíce. Patrně dříve, ale 1.11 v 1:11 nejpozději tady budou výsledky 1. kola. Kdy přesně proběhne slavnostní vyhlášení a předávání cen, to ještě nevíme, protože Toudi a Řepa pořád neřekli, kdy budou mít volno. Konec hlášení!

//EDIT: Skutečně ještě dorazila jedna povídka, ale teď už fakt konec.




18.9.2014 . . .

Brahmíní vemeno se nadouvá


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Do uzávěrky soutěže zbývá 12 dní!

Už asi nemá smysl přesvědčovat návštěvníky, aby psali, jako spíš apelovat na ty, kdož píší, aby posílali. Šup, šup!





12.8.2014 . . .

Brahmíní vemeno: První bojovníci


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Od vyhlášení soutěže uplynuly skoro tři měsíce a kde nic, tu nic, na Brahmíně zdechl pes, co?
Ve skutečnosti tentokrát ne, zdechlý pes byla událost posledního "klasického" Nukleárního úderu. Letos však proběhl NÚ "nového stylu", jenž nás, mimo jiné, vytáhl ze zaprášené díry u Prahy do nejnádhernějšího srdce bývalé federace, do Bílých Karpat. Je dobrým zvykem nerozepisovat se o NÚ více (narozdíl od běžných srazů); ti, kdož neví, oč jde, nechť přijmou jako fakt, že Brahmíná pořádá jednou ročně celozávodní výjezdní zasedání, které má svá vemenatá specifika a které představuje nejvyšší zkoušku nováčků a nutný předpoklad k získání originálního ranku. A ti, kdo ví, si umí představit, jaké to bylo.
Nyní však zpátky k soutěži. Předchozím odstavcem jsem chtěl naznačit, že navzdory neaktivitě brahmíního home naše komunita žije a soutěž je v zákulisí intenzivně řešena. A k úsilí organizátorů se konečně začínají přidávat také autoři: Ke dnešnímu dni registruji první čtyři povídky, což znamená, že ceny za první tři místa + anticenu za to nejhorší bez problémů udáme. Anticenou je knížka Kejda od Dana Černého (není to tenhle týpek), patrně nejhorší dílo české fantastiky vůbec, podle pověstí ještě horší, než Poutník z Mohameda.
Přesto doufám, že soutěžních děl přijde o trochu více. Těch klasických dvacet by bylo fajn. ;-)




17.5.2014 . . .

Literární soutěž O brahmíní vemeno 2014


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Lidi, nebudem si tajit, že Brahmínka má zase narozky a že jsme je včera oslavili takovým způsobem, že dneska horko těžko vidím na klávesnici a absolutně netuším, kolikáté to narozky vlastně jsou. Zavzpomínání na staré dobré časy a zhodnocení vývoje odbydu větou, že kdysi jsme byli banda upocených nerdů, co tahala porno na disketách, zatímco dnes jsme dospělí, vyzrálí, moudří a místo disket taháme porno na fleškách.
Dumali jsme, čím tyto narozky oslavit. Padaly návrhy, jako zapálit v Brně pařez, zapálit Brno, vylít Ssyxovu bestiální vodku do Prýglu nebo napadnout Polsko, ale nakonec jsme se shodli na tom, že vyhlásíme další ročník soutěže O brahmíní vemeno.
Starší návštěvníci pamatují dávné ročníky a nyní je patrně jímá hrůza a oblévá studený pot. Ale třeba se najde dost mladých, kteří do toho půjdou. Co je čeká?
Pravidla jsou jednoduchá. Chceme po vás, abyste nejpozději do 30.IX. t.r. zaslali své autorské, doposud nezveřejněné literární dílo žánru postapo povídky na adresu mé elektronické pošty (chekotay [@] seznam.cz), a to v jazyce českém či slovenském a jako příložený soubor ve formátu .odt nebo .doc. Do předmětu zprávy uveďte prosím magickou formuli "O brahmíní vemeno", ono se pak Maxwellovým démonům pracuje mnohem lépe.
Následně vám potvrdím přijetí díla a zařazení do soutěže. Dílo bude zhodnoceno týmem expertních paznehtů (Aranelka, Dawen, Cheky, Ssyx, Tína, Viky) ve dvoukolém režimu, kdy ze subjektivních sít vzejdou tři nejlepší kousky a ty budou odměněny věcnou cenou, již si vítěz vybere z nabídky. Chvíli jsme dumali, jestli nemáme, po vzoru ostatních českých literárních soutěží, splácat z moduritu nějaké amorfní "umění", ale nakonec jsme se vrátili k tradičnímu stylu odměňování, takže v nabídce čekejte klasickou sbírku prostředků pro přežití nukleárních holocaustů a ukojení perverzních fetišů.

A nyní klasické právní proklamace:
Hodnotitelé si vyhrazují právo neocenit ani jednu povídku v případě, že by všechny došlé povídky považovali za děsuplné. Účastník soutěže nemá na výhru právní nárok.
Zasláním do soutěže autor souhlasí s uveřejněním své povídky na Vaultu šílené brahmíny, a to jak na webu, tak v případném tištěném sborníku (naděje neumírá).
Nejsem účastníkem této konference, nicméně bych chtěl tučňáka.

Pokud máte nějaké dotazy, bude nejlepší, když se poptáte na našem diskusním fóru v příslušném topiči. Tydlencty komentáře pod aktuálkama se už dávno ukázaly jako krok špatným směrem, nikdo to nečte, zatímco na fóru jsme všichni imervére.
K vyhlášení výsledků dojde ještě před Vánocema a slavnostní předávání cen vítězům bude zase, jako obvykle, v Brně.




18.11.2010 . . .

O Brahmíní vemeno 2010: Závěr


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Včerejškem tedy skončila naše velká literárně-grafická soutěž. Zbývá už jen předat ceny vítězům a pěkně to s nimi oslavit, což se bude dít pozítří v Brně v podniku Valhalla od šesti hodin večer. Úroveň letošního ročníku byla vysoká a já celkem vážně uvažuju o vydání sborníku. No, jsem zvědavý, co přinese ročník příští. S jeho vyhlášením chvíli počkám, než se v úzkém kruhu vaultmasterském poradíme o jeho podobě, ale už teď je jasně patrné, že autorům omezení rozsahu velmi svědčilo. :-)
Seznam jak kdo hlasoval jsem zpřístupnil ve formátu sxc, pdf a txt.
Tak zase za rok, bando!





17.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Vítěz!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (27) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Takže, bando, všechny povídky horší než nejlepší jsme už hodili přes palubu a nyní je čas, aby to tady pořádně rozjel absolutní king naší soutěže. Všichni čekají, že to bude něco bohovského, něco, co trumfne i bitevní velrybu, a ono asi jo, protože vítězná povídka dostala pouhých 15 bodů. Napsal ji Knecht a jmenuje se Poslední obránce. Už z názvu je patrné, že to bude akční vyvražďovačka (i když jsem kdysi četl povídku se stejným názvem, a to byla filozoficko-matematická... vyvražďovačka), a z umístění současně vyplývá, že nepůjde jen o nějakou obdobu OK Corralu kdesi u Modocu. Tohle je zatracená válka. Je načase nasadit blembák, otevřít si KDP a pustit se do boje... tedy do čtení.
Příspěvek #18 [ODT] [PDF]
Aranelka:ANO
Bodkin: Ano.
Dawen: Perfektní, ANO!
Chekotay: Ano
Tína: Rozhodně ANO, s Lánským chci mít dítě :D
Viky: Je to dobrý, ale nelíbí se mi to. Ano.
Ratman: ANO!
Ano.
Chekotay:
Tři stránky úvodu, čtyři vlastního příběhu a tři stránky doslovu, to je špatný poměr. A je to asi také jediná výtka, kterou mám. Drobné nejasnosti (jako že v půlce 70. let ještě ČSLA neměla Dragunovy, ale pušky vz. 54) jsem si ujasnil dalším studiem. Samotný příběh je heroická vyvražďovačka, která velmi dobře těží ze zajímavých kulis. Postavy jsou na tom hůř, známá jména mi spíš vadila. Je vidět, že úkolem této povídky je otevřít sérii příběhů ze života rotmistra Lánského, a to se jí daří výborně.
Ratman:
Není asi o čem diskutovat - splněné zadání, domácké prostředí, napínavá svižná akce, která se Ratíkovi líbí. Tahle povídka mi přesně padla do noty, sice není dokonalá, ale ze soutěžních příspěvků ji považuju za nejlepší.
Viky:
Nemám, co bych napsala více než již napsali pánové nade mnou. Povídka se mi osobně nijak extra nelíbila, jelikož bojové akce mne nebaví, nečtu je a jenom si přelistovávám na konec, kde si přečtu součet zraněných a mrtvých a čtu si v příběhu dál. To v téhle povídce zorvna moc dobře nejde. To ovšem není chybou povídky (nebo obdobných textů v jiných povídkách/knihách), to je jen má nechuť k bojovým akcím. I přes tento nedostatek mi čest nedovolí nepřiznat, že povídka je dobrá, zajímavá, čtivá a vůbec dobrá. A proto, ačkoli se mi nelíbila, tak ode mne dostala poměrně vysoké hodnocení.




16.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Druhé výherní místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Přihodila se nám taková zvláštní věc, dvě povídky dostaly stejný počet bodů (31) na stříbrné příčce. Tak jsme nad tím dumali a uvažovali, že zrušíme třetí místo a budou jen první dvě místa, a na nich tři výherci. Jenže jedna z těchto povídek navíc patří do (jinak prakticky nevyužité) humorné kategorie, takže ve finále padlo rozhodnutí o rozdělení pozice mezi dva výherce.
Tak tedy dnes Matej Dobias s povídkou Smutná pieseň jari a An-Fin s dílkem Iniciace. Doporučuji číst jednu před obědem a druhou po, protože jsou svým vyzněním diametrálně odlišné.

Příspěvek #20 [ODT] [PDF]
Aranelka:Ten konec...já začínám být na ty sebevraždy alergická. Jinak ANO.
Bodkin: ANO.
Dawen: ANO, velmi nevšední přístup.
Chekotay: Bože, ano, ano, ANO! Rozhodně ano.
Tína: Ano. Ale měli sníst toho mrtvého kamaráda!
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano.
Chekotay:
Dobře zvládnutý jazyk podkresluje smutnou poetiku téhle tragédie a úplně mne unesl. Na rozdíl od všech tě ustřelených hlav je tohle parádně surové a srdceryvné. Předposlední dvě věty to ovšem kazí. Autor skvěle těží z reálií Falloutu 2 a zasazením děje do Klamathu, mého nejoblíbenějšího města, si mne získal nadobro. A možná mě dostalo to, že i já mám stehlíkovu píseň a vůni třešní asociovanou se smutkem. Takže jedinou větší připomínku k této povídce jsem měl asi takovou, že mnohé jedovaté bobule jsou sladké a chutné a není třeba si kazit poslední chvíle na světě, umřít se dá velmi příjemně, ale pak jsem sám sebe prohlásil za botanického hnidopicha. :-) Dlouho jsem toto považoval za svého kandidáta na vítěze, pak ale přišly lepší kousky.
Ratman:
Ej, dost bolo neohrožených hrdinů a akce. Takhle nějak se dá představit správné živoření ve světě, kde se na spravedlnost a dobrotu srdce nehraje. Depresivní, ale přesto zajímavé. Sice se četla trošku hůře, ale i přesto jsem se u ní nenudil.
Viky
Jeden z nejlepších příspěvků letošní soutěže. Příběh malého chlapce a jeho sestry, který mne chytá u srdce zejména způsobem přijmutí nevyhnutelného osudu. Opět musím ocenit sevřenost příběhu, žádné zbytečné odbočky a dobré vykreslení postav. Oceňuji také lehkou poetičnost příběhu a myslím, že si zařazení ve zlatém fondu VŠB plně zaslouží.
Jako botanička si nemůžu odpustit poznámku, že když si v květnu nedokázali najít nic k jídlu a museli krást cibuli, pak se není co divit, že skončili jak skončili, ale botanička má držet pec a nechat se unést příběhem... Podobnou nepozorností je zmínění pupavových listů pouze jako přílohy a jejich nevyužití jako samostatného jídla po neúspěšném pokusu o ulovení veverky.

Příspěvek #03 [DOC] [PDF]
Aranelka: Nepochopila jsem proč zrovna pásovec,ale jinak jsem se u toho bavila, takže ANO :)
Bodkin: Trošičku retardované Ano.
Dawen: Příjemné čtení a docela mě to i rozesmálo, Takže jo :-) Jen ten font ::knez
Chekotay: Rozhodně ano.
Tína: Tak tedy ANO
Viky: ANO
Ratman: ANO
Souhrn: Ano
Ratman:
Tuhle povídku jsem původně nechtěl hodnotit tak vysoko, ale faktem je, že zatímco jiné povídky se mi z hlavy vykouřily jak pára, na tuhle si dobře pamatuju a to byla mezi prvními. Humorná i dobře napsaná, má sice své šneky, ale i tak je mezi pásovci králem :o)
dawen:
To, že je povídka vtipného ražení, ještě neznamená, že nutně musí mít kchůl font. A to je tak jediné co můžu této povídce vytknout. Autor odvedl skvělou práci, povídka je čistá a vtipná, závěr mě překvapil, že půjde vysoko, mi bylo jasné od začátku. Škoda, že padlo dělení do kategorií, protože ve své by tato povídka určitě vyhrála, takto se musí zařadit o stupeň níž.
Viky:
Ano, povídka naplňující zadání a přesto s nečekaným rozuzlením. A ani to není tragédie, drasťák nebo deprese na počkání. Víc k ději napsat nelze, nechci ochudit čtenáře o jejich porci zábavy. :-) Jazyk na úrovni, v příběhu není nic navíc, dobře jsem se u něj bavila. Prostě ano.
Aby tu nebyla jenom chvála, připojuju se k dawenovi s poznámkou, že pro příště by bylo vhodné zvolit nějaký normálnější font.
Chekotay:
Tak tuhle povídku jsem zprvu vůbec nepochopil, dokud mne Dawen neupozornil na pointu. Inu, stál jsem si na vedení. Při druhém přečtení jsem pochopil, že autor z tématu "Jeden ponížený a pět set mrtvých" vydupal maximum, či snad ještě víc. Napsáno s lehkostí a vtipem, kterému se letos nemůže rovnat nikdo. Tohle je prostě skvělý kousek. Při jeho čtení se nebudete válet smíchy, ale na druhou stranu, tenhle humor nevyčpí a usmívat se mu budete i za dlouhou dobu.
Jen dodám poznámku, že když kdysi Hamster psal svou povídku, z níž je název kategorie citován, jistě měl na mysli něco jiného... ale věřím, že by jej potěšilo i toto. :-)





15.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Třetí výherní místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Napřed něco úplně od věci, na netu jsem našel vědecké zdůvodnění, proč lidem ve Falloutu 3 po zásahu z libovolné zbraně ulétávají hlavy. Na četbu náročnou odbornou literaturu v podobě impaktového článku najdete zde. A teď zpátky k soutěži.
Dnes tedy Meehailova povídka Broken Dreams: Jednooký, která se umístil na bronzové příčce.
Příspěvek #30 [PDF]

Aranelka: ano, ANO!
Bodkin: Ale jo, spíš Ano.
Dawen: ANO
Chekotay: Tohle je tak krásné! Vždyť to je báseň v próze! Mám chuť vzít cáry mlhy jako dlouhé hedvábné šátky a obalit jimi ta polámaná křídla vážky zchoulené ve stéblech ostřice na břehu rybníka, když přišly první oktobrové mrazy. ::cry Navíc ta dokonalá práce s reáliemi Falloutu -> Rozhodně ano!
Smejki:
Tína: Ano (a nevím, co si o tom myslet)
Viky: ANO (ale konec je příliš nejasný, potřeba nechat si to projít hlavou)
Ratman: klidně me kamenujte, ale NE
Ano: 7, Ne: 1
Ratman:
Tuto povídku jsem v prvním kole hodnotil jako jediný NE. Chekotay mě při konstruktivní debatě nad šálkem gama-piva donutil názor poupravit, takže jsem dal povídce ještě jednu šanci. Nicméně... ačkoli je opravdu zajímavě napsaná a špatná není, četla se mi hůře než povídky, které jsem hodnotil výše. Povídka má dle mého názoru bavit a tahle mě prostě nebavila.

Chekotay:
Nádherná věc, která v mém osobním hodnocení s přehledem převálcovala všechno ostatní. Těžko k tomu něco dodat, protože to je prostě boží.
Ze zajetí otrokářů utekli dva muži, dvě ženy. Klasické téma, člověk už jen čeká, že v Pustině najdou minimálně Combat Armor a zapomenutý příruční sklad gaussovnic a v krvavém závěru se vrátí pomstít, a ono ne. Protože ti lidé, kteří utekli, byli opravdu otroci, ne nabušení mladiství superhrdinové, otroci, kteří prožili příliš mnoho krutostí a jejichž duše byly Řezníkovým (Butcher/Metzger) násilím zlomeny. Povídka přináší mikrosvět několika lidí, který je cele vyplněn zoufalstvím a beznadějí, a tento svět vykresluje dokonale, na rozdíl od jiných, které o něm jen píšou. Ve světě beznaděje je i malý plamének víry oním jednookým v zemi slepých. Avšak příbeh směřuje k neodvratnému konci, na kterém hrdinům nezbývá nic než cáry ztracených snů a zoufalství horší než smrt.
Akorát vytýkám autorovi některé dílčí témata, jako je hrad a průvod rytířů, což jsou sice sny, ale i tak, jak mohly tyto postavy znát středověké reálie?
Na druhou stranu chválím moc pěkné zasazení do světa Falloutu 2 - jemné, nenásilné, dokonalé.




14.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Čtvrtá příčka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Rovnou se omlouvám všem, kteří se ztrácejí v tom, na kterém místě se umístila jaká povídka. Ono je to trochu složité, už proto, že směrodatné jsou pro mě získané body a ne nějaké pozice. Prosím o shovívavost. :-) Tak tedy dnes dvě povídky, které těsně nevyhrály, obě se 44 body, první od Sofa, druhá od Carlose, Danas nie najbolje... a Všechno nejlepší.

Příspěvek #05 [DOC]
Aranelka: Margaret byla dobrá :) ANO
Bodkin: Ano? Ale nepřišlo mi to jako true-postapo.
Dawen: Jediné světlé místo této povídky je vybombardování Balkánu, a to je jako s F3, takže rozhodně ne!
Chekotay: ANO
Tína: Hlavní hrdina byl psychopat (i když ta akce se ztraceným lístkem byla hrozný fail), už proto dávám ANO, mimoto mně se ten styl jednoduše, gramatickým chybám navzdory, hrozně líbí
Viky:ANO
Ratman: NE - originální avšak chaotické a těžko stravitelné.
Ano: 5, Ne: 3
Ratman:
Za svým NE z prvního kola si stojím. Stravitelnost této povídky se blíží nule, balkán mi není ani trochu blízký a děj je těžkopádný. Pro mě jedna z nejhorších povídek v soutěži vůbec. Jooo... a klidně mě za ten názor kamenujte.

dawen
Autor tuto povídku doslova zabil. Jeho poznámka na začátek mi připomněla nechutnou a velmi smutnou aféru s autocenzurou na fóru. Už tímto povídka ztratila mnoho bodů, když tomu přidám některé nesmysly v ději (předání zbraně recepčnímu, ztracený papírek…), zasazení děje do pro mě velmi neatraktivního prostředí, autorova až nezdravá fascinace Balkánem, nesympatický hlavní hrdina a podivný britský konvoj (ochrankáři s pistolemi? Na Balkán?!), dostává se povídka na dno. Nezachrání to ani krásné ztvárnění Margaret a vybombardování celého Balkánu.
A to mě mrzí, protože napsané je to dobře a použití citátů se mi moc líbilo, snad příště.

Viky
Jeden z mých favoritů, povídka, kterou jsem si užila - politické thrillery a detektivky mám ráda a tohle je jim docela blízké. Prostředí tu narozdíl od řeckého děsu funguje a tvoří nedílnou kulisu děje, vykresluje a dokresluje atmosféru tisíciletých krevních mstí, blbých náhod a fatálních nedorozumění. Do tohoto konceptu perfektně zapadá i konec a epilog, který by byl působivější, kdyby v něm byla pouze fiktivní citace z novin a nic navíc a který je fatalistickým završením tisícileté historie tohoto koutu země.
V této povídce mi kulturně-historický úvod nevadí, autor v něm čtenáře zapojuje do tkaniva svého příběhu a ukazuje zde sled nevyhnutelných chyb a rozhodnutí vedoucích až k situaci, ve které se ocitá hlavní hrdina. Ten mi mnoho k srdci nepřirostl, ale tak nějak mi k mé představě absurdního Balkánu sedí a zapadá. Autorovu poznámku na začátku jsem raději ignorovala stejně jako podobně zbytečné poznámky v jiných povídkách (stejně tak jako poznámka na konci o pravopisné kontrole). A že to není kanonické postapo mi je vcelku jedno, narozdíl od většiny ostatních povídek jsem se u tohoto bavila. Mám snad jen jednu poznámku - že by na tom byla britská diplomacie tak špatně, že by do služby povolala 85letou dámu?

Chekotay
Já myslím, že ta povídka hraje na moje stereotypy, které jsem si o Balkánu vytvořil z četby historické literatury - všichni tam jsou blázni, všichni mají kvéry a každý chce zabít každého. V zásadě mi v té povídce chybí už jen šňupání koksu z krucifixu a prasata žeroucí trabant. V tomhle koutě Evropy je to zabité odjakživa, takže sem drsný příběh prostě zapasoval - tímhle světem už apokalypsa prošla, stačí popsat současný stav. Samotná kvalita psaní je horší a taky bych rád na stupních vítězů viděl něco víc falloutovějšího, ale i tak skutečnost, že při třech NE se povídka vyšplhala na páté místo o něčem svědčí.

Příspěvek #29 [ODT], [PDF]
Aranelka:ANO!
Bodkin: Ano.
Dawen: ANO
Chekotay: Ano. Hrdina se v závěru ukájí, leč já ukojen nejsem. Škoda.
Tína: Ano, opět se ovšem cestou mailem ztratil konec
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano.
Chekotay
Pozvolný rozjezd je dost nežný na to, aby se čtenářem nekvedlal v kabině, ale současně je cítit, že pod kapotou je ukryto pěkných pár koní. Zvolený jazyk udeří do očí a čtenáři chvíli trvá, než se jej naučí a než si na něj zvykne, po chvilce ale pozná, že autor jen vypadá jako dabér TV NOVA a že ovládá slovotepectví ve zvoleném stylu. Na štěstí je zde dlouhý pojezd, takže čtenář se může dobře vcítit. Na prahu vzletové dráhy už je čtenáři jasné, jaký druh povídky to zrovna osedlal a začíná se těšit na zombíky a onanujícího petruschku. Někde něco drhne, ale to se snad poddá.
Start je prudký a nesmlouvavý, vtiskne čtenáře do pancéřové sedačky a už jej táhne do oblak rozstříknuté krve! Chvilka odpočinku, pak přichází prvky základní pilotáže a pomalu se vytváří zápletka. Vykreslení základních postav je čisté jako bojový obrat na Fowlerových klapkách a plynule přechází v prvky vyšší pilotáže. Zápletka je utvořená a je skvělá.
A pak se začne střílet. Trasírky lížou kokpit a čtenář je spocený i na padáku. Vzduch je linkován čarami spalin PLŘS, sonický třesk přehluší mohutná exploze (někde něco povlává, ale snad to nebude vadit), povídka se souvratem vyhoupává nad mraky - a - poslední stránka - došel benzín.
Nezbývá mi, než abych autorovi otloukl o hlavu poučku RAF: Bojový let končí přistáním a vypnutím motoru. Ne dřív.
Pak by si také měl autor opravit drhnoucí časovou souslednost: Dva roky po čemkoliv s výjimkou příchodu doby ledové nebude na mrtvole žádné maso. Stačilo by zaměnit slovo "roky" za "týdny" a už by to nedrhlo. Takhle autor vypadá, jako by nikdy doma neměl mrtvolu. A, ano, také by se hodilo dát si pozor na povlávající rozdíly mezi municí a náboji (předposlední stránka dole).
Celkem vzato je toto velmi dobrá povídka, ale absence závěru ji ničí. Připomíná mi to toho pilota Me-262, jenž rozprášil box Fortressů, čtyři poslal k zemi a pak už myslel jen na horkou vanu a ani si nevšiml těch dvou Tempestů, kteři ho přepadli už s podvozkem venku. Prostě - trapas.

Ratman
Pro mne bezkonkurenčně druhá nejlepší povídka v soutěži i když jak mnozí ostatní tvrdí, "inspiruje" se z několika filmů dohromady. Tak proč ji sakra nedávám na lepší místo? Důvod je nasnadě hned z prvních pasáží- tohle téma je trošku mimo. Ač jsem četl jedním dechem a musím uznale pokývat hlavou, za zombie téma se mi cenu dát nechce. Raději bych ji viděl v rukou člověka, který se snažil alespoň "z rychlíku" držet zadání bez nemrtvých a hnijícího masa. Nicméně autorovi děkuji za příjemný i když místy nechutný zážitek. Těhule pozor!

Tina
Ač recenzentka, zrovna dvakrát nechápu pořadí, ve kterém nám Chekotay sype povídky na hlavu (vinen nemusí být nutně Chekotay, vemení povídky mi prokazatelně snížily inteligenci z 25 na 10, není divu, že nechápu ani jednoduché povely, jako například NAPIŠ K TÉTO POVÍDCE HODNOCENÍ!), ale hádám, pravděpodobně špatně, že první vypadlou druhého kola je tahle. Já jí dala ANO bez zaváhání. Jednak mám ráda zombie cokoliv, jednak se mi líbilo, jak lehce a současně od podlahy byla napsaná. Hlavní hrdina byl mně kupodivu sympatický povaleč (přitom takové kelleroidní postavy nemusím, mám ráda Sama Křepelku, který pro svého pána i přes plot skočí, a podobné z prstu vycucané, patetické, melodramatické altruisty), rekonkvista byla úžasný nápad, ačkoliv toho její příslušníci moc nevydrželi (škoda, ten kněz byl druhý nejpřitažlivější muž letošního Vemene, pokud pominu autory a recenzenty), vztah Alice a stalkera, který jméno buď neměl, nebo měl a já ho zapomněla, byl skvělý. Jako pisálek chápu, proč autor povídku zakončil tak, jak ji zakončil, jako čtenář jsem ale koncem lehce rozčarovaná a jako recenzent vyloženě zklamaná. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že to byla jedna z mála povídek, která mě bavila od začátku do konce. A bez přeskakování!

dawen
Jediná zombieapokalypsa ze všech povídek, a kvalitně zpracovaná, jen mi přijde, že je to další povídka, která směřuje k něčemu delšímu… Hlavní hrdina má krásnou vlastnost, jako jeden z mála se stará jen sám o sebe, tak jak by to po skutečné apokalypse bylo, což dodává povídce nádech reality. A cynický konec mě zahřál u srdce… Bohužel jsem si povídku absolutně nemohl vybavit, nic ve mně nezanechala, proto se, v mém hodnocení, umístila na nižší příčce.




13.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Jedna drobná aktuálka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dneska je takový fofr, že jsem málem zapomněl napsat aktuálku. Na šestém místě naší soutěže se usídlila mohutná povídka Drobek od Mykimot. Získala 45 bodů a i přes svůj pomalý rozjezd mě opravdu popadla za srdce.
Příspěvek #25 [PDF]
Aranelka: ANO
Bodkin: Spíše ano.
Dawen: ANO
Chekotay: Ano. Bože můj. Bože můj!
Tína: Spíše ne. Bože můj. Bože můj!
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano
Ratman:
Dobře napsané, napínavé i té akce jsem si užil tak jak mám rád. Možná povídce trošku křivdím, když ji dávám "jen" na čtvrté místo, podle mě by si ocenění také zasloužila. Vytknout totiž nemůžu mnoho, jen mám dojem, že po čase bych si z děje nevybavil tak moc jako u předchozích povídek a to je pro mne v hodnocení jedním ze zásadních kritérií.

dawen
Jedna z delších povídek, dokonce postapo začínající v minulosti. Líbilo se mi, že autor vytvořil pro povídku prostředí s minulostí, otázkou ovšem je zdali by se nehodilo spíše pro nějaké delší dílo...Konec mě překvapil, snad jsem ještě takový nečetl. Co mě ovšem zamrzelo byl hlavní hrdina, proč jeho fyzické vlastnosti nebyly využity lépe? Povídce by pěkná akční scéna, ve které hlavní hrdina zmasakruje tlupu nájezdníků za pomocí dvou hasičských seker slušela.

Viky
Dostáváme se k dobrým povídkám, kterým již není třeba vytýkat neobratnost, logické lapsy, chybějící konce a začátečnické chyby. Povídce v mých očích trochu uškodil dlouhatánský úvod, který byl zajímavý, ale pro děj a pochopení povídky nepodstatný. Stejně tak některé pasáže z mládí nebo akcí, ve kterých bylo na můj vkus zbytečně mnoho military detailů, byly zbytečně rozvleklé - ano, dokreslovaly děj a uváděly čtenáře do širšího pozadí příběhu, ale více by slušely delšímu textu (novela, dlouhá povídka). To, že nebyly více využity fyzické dispozice hrdiny mi nijak nevadí, jako příčina vydělení hrdiny z davu a k znásobení dopadu konce povídky posloužily dostatečně (tohle oceňuju asi nejvíc, využití tohoto k dokreslení psychologie hrdiny, aniž by to haprovalo, bylo zbytečné nebo zůstalo nevyužité). Co by mohlo čtenáře více dbajícího na nadpisy rušit, je uvádění data a času před každým oddílem děje (že by inspirace seriálem JAG?). Jinak nemám co vytknout, ani co dalšího chválit, jelikož slušnou úroveň použitého jazyka považuju za samozřejmost nezbytnou pro každého autora.

Chekotay
Boj o přední pozice byl tuhý a tenhle bojovník se v závěrečném sprintu bohužel neprosadil, ačkoliv musím přiznat, že mě tahle povídka velmi vzala. Ovšem jiné mě vzaly víc. No bylo to v samotném závěru soutěže hodně o vypjatých emocích a Viky se mě v jednu chvíli pokusila zabít... ale to odbíhám. Pasáže z mládí a military detaily mně nevadí, chápu je jako dobře použité prostředky k vykreslení psychiky hlavního hrdiny. Je pravda, že nějaká dobře skončená akční scéna by se hodila, aby čtenáře přichystala na masakr v závěru, ale už tak měla povídka 47 000 znaků a nikomu se do ní původně vůbec nechtělo. Takže pokud autor má chuť a sílu, doporučuji mu napsat na toto téma román a vydat jej. Bylo to moc pěkné.




12.11.2010 . . .

Až se u brahmíního vemene uvolní místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dneska vám nadělím povídku jen jednu, abyste si po včerejšku odpočali a připravili se na víkendovou smršť. Chlapík jménem Lmslaver se probil Pustinami plnými nástrah, anomálií, mutantů a Němců aby nám donesl svoi povídku s výživným názvem Až se v pekle uvolní jedno místo. I přes to, že obsahuje obrázek, dostala 51 bodů (pro srovnání, povídka na 3. místě má 37 bodů), neboť povídka opravdu zaujala.
Příspěvek #10 [PDF] (ODT)
Aranelka:ANO
Bodkin: Spíše ano.
Dawen: ANO, tohle se mi opravdu líbilo.
Chekotay: ano
Tína: Ano, také se mi to líbilo. Škoda jen, že tam je tolik hrubek.
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano.
Ratman: Je docela škoda, že nám přišlo takové množství akčních povídek, jinak by tato jistě vynikla. Zadání bylo bezpochyby splněno, úroveň je nadprůměrná, jediné co mi ale vadí je možná poněkud složitější orientace v reáliích světa. Možná kdyby autor trošku více vtáhl čtenáře do dějin a situace, nemusel bych nad některými pasážemi déle bloumat a poddal bych se lépe. Ale i tak velmi solidní povídka.
dawen: Krásné šesté místo. Pes je užit o dost lépe, než v případě předchozím, povídka má spád a velmi mě potěšilo zasazení do našeho kraje, to je u mě vždy velké plus. Konec sice nepřekvapí, ale povedl se, neutíná totiž povídku jako v jiných případech. Jenže konkurence je opravdu silná, a tak povídka končí na tomto místě.
Chekotay: Tahle povídka hodně získala svými reáliemi. Ani ne tak tím, že je zasazena kamsi na Šumavu, ale tím, že svět popisuje prostě dobře. A temně. Dle mého názoru se zde setkáváme s nejtemnějším světem ze všech nabídnutých povídek. A to se mi líbí. Co se mi nelbí je množství chyb. Přiznám se, že závěr mne překvapil, ale je pravda, že k němu příběh dospěl nenuceně a přirozeně, žádné lámání logiky přes koleno. Jsem s touto povídkou spokojen a těším se na další autorova díla ze světa, kde voják slouží státu i po své smrti, do roztrhání mozku.
Viky: Jak napsal dawen, konkurence je silná a proto i přes všechny klady tato povídka nemůže být na lepším místě. Už je to pár dní, co jsem povídku četla, a tak nemohu podat vyčerpávající reakci. Omezím se jen na konstatování, že mi postavy nepřišly věrohodně podané a tragický dopad konce nepůsobil tak tragicky, jak by mohl, kdyby byly postavy a jejich vztahy vykresleny důkladněji.
Jako všem autorům česky psaných povídek i tomuto nabízím korekturní opravy - kontakt přes forum.

Tímto zvu všechny soutěžící autory i ostatní příznivce Vaultu šílené brahmíny na slavnostní předávání cen do restaurace Valhalla v Brně. Slavnost proběhne 20.11. a začne v 18:00 SEČ v místním salónku. Restaurace nabízí solidní sortiment nápojů i jídel (a dobrých), dva nouzové východy pryč a je umístěna pod úrovní terénu a vybavena silnými zdmi spolehlivě tlumícími případné nadzemní jaderné exploze až do síle 10 kT. Salónek je bránitelný proti útoku mutantů. Prosím návštěvníky, aby těžké zbraně a trhaviny odevzdali obsluze a nenarušovali jejich přítomností slavnostní ráz akce. Po celou dobu slavnosti je zakázáno napadat ostatní účastníky akce, bez ohledu na to, z které frakce jsou.




11.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno - Trochu popojedem


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (22) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Čas se nám krátí, dneska vezmeme tři povídky jedním vrzem! Ať ještě stihneme v 11 hodin a 11 minut oslavit konec 1. světové války a večer zajet do města ochutnat první letošní víno na počest všech padlých.
64 bodů získala akční povídka z prostředí Masarykova okruhu v Brně Olověná bota od Henryho Thorna. Některým to připomíná Olověnou vestu (v orig. Full Metal Jacket), jiní si myslí, že zdroj inspirace leží jinde (Full Metal Panic). Tak jako tak, hodnocení z prvního kola je následující:

Příspěvek #06 [DOC]

Aranelka: Vůbec se mi nelíbil styl psaní, NE
Bodkin: Překvapené spíše Ano.
Dawen: Mad Max je mé dětství, takže ANO
Chekotay: Ano. Je to plné chyb, ale líbí se mi to.
Tína: Spíše ano.
Viky: Ne. Nuda.
Ratman: ANO
Ano: 5, Ne: 2

Ratman: Dojmy po přečtení byly velice kladné. Hodnotit jsem chtěl vysoko, jenže... uplynula už nějaká doba a zatímco jiné povídky jsem podle názvu bezpečně rozpoznal, zde jsem chvíli tápal a musel si znovu pár vět pro osvěžení paměti přečíst. V této souvislosti mi tak nezbývá než dát povídku na takové pořadí, jaké dávám. Rád bych výš, ale tam dle mého názoru patří kousky, na které se jen tak nezapomene.

dawen: Pokud tuhle povídku vezmu jako akci a nedívám se do hloubi, tak je výborná. Když se však zamyslím, objevím nesrovnalosti, střílení z pušky za jízdy, dívku, kterou by pro její batoh stokrát zabili a hlavně jak by se hrdina dostal do toho zásobníku na benzín?! Mad Maxe mám strašně rád, proto se mi také líbila, jen by ho nemusela tak očividně vykrádat. Celek ovšem působí dobře, než přijde konec, proč sakra musí všichni umírat? Proč si autor nenechal hrdinu pro další povídku? Pěkné, ale konkurence je dál.

Chekotay: Při rychlé jízdě Pustinou se člověk nemůže rozhlížet, upřeně sleduje jen ten kus "cesty" před sebou a z celého putování má jen rozmlžené dojmy, a to je přesně to, co si z této povídky odnáším. Mlhavý dojem o rychlé cestě Pustinami. Což je velmi dobře. Autor si zvolil krátké a nenáročné téma, které je postavené na akci, a to je dobře, protože nic víc by to neuneslo. Jak gramatické, tak i logické chyby to má, ale čtenář naštěstí není nucen si jich všímat, neboť děj už zase rychle utíká dál. A to - rychlý a krátký děj - povídku katapultovalo vysoko, protože mě se to velmi líbilo. Svižně, jasně, smrt, konec. Navíc doplněné vtipnými hláškami (a taky ovšem několika otravnými popisy). Navíc mi to připomíná některé události z českých PA LARPů.
Jen pro příště, benzínové nádrže ústí na povrch poklopem, aspoň tak jsem si všiml při svých zastávkách na bezninkách.

S menším počtem bodů (56) a tedy na lepším místě se umístila povídka Nestalo se nic od Páji.
Příspěvek #08 [DOC]
Aranelka: ANO
Bodkin: Spíš ano.
Dawen: Pěkné, i když k tomu mám výtky. ANO
Chekotay: Ano.
Tína: Mně se to nelíbilo, ale dávám ANO, protože mám výtky do druhého kola (proto ostatně pouštím všechno až na halucinogenní slátaniny typu Brahminstara)
Viky: Spíš ano
Ratman: ANO
Ano.

Ratman: Špatné to není, ale přecijen jsem čekal po přečtení prvních řádků trošku víc. Nějaký zajímavý závěr, rozuzlení nebo nějakou trošku zajímavější pointu. I když podle názvu se ten konec tak nějak nabízel sám...

dawen: Bylo by to skvělé, kdyby nám autor neustále nevysvětloval naprosté zbytečnosti, to povídce skutečně ubírá, tak jako závěr, který je dle mého mínění k povídce připlácnut, jen aby nekončila tak předvídatelně, přitom kdyby hrdina zemřel na pobřeží, bylo by to nádherně ironické. Překvapení na závěr, kdy se dozvídáme, že to celé byla jen halucinace, není dobrým koncem. I tak je to slušná povídka.

Nu a hned jen o jeden bodík méně získala druhá Pájova povídka Putování.
Příspěvek #07 [DOC]
Aranelka: ANO, ano, ano!
Bodkin: Bože NE! To je tak debilně orvané Let's feel the Dark Side of the Force, psané nějakým retardovaným individuem bez špetky invence.
Dawen: Jednoznačně ANO.
Chekotay: Posměšné? ANO.
Tína: Mně to nejde otevřít ::lol Asi znamení... ale pokud to je Putování, to už jsem četla a dávám ANO!
Viky: ANO
Ratman: ANO :-)
Ano: 6, Ne: 1

Ratman: Výborná parodie a královsky jsem se bavil. Ale obávám se, že pro 99% čtenářů to bude jeden velký blábol. Kdo alespoň trochu nemá povědomí o komunitě a tyto věci nezná, moc si nepočte. Jen by mě zajímalo, kdo je sakra Batman? :D

 





10.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Opět v boji!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Nebo možná spíš Opět v loji. Dneškem totiž začínám zveřejňovat povídky, které penetrovaly do druhého kola naší skvělé soutěže o ceny... naší soutěže o skvělé ceny. Takže dnes zde máme povídku č. 11 jménem Až do konce, která ve druhém kole získala celkem 76 bodů. Autor jménem Snikch zasadil svůj příběh do šíleného prostředí fetem vypálených mozků, bohužel povídku neukočíroval a tak neuspěl. Povídka je to po všech stránkách kvalitní, ale celek jakoby nějak drhnul...


Příspěvek #11 [DOC]
Aranelka: ANO
Bodkin: NE
Dawen: ANO
Chekotay: Chtěli jsme špínu, dostali jsme špínu! ::cool Ano!
Tína: Spíše ano
Viky: Ano.
Ratman: NE - ani se to netváří moc "žánrově"
Ano: 5, Ne: 2

Ratman: Slabé, o ničem a ani se to netváří dost postapo. Tohle by mohl být děj prakticky jakékoli povídky odehrávající se na nějakém zapadlém předměstí. Nedávám ani body za snahu.

dawen: Slušná práce, zajímavý pohled do světa feťáků, s tak akorát drsným koncem. Bohužel, je taková nemastná neslaná, nezanechá dojem. Motto na začátku mě navnadilo, jen abych zjistil, že v povídce prakticky nemá smysl. Navíc postapo prvky skoro chybí, klidně by se to mohlo odehrávat někde v jihoamerickém slumu. A i když, se distancuji od gramatické stránky povídek, tak některé chyby jsou opravdu zbytečné.




9.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno - VÍTĚZ! (grafický)


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (27) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Vážení návštěvníci, omluvte prosím mé výpadky v pravidelnosti zpráv - sex s šestnáctiletými mulatkami mne vyčerpává, Bolívie je peklo, chlast tu teče po ulici, nikdy sem nechoďte! Leda byste vyhráli nějakou soutěž na Madbrahmíně, což se dnes poštěstilo borcovi jménem Bigfoot. Myslím, že frajer už to musel čekat, prostou vylučovací metodou, že ano, ale i tak doufám že se mu při přečtení této zprávy podlomila kolena, na tváře vyhrkly slzy štěstí a on padl na koberec (jekorový!!11) s děkovným výkřikem "Chekotayi, vezmi si mou dceru za ženu!" (Jestli přihodí i půlku JZD, tak jsem za.) Přátelé, od této chvíle má Vault šílené brahmíny své logo! Oi!
A jak vypadalo hodnocení? Všem se tato práce líbila, bylo vidět, že autor rozvinul slibný nápad zaslaný do soutěže dříve, akorát Gargamel, tedy, Taťka Šmoula Ratman měl námitky.
Příspěvek #22
[JPG]

Aranelka: ANO
Bodkin: Detto -> Ano
Dawen: ANO
Chekotay: Ano!
Smejki: Jsem velmi pro. Jen bych rád poprosil autora, aby to zkusil vykolorovat trochu hrubším stylem (sám nevím, jak to bude vypadat, ale ten airbrush mne trochu ruší). Ale jinak je to ::love2 a po drobných úpravách bych to ihned použil.
Tína: Ano.
Viky: ROZHODNĚ ANO
Ratman: NE - ta brahmína vypadá přihřátě. Chce to zdrsnit a pak bych to s potěšením bral.
Ano: 8, Ne: 1
Hodnocení ve druhém kole: Aranelka: 1, Bodkin: 1, Dawen:1, Chekotay: 1, Viky: 1, Smejki: 1, Tína: 1, Ratman: 3.
Výherci velmi blahopřeji a doufám, že se ukáže na slavnostním předávání cen, nejlépe v protichemickém obleku, s fajfkou a růžovým boa. Pokud nebude moci přijít, ceny mu budou zaslány klokaní poštou.
A od zítřka začnu uvěřejńovat povídky vypadlé ve druhém kole soutěže, začnu těmi, které se na výsledném žebříčku umístily nejníž.




7.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno neumřelo!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (10) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Na rozdíl od jistého vaultmastera, jenž se cítí poněkud utahán. Po včerejší pauze ztrávené útěky před věřiteli si dnes dáme druhé místo naší výroční grafické soutěže. Toto místo také není výherní, ačkoliv logo je to jistě velmi podařené - vlastně lituji, že nemáme dva Vaulty, abychom mohli používat dvě loga. Vlastně by se nám takové logo šiklo i pro chvíle, kdy se ožereme jak dogy, Tína tancuje nahá na stole, Knecht křesá jiskry přes celý sál, Viky bičuje Necra, Jarkeld mě nahání s vidličkou v ruce a Ratman kroutí hlavou a tvrdí, že nás nezná. Prostě, je to velmi podařená věc, ale nakonec jsme došli k názoru, že jiný příspěvek je ještě podařenější.
Příspěvek #27 [JPG]
Aranelka: O něco lepší, ale stále si to moc nedovedu představit jako logo. NE
Bodkin: NE.
Dawen: NE.
Chekotay: Ano
Smejki: Variace na předešlé. Výtky zůstávají. NE
Tína: Ano
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano: 4 Ne: 4
Prácě #27 získala ve druhém kole 16 bodů a takto bylo známkováno: Aranelka: 2, Bodkin: 2, Dawen: 3, Chekotay: 2, Viky: 2, Smejki: 2, Tína: 2, Ratman 1.




5.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno 2010 vstupuje do druhého kola


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Tak, v zásadě už je rozhodnuto. Respektive v kreslící části soutěže již máme jasno, v povídkové více méně také, ale ještě si necháváme čas na uzrání. Loga se do druhého kola dostala tři a dnes vám ukáži první vyřazené z nich.
Příspěvek #13 [PSD]
Aranelka: ANO
Bodkin: Ne (není to skoro to samé co 12?)
Dawen: První co za něco stojí, tak teda ANO.
Chekotay: ano (Umístění písmen mezi rohy je lepší než v ostatních návrzích. Pořád se mi to ale nelíbí.)
Smejki: Ne
Tína: Ne
Viky: NE
Ratman: V té bídě zatím nejlepší, takže váhavé ANO
Ano: 4 Ne: 4
Hodnotící seřadili práce od nejlepší po nejhorší, načež jsem sečetl čísla obsazených pozic a práce s nejnižším součtem vyhrála. Práce #13 získala 22 bodů. Jak kdo hlasoval? Aranelka: 3, Bodkin: 3, Dawen: 2, Chekotay: 3, Ratman: 2, Smejki: 3, Tína: 3, Viky: 3.






3.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Nejasná zpráva o konci světa


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (18) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Takže na dnešní den připadla povídka, která, jak věřím, bude důstojnou tečkou za povídkami vyřazenými v prvním kole soutěže. Ano, je to tak - díla, která nebyla zveřejněna dodnes, proklouzla do druhého kola. Netěšte se, i z této dávky jich ještě jedenáct musí vypadnout, aby vítězná čtveřice mohla stanout na výsluní o to úžasnějším. Povídky, které budou uvěřejněny v nadcházejících dnech, pokládáme za podstatně výživnější, než ty uveřejněné doposud. S recenzemi to ale asi bude horší, protože Viky a Tína onemocněly záhadnou nemoci, díky které jim vyskákaly takové pupínky na... eh... prostě... a taky přišly o hlas a jsou celkově malátné a na zdechnutí, takže se jim moc nechce psát. Smejki odlétá o víkendu do Brazílie, patrně na celý zbytek života a já si za stejným účelem letuji dohromady miniponorku ze dvou na sebe přiklopených van. Ceny pro vítěze bude předávat Ratman, teda pokud ho žena pustí do hospody.
No ale zpátky k povídkám - dneska to tedy je opus magna Váhy, který sepsal Jan Podlesný - Awarr.

Příspěvek #24 [DOC]
Aranelka: Bylo to divné, NE.
Bodkin: NE!
Dawen: Aštara Šerana NE!
Chekotay: Dovolím si citovat Mgr. P. Javora, PhD, CSc. z Frýdecké teologické fakulty: "Katány jsou teplé!" Takže ne. Ne. NE!!! (SHIT!)
Tína: Rozhodně ne! ::jump
Viky: Ne. Znechucené ne.
Ratman: NE - co to kurva bylo?
Hodnocení: SHIT
Chekotay:
K tomuto opusu je těžké vypsat nějakou kritiku, protože je na něm špatné prakticky všechno. Balistický přístup k interpunkci a problémy s přímou řečí korespondují s divokou frazeologií. Na první stránce vytýkám tyto tři chyby: z hlediska slohu není čtenáři vůbec k ničemu informace o vlastnostech feny a jejích rodičů, tento popis je tedy nadbytečný. Z hlediska fyziky děje je průlet obrovského hořícího tělesa napříč celou oblohou v tak krátké době jen velmi obtížně představitelný a spíš zmatečný (vede to pak čtenáře k pokusům s pomerančem a oříškem a tečnami a podobně). A z hlediska použítí frází může člověk do svého domova buďto zamířit neomylně, nebo tam zamířit metodou pokus-omyl, kterýžto případ poukazuje na vážnou mozkovou dysfunkci.
Na druhé stránce se opět dostáváme k trajektorii, která, aby obsáhla Maryland, Island, Švédsko a Portugalsko, musí mít docela divokou podobu. Na straně třetí hapruje fyzika - zásah o rozloze celého Pyrenejského poloostrova by této planetě nadělal závažnější problémy, než je vlna tsunami. Podle mého názoru by bylo lidstvo ukončeno prakticky okamžitě.
Až dosud je povídka prostě jenom špatná. Je tam moc málo smysluplného děje na příliš hodně balastu. Jenže teď na scénu vstoupí anděl a zadrmolí nesrozumitelnou frázi, načež příběh začne připomínat bloudění mladého rabína-gelomolovce z Jakuba Vandrovce. Dotyčný rabín (nebo co to je) nalezne díky božímu vnuknutí "rodné cvičiště" hlavního hrdiny a vydá se z ním. Finální scéna by se dala popsat také jako "Setkání dvou nadšených kynologů a několika dalších postav, které nejsou důležité". Vše se točí kolem psů, kteří jsou popsáni podrobněji než cokoliv jiného. Smrtící temnotu sršící z očí nemohu ohodnotit jinak, než jako žvást. Je to horší myšlenkový konstrukt než samonabíjecí francouzská hůl s laserovým zaměřovačem. Má dlouhá filozofická úvaha na téma "Vše, co si představíme, někde ve vesmíru existuje, protože kdyby ne, nedal by nám Bůh schopnost si to představit" je touto povídkou vyřešena, neboť věci, které si zde autor vymyslel, existovat nemohou, nesmí, jsou nepřípustné. Navíc se tady objevuje katana, což evokuje blížící se homosexuální scénu...
...která se ovšem nekoná, protože na další stránce povídka končí. Naneštěstí ještě před svou smrtí, v posledním záchvěvu, stihne vyplodit další blábol, kterým zasadí smrtící ránu čtenářovu vkusu.
V zásadě můžu říct, že už jsem podobné věci četl, a to dokonce i knižně. Bratr se nyní rozplývá nad teenage-upírskou sérií Dhampir, která se tomuto velmi blíží. Ale abych o téhle věci já prohlásil něco jiného, než že to je absolutní nula tohoto roku, to by tam musela být aspoň jedna zmutovaná lesba na motorce.
V posledních větách povídky se dozvíme detaily z autorova intimního života a také informaci o tom, že budou následovat další díly. To vítám. Jsem perverzní masochista a mám v úmyslu tuto povídku na vaultu vyvěsit trvale v očekávání dalších dílů, které snad budou držet nastolenou linii a postaví se hrdě po bok tvorbě Artemisově, Jeskyňákově a Astrově.
Tato povídka nesplnila podmínky soutěže - není postapo, není zoufalá (vlastně je, ale to není autorův záměr) ani vtipná, není ani dokončená. Přesto jsem ji nevyřadil a nyní ji zde uvěřejňuji. Je to memento: Važte si dobrých příběhů!
Viky:
Kdybych se chtěla dozvědět nějaké ty zbytečné informace o psích plemenech, tak si vezmu atlas psů a ne tuhle rádobyakční příručku mladého kynologa, která čtenáře seznámí se 3 plemeny a celé to obalí nějakou nesmyslnou vatou. K této povídce se vztahuje jeden zveřejněný hlod ze společného čtení povídek: "Uo? Co? What? Krr... ČO?!".
Pojmu-li tuto povídku tak, jak se jeví, pak bych autorovi vytkla kynologické nejasnosti, nepozornosti nebo snad i chyby, spočívající ve spojení dvou smeček tažných severských psů (sežrali by se navzájem), přivazování kavkazana na masivní ocelový řetěz a zároveň jeho představení jakožto osobního psa (tak buď je tak divoký, že musí být na řetězu, aby nehlídkoval v širokém okolí a "nehlídal stádo", nebo je tak vycvičený, že je potlačen jeho ovčácký instinkt a je s ním možno cestovat a mít ho jako svého osobního psa) a v neposlední řadě chronická nepozornost, co se jména feny hlavního hrdiny týká (Eiko vs. Aikonetta, tak buď je na začátku E nebo A, chtělo by to se rozhodnout).
Pojmu-li tuto povídku tak, jak asi autor zamýšlel, je to odpad, hnus a slátanina nejhoršího kalibru. Prosím autora, aby se už nikdy nepokoušel psát povídky (odborný styl by mu třeba šel lépe.. nebo žádný styl, když už jsme u toho), a prosím jeho korektorku a betačtenáře, aby tyto služby už nikomu nenabízeli a nebo aby je začali dělat pořádně (zejména ta korektorka, její práci bez jakýchkoli problémů zastane automatická kontrola pravopisu, která neumí opravovat čárky ve větách stejně jako ona).
Tak jako u všech česky psaných povídek, i zde mohu autorovi navrhnout korekturní opravy. Pokud by měl zájem, nechť mne kontaktuje na fóru v příslušném topiku nebo přes PMku.
Tína:
Tina se překonala a během oblékání se na odpolední směnu vyplodila alespoň toto: Che s Viky ví, že ačkoliv jsem většinu povídek četla dvakrát (obvykle jsem si teprve za polovinou uvědomila, že už je znám, a protože mi to trvalo tak dlouho, byla mi hanba je nedočíst a spolehnout se jenom na ANO/NE obšlehnuté od Bodkina), málokterou jsem si zapamatovala lépe než jenom jako Tu temnotu, Tu blitku, případně Takovou tu... však víte... jak tam je to... ne? Lidská mysl snese jenom omezené množství děsu, proto o letošním Vemeni nevím v současnosti skoro nic. Vinu na tom nesou i mnohé názvy, pro které je jakákoliv korespondence s obsahem povídek pravděpodobně nadstandardem schovávaným pro Cenu Karla Čapka (pro příklad netřeba chodit daleko, je ovšem možné, že jsem na přítomnost Vah zde zapomněla, nebo se objeví až v druhém, případně některém následujícím dílu). Já bych nebyla tak kritická jako Che a Viky, souhlasím ovšem s tím, aby korektorku, pokud to nebyla Eiko nebo Google, pohltila absolutní neprohlédnutelná temnota. Chyb tam bylo víc než vesmírných lidí, a to je smutné. Smutné je i to, že (a lynč za toto prohlášení ustojím) ten člověk dost možná UMÍ psát, jenom nemá co. Poslat do soutěže povídku s otevřeným koncem je klamavá reklama, použít katánu je gaykonské a zakončit příběh, který by ve své podstatě nemusel být nutně špatný, slovním spojením ELDURIANSKÁ BYTOST, je na Dej si facku. Prokládání textu odbornými perličkami se mi sice líbilo, mám na to jednoduše fetiš, ale v tomto případě byly kynologické informace pokud ne velmi, velmi nadbytečné, potom aspoň nevhodně umístěné. Této povídce dávám Rozhodně ne především za promarněnou šanci, protože - klidně se se mnou hádejte - ona měla našlápnuto na něco lepšího. Ne dobrého. Ale lepšího určitě.




2.11.2010 . . .

Osmá zpráva o Brahmíním vemeni


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (24) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dnes poskočím v řadě zveřejňovaných příspěvků a uveřejním dva bez komentářů, abych zítra zveřejnil jednu s dlouhými komentáři. Vaše zraky potěší návrh loga od Jakuba Prantla a povídka Childkiller od Miroslava Janečka.
Příspěvek #26 [JPG]
Aranelka: Je to vtipné, ale jako logo asi NE
Bodkin: NE.
Dawen: NE
Chekotay: Je to takové nějaké neupravené. Ne
Smejki: Celkem slušná práce, ale pro VŠB je to nepoužitelné - NE
Tína: Ano
Viky: Šílené krávy jsou šílené.. Nelíbí se mi zkosení, proto má tento návrh Ne.
Ratman: ANO
Ano: 2, Ne: 6

Příspěvek #28 [DOC]
Aranelka:ANO
Bodkin: Ne.
Dawen: ANO
Chekotay: Rozhodně ne.
Smejki:
Tína: Ano.
Viky: NE (ve světle ostatních povídek měním hodnocení)
Ratman: NE, ale je to zajímavá kravina :wink:
Ano: 3, Ne: 5
Chekotay:
Naštěstí to má jen tři a půl strany, což je jen o tři strany víc, než by se mi líbilo. Pravopis je v pořádku, akorát se mi prostě silně nelíbí námět povídky a k němu zvolený styl. Jako by hlavní hrdina (nebo autor) byl parádně zkouřený a furt těžce nad věcí, ačkoliv páchá masakr. Je to taková kulhánkovina, až na to, že to vůbec nezaujme. Vlastně mě nic netáhne číst dál a tak jsem to dočetl jenom z plezíru. Takže proto mé výrazně záporné ohodnocení.






1.11.2010 . . .

Sedm vemenatých


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (29) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

...je název nového westernového pornofilmu natáčeného Čestnou televizí v malebné krajině Mostecké uhelné pánve. Jak zjistila naše výzvědná služba, děj filmu kopíruje dva postranní questy z Fallout: New Vegas. JaW se již nechal slyšet, že pokud nebude obsazen do role hlavního padoucha, nabonzuje scénáristu Bethesdě. Když se zadaří, bude film promítán na předávání cen soutěže O brahmíní vemeno 2010, které proběhne 20.11. v Brně (bližší info ještě dodáme). Také bych zde rád prezentoval svůj názor, že změna letního/zimního času způsobuje (přechodnou?) demenci. Buďte ke mně prosím schovívaví. Tato prosba proti lynčování se týká hlavně dvojice dnešních neúspěšných autorů, jimiž jsou Jiří Podivín s povídkou Oáza a Hellbilly s povídkou Peklo
A ještě poznámka: Pokud nevlastníte plnohodnotný textový editor a ve svém žití si vystačíte s nějakou jednoduchou náhražkou, tak stačí, když příponu souboru přepíšete na PDF - všechny textové soutěžní příspěvky byly serverem automaticky převedeny do PDF a TXT.

Příspěvek #21 [DOC]
Aranelka: Spíš ne.
Bodkin: Ne.
Dawen: Spíš ano.
Chekotay: Ne.
Tína: Spíše ano.
Viky: Ne.
Ratman: ANO
Ano: 3 Ne: 4
Chekotay:
Jedním slovem: Nuda. A taky mi z toho smrdí Fallout 3 - koncepce vaultu je typická pro Bethesdí pokus. Snaha vykreslit život ve vaultu se setkala s vypravěčskou bezmocností, musím říct, že loni jsme měli mnohem hezčí výpravy do nitra vaultů a života v nich (Příběh štěněte, Vetřelec). Jsou zde nadbytečné věci - prakticky vše je zde nadbytečné. Technické detaily pip-boye, jenž pak není nikde použit, nějaké poznámky o fasování kde čeho... Sem patří také popisy užitečných robotů, kteří pomáhají s kde čím, když pak ale dojde na nutnost vyslat ke dveřím průzkum, tak jde samotný člověk, což je divné. V našich jaderných zařízeních je praxe, že do zamořené oblasti jdou dva lidé, jeden plní úkol a druhý hlídá dozimetr. Tady jde jeden člověk. A vůbec: Vaulty mají vstupní prostory hlídány kamerami. Netěsnost dveří známe z Vaultu 12 (pod Bakersfieldem), ale netěsnost, kterou by se protáhly krysy? To je na mně trochu moc. A zvracení do kombinézy už tuplem. Závěr povídky chybí, místo něj je "záznam o ohledání těla", který sice uvádí "příznaky nemoci z ozáření", ale vůbec neuvádí tak podstatnou věc, jako jako třeba ekvivalentní dávka; ten záznam je prostě směšný. Doporčuju nastudovat. Takže celkově: Je to zlé a nudné a plné tečkovaných čar.
Viky:
Záměrně plochý a sterilní styl vyprávění připravoval půdu pro pointu, která na čtenáře zapůsobí silou kladiva a svou hutností a úderností mu nedá vydechnout. Bohužel, této povídce autor takovu pointu nedopřál, on jí dokonce nedopřál pointu žádnou. Příběh běží odnikud (to by nevadilo) nikam (to vadí hodně) a vyznívá naprosto do prázdna. Škoda.
Tak jako u všech česky psaných povídek, i zde mohu autorovi navrhnout korekturní opravy. Pokud by měl zájem, nechť mne kontaktuje na fóru v příslušném topiku nebo přes PMku.

Příspěvek #23 [ODT]
Aranelka: NE
Bodkin: NE.
Dawen: NE
Chekotay: Toto je peklo. Ne!
Tína: Ne (jsem pobouřena)
Viky: Ne.
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Chekotay:
Také z této povídky vane duch Falloutu 3. Úžasný je nápad s vyhosťováním - zločinec se z města jednoduše vyhostí a tím se město zbaví problému. To je... nápadité. Jak to, že to nepoužíváme taky? Proč vůbec máme věznice, když stačí vyvést nezbedu za poslední dům a říct mu, aby se nevracel? Hlavní hrdina je drsný zabiják chodící po světě s puškou bez patron. Přebývá patrně v plechové boudě bez deky, bez nože a bez sirek. Aby na sebe nepřivolal kanibaly, křižuje rovnou poušť v noci s pochodní. V noci spí s batohem na zádech pro případ, že by ho někdo přepadl. Zřejmě aby mohl svižně vyskočit a obratně se bránit. Další mé poznámky jsou obdobné: lidské čelisti nejsou uzpůsobené ke smrtícím kousnutím a proto také kanibalové své oběti zabíjejí, abych tak řekl, konvenčně, a pojídají je až po naporcování. Příhoda s oštěpem nabízí otázku, zda si autor umí představit bodné zranění. Díra v těle, která do pár minut svým krvácením promáčí kabát není nic, co by mohlo počkat, než se hrdina uklidí do jeskyně. A jakýkoliv zásah do ledvin by nepobízel k obavám, ale rovnou zasaženého poslal k zemi a následně k Pánu. Údery na ledviny jsou pěkně svinská věc. Tak jako tak člověk s dírou v boku nejspíš nezačne myslet na metafyzické otazníky z doby před jeho narozením. A už vůbec nebude pomýšlet na další cestu a případný střet.
Konec pak je naprosto stupidní. Co kvituji s povděkem je relativně dobrý jazyk.
Viky:
Tak to bylo fakt peklo. Autorovi bych chtěla vzkázat jediné - k vykreslení idiocie hlavního hrdiny by snad stačil odstavec nebo dva, nebylo přeci nutné tomuto účelu věnovat většinu povídky. A vlastně i idiocie všech postav. K perlám, vypsaným již chekotayem, bych ještě přidala jedno zamyšlení nad zkušenostmi autora s pobytem venku - nájezdníci žijí na nehostinném místě 2-3 dny pochodu pouští od nejbližšího zdroje vody a jídla, kterým je město Blackstone a ve kterém jednou za čas někomu ukradnou trochu proviantu. Po zbytek doby asi žijí ze slunce a písku...




31.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno 6


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Autor Matej Dobias, dílo Horká pachuť pomsty, to je můj dnešní příspěvek k literárnímu obědu.
Příspěvek #19 [ODT]
Aranelka: NE
Bodkin: spíše NE.
Dawen: ANO
Chekotay: ANO.
Tína: Ne.
Viky: Ne.
Ratman: NE
Ano: 2, Ne: 5
Chekotay
Dobře zvládnutý slovenský jazyk mne vždy pohladí po duši. A moc se mi líbí dialog s Velkým Ježíšem Mordinem. Tři stránky příběhu jsou tak akorát pro pointu této ráže.
Viky
Příběh o pomstě kvůli zabité nevěstě mi připomněl jeden nejmenovaný Tarantinův film. Povídka není špatná, ale v konkurenci ostatních nemohla dostat lepší hodnocení než NE. Co mi vadí? Jak jen to říct, povídka je velmi pevně zakotvena ve vesmíru Falloutu, tak pevně, že bez jeho důkladné znalosti jsou postavy a prostředí ploché a osvětlující narážky působí jenom zmatečně. To není špatně, myslím, že tato povídka by nejspíš měla na brahmíně mít své místo, ale některé další došlé povídky jsou zasazeny do světa Falloutu lépe a srozumitelněji i pro toho, kdo k tomuto univerzu jenom přičuchl. Proto nemohu této povídce dát ANO.




30.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Páté promile v žilách


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Pokud sledujete pravidelná vysílání Katolického rádia Katowice, možná vás tak jako mne zarazila zpráva o tom, že policie rozehnala další demonstraci za práva zvířat. I takové věci se dějí. Hrozný svět. Než nebluďme dlouho kolem uleželého tiramisu a vrhněme se na další práci, která se pokusila udělat díru do světa v naší úžasné soutěži. Autor jménem prask poslal dvě loga.
Příspěvek #17 [PDF]
Aranelka:Nic moc, NE
Bodkin: Uffff... Slaboučké ano?
Dawen: Nic převratného. NE
Chekotay: Nápad dobrý, ale ne dost dobrý. Líbí se mi nápad s bleskem, ale tím to končí. Ne.
Tína: Ne, laciné
Viky: NE
Ratman: NE, ani náhodou
Ano: 1, Ne: 7




29.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Čtvrtý tankista a pes


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Brahmínka si užívá soutěžního podzimu - a také vysoké návštěvnosti! Zatímco normálně má Brahmínka něco přes tisíc originálních přístupů denně, v poslední době to je až čtyřikrát více. V den vydání FNV jsme registrovali dokonce přes patnáct tisíc načtení stránky (4895 originálních IP; na svých stránkách uvádím jiné číslo, což mne usvědčuje z neschopnosti číst grafy), a ačkoliv Knecht se nechal slyšet, že to je následek hrnku kafe ponechaného na klávese F5, usuzujeme z tohoto faktu, že se vám Brahmínka líbí. A to nás velmi těší. Před deseti lety nikdo z nás ani nedoufal, že bychom jednou mohli mít takovou návštěvnost a takovou skvělou komunitu.
Vaši oblibu pomocí různých reklam destilujeme v peníze, které utrácíme za padlé ženy pochybných mravů a zakázaných umění ceny do soutěží. Zatímco jméno vítěze literární a graficé soutěže ještě známo není, jméno jednoho z těch, kdož padli ještě daleko před cílovou rovinou již známo je a je to Firejs se svou povídkou Plechová bedna.
Příspěvek #16 [DOC]

Aranelka: Že to je bezduché, to se asi shodnem. NE
Bodkin: Rozhodně NE.
Dawen: ANO, krásně bezduché :-)
Chekotay: Ne. Malé modré plus za nahé ženy oblečené v krvi, velké rudé mínus za hroznou češtinu.
Tína: Ano.
Viky: NE
Ratman: ANO - sice žádná sláva, ale konečně nějaký bezduchý MASO :)
Ne: 5

Chekotay:
Tato, povídka není tedy byla, psána v jazyce, jenž český zove. Nahá ženská byla fajn, zbytek byl nuda. A jak jsem později zjistil, tak to navíc bylo všechno okopírováno z nějakého béčkového filmu.
Viky:
Nechutná nuda. Fanoušky krvavých obscéních hororů (jak je ten termín? gore?) možná potěší, ale tím výčet nejspíš hasne. Mizerný jazyk k prožitku z četby nepomáhá, i když zrovna u téhle povídky je to snad i dobře, neboť prokousat se 4 stránkami tohoto textu bylo k nepřečtení. Divně pojatý konec taky nevzbuzuje nadšení. Tohle je prostě NE.
Pokud by měl autor zájem o kritiku jazykové stránky povídky (tedy vyznačení a případné rozebrání mnou nalezených chyb), nechť se mi ozve na fóru (do příslušného topiku nebo skrze soukromé zprávy), za všechny perly vyzdvihuju "mé záda sebou trhly". Au.
Aranelka:
Nebylo to moc originální ani zábavné a některé obraty se tam vyloženě nehodily. Celé by to mohlo být jako epizodka v nějakém krvavém hororu, jako povídka by si to zasloužilo zapracovat na tom konci.
Bóďa:
Pořádnou falloutí gore povídku jsem nečetl dlouho(a nenapsal ještě déle), a i po přečtení této budu ještě dlouho čekat na další. Je to takový shluk nenápaditosti. Děj, nápad, zpracování, akce i gore samotné je naprosto klasické, žádný náznak invence, pomrkávání na čtenáře ani ničeho jiného. Texaský masakr řetězovou pilou či hory mají oči. Oproti těm bijákům netrpí TAK těžkými logickými krpami, na druhé straně ten potenciál z/przněné ženy byl velmi rychle zahozen a pak to sklouzlo do pouhé probíječky. Třeba příště.

(zase Chekotay)
Ještě douška pro vyřazené autory: Nezoufejte! Jak jsme říkali na gymplu: "Byť se nedostávalo sil, již sama snaha je hodna chvály!" Pokochejte se dredatým psem a pilně pište dál.




28.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Tři vojáky, tři bodáky


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Nedávno jsme zapili vyřazení 122mm raketometů vz. 70 a teď to vypadá, že budem muset jít zapíjet také vrácení dopravních letounů CASA. Na světě je veselo. Leč ve vaultu vládne smutek a nervozita: "Vytřídit ty špatné, to bylo lehké, ale jak mám teď seřadit ty dobré?!" lká Viky a hrabe v hromadách potištěných papírů, které pokrývají hory neumytého nádobí i rozebrané intenzimetry a na nichž již rostou masité plodnice bedel a čirůvek. Milí čtenáři, buďte rádi, že jste této hrůzné procedury ušetřeni a že přicházíte k hotovému. Nuže tedy, dnes vám podám (vedle šípkového burčáku, který si podám sám) dvě loga od lmslavera a jednu krátkou povídku od Miroslava Janečka.
Příspěvek #12 [PSD]
Aranelka:NE
Bodkin: NE
Dawen: NE
Chekotay: Ne.
Tína: Ne.
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Chekotay:
V zásadě pěkný obrázek, který ovšem vypadá jako vyřezaný z brambory. Před deseti lety bychom po tom skočili jak slepice po flusu, ale dne už jsme poznali zlo dyzajnu a tak chceme lepší.

Příspěvek #14 [PSD]
Aranelka:NE
Bodkin: Do třetice všeho - NE
Dawen: NE.
Chekotay: Ne.
Smejki: Semínko nápadu tam je, ale já bych rád kolorovatelnou věc, která navíc bude použitelná ve větším rozlišení než 50x50 (čti: na co vektor, když je takhle hnusně hrubý?) [Chekotayův překlad: patrně "Ne". I když Bůh ví.]
Tína: Mně se 12, 13 a 14 zobrazuje plus mínus stejně, a pokud to není závada na mém prohlížeči, znamená to, že mě autor touhle kopypastou vytočil a ze vzteku mu už dám asi na všechno NE. A pokud je to závada, budu se muset podívat na školním compu, takže až za čas...
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Chekotay:
Ta zkratka vepsaná do nukáče mě prostě ruší. Ale zase nápis nad a pod obrázkem celkově logo táhnou na výšku, což je fajn. No, ale není to ono.

Příspěvek #15 [DOC]
Aranelka:NE
Bodkin: Ano.
Dawen: NE
Chekotay: Ne.
Tína: Spíše ne.
Viky: NE
Ratman: NE
Ano: 1
Ne: 6
Chekotay:
Osobně mě dost rozladila hned první hláška hlavní postavy. Sentimentální filozofické rozbory obecně moc rád nemám, a tady přišly hned zkraje. Pěkný je přechod ze scény do scény provedený navazujícími přímými řečmi, ale vzápětí se to zase kazí. Proč stalkeři vůbec útočí? Čort znajet. Samotný příběh není nijak originální, zpracován byl již mnohokrát, doknce i ve Star Treku bylo toto téma opakovaně vyčerpáno do omrzení, takže pointa není vůbec úderná. O to víc vyskakují na oči chyby: číslovky versus číslice, pokřivená fráze o tom, co se musí dělat s dluhy (poznámka: splácet!), nepravděpodobně epický proslov postřeleného otce, poznámka o ruských úřednících a podobně. Velkou devizou povídky je její zasazení do zajímavé krajiny, kde se mísí ruské zbraně s anglickými jmény, ale ani tento potenciál není využit. A protože jsem letos podstoupil odvykací kurz závislosti na drsných zbraních, tak ani ten Mosin a Makarov mě neoblažili. Ve výsledku je to asi tisíckrát lepší, než to co tady bylo loni, ale přesto jsem po přečtení měl pocit, že jsem právě vyhodil deset minut života z okna.






27.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Druhá míza


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (29) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Druhou mízu jsem po včerejší poradě generálního štábu Vaultu potřeboval já, abych se dnes aspoń trochu zmátořil. Již stárnu. Tak buďte prosím na dědečka hodní a odpusťte mu včerejší výpadek. Dnes vám opět naservíruju (vedle výborných čirůvek na paprice, které jsem naservíroval sobě) dvě soutěžní práce vyřazené v prvním kole, jednu povídku a jedno logo.

Příspěvek #04 [DOC]
Aranelka: Ale JO...ten konec mě docela překvapil :)
Bodkin: Ne, oproti ostatním prostě ne.
Dawen: Konec překvapil, nebyla to prasárna ani fontem ani stylem, takže s odřenýma ušima ANO.
Chekotay: Rozhodně ne.
Tína: ANO
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Poznámky recenzentů:
Smejki:
Ježiš, to je nuda... a narativní bordel k tomu. Autor je asi geolog, rybář a znalec zbraní. Tím jeho nadání pro psaní povídek končí.
Viky:
Kromě všeho ostatního (viz níže) dávám této povídce NE hlavně proto, že v ní nejsem. Tina jo a já ne, no toto! To ani autorovi nestojím za to, aby mi podlézal? You shall not pass!
Ehm, tolik k autorově křečovité snaze zařadit některé postavy do povídky. Toto je povídka zmařených nadějí, inspirací jinými díly a zejména podvídka plná nudy. Rádoby vandrovcovský začátek se rozplývá v asi řeckobalkánské realitě, do toho se autor snaží vmísit téma krevní msty a nějaké ty ostřelovače. Celá povídka působí dojmem, že autor má rád určité knihy, filmy a kdo ví co ještě, jak akční tak i nějaké humorně laděné, a snažíl se do této povídky nacpat od každého trochu. Výsledek je stejný jako pověstný dort pejska a kočičky, tedy nefunkční (polo)tovar, ze kterého si člověk odnese akorát bolení žaludku (zde ve formě nudy a znechucení nad ztrátou času). Něco konkrétnějšího nástřelem z první strany povídky - zapojovat do textu vědomosti získané při prohlídce s průvodcem nejspíš lze čtivě, tento autor to ale nezvládá (pyrit v lávě, ha, jaký to ale analfabet..); logické lapsy typu Cimrmani vs. prastará pohádka nebo klobáska po kapsách v krajině, kde "bývá v 8 ráno skoro třicet ve stínu" a podobně; církev mající veškeré zlato ve formě olympijským medailí a řetízků a tak dále.
Z jazykového hlediska (gramatika, syntax) není povídka z nejhorších, přesto se tu chyby najdou. Jsou jimi zejména časté chybějící nebo přebývající čárky a ne zrovna korektně řešené navazování přímé řeči, klasické neduhy minulého ročníku zde naštěstí nenajdeme, autor již buď zná funkci kontroly pravopisu a nebo mu tato část potíže nedělá. Co tahá za oči víc, je občasné neuhlídání stylu použitého jazyka, ve kterém se do víceméne snesitelné směsi hovorové a obecné češtiny míchají méně snesitelné výrazy knižní (zejména spojky) a čiré slangové.
Pokud by měl autor zájem o důkladnější rozebrání jazykové stránky povídky (tedy vyznačení a případné rozebrání mnou nalezených chyb), nechť se mi ozve na fóru (do příslušného topiku nebo skrze soukromé zprávy).
Bodkin:
Původně tu stálo Slabší ano, ale v porovnání s konkurencí muselo odejít pápá. Největším kladem jsou nápady, některé jsou opravdu zajímavé/zábavné/inspirující. Na druhou stranu je celá povídka neustále ničena klasickými začátečnickými chybami, které jsou zbytečně nafukovány použitým silně (a naprosto zbytečně) ukecaným stylem. Logické lapsy vzal čert. Ve finále prostě ne.
Chekotay:
Povídka, jejíž autor naschvál nasázel do relativně krátkého díla všechny možné začátečnické chyby. Začal názvem povídky, který nemá žádný vztah k čemukoliv dalšímu a plynule pokračoval přes zbytečné zbrańové fetiše, nadbytečné postavy, podivné duševní pochody až k finálnímu vyvrcholení, které je tak nějak polovičaté a neuspokojující. Velké modré plus má autor za to, že se dokázal vyhnout přechodníkům a za hlášku napsanou na podomácku vyrobených plynových granátech. To je ovšem kriticky málo. Téma bláznivého teroristy, jenž po letech - to je ale náhoda! - potkává vraha svého otce a okamžitě ho poznává, načež začne pomocí kombinačních kleští vyvražďovat vlastní tábor, mne nezaujalo. V těch sedmi stranách textu je příběhu tak na necelé dvě, zbytek je tisková hlušina. Kromě toho srdečně nesnáším Řecko a břitvy.

A teď ještě obrázek na dobrou noc:
Příspěvek #09 [PNG]
Aranelka:NE(Viky seconded)
Bodkin: Ne.
Dawen: NE (ad Viky)
Chekotay: ne
Smejki: jako skica studie skvělé. jako logo nepoužitelné. použít jako základ pro logo, jinak NE
Tína: Mně se to líbí ::oops Brahmínka... maličké ano
Viky: NE (obrázek pěkný, ale logo to není)
Ratman: NE
Souhrn: Ne.





25.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: První krev!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (32) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Zpráva pro ty, které nebaví nekonečné debaty snažící se ospravedlnit kradení software: První kolo soutěže je uzavřeno. Povídky hotnotilo sedm recenzentů, u log se k nim ještě přidal osmý Smejki. Každý recenzent mohl dílo ohodnotit těmito známkami: Rozhodně ano, ano, ne, rozhodně ne, shit of the year s tím, že rozhodně ano platilo za dvě ano a mohlo být uděleno pouze třikrát, rozhodně ne platilo za dvě ne a mohlo být uděleno pouze třikrát a shit byl rozhodně ne udělen jen jednou. Pokud měla práce více ano než ne (nebo to bylo rozvnoměrně), postoupila do druhého kola. Zvláštní kategorii hodnocení si vytvořil Smejki, kterému prosté ano/ne přišlo moc suché a tak nám předkládal zvláštní kódovaná haiku, ze kterých se většinou dalo vyluštit, že se daná věc Smejkimu líbila, pokud tomu nebylo naopak.
Nuže, první práce, která mi zavítala na redakční e-mail a současně první práce, která byla vyřazena:
Příspěvek #01 [PSD]
Aranelka: NE
Bodkin: Ne.
Dawen - Podobný styl jsem viděl včera na hřbitově. Ne.
Chekotay: Ne
Smejki: Nikolivěk.
Tína: Ne, ale jsem zvědavá, jestli přijde něco lepšího...
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.

Tak a teď nějakou povídku:
Příspěvek #02 [TXT]
Aranelka - NE
Bodkin - Rozhodně postavit ke zdi a oddělat. NE
Dawen - NE
Chekotay: Rozhodně ne. I když základní myšlenka je pěkná.
Tina - NE ::lol
Viky - NE
Ratman: Připadám si, jako kdyby znásilnili Šmoulinku! NE
Souhrn: Ne.
Příběh chlapíka, jenž zmutoval v párače, je rozhodně dobrý námět, ovšem na této stránce už něco podobného máme...
Mimochodem, zítra od desíti hodin se ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy naposledy rozezpívají raketomety vz. 70 Armády České republiky. Ke konci roku pak budou vyřazeny z výzbroje.




24.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno připraveno k podojení


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Předevčírem proběhla uzávěrka naší soutěže a včera jsem zhodnotil všechny došlé příspěvky, takže je načase trocha statistiky. Do mé redakční pošty dorazilo celkem třicet poštovních klokanů vyslaných dvaadvaceti autory. Devět klokaních kapes obsahovalo srolovaná plátna s výkresy logotypů, povětšinou včetně štůsku rovnic popisujících příslušné vektory, jednadvacet klokanů bylo povýšeno na hopsající literáty. Dva klokani museli být prověřeni přivolaným zvěrolékařem, zda se pod přílišným nákladem nestrhali, ale nakonec se ukázalo, že obě zkoumané povídky se do limitu 50 000 znaků vešly a klokany nebylo nutno ani hospitalizovat. Soutěž měla probíhat anonymně, ale takřka všichni autoři toto nerespektovali a prokázali mimořádnou vynalézavost, když šlo o to, kam všude se ve svém díle podepsat. Díky tomuto jevu jsem zvedl svůj skill úpravy dokumentů dobře o 15%. I přes toto porušení kritéria soutěže jsem všechny povídky přijal, protože kdybych je vyloučil, tak nemáme co hodnotit. Nakonec se stejně ukázalo, že většina soutěžících má tak výrazný styl, že pro protřelé brahmíňany není problém autory identifikovat. Obdobně jsme přistoupili také ke kategoriím: Zařazení díla bereme velmi volně. U několika povídek není jisté, zda jsou vůbec postapo, u dalších zase zda to jsou vůbec povídky. Celková úroveň mi však přijde vyšší než loni. Bohužel na několika kusech se zřetelně projevila uspěchanost. Myslím, že pokud cítíte touhu zúčastnit se příštího ročníku soutěže, měli byste v tuto chvíli dopisovat svůj soutěžní příspěvek, aby měl aspoň ten jeden rok na pořádné dozrání. Povídky jsou jako medovina.
Dnes v noci chceme hodnocení prvního kola uzavřít a od zítřka vás začít seznamovat s prvními padlými.




22.10.2010 . . .

Soutěž O brahmíní vemeno 2010


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dnes se uzavírá příjem povídek a log pro soutěž "O brahmíní vemeno 2010". Všichni, kdo mi poslali svůj příspěvek, dostali potvrzení o přijetí, pakliže se tak nestalo, došlo zřejmě někde k chybě - v takovém případě posílejte urgentně znovu, máte ještě pět a půl hodiny čas. Aktuálně registruji devětadvacet soutěžních příspěvků.




28.9.2010 . . .

Brahmíní vemeno - odpočet do uzávěrky běží!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Povídky Komunita Soutěže Brahmíní vemeno

Do uzávěrky naší graficko-literární soutěže zbývají pouhé tři týdny. Zatím jsme obdrželi osm příspěvků. Já a Tína jsme vyletěli z literární soutěže Vidoucí, já navíc ještě i z Ceny Karla Čapka, kde Tína zaskórovala, takže nyní si vyléváme hněv a vztek na nebohých soutěžících. Bodkin vzal do holportu nějakého Renčína (ne toho kreslíře) a vydává knihu, takže by měl být milý, ale to on není nikdy, a proto si také vylévá hněv a vztek na nebohých soutěžících. Viky lautr to samé. Jediný květinkový člověk v týmu hodnotitelů je Ratman, který velkoryse vymýšlí další cenu pro vítěze. Do toho ty věčné debaty: "Jak to autor myslel? To jako že naše transcendentální jsoucno je realitou atomového výbuchu nihilisticky pokřiveno?", "Nemá to být transdentální?" či "Myslím, že autor je pošuk, takhle se normální lidé nechovají" kontra "Já se takhle chovám dnes a denně." Pak je zde ještě skvadra zmatkařů, kteří tvrdí, že soutěž byla potichu ukončena a tým všechny ceny propil, a skupinka tvrdící, že vše je dopředu rozhodnuté, sudí jsou zaplacení a autoři doufající ve výhru jsou bláhoví a naivní. Nervozitu ve vaultu utěšuje jen četba povedených děl o zániku Prahy, která ovšem bohužel nejsou soutěžní.
Takže co jsem vlastně chtěl sdělit: pište, posílejte, soutěžte, nic není ztraceno, ale vzhledem k mé tendenci občas prostě vypnout a utéct na pár dní do lesa bude nejlepší, když vše pošlete tak týden před finální uzávěrkou.






STARŠÍ VZHLEDY VAULTU

Vzhled Vaultu k 29.8.2007, ještě na Bonuswebu
Vzhled Vaultu k 4.10.2003
Vzhled Vaultu k 30.4.2002
Vzhled Vaultu k 31.1.2002
Poslední dny kompromisní grafiky 23.9.2001
Návrh příštího vzhledu od Ratmana 19.8.2001 (vítězný, zaveden 26.9)
Návrh příštího vzhledu od Jiri_auf_Wiedersehena (tehdy stávající vzhled) 19.8.2001
Návrh zaslaný Ratmanem těsně před spojením Ratman´s Tactics s Valtem šílené brahmíny
Jeden z nejstarších dochovaných vzhledů Vaultu, který ještě vedl osamělý Jiri_auf_Wiedersehen




Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist