Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

ARCHIV AKTUALIZACÍ VAULTU


2017: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2016: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2015: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2014: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2013: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2012: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2011: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2010: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2009: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2008: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2007: 9 10 11 12

Statické archívy před RS:
 2007: 1 2 3 4 5 6 7 8                     
 2006: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2005: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2004: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2003: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2002: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2001:5 6 7 8 9 10 11 12

Tagy: vše    Madbrahmin    Kultura    Zajímavosti    Fallout 3    Povídky    Návod    Komiks    LARPy    Soutěže    Rozhovory    Příbuzné hry    Modding    Developers    Fallout 1    Artwork    Ostatní hry    Fallout Tactics    Články    Videa    Fallout MMO    Van Buren    Fallout 2    Komunita    Interplay    Hudba    Studená válka    Fallout Online    Fallout: New Vegas    x    Anketa    Recenze    Film    Fallout 4    Vaultmasteři    FoT patch    Fo3 patch    Fo2 patch    FOnline    Fo1 patch    Bethesda    Fo2 RP    Černobyl    Mutants Rising    Screenshoty    FOnline Engine    BGE    FoNV patch    DLC    Civilní ochrana    Fukušima    Arcanum    Fallout of Nevada    Krai Mira    Olympus 2207    Resurrection    Wasteland    Concept art    Wasteland 2    Obrázky    Platformy    Brahmíní vemeno    Urbex    Junktown    Festival    Wasteland 3


8.12.2014 . . .

Vemeno je za námi


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Nuže, vážení návštěvníci, brahmíní literární soutěž je definitivně za námi. K její oslavě jsme se sešli v hospodě Time Out na kraji Brna ve složení: (Aranelka), Bodkin, Firejs, Chekotay, Justy, Krtek, (Ledňák), Miro, Mogh, Ratman, Řepa, Shoggoth, Sof, Ssyx, Sybrakos, Tína, Toudi, Tristan, Viky. I s afterparty trvala akce lehce přes čtyřiadvacet hodin a byla naprosto úžasná (samozřejmě). Současně s Vemenem jsme oslavili rovněž celkové letošní oživení stránky a komunity, která se zdála pomalu umírat, a také nejčerstvější přírůstek do brahmíní rodiny. Součástí afterparty byl orientační běh Brnem doplněný o řadu důmyslných questů, které jsme plnili na místech jako kostnice, kryt CO, nebo vietnamská restaurace. Tína si pak ještě šla pro cenu za nejlepší fantasy; ačkoliv se díky sérii výher ve všech soutěžích umístila v seznamu autorů fantastiky na prvním místě, stejně ten meč nedostala. Je to určitý signál pro nás, ostatní autory: Příští rok nic neposílejme, Tína si dá druhý sturm. Jedinou akcí v oboru fantastiky, kde tak může vyhrát i někdo jiný, než Tína, bude jedině Vemeno 2015, ovšem jen pokud bude Tína opět rozhodčím. ::)



25.11.2014 . . .

Vítěz povídkové soutěže o brahmíní vemeno


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Každému, kdo si dokáže odečíst od seznamu účastníků seznam vyřazených, je zřejmé, kdo vyhrál. Moghova povídka Menej žiarivá budúcnosť si získala naše srdce originálním a propracovaným světem sevřeným ocelovou obručí nekončící globální krize, stejně jako pěknou exkursí do hlubin hrdinovy duše, to vše zamazané hustou vrstvou zoufalství a hrůzy. Mám k povídce pár výtek, hlavně co se týče určité jazykové neohrabanosti některých vět, ale to opravdu není nic zásadního.
Mogh je Madbrahmíně známá veličina. Do našeho kolektivu zaplul právě díky této soutěži a stal se silně (radio)aktivním templářem (hraje ghoula), což mimo jiné znamená, že se průběžně cvičí v psaní, když sepisuje úvody k akcím. Má svůj styl, klidné, stabilní vyprávění, jež pozvolna graduje k dobře postavené pointě. Přijde mi zajímavé, že doáže budovat tíživou atmosféru, a přitom do ní vložit sem tam kamínek absurdního humoru, který přitom neruší.
Jak už jsem psal, Budúcnosť ostře soutěžila se Šestkou. Oba příběhy jsou zasazeny do domácích reálií, oba vyprávějí o klipse, která stále ještě probíhá (Šest "svačinek" odchází spíše z podzemního velkoměsta, než z nuzného vaultu). Obě jsou o psychologii jednotlivce (zasazeného ve spíše volném kolektivu), oba hrdiny čeká osudová volba, která rozhodne nejen o jejich životech. Rád bych si myslel, že na druhém místě skončil zlý hrdina a na prvním ten dobrý - a chvíli jsem si to skutečně myslel - ale pravda je taková, že on to Mogh prostě podal o chlup lépe, než Psychotic. ::)

Tolik tedy k letošnímu ročníku madbrahmíníé literární soutěže. Snažil jsem se spočítat, kolik soutěží jsme již organizovali, ale nedopočítal jsem se - v některých letech nebyla, jindy bylo několik soutěží za rok. Zaujaly vás soutěžní povídky? Hodnotili byste jinak? Chcete se na něco zeptat autorů, anebo naopak vysvětlit něco ve svém dílu? Přijďte si s námi popovídat 5.XII. do Brna, anebo, pakliže se vám nechce jet a boíte se, že bychom vás kousli, alespoň napište na naše forum.




23.11.2014 . . .

Stříbrná medaile


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Boj o první příčku byl nelítostný a do poslední chvíle vyrovnaný. Tína simulovala záchvat, aby si mohla vzít volno v práci a měla tak více času na to nejdůkladnější zhodnocení. Dawen se musel hrozně opít, aby to mohl rozseknout. Na Viky je vidět, jakému hroznému psychickému vypětí byla vystavena. Já, ač unaven na smrt, nemohu spát. Prostě všichni jsme nanejvýš zralí na ukončení soutěže. Tohle je zkrátka psycho.
A tohle je Psychotic:
Šest

Tína: 1
Viky: 2
Cheky: 2
Dawen:
2
Aranelka: 2
Ssyx: 3


Tína:
Povídka se mi líbila, a přestože je pro mě současně povídkou, která patrně nemá vyšší umělecké ambice (na rozdíl od povídky vítězné), ale jejímž cílem je především pobavit, byla jednou z mála, které jsem si s chutí přečetla podruhé. A jediná, kterou jsem si stále s chutí přečetla i potřetí. Proto ji možná hodnotím výš než ostatní - opravdu mě bavila. I ona samozřejmě obsahuje pár gramatických a stylistických chyb, jako ostatně asi každá povídka zaslaná do soutěže (a nejenom do té naší, sama jsem nikdy nesoutěžila s povídkou bez chyb a někdy, při opětovném čtení, jsem byla přesvědčená, že jsem všechny ty patvary snad ani nemohla napsat já) - občas malé písmeno na začátku věty, absence čárky v souvětí, případně ne zcela obratná formulace nebo použití příliš spisovného slova v jinak hovorovém dialogu, které na mě působilo rušivě („Ty jsi tomu také nepomohl,“ poznamenal Adam.). Sem tam možná autor v souvětí zapomněl, čím vlastně začal, a jak by rád pokračoval ("Samozřejmě byla historka, se kterou Pětka s tím novým přišli, se realitě blížila jen v hrubých obrysech."), což znamená, že by povídce, jako většině zaslaných, prospěla důkladnější (auto)korektura. Na povídce oceňuji především to, že byla svižná a zábavná, a hlavní hrdina mi přišel zajímavý, i když rozhodně nebyl tak-docela-kladný-a-sympatický. Myslím si, že autor příběh ukončil v pravou chvíli, i když někomu možná bude vadit, že povídka působí jako úvod k "dobrodružstvím na druhé straně" - podle mě už ale není v tomto rozsahu nic dalšího nutné, pokračovat dál by mi přišlo zbytečné. I kdyby autor místo, kam se hlavní hrdina dostal, dokázal popsat dobře (nebo dokonce originálně), lepší je ponechat ho na představivosti čtenáře (některé naznačené zápletky by si ovšem rozvést zasloužily, např. "Hloupá náhoda. Nebo ne? Že by sem přišel jen proto, aby se mi mohl pomstít?" - to podezření mi přišlo s jedním poměrně bezzubým výstupem dotyčného a jeho smrtí poněkud proplýtváno.). Možná se autor k tomu, co bylo dál, vrátí v budoucnu (ostatně jedna Svačinka už přece bránou prošla, takže jejich případná konfrontace by mohla povídce dodat úplně nový rozměr), tady by to ale mohlo působit jako příliš nastavovaná kaše. Od autora bych si v budoucnu rozhodně ráda přečetla něco dalšího.

Viky:
Povídka se mi velmi líbila a už se těším na příští praktika z.. Eh.. Pardon. Hm. Jeden z favoritů. Rychlá, úderná, s velmi dobrým nápadem a sice očekávatelnou, přesto příjemně nečekanou pointou (až do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli to udělá). Chci na rozdíl od některých hodnotících autora pochválit za skvělé vystihnutí, kdy s povídkou skončit. Kdy už bylo řečeno vše, co je pro vyznění příběhu a pointy třeba a kdy už by další pokračování příběh už jen sráželo. Během čtení jsem si zapsala jen, že od 10. stránky přibylo překlepů z nepozornosti. Za jedna.
EDIT:
Revize

Chekotay:
Třináct stran (zase Arial) vyprávění v minulém čase z pohledu první osoby s prostřihy, řekněme, snů hlavního hrdiny. Vyprávění je plynulé a neodvratně směřuje k dobře připravené pointě.
Velmi se mi líbí už jméno povídky, je krátké, vystižné, neodhaluje nic z pointy, dobře se pamatuje. „Šest,“ řekne si člověk. „Šest, šest.“ a jde si pustit písničku. Jenže příběh se rozjíždí a záhy je jasné, že se bude hrát trochu svižnější žánr.
Autor předvádí schopnost popisovat charakter světa i hlavního hrdiny jen tak mimochodem, nenásilně, a přitom jde o svět originální. Některé pasáže jsou jen nastíněny, jiné – ty, které čtenář potřebuje znát – rozepisuje dopodrobna. Oba aspekty jsou vyvážené.
Představení týmu je hezké, jsou tam ti, co mají jména (=jsou důležití, zapamatuji si je a oblíbím) a ti, co jména nemají (=kanonenfuter). Autor neponechal nic náhodě a zajistil si další kladné body osmapadesátkou, to zabere vždy.
Plížící scéna je právě taková, aby člověka napnula, akční scéna je právě taková, aby rozpumpovala krev a – bum ho! Krásný závěr, v němž se obě linie spojí a všechny dílky skládačky zapadnou do sebe. Takhle se to má dělat. Jak říkával strejda Dolfi: Jedna povídka – jeden úvod – jeden závěr!
Dobře, tak proč tahle věc není na prvním místě?
Závěr na mne fungoval jenom poprvé, při druhém čtení už se objevily pochybnosti: I kdyby skočili do krytu a bomby se deaktivovaly, pořád by seděli v krytu hned vedle brány a hromady démonů. Takže by stejně byli v pasti. Takže Martin nebyl ďáblův spratek, ale racionálně uvažující odsouzenec k smrti, který si mezi jistým zánikem a neznámem vybral neznámo.
Linka pomsty Pětky na Martinovi je možná naznačena až příliš silně na to, že není dále rozvedena. Stejně jako u jiných podobných otázek (Kdo je Vůdce? Odkud se bere všechna ta technika?) mi to ale nevadilo. Povídce by pomohlo vychytat pár drobných chybiček, spíše stylistických, než gramatických, a možná ji zkusit ještě víc zhustit, z třinácti stran na, řekněme, deset. Přitom ovšem zachovat rychlost vyprávění. To není nic snadného a ani délku nemohu považovat za vyloženou chybu nebo negativum. Tím hlavním, co u mne rozhodlo v posunutí povídky na druhé místo, bylo totiž už samotné téma, které není mým šálkem čaje. Ta povídka je dobrá, bavilo mě číst ji poprvé, ale podruhé už bych ji nečetl, kdybych nemusel, protože tenhle typ děl prostě neupřednostňuji; s tím ovšem autor jen těžko něco udělá.
Ech, už se zase hnípu v drobnostech, tedy zkráceně: Povídka mě nepřiměla představit si, jak bych se zachoval na místě hrdiny já, což ovšem není vina autora, vyplývá to ze syžetu. Povídka, která této velmi ostře konkurovala, to ovšem uměla udělat, a proto skončila na prvním místě a odsunula Šest na druhou pozici. Srovnání se nabízí více, nechám si je však do hodnocení zlaté příčky.

Dawen:
Tady už snad ani není co vytýkat. Velmi mě potěšilo, že se někdo z autorů odvážil podívat na apokalypsu tradičnějším způsobem a vynechal atomovky a tak. Zkrátka staré dobré peklo na zemi. Autor perfektně vyvážil délku povídky a dávkování akce. Podařilo se mu mě až do poslední chvíle držet v nejistotě, jak povídka dopadne. Konec přišel v pravou chvíli a velmi se mi líbí způsob závěrečného střihu. Musím přiznat, že bych si velmi rád přečetl něco dalšího z tohoto univerza, byť bych asi navzdory zvědavosti dal přednost příběhu jinému, než pohledu na to se skrývá za branou. Styl povídky by se dal přirovnat ke tvorbě Kulhánka a Kopřivy. Velmi podobná je povídka úvodní části Kulhánkova Stroncia, což rozhodně není na škodu. Chyb je v povídce pomálu a člověk je v zápalu četby s chutí odpustí. Velmi dobře, jen tak dál.

Ssyx:
Skupinka trestanců na sebevražedné misi je velice zajímavé téma a schopný tahoun příběhu. Už při prvním čtení mě povídka zaujala řemeslně poměrně dobrým zpracováním, kryjícím drobné gramatické chybky, které vynořily až při druhém, mnohem pečlivějším a kritičtějším čtení. Povídce škodí z mého úhlu pohledu hlavně přebytek trojteček a neuvedení jmen Pětky a Šestky. Celkově mi styl psaní připomíná knížky od Kopřivy a Kulhánka, což přispělo jako klad k hodnocení. Dlouho jsem se rozmýšlel, která povídka by měla v soutěži obsadit první místo, ale autor bohužel ubral pár kritických bodů svému dílku tím, že nechal otevřený konec. Autore, apeluji na tvůj smysl pro čest a napiš pokračování za branou a konečný konec.




22.11.2014 . . .

Šílená brahmína zve ke korytu


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Protože vítězové jsou již zřejmí a protože stříbrnou posici vám představím až zítra, chtěl jsem sepsat drobné zhodnocení soutěže. Nakonec jsem zjistil, že mi stačí si jen vypůjčit pár odstavců z minulého ročníku:

Ve vaultu vládne smutek a nervozita: "Vytřídit ty špatné, to bylo lehké, ale jak mám teď seřadit ty dobré?!" lká Viky a hrabe v hromadách potištěných papírů, které pokrývají hory neumytého nádobí i rozebrané intenzimetry a na nichž již rostou masité plodnice bedel a čirůvek. Milí čtenáři, buďte rádi, že jste této hrůzné procedury ušetřeni a že přicházíte k hotovému.

Do toho ty věčné debaty: "Jak to autor myslel? To jako že naše transcendentální jsoucno je realitou atomového výbuchu nihilisticky pokřiveno?" a "Nemá to být transdentální?"
Pak je zde ještě skvadra zmatkařů, kteří tvrdí, že soutěž byla potichu ukončena a tým všechny ceny propil, a skupinka tvrdící, že vše je dopředu rozhodnuté, sudí jsou zaplacení a autoři doufající ve výhru jsou bláhoví a naivní. Nervozitu ve vaultu utěšuje jen četba povedených děl o zániku Prahy, která ovšem bohužel nejsou soutěžní.


Soutěž měla probíhat anonymně, ale takřka všichni autoři toto nerespektovali a prokázali mimořádnou vynalézavost, když šlo o to, kam všude se ve svém díle podepsat. I přes toto porušení kritéria soutěže jsem všechny povídky přijal, protože kdybych je vyloučil, tak nemáme co hodnotit. Nakonec se stejně ukázalo, že většina soutěžících má tak výrazný styl, že pro protřelé brahmíňany není problém autory identifikovat. Obdobně jsme přistoupili také ke kategoriím: Zařazení díla bereme velmi volně. U několika povídek není jisté, zda jsou vůbec postapo, u dalších zase zda to jsou vůbec povídky. Celková úroveň mi však přijde vyšší než loni. Bohužel na několika kusech se zřetelně projevila uspěchanost. Myslím, že pokud cítíte touhu zúčastnit se příštího ročníku soutěže, měli byste v tuto chvíli dopisovat svůj soutěžní příspěvek, aby měl aspoň ten jeden rok na pořádné dozrání. Povídky jsou jako medovina.

Já mám z téhle soutěže žaludeční vředy už teď.

Konec citací.
Zvláště předposlední odstavec bych rád vypíchl, pokud se chcete zúčastnit příštího ročníku, tak právě teď je nejlepší chvíle na dokončení soutěžní povídky a vstup do nekonečných kol revizí, ladění a chytání chyb.
Soutěžní povídky se mi líbily, ty vyhrávající se mi líbí velmi a ty největší paskvily byly již milosrdně zapomenuty (a ani Tyler Baker se s odstupem nejeví tak špatný; znovu ho číst ovšem nebudu).

Jako vždy i letos proběhne veřejné setkání za účelem předání cen a jako vždy to bude v Brně. Moc rád bych tam viděl výherce (nebudou-li moci dorazit, zašlu jim cenu poštou, ale tomuhle peklu bych se rád vyhnul; právě snaha o duševní hygienu je důvod, proč po vás nechceme zaslání výtisků. (A také rozvoj techniky, kdy už skoro každý z nás má mobilní telefon a může si ty povídky číst na něm.)), stejně jako ostatní soutěžící a vůbec všechny brahmíňany a naše spojence v ilegalitě. Zamluvil jsem pro nás salónek v restauraci Time Out v Brně-Řečkovicích (jak se tam dostat z Hlavního nádraží si přečtěte zde), počítám tak s patnácti účastníky. Útratu si platí a spaní zařizuje každý sám, osvědčenou variantou je kempování v blízkém lese. Celé mechceche se odehraje 5.XII. od 17. hodin. O následné afterparty ještě rozhodne Tína. Pokud byste si připravili nějakou presentaci na počítači, budeme tam mít notebook napojený na projektor a Internet. Kouření v salónku je zapovězeno. Pro děti je připraven dětský kouteček. Vlastní potraviny je nevhodné konsumovat v prostorách restaurace, nicméně na afterparty přijdou nepochybně k duhu.




21.11.2014 . . .

Bronzová medaile


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Dostáváme se k povídkám, které mají svou barvu. Čeká nás jedna, která je temně fialovomodrá až takřka černá, jedna, která je jasně žlutočervená - a tahle, tahle je sytě trávově zelená. (Já vidím barvy, Tína zase zlatou a stříbrnou pozici "chutnala".) Autorem bronzové povídky je Řepa.

Tohle je můj revír

Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 4
Dawen:
3
Aranelka: 3
Ssyx: 2


Tína:
Povídka, kterou rozhodně nemohu a nechci označit za špatnou (ani po stránce gram-stylistické, ani po stránce obsahové, třebaže obojí má své nedostatky), přesto jsem ji od prvního přečtení nepovažovala za adepta na dobré umístění. Vadil mi způsob seznámení s poněkud schématickými postavami (sedm, osm odstavců koncipovaných jako Kdo je kdo brožurka) a jejich airsoftový původ, který na mě působil poněkud fanfiction dojmem - seznámení s nimi ("vysoký, šlachovitý, tvrdý, ale spravedlivý, s přirozenou autoritou, za níž byli ostatní ochotní jít až do pekel") ve mně nevzbudilo příliš chuti pokračovat ve čtení, možná proto se mi povídka zpočátku četla těžce. Číselná označení mi příliš nesedla, občas jsem se ve všech těch Nulách a Sedmičkách ztrácela, což by se mi, pokud by hrdinové měli "normální" jména, pravděpodobně nestávalo, na druhou stranu působili jako družstvo kompaktně a asi nebylo až tak zásadní, jestli zrovna mluví ten, nebo onen. Nicméně vyprávění samotné hodnotím jako realistické, což je nesporné plus povídky, popis "postapo světa" jako propracovaný a uvěřitelný - a sedly mi i "military fetiš" pasáže, možná proto, že je sama psát neumím, ale moc ráda o nich čtu. Dialogy jsou podle mého živé a přirozené, i když se v textu občas objeví trochu kostrbatá věta ("Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně.") nebo zbytečně rušivá chyba ("standart" místo "standard"). Povídce by po stránce stylistické prospělo ještě trochu se "vypsat".

Viky:
Zajímavý příběh, chtěla jsem číst dál a dozvědět se, jak to dopadne. Ovšem při druhém čtení jsem si povídku užívala už méně, hnacím motorem byla zvědavost a ta je již ukojena. Oceňuju ozančení postav pouze čísly, aspoň mi tolik nevadilo, že mi splývají jeden s druhým (podobně jako trpaslíci z Hobita). Ostatně jejich osobnosti a odlišnosti v dovednostech nejsou pro vyznění povídky důležité.
Autor by měl zapracvat na stylistice a zejména si dávat pozor na slovosled, aby byl ve větách kladen důraz na to, na co má být kladen, a aby věty nebyly zbytečně zmatečné. Také by si měl dávat pozor na dodržování středního rodu a koncovky -o/a u sloves, na rozdíl ji/jí a zkontrolovat si čárky vě větách. Pak už budou jeho díla téměř bezchybná a jistě si najdou své čtenáře. Na mne to byl sem tam až moc military fetiš. Také mi trochu vadí, že je to spíš vyprávění, než povídka, a že postapa je tam pramálo. I přes všechny výtky, kterých jak tak koukám není málo, se mi tohle dílo opravdu líbilo a dávám mu proto známku dva.
Revize

Cheky:
Deset stran Arialem, moje oči pláčou. Plakaly by, kdyby nebyly úplně vyschlé. Kéž by plakaly.
Technicky jde o jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu nezaujaté třetí osoby, tedy asi nejjednodušší forma. Nic proti tomu, je lepší dobře zvládnout jednoduchou věc, než pokazit složitou a podle chabé zásoby jazykových prostředků v povídce použitých soudím, že autor zvolil formu adekvátně svým schopnostem. Věřím však, že dospělý člověk schopný napsat deset stran souvislého textu je schopen také sestavovat souvětí a nikoliv se vyjadřovat jen v holých, jednoduchých větách. Úsečnost má své využití, třeba při popisu boje, ale když dojde na popis krajiny, charakteru, minulosti, pak je nepříjemná.
Příběh reaguje na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě a odvozuje z ní linii blízké budoucnosti. Odehrává se v jihozápadní části Čech a z popisů je zřejmé, že autor umí číst mapy, anebo kolem aspoň jednou jel rychlíkem, čímž chci říct, že míra popisů krajiny je právě taková, aby navodila atmosféru, ale nesklouzává k nudné lyrice opěvující autorovo bydliště, jak se stává jiným autorům (třeba mě). Něco přes stránka je úvod, něco méně než stránka je závěr, mezitím osm stran vyprávění, tři akce a dva pokusy o psychologii, to považuji za solidní rozložení. Pointa není nijak světoborná, ale pracuje s pesimistickou notou a tak i malé překvapení je příjemně osvěžující.
Obecně není povídka nijak výrazná, nemá žádný vynikající bod, plyne stálým tempem, kupodivu i na opakované čtení stejně příjemně. Trochu jsem se bál, jestli ji nahoru nevytáhla právě reflexe současného strachu z ruské invaze na Ukrajinu, ale když jsem si to promyslel, soudím, že to byla právě tahle příjemnost.
Nyní proberu pár věcí, které mi vadily. Je tam víc takových kousků, které drhnou, ale tyhle jsou patrně symptomatické.
Hned ze začátku, v prvním odstavci následujícím po úvodu, je v šesti větách pětkrát použito sloveso „měl“. To je zlo, za které jde u slohových prací na základní škole známka o stupeň dolů.
Přímá řeč, na kterou navazuje věta, končí čárkou (otazníkem, vykřičníkem), ne tečkou. Asi takto:
„Jardo!“ zvolal. „Jardo?“ zeptal se. „Jardo,“ řekl prostě.
Je potěšující jednou číst radiovou komunikaci, která dodržuje protokol, a ne jen to, co si spisovatelé obvykle vymyslí na základě sledování seriálů, ale na příštích dvacet let to stačilo. V této povídce to perfektně sedlo k ostatnímu military fetiši, ale pro případnou příští tvorbu upozorňuji, že by to mohlo být nezáživné.
Představování členů grupy je možná až zbytečně roztahané. Dodnes nevím, kolik jich tam vlastně je (Nula až Devět, takže deset, ale Osm chybí...), ani kdo jak vypadá – nikde dál to není důležité. Chápu, že autor při psaní měl před očima své kamarády ze softu, ale pro nás a tuhle tříakční záležitost není důležité, kdo má jaké vlasy. Osobně se mi s čísli pracuje nedobře, asi by bylo lepší, kdyby si říkali Adam, Bořek, Cecil, ale to je osobní názor, a navíc už to ukradl Neff. Takže OK.
Trochu horší je, že sice víme, že Trojka má PKM, ale už nevíme, co má Čtyřka. Je psáno „malý kulomet“ a až později zjistíme, že to je  taky PKM. A když už z povídky víme, že dva borci mají PKM, dva mají RPG a starší střelec má SVD, tak už nám autor možná mohl představit i verzi útočné pušky AK zbytku bandy (třeba jestli měly granátomety). S tím suvisí následující věta: „Dále noční vidění a ke zbraním AN-PEQ.“ Mluvčí dává najevo, že ke zbraní chce přesně tuhle věc a žádnou jinou, zato noční vidění chce nějaké, je mu fuk jaké. Lépe by znělo buďto „noční vidění a laserový zaměřovač“, anebo trvat na konkrétním typu u obojího. Ve druhém případě by mohl mluvčí trvat také na dalších věcech se sexi zkratkami (granáty, svítilny, autoinjektory, co já vím).
Trošku mi vadil západočeský dialekt: „čudzá reč“, „drška“. Zvlášť ve spojení s japonštinou a mečem, což je prvek, který narušuje jinak syrově realistickou povahu vyprávění zbytečným zesměšněním. Další podobný zádrhel je zde: „Jenže jaký je vlastně jejich status, když nejsou vojáci?“ Autor představil družstvo jako lidi, kteří dlouhá léta studují bezpečnostní studie, vědí, co je AN-PEQ, ale nevědí, jaké postavení mají v mezinárodním právu? (Jsou kombatanti stejně jako příslušníci pravidelných ozbrojených sil.) Jak je to dlouho, co to Justy tady na Brahmíně vysvětloval? Sotva rok? Doučit!
Dále bych měl asi určité výhrady k použité taktice, ani ne tak pro samotnou taktiku, jako spíš pro autorův popis.
Psychologie není v příběhu takřka žádná, snad až na dialog mezi Pětkou a Šestkou, který autor podává, jako by měl vyznít dramaticky, ale přitom to je něco na úrovni „Dneska zase fazole. Hm.“, a pozdější výslech zpravodajcem a následnou ztrátu nadějí. Ne že by mi to vadilo, jednotku jsem vnímal jako jednotku a jednotliví lidé mi byli ukradení.
Tak, až doposud to byly malé, drobné chybičky, které mohou utéci každému. Teď ale to naprosto zásadní, za co by Řepa zasloužil naplácat bobřím ocasem, a totiž skoro až fatální neobratnost při práci s jazykem, který sice používá česká slova, avšak poskládán je poněkud Anglosasky:
„Velitel se chytil za krk a z něj mu stříkala krev na všechny strany.“ → „Velitel se chytil za krk, krev stříkala na všechny strany.“
„Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně“ →  „Družstvo, stále  v maskáčích, sedělo v jídelně na nějaké základně“ (Na jaké? Když už je použito slovo „nějaké“, mohlo tam být klidně „německé“, „vojenské“, „americké“, „oblastní“. Nebo tam nemuselo být nic.)
„Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce jim dali i pivo.“ → „Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce dostali i pivo.“
„ačkoli nebyla z hostitelů cítit zášť“ →  „ačkoli z hostitelů nebyla cítit zášť“
„neměli kontakt s nepřítelem“ – To je něco jako „mít sex“. Zrůdnost.
„a bylo slyšet zdáli mnoho výbuchů“ → „a zdáli bylo slyšet mnoho výbuchů“
Fráze „s vybavením, o kterém mohli doteď jen snít.“ je v rámci jedné stránky použita hned dvakrát, doslova stejná.
Také je trochu zmatečné, co vlastně říká následující dialog:
„Doufám, že tohle milosrdenství se nám nevymstí,“ pronesl Devítka.
„Na to vem jed.“
a) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim vymstí.
b) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim nevymstí.
(Správná odpověď: C is richtig! Devítku vlastně nikdo neposlouchá, druhý mluvčí v té scéně sděluje, že propuštěného vojáka čeká trpký osud. Vůbec nehovoří o osudu své skupiny.)
A když pak člověk čte „Třeskl tichý štěk,“ vzpomene si na Pan Kaplan má třídu stále rád a ukázku v čítánce: „Skočil na mě skok.“ Ti všímavější začnou pátrat, jak vlastně tichý štěk třeská (no, na rovinu, moc mu to nejde).
Vedle toho je už jen drobnost, že třeba výraz „NATO standart“ je něco jako „vlajka NATO“, protože standarta vlaje, zatímco standard je norma. Holt/hold, standart/standard, ji/ji, černá/bíla, bába/sníh, to jsou klasické případy a i když bych se svým žebříčkem/řebříčkem neměl vyskakovat, musím na to upozornit. A další drobností je psaní velkých písmen ve jménech etnik. Zatímco rus je příslušník mnohamiliónové rozpínavé populace samostatně plachých, ale velmi odolných jedinců libujících si v netěsných bytových jádrech, nekontrolovatelné populační dynamice a stravě, kterou jiní považují za odpad, Rus je příslušník... ech...
No raději toho nechme.

P.S.: Původně jsme se nechtěl rozepisovat, ale nedalo mi to. Prostě ne.

Dawen:
Plastometná romance, která se zvrhne v dost dobré military postapo. Deus ex vrtulník a katány included. Líbí se mi setting světa, který dokazuje, že dobré postapo může být i něco jiného než věčná poušť, atomovky a enkláva. Co mi však trhalo žíly bylo výše zmíněné airsoftově romantické seznámení s postavami. V této pasáži jsem měl sto chutí přestat číst, až tak kontrastní je k povídce jako celku. I ta katána či co byla trochu příliš v jinak poměrně střízlivě pojaté akci. Moc se mi líbilo pojmenování postav pomocí čísel, které postavám sedí mnohem více než nějaké nablblé jméno, dívám se na tebe Tylere B. A byť jsou charaktery postav nastíněny jen zběžně není problém si je oblíbit. Na povídce je znát, že autor prostředí do kterého ji zasadil velmi dobře zná, což notně přispívá k realističnosti vyprávění. A musím říci, že prostředí mi vyloženě sedlo. Je mnohem jednodušší ponořit se do povídky zasazené do českého pohraničí, než do anonymní pouště kdesi v Americe. Překvapením byl konec, opravdu jsem čekal úplný opak toho co přišlo a musím říct, že mě to potěšilo, byť na takové konce většinou nejsem. A vůbec střílí se tam Ivani!

Aranelka:
Tahle povidka se cetla snad sama. Dej byl svizny, military fetise dost, ale ne tolik, aby me to odradilo. Moc se mi libil ten optimismus "kdyz se budeme snazit, muzem udelat rozdil!" Uvedeni hrdinu na scenu bylo krecovite, ale cisla misto jmen byla osvezujici, ale problem byl, ze postavy nedostaly moc prostoru se rozvijet a proto nebylo uplne jednoduche mezi nimi rozlisit. Ale podle me by to jmena nezpravily. Tempo cele povidky bylo tak akorat, ani jsem si nevsimla, jak to bylo dlouhe. Libilo se mi, jak autor pracoval s prostredim, evidentne celou oblast velmi dobre zna a povidce to hodne prospelo. Celkove se mi povidka opravdu libi.

Ssyx:
Zasazení povídky do českých luhů a hájů dokázalo brnknout na málokdy používanou patriotickou strunu. Svižný úvod do prostředí a reálií naznačil dobrou čtivost textu, která se i přes mírně tabulkovité představování postav a drobné gramatické i stylistické chybky udržela celých devět a půl stránky. Děj byl hlavní devizou povídky, někdy až na úkor postav, u kterých čtenář občas zapomene, kdo je kdo. V tomto případě to díky napětí, ženoucím čtenáře dál, ani příliš nevadilo. Deus ex machina v podobě štědrých spojenců byl použit v rozumných mezích a nijak nerušil plynulost a logiku příběhu, což hodnotím velmi kladně.





20.11.2014 . . .

Tajuplný obsah brahmíního vemene


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Hele, soutěž O brahmíní vemeno je v první řadě soutěží o prestiž. Člověk, co se umístí na prvních příčkách se stává člověkem... ehm... na něhož si občas někdo vzpomene... a lidé, co končí na příčkách posledních, se dostávají do řečí a do počítačových her. Takže by vám všem měl stačit diplom!
Ale doba je zlá a za diplom ani kuře nehrabe, že? Mrzký mamon stal se pasákem Kalliopé, jak hluboko jsme tom klesli, ó tempora, ó mores, za mých mladých let, když člověk pracně popsal celou hliněnou destičku a zaslal ji do soutěže na Madbrahmíně, tak mohl vyhrát v tom nejlepším případě krabici děrných štítků s celým obsahem webu, ale to by dneska asi také neprošlo.
A když už se mám s váma všema setkat, tak tvrzení, že jsem ceny pro vítěze propil, by mi asi taky fazónu nezachránilo.
Takže vám raději prozradím, že nějaké ceny jsou. První si z cen vybírá vítěz, druhý druhé místo, třetí třetí místo, zbytek jde na charitu (účet "Chekotay v nouzi").
Každý z první trojky si vybere dvě ceny: Jednu "hlavní cenu" a jednu "parazitní cenu", totiž nějaké to DVD s filmem.
No a nyní tedy ty hlavní ceny:

Ochranná maska M-10M včetně lícních filtrů zatavených v originálních obalech a atombordelu JP-75. Velikost 1. (Nic pro patricijské nosy.)

Image

Tričko Vault šílené brahmíny unisex velikost M, kulatý výstřih, k tomu sluneční brýle a magnetka.

Image

Survival kit: Taška vz.80, karta pro přežití, nepromokavé pouzdro na zápalky, obvaz vz.80, mini lékárnička, polní láhev, jodid draselný.

Image

Kapesní nožík Victorinox Trailmaster Black.

Image

Knížka: Petr Schink: Špinavá práce.

Image

Knížka: Mičihiko Hačija: Deník z Hirošimy, Praha, 1956. Antikvariátní stav, původní přebal.

Image

- Počítačová hra: Fallout Classic Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD, Cenega). 2×
- Počítačová hra Fallout 3 (PC DVD).
- Počítačová hra: Fallout Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD).

Parazitní ceny:
Image

- Film: Mad Max: Beyond Thunderdome (archivní stav, DVD).
- Film: Číslo 9 (DVD).
- Film: Potomci lidí (DVD).
- Film: Waterworld (DVD).
- Film: Utajené nehody nukleárních zbraní (DVD) 2×.

Když se tak na to dívám, asi bych to mohl nějak zakomponovat do jediného obrázku, jako minule, ale minule to dělal Ratman a on má tydlencty fotošop skilly, zatímco já ne.
Mimochodem, zavedl jsem tag "Brahmíní vemeno" a zpětně upravil pár aktuálek, takže nyní bude proklikávání se k minulému ročníku jednodušší. Ty ještě starší ročníky si ale budete muset vyhledat postaru, přes "Soutěže". Což mě přivedlo k nápadu, že bychom mohli nějaké soutěže dělat častěji. :)




19.11.2014 . . .

BV: Čtvrté místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Další povídka a zase je v ní ghoul? Tahle soutěž smrdí! Ale užijte si to, je to pěkná minipovídka a já vám slibuji, že to je poslední ghoul v tomhle ročníku. Příběh napsal Mogh a já k němu dodám malou perličku: Dva týdny poté, co jsem tuto povídku přijal do soutěže, se mi stala právě taková příhoda s šutrákem, jaká je popsána i v ní. Naprostou náhodou - sice u toho byl Mogh, ale byl v tom nevinně, ten kámen mi dal UnderCage.

Noc pred bitkou

Tína: 5
Viky: 5
Cheky: 3
Dawen:
5
Aranelka: 4
Ssyx: 4


Chekotay:
Měli jsme letos v soutěži svět Fallout Online, svět Fallout: New Vegas, svět Fallout: Resurrection a nyní přišel čas na příběh ze světa Templářů VŠB, což je taková naše skupina provozující něco, čemu by v méně slušné společnosti možná i říkali LARP. V zásadě to funguje tak, že když se někdo zle zmíní o našem vaultu, tak se k němu pak v noci přikrade rozverný kněz Miroslav a narve mu jekorový tesák do náhodně zvoleného tělesného otvoru. Když zrovna nejsou děsně badass, dělají templáři i jiné věci, jako třeba umírají hlady, mrznou, hoří, bloudí, vlhnou, hrabou, krvácejí nebo se dusí. Tolik na úvod a k vysvětlení, že postavy této povídky jsou nám povědomé a , Viky, Tína a Dawen ty lidi známe osobně. Naštěstí jsou zde ještě Ssyx a Aranelka, jejichž recenze jsou nezaujaté.
Myslím si, že umístění příběhu do osobně známých reálií není na škodu a že si jej vychutná stejně dobře čtenář, který zná Moravsko-Slovenské pomezí, jako čtenář, který v životě nevystrčil nos z Böhmenu. (Docela by mě zajímalo, jak by působily naše povídky ze světa Falloutu na lidi, kteří bydlí támhle někde u Klamath Falls, Modocu, Rena či Bakersfieldu.)
Povídka je v rozsahu mikro a asi z jedné třetiny ji tvoří retrospektiva, pointa je jednoduchá, nenásilná a příjemná. Text je přiměřeně sporý, jazyk dostatečně bohatý, zkrátka, povídka se mi líbila, je to právě takový styl, jaký se mi líbí. Také jsem ji ze všech sudích hodnotil nejvýše. Tína a Viky se mnou hrubě nesouhlasily, ale já si jsem jistý, že pět odstavců vloženého příběhu není tak mnoho, aby si člověk nepamatoval těch osm předchozích.
Když je tak super, proč povídka neskončila na ohodnocených pozicích? Právě proto: Je mikro a má jednoduchou pointu. Jiné soutěže zavádějí oddělenou kategorii mikropovídek, ta naše zůstává literárně nekorektní a diskriminační, protože pořád věřím, že dokonale vybroušená mikropovídka se silnou pointou má šanci zvítězit nad „standardními“ povídkami i bez zavádění kvót. Navíc si myslím, že v tomto případě není autor „vytrestán“ zasláním mikropovídky, protože Mogh využil neexistenci početního stropu a do soutěže nasadil díla dvě.

P.S.: Pamětníkům možná tenhle příběh připomene klasickou brahmíní povídku Bitva u New Bendu.

Dawen:
Povídka která se svou atmosférou naprosto hodí k současnému mlžnému podzimnímu času. Jen mi trochu nesedí použití postav které znám v realitě a část ve které je popisována bitva v minulosti. Avšak mýtická atmosféra a věčný průvodce s cháronovskými prvky mě nutí umístit povídku na páté místo.

Aranelka:
Povedena povidka, svizna a kratka, velice dobre se cetla.

Ssyx:
Krátké melancholické nahlédnutí do vzpomínek starého ghoula. Povídka zasazená do kulis brahminího univerza byla řemeslně dobře napsána, avšak skončila dříve, než se stačila řádně rozjet.





17.11.2014 . . .

BV: Páté místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Doufám, že jste si užili dnešního svátečního dne okořeněného krásným postapo počasím, vyrazili do ulic, našli svého lokálního bolševika a obdarovali jej pravdou a láskou, co se do něj jenom vešlo. Třeba v Praze to k jednomu takovému nemají daleko, je to jenom trochu do kopce. My jsme si udělali malé cvičení civilní obrany a Tína vyhrála další literární soutěž, letos už snad poslední. A teď si dáme další povídku. Při hodnocení si párkrát vyměnila místo s předchozí, její finální umístění je výsledkem jemné licitace. Také skvěle odráží nálady v rozhodčím týmu - všimněte si, jak je dnešní hodnocení zrcadlové ke včerejšímu.
Nuže, práci napsal Merlin Zebra a jmenuje se
Rodový proud

Tína: 4
Viky: 6
Cheky: 6
Dawen:
4
Aranelka: 5
Ssyx: 5


Tína:
Zajímavá povídka, na které se mi líbila především postava cynického hlavního hrdiny a jeho specifický úhel pohledu na svět. Oceňuji svižné tempo a dle mého dobře zpracovanou "hláškovitost" povídky, ačkoliv první část ve mně vzbudila dojem, že budu číst o něčem/někom trochu jiném. Ideální délka, poněkud "rychlý" konec. Pro mě rozhodně dobrá povídka, která mě bavila, ale které by prospělo ještě krátké uležení a hlubší autokontrola (občas pravopisná chyba, chybějící slovo ve větě, stylistická neobratnost, ale všeho pomálu, takže možná nechybělo moc a povídka mohla být po této stránce téměř bezchybná). Stručně tedy - dobře se mi četlo.

Viky:
Tato povídka mne zaujala jen zklamáním, které z její četby mám. Za hlavní nedostatek považuji, že se autor nejspíš nemohl rozhodnout, o čem že bude psát. První část povídky nastiňuje (či spíše se neúspěšně snaží) neutěšený svět, ve kterém je to k sebevraždě blíž než k životu, aby byl těnto nástin zahozen a o konce povídky nevyužit. Tahle pasáž může být vystřihnuta a zbytku povídky to nijak neublíží. Druhá část je (nebo se spíš snaží být) humorně hláškovitou akcí mezi hrdinou a skupinou ozbrojenců. Třetí části, ze které si autor vzal název, je věnována půlka jednoho odstavečku, což je k jinak zajímavému krysařskému motivu až hanebně neuctivé - je využit pouze k osvětlení pointy druhé části (tedy snad to měla být pointa), jinak s ním autor nijak nepracuje. Škoda, ale třeba se této představy chopí jiní autoři ghoulích povídek a rozvedou ji v zajímavý příběh. Stylistika by chtěla ještě učesat, gramaticky je povídka témeř bez chyb.
Revize

Cheky:
Je hodně zvláštní, že se v soutěži objevily hned dvě povídky vyprávěné z pohledu ghoula, a ještě zvláštnější, že skončily hned vedle sebe. Zajímavé. Taky je zajímavé, že ta první se mi líbila a ta druhá se mi nelíbila. Například se mi nelíbil úvod, v němž jsou sice představeny hned tři postavy (z toho jedna mrtvá a dvě nemrtvé), ale dál pokračuje jenom jedna a ty zbylé jsou zahozeny. Asi měly pomoci vykreslit charakter hlavního chachara, leč mě to přijde jako plýtvání. Také se mi nelíbil následující dialog ve stylu "naleštěné zbroje potkávají drsňáka z pustiny", a to hlavně proto, že jsem to už četl snad stokrát. V dějinách Madbrahmíny to bylo ústřední motto první války mezi BoS a Antibosem. Což autor samozřejmě nemohl vědět (pokud to není nové alter ego Bennyho), takže mu to nemůžu mít za zlé, ale prostě "jujdamane, já jsem tak drsný a oni jsou takové buzny" jde mimo mne. No a pak se mi nelíbil ani dialog v kostele. Ono když spolu hovoří dva bezvěrci o víře, může to být sranda, ovšem ne každý je otec Miroslav. Následuje akční závěr a krysařovské vyvrcholení, což je pro změnu dobré. Ovšem až v tuto chvíli mi v hlavě přestává strašit ten mrtvý synek (kdo ho zabil a proč?) ze začátku.
Těžko se mi to hodnotilo, není to můj šálek čaje, nemám rád tenhle typ hrdinů, ale technicky je v pořádku a má i pěknou pointu. Myslím si, že z hlediska konstrukce příběhu by zasloužil uříznout celý začátek a ze "zabili syna - manželka je kráva - beru náboje a mizím - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál" udělat menší, symetričtější "toulám se světem dvě stě let - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál". Anebo naopak, přidat za závěr něco, co by vysvětlilo (a vyřešilo) ten úvod. Já mám prostě rád takové kulaté příběhy.
Jsem si každopádně jist, že si povídka najde své fanoušky a doufám, že autor bude psát víc.

Dawen:
Povedená svižná povídka, se zajímavou pointou. Navíc řemeslně zvládnutá. Hlavní postava má psychologické pozadí adekvátní povídce a rozhodně nejde o anonymního geroje číslo 68. Ghoulovitost hlavní postavy a pasáctví méněvědomých bratří je zajímavým prvkem, který povídku povyšuje nad ostatní. Za mě čtvrté místo.

Aranelka:
Co ma znamenat rodovy proud? Jinak tematika krysare mi prijde zajimava, ale takova useknuta a nevyuzita.

Ssyx:
Úvod, jak ze starého filmu se Segalem, rychle přešel ve svižnou akci z ghůlího pohledu se zajímavou pointou.

Ještě Chekotayova poznámka: Na zítřek vyhlašuji ze zdravotních důvodů přestávku.




16.11.2014 . . .

BV: Druhé kolo, první padlý


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dobré ráno, pokud právě obědváte, naše literární soutěž postoupila do druhého kola. Šest povídek, které postoupily z kola prvního, bylo zhodnoceno znovu a každý soudce je seřadil od nejlepší po nejhorší, já jsem každé posici přidělil body, sečetl, vydělil počtem soudců a vznikl žebříček, se kterým nesouhlasí všichni stejně. :o) (Mimochodem, děsně se mi pletou slova "žebříček" a "řebříček", tak jsem se mrkl do jakési příručky a prý je možno obojí.) Změna ve způsobu hodnocení umožňuje lépe vychytatjemné subjektivní rozdíly mezi povídkami, které prošly hrubým sítem prvního kola a jsou po řemeslné stránce v pořádku, respektive neobsahují zásadní nedostatky. Tak se nedivte, že se tady objevují nějaké pětky, šestky. Viky opět provedla korekturu povídky, její poznámky jsou k přečtení v revizní verzi.
Na šestém místě je tedy Sybrakova povídka
Nemusíš myslet na minulost

Tína: 6
Viky: 4
Cheky: 5
Dawen:
6
Aranelka: 6
Ssyx: 6


Tina:
Povídka nebyla špatná, i když samozřejmě ne bezchybná - některé chyby, především gramatické a stylistické, byly zbytečné, opakovaly se a rušily mě pokaždé, když jsem na ně narazila (typicky dvojtečka, případně problémy s ji/jí, shodou podmětu s přísudkem, což je častý problém povídek, atd.). Čtení mě nicméně bavilo, povídka byla rychlá a přiměřeně dlouhá, vadilo jen občasné (na mě až přílišné) melodrama a ne zcela uspokojivé zakončení, nicméně kladně hodnotím atmosféru i plynulost a "svěžest" dialogů.

Cheky:
Ozvěny kroků ve stokách města, v němž nikdo nebydlí. Skučení větru mezi plechy Highwaymana kdesi uprostřed pouště. Špaček cigarety kutálející se mezi kameny na temeni hory, která nepotkala lidskou bytost již celá staletí. Monotónní mumlání modliteb starce, jenž jediný z celé vsi přežil morovou epidemii. Jednoduchý rytmus. Monotónní balada vyprávějící příběh, který nikoho nezajímá. Nic neznamená. Nic nezmění. A přesto, přesto je zde někdo, pro koho ty střepy rozsypané v koutech rozpadlé duše mají význam.
Kdo je na tom hůře, ten, který nikdy neměl, nebo ten, kdo měl, a ztratil?
Tahle věc se mi četla tak dobře, že jsem ani při opakovaném čtení nevnímal pravopisné chyby (kterých taky není zas tak mnoho). Hodně se mi líbí svět, v němž se odehrává: Fallout 1,5 Resurrection. Autor tak mohl pracovat s prázdnotou, s pustinou světa i mysli.
Technicky řečeno jde o jednoduché vyprávění s retrospektivními prostřihy, obě časové linie jsou spojeny nevyjádřeným odkazem na Fallout 1. Tématem jsou úvahy muže, jenž se snaží vyrovnat s traumaty tak dávnými a tak osobními, že je opravdu jediný, komu na nich sejde. Tenhle typ povídek mnohdy trpí na přebujelost a bolestínské hnípání a právě proto se mi velmi líbí, jak to tentokrát pěkně běží. Je to prostě jednoduchá věc, a je dobře zvládnutá a já ji mám rád, protože mi připomíná ticho panující v rozvalinách dávno opuštěných budov, rezavé předměty denní potřeby pohozené v prachu uplynulých desetiletí a všechny ty myšlenky, které člověka napadají, když opatrně prochází kolem.
Jen se nemůžu rozhodnout, jestli douška za koncem povídky je vtipná, anebo rušivá.

Viky:
Překvapivě dobrá povídka. Velmi se mi líbilo střídání retrospektivy s dějem, které se s čtenářem nemazlilo. Bylo jasné, ale ne do očí bijící. Opravdu velmi povedené, jinak obyčejnému příběhu dodalo jiskru, která mne držela u čtení až do konce. Teda konců. Autor bohužel neodolal touze příběh dopovědět a pak ještě jednou dopovědět. Kdyby skončil s posledním otazníkem, povídka by vyzněla mnohem lépe a silněji. Po stylistické stránce také není špatná, snad jen že by si autor měl ujasnit psaní ji/jí, ještě jednou zkontrolovat shody podmětů s přísudky a vystříhat se všech přechodníků, protože ten jeden, co je dobře, je takový nejspíš jen náhodou. Slabší dvojka. P.S. Je-li autorem ten, co si myslím, tak by měl dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou, je to to nejlepší, co jsem od něj kdy četla.
Revize

Dawen:
Kdyby se z povídky udělaly dvě bylo by to mnohem lepší. Prohnilá romantika retrospektivy s nádechem šedesátých let v Americe se mi velmi líbila. Horší je to ovšem s druhou rovinou povídky, která notně skřípe vklíněná do mantinelů beznaděje a opovržení, kterými hlavní postava překypuje. Co ovšem povídku sráží do kolen je její závěr, který je prostě hrozný. I tak ale povídka patří to druhého kola, zejména pro část odehrávající se v minulosti. Šesté místo.

Aranelka:
Ta retrospektiva se snazila zahrat na city a povidce dost uskodila. Kdyby autor zustal jen u ghula v apokalytickem svete, udelal by lip.

Ssyx:
Příjemná povídka pro čekání u doktora nebo ve vlaku. Příliš časté střihy retrospektiv ji jako náročnou na pozornost poslaly o pomyslnou příčku níže.

           
           




8.11.2014 . . .

Brahmíní vemeno: Oddech


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Zveřejněné povídky vypadly ze soutěže v prvním kole, druhé kolo nyní probíhá a jak dopadlo vám oznámím nejpozději za týden v neděli, tedy 16.XI. Respektive, jak dopadlo... které tři povídky vypadly ve druhém kole vám oznámím šestnáctého, definitivní pořadí na stupních vítězů bude vyhlášeno až 5.XII. Slavnostní sraz za účelem předání cen a oslavy vítězství proběhne toho dne v Brně. Hádám, že přijde tak deset lidí, zítra zamluvím hospodu.




6.11.2014 . . .

BV: Anticena


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Je to trochu zvláštní, ale když jsme hodnotili následující povídku, shodli jsme se všichni na tom, že je taková jako docela dobrá, ale to, v čem není dobrá, je takové kvality, že si zaslouží anticenu, tedy Kejdu. Však on nám autor, Lordus, ještě poděkuje, až klekne server FOnline. :)

Gang
Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen:
3
Aranelka:
2- Lepsi prumer. Kdyby pointa nebyla tak na efekt a v podstate dost nelogicka, bylo by to za 2
Ssyx:
4 Po čtrnácté stránce jsem to vzdal. Za stejnou dobu, kterou jsem věnoval povídce, jsem přečetl Nekroskop II (360 stran)
Průměrná známka: 3
,1

Viky:
Po zkušenostch z minulých ročníků bylo první reakcí tl;dr. Ale dala jsem se na porotcování, číst musím, třeba to bude dobré. Nebylo. Styl vyprávění je suchopárný a zní jako ze záverečné zprávy o akci - ano, něco se stalo a bylo to dobrodružné, zajímavé a akční, ale já vám to shrnu do tří souvětí - a tak stále dokola. I to by se dalo snést, kdyby tak byl koncipován jen úvod k povídce, ale když ještě i na páté straně nic nenasvědčovalo změně v čtivější záležitost, kapitulovala jsem a přejela na poslední dvě strany. Ty taky nebyly o nic lepší, ale úplně špatné to také nebylo, tedy nebyl důvod pročítat se zbytkem. Jasná trojka a doporučení si příště vybrat jednu z popisovaných akcí a tu rozepsat. Předmluva je zbytečná, v dobré povídce takové drobné nesrovnalosti s kánonem her neruší a v nedobré je to stejně jedno.

Cheky:
Tahle věc je především dlouhá. Nejen, že jde o nejdelší povídku, které letos dorazila, ona je prostě d l o u h ááááááá. Ale ne úplně nudná.
Příběh popisuje kus hry Fallout Online a čtenářům Brahmíny jeho protagonisté nejsou neznámí. Odehrává se na plácku světa, který známe z původních Falloutů a využívá stejné reálie. Je to jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu vypravěče, takže žádná složitá vymyšlenost, která by nešla zvládnout, a technicky to autor celkem zvládá. Povídka má dvě naprosto zásadní chyby, které ji pohřbívají:
1) Není jen inspirována hrou, je otrocky popisná.
2) Vyvrcholení je vycucané z prstu.
Hned zkraje je předmluva, která nám říká, že příběh se odehrává v trochu jiném světě, než jaký známe a upozorňuje na mutanty a Rad-X. Následně v celé povídce jsou možná dvě zmínky o mutantech, Rad-X tam je používáno, ale rozdíl oproti Falloutu je nepatrný. Je to zbytečné. Následuje popis útoku a zmrtvýchvstání, ze kterého jsem pochopil hlavně tolik, že když je hráč ve FOnline zabit, začíná znovu s minimální výbavou. Následně přicházejí první náznaky skutečného dramatu, tedy rozkolu ve velení gangu. Hrdina je zajat, předveden rozvášněnému davu a krutě, ba přímo brutálně - vypuštěn. Ehm. Že by mu aspoň malíček zlomili... ne. Původně hrdina nechtěl jít z farmy do základny, neboť je to příliš daleko, šel tedy raději do Modocu. Když ho odtamtud vyhnali, náhle to na základnu už nebylo tak nepřekonatelně daleko, což je divné. Ale OK. Následuje cesta na jih. Hrdina je pořád tajemný jako hrad v Karpatech a při pašování balíčku do NCR rafinovaný jako bílý cukr, ale konečně se začínáme dozvídat, o co jde. Scéna se zrzkou prodávající vlastní dítě je pěkná, na druhou stranu, k čemu otrokářům bude kojenec? Kojenců si můžou vyrábět do aleleuja z vlastních zdrojů, abych tak řekl, pointa otrokářství je v tom, neplatit náklady na výrobu. Přichází hromádka tajemných náznaků, jednání s překupníkem, jednání s obchodníkem. Do hry vstupuje Fallout 3 s jednou z nejdebilnějších věcí (a to je v případě F3 co říct): obojkem pro otroky. Otrokářský obojek ve světě F3 je asi stokrát dražší, než otrok, který ho nosí, a když je použit, tak se zničí. Nemá to logiku a vtáhnutí tohohle do děje mění povídku ve frašku.
Následuje setkání se zálesákem, které je uvedeno popisem extrémně složité pasti, která funguje jen na lidi a ne na zvířata. Ale budiž, bral jsem to jako nástroj, jímž autor sděluje čtenáři, že zálesák je echt kovaný oldšetrhend. Pak je zde pěkná pasáž s mapami, ta se mi líbila a k postapu patří, akčoliv by zasloužila zpracovat spíše do LARPu, než do povídky. Zjišťujeme, že zálesák je úplný vinetů a hátatitla v jednom, to bude bezva, až vyrazí na cesty.
Opět se jede vlakem. Hádám, že v původně hraném příběhu se jednalo o nějaké rychlocestování. Vyzbrojování na cestu je trapné, logika "máme málo peněz, a tak nakoupíme draze" mi uniká a "ruční colt" je škaredý slepenec slov.
Putování je však stále ještě zajímavé, o tom žádná. Pak je uťato a děj se přesouvá zpátky na základnu, což je určitě mnohem lepší, než popisovat ten přesun znovu stejným stylem. Drama vývoje situace v gangu je ale takové hodně komediální. Ti lidé nevidí situaci nijak tragicky, je to jen hra, nové dobrodružství, na něž se vydají všichni velitelé a nechají doma jenom jednoho odhaleného zrádce se všemi tajnými informacemi. Takže celé to napětí, budované kolem chystané války gangů a nebezpečí ztráty území, je najednou shozeno tím, jak všichni čelnové gangu odjedou na dovolenou někam na druhý konec mapy. No, to se hodně nepodařilo.
Gang vstupuje do bunkru. To už je hodně nepovedené. Hlavní hrdina trousí informace velmi sporadicky, a je opravdu s podivem, že přemluvil vůbec někoho, aby s ním šel. Bitka s roboty, příjezd útočníků, které nikdo z hlídky na povrchu do poslední chvíle neviděl, nebo co... a poslední stránka, kde se má to celé obrátit, veliké salto, všechno je jinak. No, hm. Jako ano, v první chvíli jsem si řekl, jasně, byla tady tahle narážka, byla tady tahlencta narážka, hm, no jo. Jenže tahle povídka má 42 stran. To znamená, že si čtete čtyřicet jedna stran jednoho příběhu a pak jednu stranu něčeho úplně jiného a pokud se nejmenujete Phillip K. Dick, pak šance, že tohle napíšete dobře, je mizivá.
Zkrátka: Na to, jak je ta věc dlouhá, je její pointa hrozně slabá. Celou dobu je totiž řeč o putování a hledání na pozadí nelítostné války, ne o té nelítostné válce (která asi nebude tak úplně nelítostná, když si všichni velitelé mohou dovolit odjet na druhý konec světa). Navíc tenhle závěr otevírá otázky, jako proč vůbec někdo za něco bojuje, když se může kdykoliv sbalit a zajet se rekreovat támhle do hor. A zálesák, který kutí takovéhle super pasti, se ukáže jako totální trapka. Ve skutečnosti je to celé o tom, jak velká nula, která zpackala i přepad odřadu BoS, přechytračí úplně všechny a za cenu strašlivých výdajů a hrozného risku si pořídí trochu jetu, auto a jetou blondýnku. Hm. Fakt výhra.
Ještě před závěrečnou poradou gangu jsem tomu chtěl dát dvojku, protože to putování se mi líbilo, ale tohle teda ne.

Dawen:
Po třech stranách jsem s tím chtěl seknout, protože lepší už to stejně být nemohlo, ale pokračoval jsem dál. U čtrnácté mi Satan začal olizovat mozek a zbytek mám jako v mlze... Zbytečně dlouhé a absolutně nečtivé. Navíc úvod vysvětlující, že jde o Fallout Online, či co mi přišel trochu zbytečný, anžto jsem nepoznal rozdíl od ostatních Faloutích povídek v soutěži. Jasná Kejda, a to i přes to, že povídka je napsaná dobře – v technické rovině. Tedy tři a nominace na Anticenu, přestože nejde o dno Vemene.





5.11.2014 . . .

BV: Ze života


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dovolil jsem si udělat jeden den přestávky, a to z následujících důvodů: Jednak byla poslední aktuálka dvojná, jednak bylo třeba prodrbat letošní CKČ a vypít u toho pár lahví vína, aby mohl Krtek spláchnout kocovinu, ale hlavně jsme čekali na Dawena, až se prostřílí z Mariposy a připojí svůj pip boy k cíti Vault-tecu. Takže nyní jsou ke všem zveřejněným povídkám přiloženy i jeho komentáře; rovněž jsem doplnil jména autorů povídek tam, kde byla (jako pokud mi přijde e-mail ve stylu "dvestemetruodberlinaprejelivamkrtka@gmail.com", tak opravdu nevěřím, že se tak ten člověk jmenuje).
Nuže, autorem dnešní povídky je Sof.

Fikreta
Tína: 3
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen:
5 - Příběh pomsty a hněvu, akorát tam ten příběh absentuje
Aranelka: 2-
Ssyx: 2-
Průměrná známka: 3,2


Tína:
I když se jedná jen o popis brutalit a zvráceností bez zasazení do jakéhokoliv rámce, líbilo se mi to. Bohužel jen jako jednohubka, které by prospělo aspoň malé, docela maličké nastínění toho, na co se vlastně díváme - ano, na krvavou a bestiální scénu (vlastně ani ne tak bestiální, protože sledujeme jen nepořádek "po"), jejíž smysl mi ale poněkud uniká. Popis ohavností ve mně vzbudil zvědavost, než jsem pochopila, že nic víc nedostanu, a to mě mrzí – podobnou scénu je totiž lehčí napsat, když si autor nemusí lámat hlavu s vysvětlováním. Ráda bych věřila, že je schopen kdykoliv dodat "zbytek", jen s útržkem si ale připadám podvedená. Kladně hodnotím atmosféru, kterou jsem u tolika povídek postrádala, bohužel se opět někam vytratil příběh - a bez něho nemůžu dát s čistým svědomím lepší známku než 3. Chybí mi i hlubší nádech postapa - Bělehrad sice neznám, ale upřímně věřím, že by se tam podobný podnik našel i dneska, takže je otázka, jestli povídka splňuje zadání, nebo ji jen autor při této příležitosti odněkud vyhrábl.

Viky:
Tahle povídka mne ničím nezaujala. Autor jí vepsal motto "příběh pomsty a hněvu", leč příběh jsem v ní nenašla, jen jednu scénu. Spíše než povídka mi přijde jako úvod k nějaké novele nebo přinejhorším epilog, ale samostatně neobstojí. I podle motta bych čekala spíš epos homérovského formátu (stačí vzpomenout prvního verše Illiady) než toto. Tři stránky textu se četly snadno a rychle, zarazily jen sem tam chybějící čárky a občas obtížně uchopitelná přídavná jména (imperiální krása je co, rovný dlouhý římský nos?). Ilustrace na začátku povídce též na kráse nepřidala. Za tři.

Cheky:
Jak to říct... Mě se to líbí, ale- Sofův styl je specifický a i u nepříjemných věcí takový příjemný, ale- Je to napsáno moc dobře, líbí se mi jazyk, ale- Technicky dobré, ale- No prostě za tři, no.
Hele, jak psala Viky, jako úvod k něčemu dalšímu dobré. Anebo by mohl být i celý takový hezky brutální příběh poskládaný jen z jednotlivých popisů nehybných scén. Anebo by mohla být tahle věc udělaná tak, aby pointou byl otec. Takhle se mi to dobře četlo, ale - jako povídka to bylo neuspokojivé.

Dawen:
Obrázek zbytečný, dost možná i na škodu. Ale nazvat něco příběhem a pak ho čtenáři nepředložit, to už je mnohem horší. Jde vlastně jen o popis jedné scény, který byť je napsaný dobře – vyvolává ve mě pocit, že jde o práci okresního koronera, co miluje svou práci – nemá šanci obstát jako povídka. Takovýto text bych očekával na přebalu knihy, nebo jako úvod, či epilog. Samostatně nefunguje, a protože podle mě není povídkou, musím ho ohodnotit pětkou.




3.11.2014 . . .

BV: Na plný plyn!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dnes dám opět dvoják, neboť s bodovým hodnocením 3,3 skončily dvě povídky. Dostáváme se do oblasti povídek, které nejsou špatné, ale taky nejsou nijak dobré. Také se dostáváme do oblasti povídek, které už Viky stály za důkladnou opravu.

Miska guláše
Autor se nepodepsal, pracovně je veden jako "kýbl".

Tína: 4
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen: 3
Aranelka: 3
Ssyx: 4
Průměrná známka: 3,3


Tína:
Jednoduché a krátké, což je plus. U mikropovídek si ale žádám pointu, která mě při čtení zarazí do pohovky, což se v tomto případě nestalo. Že je guláš z lidského masa, bylo jasné už na druhém, nejpozději na pátém řádku (kdybych byla v lepší intelektuální formě, prokoukla bych povídku možná už po nadpisu), což je škoda, protože jakmile byla pointa odhalena, povídka už neměla co nabídnout. Téma "ha, on to není hověz/skop/krtkopotkan, on je to člověk" bylo zpracováno už nesčetněkrát (mj. klasická a skvělá povídka ve sborníku Tichá hrůza, ale i spousta inscenací, např. česká Specialita šéfkuchaře), možná proto mi tu chybělo něco navíc – nepříjemné pocity, plíživé zlo, atmosféra blížícího se odhalení, nebo aspoň popis odporností, které hlavní hrdina za dveřmi nalezl. Milovníci Falloutu si můžou moje hodnocení zlepšit, jako že se to odehrává v prostředí, které mají rádi.

Viky:
Tato povídka není ničím zajímavá. Pointa byla jasná nejpozději po prvním odstavci, zpracování bylo běžné, a tak jen nepřítomnost gramatických chyb a příjemná krátkost jsou devizami tohoto dílka. Za tři.
Revize.

Cheky:
No, když se povídka jmenuje Miska guláše a je ze světa Falloutu, tak je jasno. A když se odehrává v Junktownu, tak je jasno tuplem. Jasně, pořád to ještě může být psychodrama nad poslední konzervou, ale tyhle naděje člověka opustí záhy. Aby bylo jasno, není to špatné a text je naštěstí právě tak krátký, aby se dal použít třeba jako ilustrační příběh k settingu nějakého postapo LARPu. Ale prostě letos přišly lepší povídky. Mnohem lepší.

Dawen:
Svižné a krátké, navíc bez chyb. Problémem je, že pointu člověk ví už po pár řádcích a tak se jen prokousává ke konci. Kde nic tu nic variace na vtip "kde jste vzali to maso…“. Tři.

Cestou necestou
Povídku napsal Lmslaver.

Tína: 3-
Viky: 3
Cheky: 4
Dawen: 3
Aranelka: 3
Ssyx: 3-
Průměrná známka: 3,3


Tína:
Povídka nebyla špatná, nebyla ale ani dobrá, tedy dobrá ve smyslu „jsem ráda, že jsem si ji přečetla“, natož „přečetla bych si ji znovu“. Třebaže mám ráda madmax styl, tento zástupce mě až tak nezaujal. Zoufale jsem postrádala zajímavý a především dobře vypointovaný příběh, možná to ale nebylo záměrem autora, a mně se tak dostalo jen popisu jedné honičky – na druhou stranu hodnotím jako plus, že to byl popis rychlý a svižný. V kontextu honičky pak na mě působilo vysvětlení příčin a následků apokalypsy zbytečně, a pokud už tam být muselo, pak ne takto. Mnohem lepší by bylo dozvídat se o tom, co se stalo, pomocí narážek v rámci „příběhu“ samotného, čtenář by jednotlivé náznaky určitě pochopil, podobná popisná „polopata“ není nutná a působí na mě dojmem, že někam musela, tak proč ne sem?, ačkoliv mohla být vložena prakticky kamkoliv. Palec nahoru za kočičí chřipku! Povídka obsahuje občasnou neobratnost nebo hrubku (nabitý náskok, o motogangech, případně souvětí, která nedávala příliš dobrý smysl).

Viky:
Čím začít? Třeba úvodem. Úvod do světa ("Když už jsem se zmínil o apokalypse...") je na začátek vlepen snad až dodatečně jako úlitba nutnosti uvést svět a neschopnosti toto nějak provést v průběh povídky. Povídce by také prospělo, kdyby si ji autor po sobě ještě jednou přečetl, vyhnul by se tak snad alespoň některým chybám, překlepům a těm nejnápadnějším stylistickým nedostatkům, kterých rozhodně nebylo málo. Při procházení a vpisování postřehů přímo do textu zjišťuju, že těch připomínke je víc, ale všechny jsou v rámci trojkové povídky očekávatelné. Stejně tak častá absence čárek. A nic moc pointa. Proto jsem také už dva dny po přečtení neměla tušení, o čem že povídka byla.
Revize.

Cheky:
Nejsem fanoušek automobilismu, avšak dokáži ocenit hezkou automobilovou honičku. Autor tady dobře rozvrhl povídku na jednu akční scénu, současně je to správně krátké, akční, prostě jo. Zprvu zde zaznívá i sociálně-kritický tón ("Už jsem se ale na vlastní oči přesvědčil, že řeči o špatných českých silnicích, divokých nepřátelských obyvatelích a vražedných motogangech nelhaly. Tohle byla opravdová džungle ve středu Evropy"), následně se však dozvídáme, že jde o stav až po apokalypse. Kráskam v nesnázích - nebo aspoň polonahá kozatá kráska v šortkách a nesnázích - jsou taky fajn prvky. Jenže pak přijde aquaplaning. Už to vykání je takové divné, narážka na Mad Maxe násilná, vysvětlování apokalypsy zbytečné. Pak je bitka, to je fajn, no a pak je závěr a ten je takový hodně divný. V první řadě se mi nezdá, že by gang slečnu jen tak pustil, bez ohledu na to, co řekla, nebo neřekla. Nejen reakce na nález osady, ale vůbec celé její chování je takové ploché, divné... vypravěč by patrně udělal nejlíp, kdyby ji tam nechal a odjel. :)
Viky dobře revidovala styl, ačkoliv osobně bych byl mírnější; na druhou stranu, autor krátké povídky se musí rozhodnout, jestli použije bohatý repertoár vypravěčských nástrojů, anebo to napíše krátce, rychle, úderně. Kdyby byl jazyk vycizelovaný a se slečnou trochu více pracováno (myšleno literárně), tak by to mohla být slušná dvojka.

Dawen:
Popis klipsny neuvěřitelně koliduje se zbytkem povídky. Docela by mě zajímalo, zdali byl první popis či povídka. Gramaticky to není zlé, ale mám pocit, že autor se vykašlal na to, aby po sobě povídku četl, pokud by tak učinil množství gramatických a i stylistických chyb by bylo znatelně menší. Mad Maxe mám rád, ale v případě této povídky se nechytám. Plusem povídky je svižnost a docela sympatický závěr. Za tři.




2.11.2014 . . .

BV: Two steps from Hell


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dnes vám představím dílko pana Dretnotha, jež se umístilo na předposlední příčce hodnotitelského žebříčku. Stačí však jediný pohled na průměrnou známku, aby bylo jasno, že ač předposlední, od opravdu posledních kousků si udržuje solidní odstup.

Rituálny tanec za dobrú úrodu

Tína: 4
Viky: 3
Cheky: 3
Dawen: 4
Aranelka: 3-
Ssyx: 4
Průměrná známka: 3,6


Tína:
Snaha dostat do povídky všechno, co má autor rád, případně co se mu zdá zajímavé, v tomto případě, bohužel, nevychází. Nikoliv vinou neschopnosti autora psát, ale především vinou jeho rozhodnutí psát o všem - sladit to tak, aby povídka působila "komplexně", je pravděpodobně nad lidské síly. Některé slovní obraty ve mně vzbuzovaly pochybnost, jestli je povídka myšlena vážně, nebo jestli se jedná o kousek pro zasmání (např. hladké kože gekonov, elegantne upravené do sexi šatičiek). Povídka byla na mě až příliš dlouhá, jako čtenář jsem spíš čekala, co všechno se v ní ještě (v podobě větší nebo menší deus ex machina) objeví, než abych byla zvědavá na příběh samotný (protože, přiznejme si to, o dobrý příběh se v ní nejednalo). Co se gramatické stránky povídky týče, přestože slovenštinu bych se neodvažovala opravovat, všimla jsem si poměrně velkého množství chyb, a to např. ve shodách podmětu a přísudku a interpunkci. Také používání přítomného a minulého času bylo na několika místech pokud ne špatné, pak alespoň poněkud matoucí. Přesto hodnotím začátek jako dobrý a popisem rituálu působící (sexy šatičkám navzdory) zajímavě a neotřele.

Viky:
Povídka s označením "ta slovenská překombinovaná". Divoši? OK. Otrokáři? OK, máme dvě strany, show může začít. Rangeři? No, někdo moc sleduje filmy, je na tom palouku nějak plno, ale dejme tomu, kdyby tam nebyli tak moc chtěně. Supermutant? WTF? To je Fallout 3, ne? Hulk?! Ale no tak, i s popkulturními odkazy se to musí umět. BoS? Rozhodně Fallout 3. Vzhledem k nastolenému trendu považuji za závažnou chybu absenci páračů, tyto ikonky univerza by příběhu jistě dodaly potřebnou jiskru a dramatičnost.. Pointička je hezká, ale na tak dlouhý flák textu a tolik zúčastněných stran dosti slabá. Další vadou na kráse je použitý font, Comics Sans není, opravdu není, dobrý font. Sem tam nevychází shoda podmětu s přísudkem a v textu chybí strašně moc čárek. Za tři.

Chekotay
Kterak parta vaulťáku sehrála obrovskou habaďůru, aby měla součástky na opravu vaultu. (Tedy, tak jsem děj povídky pochopil já a snad nejsem moc daleko od pravdy, ačkoliv mne trochu mate enigmatický náznak „Symboly na ich brneniach boli pre domorodcov nečitateľné.“) Je to pěkný nápad a hezká pointa, ale pro příběh rozložený přes šest stran příliš slabá. Není to vyloženě špatné, ale ani mě to nijak zvlášť nezaujalo. Tahle povídka dorazila do soutěže první a tak si říkám, že možná ještě potřebovala trošku uležet a dopilovat. Font mě nestrašil, protože jsem ji četl na Kindlu.

Dawen:
Nemám rád Comic Sans, vážně nemám. Avšak v minulém ročníku byla touto ohavností napsána jedna z nejlepších povídek vůbec, překousl jsem tedy i letos tento font. Z této povídky mám pocit, že chybělo málo a miloval bych ji. Bohužel ta špetka exotického koření se ztratila někde na hranicích a tak zbyla jen nemastná neslaná povídka. Která mate čtenáře tím, že poskakuje mezi komičností a vážností jak ruský kozel na koncertě alexandrovců. Překombinovaný příběh a slabší pointa, která je opravdu tak zřejmá, že mě překvapilo, když opravdu přišla. Pokud by autor povídku zkrátil a poslal stylem více ke komedii, byla by opravdu dobrá. Díky tomu a ohavnému fontu si u mě povídka vysloužila čtverku.
 




1.11.2014 . . .

Brahmíní vemeno k dojení připraveno!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Nuže, první kolo soutěže je ukončeno. Hodnotitelé zhodnotili, tabulky jsou vyplněny, o tom, kdo postoupil do druhého kola a kdo zůstal v prvním máme už jasno, ale abych to udělal trochu víc napínavé, nezveřejním rovnou celý žebříček, leč budu postovat povídky postupně, tak jak se umístily, od nejhorší(ch). Ostatně, stejně jako minule a předminule, atd.
Pro začátek trocha statistiky: Došlo celkem 14 soutěžních prací od 13 autorů (jeden autor zaslal dvě práce), což je, pokud si dobře pamatuji, přesně polovina počtu z minulého ročníku. Z těchto prací jsou 4 psány slovensky, zbytek je česky. Překvapilo mne hezké rozložení témat, která autoři volili: 5 povídek je více či méně přímo ze světa Falloutu, 4 povídky jsou z madbrahmíního multiverza (vyskytují se tam postavy, které známe, což může být ošemetné, ale o tom víc napíšu až konkrétně), 6 povídek se odehrává na území Československa a 2 povídky jsou psány z pohledu ghoula, což tady, pokud mne paměť neklame, ještě nebylo. Nejdelší povídka měla přes čtyřicet stran. Celkem povídky nasbíraly 256 bodů, což znamená, že průměrná známka na povídku a hodnotitele je 3, což beru jako důkaz symetrického rozložení známek. Jednoduše řečeno, kolik dobrých, tolik špatných. Linii mezi prvním a druhým kolem jsem se rozhodl vést na úrovni známky 3,0 včetně, což znamená, že do druhého kola postupuje 6 povídek.
Z hodnotitelů byla nejměkčí Viky a nejdrsnější Tína (která je ještě rozpálená z bojů o první místo v letošní CKČ a Vidoucích), nicméně hodnocení jsou vyrovnaná. Trochu jsem se bál, že povídky, které dorazily dříve (a byly tedy hodnotitely, kteří šli po řadě za sebou, čteny první), budou mít lepší hodnocení, než povídky, které dorazily v závěru, leč nestalo se tak, přímky regrese a průměru jsou v kontaktu takřka intimním. Nejhorší udělenou známkou byla 6, ale dotyčný hodnotitel nakonec ustoupil a povídku povýšil až na pětku. Jinak ovšem hodnotitelé, kteří rádi vzpomínají na svá školská léta, použili takřka úplnou škálu, s níž se můžeme setkat na základních školách, tedy mínuska, pluska, lomítka, pomlčky, scházely už jen hvězdičky a vykřičníky. Rozhodl jsem se tedy škálu rozvinout o půlbody (takže 2- je totéž co 3+, totéž co 2/3 a totéž co 2-3 a v tabulce to má hodnotu 2,5). Na adresu soutěžících bylo prozatím sesláno jenom asi dvacet kleteb.
Obecně mám z došlých povídek dobrý pocit. Autoři, kteří se letos zapojili do klání, se nebojí své fantazie a jsou schopní zapojit invenci. Ne vždy to uřídí, neumí si mnohdy pohlídat celkem zásadní "boty" a bojují s médiem (kolikrát je vidět, že by autor raději natáčel film, než psal), ale v zásadě je většina povídek zajímavá už jenom zvoleným tématem.
Tolik obecně. Nyní konkrétně. O nejspodnější příčku hodnotitelské stupnice s hodnotou 4,5 se dělí 3 kousky a bohužel žádný není tak fenomenálně zlý, abychom mu mohli s čistým svědomím udělit anticenu.

vemeno první krev

Padouch nebo hrdina
Autor této povídky se nepodepsal, pracovně je řazen pod zkratkou "bsm".

Tína: 5 (původně 6, ale snažím se dodržet klasickou stupnici, sakra horko těžko)
Viky: 3 (pokud je autorem Sybrakos, odpad pokud je autorem kdokoli jiný)
Cheky: 5
Dawen: 5
Aranelka: 4 (za Hornyho Porna)
Ssyx: 5 (Takové znevážení klasiky)
Průměrná známka: 4,5

Tína:
Pravděpodobně pokus o vtipnost. Povídka, na které je ale „zábavné“ jen to, že paroduje někoho, koho porota zná, a i to navíc špatně (tedy jen lacině, nikoliv zábavně), mi nemá absolutně co nabídnout. Čpí z ní snaha o frikulínství, nicméně frikulínství, podobně jako stylistickou kvalitu, humor a pointu, povídka neobsahuje ani v náznaku. Skvěle napsanou parodii, i kdyby se vozila po zádech jednoho z nás, bych uvítala s nadšením, to ale rozhodně není tento případ. Drobné gramatické chyby ztrácí na významu ve srovnání s naprostou absencí vtipu.

Viky:
Technicky průměrná až mírně nadprůměrná povídka, které je lidsky velmi zlá. Proto ji hodnotím jako odpad a myslím si, že by měla být vyřazena. Nu, k pointě snad jen, že jsem doufala, že když už je autor tak odvážný (sarkastičník), tak to dotáhne do konce a napíše explicitní homosexuální scénu dvou svalnatých jinochů a ne tuhle poněkud ohranou nudu. Autorovi sem tam utekla nějaká hrubka a přebývala či chyběla čárka.

Chekotay:
Tahle věc je hrozně dlouhá. V zásadě stačí prvních sto padesát slov, aby si člověk udělal obrázek. Jediná věc, která nějak spadá do žánru „postapo“, je jedna zmínka o platbě víčkem. Jsou tam nějaké narážky na Templáře VŠB, ale v zásadě to je nevelmi humorná, urážlivá kravina a jediný světlý moment v ní je slovní obrat „být mazaný jako olejová bábovka.“ Myslím, že jsme to hodnotili jenom proto, že jsem byl líný to vyhodit ze soutěže. Autorovi by pomohlo, kdyby se naučil psát číslovky namísto číslic (já vím, po tom, co jsem napsal výše, je to chucpe  ) a zkoušel lépe vybírat témata.

Dawen:
Pokud šlo o sebeironickou sebereflexi autora, tak by tato povídka byla ukázkou hlubokého zabřednutí do trapnosti. Dělat si ze sebe srandu je fajn, ale má to své meze. Pokud si někdo chtěl přihřát grog, na účet slavného H. T., tak jde o dosti hloupou snahu zavděčit se publiku, které určitě zná předobraz hlavní postavy a jeho vystupování na Brahmínce. Trapnost či hloupost povídky, doplňuje řemeslná stránka, která je vzhledem ke kvalitě příběhu lepší než bych čekal. Snaha šokovat, která z povídky čpí na sto honů, u mě padá na neúrodnou půdu pustin. Všehovšudy jsem si z četby odnesl jen zhnusení – rozhodně však ne zhnusení tím, čím mě chtěl zhnusit autor. A otázku, proč tohle někdo vůbec psal.

Pekelný ksindl
Povídku zaslal Firejs.

Tína: 5
Viky: 4 (+ dada, - frikulínství)
Cheky: 4
Dawen: 5 (Sorry, ale tohle je blbé úmyslně)
Aranelka: 4 (Melo to sve momenty, ale jako celek to nebylo dobre)
Ssyx: 5 (Hrdinu jsem nenáviděl od 6. věty)
Průměrná známka: 4,5


Tína:
NE.
(To je opravdu slovní hodnocení povídky a jsem na něj hrdá, protože naprosto vystihuje pocity, které ve mně povídka vzbudila. Ne. NE. N E. Ne na mnoho způsobů, protože tohle je víc než cokoliv jiného nepovídka. Nevím, co si šlehl autor, když ji psal, ale pro mě, bohužel, není až tak experimentální nebo novátorská, jako je nudná, zdlouhavá a otravná. Přiznávám, že jsem se nechytala, takže možná jen nechápu skrytou genialitu zápletky. Má to nějakou zápletku, že?)

Viky:
Autor chtěl být strašně moc free a cool a in a vyhrát Kejdu, co? Povídka vyžaduje nejen jednotu místa a času, ale také jednotu postav. Alegoricky to taky nefunguje. Nějak je tam těch lidí na 200 slov úvodu moc. Ale je to aspoň zajímavě dada, když člověk přistoupí na nejednostnost postav - každý hrdina má jednu dvě věty a dějí se mu náhodné věci v náhodných místech. Nicméně protože jsou ti různí lidé jedním jediným, tak i tento zábavní prvek odpadá a zbývá jen nuda a nezřetelná touha, aby to ten ksindl nabral do svodidel hned na konci prvního odstavce. Orchestr pravopisných chyb, špatně umístěných čárek a občasných stylistických neobratností celou bídu jen podkresluje. Za čtyři a to jen proto, že autor pětku chtěl.

Chekotay:
Titulní hrdina je nějaké auto. V něm jede nějaký chlap. Někam. Kvůli čemu, není důležité, tohle je jednobitková akční záležitost, ve které někdo umře a někdo ne. Až v samotném závěru se dozvíme, že jde o postapo, v němž obživlo samotné město. Celá tahle věc stojí na akci a na hláškách, které jsou někdy dobré („Nespěchal. Měl čas a mizernou fyzičku k tomu.“), ale většinou hrozně blbé („Ksindl se pod rychlím tlakem v motoru zakuckal a pak roztočil svá kola na maximální obrátky.“ „Rozžhavené ocelové koule...“) a plné těžkých pravopisných chyb. Na to, že o nic nejde, je to poměrně dlouhé, ale pořád se to ještě dá skousnout s tím, že pečlivou prací (v první řadě prořezáním tak na polovinu) by to mohlo být zajímavé, kdyby to nebylo tak neskutečně protivné, až to zabíjí veškerou hravost. Styl je frikulínský, blazeovaný, slizký a po přečtení máte pocit, že máte na hlavě brilantinu a na rukou laciný lubrikační gel.

Dawen:
HAHAHA. Tak jsme se nasmáli, bylo to cool atd. Za co? Proč? Vážně chtěl být autor tak moc nejhorším v soutěži a vyhrát aspoň nějakou cenu? Nebo je s posledním místem spojená nějaká zvrácená sláva a obdiv panen? Spíš se jen bál, že by jeho vážně míněná povídka – kdyby takovou do soutěže poslal – neuspěla. Rozhodně se k tomu neměl přiznávat. Povídka je neskonale blbá, hlavní postava odporná, děj debilní. Za pět a bez nároku na anticenu. Spíš na pár facek.

Tyler Baker
Povídku zaslal Tomáš Romaňák.

Tína: 5
Viky: 4
Cheky: 4
Dawen: 5
Aranelka: 5
Ssyx: 4
Průměrná známka: 4,5

Tína:
Nemohu se zbavit pocitu, že to někoho (a kupodivu ne nutně čtenáře) přestalo bavit, a to přesně před posledním odstavcem. Povídka obsahuje chyby, a to jak gramatické a stylistické, tak logické (i když logické je možná silné slovo, které by znamenalo přítomnost logiky, ta však zcela absentuje). Nechápu, jak mohl autor v polovině povídky zapomenout, jak se píše přímá řeč. Vzhledem k podivnému příběhu a nulovému vyvrcholení autora omlouvá pouze to, pokud je mu, podobně jako hlavnímu hrdinovi, deset let. Na druhou stranu byly alespoň některé jednoduché, svižné pasáže velmi čtivé.

Viky:
Jedním slovem nuda. Začátek jak obšlehnutý z Barbara Conana (ten byl lepší) a příběh tak překombinovaný, že by se za něj nemusel ani Fallout 3 stydět, posloužily autorovi jako mučírna nebohých frází, které zde jsou lámány v kole a trhány jak hadi, aby z nich posléze pejsek s kočičkou uvařili nové, nefungující (např. dostalo na koleno - tak srazilo na kolena nebo dostalo do kolen?). Jasná 4, v paměti mi utkvěla právě pro své chyby.

Chekotay:

Klasický příběh: Vesnici přepadnou banditi, všechny pobijí, hlavního hrdinu odvlečou, on jim uteče a všechny je zabije, k tomu se někde přilepí nějaké ženské a pak všichni žijí šťastně až do smrti.
Tahle povídka je ve společnosti ostatních dvou vlastně neprávem, neboť se, na rozdíl od nich, nesnaží si šplhnout. Není trapná. Ale je špatná. Na to, jak je ten příběh jednoduchý, je překombinovaný a dlouhý, navíc psaný popisně, nezáživně. Nic vás nevtáhne, nic vás nenutí to dočíst.
Můžeme se také pobavit o tom, jak mohl hrdina, takto farmářský synek z jakési smradlavé díry kdesi na konci postapo světa, znát taková slova jako „dveře od protijaderného krytu“, „komplex“, nebo „protiradiační oblek“. V oblasti vulgarit je však slovník hrdinův omezen.
Použité věty jsou často holé a krátké, najdou se hrubé chyby („k šéfovy“). Podstatné jsou však nevyužité kousky, které z povídky trčí jako volné nitě: Stařík tvrdí, že Tyler jediný může všechny zachránit. Proč? Nakonec je stejně zachránil doktor a hlavně šťastná náhoda a hádka nájezdníků. Na konci doktor tvrdí, že teď Tyler bude moci poslouchat družice (je zajímavé, že kydač hnoje ví, co to jsou družice), ale pak se ukáže, že to nejde. Tak proč se o tom autor vůbec zmiňoval? Naopak není vůbec zmíněno, k čemu nájezdníkům vlastně byly všechny ty vymyšlenosti (čip, hlavice) a proč vůbec vystříleli celou vesnici.
Jak to vidím já, máme před sebou prvotinu mladého autora, který zvolil lehké téma, ale zkusil z něj udělat velký epos. Doporučuji buďto nadále volit lehká témata a dělat z nich lehké minipovídky, anebo rovnou budovat rozsáhlé, důkladně vystavěné příběhy. Ale hlavně: Hodně číst, všímat si, jak jsou postaveny dobré příběhy, a pak psát, psát, psát, dokud se člověk nerozepíše (anebo dokud nezjistí, že nemá talent na psaní, leč na hru na šalmaje).

Dawen:
Čekal jsem, že se nám do Vemene vloudí nesmrtelný Fallout 3 a dočkal jsem se. Mám pocit, že autor psal povídku nadvakrát. A mezi těmito obdobími tvůrčího zápalu uplynulo několik let. A rozhodně po sobě povídku nečetl. Logika v povídce skřípe jak vodní mlýn v poušti a já se nemohu zbavit dojmu, že autor měl v plánu delší příběh, který pak velmi narychlo utnul. Celé je to takové hloupé a nesourodé. Zkrátka něco co by s větší péčí mohlo dostat lepší známku než 5. Protože v současném stavu je to příběh hloupý, nelogický, roztrhaný a nedodělaný jako Fallout 3.




1.10.2014 . . .

Brahmíní vemeno uzavřeno


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Dobrý več... dobré ráno...? Dobrou půlnoc? Dobrý říjen?  No prostě dobrý! Hotovo fertig, příjem povídek do letošního ročníku literární soutěže O brahmíní vemeno právě skončil. Protože vault slaví kulatých třináct let, bylo do soutěže zařazeno třináct povídek, a to tyto:
  1. Rituálny tanec za dobrú úrodu
  2. Menej žiarivá budúcnosť
  3. Noc pred bitkou
  4. Fikreta
  5. Miska guláše
  6. Tyler Baker
  7. Pekelný ksindl
  8. Padouch nebo hrdina
  9. Tohle je můj revír
  10. Cestou necestou
  11. Šest
  12. Rodový proud
  13. Gang
A teď pozor: Pakliže jste poslali svou povídku do soutěže, a nevidíte ji uvedenou zde (ani vám nepřišel potvrzující e-mail, že jsem ji obdržel a zařadil), pak ji honem pošlete, teď hned, nejpozději do dnešního večera. (Viky dneska prohlásila, že existuje deadline a pak ještě hard deadline.)
Povídky chodily tak nějak normálně, jedna přišla záhy, jedna přišla deset minut před půlnocí. Jedna povídka je vyvedena fontem Comic Sans, jiná jedna povídka si na přání autora ponechala ilustraci, medle ke své chybě. Jinak jsou dílka spořádaná, psána černě na bílém latinkou, ve směru od začátku do konce, tak, jak to máme rádi. Jedna povídka dorazila podepsána velmi nepravděpodobnou přezdívkou, ale protože o tři minuty po jejím obdržení napsal na Zombie forum jistý HT, že právě poslal povídku do Vemene, tak to s tou naprostou anonymitou nebude tak zlé.
Více se k povídkám vyjádříme, až je přečteme. První kolo bychom mohli ukončit tak do měsíce. Patrně dříve, ale 1.11 v 1:11 nejpozději tady budou výsledky 1. kola. Kdy přesně proběhne slavnostní vyhlášení a předávání cen, to ještě nevíme, protože Toudi a Řepa pořád neřekli, kdy budou mít volno. Konec hlášení!

//EDIT: Skutečně ještě dorazila jedna povídka, ale teď už fakt konec.




18.9.2014 . . .

Brahmíní vemeno se nadouvá


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Do uzávěrky soutěže zbývá 12 dní!

Už asi nemá smysl přesvědčovat návštěvníky, aby psali, jako spíš apelovat na ty, kdož píší, aby posílali. Šup, šup!





12.8.2014 . . .

Brahmíní vemeno: První bojovníci


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Od vyhlášení soutěže uplynuly skoro tři měsíce a kde nic, tu nic, na Brahmíně zdechl pes, co?
Ve skutečnosti tentokrát ne, zdechlý pes byla událost posledního "klasického" Nukleárního úderu. Letos však proběhl NÚ "nového stylu", jenž nás, mimo jiné, vytáhl ze zaprášené díry u Prahy do nejnádhernějšího srdce bývalé federace, do Bílých Karpat. Je dobrým zvykem nerozepisovat se o NÚ více (narozdíl od běžných srazů); ti, kdož neví, oč jde, nechť přijmou jako fakt, že Brahmíná pořádá jednou ročně celozávodní výjezdní zasedání, které má svá vemenatá specifika a které představuje nejvyšší zkoušku nováčků a nutný předpoklad k získání originálního ranku. A ti, kdo ví, si umí představit, jaké to bylo.
Nyní však zpátky k soutěži. Předchozím odstavcem jsem chtěl naznačit, že navzdory neaktivitě brahmíního home naše komunita žije a soutěž je v zákulisí intenzivně řešena. A k úsilí organizátorů se konečně začínají přidávat také autoři: Ke dnešnímu dni registruji první čtyři povídky, což znamená, že ceny za první tři místa + anticenu za to nejhorší bez problémů udáme. Anticenou je knížka Kejda od Dana Černého (není to tenhle týpek), patrně nejhorší dílo české fantastiky vůbec, podle pověstí ještě horší, než Poutník z Mohameda.
Přesto doufám, že soutěžních děl přijde o trochu více. Těch klasických dvacet by bylo fajn. ;-)




17.5.2014 . . .

Literární soutěž O brahmíní vemeno 2014


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita

Lidi, nebudem si tajit, že Brahmínka má zase narozky a že jsme je včera oslavili takovým způsobem, že dneska horko těžko vidím na klávesnici a absolutně netuším, kolikáté to narozky vlastně jsou. Zavzpomínání na staré dobré časy a zhodnocení vývoje odbydu větou, že kdysi jsme byli banda upocených nerdů, co tahala porno na disketách, zatímco dnes jsme dospělí, vyzrálí, moudří a místo disket taháme porno na fleškách.
Dumali jsme, čím tyto narozky oslavit. Padaly návrhy, jako zapálit v Brně pařez, zapálit Brno, vylít Ssyxovu bestiální vodku do Prýglu nebo napadnout Polsko, ale nakonec jsme se shodli na tom, že vyhlásíme další ročník soutěže O brahmíní vemeno.
Starší návštěvníci pamatují dávné ročníky a nyní je patrně jímá hrůza a oblévá studený pot. Ale třeba se najde dost mladých, kteří do toho půjdou. Co je čeká?
Pravidla jsou jednoduchá. Chceme po vás, abyste nejpozději do 30.IX. t.r. zaslali své autorské, doposud nezveřejněné literární dílo žánru postapo povídky na adresu mé elektronické pošty (chekotay [@] seznam.cz), a to v jazyce českém či slovenském a jako příložený soubor ve formátu .odt nebo .doc. Do předmětu zprávy uveďte prosím magickou formuli "O brahmíní vemeno", ono se pak Maxwellovým démonům pracuje mnohem lépe.
Následně vám potvrdím přijetí díla a zařazení do soutěže. Dílo bude zhodnoceno týmem expertních paznehtů (Aranelka, Dawen, Cheky, Ssyx, Tína, Viky) ve dvoukolém režimu, kdy ze subjektivních sít vzejdou tři nejlepší kousky a ty budou odměněny věcnou cenou, již si vítěz vybere z nabídky. Chvíli jsme dumali, jestli nemáme, po vzoru ostatních českých literárních soutěží, splácat z moduritu nějaké amorfní "umění", ale nakonec jsme se vrátili k tradičnímu stylu odměňování, takže v nabídce čekejte klasickou sbírku prostředků pro přežití nukleárních holocaustů a ukojení perverzních fetišů.

A nyní klasické právní proklamace:
Hodnotitelé si vyhrazují právo neocenit ani jednu povídku v případě, že by všechny došlé povídky považovali za děsuplné. Účastník soutěže nemá na výhru právní nárok.
Zasláním do soutěže autor souhlasí s uveřejněním své povídky na Vaultu šílené brahmíny, a to jak na webu, tak v případném tištěném sborníku (naděje neumírá).
Nejsem účastníkem této konference, nicméně bych chtěl tučňáka.

Pokud máte nějaké dotazy, bude nejlepší, když se poptáte na našem diskusním fóru v příslušném topiči. Tydlencty komentáře pod aktuálkama se už dávno ukázaly jako krok špatným směrem, nikdo to nečte, zatímco na fóru jsme všichni imervére.
K vyhlášení výsledků dojde ještě před Vánocema a slavnostní předávání cen vítězům bude zase, jako obvykle, v Brně.




18.11.2010 . . .

O Brahmíní vemeno 2010: Závěr


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Včerejškem tedy skončila naše velká literárně-grafická soutěž. Zbývá už jen předat ceny vítězům a pěkně to s nimi oslavit, což se bude dít pozítří v Brně v podniku Valhalla od šesti hodin večer. Úroveň letošního ročníku byla vysoká a já celkem vážně uvažuju o vydání sborníku. No, jsem zvědavý, co přinese ročník příští. S jeho vyhlášením chvíli počkám, než se v úzkém kruhu vaultmasterském poradíme o jeho podobě, ale už teď je jasně patrné, že autorům omezení rozsahu velmi svědčilo. :-)
Seznam jak kdo hlasoval jsem zpřístupnil ve formátu sxc, pdf a txt.
Tak zase za rok, bando!





17.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Vítěz!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (27) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Takže, bando, všechny povídky horší než nejlepší jsme už hodili přes palubu a nyní je čas, aby to tady pořádně rozjel absolutní king naší soutěže. Všichni čekají, že to bude něco bohovského, něco, co trumfne i bitevní velrybu, a ono asi jo, protože vítězná povídka dostala pouhých 15 bodů. Napsal ji Knecht a jmenuje se Poslední obránce. Už z názvu je patrné, že to bude akční vyvražďovačka (i když jsem kdysi četl povídku se stejným názvem, a to byla filozoficko-matematická... vyvražďovačka), a z umístění současně vyplývá, že nepůjde jen o nějakou obdobu OK Corralu kdesi u Modocu. Tohle je zatracená válka. Je načase nasadit blembák, otevřít si KDP a pustit se do boje... tedy do čtení.
Příspěvek #18 [ODT] [PDF]
Aranelka:ANO
Bodkin: Ano.
Dawen: Perfektní, ANO!
Chekotay: Ano
Tína: Rozhodně ANO, s Lánským chci mít dítě :D
Viky: Je to dobrý, ale nelíbí se mi to. Ano.
Ratman: ANO!
Ano.
Chekotay:
Tři stránky úvodu, čtyři vlastního příběhu a tři stránky doslovu, to je špatný poměr. A je to asi také jediná výtka, kterou mám. Drobné nejasnosti (jako že v půlce 70. let ještě ČSLA neměla Dragunovy, ale pušky vz. 54) jsem si ujasnil dalším studiem. Samotný příběh je heroická vyvražďovačka, která velmi dobře těží ze zajímavých kulis. Postavy jsou na tom hůř, známá jména mi spíš vadila. Je vidět, že úkolem této povídky je otevřít sérii příběhů ze života rotmistra Lánského, a to se jí daří výborně.
Ratman:
Není asi o čem diskutovat - splněné zadání, domácké prostředí, napínavá svižná akce, která se Ratíkovi líbí. Tahle povídka mi přesně padla do noty, sice není dokonalá, ale ze soutěžních příspěvků ji považuju za nejlepší.
Viky:
Nemám, co bych napsala více než již napsali pánové nade mnou. Povídka se mi osobně nijak extra nelíbila, jelikož bojové akce mne nebaví, nečtu je a jenom si přelistovávám na konec, kde si přečtu součet zraněných a mrtvých a čtu si v příběhu dál. To v téhle povídce zorvna moc dobře nejde. To ovšem není chybou povídky (nebo obdobných textů v jiných povídkách/knihách), to je jen má nechuť k bojovým akcím. I přes tento nedostatek mi čest nedovolí nepřiznat, že povídka je dobrá, zajímavá, čtivá a vůbec dobrá. A proto, ačkoli se mi nelíbila, tak ode mne dostala poměrně vysoké hodnocení.




16.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Druhé výherní místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Přihodila se nám taková zvláštní věc, dvě povídky dostaly stejný počet bodů (31) na stříbrné příčce. Tak jsme nad tím dumali a uvažovali, že zrušíme třetí místo a budou jen první dvě místa, a na nich tři výherci. Jenže jedna z těchto povídek navíc patří do (jinak prakticky nevyužité) humorné kategorie, takže ve finále padlo rozhodnutí o rozdělení pozice mezi dva výherce.
Tak tedy dnes Matej Dobias s povídkou Smutná pieseň jari a An-Fin s dílkem Iniciace. Doporučuji číst jednu před obědem a druhou po, protože jsou svým vyzněním diametrálně odlišné.

Příspěvek #20 [ODT] [PDF]
Aranelka:Ten konec...já začínám být na ty sebevraždy alergická. Jinak ANO.
Bodkin: ANO.
Dawen: ANO, velmi nevšední přístup.
Chekotay: Bože, ano, ano, ANO! Rozhodně ano.
Tína: Ano. Ale měli sníst toho mrtvého kamaráda!
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano.
Chekotay:
Dobře zvládnutý jazyk podkresluje smutnou poetiku téhle tragédie a úplně mne unesl. Na rozdíl od všech tě ustřelených hlav je tohle parádně surové a srdceryvné. Předposlední dvě věty to ovšem kazí. Autor skvěle těží z reálií Falloutu 2 a zasazením děje do Klamathu, mého nejoblíbenějšího města, si mne získal nadobro. A možná mě dostalo to, že i já mám stehlíkovu píseň a vůni třešní asociovanou se smutkem. Takže jedinou větší připomínku k této povídce jsem měl asi takovou, že mnohé jedovaté bobule jsou sladké a chutné a není třeba si kazit poslední chvíle na světě, umřít se dá velmi příjemně, ale pak jsem sám sebe prohlásil za botanického hnidopicha. :-) Dlouho jsem toto považoval za svého kandidáta na vítěze, pak ale přišly lepší kousky.
Ratman:
Ej, dost bolo neohrožených hrdinů a akce. Takhle nějak se dá představit správné živoření ve světě, kde se na spravedlnost a dobrotu srdce nehraje. Depresivní, ale přesto zajímavé. Sice se četla trošku hůře, ale i přesto jsem se u ní nenudil.
Viky
Jeden z nejlepších příspěvků letošní soutěže. Příběh malého chlapce a jeho sestry, který mne chytá u srdce zejména způsobem přijmutí nevyhnutelného osudu. Opět musím ocenit sevřenost příběhu, žádné zbytečné odbočky a dobré vykreslení postav. Oceňuji také lehkou poetičnost příběhu a myslím, že si zařazení ve zlatém fondu VŠB plně zaslouží.
Jako botanička si nemůžu odpustit poznámku, že když si v květnu nedokázali najít nic k jídlu a museli krást cibuli, pak se není co divit, že skončili jak skončili, ale botanička má držet pec a nechat se unést příběhem... Podobnou nepozorností je zmínění pupavových listů pouze jako přílohy a jejich nevyužití jako samostatného jídla po neúspěšném pokusu o ulovení veverky.

Příspěvek #03 [DOC] [PDF]
Aranelka: Nepochopila jsem proč zrovna pásovec,ale jinak jsem se u toho bavila, takže ANO :)
Bodkin: Trošičku retardované Ano.
Dawen: Příjemné čtení a docela mě to i rozesmálo, Takže jo :-) Jen ten font ::knez
Chekotay: Rozhodně ano.
Tína: Tak tedy ANO
Viky: ANO
Ratman: ANO
Souhrn: Ano
Ratman:
Tuhle povídku jsem původně nechtěl hodnotit tak vysoko, ale faktem je, že zatímco jiné povídky se mi z hlavy vykouřily jak pára, na tuhle si dobře pamatuju a to byla mezi prvními. Humorná i dobře napsaná, má sice své šneky, ale i tak je mezi pásovci králem :o)
dawen:
To, že je povídka vtipného ražení, ještě neznamená, že nutně musí mít kchůl font. A to je tak jediné co můžu této povídce vytknout. Autor odvedl skvělou práci, povídka je čistá a vtipná, závěr mě překvapil, že půjde vysoko, mi bylo jasné od začátku. Škoda, že padlo dělení do kategorií, protože ve své by tato povídka určitě vyhrála, takto se musí zařadit o stupeň níž.
Viky:
Ano, povídka naplňující zadání a přesto s nečekaným rozuzlením. A ani to není tragédie, drasťák nebo deprese na počkání. Víc k ději napsat nelze, nechci ochudit čtenáře o jejich porci zábavy. :-) Jazyk na úrovni, v příběhu není nic navíc, dobře jsem se u něj bavila. Prostě ano.
Aby tu nebyla jenom chvála, připojuju se k dawenovi s poznámkou, že pro příště by bylo vhodné zvolit nějaký normálnější font.
Chekotay:
Tak tuhle povídku jsem zprvu vůbec nepochopil, dokud mne Dawen neupozornil na pointu. Inu, stál jsem si na vedení. Při druhém přečtení jsem pochopil, že autor z tématu "Jeden ponížený a pět set mrtvých" vydupal maximum, či snad ještě víc. Napsáno s lehkostí a vtipem, kterému se letos nemůže rovnat nikdo. Tohle je prostě skvělý kousek. Při jeho čtení se nebudete válet smíchy, ale na druhou stranu, tenhle humor nevyčpí a usmívat se mu budete i za dlouhou dobu.
Jen dodám poznámku, že když kdysi Hamster psal svou povídku, z níž je název kategorie citován, jistě měl na mysli něco jiného... ale věřím, že by jej potěšilo i toto. :-)





15.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Třetí výherní místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Napřed něco úplně od věci, na netu jsem našel vědecké zdůvodnění, proč lidem ve Falloutu 3 po zásahu z libovolné zbraně ulétávají hlavy. Na četbu náročnou odbornou literaturu v podobě impaktového článku najdete zde. A teď zpátky k soutěži.
Dnes tedy Meehailova povídka Broken Dreams: Jednooký, která se umístil na bronzové příčce.
Příspěvek #30 [PDF]

Aranelka: ano, ANO!
Bodkin: Ale jo, spíš Ano.
Dawen: ANO
Chekotay: Tohle je tak krásné! Vždyť to je báseň v próze! Mám chuť vzít cáry mlhy jako dlouhé hedvábné šátky a obalit jimi ta polámaná křídla vážky zchoulené ve stéblech ostřice na břehu rybníka, když přišly první oktobrové mrazy. ::cry Navíc ta dokonalá práce s reáliemi Falloutu -> Rozhodně ano!
Smejki:
Tína: Ano (a nevím, co si o tom myslet)
Viky: ANO (ale konec je příliš nejasný, potřeba nechat si to projít hlavou)
Ratman: klidně me kamenujte, ale NE
Ano: 7, Ne: 1
Ratman:
Tuto povídku jsem v prvním kole hodnotil jako jediný NE. Chekotay mě při konstruktivní debatě nad šálkem gama-piva donutil názor poupravit, takže jsem dal povídce ještě jednu šanci. Nicméně... ačkoli je opravdu zajímavě napsaná a špatná není, četla se mi hůře než povídky, které jsem hodnotil výše. Povídka má dle mého názoru bavit a tahle mě prostě nebavila.

Chekotay:
Nádherná věc, která v mém osobním hodnocení s přehledem převálcovala všechno ostatní. Těžko k tomu něco dodat, protože to je prostě boží.
Ze zajetí otrokářů utekli dva muži, dvě ženy. Klasické téma, člověk už jen čeká, že v Pustině najdou minimálně Combat Armor a zapomenutý příruční sklad gaussovnic a v krvavém závěru se vrátí pomstít, a ono ne. Protože ti lidé, kteří utekli, byli opravdu otroci, ne nabušení mladiství superhrdinové, otroci, kteří prožili příliš mnoho krutostí a jejichž duše byly Řezníkovým (Butcher/Metzger) násilím zlomeny. Povídka přináší mikrosvět několika lidí, který je cele vyplněn zoufalstvím a beznadějí, a tento svět vykresluje dokonale, na rozdíl od jiných, které o něm jen píšou. Ve světě beznaděje je i malý plamének víry oním jednookým v zemi slepých. Avšak příbeh směřuje k neodvratnému konci, na kterém hrdinům nezbývá nic než cáry ztracených snů a zoufalství horší než smrt.
Akorát vytýkám autorovi některé dílčí témata, jako je hrad a průvod rytířů, což jsou sice sny, ale i tak, jak mohly tyto postavy znát středověké reálie?
Na druhou stranu chválím moc pěkné zasazení do světa Falloutu 2 - jemné, nenásilné, dokonalé.




14.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Čtvrtá příčka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Rovnou se omlouvám všem, kteří se ztrácejí v tom, na kterém místě se umístila jaká povídka. Ono je to trochu složité, už proto, že směrodatné jsou pro mě získané body a ne nějaké pozice. Prosím o shovívavost. :-) Tak tedy dnes dvě povídky, které těsně nevyhrály, obě se 44 body, první od Sofa, druhá od Carlose, Danas nie najbolje... a Všechno nejlepší.

Příspěvek #05 [DOC]
Aranelka: Margaret byla dobrá :) ANO
Bodkin: Ano? Ale nepřišlo mi to jako true-postapo.
Dawen: Jediné světlé místo této povídky je vybombardování Balkánu, a to je jako s F3, takže rozhodně ne!
Chekotay: ANO
Tína: Hlavní hrdina byl psychopat (i když ta akce se ztraceným lístkem byla hrozný fail), už proto dávám ANO, mimoto mně se ten styl jednoduše, gramatickým chybám navzdory, hrozně líbí
Viky:ANO
Ratman: NE - originální avšak chaotické a těžko stravitelné.
Ano: 5, Ne: 3
Ratman:
Za svým NE z prvního kola si stojím. Stravitelnost této povídky se blíží nule, balkán mi není ani trochu blízký a děj je těžkopádný. Pro mě jedna z nejhorších povídek v soutěži vůbec. Jooo... a klidně mě za ten názor kamenujte.

dawen
Autor tuto povídku doslova zabil. Jeho poznámka na začátek mi připomněla nechutnou a velmi smutnou aféru s autocenzurou na fóru. Už tímto povídka ztratila mnoho bodů, když tomu přidám některé nesmysly v ději (předání zbraně recepčnímu, ztracený papírek…), zasazení děje do pro mě velmi neatraktivního prostředí, autorova až nezdravá fascinace Balkánem, nesympatický hlavní hrdina a podivný britský konvoj (ochrankáři s pistolemi? Na Balkán?!), dostává se povídka na dno. Nezachrání to ani krásné ztvárnění Margaret a vybombardování celého Balkánu.
A to mě mrzí, protože napsané je to dobře a použití citátů se mi moc líbilo, snad příště.

Viky
Jeden z mých favoritů, povídka, kterou jsem si užila - politické thrillery a detektivky mám ráda a tohle je jim docela blízké. Prostředí tu narozdíl od řeckého děsu funguje a tvoří nedílnou kulisu děje, vykresluje a dokresluje atmosféru tisíciletých krevních mstí, blbých náhod a fatálních nedorozumění. Do tohoto konceptu perfektně zapadá i konec a epilog, který by byl působivější, kdyby v něm byla pouze fiktivní citace z novin a nic navíc a který je fatalistickým završením tisícileté historie tohoto koutu země.
V této povídce mi kulturně-historický úvod nevadí, autor v něm čtenáře zapojuje do tkaniva svého příběhu a ukazuje zde sled nevyhnutelných chyb a rozhodnutí vedoucích až k situaci, ve které se ocitá hlavní hrdina. Ten mi mnoho k srdci nepřirostl, ale tak nějak mi k mé představě absurdního Balkánu sedí a zapadá. Autorovu poznámku na začátku jsem raději ignorovala stejně jako podobně zbytečné poznámky v jiných povídkách (stejně tak jako poznámka na konci o pravopisné kontrole). A že to není kanonické postapo mi je vcelku jedno, narozdíl od většiny ostatních povídek jsem se u tohoto bavila. Mám snad jen jednu poznámku - že by na tom byla britská diplomacie tak špatně, že by do služby povolala 85letou dámu?

Chekotay
Já myslím, že ta povídka hraje na moje stereotypy, které jsem si o Balkánu vytvořil z četby historické literatury - všichni tam jsou blázni, všichni mají kvéry a každý chce zabít každého. V zásadě mi v té povídce chybí už jen šňupání koksu z krucifixu a prasata žeroucí trabant. V tomhle koutě Evropy je to zabité odjakživa, takže sem drsný příběh prostě zapasoval - tímhle světem už apokalypsa prošla, stačí popsat současný stav. Samotná kvalita psaní je horší a taky bych rád na stupních vítězů viděl něco víc falloutovějšího, ale i tak skutečnost, že při třech NE se povídka vyšplhala na páté místo o něčem svědčí.

Příspěvek #29 [ODT], [PDF]
Aranelka:ANO!
Bodkin: Ano.
Dawen: ANO
Chekotay: Ano. Hrdina se v závěru ukájí, leč já ukojen nejsem. Škoda.
Tína: Ano, opět se ovšem cestou mailem ztratil konec
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano.
Chekotay
Pozvolný rozjezd je dost nežný na to, aby se čtenářem nekvedlal v kabině, ale současně je cítit, že pod kapotou je ukryto pěkných pár koní. Zvolený jazyk udeří do očí a čtenáři chvíli trvá, než se jej naučí a než si na něj zvykne, po chvilce ale pozná, že autor jen vypadá jako dabér TV NOVA a že ovládá slovotepectví ve zvoleném stylu. Na štěstí je zde dlouhý pojezd, takže čtenář se může dobře vcítit. Na prahu vzletové dráhy už je čtenáři jasné, jaký druh povídky to zrovna osedlal a začíná se těšit na zombíky a onanujícího petruschku. Někde něco drhne, ale to se snad poddá.
Start je prudký a nesmlouvavý, vtiskne čtenáře do pancéřové sedačky a už jej táhne do oblak rozstříknuté krve! Chvilka odpočinku, pak přichází prvky základní pilotáže a pomalu se vytváří zápletka. Vykreslení základních postav je čisté jako bojový obrat na Fowlerových klapkách a plynule přechází v prvky vyšší pilotáže. Zápletka je utvořená a je skvělá.
A pak se začne střílet. Trasírky lížou kokpit a čtenář je spocený i na padáku. Vzduch je linkován čarami spalin PLŘS, sonický třesk přehluší mohutná exploze (někde něco povlává, ale snad to nebude vadit), povídka se souvratem vyhoupává nad mraky - a - poslední stránka - došel benzín.
Nezbývá mi, než abych autorovi otloukl o hlavu poučku RAF: Bojový let končí přistáním a vypnutím motoru. Ne dřív.
Pak by si také měl autor opravit drhnoucí časovou souslednost: Dva roky po čemkoliv s výjimkou příchodu doby ledové nebude na mrtvole žádné maso. Stačilo by zaměnit slovo "roky" za "týdny" a už by to nedrhlo. Takhle autor vypadá, jako by nikdy doma neměl mrtvolu. A, ano, také by se hodilo dát si pozor na povlávající rozdíly mezi municí a náboji (předposlední stránka dole).
Celkem vzato je toto velmi dobrá povídka, ale absence závěru ji ničí. Připomíná mi to toho pilota Me-262, jenž rozprášil box Fortressů, čtyři poslal k zemi a pak už myslel jen na horkou vanu a ani si nevšiml těch dvou Tempestů, kteři ho přepadli už s podvozkem venku. Prostě - trapas.

Ratman
Pro mne bezkonkurenčně druhá nejlepší povídka v soutěži i když jak mnozí ostatní tvrdí, "inspiruje" se z několika filmů dohromady. Tak proč ji sakra nedávám na lepší místo? Důvod je nasnadě hned z prvních pasáží- tohle téma je trošku mimo. Ač jsem četl jedním dechem a musím uznale pokývat hlavou, za zombie téma se mi cenu dát nechce. Raději bych ji viděl v rukou člověka, který se snažil alespoň "z rychlíku" držet zadání bez nemrtvých a hnijícího masa. Nicméně autorovi děkuji za příjemný i když místy nechutný zážitek. Těhule pozor!

Tina
Ač recenzentka, zrovna dvakrát nechápu pořadí, ve kterém nám Chekotay sype povídky na hlavu (vinen nemusí být nutně Chekotay, vemení povídky mi prokazatelně snížily inteligenci z 25 na 10, není divu, že nechápu ani jednoduché povely, jako například NAPIŠ K TÉTO POVÍDCE HODNOCENÍ!), ale hádám, pravděpodobně špatně, že první vypadlou druhého kola je tahle. Já jí dala ANO bez zaváhání. Jednak mám ráda zombie cokoliv, jednak se mi líbilo, jak lehce a současně od podlahy byla napsaná. Hlavní hrdina byl mně kupodivu sympatický povaleč (přitom takové kelleroidní postavy nemusím, mám ráda Sama Křepelku, který pro svého pána i přes plot skočí, a podobné z prstu vycucané, patetické, melodramatické altruisty), rekonkvista byla úžasný nápad, ačkoliv toho její příslušníci moc nevydrželi (škoda, ten kněz byl druhý nejpřitažlivější muž letošního Vemene, pokud pominu autory a recenzenty), vztah Alice a stalkera, který jméno buď neměl, nebo měl a já ho zapomněla, byl skvělý. Jako pisálek chápu, proč autor povídku zakončil tak, jak ji zakončil, jako čtenář jsem ale koncem lehce rozčarovaná a jako recenzent vyloženě zklamaná. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že to byla jedna z mála povídek, která mě bavila od začátku do konce. A bez přeskakování!

dawen
Jediná zombieapokalypsa ze všech povídek, a kvalitně zpracovaná, jen mi přijde, že je to další povídka, která směřuje k něčemu delšímu… Hlavní hrdina má krásnou vlastnost, jako jeden z mála se stará jen sám o sebe, tak jak by to po skutečné apokalypse bylo, což dodává povídce nádech reality. A cynický konec mě zahřál u srdce… Bohužel jsem si povídku absolutně nemohl vybavit, nic ve mně nezanechala, proto se, v mém hodnocení, umístila na nižší příčce.




13.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Jedna drobná aktuálka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dneska je takový fofr, že jsem málem zapomněl napsat aktuálku. Na šestém místě naší soutěže se usídlila mohutná povídka Drobek od Mykimot. Získala 45 bodů a i přes svůj pomalý rozjezd mě opravdu popadla za srdce.
Příspěvek #25 [PDF]
Aranelka: ANO
Bodkin: Spíše ano.
Dawen: ANO
Chekotay: Ano. Bože můj. Bože můj!
Tína: Spíše ne. Bože můj. Bože můj!
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano
Ratman:
Dobře napsané, napínavé i té akce jsem si užil tak jak mám rád. Možná povídce trošku křivdím, když ji dávám "jen" na čtvrté místo, podle mě by si ocenění také zasloužila. Vytknout totiž nemůžu mnoho, jen mám dojem, že po čase bych si z děje nevybavil tak moc jako u předchozích povídek a to je pro mne v hodnocení jedním ze zásadních kritérií.

dawen
Jedna z delších povídek, dokonce postapo začínající v minulosti. Líbilo se mi, že autor vytvořil pro povídku prostředí s minulostí, otázkou ovšem je zdali by se nehodilo spíše pro nějaké delší dílo...Konec mě překvapil, snad jsem ještě takový nečetl. Co mě ovšem zamrzelo byl hlavní hrdina, proč jeho fyzické vlastnosti nebyly využity lépe? Povídce by pěkná akční scéna, ve které hlavní hrdina zmasakruje tlupu nájezdníků za pomocí dvou hasičských seker slušela.

Viky
Dostáváme se k dobrým povídkám, kterým již není třeba vytýkat neobratnost, logické lapsy, chybějící konce a začátečnické chyby. Povídce v mých očích trochu uškodil dlouhatánský úvod, který byl zajímavý, ale pro děj a pochopení povídky nepodstatný. Stejně tak některé pasáže z mládí nebo akcí, ve kterých bylo na můj vkus zbytečně mnoho military detailů, byly zbytečně rozvleklé - ano, dokreslovaly děj a uváděly čtenáře do širšího pozadí příběhu, ale více by slušely delšímu textu (novela, dlouhá povídka). To, že nebyly více využity fyzické dispozice hrdiny mi nijak nevadí, jako příčina vydělení hrdiny z davu a k znásobení dopadu konce povídky posloužily dostatečně (tohle oceňuju asi nejvíc, využití tohoto k dokreslení psychologie hrdiny, aniž by to haprovalo, bylo zbytečné nebo zůstalo nevyužité). Co by mohlo čtenáře více dbajícího na nadpisy rušit, je uvádění data a času před každým oddílem děje (že by inspirace seriálem JAG?). Jinak nemám co vytknout, ani co dalšího chválit, jelikož slušnou úroveň použitého jazyka považuju za samozřejmost nezbytnou pro každého autora.

Chekotay
Boj o přední pozice byl tuhý a tenhle bojovník se v závěrečném sprintu bohužel neprosadil, ačkoliv musím přiznat, že mě tahle povídka velmi vzala. Ovšem jiné mě vzaly víc. No bylo to v samotném závěru soutěže hodně o vypjatých emocích a Viky se mě v jednu chvíli pokusila zabít... ale to odbíhám. Pasáže z mládí a military detaily mně nevadí, chápu je jako dobře použité prostředky k vykreslení psychiky hlavního hrdiny. Je pravda, že nějaká dobře skončená akční scéna by se hodila, aby čtenáře přichystala na masakr v závěru, ale už tak měla povídka 47 000 znaků a nikomu se do ní původně vůbec nechtělo. Takže pokud autor má chuť a sílu, doporučuji mu napsat na toto téma román a vydat jej. Bylo to moc pěkné.




12.11.2010 . . .

Až se u brahmíního vemene uvolní místo


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dneska vám nadělím povídku jen jednu, abyste si po včerejšku odpočali a připravili se na víkendovou smršť. Chlapík jménem Lmslaver se probil Pustinami plnými nástrah, anomálií, mutantů a Němců aby nám donesl svoi povídku s výživným názvem Až se v pekle uvolní jedno místo. I přes to, že obsahuje obrázek, dostala 51 bodů (pro srovnání, povídka na 3. místě má 37 bodů), neboť povídka opravdu zaujala.
Příspěvek #10 [PDF] (ODT)
Aranelka:ANO
Bodkin: Spíše ano.
Dawen: ANO, tohle se mi opravdu líbilo.
Chekotay: ano
Tína: Ano, také se mi to líbilo. Škoda jen, že tam je tolik hrubek.
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano.
Ratman: Je docela škoda, že nám přišlo takové množství akčních povídek, jinak by tato jistě vynikla. Zadání bylo bezpochyby splněno, úroveň je nadprůměrná, jediné co mi ale vadí je možná poněkud složitější orientace v reáliích světa. Možná kdyby autor trošku více vtáhl čtenáře do dějin a situace, nemusel bych nad některými pasážemi déle bloumat a poddal bych se lépe. Ale i tak velmi solidní povídka.
dawen: Krásné šesté místo. Pes je užit o dost lépe, než v případě předchozím, povídka má spád a velmi mě potěšilo zasazení do našeho kraje, to je u mě vždy velké plus. Konec sice nepřekvapí, ale povedl se, neutíná totiž povídku jako v jiných případech. Jenže konkurence je opravdu silná, a tak povídka končí na tomto místě.
Chekotay: Tahle povídka hodně získala svými reáliemi. Ani ne tak tím, že je zasazena kamsi na Šumavu, ale tím, že svět popisuje prostě dobře. A temně. Dle mého názoru se zde setkáváme s nejtemnějším světem ze všech nabídnutých povídek. A to se mi líbí. Co se mi nelbí je množství chyb. Přiznám se, že závěr mne překvapil, ale je pravda, že k němu příběh dospěl nenuceně a přirozeně, žádné lámání logiky přes koleno. Jsem s touto povídkou spokojen a těším se na další autorova díla ze světa, kde voják slouží státu i po své smrti, do roztrhání mozku.
Viky: Jak napsal dawen, konkurence je silná a proto i přes všechny klady tato povídka nemůže být na lepším místě. Už je to pár dní, co jsem povídku četla, a tak nemohu podat vyčerpávající reakci. Omezím se jen na konstatování, že mi postavy nepřišly věrohodně podané a tragický dopad konce nepůsobil tak tragicky, jak by mohl, kdyby byly postavy a jejich vztahy vykresleny důkladněji.
Jako všem autorům česky psaných povídek i tomuto nabízím korekturní opravy - kontakt přes forum.

Tímto zvu všechny soutěžící autory i ostatní příznivce Vaultu šílené brahmíny na slavnostní předávání cen do restaurace Valhalla v Brně. Slavnost proběhne 20.11. a začne v 18:00 SEČ v místním salónku. Restaurace nabízí solidní sortiment nápojů i jídel (a dobrých), dva nouzové východy pryč a je umístěna pod úrovní terénu a vybavena silnými zdmi spolehlivě tlumícími případné nadzemní jaderné exploze až do síle 10 kT. Salónek je bránitelný proti útoku mutantů. Prosím návštěvníky, aby těžké zbraně a trhaviny odevzdali obsluze a nenarušovali jejich přítomností slavnostní ráz akce. Po celou dobu slavnosti je zakázáno napadat ostatní účastníky akce, bez ohledu na to, z které frakce jsou.




11.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno - Trochu popojedem


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (22) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Čas se nám krátí, dneska vezmeme tři povídky jedním vrzem! Ať ještě stihneme v 11 hodin a 11 minut oslavit konec 1. světové války a večer zajet do města ochutnat první letošní víno na počest všech padlých.
64 bodů získala akční povídka z prostředí Masarykova okruhu v Brně Olověná bota od Henryho Thorna. Některým to připomíná Olověnou vestu (v orig. Full Metal Jacket), jiní si myslí, že zdroj inspirace leží jinde (Full Metal Panic). Tak jako tak, hodnocení z prvního kola je následující:

Příspěvek #06 [DOC]

Aranelka: Vůbec se mi nelíbil styl psaní, NE
Bodkin: Překvapené spíše Ano.
Dawen: Mad Max je mé dětství, takže ANO
Chekotay: Ano. Je to plné chyb, ale líbí se mi to.
Tína: Spíše ano.
Viky: Ne. Nuda.
Ratman: ANO
Ano: 5, Ne: 2

Ratman: Dojmy po přečtení byly velice kladné. Hodnotit jsem chtěl vysoko, jenže... uplynula už nějaká doba a zatímco jiné povídky jsem podle názvu bezpečně rozpoznal, zde jsem chvíli tápal a musel si znovu pár vět pro osvěžení paměti přečíst. V této souvislosti mi tak nezbývá než dát povídku na takové pořadí, jaké dávám. Rád bych výš, ale tam dle mého názoru patří kousky, na které se jen tak nezapomene.

dawen: Pokud tuhle povídku vezmu jako akci a nedívám se do hloubi, tak je výborná. Když se však zamyslím, objevím nesrovnalosti, střílení z pušky za jízdy, dívku, kterou by pro její batoh stokrát zabili a hlavně jak by se hrdina dostal do toho zásobníku na benzín?! Mad Maxe mám strašně rád, proto se mi také líbila, jen by ho nemusela tak očividně vykrádat. Celek ovšem působí dobře, než přijde konec, proč sakra musí všichni umírat? Proč si autor nenechal hrdinu pro další povídku? Pěkné, ale konkurence je dál.

Chekotay: Při rychlé jízdě Pustinou se člověk nemůže rozhlížet, upřeně sleduje jen ten kus "cesty" před sebou a z celého putování má jen rozmlžené dojmy, a to je přesně to, co si z této povídky odnáším. Mlhavý dojem o rychlé cestě Pustinami. Což je velmi dobře. Autor si zvolil krátké a nenáročné téma, které je postavené na akci, a to je dobře, protože nic víc by to neuneslo. Jak gramatické, tak i logické chyby to má, ale čtenář naštěstí není nucen si jich všímat, neboť děj už zase rychle utíká dál. A to - rychlý a krátký děj - povídku katapultovalo vysoko, protože mě se to velmi líbilo. Svižně, jasně, smrt, konec. Navíc doplněné vtipnými hláškami (a taky ovšem několika otravnými popisy). Navíc mi to připomíná některé události z českých PA LARPů.
Jen pro příště, benzínové nádrže ústí na povrch poklopem, aspoň tak jsem si všiml při svých zastávkách na bezninkách.

S menším počtem bodů (56) a tedy na lepším místě se umístila povídka Nestalo se nic od Páji.
Příspěvek #08 [DOC]
Aranelka: ANO
Bodkin: Spíš ano.
Dawen: Pěkné, i když k tomu mám výtky. ANO
Chekotay: Ano.
Tína: Mně se to nelíbilo, ale dávám ANO, protože mám výtky do druhého kola (proto ostatně pouštím všechno až na halucinogenní slátaniny typu Brahminstara)
Viky: Spíš ano
Ratman: ANO
Ano.

Ratman: Špatné to není, ale přecijen jsem čekal po přečtení prvních řádků trošku víc. Nějaký zajímavý závěr, rozuzlení nebo nějakou trošku zajímavější pointu. I když podle názvu se ten konec tak nějak nabízel sám...

dawen: Bylo by to skvělé, kdyby nám autor neustále nevysvětloval naprosté zbytečnosti, to povídce skutečně ubírá, tak jako závěr, který je dle mého mínění k povídce připlácnut, jen aby nekončila tak předvídatelně, přitom kdyby hrdina zemřel na pobřeží, bylo by to nádherně ironické. Překvapení na závěr, kdy se dozvídáme, že to celé byla jen halucinace, není dobrým koncem. I tak je to slušná povídka.

Nu a hned jen o jeden bodík méně získala druhá Pájova povídka Putování.
Příspěvek #07 [DOC]
Aranelka: ANO, ano, ano!
Bodkin: Bože NE! To je tak debilně orvané Let's feel the Dark Side of the Force, psané nějakým retardovaným individuem bez špetky invence.
Dawen: Jednoznačně ANO.
Chekotay: Posměšné? ANO.
Tína: Mně to nejde otevřít ::lol Asi znamení... ale pokud to je Putování, to už jsem četla a dávám ANO!
Viky: ANO
Ratman: ANO :-)
Ano: 6, Ne: 1

Ratman: Výborná parodie a královsky jsem se bavil. Ale obávám se, že pro 99% čtenářů to bude jeden velký blábol. Kdo alespoň trochu nemá povědomí o komunitě a tyto věci nezná, moc si nepočte. Jen by mě zajímalo, kdo je sakra Batman? :D

 





10.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Opět v boji!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Nebo možná spíš Opět v loji. Dneškem totiž začínám zveřejňovat povídky, které penetrovaly do druhého kola naší skvělé soutěže o ceny... naší soutěže o skvělé ceny. Takže dnes zde máme povídku č. 11 jménem Až do konce, která ve druhém kole získala celkem 76 bodů. Autor jménem Snikch zasadil svůj příběh do šíleného prostředí fetem vypálených mozků, bohužel povídku neukočíroval a tak neuspěl. Povídka je to po všech stránkách kvalitní, ale celek jakoby nějak drhnul...


Příspěvek #11 [DOC]
Aranelka: ANO
Bodkin: NE
Dawen: ANO
Chekotay: Chtěli jsme špínu, dostali jsme špínu! ::cool Ano!
Tína: Spíše ano
Viky: Ano.
Ratman: NE - ani se to netváří moc "žánrově"
Ano: 5, Ne: 2

Ratman: Slabé, o ničem a ani se to netváří dost postapo. Tohle by mohl být děj prakticky jakékoli povídky odehrávající se na nějakém zapadlém předměstí. Nedávám ani body za snahu.

dawen: Slušná práce, zajímavý pohled do světa feťáků, s tak akorát drsným koncem. Bohužel, je taková nemastná neslaná, nezanechá dojem. Motto na začátku mě navnadilo, jen abych zjistil, že v povídce prakticky nemá smysl. Navíc postapo prvky skoro chybí, klidně by se to mohlo odehrávat někde v jihoamerickém slumu. A i když, se distancuji od gramatické stránky povídek, tak některé chyby jsou opravdu zbytečné.




9.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno - VÍTĚZ! (grafický)


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (27) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Vážení návštěvníci, omluvte prosím mé výpadky v pravidelnosti zpráv - sex s šestnáctiletými mulatkami mne vyčerpává, Bolívie je peklo, chlast tu teče po ulici, nikdy sem nechoďte! Leda byste vyhráli nějakou soutěž na Madbrahmíně, což se dnes poštěstilo borcovi jménem Bigfoot. Myslím, že frajer už to musel čekat, prostou vylučovací metodou, že ano, ale i tak doufám že se mu při přečtení této zprávy podlomila kolena, na tváře vyhrkly slzy štěstí a on padl na koberec (jekorový!!11) s děkovným výkřikem "Chekotayi, vezmi si mou dceru za ženu!" (Jestli přihodí i půlku JZD, tak jsem za.) Přátelé, od této chvíle má Vault šílené brahmíny své logo! Oi!
A jak vypadalo hodnocení? Všem se tato práce líbila, bylo vidět, že autor rozvinul slibný nápad zaslaný do soutěže dříve, akorát Gargamel, tedy, Taťka Šmoula Ratman měl námitky.
Příspěvek #22
[JPG]

Aranelka: ANO
Bodkin: Detto -> Ano
Dawen: ANO
Chekotay: Ano!
Smejki: Jsem velmi pro. Jen bych rád poprosil autora, aby to zkusil vykolorovat trochu hrubším stylem (sám nevím, jak to bude vypadat, ale ten airbrush mne trochu ruší). Ale jinak je to ::love2 a po drobných úpravách bych to ihned použil.
Tína: Ano.
Viky: ROZHODNĚ ANO
Ratman: NE - ta brahmína vypadá přihřátě. Chce to zdrsnit a pak bych to s potěšením bral.
Ano: 8, Ne: 1
Hodnocení ve druhém kole: Aranelka: 1, Bodkin: 1, Dawen:1, Chekotay: 1, Viky: 1, Smejki: 1, Tína: 1, Ratman: 3.
Výherci velmi blahopřeji a doufám, že se ukáže na slavnostním předávání cen, nejlépe v protichemickém obleku, s fajfkou a růžovým boa. Pokud nebude moci přijít, ceny mu budou zaslány klokaní poštou.
A od zítřka začnu uvěřejńovat povídky vypadlé ve druhém kole soutěže, začnu těmi, které se na výsledném žebříčku umístily nejníž.




7.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno neumřelo!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (10) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Na rozdíl od jistého vaultmastera, jenž se cítí poněkud utahán. Po včerejší pauze ztrávené útěky před věřiteli si dnes dáme druhé místo naší výroční grafické soutěže. Toto místo také není výherní, ačkoliv logo je to jistě velmi podařené - vlastně lituji, že nemáme dva Vaulty, abychom mohli používat dvě loga. Vlastně by se nám takové logo šiklo i pro chvíle, kdy se ožereme jak dogy, Tína tancuje nahá na stole, Knecht křesá jiskry přes celý sál, Viky bičuje Necra, Jarkeld mě nahání s vidličkou v ruce a Ratman kroutí hlavou a tvrdí, že nás nezná. Prostě, je to velmi podařená věc, ale nakonec jsme došli k názoru, že jiný příspěvek je ještě podařenější.
Příspěvek #27 [JPG]
Aranelka: O něco lepší, ale stále si to moc nedovedu představit jako logo. NE
Bodkin: NE.
Dawen: NE.
Chekotay: Ano
Smejki: Variace na předešlé. Výtky zůstávají. NE
Tína: Ano
Viky: ANO
Ratman: ANO
Ano: 4 Ne: 4
Prácě #27 získala ve druhém kole 16 bodů a takto bylo známkováno: Aranelka: 2, Bodkin: 2, Dawen: 3, Chekotay: 2, Viky: 2, Smejki: 2, Tína: 2, Ratman 1.




5.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno 2010 vstupuje do druhého kola


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Tak, v zásadě už je rozhodnuto. Respektive v kreslící části soutěže již máme jasno, v povídkové více méně také, ale ještě si necháváme čas na uzrání. Loga se do druhého kola dostala tři a dnes vám ukáži první vyřazené z nich.
Příspěvek #13 [PSD]
Aranelka: ANO
Bodkin: Ne (není to skoro to samé co 12?)
Dawen: První co za něco stojí, tak teda ANO.
Chekotay: ano (Umístění písmen mezi rohy je lepší než v ostatních návrzích. Pořád se mi to ale nelíbí.)
Smejki: Ne
Tína: Ne
Viky: NE
Ratman: V té bídě zatím nejlepší, takže váhavé ANO
Ano: 4 Ne: 4
Hodnotící seřadili práce od nejlepší po nejhorší, načež jsem sečetl čísla obsazených pozic a práce s nejnižším součtem vyhrála. Práce #13 získala 22 bodů. Jak kdo hlasoval? Aranelka: 3, Bodkin: 3, Dawen: 2, Chekotay: 3, Ratman: 2, Smejki: 3, Tína: 3, Viky: 3.






3.11.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Nejasná zpráva o konci světa


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (18) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Takže na dnešní den připadla povídka, která, jak věřím, bude důstojnou tečkou za povídkami vyřazenými v prvním kole soutěže. Ano, je to tak - díla, která nebyla zveřejněna dodnes, proklouzla do druhého kola. Netěšte se, i z této dávky jich ještě jedenáct musí vypadnout, aby vítězná čtveřice mohla stanout na výsluní o to úžasnějším. Povídky, které budou uvěřejněny v nadcházejících dnech, pokládáme za podstatně výživnější, než ty uveřejněné doposud. S recenzemi to ale asi bude horší, protože Viky a Tína onemocněly záhadnou nemoci, díky které jim vyskákaly takové pupínky na... eh... prostě... a taky přišly o hlas a jsou celkově malátné a na zdechnutí, takže se jim moc nechce psát. Smejki odlétá o víkendu do Brazílie, patrně na celý zbytek života a já si za stejným účelem letuji dohromady miniponorku ze dvou na sebe přiklopených van. Ceny pro vítěze bude předávat Ratman, teda pokud ho žena pustí do hospody.
No ale zpátky k povídkám - dneska to tedy je opus magna Váhy, který sepsal Jan Podlesný - Awarr.

Příspěvek #24 [DOC]
Aranelka: Bylo to divné, NE.
Bodkin: NE!
Dawen: Aštara Šerana NE!
Chekotay: Dovolím si citovat Mgr. P. Javora, PhD, CSc. z Frýdecké teologické fakulty: "Katány jsou teplé!" Takže ne. Ne. NE!!! (SHIT!)
Tína: Rozhodně ne! ::jump
Viky: Ne. Znechucené ne.
Ratman: NE - co to kurva bylo?
Hodnocení: SHIT
Chekotay:
K tomuto opusu je těžké vypsat nějakou kritiku, protože je na něm špatné prakticky všechno. Balistický přístup k interpunkci a problémy s přímou řečí korespondují s divokou frazeologií. Na první stránce vytýkám tyto tři chyby: z hlediska slohu není čtenáři vůbec k ničemu informace o vlastnostech feny a jejích rodičů, tento popis je tedy nadbytečný. Z hlediska fyziky děje je průlet obrovského hořícího tělesa napříč celou oblohou v tak krátké době jen velmi obtížně představitelný a spíš zmatečný (vede to pak čtenáře k pokusům s pomerančem a oříškem a tečnami a podobně). A z hlediska použítí frází může člověk do svého domova buďto zamířit neomylně, nebo tam zamířit metodou pokus-omyl, kterýžto případ poukazuje na vážnou mozkovou dysfunkci.
Na druhé stránce se opět dostáváme k trajektorii, která, aby obsáhla Maryland, Island, Švédsko a Portugalsko, musí mít docela divokou podobu. Na straně třetí hapruje fyzika - zásah o rozloze celého Pyrenejského poloostrova by této planetě nadělal závažnější problémy, než je vlna tsunami. Podle mého názoru by bylo lidstvo ukončeno prakticky okamžitě.
Až dosud je povídka prostě jenom špatná. Je tam moc málo smysluplného děje na příliš hodně balastu. Jenže teď na scénu vstoupí anděl a zadrmolí nesrozumitelnou frázi, načež příběh začne připomínat bloudění mladého rabína-gelomolovce z Jakuba Vandrovce. Dotyčný rabín (nebo co to je) nalezne díky božímu vnuknutí "rodné cvičiště" hlavního hrdiny a vydá se z ním. Finální scéna by se dala popsat také jako "Setkání dvou nadšených kynologů a několika dalších postav, které nejsou důležité". Vše se točí kolem psů, kteří jsou popsáni podrobněji než cokoliv jiného. Smrtící temnotu sršící z očí nemohu ohodnotit jinak, než jako žvást. Je to horší myšlenkový konstrukt než samonabíjecí francouzská hůl s laserovým zaměřovačem. Má dlouhá filozofická úvaha na téma "Vše, co si představíme, někde ve vesmíru existuje, protože kdyby ne, nedal by nám Bůh schopnost si to představit" je touto povídkou vyřešena, neboť věci, které si zde autor vymyslel, existovat nemohou, nesmí, jsou nepřípustné. Navíc se tady objevuje katana, což evokuje blížící se homosexuální scénu...
...která se ovšem nekoná, protože na další stránce povídka končí. Naneštěstí ještě před svou smrtí, v posledním záchvěvu, stihne vyplodit další blábol, kterým zasadí smrtící ránu čtenářovu vkusu.
V zásadě můžu říct, že už jsem podobné věci četl, a to dokonce i knižně. Bratr se nyní rozplývá nad teenage-upírskou sérií Dhampir, která se tomuto velmi blíží. Ale abych o téhle věci já prohlásil něco jiného, než že to je absolutní nula tohoto roku, to by tam musela být aspoň jedna zmutovaná lesba na motorce.
V posledních větách povídky se dozvíme detaily z autorova intimního života a také informaci o tom, že budou následovat další díly. To vítám. Jsem perverzní masochista a mám v úmyslu tuto povídku na vaultu vyvěsit trvale v očekávání dalších dílů, které snad budou držet nastolenou linii a postaví se hrdě po bok tvorbě Artemisově, Jeskyňákově a Astrově.
Tato povídka nesplnila podmínky soutěže - není postapo, není zoufalá (vlastně je, ale to není autorův záměr) ani vtipná, není ani dokončená. Přesto jsem ji nevyřadil a nyní ji zde uvěřejňuji. Je to memento: Važte si dobrých příběhů!
Viky:
Kdybych se chtěla dozvědět nějaké ty zbytečné informace o psích plemenech, tak si vezmu atlas psů a ne tuhle rádobyakční příručku mladého kynologa, která čtenáře seznámí se 3 plemeny a celé to obalí nějakou nesmyslnou vatou. K této povídce se vztahuje jeden zveřejněný hlod ze společného čtení povídek: "Uo? Co? What? Krr... ČO?!".
Pojmu-li tuto povídku tak, jak se jeví, pak bych autorovi vytkla kynologické nejasnosti, nepozornosti nebo snad i chyby, spočívající ve spojení dvou smeček tažných severských psů (sežrali by se navzájem), přivazování kavkazana na masivní ocelový řetěz a zároveň jeho představení jakožto osobního psa (tak buď je tak divoký, že musí být na řetězu, aby nehlídkoval v širokém okolí a "nehlídal stádo", nebo je tak vycvičený, že je potlačen jeho ovčácký instinkt a je s ním možno cestovat a mít ho jako svého osobního psa) a v neposlední řadě chronická nepozornost, co se jména feny hlavního hrdiny týká (Eiko vs. Aikonetta, tak buď je na začátku E nebo A, chtělo by to se rozhodnout).
Pojmu-li tuto povídku tak, jak asi autor zamýšlel, je to odpad, hnus a slátanina nejhoršího kalibru. Prosím autora, aby se už nikdy nepokoušel psát povídky (odborný styl by mu třeba šel lépe.. nebo žádný styl, když už jsme u toho), a prosím jeho korektorku a betačtenáře, aby tyto služby už nikomu nenabízeli a nebo aby je začali dělat pořádně (zejména ta korektorka, její práci bez jakýchkoli problémů zastane automatická kontrola pravopisu, která neumí opravovat čárky ve větách stejně jako ona).
Tak jako u všech česky psaných povídek, i zde mohu autorovi navrhnout korekturní opravy. Pokud by měl zájem, nechť mne kontaktuje na fóru v příslušném topiku nebo přes PMku.
Tína:
Tina se překonala a během oblékání se na odpolední směnu vyplodila alespoň toto: Che s Viky ví, že ačkoliv jsem většinu povídek četla dvakrát (obvykle jsem si teprve za polovinou uvědomila, že už je znám, a protože mi to trvalo tak dlouho, byla mi hanba je nedočíst a spolehnout se jenom na ANO/NE obšlehnuté od Bodkina), málokterou jsem si zapamatovala lépe než jenom jako Tu temnotu, Tu blitku, případně Takovou tu... však víte... jak tam je to... ne? Lidská mysl snese jenom omezené množství děsu, proto o letošním Vemeni nevím v současnosti skoro nic. Vinu na tom nesou i mnohé názvy, pro které je jakákoliv korespondence s obsahem povídek pravděpodobně nadstandardem schovávaným pro Cenu Karla Čapka (pro příklad netřeba chodit daleko, je ovšem možné, že jsem na přítomnost Vah zde zapomněla, nebo se objeví až v druhém, případně některém následujícím dílu). Já bych nebyla tak kritická jako Che a Viky, souhlasím ovšem s tím, aby korektorku, pokud to nebyla Eiko nebo Google, pohltila absolutní neprohlédnutelná temnota. Chyb tam bylo víc než vesmírných lidí, a to je smutné. Smutné je i to, že (a lynč za toto prohlášení ustojím) ten člověk dost možná UMÍ psát, jenom nemá co. Poslat do soutěže povídku s otevřeným koncem je klamavá reklama, použít katánu je gaykonské a zakončit příběh, který by ve své podstatě nemusel být nutně špatný, slovním spojením ELDURIANSKÁ BYTOST, je na Dej si facku. Prokládání textu odbornými perličkami se mi sice líbilo, mám na to jednoduše fetiš, ale v tomto případě byly kynologické informace pokud ne velmi, velmi nadbytečné, potom aspoň nevhodně umístěné. Této povídce dávám Rozhodně ne především za promarněnou šanci, protože - klidně se se mnou hádejte - ona měla našlápnuto na něco lepšího. Ne dobrého. Ale lepšího určitě.




2.11.2010 . . .

Osmá zpráva o Brahmíním vemeni


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (24) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dnes poskočím v řadě zveřejňovaných příspěvků a uveřejním dva bez komentářů, abych zítra zveřejnil jednu s dlouhými komentáři. Vaše zraky potěší návrh loga od Jakuba Prantla a povídka Childkiller od Miroslava Janečka.
Příspěvek #26 [JPG]
Aranelka: Je to vtipné, ale jako logo asi NE
Bodkin: NE.
Dawen: NE
Chekotay: Je to takové nějaké neupravené. Ne
Smejki: Celkem slušná práce, ale pro VŠB je to nepoužitelné - NE
Tína: Ano
Viky: Šílené krávy jsou šílené.. Nelíbí se mi zkosení, proto má tento návrh Ne.
Ratman: ANO
Ano: 2, Ne: 6

Příspěvek #28 [DOC]
Aranelka:ANO
Bodkin: Ne.
Dawen: ANO
Chekotay: Rozhodně ne.
Smejki:
Tína: Ano.
Viky: NE (ve světle ostatních povídek měním hodnocení)
Ratman: NE, ale je to zajímavá kravina :wink:
Ano: 3, Ne: 5
Chekotay:
Naštěstí to má jen tři a půl strany, což je jen o tři strany víc, než by se mi líbilo. Pravopis je v pořádku, akorát se mi prostě silně nelíbí námět povídky a k němu zvolený styl. Jako by hlavní hrdina (nebo autor) byl parádně zkouřený a furt těžce nad věcí, ačkoliv páchá masakr. Je to taková kulhánkovina, až na to, že to vůbec nezaujme. Vlastně mě nic netáhne číst dál a tak jsem to dočetl jenom z plezíru. Takže proto mé výrazně záporné ohodnocení.






1.11.2010 . . .

Sedm vemenatých


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (29) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

...je název nového westernového pornofilmu natáčeného Čestnou televizí v malebné krajině Mostecké uhelné pánve. Jak zjistila naše výzvědná služba, děj filmu kopíruje dva postranní questy z Fallout: New Vegas. JaW se již nechal slyšet, že pokud nebude obsazen do role hlavního padoucha, nabonzuje scénáristu Bethesdě. Když se zadaří, bude film promítán na předávání cen soutěže O brahmíní vemeno 2010, které proběhne 20.11. v Brně (bližší info ještě dodáme). Také bych zde rád prezentoval svůj názor, že změna letního/zimního času způsobuje (přechodnou?) demenci. Buďte ke mně prosím schovívaví. Tato prosba proti lynčování se týká hlavně dvojice dnešních neúspěšných autorů, jimiž jsou Jiří Podivín s povídkou Oáza a Hellbilly s povídkou Peklo
A ještě poznámka: Pokud nevlastníte plnohodnotný textový editor a ve svém žití si vystačíte s nějakou jednoduchou náhražkou, tak stačí, když příponu souboru přepíšete na PDF - všechny textové soutěžní příspěvky byly serverem automaticky převedeny do PDF a TXT.

Příspěvek #21 [DOC]
Aranelka: Spíš ne.
Bodkin: Ne.
Dawen: Spíš ano.
Chekotay: Ne.
Tína: Spíše ano.
Viky: Ne.
Ratman: ANO
Ano: 3 Ne: 4
Chekotay:
Jedním slovem: Nuda. A taky mi z toho smrdí Fallout 3 - koncepce vaultu je typická pro Bethesdí pokus. Snaha vykreslit život ve vaultu se setkala s vypravěčskou bezmocností, musím říct, že loni jsme měli mnohem hezčí výpravy do nitra vaultů a života v nich (Příběh štěněte, Vetřelec). Jsou zde nadbytečné věci - prakticky vše je zde nadbytečné. Technické detaily pip-boye, jenž pak není nikde použit, nějaké poznámky o fasování kde čeho... Sem patří také popisy užitečných robotů, kteří pomáhají s kde čím, když pak ale dojde na nutnost vyslat ke dveřím průzkum, tak jde samotný člověk, což je divné. V našich jaderných zařízeních je praxe, že do zamořené oblasti jdou dva lidé, jeden plní úkol a druhý hlídá dozimetr. Tady jde jeden člověk. A vůbec: Vaulty mají vstupní prostory hlídány kamerami. Netěsnost dveří známe z Vaultu 12 (pod Bakersfieldem), ale netěsnost, kterou by se protáhly krysy? To je na mně trochu moc. A zvracení do kombinézy už tuplem. Závěr povídky chybí, místo něj je "záznam o ohledání těla", který sice uvádí "příznaky nemoci z ozáření", ale vůbec neuvádí tak podstatnou věc, jako jako třeba ekvivalentní dávka; ten záznam je prostě směšný. Doporčuju nastudovat. Takže celkově: Je to zlé a nudné a plné tečkovaných čar.
Viky:
Záměrně plochý a sterilní styl vyprávění připravoval půdu pro pointu, která na čtenáře zapůsobí silou kladiva a svou hutností a úderností mu nedá vydechnout. Bohužel, této povídce autor takovu pointu nedopřál, on jí dokonce nedopřál pointu žádnou. Příběh běží odnikud (to by nevadilo) nikam (to vadí hodně) a vyznívá naprosto do prázdna. Škoda.
Tak jako u všech česky psaných povídek, i zde mohu autorovi navrhnout korekturní opravy. Pokud by měl zájem, nechť mne kontaktuje na fóru v příslušném topiku nebo přes PMku.

Příspěvek #23 [ODT]
Aranelka: NE
Bodkin: NE.
Dawen: NE
Chekotay: Toto je peklo. Ne!
Tína: Ne (jsem pobouřena)
Viky: Ne.
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Chekotay:
Také z této povídky vane duch Falloutu 3. Úžasný je nápad s vyhosťováním - zločinec se z města jednoduše vyhostí a tím se město zbaví problému. To je... nápadité. Jak to, že to nepoužíváme taky? Proč vůbec máme věznice, když stačí vyvést nezbedu za poslední dům a říct mu, aby se nevracel? Hlavní hrdina je drsný zabiják chodící po světě s puškou bez patron. Přebývá patrně v plechové boudě bez deky, bez nože a bez sirek. Aby na sebe nepřivolal kanibaly, křižuje rovnou poušť v noci s pochodní. V noci spí s batohem na zádech pro případ, že by ho někdo přepadl. Zřejmě aby mohl svižně vyskočit a obratně se bránit. Další mé poznámky jsou obdobné: lidské čelisti nejsou uzpůsobené ke smrtícím kousnutím a proto také kanibalové své oběti zabíjejí, abych tak řekl, konvenčně, a pojídají je až po naporcování. Příhoda s oštěpem nabízí otázku, zda si autor umí představit bodné zranění. Díra v těle, která do pár minut svým krvácením promáčí kabát není nic, co by mohlo počkat, než se hrdina uklidí do jeskyně. A jakýkoliv zásah do ledvin by nepobízel k obavám, ale rovnou zasaženého poslal k zemi a následně k Pánu. Údery na ledviny jsou pěkně svinská věc. Tak jako tak člověk s dírou v boku nejspíš nezačne myslet na metafyzické otazníky z doby před jeho narozením. A už vůbec nebude pomýšlet na další cestu a případný střet.
Konec pak je naprosto stupidní. Co kvituji s povděkem je relativně dobrý jazyk.
Viky:
Tak to bylo fakt peklo. Autorovi bych chtěla vzkázat jediné - k vykreslení idiocie hlavního hrdiny by snad stačil odstavec nebo dva, nebylo přeci nutné tomuto účelu věnovat většinu povídky. A vlastně i idiocie všech postav. K perlám, vypsaným již chekotayem, bych ještě přidala jedno zamyšlení nad zkušenostmi autora s pobytem venku - nájezdníci žijí na nehostinném místě 2-3 dny pochodu pouští od nejbližšího zdroje vody a jídla, kterým je město Blackstone a ve kterém jednou za čas někomu ukradnou trochu proviantu. Po zbytek doby asi žijí ze slunce a písku...




31.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno 6


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno

Autor Matej Dobias, dílo Horká pachuť pomsty, to je můj dnešní příspěvek k literárnímu obědu.
Příspěvek #19 [ODT]
Aranelka: NE
Bodkin: spíše NE.
Dawen: ANO
Chekotay: ANO.
Tína: Ne.
Viky: Ne.
Ratman: NE
Ano: 2, Ne: 5
Chekotay
Dobře zvládnutý slovenský jazyk mne vždy pohladí po duši. A moc se mi líbí dialog s Velkým Ježíšem Mordinem. Tři stránky příběhu jsou tak akorát pro pointu této ráže.
Viky
Příběh o pomstě kvůli zabité nevěstě mi připomněl jeden nejmenovaný Tarantinův film. Povídka není špatná, ale v konkurenci ostatních nemohla dostat lepší hodnocení než NE. Co mi vadí? Jak jen to říct, povídka je velmi pevně zakotvena ve vesmíru Falloutu, tak pevně, že bez jeho důkladné znalosti jsou postavy a prostředí ploché a osvětlující narážky působí jenom zmatečně. To není špatně, myslím, že tato povídka by nejspíš měla na brahmíně mít své místo, ale některé další došlé povídky jsou zasazeny do světa Falloutu lépe a srozumitelněji i pro toho, kdo k tomuto univerzu jenom přičuchl. Proto nemohu této povídce dát ANO.




30.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Páté promile v žilách


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (7) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Pokud sledujete pravidelná vysílání Katolického rádia Katowice, možná vás tak jako mne zarazila zpráva o tom, že policie rozehnala další demonstraci za práva zvířat. I takové věci se dějí. Hrozný svět. Než nebluďme dlouho kolem uleželého tiramisu a vrhněme se na další práci, která se pokusila udělat díru do světa v naší úžasné soutěži. Autor jménem prask poslal dvě loga.
Příspěvek #17 [PDF]
Aranelka:Nic moc, NE
Bodkin: Uffff... Slaboučké ano?
Dawen: Nic převratného. NE
Chekotay: Nápad dobrý, ale ne dost dobrý. Líbí se mi nápad s bleskem, ale tím to končí. Ne.
Tína: Ne, laciné
Viky: NE
Ratman: NE, ani náhodou
Ano: 1, Ne: 7




29.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Čtvrtý tankista a pes


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Brahmínka si užívá soutěžního podzimu - a také vysoké návštěvnosti! Zatímco normálně má Brahmínka něco přes tisíc originálních přístupů denně, v poslední době to je až čtyřikrát více. V den vydání FNV jsme registrovali dokonce přes patnáct tisíc načtení stránky (4895 originálních IP; na svých stránkách uvádím jiné číslo, což mne usvědčuje z neschopnosti číst grafy), a ačkoliv Knecht se nechal slyšet, že to je následek hrnku kafe ponechaného na klávese F5, usuzujeme z tohoto faktu, že se vám Brahmínka líbí. A to nás velmi těší. Před deseti lety nikdo z nás ani nedoufal, že bychom jednou mohli mít takovou návštěvnost a takovou skvělou komunitu.
Vaši oblibu pomocí různých reklam destilujeme v peníze, které utrácíme za padlé ženy pochybných mravů a zakázaných umění ceny do soutěží. Zatímco jméno vítěze literární a graficé soutěže ještě známo není, jméno jednoho z těch, kdož padli ještě daleko před cílovou rovinou již známo je a je to Firejs se svou povídkou Plechová bedna.
Příspěvek #16 [DOC]

Aranelka: Že to je bezduché, to se asi shodnem. NE
Bodkin: Rozhodně NE.
Dawen: ANO, krásně bezduché :-)
Chekotay: Ne. Malé modré plus za nahé ženy oblečené v krvi, velké rudé mínus za hroznou češtinu.
Tína: Ano.
Viky: NE
Ratman: ANO - sice žádná sláva, ale konečně nějaký bezduchý MASO :)
Ne: 5

Chekotay:
Tato, povídka není tedy byla, psána v jazyce, jenž český zove. Nahá ženská byla fajn, zbytek byl nuda. A jak jsem později zjistil, tak to navíc bylo všechno okopírováno z nějakého béčkového filmu.
Viky:
Nechutná nuda. Fanoušky krvavých obscéních hororů (jak je ten termín? gore?) možná potěší, ale tím výčet nejspíš hasne. Mizerný jazyk k prožitku z četby nepomáhá, i když zrovna u téhle povídky je to snad i dobře, neboť prokousat se 4 stránkami tohoto textu bylo k nepřečtení. Divně pojatý konec taky nevzbuzuje nadšení. Tohle je prostě NE.
Pokud by měl autor zájem o kritiku jazykové stránky povídky (tedy vyznačení a případné rozebrání mnou nalezených chyb), nechť se mi ozve na fóru (do příslušného topiku nebo skrze soukromé zprávy), za všechny perly vyzdvihuju "mé záda sebou trhly". Au.
Aranelka:
Nebylo to moc originální ani zábavné a některé obraty se tam vyloženě nehodily. Celé by to mohlo být jako epizodka v nějakém krvavém hororu, jako povídka by si to zasloužilo zapracovat na tom konci.
Bóďa:
Pořádnou falloutí gore povídku jsem nečetl dlouho(a nenapsal ještě déle), a i po přečtení této budu ještě dlouho čekat na další. Je to takový shluk nenápaditosti. Děj, nápad, zpracování, akce i gore samotné je naprosto klasické, žádný náznak invence, pomrkávání na čtenáře ani ničeho jiného. Texaský masakr řetězovou pilou či hory mají oči. Oproti těm bijákům netrpí TAK těžkými logickými krpami, na druhé straně ten potenciál z/przněné ženy byl velmi rychle zahozen a pak to sklouzlo do pouhé probíječky. Třeba příště.

(zase Chekotay)
Ještě douška pro vyřazené autory: Nezoufejte! Jak jsme říkali na gymplu: "Byť se nedostávalo sil, již sama snaha je hodna chvály!" Pokochejte se dredatým psem a pilně pište dál.




28.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Tři vojáky, tři bodáky


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Nedávno jsme zapili vyřazení 122mm raketometů vz. 70 a teď to vypadá, že budem muset jít zapíjet také vrácení dopravních letounů CASA. Na světě je veselo. Leč ve vaultu vládne smutek a nervozita: "Vytřídit ty špatné, to bylo lehké, ale jak mám teď seřadit ty dobré?!" lká Viky a hrabe v hromadách potištěných papírů, které pokrývají hory neumytého nádobí i rozebrané intenzimetry a na nichž již rostou masité plodnice bedel a čirůvek. Milí čtenáři, buďte rádi, že jste této hrůzné procedury ušetřeni a že přicházíte k hotovému. Nuže tedy, dnes vám podám (vedle šípkového burčáku, který si podám sám) dvě loga od lmslavera a jednu krátkou povídku od Miroslava Janečka.
Příspěvek #12 [PSD]
Aranelka:NE
Bodkin: NE
Dawen: NE
Chekotay: Ne.
Tína: Ne.
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Chekotay:
V zásadě pěkný obrázek, který ovšem vypadá jako vyřezaný z brambory. Před deseti lety bychom po tom skočili jak slepice po flusu, ale dne už jsme poznali zlo dyzajnu a tak chceme lepší.

Příspěvek #14 [PSD]
Aranelka:NE
Bodkin: Do třetice všeho - NE
Dawen: NE.
Chekotay: Ne.
Smejki: Semínko nápadu tam je, ale já bych rád kolorovatelnou věc, která navíc bude použitelná ve větším rozlišení než 50x50 (čti: na co vektor, když je takhle hnusně hrubý?) [Chekotayův překlad: patrně "Ne". I když Bůh ví.]
Tína: Mně se 12, 13 a 14 zobrazuje plus mínus stejně, a pokud to není závada na mém prohlížeči, znamená to, že mě autor touhle kopypastou vytočil a ze vzteku mu už dám asi na všechno NE. A pokud je to závada, budu se muset podívat na školním compu, takže až za čas...
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Chekotay:
Ta zkratka vepsaná do nukáče mě prostě ruší. Ale zase nápis nad a pod obrázkem celkově logo táhnou na výšku, což je fajn. No, ale není to ono.

Příspěvek #15 [DOC]
Aranelka:NE
Bodkin: Ano.
Dawen: NE
Chekotay: Ne.
Tína: Spíše ne.
Viky: NE
Ratman: NE
Ano: 1
Ne: 6
Chekotay:
Osobně mě dost rozladila hned první hláška hlavní postavy. Sentimentální filozofické rozbory obecně moc rád nemám, a tady přišly hned zkraje. Pěkný je přechod ze scény do scény provedený navazujícími přímými řečmi, ale vzápětí se to zase kazí. Proč stalkeři vůbec útočí? Čort znajet. Samotný příběh není nijak originální, zpracován byl již mnohokrát, doknce i ve Star Treku bylo toto téma opakovaně vyčerpáno do omrzení, takže pointa není vůbec úderná. O to víc vyskakují na oči chyby: číslovky versus číslice, pokřivená fráze o tom, co se musí dělat s dluhy (poznámka: splácet!), nepravděpodobně epický proslov postřeleného otce, poznámka o ruských úřednících a podobně. Velkou devizou povídky je její zasazení do zajímavé krajiny, kde se mísí ruské zbraně s anglickými jmény, ale ani tento potenciál není využit. A protože jsem letos podstoupil odvykací kurz závislosti na drsných zbraních, tak ani ten Mosin a Makarov mě neoblažili. Ve výsledku je to asi tisíckrát lepší, než to co tady bylo loni, ale přesto jsem po přečtení měl pocit, že jsem právě vyhodil deset minut života z okna.






27.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: Druhá míza


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (29) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Druhou mízu jsem po včerejší poradě generálního štábu Vaultu potřeboval já, abych se dnes aspoń trochu zmátořil. Již stárnu. Tak buďte prosím na dědečka hodní a odpusťte mu včerejší výpadek. Dnes vám opět naservíruju (vedle výborných čirůvek na paprice, které jsem naservíroval sobě) dvě soutěžní práce vyřazené v prvním kole, jednu povídku a jedno logo.

Příspěvek #04 [DOC]
Aranelka: Ale JO...ten konec mě docela překvapil :)
Bodkin: Ne, oproti ostatním prostě ne.
Dawen: Konec překvapil, nebyla to prasárna ani fontem ani stylem, takže s odřenýma ušima ANO.
Chekotay: Rozhodně ne.
Tína: ANO
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.
Poznámky recenzentů:
Smejki:
Ježiš, to je nuda... a narativní bordel k tomu. Autor je asi geolog, rybář a znalec zbraní. Tím jeho nadání pro psaní povídek končí.
Viky:
Kromě všeho ostatního (viz níže) dávám této povídce NE hlavně proto, že v ní nejsem. Tina jo a já ne, no toto! To ani autorovi nestojím za to, aby mi podlézal? You shall not pass!
Ehm, tolik k autorově křečovité snaze zařadit některé postavy do povídky. Toto je povídka zmařených nadějí, inspirací jinými díly a zejména podvídka plná nudy. Rádoby vandrovcovský začátek se rozplývá v asi řeckobalkánské realitě, do toho se autor snaží vmísit téma krevní msty a nějaké ty ostřelovače. Celá povídka působí dojmem, že autor má rád určité knihy, filmy a kdo ví co ještě, jak akční tak i nějaké humorně laděné, a snažíl se do této povídky nacpat od každého trochu. Výsledek je stejný jako pověstný dort pejska a kočičky, tedy nefunkční (polo)tovar, ze kterého si člověk odnese akorát bolení žaludku (zde ve formě nudy a znechucení nad ztrátou času). Něco konkrétnějšího nástřelem z první strany povídky - zapojovat do textu vědomosti získané při prohlídce s průvodcem nejspíš lze čtivě, tento autor to ale nezvládá (pyrit v lávě, ha, jaký to ale analfabet..); logické lapsy typu Cimrmani vs. prastará pohádka nebo klobáska po kapsách v krajině, kde "bývá v 8 ráno skoro třicet ve stínu" a podobně; církev mající veškeré zlato ve formě olympijským medailí a řetízků a tak dále.
Z jazykového hlediska (gramatika, syntax) není povídka z nejhorších, přesto se tu chyby najdou. Jsou jimi zejména časté chybějící nebo přebývající čárky a ne zrovna korektně řešené navazování přímé řeči, klasické neduhy minulého ročníku zde naštěstí nenajdeme, autor již buď zná funkci kontroly pravopisu a nebo mu tato část potíže nedělá. Co tahá za oči víc, je občasné neuhlídání stylu použitého jazyka, ve kterém se do víceméne snesitelné směsi hovorové a obecné češtiny míchají méně snesitelné výrazy knižní (zejména spojky) a čiré slangové.
Pokud by měl autor zájem o důkladnější rozebrání jazykové stránky povídky (tedy vyznačení a případné rozebrání mnou nalezených chyb), nechť se mi ozve na fóru (do příslušného topiku nebo skrze soukromé zprávy).
Bodkin:
Původně tu stálo Slabší ano, ale v porovnání s konkurencí muselo odejít pápá. Největším kladem jsou nápady, některé jsou opravdu zajímavé/zábavné/inspirující. Na druhou stranu je celá povídka neustále ničena klasickými začátečnickými chybami, které jsou zbytečně nafukovány použitým silně (a naprosto zbytečně) ukecaným stylem. Logické lapsy vzal čert. Ve finále prostě ne.
Chekotay:
Povídka, jejíž autor naschvál nasázel do relativně krátkého díla všechny možné začátečnické chyby. Začal názvem povídky, který nemá žádný vztah k čemukoliv dalšímu a plynule pokračoval přes zbytečné zbrańové fetiše, nadbytečné postavy, podivné duševní pochody až k finálnímu vyvrcholení, které je tak nějak polovičaté a neuspokojující. Velké modré plus má autor za to, že se dokázal vyhnout přechodníkům a za hlášku napsanou na podomácku vyrobených plynových granátech. To je ovšem kriticky málo. Téma bláznivého teroristy, jenž po letech - to je ale náhoda! - potkává vraha svého otce a okamžitě ho poznává, načež začne pomocí kombinačních kleští vyvražďovat vlastní tábor, mne nezaujalo. V těch sedmi stranách textu je příběhu tak na necelé dvě, zbytek je tisková hlušina. Kromě toho srdečně nesnáším Řecko a břitvy.

A teď ještě obrázek na dobrou noc:
Příspěvek #09 [PNG]
Aranelka:NE(Viky seconded)
Bodkin: Ne.
Dawen: NE (ad Viky)
Chekotay: ne
Smejki: jako skica studie skvělé. jako logo nepoužitelné. použít jako základ pro logo, jinak NE
Tína: Mně se to líbí ::oops Brahmínka... maličké ano
Viky: NE (obrázek pěkný, ale logo to není)
Ratman: NE
Souhrn: Ne.





25.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno: První krev!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (32) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Zpráva pro ty, které nebaví nekonečné debaty snažící se ospravedlnit kradení software: První kolo soutěže je uzavřeno. Povídky hotnotilo sedm recenzentů, u log se k nim ještě přidal osmý Smejki. Každý recenzent mohl dílo ohodnotit těmito známkami: Rozhodně ano, ano, ne, rozhodně ne, shit of the year s tím, že rozhodně ano platilo za dvě ano a mohlo být uděleno pouze třikrát, rozhodně ne platilo za dvě ne a mohlo být uděleno pouze třikrát a shit byl rozhodně ne udělen jen jednou. Pokud měla práce více ano než ne (nebo to bylo rozvnoměrně), postoupila do druhého kola. Zvláštní kategorii hodnocení si vytvořil Smejki, kterému prosté ano/ne přišlo moc suché a tak nám předkládal zvláštní kódovaná haiku, ze kterých se většinou dalo vyluštit, že se daná věc Smejkimu líbila, pokud tomu nebylo naopak.
Nuže, první práce, která mi zavítala na redakční e-mail a současně první práce, která byla vyřazena:
Příspěvek #01 [PSD]
Aranelka: NE
Bodkin: Ne.
Dawen - Podobný styl jsem viděl včera na hřbitově. Ne.
Chekotay: Ne
Smejki: Nikolivěk.
Tína: Ne, ale jsem zvědavá, jestli přijde něco lepšího...
Viky: NE
Ratman: NE
Souhrn: Ne.

Tak a teď nějakou povídku:
Příspěvek #02 [TXT]
Aranelka - NE
Bodkin - Rozhodně postavit ke zdi a oddělat. NE
Dawen - NE
Chekotay: Rozhodně ne. I když základní myšlenka je pěkná.
Tina - NE ::lol
Viky - NE
Ratman: Připadám si, jako kdyby znásilnili Šmoulinku! NE
Souhrn: Ne.
Příběh chlapíka, jenž zmutoval v párače, je rozhodně dobrý námět, ovšem na této stránce už něco podobného máme...
Mimochodem, zítra od desíti hodin se ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy naposledy rozezpívají raketomety vz. 70 Armády České republiky. Ke konci roku pak budou vyřazeny z výzbroje.




24.10.2010 . . .

Brahmíní vemeno připraveno k podojení


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (5) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Předevčírem proběhla uzávěrka naší soutěže a včera jsem zhodnotil všechny došlé příspěvky, takže je načase trocha statistiky. Do mé redakční pošty dorazilo celkem třicet poštovních klokanů vyslaných dvaadvaceti autory. Devět klokaních kapes obsahovalo srolovaná plátna s výkresy logotypů, povětšinou včetně štůsku rovnic popisujících příslušné vektory, jednadvacet klokanů bylo povýšeno na hopsající literáty. Dva klokani museli být prověřeni přivolaným zvěrolékařem, zda se pod přílišným nákladem nestrhali, ale nakonec se ukázalo, že obě zkoumané povídky se do limitu 50 000 znaků vešly a klokany nebylo nutno ani hospitalizovat. Soutěž měla probíhat anonymně, ale takřka všichni autoři toto nerespektovali a prokázali mimořádnou vynalézavost, když šlo o to, kam všude se ve svém díle podepsat. Díky tomuto jevu jsem zvedl svůj skill úpravy dokumentů dobře o 15%. I přes toto porušení kritéria soutěže jsem všechny povídky přijal, protože kdybych je vyloučil, tak nemáme co hodnotit. Nakonec se stejně ukázalo, že většina soutěžících má tak výrazný styl, že pro protřelé brahmíňany není problém autory identifikovat. Obdobně jsme přistoupili také ke kategoriím: Zařazení díla bereme velmi volně. U několika povídek není jisté, zda jsou vůbec postapo, u dalších zase zda to jsou vůbec povídky. Celková úroveň mi však přijde vyšší než loni. Bohužel na několika kusech se zřetelně projevila uspěchanost. Myslím, že pokud cítíte touhu zúčastnit se příštího ročníku soutěže, měli byste v tuto chvíli dopisovat svůj soutěžní příspěvek, aby měl aspoň ten jeden rok na pořádné dozrání. Povídky jsou jako medovina.
Dnes v noci chceme hodnocení prvního kola uzavřít a od zítřka vás začít seznamovat s prvními padlými.




22.10.2010 . . .

Soutěž O brahmíní vemeno 2010


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (2) |  Tagy: Soutěže Povídky Komunita Brahmíní vemeno

Dnes se uzavírá příjem povídek a log pro soutěž "O brahmíní vemeno 2010". Všichni, kdo mi poslali svůj příspěvek, dostali potvrzení o přijetí, pakliže se tak nestalo, došlo zřejmě někde k chybě - v takovém případě posílejte urgentně znovu, máte ještě pět a půl hodiny čas. Aktuálně registruji devětadvacet soutěžních příspěvků.




28.9.2010 . . .

Brahmíní vemeno - odpočet do uzávěrky běží!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Povídky Komunita Soutěže Brahmíní vemeno

Do uzávěrky naší graficko-literární soutěže zbývají pouhé tři týdny. Zatím jsme obdrželi osm příspěvků. Já a Tína jsme vyletěli z literární soutěže Vidoucí, já navíc ještě i z Ceny Karla Čapka, kde Tína zaskórovala, takže nyní si vyléváme hněv a vztek na nebohých soutěžících. Bodkin vzal do holportu nějakého Renčína (ne toho kreslíře) a vydává knihu, takže by měl být milý, ale to on není nikdy, a proto si také vylévá hněv a vztek na nebohých soutěžících. Viky lautr to samé. Jediný květinkový člověk v týmu hodnotitelů je Ratman, který velkoryse vymýšlí další cenu pro vítěze. Do toho ty věčné debaty: "Jak to autor myslel? To jako že naše transcendentální jsoucno je realitou atomového výbuchu nihilisticky pokřiveno?", "Nemá to být transdentální?" či "Myslím, že autor je pošuk, takhle se normální lidé nechovají" kontra "Já se takhle chovám dnes a denně." Pak je zde ještě skvadra zmatkařů, kteří tvrdí, že soutěž byla potichu ukončena a tým všechny ceny propil, a skupinka tvrdící, že vše je dopředu rozhodnuté, sudí jsou zaplacení a autoři doufající ve výhru jsou bláhoví a naivní. Nervozitu ve vaultu utěšuje jen četba povedených děl o zániku Prahy, která ovšem bohužel nejsou soutěžní.
Takže co jsem vlastně chtěl sdělit: pište, posílejte, soutěžte, nic není ztraceno, ale vzhledem k mé tendenci občas prostě vypnout a utéct na pár dní do lesa bude nejlepší, když vše pošlete tak týden před finální uzávěrkou.




2.12.2009 . . .

Soutěž: Poslední zúčtování


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Soutěže Madbrahmin Komunita Povídky

Ačkoli nejsou literární soutěže v dějinách Vaultu ničím výjimečným, tato právě skončená výjimečnou je. Zatímco kdysi mohla soutěž vyhrát kdejaká konina, tentokráte byla oceněna díla podstatně vyšší kvality. Zpočátku to tak nevypadalo. V e-mailech jsem se dočetl "nééé, vrtulník, áááá" a už se zdálo, že to nejlepší, co nás letos potká, bude Henry Thorn. Jen nováčkovské nadšení - bylo to prvně, co jsem tuto soutěž organizoval - mne udrželo v sedle a zabránilo mi ji rovnou odstřelit jakožto katastrofu. Později se to naštěstí zlomilo a začaly chodit fakt pěkné kousky.
Soudím, že všichni zúčastnění - ať již soutěžící autoři, či jejich hodnotící recenzenti - si z této soutěže odnesli nové prožitky a poznatky, které jim pomohou dále rozvíjet jejich koníčka. Soutěž to byla opravdu nečekaně kvalitní.
Stejně kvalitní byl i večer, který jsme strávili spolu v podzemí restaurace Valhalla při udělování cen vítězům - přijeli všichni tři, tedy Mogh, Matt a Tina. Ozdobou byl také Ratman, který po letech vylezl ze své nory, bohužel nám chyběla zraněná Aranelka, které tímto přeji brzké uzdravení. Report i s prvními fotkami si můžete přečíst zde.
Mimochodem, na tomto místě bych chtěl uvést, že autoři "Pekla v Pittu" ani "Fallout 3 - Pravdivý příběh" si své Ceny čtenáře nevyzvedli. Nicméně "Peklo v Pittu" bylo odměněno tak, jak se autorovi nejspíš ani nesnilo - výše zmíněná hláška byla zakomponována do českého překladu Fallout 2 Restoration Project, a číst ji tak budou všichni hráči F2RP (CZ) na věčné časy...

Autoři byli již zhodnocení, nyní je na vás, čtenářích, byste zhodnotili recenzenty - nakolik se vám jejich způsob hodnocení líbil. Anketa byla vyměněna po bezmála deseti mesících... a já slibuji, že se vynasnažím měnit ji častěji, vždy podle aktuální situace, tak, jak budeme potřebovat znát vaše názory na dění ve Vaultu.
Děkuji ještě jednou všem, autorům i recenzentům, za odvedenou práci. Vault šílené brahmíny by byl ničím bez takových návštěvníků, jako jste vy!




24.11.2009 . . .

Soutěž: Vítěz


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (27) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

První místo... někteří z nás v něm měli jasno hned, jiným to trvalo dlouho. Proč vlastně vyhrála tato práce? Bylo to tím, že přes místa, kde se odehrává děj povídky, tři ze čtyř recenzentů jezdí domů? Bylo to snad tou tajmnou atmosférou blíže nespecifikované katastrofy? Těžko říct. Na první čtení to vypadá jako tuctová záležitost, ale... ono je tam něco navíc. Osobně musím říct, že konkurence prvních pěti míst byla dost těsná, ale ono "něco navíc" v této povídce ji posadilo na trůn. Je to zvláštní dílo... a svým činem, poté, co se dozvědla o vítězství, autorka jen potvrdila jakési zvláštní fluidum vinoucí se příběhem: z nabízených cen si vybrala originálku Fallouta 1.
Jeďte do Brna, přátelé, přepásejte se bandalíry, vypucujte své simonovy a přijeďte se 28.11. poklonit vítězce soutěže O brahmíní vemeno!
Protože vaulťáci by měli držet spolu...





23.11.2009 . . .

Soutěž: Ještě jednou z vaultu


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Tak tahle povídka recenzentama zamíchala asi jako protipěchotní bojová hlavice chovnou stanicí opuštěných hlodavců.
Už jsem kdesi rozepisoval svou myšlenku, že člověk zavřený pod tunami skály musí zmagořit. Já jsem sice člověk zrozený v hlubokém lůně strmých slovenských hor a představa otevřených prostor mě natahuje na zvracení, ale v prostředí protiatomového krytu jsem obvykle do dvou hodin zralý na svěrací kazajku. Takže asi chápete, že po pár generacích je mysl obyvatele vault na hony vzdálená tomu, čemu dnes říkáme normální...
Dost řečí, jsem dneska příliš ožralý na to, abych tady rozváděl sáhodlouhé rádobyhluboké myšlenky o obrazech míhajících se na stěnách jeskyní, prostě vemte za bernou minci paradigma, že realita je jen subjektivní dojem, a mazejte číst druhou nejlepší povídku téhle soutěže!









22.11.2009 . . .

Soutěž: Vetřelec se vetřel až na třetí místo!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Takže dneska se podíváme na nejnižší stupeň vítězů naší soutěže. Je umístěn na nejnižším patře vaultu, v tom nejzapadlejším skladišti. Přesto až sem vedou tunely filtrventilačních rozvodů, a jimi k této povídce propadla cena za třetí výherní místo.
Tento příběh je zvláštně roztomilý a možná by zasloužil i nějaké to pokračování. Těžko hledám něco, co bych k němu mohl říct více... raději vám doporučím uvařit si dobrou okenu, schoulit se na kožešinové lůžko a začíst se do vyprávění o lidech z vaultu.





21.11.2009 . . .

Soutěž: Slibuji, že toto je poslední New Reno!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (17) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

V žilách koluje adrenalin a psycho, zpocená ruka třímá útočnou pušku, odhodlaný pohled upřený skrz HUD hodnotí taktickou situaci... v dáli zní bubny kobercového bombradování. Žánr akční fantastiky má své specifické fanoušky, stejně jako třeba speed metal. Pro mě osobně je toto jediný žánr, kde překousnu i upíry, nebo třeba... třeba New Reno. Ach ano, zase jednou New Reno... a zase jednou jeden řádně naštvaný mstitel. Tohle však není jalový Frankie, tohle je zlý vlk samotář, co po večerech hraje "na okouna" s Koniášem a Baklym. Dneska už je ale starý, a tak nerve střeva z lidí holýma rukama. Má na to docela pěknou sbírku pomůcek...

[ Slib ODT ] [ Slib RTF ] [ Slib PDF ]




20.11.2009 . . .

Soutěž: Průmyslové katastrofy holubích měst


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (26) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Dnešní povídka... je zvláštní. Nevím moc, co o ní napsat víc, než jsem napsal v recenzi, a vlastně asi nejlepší bude rovnou se na ni vrhnout a přečíst si ji. Pokud ve vás podzimní mlhy probudily chmurnou náladu, pak je tohle přesně to pravé na temný, studený, sychravý večer. Kdyby měly Pustiny nějakou bránu, tohle by se mohlo psát nad ni: "Budeš umírat dlouho... a osamotě..."




19.11.2009 . . .

Soutěž: Jak pohřbít recenzenta, aby již nikdy nevylezl?


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (3) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Když se zakládal časopic Živa, bylo rozhodnuto, v zájmu zachování plurality, vydývat i časopis Mrtva. Později začala vycházet ještě dvojice Žena a život/Muž a smrt, ale tu zakázal už strejda Dolfi. Každopádně Mrtva to chvíli táhla, byť zlé jazyky tvrdily, že fenomenálního úspěchu prvních čísel (když to ještě vedl Neruda) se již nikdy nepodařilo dosáhnout, a že zkrátka v redakci chcíp pes. Proč o tom vůbec začínám - povídka, kterou vám dnes představím, by totiž měla bezva šanci uspět v soutěžích, které svého času (než zemřel poslední redaktor a vydávání časopisu bylo nakladatelstvím ukončeno) vypisoval právě časopis Mrtva. Počtou si nejen ti, kdož po večerech za svitu baterky pod peřinou listují katalogy firmy Fiskars, nejen ti, kdož mají rádi z falloutích měst i nějaké jiné, než New Reno, ale hlavně ti, kdož mají rádi kvalitní dobrodružný příběh. Čtění trochu kazí ty malé obrázky kolem, ale to se dá umazat.

[ Hrob za hrob ODT ]  [ Hrob za hrob RTF ]  [ Hrob za hrob PDF ]

Mimochodem, nedá mi to... já se sice v mládí neučil hrobařem (ač jsem často jezdil s hlínou, jezdil s trakařem), nicméně veselé chvíle s rýčem jsem si na hřbitovech užil i tak. Závidím reddingským, že mají kyprou půdu, u nás doma máme jíl, a do toho kopat, to vám je opruz...




18.11.2009 . . .

Soutěž: S větrem o závod!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Sedm nejlepších se utkalo ve druhém kole. Když se vytvořil konečný žebříček, ukázalo se, že je shodný s žebříčkem dle průměrné známky z prvního kola, což je docela zajímavý a nečekaný jev. Žádné dvě povídky se neumístily na stejném stupni, což je také fajn. Vítězové jsou již jasní, ale vás, kdož svým favoritům držíte palce, nechám ještě chvilku v nevědomosti.
Rozhodně vás však všechny zvu 28.11. do Brna, konkrétně do restaurace Valhalla, kde proběhne slavnostní předávání cen vítězům! Více se dozvíte na našem fóru...
A nyní tedy ke dnešní povídce. Reprezentuje sedmé místo, průměrnou známku má dvě celé. Autor je starý známý pisálek pro VŠB Snikch a povídka se jmenuje Freeman. Je to divoká povídka o volnosti, a jako taková reprezentuje protiklad k povídkám odehrávajícím se ve vaultech. Snikche mám rád ve všech jeho podobách a tohle se mi líbilo rovněž!

A ještě jedno ilustrační foto: Máma (vlevo) s malým Markym. V pozadí jediná živá borovice mezi San Franciscem a Kráterem.






17.11.2009 . . .

Soutěž: Ještě jeden kousek a už na to fakt kašlu!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (11) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Hluboce se omlouvám, ale ze seznamu aktuálek vypadla jedna povídka, konkrétně deváté místo, Poslední kšeft v New Renu. Zřetelně si pamatuji, jak jsem ji psal - buďte si jistí, že o povídce z New Rena (které nesnáším) bych se opravdu rozepsal. Dnes se tedy rozepisovat nebudu. Představuji vám dobrodružný příběh detektiva (tedy opravdu nikoli detektivka, Bodkine), který už toho má v Renu dost, a právě dostal bezva šanci pěkně za sebou prásknout dveřma. Takže ještě jednou: Oprava - tenhle příběh skončil na devátém místě se známkou 2,5.

A mimochodem: Kdo dneska nevyvěsil vlajku je houby občan!


Soutěž: I Have a Dream...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (20) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Fallout 1... příběh hrdiny, jenž opustil rodný Vault a vydal se do neznámé, nebezpečné Pustiny nalézt součátku, která by zachránila tisíc obyvatel vaultu. Příběh odvážného poutníka, jenž křižoval pláně a konal dobro. Příběh skvělého reka, jenž se postavil Vůdcově armádě. Příběh... ergh... příběh...
A co takhle příběh člověka, kterému život mezi čtyřmi stěnami udělal z mozku guláš? Který je labilní a sebestředný a jehož život se povětšinou odehrává v jeho vlastní hlavě?
Dvě generace života pod tunami skal, v těsném, uzavřeném prostoru vaultu udělaly z lidí slepé, ustrašené ponravy. Toto je příběh chronické ponorkové nemoci.

S hodnocením 2,25 jsme se dostali až k hranici, za kterou se zbývající povídky poměřují v druhém kole soutěže. Od průměrné známky 2 po průměrnou známku 1,05 je rozloženo sedm povídek, z nichž tři nakonec zvítězí. Proč vlastně nepokračovat tak jak dosud a prostě nevylásit první tři povídky za vítězné? Možná si ještě vzpomenete na ta slova z hodnocení čtyřkových povídek - "Dal bych tomu za pět, ale jsou tu i horší kousky". Pravda je taková, že každé hodnocení je relativní, a známka díla je spíš pozici v pohyblivém hodnotícím rámci. Jistě si pamatujete ze základní školy takové ty situace, kdy půlka třídy dostala čtyřku a vyšichni jste byli rpohlášení za líné lemry, zato když dostali čtyřku všichni, pak prostě učitel posunul rámec hodnocení. A stejně tak se posune hodnotící rámec i nyní, roztáhne se, a sedm vítězných povídek se známkou jedna až dvě bude porovnáno navzájem. Poté je recenzenti seřadí do žebříčku od jedné po sedm, příčky žebříčků od všech hodnocení se sečtou a povídka s nejměnším počtem bodů bude vítězná.
V hodnocení druhého kola již hraje pramalou roli úroveň technického zpracování, gramatika či námět, protože tyto prvky jsou zde dost silné. Pamatujete, jak jsem říkal, že hodnotit můžeme objektivní literární jevy a subjektivní umění? Tak nyní se bude bojovat hlavně v tom druhém odvětví - líbí/nelíbí. Mám z toho Pocit, nebo taky ne.
Všech sedm povídek druhého kola bude také trvale zveřejněno na stránkách Vaultu šílené brahmíny.




15.11.2009 . . .

Soutěž: Jdi do Prahy a přines mi... Ne! Raději knihu!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Rozkrádat Prahu je v kurzu. Však i v knajpě jsme se shodli, že by bylo záhodno vybrat nějakého geroje, jenž by Cajzl infiltroval a vypil pražákům veškerý bier. Pak by totiž Smejki přestal užívat při hodnocení povídek svá šílená desetinná čísla, naučil by se zaokrouhlovat na půlbody a Zkouška knihy by nemusela dostat známku 2,625.
Tahle povídka je zvláštní především tím, že má otřesný název. Opravdu jsem ji nechtěl číst a raději se těšil na Peklo v Pittu. Nešťastně zvolené jméno pak pokračuje martyriem špatné gramatiky a ne úplně dobře ukočírovaným vyprávěním... proč to teda dostalo dvojku? Protože to je dobré! Nejen že tam je hořící Praha (to pomůže vždycky), ale má to i dobrý nápad, zajímavou zápletku a vtipné vyvrcholení. Tahle věc by si zasloužila, aby nad ní její autor strávil ještě pár týdnů práce, někde něco osekal, jinde něco zatmelil, vybrousil, přelakoval.





14.11.2009 . . .

Soutěž: Jdi do Prahy a přines mi hlavu jejího vládce!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (8) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Elita národa nás vymanila z područí Císařství, elita národa uchránila češství za okupace, elita národa nás dostala do Evropské unie... elita národa spustila jadernou válku. A proto byla ustanovena skupinka skvělých bojovníků, nejlepších lidí z národa, kteří pod vedením svého duchovního i strategického vůdce brání vzniku jakýchkoliv elit. Ergh... trošku to drhne, že? A pokud ještě bydlíte ve Slezsku či v Praze, možná budete překvapení, jak se ta krajina změnila. Naštěstí je děj docela rychlý, takže většina chyb zanikne ve víru akce. Proto, a také protože se povídka odehrává u nás, známkovali jsme za 2,75.




13.11.2009 . . .

Soutěž: Není všechno uran, co se svítí.


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (11) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Tak dnes tedy povídka Osvícení s průměrnou známkou 3,2. Byť je dnes třináctého, tato povídka leží na dvanáctém místě. Otázku, jak moc si ho zaslouží řešíme v recenzích. Přestože se jedná o technicky docela dobře zpracované dílko, se zajímavým nápadem a nadpisem, pointa je rozmělněná, a nápad utopen v přehršli zbytečných slov. Kladné body tomu dodává aspoň prostředí - do Falloutu 1 zasazuje své příběhy málokdo.





12.11.2009 . . .

Soutěž: Třináctka ve Falloutu 3


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (28) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Třinácté místo naší povídkové soutěže obsadila povídka, kolem které se asi točilo nejvíce debat. Je totiž možno ji brát jako další hloupý výžblept, nebo také jako ďábelskou parodii. Někteří z nás tomu chtěli dát jedničku, jiní to chtěli vyloučit ze soutěže. Prostě kontroverze jak brahmína. Nakonec povídka dostala těžce průměrné hodnocení 3,25, ale to by vás nemělo odradit od jejího čtení, neboť za to stojí. Pokud znáte Fallout 3, tak toto berte jako krutou parodii, která si dělá srandu z hromady nesmyslů, kterých je F3 plný (a ještě jich spoustu nechává pro další díly). My jsme se bavili skvěle!

[ Fallout 3 - Pravdivý příběh ODT ]  [ Fallout 3 - Pravdivý příběh RTF ]  [ Fallout 3 - Pravdivý příběh PDF ]

Smejki doplňuje: Tato povídka si vysloužila titul nejrozporuplnějšího díla soutěže, přičemž se může pyšnit mírou rozporuplnosti rovnou hodnotě 12. Průměrná míra rozporuplnosti u ostatních děl činí něco kolem 2,59. Algoritmus výpočtu této míry je  jednoduchý - byly sečteny absolutní hodnoty vzájemných rozdílů hodnocení všech čtyř recenzentů. Statistika nuda je...
...ale bez ní se věda dělat nedá, dodává Chekotay.




10.11.2009 . . .

Soutěž: Odvěký motiv šílenství a msty


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Protože včera jste měli frei, dneska do vás nahustím hned tři povídky! Avšak nebojte se, jsou krátké a větší množství času zabere snad jen ta poslední.
Začneme povídkou jménem Vault šílené brahmíny od autora jménem McLure. Její průměrná známka je 3,7. Záležitost to je krátká, a přesto, pokud si dobře vzpomínám, jí vytýkám přílišnou rozvleklost. Děj by se vešel do dvou odstavců. Pro nás je podstatné, že s ní končí povídky hodnocené jako "katastrofa" - následující povídky jsou již zařazeny do kategorie "prostě špatné".


A ještě na závěr, nedá mi to: Je moc pěkné, že autor umístil nadpis povídky doprostřed a větším písmem (potržení již nebylo nutné), a pod to uvedl i své jméno. Opravdu, s takto upravenou povídkou se pracuje mnohem lépe. Také je zde dobře užita přímá řeč, myšlenky hlavního hrdiny, odstavce... Všechno to jsou drobnosti, ale myslím, že rozhodly, zda tato povídka bude na 19. nebo 17. místě...
A teď tedy ty slibované dvě povídky s průměrnou známkou 3,5. Frankie se odehrává ve světě Falloutu 3, druhá povídka (nemá jméno) od autora, jehož nick podle e-mailové adresy tipuji na "Vana"se točí kolem starého New Rena. Zvláště druhá povídka odpovídá lehkému podprůměru toho, co na VŠB již je, leč to nelze brát za měřítko, neboť Vault ve své minulosti bral za vděk kde čím (jak myslíte, že jsem se sem dostal já?). Tak šup šup číst, tahle věc je krátká a nelogická:

[ Frankie ODT ]  [ Frankie RTF ]  [ Frankie PDF ]

A tahle věc je sice delší, ale rovněž velice nelogická a zmatená:

[ Povídka od Vany ODT ]  [ Povídka od Vany RTF ]  [ Povídka od Vany PDF ]

A jako douška: JaW si stěžoval, že neví, jak jsme hodnotili, což je po šesti dílech "Jak recenzujeme?" docela zlé, ale pokud jsem to opravdu nezmínil, tak se tedy omlouvám. Bylo to prosté, každý recenzent přečetl všechny povídky a pak ohodnotil každou povídku známkou na stupnici od 1 do 5, kde 5 znamenalo nejhorší počin. Když bylo hodnocení nejasné, hodnotitelé použili půlstupně (1*, 2-). Smejki je navíc takový kabrňák, že rovnou hodnotil i s desetinnými čísly, takže pak po zprůměrování někdy vyšla dost bláznivá numera. Po oznámkování pak obyčejný aritmetický průměr dal výslednou známku. Výjimku tvoří Peklo v Pittu, které získalo několikerá slovní ohodnocení typu "Pověste ho vejš, ať se houpá!", což jsme na čísla převedli jako "6". Bohužel jsem zapomněl tuto známku u následující povídky přepsat, čímž vznikly nějaké zmatky...




9.11.2009 . . .

Povídkování - vnitřnosti


Autor: Bodkin |  Komentuj novinku (30) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Chekotay už utrousil dost slov o povídkování, ale myslím, že se ještě trocha rozumování ztratí. Někteří z vás si možná u čtení naši recenzí říkali: Co to pořád mají s tou pointou? Jakou zase sakra gradaci! Proč to nemá být povídka? Vždyť když vybliju nápad na papír a není to dlouhé na román, je to povídka!

Naneštěstí není, což snad vyplyne z několika velmi volných a obecných definic:

Povídka – je krátký (!!!) literární útvar jež sleduje jeden motiv vedoucí k pointě, která je vyvrcholením povídky. Proč jeden motiv? Protože na víc prostě není čas. Na těch pár stránkách stihnete obstojně vykreslit osud chlapa táhnoucího pouští za kapkou vody. Když do toho začnete pražit další motivy, například skrze flashbacky, rozbije se gradace. Na lepší zpracování je pak třeba větší prostor – román. Ještě dodatek - největší flák textu, který považují v Ceně Karla Čapka za povídku, má pod 90 000 znaků (včetně mezer).

Motiv – neboli nápad, na kterém stojí samotné základy povídky. Je důležité si jej nerozbít dalšími motivy. Spíše je lepší, pokud máte nutkání do vašeho textu rvát nápad za nápadem, si je zaznačit a zůstat jen u toho, který se vám hodí nejlépe. Ze seznamu pak vybrat další nápad a napsat povídku jen a jen pro něj.
Vezmu si znova toho chlapa táhnoucího pouští, jeho motiv je voda (či její nedostatek). Proto v povídce nebudu řešit, jaké má kvéry včetně ráží a počtu munice v zásobnících, jen se zmíním že ho tíží a už je zahodil, brnění/výbava to samé. Nebudu řešit, jestli se na něm otčím análně či orálně ukájel. Nebudu řešit, že mu zlí nájezdníci zabili štěně! Je tu jen chlap, poušť a jeho obrovská touha si smočit.

Gradace – maskuje náběh na vyvrcholení. Čtenářova záda sjíždí Děda Mráz, mající 8 promile v krvi, na sněžné rolbě táhnoucí cisternu Stoličnaji. Svíjí se (čtenář, stařík si musí počkat na delirium tremens) nedočkavostí a proklíná se, že neumí číst rychleji. Nutně potřebuje vědět, co se stane. Autor to ví a využívá toho. Mazaně splétá neurčité narážky, nevyslovené hrozby, rychle běžící děj a živí čtenářovu zvědavost.
V našem případě bych měl popisovat, jak se hrdinovi lepí jazyk na suchá ústa. Zjevují se mu andělé slibující brzký konec, objeví se Ďábel nabízející vodu za jeho duši. Muž leze dál, brodí se pískem, zakopne, upadá, valí se dolů ze svahu, potácivě se zvedá. Písek ho škrábe mezi půlkama. Znovu upadne. Lapá po dechu. Pozvedne oči. Před ním rozsáhlá vodní plocha... BUM! Čas na pointu.

Pointa – je ukončení děje. Buď logické nebo překvapivé, nejlépe obojí. Nejoblíbenější fígl (i můj) je takzvaný úkrok stranou. Autor si čtenáře celou povídku zpracovává, říká mu jen to, co chce aby věděl. Dává mu falešné stopy a indície. Takže na konci zjistíte, že hlavní hrdina byl vlastně celý film mrtvý, všichni byli mimozemšťani, nebo že ta atomová puma byla od samého začátku plná šlehačky.
Můj příklad by mohl skončit například tak, že se vysušený muž vrhne do toho jezera, bude se brodit a cákat až do středu, aby každičká molekula jeho dehydrovaného těla byla obklopena vodou. A když se osvěží a chce zamířit ke břehu, prásk! uvědomí si že neumí plavat, doprostřed se dostal jen v adrenalínovém rauši a utopí se. Konec.

Konec – možná si říkáte, co to ten vořech mele. Dyť sám tvrdil, že pointa je konec! A taky že ano, za tím si stojím. Ovšem dost často se stává, že autor pointou nekončí a následují další věty, které buď mají něco předat nebo vysvětlovat. A já říkám: „To si strčte někam, tohle do povídky nepatří. Jakékoliv další slovo padnoucí po pointě je zlo! ZLO!“ Démonické zlo drolící sílu pointy, potažmo celé povídky. Pokud byla pointa slabší, doslov ji spolehlivě zabije. Jen silná pointa unese další kecy, ale i tak ji to poškodí. Takže pointa (nejlépe posledním slovem) a konec! Šlus!
Vynoří se z chladivého objetí, písek, horko i žízeň jsou pro teď zapomenuty. Jde na něj spánek, oči se klíží. Nedočkavě hledí ke břehu, na který se může svalit a spát stovky let. Břeh se ovšem nepřibližuje. Stále se vysmívá někde v dálce. Nohy ochabují, ruce pálí. Polyká vodu. Klesá pod hladinu, která se nad ním uzavírá s definitivní platností. Zatemňující myslí proletí poslední přání. Kéž bych se tehdy naučil plavat.

Logika – ne, nemyslím ji tak, jak to znáte z hodin matematiky. Beru to z hlediska zdravého selského rozumu. Postavy se chovají dle jejich naznačených charakterů, fyzikální jevy dle fyzikálních zákonů. Co to v podstatě značí? Že existují situace, které v tomto vesmíru (ani několika nejbližších) prostě nenastanou. Fanatický člen KKK nebude pomáhat jiným rasám a nebude na černochy pokřikovat: „Afroameričani! Snězte tyto výtečné koláče, které pro vás uvařila firma Krupp, vy Afroameričani volnomyšlenkářští v oblastí denní hygieny!“
Stejně tak světlo je rychlejší než zvuk a kulka je rychlejší než člověk! Kolikrát už člověk nejen četl, ale i viděl ve filmech (což je onen zdroj zla mlžící mysli pisálků) tenhle výblitek:

První samopalník byl jen pět kroků ode mne. Vypálil dávku a minul. Další jsem se vyhnul. Rozřezal jsem ho nožem a sprintoval k nejbližšímu kameni, za který jsem se ukryl. Samopalná palba utichla, měnili zásobníky.

Další oblíbenou věcí jsou logické zkraty. Autor ví, že se postavy musí dostat tam a tam. Ale nenapadne ho, jak to udělat uvěřitelně a elegantně. Proto vymyslí nějakou snadnou koninu, která hrdinům pomůže. Například najít vstup do Vaultu podle fotografie nalezené u mrtvého obyvatele onoho V. Nebo je třeba dodat příběhu více komplikací, tak se jedna z postav začne chovat proti přírodě. Viz konec filmu Nepřítel před branami.

Teď tedy dochází k (slabé) pointě tohoto článku: Pokud by nám přišel text, jenž by splňoval (mou) definici povídky, sledoval solidní motiv dobře vygradován do bombastické pointy a neobsahoval žádný okecávací konec, přitom by byl plně logický a celkem gramaticky a stylisticky na úrovni, tak by snadno vyhrál.

Naštěstí několik takových přišlo. Můžete se ještě těšit na dobré počtení.

PS: Pokud někdo nesouhlasí se závěry, které jsem tu spáchal, ať se nebojí se jakkoliv vyjádřit, nejlépe zde, kde je více prostoru pro libovolnou polemiku. Děkuji




7.11.2009 . . .

Soutěž: Fallout 3 nás poznamenal víc, než by nám bylo milé


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (6) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

Jak jste se již přesvědčili na vlastní oči, první tři příspěvky do soutěže si ani nezaslouží, aby se o nich mluvilo jako o povídkách. Dnes tedy konečně trochu delší a obsáhlejší dílo, které by se již povídkou nazvat dalo. Samozřejmě je to hrůza a od nejhorší známky ji zachránilo pouze to, že referenční rámec je relativní. Tato povídka je typu "přečti a zapomeň", bylo velmi obtížné na ni psát recenzi, neboť člověk již po pár minutách nevěděl, o čem vlastně je. O otřesu, který odvážné čtenáře čeká, svědčí již nezvládnutý název povídky...
[ VBŠ ODT ]  [ VBŠ RTF ]  [ VBŠ PDF ]





6.11.2009 . . .

Soutěž: Čeština v bubnové palbě!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (14) |  Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky

Pokud vám včerejší první ochutnávka nevypálila oči, zde je další atak na váš zrakový nerv. Autor je válečník Templářského řádu VŠB a můj známý, a proto se obávám, že jsem mu asi trošku nadržoval. Jeho dílko si žádný dlouhý komentář nezaslouží. Myšlenka je prostá, zpracování otřesné.
[ povídka od Linota ODT ]  [ povídka od Linota RTF ]  [ povídka od Linota PDF ]

Aby toho pro dnešek nebylo málo, dám sem ještě jednu dávku. Nejspíš má jít o aspiraci na výhru v bonusové kategorii, nicméně průměrná známka 4- naznačuje, že ani tento autor nedosáhl na nejvyšší vítěznou metu. Mikropovídka o VŠB má název Vemeno. 
[ Vemeno ODT ]  [ Vemeno RTF ]  [ Vemeno PDF ]





5.11.2009 . . .

Soutěž: První krev!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (34) |  Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita

A je to tady, přátelé! První kolo hodnocení povídek je za námi. Do poslední chvíle nebylo nic jisté, pořád se děly věci... například JaW si v předvečer odevzdávání hodnocení všechna hodnocení omylem smazal! Ratman se dal slyšet, že všechno zhodnotit prostě nestihne a Aranelka se zdejchla úplně. Proto nakonec hodnotili jen čtyři recenzenti: Bodkin, Chekotay, Smejki a Viky. Na jejich hodnocení (a jejich známky) jedině bude brán zřetel, byť k povídkám někdy přikládám i další názory, tyto však slouží jen jako taková zajímavost. Každou povídku zde zveřejním v jednotných formátech odt, rtf a pdf. U povídek, které došly regulérně, tedy nikoli jako obsah e-mailové zprávy, pouze změním formátování souboru, aniž bych jakkoliv zasahoval do formátování textu. Hodnocení a recenze jsou umístěny až na konec souboru, za vlastní povídku.
Co se nějaké malé statistiky týká, tak došlo nám celkem 24 povídek, z toho jedna byla odmítnuta, neboť nebyla dokončena - hodnotit první tři kapitoly fakt nemá smysl. Jedna povídka nebyla do soutěže původně určena, ale pro srandu jsem ji zařadil, když už došla v soutěžním termínu. Jedna povídka byla velmi dobrá, navíc v dost obecném PA/sci-fi duchu, a proto jsem její autorce poradil ji stáhnout z naší nevýrazné soutěže a zaslat do soutěže vyšší, například do Ceny Karla Čapka. Dvacet dva autorů bylo, zdá se, mužského pohlaví, k tomu jedna jediná autorka. Z recenzentů se ukázala být nejhodnější Viky, zatímco zlý Bodkin a zlejší Smejki utvořili zabijácké duo.
Co se nějaké velké statistiky týká, tak Smejki zpracoval jakýsi famózní dokument o známkování, a já se jej pokusím převést do srozumitelné řeči.
Nyní ještě poznamenám, že veřejnou oslavu závěru soutěže spojenou s předáváním cen výhercům plánujeme uspořádat někdy kolem 28.11. v Brně, takže si na to období nic jiného neplánujte!
Teď už ale dost hloupých organizačních řečí, zvu vás na košt prvního povídkového díla, spíš tedy dílka. Povídka nazvaná Peklo v Pittu obsadila nejspodnější příčku žebříčku, když si vysloužila na pětičlenné stupnici (kde 1 je nejlepší a 5 je nejhorší) průměrnou známku 6. Vaše reakce na tuto povídku jsou vítány v příslušném topicu našeho diskusního fóra.





18.2.2009 . . .

Methancity chronicles: Až na kostní dřeň!


Autor: Chekotay |  Zdroj: Dikobraz | Komentuj novinku (1) |  Tagy: Povídky

Před třemi měsíci jsem zde uvedl Dikobrazovu povídku Methancity chronicles. Dnes (po sérii výhružných dopisů) vám představím pokračování tohoto díla, nazvané "Až na kostní dřeň!"
Druhý díl navazuje tam, kde první skončil, hrdina-vyprávěč se probírá svou výstrojí a situací a přitom čtenáři rekapituluje uplynulý děj, aby se vzápětí po hlavě vrhl do víru nové akce. Gaussova munice a úlomky betonu sviští vzduchem, ale to je pouze úvod pro působivý střet těžce ozbrojených chlápků tužších než kevlar a tvrdších než uhlíková ocel. Zde se naplno projevují Dikobrazovy kvality, neboť popis akce opravdu zvládá. Přestože čtenář neustále sleduje vypravěče, nezvrhává se přestřelka v one-man show stylu Rambo blahé paměti, spisovatel prostě dokáže udržet čtenáře ve víru dění, byť postav, zbraní a explozí je na útlá bedra písmenek naloženo vrchovatě. Spolu s fantasticky nechutným a nechutně fantastickým závěrem tak dílko připomíná zápisky řezníka jménem Kulhánek, ovšem Dikobraz se nenechává strhnout svými fetišy, a tvrdě tlačí příběh přes závěje exotických kvérů a urvaných končetin. Ne že byste se dozvěděli něco extra nového, to zase ne, mám podezření, že si Dikobraz zručně šetří pointu až na samotný závěr - pokud vůbec nějaký bude, nezapomínejme, že celá povídka je úvodem LARPu - ale přesto se děj posunul a rozuzlení vystrkuje oslizlé růžky.
Když k tomu všemu připočtu, že celá povídka je krátká, úsporně psaná, a že chyb neobsahuje nijak zvlášť mnoho, mohu ji vašim zrakům s klidným srdcem doporučit.
Třetí, poslední díl kronik Metanového města se již v našem vaultu neobjeví - Dikobraz má v úmyslu zveřejnit jej na svých vlastních stránkách, které snad v brzké době zprovozní. Každopádně, až tak učiní, dám vám, čtenáři, samozřejmě vědět. Navíc to bude známka toho, že Methancity LARP se blíží - a někteří z nás by měli začít pucovat černé kožené kabáty Protektorátní vyšetřovací služby...




3.2.2009 . . .

Povídka: Druhá šance


Autor: Ratman |  Komentuj novinku (9) |  Tagy: Povídky

Po krátkém záblesku na lepší časy ve světě pisatelském přerušil dlouhodobé nastanuvší ticho nový čerstvý přírustek pustiny - Jan Tlapa se svojí prvotinou Druhá šance. Tato povídka vypráví o muži, který celý život touží opustit bezpečí svého rodného vaultu. A světe divse, souhra náhod (či snad nehod?:)) mu tuto šanci dává. Nu, hned v úvodu této recenze nutno přiznat, že k povídce jsem po prvních pár stranách začal přistupovat veskrze kladně, neboť část námětu mi velmi silně připomíná mé povídkářské nápady z časů, kdy jsem měl spousty volna a málo vůle či talentu vše hodit na papír. Počátek povídky je poměrně zajímavý, i když nevybočuje nějak výrazně do nadprůměrných výšin (spíš se drží průměru), scéna v baru s Mr.Handym je vskutku zajímavě popsána a tato pasáž mě naladila na další čtení. Bohužel, čím více a více jsem do povídky jak se tak říká "zabředl" tím víc a víc jsem se propadal do hlubin amatérismu a čirého podprůměru, provázeného množstvím chyb a překlepů. Pasáž po opuštění vaultu je pak už jen směsicí naprosto šílených dialogů které jsou velmi velmi silně pod laťkou nastavenou na prvních stranách. V tento moment jsem už  musel v četbě pokračovat s velkými odmlkami, neboť číst jedním dechem se již zkrátka moc nedalo. Je to bohužel obrovská škoda, neboť tento zajímavý námět a začátek, který sliboval sice průměrnou, avšak ne nikterak špatnou povídku, mohl vyústit alespoňv solidní oddechovou zábavu. Autor mi naštěstí dodal před zveřejněním ještě poladěnou a opravenou verzi, takže od toho nejhoršího v řadách chyb a překlepů byste měli být ušetřeni, avšak nemám příliš sílu hledat, zda došlo i k opravení nedostatků čtivosti. To posuďte raději sami. Závěrem je vhodné vše shrnout do několika málo výstižných slov: Škoda pořádně nevyužitého námětu, šit to není, ale zázraky bohužel nečekejte.




23.12.2008 . . .

Povídka: Poslední krok k dokonalosti


Autor: Ratman |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Povídky

Opětovně po drobné odmlce se naše Vaultová schránka začíná z lehka plnit novými povídkami. Dnes vám tak mohu přinést recenzi na Smejkiho povídku  Poslední krok k dokonalosti, část 1. – Stíny minulosti (V F P). První část přináší psychologicky vypointované vyprávění osamoceného poutníka, jehož minulost ukrývá nějaké prapodivné tajemství a který se ubírá pustinou kamsi do neznáma. Společnost mu při tom dělá jen jakýsi prapodivně zmutovaný tvoreček, který snad jen čeká až bude moci začít hodovat na bezvládném těle vyčerpaného hrdiny...
O povídce nelze z pohledu prvního dílu napsat příliš mnoho, neboť děj je prakticky odproštěn od nějaké zásadnější akce a autor se spíše schyluje k psychologicky laděnému podkreslení minulosti a nitra ústřední postavy. Musím uznat, že text je skutečně bravurně napsán a zároveň zde musím vyzdvihnout použitou slovní zásobu, která je velice různorodá a místy velmi odborná :o) Přesto jsem neměl pocit, že by šlo vyloženě o násilné roubování „inteligentních“ slovních obratů pro pozvednutí úrovně díla do uměleckých výšin, jak se tomu občas dělo a děje v jiných povídkách. Vše je vesměs nenásilné a zajímavě podané, přičemž psychologie a záhadná minulost hlavní postavy je vylíčena v dostatečně malých dávkách tak, aby nabudila touhu přečíst si i další pokračování (která doufám budou!!!:))
Nebyla by to ale správná recenze, kdyby zde nezazněly i nějaká negativa. Není jich věru mnoho, ale něco jsem přecejen nalezl. Prvním je lehká nedotaženost některých vět, které autor chtěl patrně rozvinout, ale nestalo se tak. Asi 2-3x jsem se kousek vracel, abych se ujistil, že jsem něco nevynechal, protože myšlenka měla být patrně dál rozvinutá. Druhým negativem, i když spíše jen pro mladší čtenáře bude nejspíš právě ona dříve chválená rozmanitost použitých slov. I když se k duchu a stylu povídky vesměs hodí, může se toto dílko díky tomu někomu číst poměrně těžce, ale věřím, že to nebude případ drtivé většiny osazenstva.
Sečteno a podtrženo, je 1. díly Smejkiho Posledního kroku k dokonalosti velice kvalitně napsanou povídkou spíše psychologického a tajemného rázu. Dovolil bych si dokonce říct, že jednou z nejlepších co zde v tomto duchu máme a zatím aspiruje minimálně na pořádný TIP!. Absence humoru a dynamické akce ji však zatím předkládá spíše náruživějším čtenářům kteří si umějí povídky vychutnat, než celé široké Falloutí komunitě.





26.11.2008 . . .

Povídka: V Ostravě po ulici, jen s puškou v ruce, s ohněm v srdci.


Autor: Chekotay |  Zdroj: Dikobraz | Komentuj novinku (7) |  Tagy: Povídky

Dibobraz je chlapík, kterého znáte z ostravského Stalkera. Nyní se vydal i na literární dráhu, aby vytvořil dějový rámec své nové chystané hře Methancity LARP, která proběhne v březnu příštího roku. Dikobraz sepsal povídku ze svého postapo světa a já byl zvědavý, co za paskvil z toho bude.
Nuže, přátelé, omlouvám se za svou přepdojatost, neboť Dikobraz zvládl pisálkovské řemeslo velmi dobře. Gramatika perfektní, překlepů minimum, skladba příběhu dobrá. Je teda fakt, že jsem to četl opilý... ale technická stránka věci mi prostě přijde v pořádku.
Příběh samotný je jednoduchý, neboť se jedná o první díl povídky na pokračování. Autor využívá plížení hlavního hrdiny mršinou civilizace k popisu světa a výkladu jeho vnitřních vztahů, a čtenář je do téhle ocelové, radiací zamořené džungle vtahován nenásilně, přesto účinně. Krátká akce nám představí schopnosti hlavního hrdiny (a už je jasné, že to není žádné béčko, ale hrdina s velkým H), a ve chvíli, kdy se začíná rozvíjet příběh, první díl povídky končí a nechvává nás v nejistotě. Skutečně se těším na další díl. Neočekávám od toho nějakou rozvinutou psychologii nebo filozofování nad osudem Země, spíš doufám v drsné týpky, zabijácké pohledy a kulky odrážející se od ocelových budov Vítkovických železáren! Povídka se jmenuje Methancity chronicles (D!, V, A): Postapokalyptická Ostrava je součástí Protektorátu, území spravovaného fašistickou Vládou. Město je po válce jen o málo bezpečnější, než ve 20. století, hranice mezi životem a smrtí je ostrá a kdo klopýtne, již nevstane. Prostí obyvatelé úpící pod jhem Vlády snad mají jedinou naději - prý existuje jakési hnutí odporu...




13.11.2008 . . .

Deadeye musí zemřít Vol. 3 ... a někdo opravdu chcípne.


Autor: Ještěr, proradný knihovník vaultí |  Zdroj: Psychotic pro VŠB | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Komunita Povídky

Deadeye musí zemřít (A!) Akční trilogie o holce k zulíbání, která ne tak úplně přirozenou cestou přišla o své bližní a jedná rychleji než myslí. To je v pustině, jak známo, velmi nebezpečná kombinace...

Vážené ozářené čtenářstvo, pokud vás zaujalo svižňoučké duo předvčerejších povídek, pak vězte, že autor, Psychotic, kvapem dobastlil třetí a (zřejmě) poslední díl. Ten nese podtitul Tažení měšťanů, ze zaběhnutého tempa rozhodně neslevuje a kousnout ho můžete zde na našem velectěném literárním podlaží. :o)




12.11.2008 . . .

Velký literární gravedig aneb první povídka po sto letech


Autor: ještěr |  Zdroj: Psychotic pro Vault šílené brahmíny | Komentuj novinku (3) |  Tagy: Komunita Povídky

Deadeye musí zemřít (Vol. 1, Vol. 2): (A!) Krátký příběh holky k zulíbání, která ne tak úplně přirozenou cestou přišla o své bližní a jedná rychleji než myslí. To je v pustině, jak známo, velmi nebezpečná kombinace...

Jelikož je jasné, že kolega Deimos už se nikdy více žádné povídky neujme, z vlastní vůle jsem se povýšil na vrchního povídkáře. :-/ Rozhodl jsem se mj. rozšířit "povídkové menu" přímo v souborech se čtivem, což doufám uvítají zejména ti méně sečtělí návštěvníci.
Povídka samotná je taková decentní variace na Killa Billa, velmi solidně slohově zmáknutá a nenudící, takže během "povídkové okurkové sezóny" není co řešit. Trochu spílat lze naprosto ohraný námět - už chybí snad jen prezence Zakladatele nebo Vyvoleného - a značně nevyrovnanou popisnost různých pasáží. Čtěte tedy, čtěte...




30.9.2008 . . .

Po dlouhé době opět povídka


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Povídky

Tentokrát jsem se opravdu snažil a doba mezi přijetím povídky a jejím zveřejněním nepřesáhla tři a půl měsíce Holt ve Vaultu získává slovo "maňana" nový význam... Ještě jednou se Řepovi omlouvám a doufám, že při našem příštím setkání v Pustinách ze mně nenadělá hromádku zkrvaveného masa a roztříštěných kostí. Ačkoli, co víc mohu čekat od deathclawa?
Nyní ale již k povídce. Je tak akorát. Tak akorát dlouhá, tak akorát vyvážená... Napsaná hodně kvalitně, pár chybiček jen z nepozornosti. Příběh, který vypráví, není nijak převratný a nespěje k překvapivé pointě, celkově mi připomíná starší Harleyovy texty. Tuto povídku doporučuji lidem, kteří chtějí nasávat po večerech chuť postapo světa prostřednictvím kvalitně napsaných útržků z obyčejného života, nemohu ji však doporučit těm, kdož od povídky očekávají řádnou pecku nabroušenou pointou.
A nyní se již vydejte na loveckou výpravu: Když si myslíš, že jsi lovec...





27.5.2008 . . .

Šerif ze Shady Sands - poslední bitva


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Je to už nějaký ten pátek, kdy si člověk mohl přečíst dobrou novou povídku. Ještě před delší dobou, ta dobrá povídka byla dokonce post-apo. A před dlouhým časem, eony a milénii, si mohl přečíst další díl klasického romantického příběhu, Šerif z SS City. Pějte kůry nebeské, plesej lide ozářený, král se vrátil. I když ne na dlouho.

Chekotay už dlouhou dobu pomýšlel na ukončení této série, a jednou se o to i dokonce pokusil. Ale zalekl se přehršle výhružek, nadávek a kolem letících polo-inteligentních seminaváděcích projektilů a Joa oživil. Ale nyní, po delší době znovu dospěl do tohoto stádia, kdy už je natolik odvážný a má dobrou ochranu, že se s ním může nadobro vypořádat! Král je mrtev, ať žije král! Teď už nechme politiku politikou, zákulisní machinace zákulisním machinacím a masturbaci lubovi a směle se vrhněme na samotnou povídku.

Pustinou se potuluje podivná existence, který vybijí vesnice levou zadní. Podivný přízrak, s čepelí v jedné ruce a plasmou v ruce druhé (Ne, není to Chuck Norris. Ten jak všichni víme stále trčí v mexiku a hledá bájný šnekový diferenciál). Myra, která tou dobou není rozhodně psychicky stabilní se rozhodne, že zlo musí být potrestáno a mír na zemi obnoven. Vydává se tedy po jeho stopě sama, jen aby ji za chvíli následoval Joe jako věrný pes. Během cesty potkají náčelníka BíléhoPolozuba, který má do podzimu volno, takže se k nim přidá. A tak tři antihrdinové vyráží na své poslední dobrodružství.

Povídka je jako vždy plná akce, humoru (biologicko-chemický tentokráte chybí), přerušovaného i nepřerušovaného sexu, kradených brahmin, ostře nabitých záchodových trubek, smyslných i nesmyslných indiánek (all-in-one), a všeho, co má každý fallouter rád.
Verdikt – Velmi povedené rozloučení se s Šerifem, které se jde číst i bez znalosti předchozích dílů (sám jsem toho důkazem). Hail to Tandi, baby!

Tolik o mém skoronovém výtvoru (leží mi v šupleti už přes devět měsíců, tak je nejvyšší čas vypustit ho na svět) vydumal Bodkin. Na mně zbývá zhodnotit celou sérii Vyprávění Šerife ze Shady Sands, která tímto dílem končí.

Je příznačné, že Šerif končí chvíli po sedmém výročí založení Vaultu, vzhledem k faktu, že jsem jej začal psát nedlouho po založení. Mým prvotním úmyslem bylo vytvořit lehkou, komickou telenovelu s trotlem v hlavní i vedlejší roli, psanou ovšem tak, aby každý díl mohl být čten bez znalosti předchozích. Šerif si však záhy začal žít po svém, a kromě toho mi přirostl k srdci. Byl to takový můj deník, do nějž jsem zapisoval své momentální nálady a zážitky, a na kterém jsem si zkoušel různé styly psaní a literárních experimentů. Šerifův charakter se vyvíjel spolu s mým, koneckonců, těch sedm mlet, to je moje puberta - od chvíle, kdy jsem si začal všímat ženských (3. díl) po první sex (ten tam taky někde bude) a ještě kousek dál. Jaký tedy šerif Joe vlastně je?

Znáte Žambocha? Jeho hrdinové jsou nabušení drsňáci ovládající válečné řemeslo, tvrdí chlapi smrdící testosteronem na sto honů, přímí jak lajna a nezlomní jako pilíře světa. No tak šerif Joe je naprostý opak. Totální looser, který je rád, když na pušce najde ten správný konec, posera, strašpytel a měkota. Ale někde tam hluboko uvnitř je nějaký ten zdravý smysl pro spravedlnost a krom toho má ten křivej šmejd v žití asi tolik štígra, co já, a řekněme si to na rovinu: Co činí člověka svobodným? Takže asi tak.

Šerifovy příběhy končí většinou dobře a je v nich snaha o nějakou tu veselost, protože jinak by se nám čtenáři po všech těch depresivních postapo povídkách plných smrti a zmaru věšeli na chodbách Vaultu, a kdo to má furt uklízet. A samozřejmě hlavní složkou každého příběhu je parodie, bezbřehá parodie ve stylu Žhavých výstřelů. Do toho nějaké popkulturní odkazy, hojné narážky na život fallout komunity...a výsledkem je něco jako anglická pizza, šunka, sýr, ananas, kukuřice, levná, zasytí, zachutná, dlouho nevydrží a žádná super výjimečná lahůdka to taky není.

No už se rozepisuju až hrůza. Ale je to jako loučit se se svým synem. Za hodinu to ve Svijanské pivnici U Mázu řádně zapijeme :) A vy si můžete přečíst poslední díl přímo tady!





17.4.2008 . . .

Povídka: Máme to, more!


Autor: Deimos |  Zdroj: Hlas z hlubin Vaultu | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Přeposlána od Harleye, dostala se ke mně další povídka, jež na své zpracování čeká snad již od ledna. Pan Hlas z hlubin Vaultu se snad neurazí...
A nebyl by to ani on, kdyby si svým parodujícím stylem někoho nedobíral; obětí se stal Ještěr a jeho povedená povídka Memento Mori (zde). Povedená? HzHV ji pojal takto:

...asi jsi četl Ještěrovo Memento mori a možná tě taky dožraly ty gramatické, slohové a logické chyby, kterými se tato povídka pyšní. Já jsem se rozhodl ji zparodovat, parodii vytisknout na výkresy, ty namazat vazelinou, posypat železnými pilinami a narvat je Ještěrovi do zadku. Jenomže nemám dost železných pilin. Takže nic.
Ještě mi zbývá tuto parodii uveřejnit na VŠB. Vím, že můj předchozí počin (Byla vlhká a byla letní noc) se docela líbil, tak snad dojde zveřejnění i tato sranda...

K povídce Byla vlhká a byla letní noc se ani vyjadřovat nebudu; nečetl jsem ji ani její předlohu. Možná je dobrá, možná ne.
Pokud se mám ale vyjádřit k povídce nové- Máme to, more!- jež má být parodií na již zmíněnou Ještěrovu, chválou příliš plýtvat nebudu. Povídka možná může pobavit ty, jež Memento Mori nečetli nebo si ho nevybavují, rozhodně mi ale nepřijde na místě ji označovat jako parodie, protože to je vlastně jen znetvoření. Rád bych se rozepsal o příběhu, ale vzhledem k Mementu Mori je to zbytečné, protože bych se opakoval.
A jak že povídka asi vypadá? Otevřete si ji a vedle ní poté Memento Mori; rozdíl? Téměř žádný: Konstrukce vět, rozhovory a snad i odstavec- to vše je jedno a to samé až na to, že si autor věty přeformuloval svými rádoby legračními slovy.(Pokud tedy věty nenechal téměř kompletně zachovalé)
Od Shitu povídku zachránil jen fakt, že když jsem ji četl, tak jsem se opravdu občas uchechtl...to bych ale poté nesměl přijít domů a srovnat ji s Mementem Mori...




16.4.2008 . . .

Povídka: Prázdno


Autor: Deimos |  Zdroj: Beleven | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Po povídkovém půstu nám do redakce (hurá!) přišla belevenova tvorba- povídka, nesoucí název Prázdno (P V). Leč nastaly nějaké problémy s ímejly a došlo i na časový press, dostal jsem se konečně k práci od Belevena po té době já. (Výstraha pro ostatní: pokud jste nám náhodou něco posílali, nebo se chystáte, a ono NIC, opakujte své snažení a posílejte raději na redakce@madbrahmin.cz a ne jednotlivým RM VM!) No, nyní ale již k povídce;
Leč si Beleven zprvu nemyslel- a to nám i napsal, že je jeho povídka zrovna pos- apokalyptická a moc si nevěřil, bylo nakonec dobře, že ji poslal. Zhruba 11-ti stránkové vyprávění sice nelíčí tak typický život v pustině či přímo děj motající se kolem Falloutu, přesto povídka dokáže zaujmout a to i díky apokalyptickému prostředí, jež bych okrajově mohl přirovnat třeba k atmosféře (myšleno té postapo) filmu Matrix...
O co jde...Ústřední postava žije- vlastně přežívá- jako naprostá většina lidstva zcela v kybernetickém světě; veškeré činnosti jsou vykonávány plně automatickým stroji, vetšinou roboty, kteří se vlastně o lidi starají. Ti samostatně žijí ve svých podzemních bytech, odkud vykonávají svoji práci, své koníčky a jiné životní aktivity; když se něco pokazí, robot to dá do kupy.
Konec lidstva však není způsoben právě technologiemi- či snad jejich nadvládou-, jež jsou všude kolem a dokáží si i bez pomoci člověka poradit; je zapříčiněn samotným vývojem, kdy lidstvo přenechá veškerou činnost na strojích a vlastně zapomíná na vlastní smysl života...
K obratu však dochází, když si jeden človíček uvědomí, co že se vlastně děje. Neznámou cestou se vydává opět na mlhou zahalený povrch, jež pamatuje ještě z dob, kdy po něm kráčely davy lidí. Co má však očekávat v tomto vylidněném světě...? A co teprve, když objeví část města, kde ani stroje nefungují a vše jakoby se začalo vyvíjet opět správným směrem...
Těch několik minut, které jsou většinou k přečtení potřeba, vřele doporučuji obětovat. Nehodnotím povídku sice stupněm nejvyšším (TIP!)- něco malinko tomu chybí, celkově vzato se však jedná o práci poctivě a dobře odvedenou. Chyb najdete opravdu jen poskrovnu, ani výjimečně zapomenuté písmenko však nemůže povídku jakkoliv poškodit. Toto je příklad, jaké úrovně by měli práce na Brahmíně dosahovat.




14.4.2008 . . .

Enklávani po Enklávě 7


Autor: Daemon |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Po delší době tu máme nový díl povídky na pokračování Enklávani po Enklávě. Ostatně taky po delší době vůbec nějakou povídku. Jen pro připomenutí… V posledním díle se partička tří bývalých Enklávanů - panovačný velitel bez rukou, zbabělý vlezdořiť Peterson a chodící mašina na zabíjení Cohan – přidala k nájezdníků. To je přivedlo k „účasti“ na zničení jedné osady, za což je nakonec zajali rangeři. Nyní jsou na jejich základně hluboko v pustině a čeká je něco, co ještě v životě nezažili - spravedlivý proces. Nový díl povídky s podtitulem „Prodejní“ čtěte zde.




15.12.2007 . . .

Fan-kniha, byť "jen" od bratrů stalkerů


Autor: Mr. Lizard |  Zdroj: beestar & scostalker | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Ostatní hry Povídky

Vážení stalkeri a fanúšikovia tejto perfektnej hry!
Scostalker proudly presents:

Zbierka poviedok zo Zóny - V tieni Černobyľu

Knižka sa v týchto dňoch dostáva do finálnej podoby a dúfame že v predvianočnom období bude všetko hotové.
 
Objednávka:   celé meno, vek a presnú adresu na e-mail
beestar@zoznam.sk

Viac informácií
Väzba: paperback
Počet strán: 135
Obálka: čierno-biela, laminovaná
Vydavateľ: librix.eu

EDIT 2007-12-16: dle BEESTARa by se měla kniha finančně vlézt do +/- 150 Kč včetně poštovného.





26.11.2007 . . .

Povídka: Alone in the dark


Autor: Deimos |  Zdroj: Deimos | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Deimosové nové povídkové dílko není ani příliš obsáhlé, ani psané vyloženě vytříbeným slohovým stylem, avšak v mnohém mě upoutalo. Příběh líčí krátkou, leč o to děsivější cestu slepce, prodírajícího se snad bezcílně skrze neznámé prostředí. Všude kolem něj cítí jen pach beznaděje a všeobjímající hrůzy, která je pro něj díky ztrátě zraku o to děsivější. Díky krátkosti povídky se nemohu o příběhu rozepsat o něco více, ale zdatnější čtenářstvo pochopí již po prvních řádcích a ostatním nedá ta stránkaapůl také moc práce. O to dříve se tedy dostaneme k samotné recenzi. Můžu říci, že dílo mě docela chytlo, je zajímavě psané a díky slepotě hlavního hrdiny vás to při čtení přímo nutí si vše to děsivé okolo o to více představit. Do očí bijících chyb naštěstí moc není, avšak někde bohužel poněkud zadrhává slovní stylizace, takže řádně pádící děj tu-a-tam rozvíří nevhodně sestavená větička nebo poněkud méně obvyklé slovíčko. No budiž. Celkově jsou moje pocity vesměs pozitivní.
Ješte bych povídce neříkal velkolepá, nebo skvělá, je určitě co zlepšovat, ale je vidět, že se autor z každým dílkem lepší a lepší - ačkoliv zde bych si dovolil malé varování- nesnažil bych se za každou cenu pouzívat otřepané šablonovité literární fráze, které se tak moc lidí snaží do svých děl narvat, aby byly jejich díla co nejlépe hodnoceny, což zde malinko (opravdu jen malinko:)) cítím. Psaní by spíš mělo jít přímo z vás, protože nějaký vzorec z vás mistra neudělá, ale to už možná moc rýpu. :)
Ratman

Věřte nevěřte, psaní jde opravdu přímo ze mě...;). To k povídce Alone in the dark (P) recenzované rýpavým Ratmanem.




22.11.2007 . . .

Mírně botanická povídka


Autor: Ještěrka |  Zdroj: Deimos | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Postapo World: Posedlost: (V, P) Kratší story o vyčerpaném schizofrenním pěstiteli, který ve svou kytku věřil tak moc a tak slepě, že nedobře skončil.

Nová Deimosovina z utěšeně se rozrůstajícího poftfolia nebývale psavého autora je spíše z těch lepších, ať už se bavíme v rovině autora nebo všech povídek ve Vaultu. Povídka se nese v pohodovém, klidném až uspávacím neakčním tempu a staví na vcelku neprozkoumaném písečku. Pár scén ve druhé polovině věci je asi zbytečných (jsem línej, takže nebudu ani trošičku spoilerovat). Dalším minikladem asi bude, že se v ní nechytají žádné vyloženě Falloutí reálie. Prostě taková milá kytkózní věc, takže... gou on.





5.11.2007 . . .

Povídka: Memento Mori


Autor: Ještěr |  Zdroj: totožný jako autor | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Madbrahmin Povídky

Memento Mori: ( D, P ) Flegmatický sběrač technologií Ironbyte dostává před nos voňavou nabídku, která se neodmítá. Jak už to ovšem bývá, situace nebývale zhoustne a z chamtivé výpravy se postupně stává boj o holý život...

Jelikož se nejedná o čtivo ledasjaké, nýbrž netradičně macaté a navíc plazí, nepřizval jsem si k verdiktu jednoho, ale hned pět chronických remcalů, o nichž se domnívám, že mají k tématu co říci: tvrďáckého ex-recenzenta Harleye, stávajícího recenzenta Deimose (který se jako jediný obtěžoval najít si český smysl názvu ve Wikipedii... krása! :)), vaultmastery Ratmana a Chekotaye a půvabnou slečnu Aranelku, z nichž první tři vyslyšeli a za to jim patří nemalý dík.

Úhel pohledu #1 - Harley: Na novou ještěropovídku se čekalo dlouho. Dost dlouho na to, aby bylo hluboce zamyšleno, pečlivě rozmyšleno a prozíravě vymyšleno o čem to vlastně bude. Přečteno, stráveno. A dojem? Příběh, jakož i většina těch ze života, začíná v hodpodě nad sklenicí piva. Ocitáme se v poválečném LA. Atmosféru beznaděje a nelákavého života je možno koutkem oka zachytit už z prvních dialogů hlavní postavy. Emotivním vykreslením vší té špíny a bordelu mezi ruinami nás autor zbytečně nezdržuje. Něco takového se dá napsat s velkým pocitem vlastního umělcovství, ale stokrát omletá pohádka o světě by tady jen zbytečně rozpatlávala to co všichni už dávno na pozadí vidí. A tak se s Irbem, hlavní postavou, vydáváme rovnou k věci. V moc pěkně pojatém, rychle odsýpajícím a neotravujícím shrunutí nedávné historie i všech okolností se dopracujem až k tomu, proč se Irb stává "Falloutím Stalkerem" a o jakou vyjímečnou akci tu vlastně půjde. Na cestě za již zdánlivě jasně danou zápletkou nás čekají ještě logicky zasazená, a v detailu umně zachycená intermezza s vedlejšími postavami. Poté už je na čase vypadnout do divočiny za vysoce ceněnou kořiští. Příběh se láme v poutnickou klasiku s více či méně akčními / útrpnými scénami a nějak mi připadá, jako bych se začetl do něčeho úplně jiného. Zjednodušené motivy se potácejí na hraně logické úvahy a nastupují první hrdinská (nikoli pouze ve smyslu hlavní postavy) klišé, která bohužel udrží svůj drápek zaťatý do dějové linie až úplně do konce. Pokulhávající zápletka nepřekvapí jak by si autor přál. Dnešní náročné a zmlsané čtenářovo oko už asi čeká o něco hlubší síť třeba i náhod, které, jak by se mohlo ukázat, dají ve výsledku mnoho práce. A tak ještěropovídka uteče tak nějak do ztracena, pokouší se vyrovnat dojmy zdařilejšími prostřihy do klidnějších dní specifické společnosti a zanechá vás bez nutnosti delší úvahy vlastnímu životu. Což ovšem neznamená, že byste v zatuchající prázdnotě povídkových novinek měli tento kousek odložit, ba dokonce minout. Přecejen je to milý a relativně delší výlet zpátky do nám tak známého světa...

Úhel pohledu #2 - Deimos: Po dlouhé, velice dlouhé odmlce tu máme opět dílo literárního charakteru- pro někoho prostě povídku. Čas přinesl své ovoce a tak Vám zde nyní mohu představit Ještěrovo nové dílo, jež nese název Memento Mori neboli volně z latiny přeloženo: "Pamatuj, že jsi smrtelný"...

V podobném duchu se i povídka nese; přestože se jedná spíše jen o vyprávění, je děj bohatý na typicky ponurou- a přitom drsnou a ošuntělou atmosféru post-apokalyptického světa, s ní spojené živořící jedince, a hlavně na falloutí reálie, jež jsou však v díle použity jako příjemná kulisa a ne asi každý si uvědomí, že to i ono je zrovna z Falloutu, neboť tyto informace jsou součástí spíše falloutí bible- zákulisí, než samotné hry. Samotný příběh je vlastně ucelený popis části života jednoho hledače pokladů, který se snaží dělat jen svoji práci, aby si sem tam mohl dovolit zapít prožitý den nebo se vyspat s některou z trosek poválečného světa. Během jedné hledací mise se však jeho život (opět) převrací naruby a ani nový život není lepší než ten předešlý... Přestože je povídka trochu delšího rázu (okolo 16 stran), rozhodně se vyplatí si na ni udělat čas; velice kvalitní a gramaticky povedený styl psaní je u autorů typu Ještěr již klasika a přece jen je i vidět, že každým dalším dílem se autor stále zlepšuje. Proto však ale i povídka nemusí nadchnou každého hltavce našich falloutích děl, neboť četba zrovna tohoto díla vyžaduje opravdu velkou koncentraci a představivost, aby se čtenář ne v ději, ale v souvislostech neztratil a procitl do detailů Mementa Mori, které si můžete stáhnout i v .doc verzi a to zde.

Úhel pohledu #3 - Ratman: Nuže příběh v krátkosti nastíněn, nyní začněmež tu méně příjemnou práci recenzentského života – vychvalování a kopání do aná…(???) v tomto případě asi spíš ocásku:) Pozitivní stránkou povídky je bezesporu kvalitní formát mnou obdržené verze – povídka je pečlivě a úhledně napsána, dialogy odlišeny kurzívou a atmosféru dokreslují obrázky (proto doporučuji nahodit i možnost stažení povídky v rámci dokumentu). Chvíli to sice působí malinko rušivě, ale za nějaké dvě-tři stránky si určitě zvyknete a bude se vám to číst lépe. Stejně tak slohová stránka psaní, gramatika atp. vyloženě nikde neobsahuje příšerné krpy, které by vám dojem ze čtení kazily. V tomto ohledu se tedy jedná o dílo nadprůměrné. Příběh je okořeněn špetkou originality (žádné XXX hero-akce, popisy příběhu z F1a2 atp.) a čtenář s rozšířenými obzory Falloutího světa jistě zaplesá i nad inspirací ze světa design dokumentů či „kulturních odkazů“. Bohužel, povídka si rozhodně nezaslouží jenom chválu. Největším problémem při čtení byl vedený styl vyprávění. Nevím sice, do jaké míry  se autor snažil tlačit na psychologický aspekt vyprávění, pravdou však je, že jsem se občas v ději prostě ztratil. Někdy jsem se musel o pár řádků vrátit, abych následující pasáž lépe pochopil, protože přechod je někdy moc ostrý, jindy prostě nelogický nebo trochu podivný. Rovněž určité dějové linie se mi zdají příliš otevřené. Zkrátka abych to shrnul – moc náznaků a otázek, které povídka ve svém závěru nevysvětluje nebo je dál prostě nerozvíjí, a tak jsem po dočtení měl poměrně smíšené pocity. Memento Mori není špatná povídka, rozhodně nezklame, ale bohužel ani vyloženě nenadchne. Pokud však vyznáváte lehce psychologický žánr povídek s aspektem dobrodružství, je tato povídka dobrou volbou.

(komentáře k dílu)





10.9.2007 . . .

Povídka: Povzdech


Autor: Deimos |  Zdroj: Marcus | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Pro ty, kteří rádi čtou, zde máme další pisálkovský počin. Nejedná se ani o nic moc dlouhého, necelé dvě A4ky, zalíbení možná najdou tedy i ostatní...
Píší se první dny apokalypsy. Hlavní hrdina, Jimm, náhodou přežívá první dopady bomb ve sklepení svého domu a popisuje, jak se vše seběhlo a jak pokračovaly následující dny. Život v novém světě mu zpočátku nevadí, postupem času však procitá a uvědomuje si svou situaci. Jednoho dne konečně přichází záchrana, to by ale život nesměl bejt svině...Jimm se nezmůže na nic jiného než na Povzdech (V). Povídka je opravdu nenáročná- odpočinková, celkový dojem (průměrný průměr :) ) nemůžou ovlivnit ani čárky, které občas chybí. Vytknout, ani však vyzdvihnout, tedy není co...





7.9.2007 . . .

Povídka: 10- 011


Autor: Deimos |  Zdroj: David Podzimek | Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

K zrecenzování tu máme další dílečko- předlouhá povídka není, by David Podzimek. Název 10- 011 ( V ) moc k tématu neřekne, napovím tedy, že se jedná o vir...(?)
Ano, právě kvůli němu se musí malá skupinka Bratrstva Oceli vypravit na mutantí základnu. Mise se však nedaří podle očekávání, umírá jeden člen za druhým, až zůstane jen sám hlavní hrdina. Dokáže sám dokončit misi?
Pravého Fallouťáka potěší reálie ze hry, včetně výňatků z holodisků, více kladů však povídka sama o sobě nenabídne. Děj je popsán tak stručně, až to příběhu škodí, a co se reality týká, nadšený by z vyprávění byl asi jen 5- ti letý Honzík. Do očí bohužel bijí i chyby rázu neznalosti pravidel psaní na počítači, česká gramatika je však zbaštitelná. Nic závratného tedy nečekejte, od Shitu povídku zachránil alespoň ten konec, o němž se dá možná i říci, že je povedený.




5.9.2007 . . .

Nová Ulvrinova povídka: Druhá šance


Autor: Ratman |  Komentuj novinku (0) |  Tagy: Povídky

Ulvrin se se svou minulou povídkou recenzentskému vzkříšení tak tak vyhnul, proto ještě nebyl odrazen od úmyslu poslat jedno ze svých dalších děl. Nuže, přejděme tedy k tomu hlavnímu, ať to nezdržujeme. Druhá šance ( F ) je v pořadí také druhou Ulvrinovou povídkou na madbrahmíně. Stejně jako u první se nejedná o čisté falloutí téma nicméně i přesto si myslím, že díky svému námětu by sem býti umístěna měla. Hlavní hrdina zde žije v  zařízení zvaném Buňka. Není to nic jiného než jakási domácnost - celé lidstvo je uzavřeno v těchto buňkách, které recyklují vzduch, poskytují ochranu před jedovatým okolním prostředím a umožňují lidem přežít, neboť  technologie zničila vše živé, oblohu zahalují černé mraky a všude je jen černé bahno. Přesto mladý hrdina touží vyjít ven a poznat svět, což také brzy uskuteční… Nelze již prozradit více, nebooť povídka je opět velice krátká- pouze dvě strany formátu A4. Děj však je svižný a velmi dobře čtivý- žádné krkolomné formulace, do očí bijící pravopisné chyby atp. Autorův styl psaní vás navíc často pohltí tak, že máte pocit, jako byste v zničené krajině přímo i stáli. Celý děj pak zlehka nabírá tempo až k … no, raději už pomlčím, ale zdatní a znalí čtenáři asi pochopí a ostatní nebudou ochuzeni o jistou dávku originality. Nuže co vytknout? Není toho věru mnoho, nicméně neodpustil bych si malé rýpnutí- asi dvakrát jsem měl při čtení pocit, že určité vysvětlení v ději je poměrně zbrklé, takže jsem si musel tyto pasáže přečíst o něco pozorněji. Rovněž nelze upřít jistou naivitu dění, která se projevuje zhruba v poslední ¼ povídky, ale to snad zdůrazňuji jen proto, že mě nic jiného nenapadá:) Protože jsem minulé autorově povídce nedal tip jen proto, že nebyla až tak moc Falloutí(spíše více postapo), tak zde již hodnocení dávám, protože si ho určitě zaslouží- za mě tedy TIP!  






STARŠÍ VZHLEDY VAULTU

Vzhled Vaultu k 29.8.2007, ještě na Bonuswebu
Vzhled Vaultu k 4.10.2003
Vzhled Vaultu k 30.4.2002
Vzhled Vaultu k 31.1.2002
Poslední dny kompromisní grafiky 23.9.2001
Návrh příštího vzhledu od Ratmana 19.8.2001 (vítězný, zaveden 26.9)
Návrh příštího vzhledu od Jiri_auf_Wiedersehena (tehdy stávající vzhled) 19.8.2001
Návrh zaslaný Ratmanem těsně před spojením Ratman´s Tactics s Valtem šílené brahmíny
Jeden z nejstarších dochovaných vzhledů Vaultu, který ještě vedl osamělý Jiri_auf_Wiedersehen




Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist

BlueBoard.cz
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. contact us .. irc channel .. kniha hostí .. fórum .. archiv..