Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

ARCHIV AKTUALIZACÍ VAULTU


2017: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2016: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2015: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2014: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2013: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2012: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2011: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2010: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2009: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2008: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
2007: 9 10 11 12

Statické archívy před RS:
 2007: 1 2 3 4 5 6 7 8                     
 2006: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2005: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2004: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2003: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2002: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2001:5 6 7 8 9 10 11 12

Tagy: vše    Madbrahmin    Kultura    Zajímavosti    Fallout 3    Povídky    Návod    Komiks    LARPy    Soutěže    Rozhovory    Příbuzné hry    Modding    Developers    Fallout 1    Artwork    Ostatní hry    Fallout Tactics    Články    Videa    Fallout MMO    Van Buren    Fallout 2    Komunita    Interplay    Hudba    Studená válka    Fallout Online    Fallout: New Vegas    x    Anketa    Recenze    Film    Fallout 4    Vaultmasteři    FoT patch    Fo3 patch    Fo2 patch    FOnline    Fo1 patch    Bethesda    Fo2 RP    Černobyl    Mutants Rising    Screenshoty    FOnline Engine    BGE    FoNV patch    DLC    Civilní ochrana    Fukušima    Arcanum    Fallout of Nevada    Krai Mira    Olympus 2207    Resurrection    Wasteland    Concept art    Wasteland 2    Obrázky    Platformy    Brahmíní vemeno    Urbex    Junktown    Festival    Wasteland 3


31.1.2017 . . .

Průvodce vnitřními světy vítá ohleduplné řidiče


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (1) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Když píše brahmínan, má to tu výhodu, že mu my hodnotitelé můžeme sdělit svý výhrady osobně. Také si o těch dílech můžeme pohovořit mnohem obsáhleji. Což se stalo zrovna včera, když jsme se v Brně ve Schrottu sešli s Moghem, jehož povídku Svet vo vnútri vyřazuji dnes. Samozřejmě, byl to Mogh, takže obsáhlejší pohovoření bylo tak na tři věty. Ale tak už to chodí, od ukecanosti jsem na Brahmíně já.
Hodnocení v prvním kole:
Cheky: 1
Meehail: 4
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 2
Hodnocení ve druhém kole:
Cheky: 6
Meehail: 9
Ssyx:  8
Tína: 6
Viky: 4
Spolu: 33
Chekyho hodnocení:
Napsat hodnocení této povídky je pro mne velmi obtížné. V zásasdě tam není nic vyloženě špatně, ale... také tam není nic, co by se mi vyloženě líbilo. Prostředí Falloutu 2 je příjemné, já se do toho světa velmi rád vracím, ale asi bych měl za průvodce raději někoho jiného. Někoho méně sprostého... možná by taky pomohlo, kdyby to nebyl vrah... No, ne. Tohle téma mi prostě nesedlo. Ale to je známo, že kdo chce uspět u Čekyho, musí plodit happy endy, rozkvetlé louky plné pasoucích se jednorožců a tak. To ale autora nezajímá, že jo.
Myslím, že co se skladby týče, autor vydojil ze zvoleného útvaru a tématu maximum. Po stránce gramatické jsem zaregistroval několik chyb a překlepů, ke kterým se mi Mogh doznal, že je nasekal v časové tísni.
Rozdělení textu do dvou linií mě napřed trochu naštvalo, protože nemám rád různé fonty v jednom textu, nicméně smířil jsem se s tím a myslím si, že Mogh dokázal určitou svou úroveň i tím, jak udržel obě linie výrazově konzistentní. Hrdinčin svět mi od počátku přišel pokřivený, komiksový, a objektivní realita Pustiny s ním pěkně kontrastovala. Že je hlavní hrdinka psychicky narušená mi došlo poměrně záhy právě i díky způsobu, jakým je její linie popsána, díky jejím šíleným činům a podivnému jazyku; přiznám se však bez mučení, že jsem celou dobu považoval Beth za přítelkyni rozumu mdlého, nikoliv však za bytost zcela virtuální, v realitě absentující.
Shrnuto: Není to špatná povídka a sám bych nedokázal dané téma podychtit lépe, ale neuspokojilo mne to a, dlužno podotknout, do soutěže přišly lepší kousky.

Meehailove hodnotenie:
Veľmi zaujímavý námet voľne nadväzujúci na udalosti pôvodných Falloutov. Autor zvolil striedanie scén a postáv, čo ponúka dva pohľady na hlavnú dejovú líniu. Tento prostriedok však fungoval iba čiastočne, k čomu sa vrátim neskôr.
Hlavný príbeh opisujúci putovanie a svet hlavnej postavy bol pre mňa utrpením. Bol napísaný neuveriteľne a navyše strašnou slovenčinou s množstvom chýb. Veľká časť z nich sú obyčajné hlúpe preklepy, chýbajúce dĺžne, ale sú tam aj nespisovné výrazy, zlé predložky, výrazy, ktoré by sa dali odstrániť jednoduchým opätovným prečítaním, občas mám pocit, že autor pochádza z južných oblastí Slovenska (chýbajú zvratné zámená).
Ale hlavne je v poviedke veľmi veľa miest, pri ktorých som sa len rozpačito usmieval a nevedel, či to autor myslí vážne. Rad-x sa predáva ako droga, padajú vety typu „Zájdi mi do mesta po drogu“ a „Vytiahla spoza chrbta gatling“. A fakt, že väčšina z týchto udalostí je pravdepodobne fiktívna, vôbec nepomáha. Práveže to celé kazí, keby to totiž bolo napísané realisticky, keby ten svet vo vnútri bol uveriteľný, potom by koniec bol pôsobivý.
Pasáže s inými postavami na tom boli lepšie, Vyvolený ako okrajová postava je výborný nápad, rovnako ako množstvo nadávok, ktorých frekvencia sa začína blížiť realite. Lenže ako som už písal, funguje to iba čiastočne. Autor plytvá energiou na epizódky s postavičkami, ktoré sa mihnú a sú preč. Tieto scény mohli slúžiť ako protipól, alternatívny pohľad na udalosti, to však vôbec nerobia. Popisujú nejakého strážcu väznice, nejakého strážnika, nejakého ďalšieho policajta atď. Chýba im ústredný prvok. Rád by som bol videl "stopovanie" hlavnej hrdinky Vyvoleným a jeho bodyguardom, vždy o krok vzadu, pomalé odhaľovanie skutočností, vďaka ktorému by si čitateľ mohol pomaly vytvoriť mozaiku. Potom by aj koniec dával väčší zmysel, pretože by už čitateľ bol stotožnený s prenasledovateľmi a zrazu by všetko docvaklo.
Táto poviedka by po veľmi výraznom prepracovaní mohla byť najpôsobivejším príbehom, ale takto ju u mňa predbehla aj väčšina poviedok so slabším nápadom

Tínino hodnocení:
Povídka se mi četla dobře, ačkoliv obsahuje poměrně velké množství chyb, které uhodí do očí, i když člověk neovládá slovenštinu na úrovni rodilého mluvčího (a některé z nich jsou vyloženě hloupé – špatně psaná přímá řeč, snadno opravitelné překlepy atd.). Současně má však povídka ideální rozsah a spád, líbila se mi použitá hovorová řeč, vulgarismy mi nevadily, naopak doplňovaly prostředí a charaktery postav. Dva pohledy na jednu věc byly opravdu povedené, tak jako pointa v duchu názvu povídky. Obsahově mi příběh přišel zajímavý a přečetla jsem ho s chutí, na stránce formální si měl dát autor ale mnohem víc záležet.




30.1.2017 . . .

Povídka stvořená pro leden


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnes si tedy pohovoříme o povídce Ledově krvavé od Erwien. 
První kolo:
Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 1
Tína: 2
Viky: 2
Průměr: 1,8
Druhé kolo:
Cheky: 8
Meehail: 8
Ssyx: 4
Tína: 5
Viky: 9
celkem 34

Chekyho hodnocení:
Dempsey a Makepeaceová v postapo světě. Jsou nám představeny hlavní postavy, pak jsou nám předtsaveny hlavní postavy a pak jsou nám pořád ještě představovány hlavní postavy, načež povídka končí a my ani nevíme, jestli Makepeacová kryla sadistického Spikingse, protože si do nej projektovala svého otce, nebo otce svého dítěte, nebo své dítě, nebo proto, že Spikings trpí bipolární poruchou, ale většinu času je v pořádku a ona v něm vidí jedinou záruku přežití všech, anebo proto, že bipolární poruchou trpí ona.
Již z prvního odstavce je zřejmé, že tato povídka projde prvním kolem, protože je napsaná dobře, jak jsem však četl dále, začalo mne prvotní nadšení opouštět. Ne že by se vyloženě zhoršila, úroveň pravopisných chyb zůstává nízká, ale prostě rozvoj povídky nepokračuje potřebným tempem, po filmovém rozjezdu se těžiště díla přesune natrvalo do kulis televizní inscenace. Oproštěn od vizuálních a prostorových představ - které mne ovšem uchvátily - je příběh jednoduchý a slabý. Ačkoliv se zde jezdí na motorce, souloží a střílí, přišlo mi to nudnější a nedůležitější, než pomalé umírání ghoula pod soumrakem Krvavého pútnika. Postavy mi byly naprosto ukradené. Poručík je představen ledabyla, ve dvou, řekněme, epizodkách, a já netuším, která z nich představuje tu tvář, pro niž je Daniela ochotná pracovat. Jeho vydírání je směšné; pokud se nákaza týkala krevních skupin A (cca 45 % populace) a B (15 - 20 %) a byla nevyléčitelně smrtelná, pak zánik civilizace provázelo vymření dvou třetin lidstva a v takových podmínkách nikoho nebude trápit, jestli někdo někde zastřelil nějaké děcko, nota bene vlastní.
Není nijak vysvětleno, proč Roman plní rozkazy, o kterých nic bližšího neví a zůstává nevyužito, že poručík pígluje Romanovu starou. Je to důležité, nebo je to naprostá náhoda? Navíc, když si vezmu, že to Roman do konce povídky neví, tak to dost mění situaci. Co může udělat? Určitě se nebude vracet zpátky s písní pomsty na rtech, protože tak by jen ohrozil svou ženu. Závěr povídky má rozbouřit krev ve spáncích, ale já si namísto toho představuji ledově chladného Dempseyho, jak s pohledem upřeným do poletujících vloček sněhu promýšlí složitou politickou kalkulaci. A o té bych si rád přečetl.

Není to špatné. Ale je toho málo na to, aby to bylo dobré. Je to výrazné, velkorysé vykročení, jemuž se již nevyvedl dopad, respektive zcela chybí. Je to, jako když sledujete pilotní dvoudíl nového akčního seriálu, a vidíte jenom první díl a o týden později to už k televizi nestihnete včas. Jako příběhu o rozpadu lidských osobností, lásce, zradě, nenávisti a pomstě tomu schází asi polovina potřebných ingrediencí; měla-li to být prostě akčňárna o motorkách, vzrušeném sípání a střelbě, pak se obávám, že se letos v soutěžní výhni sešla lepší želízka.
Doporučil bych to trošku zkrátit, přidat ještě jednu linii a následně připsat ještě dvakrát tolik příběhu. Spektakulární akčňárnu plnou sexu, kvérů a motorek na pozadí jekotu mrazivého vichru bych si opravdu nechal líbit.

meehailove hodnotenie:
Dobre rozvrhnutá poviedka so štruktúrovaným dejom a zaujímavým vzťahom medzi dvoma hlavnými postavami, dostatočne načrtnutým zasadením (ani veľa, ani málo).
Bol by som hodnotil oveľa lepšou známkou, keby to isté platilo o ostatných vzťahoch. Poručík Martin je najprv vykreslený ako hrdina, ako vodca jednej skupiny ľudí, ktorí prežili. Cez Romana v nás autor vyvolá isté obavy, ale prostredníctvom Daniely ich hneď rozptýli a poručík vyzerá ako správny človek na správnom mieste, ktorý ponúka oproti ostatným fakciám lepšiu alternatívu. Lenže ono je to nakoniec inak a ja celkom nechápem, prečo nás autor takto vodí za nos. Teda, prečo z poručíka robí takú postavu, akou je, keď to nedáva veľmi zmysel. Prečo sa nakoniec ukáže, že Roman bol k pravde bližšie než Daniela, ktorá je s poručíkom dlhšie? Lepšie povedané, rozumiem prečo, v poviedke vysvetlenie je, ale ten posun je príliš priamočiary, príliš jednoduchý a pre mňa neuveriteľný. Rovnako ako rozumiem, prečo sa poručík chce zbaviť Romana, ale už menej rozumiem tomu, prečo sa chce zbaviť Daniely, prečo je z neho zrazu bezcitný hajzel. Len preto, aby na čitateľa zapôsobila bezútešnosť situácie a uvedomenie si, že vodcovia majú väčšinou viac tvárí? To by bolo fajn, lenže poviedka nezobrazuje viactvárnosť poručíka, zobrazuje najprv jeho jednu tvár a potom druhú namiesto toho, aby ukázala ich paralelné existovanie.
Tiež som mal problém s uveriteľnosťou toho, čo v minulosti urobila Daniela. Existujú predsa iné spôsoby, ktoré sú menej deštruktívne, najmä pre ňu. Kto čítal napríklad Canticle for Leibowitz, dobre vie, o čom hovorím, aj to, že to v človeku urobí dieru, ktorá nikdy nezmizne, aj v prípadoch, kedy sa použije humánnejší spôsob.
Táto poviedka potrebuje len prepracovať niektoré aspekty príbehu, na rozdiel od poviedok, kde potrebné veci často chýbajú úplne, napriek tomu u mňa spadá do tohtoročného priemeru.

Ssyxovo hodnocení:
Dobře napsaný a rozumně gradující příběh. Vytýkám hlavně gramatické chyby a podivnou poručíkovu postavu, tu si však vysvětluji tím, že jako spousta alkoholiků má dvě rozdílné tváře. Rozhodně jako celek patří k tomu lepšímu z letošního ročníku.

Tinino hodnocení:
Tato povídka se mi líbila, líbila by se mi však víc, kdyby byla a) o polovinu kratší, b) prologem k delšímu celku, který by vysvětloval hrdinovu motivaci mstít se. Povídka obsahuje jazykové neobratnosti a v kontextu i poněkud nepochopitelné chyby (pohlédla na papíry v její/své ruce, z vypjetím všech sil, rozepla/rozepnula atd.). Samotný příběh je zajímavý, bavil mě, a kdyby byl úvodem k románu, přečetla bych si ho s chutí. Jako samostatná povídka je ale slabší, v podstatě končí otevřeně a funguje pouze jako popis „toho, jak se stalo, že v kapitole 2 už je hlavní hrdina samotář, který se touží pomstít mocnému muži“.

Onen mocný muž, poručík, je, bohužel, největším problémem povídky. Jeho postava je klíčovou a přitom velmi špatně napsanou. Je spouštěčem celého „příběhu“, ale spuštění nedává smysl a dojde k němu jen proto, že je poručík naprosto nekonzistentní ve svém chování. Na začátku je blízkou osobou popisován jako starostlivý (v péči o vlastní okrsek i o všechny, které si vzal pod ochranu), zlomený ztrátou rodiny, vnímám ho jako přirozenou autoritu. Při jediném setkání s ním ho ale autor sám líčí jako „krutého, nepříčetného a zvířecího“, poručík souloží s vdanou ženou, vydírá a uráží svou přítelkyni, plánuje naprosto destruktivní krádež na cizím území a nevykazuje jediný povahový rys, který by ho předurčoval být vůdcem čehokoliv. Buď nám tedy autor předložil lživý obraz poručíka očima člověka, který ho znal nejlépe ze všech (aniž uspokojivě vysvětlil, jak je něco takového možné), nebo se poručíkovo chování změnilo o 180° jen z důvodu autorovy potřeby. V obou případech je škoda, že (pro děj) tak důležitá postava tak špatně funguje.

Pokud by byla povídka kratší, bylo v ní méně chyb a poručík by byl popsán lépe, hodnotila bych lépe i ji. Pokud by měl autor zajímavé nápady na pokračování a pokračoval, ráda bych četla dál, mohl by z toho být kvalitní příběh o souboji dvou mužů.

Vikyino hodnocení:
Dobré, ale ke konci se to nějak zlomilo a už jsem se musela hodně přemlouvat k dočtení. Taky chyb přibylo. Přikládám opravu.




24.1.2017 . . .

Poslední tango v Paříži


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (12) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Dnešní pošmourný den je přímo stvořený pro dnešní pošmournou povídku. Nízká oblaka sugestivně připomínají všeničící příkrov zbraně hromadného ničení, lezavě chladný vítr krade teplo údúm a křehnou v něm prsty naposledy pobíhající po klaviatuře posledního klavíru ve městě. Dnešní den byl stvořen pro povídku Mária Lukáča Posledný prstoklad.
Hodnocení prvního kola:
Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 2
Hodnocení druhého kola:
Cheky: 7
Meehail: 7
Ssyx: 9
Tína: 8
Viky: 6
Celkem: 37
Chekyho hodnocení:
Pamatuji se dobře na loňský autorův pokus; tehdy to byla fraška, dnes to je plnohodnotné dílo. Zdá se, že autor své schopnosti rozvinul, anebo mu letos zvolené téma, forma a rozsah lépe vyhověly. Posledný prstoklad je po Kryse na ostrově další především lyrické dílo, zápletka je zde pouze naznačena, podstatným prvkem je bezčasost, rozměrová plochost přežívání člověka, jenž přežít neměl a nechtěl. S jeho emocemi je čtenář seznámen prostým popisem. Jako rubín v popelu pak září jediná příhoda v celém rozsahu díla. Sama o sobě není tato příhoda nijak zvláštní, avšak v kontextu mizejících rozměrů a postupné dekonstrukce oikumeny vrací do hry paradigma plnohodnotného, reálného života a ilustruje dokonale, že hrdinovo podvědomé rozhodnutí již bylo učiněno: Sám se již vyčlenil ze společenství živých, stal se tvorem Krvavého pútnika, stal se ghoulem, tím, kdo žije vypůjčený čas.
Závěr povídky je pak přirozeným vyvanutím. Osobně mi při prvním čtení vadila faktická absence pointy, avšak při opakovaném prožití povídky jsem pochopil, že není důležitý závěr, nýbrž "leitmotiv".
Tolik tedy k záměrům autora, k jeho plánu; otázkou zůstává, zdali se mu jej podařilo naplnit. Zde je patrná autorova přeci jen poněkud kostrbatá práce s textem, projevující se pravopisnými chybami a místy, v nichž čtení "drhne", abych tak laicky řekl; jako když různé hudební motivy vzájemně se prolínající neutvoří melodickou skladbu, ale ruší svou vzájemnou disproporcí.
Myslím si, že by pan Lukáč mohl využít tohoto textu k literárnímu experimentu, totiž ke zkrácení třeba o jednu třetinu. Nebo na jednu třetinu. Ani ne tak pro publikování (byť dáno na fórum, jistě by bylo čteno), jako pro zkoumání, jak se bude text chovat, když jej forma přinutí být sevřenější a úspornější.
Povídka je dobrá a jsem rád, že jsem si ji přečetl, určitě by však zasloužila vyladit.

Meehailovo hodnotenie:
Smutný komorný príbeh človeka, ktorý prežije, zatiaľ čo iní zomreli. Znie to povedome, však? Musím povedať to isté, čo píšem pri niekoľkých ďalších poviedkach, toto dielo ponúka len základ, ktorý prináša väčšina poviedok na takúto tému. Na to, aby poviedka vyčnievala, potrebuje viac. Buď viac atmosféry, alebo viac interakcie medzi postavami, viac uveriteľnej psychológie postáv, ako napríklad zaujímavá epizóda v obchode, kde sa vieme presne stotožniť s hlavnou postavou a jej konaním, resp. nekonaním a zároveň sme zvedaví, koho stretáva a koho ďalšieho by mohla stretnúť, keby konala inak. Alebo musí byť jednoducho lepšie napísaná vrátane správneho používania jazyka.
Minuloročnú poviedku zo sveta Krvavého pútnika si pamätám veľmi dobre a táto poviedka mi prišla oveľa lepšia a uveriteľnejšia. Autor však musí stále popracovať na jazyku, ktorý ho občas neposlúcha. Veľmi často vôbec nezvláda čiarky a znova ich používa niekde nadmerne (ak si dobre pamätám, bolo to tak aj minulý rok), chýbajú dĺžne, text obsahuje hrúbky, dopletené výrazy, neprirodzené konštrukcie, slová s iným než zamýšľaným významom. A potom sú tam aj pre bežného človeka vtipné momenty, ako napríklad „zahmlilo sa mu pod očami“ alebo „konzerva plnej farby“, čo je výraz, ktorý ma kvôli jednoduchému použitiu nesprávneho pádu prídavného mena na chvíľku prinútil zamyslieť sa, aká je to plná farba. Jazyk tak poviedku škaredo zráža a spolu s nedostatočne naplneným cieľom vykresliť beznádej a smútok znamená, že poviedka sa stráca v hromade jej podobných.

Ssyxovo hodnocení:
Pěkně napsané i zpracované melodrama, ale až příliš klišovitě truchlivé a utápějící se v depresi jen s drobnými pokusy o oživení.

Tínino hodnocení:
Tato povídka si místo ve druhém kole zaslouží a v konečném hodnocení jí u mě uškodila přemíra (poněkud samoúčelného) patosu, který nemám ráda. Láska je častý hnací motor jednání, ale truchlení za milovanou osobou, která nepřežila apokalypsu, je i proto – bez servítek – dost ohrané. Depresivní marnost hrdiny, neutěšenost jeho života, „velká slova“ (ztratil svoje srdce, chodící schránka jeho zlomené duše… nevím, možná jsem jen cynik), jako by se tu už na pilu tlačilo moc. Autorsky používám „dojemnou smrt“ jako konec, když nevím, jak skončit; netvrdím, že to tak dělá i autor povídky, to jen u mě je to známka bezradnosti, a vlastně pak nejsem ani sama spokojená, možná proto mě Prstoklad tak neoslovil. Na druhou stranu se jedná o povídku kvalitně napsanou, s dobře vykresleným světem po katastrofě, s atmosférickou scénou „setkání“ Oskara s možným zachráncem (líbilo by se mi, pokud by se příběh zaměřil spíše tímto směrem a stesk po ženě trochu upozadil – část v obchodě se mi četla nejlépe a napětím jsem opravdu nedýchala). Autor odvedl dobrou práci, takže kdo má rád smutné příběhy, směle do Prstokladu. Jako čtenář si myslím, že si dobře napsaná ústřední postava v dobře popsaném světě zasloužila příběh, který by stál i na něčem jiném, než je zlomené srdce.




20.1.2017 . . .

Druhé kolo bude maso!


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (4) |  Tagy: Brahmíní vemeno

Ale jeho první povídka je bezmasá. Firejsova akční sekaná Chilli sin carne vypadá od pohledu jako řádný masokombinát, člověk se přímo těší na brutální jatka, hlavní hrdina vypadá, že co nevykostí levačkou, z toho nadělá prejt pravačkou a v guláši se mihnou i kousky lesbiček na motorkách, ale... při důkladném požvýkání je v tom zase cítit akorát tofu. V prvním kolem jsme tomu všichni dali dvojku. Ve druhém kole mohly povídky nabývat od 5 do 45 bodů, kdy nejméně je nejlépe, a Chilli sin carne získalo bodů 38.
Chekotay: 9
Meehail: 6
Ssyx: 7
Tína: 9
Viky: 7
Chekyho hodnocení:
Tahle věc je nejen žertovná, ona je také vtipná a jako autor Šerifa ze Shady Sands jsem si ji užíval. Asi tak do dvou třetin. Je nutno zkrátit rozsah, ubrat obsah a přidat jazykových korektur. Většina humoru funguje, jen je-li text čten plynule a neučesaný jazykový projev toto neumožňuje.
Velmi doporučuji autorovi zařadit do okruhu přátel vhodného pokusného čtenáře.

meehailove hodnotenie:
Jindřicha Tvrdojádra si pamätám z minulého ročníka. A tento rok ma bavil viac. Do prvej polovice ma bavil viac ako väčšina tohtoročných poviedok dohromady. Krátke dovetky na konci odstavcov ma bavili veľmi. Jindřich má ako správny polocyborg primerane veľké ego a libido, ktoré ho neopúšťajú ani v ťažších situáciách, a pritom stále dokáže myslieť na hygienu! V polovici sa mi ale vtipné dovetky prejedli a prestali ma baviť (alebo len jednoducho boli horšie), paródia prekročila istú hranicu, kedy začalo byť všetko príliš prekombinované, pribudli otravné údaje v zlomkoch sekúnd (chápem, Jindřich je polocyborg, stačí použiť raz, ak to nemá iný význam pre poviedku). Chilli sin carne napriek tomu patrí rozhodne medzi najzábavnejšie poviedky tohto ročníka.

Ssyxoj hodnocení:
Jedna ze zábavnějších povídek ročníku. Ale ta čeština, ty chyby nejdou přehlédnout natolik, že občas vadí v plynulosti čtení.

Tínino zhodnocení:

V hodnocení povídek druhého kola hraje (aspoň v mém případě) velkou roli subjektivní vkus, protože se jedná o povídky, které už jsou zpravidla ve všech ohledech (práce s jazykem, gradací příběhu, psychologií postav atd.) na vyšší úrovni, a tak jim nelze vytýkat často školácké chyby mnoha povídek, které skončily v kolem prvním. O jejich umístění jsem tedy rozhodovala velkou měrou na základě toho, jak mě při čtení bavily, protože po stránce formální jsem jim neměla skoro co vytknout. Nutně proto musím na poslední místo nominovat tu, jejímž nejhorším nepřítelem je autor sám.

Krátce z mého hodnocení prvního kola: už po prvních větách mě skoro přešla chuť číst dál, když to po sobě očividně nečetl ani sám autor; špatně psaná přímá řeč (absence uvozovek, čárek i teček), podivné vazby (nenasvědčovat touhu?), tristní pravopisné chyby – vysel za ruce, plíce ho pálili, dvě osoby vstoupili, stáhli my pytel z hlavy, dveře se pohnuli, nohy podlomili atd.; povídka psaná buď Hotentotem, nebo Google Translatorem.

Jak vidno, jazykově je povídka opravdu špatná. Pokud se ale zaměřím na obsah – protože kdybych hodnotila povídku jako celek, mozek by mi vytekl uchem z hlavy – musím vyzdvihnout, že má autor smysl pro humor, nadsázku a (inteligentní) parodii. „Filmové“ zpracování povídce sluší, lehce mi nesedl jen konec, který už je dohnaný ad absurdum, ale vlastně proč ne?, absurdní je celá povídka a šíleným zakončením autor jen ukazuje, jak se nebere vážně. Terčem jeho humoru jsou akční klišé, přichází ale i s nečekanými vtipy. Pro mě osobně jde o nejlepší humornou povídku všech ročníků soutěže, které jsem zatím hodnotila.

O to větší škoda je, že po stránce pravopisné je povídka na úrovni prvního stupně základní školy (a to jen jeho slabších žáků). Takový text nemá co pohledávat prakticky nikde jinde než tam, jedná se o bezkonkurenčně nejhorší češtinu celého letošního Vemene (ve skutečnosti si nejsem jistá, jestli byla povídka psaná česky, a stačilo málo a podezírala bych autora, že se jedná o nějaký literární experiment, ale bohužel, po druhém přečtení se přikláním spíše k variantě, že autor trpí jednou z lehkých mozkových dysfunkcí).

Povídka se mi po stránce obsahové velmi líbila, autor je sakra kreativní člověk. Důrazně bych však doporučila zapracovat na psaném projevu, případně důkladnou kontrolu textu betareaderem. Pokud budu Vemeno hodnotit i v příštím roce, povídka, která bude po obsahové stránce dobrá, ale po stránce jazykové tak špatná jako tato, už do druhého kola určitě nepostoupí, dvakrát za život si oči kyselinou vyplachovat nebudu.




10.1.2017 . . .

Můj milý deníčku...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (13) |  Tagy: Brahmíní vemeno

...jsem unavený. Už je to týden, co jsem napsal poslední aktuálku, ale v mých vzpomínkách jako by to bylo včera. Čtenáři musí být pěkně naštvaní... a autoři povídek ještě více! Musím si dát nějaké novoroční předsevzetí. Třeba že budu chodit spávat před půlnocí. Nebo aspoň před druhou hodinou ranní. Cítím se vyšťaveně, jako bych celé dny kydal hnůj...
A přesně o tom je povídka Můj milý deníčku od Daniela Huráka. Se známkou 2,6 je poslední povídkou, která nepronikla do druhého kola.
Cheky: 3
Meehail: 3
Ssyx: 2
Tína: 3
Viky: 2
Chekyho hodnocení:
Deníkový záznam je snad nejjednodušší druh vyprávění. Samotná forma zde přejímá velkou část spisovatelova břemene na svá bedra, takže není divu, že po ní sáhne především méně zdatný autor. Kdo tvrdí, že nikdy nenapsal povídku na způsob deníku, ten tak činí ještě dnes.
Předkládané dílko obsahuje především množství masturbace, za kterou se ukrývá nekomplikovaný, jednoduchý, humorně laděný příběh, z nějž si čtenář neodnese žádné hluboké emocionální pohnutí, jen mírně pobavený úsměv.
Zajímalo by mne, zdali autor pracoval s nějakým konkrétním rokem. Třeba v roce 2010 připadal na prvního července čtvrtek. Další je tuším v roce 2021 a pak až 2056.
Nelíbí se mi úvodní a závěrečný přesah. Tyhle věci jsou u deníkových forem snad až pravidlem, ale co si pamatuji, fungovalo to jen u Deníku nalezeného ve vaně. Vytýkal jsem to snad i loni tomu deníku popisujícímu cestu zmrzlíků na Špicberky a vytýkám to opět. Podle mne to je zbytečné, úvod prozrazuje už tak nijak překvapivou pointu a závěr je prostě divný. Tak jednak slovo "mrtváci" odkazuje na Kulhánkovu Cestu krve. Odehrává se tedy příběh ve stejném univerzu? Anebo jsem minul nějaký proud současného slangu, jehož je kulhánkovština integrální součástí? Proč a jak mrtvácí vznikli? Proč je nálezci deníku líto, že zabil jeho pisatele, když zřejmě nešlo o lidskou bytost? Navíc, když si člověk přečte jenom úvod a závěr, to vypadá, že nálezci je více líto smrti pisatele, než dvou jeho společníků. To jsou prostě známky neobratnosti.
A nyní konkrétněji:
První věta obsahuje závorky ve vyprávění, což je jev, jemuž bych se, být autorem, propříště raději vyhnul. Závorka je šikovná v rychlé komunikaci, v počtech a ve složitě strukturovaných textech, ale v beletrii by být neměla, je to takový nepříjemný nešvár.
Závorka obsahuje "mě se to zdálo..." - mně se zdá, že by tam mělo být "mně", protože to je třetí pád a ne druhý či šestý.
Hned ve čtvrtek tady máme slovní spojení "(jednou se) budu muset zaměstnat" ve smyslu "nalézt si zaměstnání". To je nepříjemné klopýtnutí, které autor do budoucna snadno odstraní čtením a psaním.
Pondělí 5. července: Otec a syn se proplétalY. Shoda přísudku s podmětem, základ češtiny; ženy se proplétaly, ženy a muži se proplétali, muži se proplétali. O kousek dál se vyráběly letadla, namísto aby se zde vyráběly letouny, nebo naopak, vyráběla letadla.
Jakási prazvláštnost a hned na to schéma jakéhosi přístroje, ta dvě slova na "j" znečišťují sloh.
Později téhož dne se vyskytuje slovo "ozvy", kde má být "ozvi". Ozvy jsou srdeční. Pak zase "geneticky upravenÁ zvířata, aby přežilA..."
Za Fallout, masturbaci a Strugacké díky.
Sobota na konci světa.
Na povrchu odešlY senzory.
Také si nejsem moc jist dialogy. Řekl bych, že, obecně řečeno, v denících nejsou příliš časté; nicméně osobně používám dialogů ve svém deníku často, takže toto ani nemíním jako výtku, spíš coby námět k zamyšlení.
Nápad je, vtip je, pointa také, povídka má všechny náležitosti, jak má mít, není to žádný potrat, ale abych nad ní pohonil, to by musela být zpracována s lepším fortelem.

meehailove hodnotenie:
Nájdený neúplný denník vypovedá príbeh klasického leta jedného tínedžera plného Falloutu, porna, fajčenia trávy, konfliktu generácií... a kydania hovien. A konca sveta. To posledné je načrtnuté veľmi vágne a vytvára niekoľko otázok bez ich zodpovedania, čo niekomu môže vadiť, mne nie. Oceňujem, že si autor zvolil takúto hlavnú postavu namiesto vzorného zvedavého synáčika, ktorý sa cez prázdniny nudí a tak s radosťou bude celé dni kydať, pretože miluje svojich rodičov a chce sa dozvedieť o experimentoch na vojenskej základni, kde jeho rodičia pracujú. Takto je to zábavnejšie a zvedavosť v súvislosti s vojenským komplexom prenecháva čitateľovi. Autor navyše vcelku výstižne vystihuje životné obdobie hlavnej postavy.
Bohužiaľ je poviedka napísaná nie veľmi dobre a okrem vylúhovaného humoru čítanie štýl autora nijak nespríjemnil. Najväčší problém podľa mňa tkvie na konci poviedky a súvisí s formou, ktorú autor zvolil. Som si takmer istý, že hlavná postava tak, ako je vykreslená, by si nebrala denník so sebou, už či na kydanie hovien alebo upratovanie (ak si odmyslím, fakt, že hrdina mi nepríde ako typ, ktorý by si vôbec písal denník. A to, že by nikoho na základni nezaujímalo, že si so sebou každý deň vynáša denník, v ktorom sú odkazy na tajný výskum.). Aj tu sa prejavujú nedostatky poviedky. Poviedka je prispôsobená danej forme zápiskov a táto forma jej následne vnucuje nelogický aspekt na konci a autor sa chytá vo vlastnej pasci.
Mimochodom, ja viem, že žáner denníkových zápiskov je klasický, ale čo keby (mladí) ľudia v blízkej budúcnosti pre zmenu používali digitálne médiá, video denníky či niečo možno ešte inovatívnejšie? Čo keby si to aspoň hrdina zapisoval do pip-boya v rozohranom falloute? Každý originálny nápad sa počíta.

Ssyxovo hodnocení:
Dobře čitelný a příjemně rychlý kousek. Sráží ji jen autorovo nedodržování stylu, kterým píše a občasné nelogičnosti.

Tinino hodnocení:
Při čtení mi vadila určitá nevyrovnanost jazyka (jednou je na deník přehnaně spisovný, jindy takový, jaký si myslím, že by puberťák opravdu použil, nadužívání "zde" i v mluvené řeči je pro mě děs běs, nemyslím, že tak opravdu někdo mluví). Povídka je zajímavě, čtivě napsaná, občas velmi zábavná, ale má málo úderný konec, úplně jsem nepochopila, proč by se z vypravěče měl stát mrtvák, spíš bych pochopila, kdyby našli deník v jeho ohlodané ruce. Kladně hodnotím, že se povídka četla velmi rychle a dobře, trochu mi připomínala Mládí v hajzlu. Rozhodně nebyla špatná, jen jí něco scházelo k tomu, aby byla ještě lepší.

(Chekyho poznámka: Já tak hovořím!)

Vikyino mini-hodnocení:
Dobré, dvojka za zápis ze středy 7. července.  :-D




4.1.2017 . . .

Kamaráti, na stráž...


Autor: Chekotay |  Komentuj novinku (19) |  Tagy: Brahmíní vemeno

...chci říct, Neprojdou!, chci říct, pohranicnik.blogspot.cz, ne vlastně, ale to už jsme blízko: Memoáry pohraničníka! Napsal je Dušan Zoufalý a napsal je docela dobře, avšak na to, aby dosáhly vyšší průměrné známky, než 2,6, by je musel sepsat přeci jen o trochu lépe.
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky:2
Chekyho hodnocení:
Tahle věc má nejen potenciál, ale přímo i potencionál! Akorát je blbý, že nikdo neví, kde. Čte se to dobře, rychle, je to dobře napsané, odsýpá to, člověk je natěšený, co přijde a pak - nic. Při druhém přečtení je už zřejmé, že se nejedná o úvod k nějakému příběhu, že tohle samotné je příběh, a na ten je to teda napsané dost slabě. Nejsou tam vyloženě technické chyby. Jen tam není nic moc, co by zaujalo. Být ve stejné pozici hrdina "Můj milý deníčku...", tak by aspoň zuřivě masturboval. (Ostatně je to tradice do české postapo literatury zavedená Brossmannovými Zákony silnějšího.) Anebo by hrál na plechovky od fazolí.
Kladné body dávám za scénu "přijď za tejden, nebo nikdy!" a za úvahu "jestli to venku vypadá jako v McCarthym, Wyndhamovi, nebo, nedejbože, Merlem". Ale bohužel, chybí tomu zajímavější děj, chybí tomu pořádná pointa. Stálo by za to buďto povídku přepracovat a změnit v jakési drama na ploše 3 × 3 metry, anebo naopak rozepsat ve dvou set stránkový román popisující osudy astmatického pohraničníka v postapo světě. Obojí si přečtu rád. Autor ovládá řemeslo, potřebuje "jen" námět.

meehailove hodnotenie:
Ne(čakanie) na učebnicových 50 dní, po ktorých je bezpečné vyjsť von. Takáto postava, ktorá pozná prípadné scenáre z toho, čo si niekde prečítala alebo sa dozvedela, ale v skutočnosti netuší, čo presne robiť, predstavuje dobrý námet s potenciálom. Potenciálom pre viac humoru na účet hrdinu, pár vtipných myšlienkových pochodov bez toho, aby o tom sám tušil, údernejší koniec.
Všetko uvedené tu buď chýba, alebo ho nie je dosť. Takto je to len príbeh, akých by v prípade nukleárnej vojny boli tisíce, milióny. Šedé siluety príbehov, ktoré zaujmú máločím a navyše tomuto konkrétnemu chýba zaujímavejší koniec.
Ocenil som aspoň dobre zvládnutú stránku precíznej starostlivosť o pušku zo strany hlavného hrdinu, ktorá spočiatku nabudzuje falošný dojem o postave.

Ssyxovo hodnocení:
Opět zde máme "deníček". Tady je mnohem lépe zvládnutá stylizace vyprávění a příběh táhne čtenáře dál. Autor měl na dílku pracovat mnohem delší dobu a dát tomu nějaký punc napětí nebo dramatu, protože tohle by mělo šanci být skvělou povídkou. Dovedu si živě představit některé brahmíňany jak sami nervózně sedí v oplechovaném posedu nebo podomácku postaveném krytu a paranoidně čekají, co přijde v budoucnu :D

Tinino hodnocení:

Tak tomuhle jsme loni říkávali promarněný potenciál - povídka má na to být velmi dobrou, zatím jí k tomu ale něco schází. Až na pár obvyklých chyb je dobře napsaná a jejím hlavním plusem je svižnost, čtivost i hezký jazyk. A hlavně - vzbuzuje zvědavost. Aspoň já jsem se při čtení ptala, co se stalo, co bude dál, kdo je Šakal, je zamořeno, nebo ne? A ono... nic. Škoda. Čekala jsem něco víc na závěr, po poklidném "deníčkovém" vyprávění pro mě selhala pointa.






STARŠÍ VZHLEDY VAULTU

Vzhled Vaultu k 29.8.2007, ještě na Bonuswebu
Vzhled Vaultu k 4.10.2003
Vzhled Vaultu k 30.4.2002
Vzhled Vaultu k 31.1.2002
Poslední dny kompromisní grafiky 23.9.2001
Návrh příštího vzhledu od Ratmana 19.8.2001 (vítězný, zaveden 26.9)
Návrh příštího vzhledu od Jiri_auf_Wiedersehena (tehdy stávající vzhled) 19.8.2001
Návrh zaslaný Ratmanem těsně před spojením Ratman´s Tactics s Valtem šílené brahmíny
Jeden z nejstarších dochovaných vzhledů Vaultu, který ještě vedl osamělý Jiri_auf_Wiedersehen




Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist

BlueBoard.cz
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. contact us .. irc channel .. kniha hostí .. fórum .. archiv..