Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Před pár týdny jsem to slíbil pár geekům ("budu se hrabat ve Falloutí mytologii nejhrubšího zrna, však počkejte") a nyní kostrbatě plním: :o))


Novodobý mor neboli Limit 115 (v originále New Plague) je sociálně přenášená nákaza, která vznikla v roce 2053, kdy po celých Spojených Státech zlikvidovala zhruba dvacet tisíc životů s epicentrem ve městech Denver, Boulder a Colorado Springs. USA uzavřely své hranice, byla vyhlášena historicky první národní karanténa. Původ nákazy je neznámý, zlé jazyky však tvrdí, že šlo o geneticky upravenou zbraň (pravděpodobně roznášenou čínskými agenty).

Časová prodleva mezi odhalením nákazy a smrtí subjektu se pohybovala od tří do pěti dnů. První symptomy nebyly nepodobné prachobyčejné chřipce a vedly ke ztíženému dýchání a postupné smrti (zřejmě udušením).

Roku 2055 začali vědci ve West Tek Research Facility (aka Kráter) pracovat na novém viru s cílem Novodobý mor zničit. Přes veškeré snažení nebyli schopni najít uspokojivý protilék a mor tak znovu zaútočil v šedesátých letech, způsobujíc národní paranoiu.

Virální výzkum ve West Teku a jisté vazby na federální vládu nakonec vedly k zapojení komplexu do Pan-Immunity Virion projektu (2073). Tento jazyk lámající projekt byl později znám jako Forced Evolutionary Virus (FEV).

Krátce před Válkou propukla velká epidemie v Denveru. Z prostého vzteku ze zacházení s lidem a strachu z kontaminace podpálili vzbouřenci značný kus města. Někteří zpanikařili a začali opouštět velkoměsto v autech a způsobili tak kolosální dálniční zácpy, čímž prakticky odřízli Denver od zbylé civilizace. Do toho spadly bomby. Ty úspěšně zničily to co zbylo a zabily vše živé, jenž se nestačilo schovat.


(pokračování článku ... placatí se mimochodem pod Společné -> Bible)

Ázerbajdžánský kouzelník Defonten vytvořil ve svém volném čase po City ruins a ještě stylovějším Cafe of Broken Dreams další epický Falloutí art: Brand New Reno. Celé dílo jen tak mimochodem vzniklo během čtrnácti dní. Prý šlo o okamžité vnuknutí při letu letadlem z New Yorku domů do Baku...

"New Reno má podle mě ve Falloutím univerzu své nezastoupitelné místo, mimo centrální osu příběhu se v něm odehrává pěkně napínavé dobrodružství. Takže jsem si řek, že bych mohl nad New Yorkem trochu zaimprovizovat a zpracovat podle něj Reno takové, jak by mohlo ve skutečnosti vypadat."

Bethesdě ovšem Defonten nestál ani za vyřízení pracovního povolení...

Postapo World: Posedlost: (V, P) Kratší story o vyčerpaném schizofrenním pěstiteli, který ve svou kytku věřil tak moc a tak slepě, že nedobře skončil.

Nová Deimosovina z utěšeně se rozrůstajícího poftfolia nebývale psavého autora je spíše z těch lepších, ať už se bavíme v rovině autora nebo všech povídek ve Vaultu. Povídka se nese v pohodovém, klidném až uspávacím neakčním tempu a staví na vcelku neprozkoumaném písečku. Pár scén ve druhé polovině věci je asi zbytečných (jsem línej, takže nebudu ani trošičku spoilerovat). Dalším minikladem asi bude, že se v ní nechytají žádné vyloženě Falloutí reálie. Prostě taková milá kytkózní věc, takže... gou on.

• Na Bethblogu byli představeni další dva FO3 pracanti: enviromental & dungeon artist Robert Wisnewski a sám mistr community manager Matt "Gstaff" Grandstaff. V počeštění jejich projevů bych nicméně moc nedoufal.
  
  
• Rozličné zahraniční weby pořád krouží kolem Bethesdy jako supi... příkladem za všechny supy budiž IGN, které z Pete Hinese vytáhlo dalších pár drobků - Bethesda prý např. plánuje odhalit něco nového někdy zkraje příštího roku ("February or March") - jen ještě nevědí, co. (třeba zbrusu nový turn-based systém & izometrický engine, eh? :)
  
  
• Vyměnil jsem zatraceně neaktuální anketu. (výsledky najdete vždycky tu - to jste s Vaultem vážně tak spokojeni? blbost :) Nová anketa nechť se sentimentálním podzimem nese v trochu sentimentálním tónu... Mimochodem, pravé Vaultí liště dnes moc nevěřte, hrabe se v ní firma Ještěr, s. r. o.

Memento Mori: ( D, P ) Flegmatický sběrač technologií Ironbyte dostává před nos voňavou nabídku, která se neodmítá. Jak už to ovšem bývá, situace nebývale zhoustne a z chamtivé výpravy se postupně stává boj o holý život...

Jelikož se nejedná o čtivo ledasjaké, nýbrž netradičně macaté a navíc plazí, nepřizval jsem si k verdiktu jednoho, ale hned pět chronických remcalů, o nichž se domnívám, že mají k tématu co říci: tvrďáckého ex-recenzenta Harleye, stávajícího recenzenta Deimose (který se jako jediný obtěžoval najít si český smysl názvu ve Wikipedii... krása! :)), vaultmastery Ratmana a Chekotaye a půvabnou slečnu Aranelku, z nichž první tři vyslyšeli a za to jim patří nemalý dík.

Úhel pohledu #1 - Harley: Na novou ještěropovídku se čekalo dlouho. Dost dlouho na to, aby bylo hluboce zamyšleno, pečlivě rozmyšleno a prozíravě vymyšleno o čem to vlastně bude. Přečteno, stráveno. A dojem? Příběh, jakož i většina těch ze života, začíná v hodpodě nad sklenicí piva. Ocitáme se v poválečném LA. Atmosféru beznaděje a nelákavého života je možno koutkem oka zachytit už z prvních dialogů hlavní postavy. Emotivním vykreslením vší té špíny a bordelu mezi ruinami nás autor zbytečně nezdržuje. Něco takového se dá napsat s velkým pocitem vlastního umělcovství, ale stokrát omletá pohádka o světě by tady jen zbytečně rozpatlávala to co všichni už dávno na pozadí vidí. A tak se s Irbem, hlavní postavou, vydáváme rovnou k věci. V moc pěkně pojatém, rychle odsýpajícím a neotravujícím shrunutí nedávné historie i všech okolností se dopracujem až k tomu, proč se Irb stává "Falloutím Stalkerem" a o jakou vyjímečnou akci tu vlastně půjde. Na cestě za již zdánlivě jasně danou zápletkou nás čekají ještě logicky zasazená, a v detailu umně zachycená intermezza s vedlejšími postavami. Poté už je na čase vypadnout do divočiny za vysoce ceněnou kořiští. Příběh se láme v poutnickou klasiku s více či méně akčními / útrpnými scénami a nějak mi připadá, jako bych se začetl do něčeho úplně jiného. Zjednodušené motivy se potácejí na hraně logické úvahy a nastupují první hrdinská (nikoli pouze ve smyslu hlavní postavy) klišé, která bohužel udrží svůj drápek zaťatý do dějové linie až úplně do konce. Pokulhávající zápletka nepřekvapí jak by si autor přál. Dnešní náročné a zmlsané čtenářovo oko už asi čeká o něco hlubší síť třeba i náhod, které, jak by se mohlo ukázat, dají ve výsledku mnoho práce. A tak ještěropovídka uteče tak nějak do ztracena, pokouší se vyrovnat dojmy zdařilejšími prostřihy do klidnějších dní specifické společnosti a zanechá vás bez nutnosti delší úvahy vlastnímu životu. Což ovšem neznamená, že byste v zatuchající prázdnotě povídkových novinek měli tento kousek odložit, ba dokonce minout. Přecejen je to milý a relativně delší výlet zpátky do nám tak známého světa...

Úhel pohledu #2 - Deimos: Po dlouhé, velice dlouhé odmlce tu máme opět dílo literárního charakteru- pro někoho prostě povídku. Čas přinesl své ovoce a tak Vám zde nyní mohu představit Ještěrovo nové dílo, jež nese název Memento Mori neboli volně z latiny přeloženo: "Pamatuj, že jsi smrtelný"...

V podobném duchu se i povídka nese; přestože se jedná spíše jen o vyprávění, je děj bohatý na typicky ponurou- a přitom drsnou a ošuntělou atmosféru post-apokalyptického světa, s ní spojené živořící jedince, a hlavně na falloutí reálie, jež jsou však v díle použity jako příjemná kulisa a ne asi každý si uvědomí, že to i ono je zrovna z Falloutu, neboť tyto informace jsou součástí spíše falloutí bible- zákulisí, než samotné hry. Samotný příběh je vlastně ucelený popis části života jednoho hledače pokladů, který se snaží dělat jen svoji práci, aby si sem tam mohl dovolit zapít prožitý den nebo se vyspat s některou z trosek poválečného světa. Během jedné hledací mise se však jeho život (opět) převrací naruby a ani nový život není lepší než ten předešlý... Přestože je povídka trochu delšího rázu (okolo 16 stran), rozhodně se vyplatí si na ni udělat čas; velice kvalitní a gramaticky povedený styl psaní je u autorů typu Ještěr již klasika a přece jen je i vidět, že každým dalším dílem se autor stále zlepšuje. Proto však ale i povídka nemusí nadchnou každého hltavce našich falloutích děl, neboť četba zrovna tohoto díla vyžaduje opravdu velkou koncentraci a představivost, aby se čtenář ne v ději, ale v souvislostech neztratil a procitl do detailů Mementa Mori, které si můžete stáhnout i v .doc verzi a to zde.

Úhel pohledu #3 - Ratman: Nuže příběh v krátkosti nastíněn, nyní začněmež tu méně příjemnou práci recenzentského života – vychvalování a kopání do aná…(???) v tomto případě asi spíš ocásku:) Pozitivní stránkou povídky je bezesporu kvalitní formát mnou obdržené verze – povídka je pečlivě a úhledně napsána, dialogy odlišeny kurzívou a atmosféru dokreslují obrázky (proto doporučuji nahodit i možnost stažení povídky v rámci dokumentu). Chvíli to sice působí malinko rušivě, ale za nějaké dvě-tři stránky si určitě zvyknete a bude se vám to číst lépe. Stejně tak slohová stránka psaní, gramatika atp. vyloženě nikde neobsahuje příšerné krpy, které by vám dojem ze čtení kazily. V tomto ohledu se tedy jedná o dílo nadprůměrné. Příběh je okořeněn špetkou originality (žádné XXX hero-akce, popisy příběhu z F1a2 atp.) a čtenář s rozšířenými obzory Falloutího světa jistě zaplesá i nad inspirací ze světa design dokumentů či „kulturních odkazů“. Bohužel, povídka si rozhodně nezaslouží jenom chválu. Největším problémem při čtení byl vedený styl vyprávění. Nevím sice, do jaké míry  se autor snažil tlačit na psychologický aspekt vyprávění, pravdou však je, že jsem se občas v ději prostě ztratil. Někdy jsem se musel o pár řádků vrátit, abych následující pasáž lépe pochopil, protože přechod je někdy moc ostrý, jindy prostě nelogický nebo trochu podivný. Rovněž určité dějové linie se mi zdají příliš otevřené. Zkrátka abych to shrnul – moc náznaků a otázek, které povídka ve svém závěru nevysvětluje nebo je dál prostě nerozvíjí, a tak jsem po dočtení měl poměrně smíšené pocity. Memento Mori není špatná povídka, rozhodně nezklame, ale bohužel ani vyloženě nenadchne. Pokud však vyznáváte lehce psychologický žánr povídek s aspektem dobrodružství, je tato povídka dobrou volbou.

(komentáře k dílu)