Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Na sobotu jsem se těšil jak malej, ještě nikdy jsem nehrál Fallout Tactics s někým jiným. Taky jsem byl zvědavý, jak to po internetu bude šlapat. Poctivě jsem si vytvořil postavy, každou jsem udělal přibližně na limit 5000 bodů, jak bylo domluveno. Pečlivě jsem zvážil všechna nebezpečí a zhodnotil pro a proti jednotlivých ras. Nakonec padlo rozhodnutí udělat 2 čistokrevné snipery, jednoho z velice slušnými šancemi na kritický zásah a druhého zase z co nejdelším dosahem. Potom jsem se rozhodl vytvořit ještě nějakého medika, který by mohl uzdravit pár vojáků, počítal jsem s tím, že v boji nebude moc času, ale co kdyby. Zbývalo dodělat ještě další 3 postavy, tentokrát jsem se rozhodl, že je udělám zaměřené spíš na boj z kratších vzdáleností a dám příležitost i jiným rasám. Vytvořil jsem tedy člověka a supermutanta se silnými vindicator miniguny a jednoho deathclawa, u kterého jsem chtěl vyzkoušet kvality této rasy. Teď už jen zbývalo počkat do soboty.

Když jsem se připojil, čekal na mě už JaW a Balet, trochu jsme si pokecali, za chvíli se k nám přidal i Suprmen, kterého také zlákal multiplayer FT. Balet bohužel nemá FT, takže jsme se museli spokojit se hrou ve třech. Spustili jsme tedy hru a připojili se na JaW (měl z nás nejlepší kompl). Hned jsme si pokecali na chatu ve hře, musím říct, že je to docela nepostradatelná věc a rychlostí se vyrovná ICQ. Bohužel Suprmen i já jsme si zapomněli dát jméno, což činilo situlaci poněkud nepřehlednou. Jako první hru jsme se rozhodli hrát skirmisth, JaW proti nám. Každý vybral tým a šlo se na to. Hra byla načtená docela rychle, hodně lidí mi tvrdilo, že po internetu se dá pařit jedině šnečí rychlostí, není to pravda, hra šlapala velice dobře a plynule (teda alespoň mě, jak na tom byli ostatní netuším). Bohužel se ukázalo, že každý pochopil pravidla trochu jinak, takže zatímco já se Suprmenem jsme měli šest 5000 bodových postav, JaW měl jen jednu, hra byla dost nevyvážená, 12 na jednoho je fakt nanic. Raději jsme to tedy ukončili a rozhodli se hrát assault. Ale u Suprmena se objevil nějaký problém a tak nám s ním vypadlo na chvíli spojení. Naštěstí to netrvalo moc dlouho a mohli jsme konečně začít, tentokrát už vyváženě já(útočník) proti JaW a Suprmenovi(obránci). Začali jsme hrát, moji chrabří bojovníci postupovali do nitra vaultu (nebo co to bylo), pečlivě udržovali formaci, když tu náhle narazili na nepřátelské jednotky, rozpoutala se dost tuhá bitva, kde se poprvé a naposled zapojil do boje i můj deathclaw. První vítězství bylo moje. Bylo to velice rychlé a já jsem neutrpěl moc velké škody, myslel jsem, že mám moc dobré vojáky, ale to byl omyl. Hned v další hře mě Suprmenův raketomet spolu s novou strategií přesvědčil, že frontální bezhlaví útok nemá šanci. Musel jsem postupovat velice opatrně, a zkusit opatrně se připlížit ke dveřím, ty pak rychle otevřít a snipery všechny postřílet, ovšem zapomněl jsem, že poměr sniperů je 2 : 5 + jeden raketomet, tak jsem opět zaplakal. Rozhodl jsem se tedy, že budu uplatňovat taktiku opatrného postupu. Jak se zdá, vyplatila se, protivníkům došla trpělivost a vyrazili mě hledat, což byla ovšem velká chyba, protože jsem je sejmul pěkně jednoho po druhém. V další hře se Suprmen zachoval podle hesla: nejlepší obranou je útok, ale vběhl mi do rány a je opravdu škoda, že mě nenapadlo ten masakr típnout. Celkově byla hra opravdu dost zajímavá, kdyby se hrálo ve více lidech (třeba 3 na 3), určitě bychom pařili doteď. O vítězství nerozhodoval ani tak level vojáků ani jakou zbroj nosí, ale hlavně strategie, kterou každý zvolil. Když jsem se například rozhodl krýt svého deathclawa palbou, aby pronik až k nepřátelům a způsobil chaos v jejich řadách, nevšiml jsem si , že JaW se přestřelky neúčastní, čekal skrytý za rohem a hned jak spatřil mého nabušeného deathclawa ošil ho několika dávkami, ten se sesypal těsně před hloučkem Suprmenových bojovníků, stačil okamžik a byl bych vyhrál. Dost nepříjemné bylo také ostřelování raketometem, střely šly sice dost šejdrem, řekl bych, že po mě pálili naslepo, ale i tak mi dost poškodili jednotku. Zkrátka Tactics se hra nejmenuje pronic zanic že? Celkově musím říct, že to byla opravdu dobrá hra a docela se těším až si zapaříme příště (doufám že v sudým a hlavně větším počtu), po mých zkušenostech, jsem předělal celou jednotku, rozhodně potencionálním hráčům nedoporučuji brát medika, v boji totiž nebude na uzdravování čas, raději dejte každému vojákovy pár stimpaků, ušetříte si tím spoustu trablů. Vše běží plynule a bez větších problémů, i když nám hra ze začátku 2x spadla, jela po zbytek času naprosto krásně a bez trhání.

Takže co říci závěrem? Snad jen jeden citát: Připojil jsem se, pařil jsem, zvítězil jsem.