Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


Benny - Odkaz



Úvod


Je to už hezkých pár let, co Vyvolený osvobodil svět od Enklávy. Ale porážkou Enklávanů nezmizelo zlo jako takové. Na jednom smetišti zůstali dva kohouti, New California Republic a Vault City. Zatímco se NCR soustředila na výboje na jih, chopilo se Vault City šance a začala uplatňovat své mocenské zájmy na severu. Arroyo mělo spojeneckou smlouvu pouze s Klamathem a chtělo zůstat neutrální. A tak padl bez výstřelu Den a Modoc. Opuštěné Broken Hills s posledními obyvateli mělo s připojení spíše užitek. Farma duchů,dlouho hledaná průzkumníky z Vault City, nejevila příliš chuti se s kýmkoli spojovat. Po prvních minometných útocích byli světloplachové nuceni bojovat na povrchu. Ale to byl jen začátek…


1. část - Dobytí severu


Generál Stark byl profík. Začínal jako stráž u brány do Vault City. Pak se stal velitelem a kariéra letěla vzhůru. Tedˇ je pro Vault City hrdinou. Obsadil Den, Modoc, Broken Hills, a tahle blbá farma duchů mu stála v cestě za konečným vítězstvím. Teď čekal až světloplachové vylezou z nor. A nečekal sám. V polích kolem výlezů z farmy čekalo na poslední zoufalý výpad světloplachů dalších 70 vojáků Vault City s útočnými puškami, miniguny a kulomety. Pod matnými černými plášti se jen tu a tam zaleskne plát železné zbroje. Stark se musí usmívat, moc nad cizími životy je krásná, opojná. Jeho slovo a tuhle farmu by mohl srovnat se zemí. Ne, to neudělá. Tak miluje boj, stejně jako nenávidí politiku. Chřestění nábojnic a kulky rvoucí maso z člověka, to bylo jeho. Handrkování a filozofie, to zas měla pod palcem Lynnete. Kráva, ale někdo musí jeho činy ospravedlnit v senátu, ne? A jde jí to znamenitě. Stark už se těší až vylezou. Zabije je, ať udělají cokoliv. Rád rozhoduje o životech jiných. Tahle farma bude zábava,ne práce. Proto nechal v Modocu většinu vojáků a těžké zbraně. Bude to lov. Jeho myšlenky přerušila vysílačka: "Už lezou za chvíli jsou všichni venku!" Pro Starka jsou světloplachové ubožáci,co neviděli víc než brokovnici a koženou vestu. Populační exploze,růst armády,to byl styl Vault City. A tihle? Jen se rýpou klackem v hlíně. Ubohost…
Světloplachové otevřeli poklopy východů, a pohlédli do tmy. Snad zastihnou armádu nepřítele jak spí v táboře… Smrt je jistá, ale brání domov, děti… Bránit rodinu a dům,to je hrdinství,ne zabít vše co se hne v pustině. Ví to, jsou odhodlaní. už jsou na povrchu všichni. Nádech nočního vánku a pohled na Měsíc. Možná naposled. Teď se vydají směrem, kde tuší nepřítele…

Strak už viděl jejich obrysy. "Rozsviťte", zašeptal do vysílačky.
Světloplaši se schoulili do klubek. Celé okolí zářilo jasným světlem z reflektorů a za nimi jen obrysy mnoha postav… Pár kulek nazdařbůh do vzduchu, snad zasáhnou reflektor…
"Tady Jednotky Vault City, vašich nových pánů", hulákal Stark do tlampače a šklebil se.
Světloplachy zaplavila lítost a pak už jeden zahodil zbraň. Pak další a další…
"Postřílet", řekl arogantně Stark do vysílačky a řev zbraní přehlušil poslední výkřiky bezzbraných.
Jen pár jich uteklo. Zbytek teď okrádali vojáci. Stark byl spokojen.
Pár minut na to už vojáci odváděli z farmy brahmíny, ženy a děti v otrockých okovech, a vezli spoustu kořisti od jídla po peníze… Už cestou z Modocu do Vault City věděl Stark co bude dál. Na řadě je Redding.

Vyvolený byl už starší a pomalu mu docházely síly,nemoc z ozáření je jeden ze dvou důvodů, proč lidi v tomhle koutě vesmíru umírají. První je -násilná smrt. Normálně by se určitě držel déle,ale kdysi při svých cestách narazil na Toxický močál. A než si stačil dát RAD-X,chytil obrovskou dávku radiace. Regenerátor to sice trochu spravil,ale celkové poškození bylo nevratné. Vyvolený nebyl žádný svatoušek. Jako 16-ti letý divoch byl vyslán do světa pro G.E.C.K. a Enklávu zničil až když mu bylo 35 let. Doba mezi tím byla vyplněna kupou mrtvých, zraněných a zklamaných. Uvědomoval si, že ačkoli oslavován většinou lidí jako hrdina, je hlavně masový vrah. Ale v drsné pustině není místo pro slabé a tak i on musel zabíjet. Pamatoval si, kdo padl pod jeho velením. Cassidy, Vic, Skynet, ten sígr Myron, ten mutant jehož jméno zapomněl, vždyť hned umřel, a taky Sulik.
JO, to byl chlap… Na jména těch, co zahynuli jeho rukou, si nepamatoval. Bylo jich přes tisíc. A k tomu další stovky páračů, floaterů, kentaurů, vlků, rostlin a gekonů. Tihle byli buď bohatí, měli něco co chtěl, nebo si nedali říct a mysleli, že jsou silnější. Ale za tyhle lidi a jinou havěť zářezy nedělal. Ty zářezy byly za ty, co nenáviděl. Byly za lovce odměn. Za ty, co mu stáli v cestě a neustoupili. Byli v přesile a byli to profíci. V těch chvílích už pomoh jen berserk a hromada stimpaků…
Teď už je vyvolenému přes 50 a zmoudřel, ale i tak si uchoval svou neurotickou povahu. Arroyo a Klamath byli pod jeho vládou a žili spokojeně. A PROTO UŽ NECHTĚL VÁLKU. Nehodlal se vměšovat mezi hašteřící se Vault City a NCR. Bratrstvo oceli a hubologisté byli uzavřené skupiny, žijící mimo okolní svět a měli dohody s NCR. Jih od NCR až po Pohřebiště ovládali Rangers of America.
Vyvolený věděl jak to asi půjde dál. Své myšlenky si zatím nechával pro sebe, ale už se začal pomalu připravovat na rozhodnutí…

"Pane starosto, tak už je to jasné, hromadění sil začalo!" Starosta Ascorti zahmouřil oči, události posledních dnů se mu vůbec nelíbily. Litoval, že se kdysi nepřipojil k NCR. "Sotva dobyjou sever, musej ty kurvy zase strkat rypák do nás!", zařval Ascorti a pěstí bouchl do rulety. Vault City se chystá udeřit na Redding a co on? Požádat o pomoc Arroyo nepřipadalo v úvahu,protože tam si pamatujou slova, co Vyvolenému vzkázal potom, co zjistil že ten, kdo jim kdysi vyloupil banku, byl on. Schůze rady města se konala v podzemní hráčské místnosti pod radnicí. Byl tu ředitel všech karavan -Savinelli, Dan McGrew, Marge le Barge, Ascorti a šerif. "Má někdo nějaký návrh, kromě útěku do Rena?", ptal se Ascorti nervózně. Marge le Barge navrhovala uspořádat sebrání všech peněz z města a najmutí žoldáků. Když však ve světě zběhlý Savinneli vypočítal, kolik by stálo pouze 30 dobře vyzbrojených žoldáků, zbledl i Ascorti. Tolik peněz by jim nedali občané ani ve snu.
A snažit se jim je vybrat násilím by znamenalo že by vypukla občanská válka. "Nakoupíme nějaké těžší zbraně a připravíme několik linií obrany,taky můžeme vrtacími stroji vyhloubit pasti a z několika šachet zřídit zákopy nebo obrněné palposty", navrhoval šerif a Dan začal křičet: "Však my těm fašistickejm kurvám ještě ukážem, kdo je tu nebezpečnej!!!" Ascorti musel souhlasit a Savinelli přislíbil, že sežene co nejvíce lidí z karavan zpět k obraně Reddingu. "No,máme tady docela dost zlata, které nestihlo odjet s karavanami a další cenné věci. Navrhuji aby to bylo v den boje připraveno k odjezdu. Asi se nějak pokusíme dostat do New Rena, jestli to tady prohrajeme."navrhoval Ascorti a pokračoval: "Máme nevýhodu, že Redding je postaven tak blbě, pár baráků na horské plošině. Proto musíme udělat alespoň provizorní hradby. Svoji kůži prodáme draze… Naši zvědové nám dávají tak 20 dní. A teď do práce!!!

"Vstupte, první občanka vás přijme", zašvitořila sekretářka před kanclem v senátu Vault City a Stark se hrnul dovnitř. "Být mladší…Ta sekretářka je docela kus", pomyslel si Stark, když ji míjel ve dveřích. "První občanko, generál Stark!!!" zařval do stroze vybavené kanceláře Stark a aniž se ptal, sedl si na židli. "Gratuluji k úspěchu,Starku", řekla jízlivě Lynette. "Díky!!!" pronesl neméně sarkasticky generál a pokračoval : "Už jsem zastavil vojákům dovolené, je nejlepší čas přivlastnit si Redding, dokud hlavně nestačily vychladnout!" "Souhlasím,vyrazíte však už za dva dny a cesta horami vám nesmí trvat víc než 15 dní. Dáme vám nejnovější zbraně, náhradní železné zbroje, horské průvodce a 100 otroků jako nosiče. Otroci mají speciální náramky obsahující trhavinu, pokud utečou, můžete je odpálit. Teď jděte…"
Lynnet měla pocit, že Starkovi nasadila laťku hodně vysoko. Stark se jí v duchu smál. Rychlý pochod byl pro jeho vojáky jednoduchý. Vždyť Redding byl už dlouho vizitkou vojenské neschopnosti Vault City a teď je možnost tuhle skvrnu v historii vymazat. A ženy v Reddingu jsou krásné,vojáci se těší…honilo se mu hlavou.
O dva dny později stála menší armáda před branami Vaul City a vojáci mávali občanům. Pak se rozjel Scoorpion s generálem Starkem a nákladní vozy s těžkými zbraněmi, do země zadupaly boty vojáků a nakonec se dali do pohybu i otroci naloženi vším možným, aby měli vojáci dost síly pro rychlý pochod. Tažení začalo a vojáci věděli, že Redding nebude snadný oříšek.

O 18 dní později…

"Pane, jdou průsmykem, máme tak 5 hodin", hlásila hlídka vysílačkou přímo do dolu Velký Wanamingo, kde měla štáb rada města a vojenské velení v jednom. Za těch dvacet dní se Redding změnil k nepoznání. Východní a jižní část města,tedy strana radnice a obytných domů byla obehnána dřevěnou palisádou s ochozy,navíc ještě zpevněnou kameny a vraky aut. Zbývající strany byly obklopeny velkými příkopy, zákopy, okopy, a navíc bylo vše připraveno k odpálení. Ve městě vyrostly barikády, okna byly zatlučeny a na ulicích bylo připraveno dost povozů, na kterých bylo připraveno bohatství Reddingu k odvozu do jeskyní v horách. Zmizel zpěv a z obličejů obyvatel byla znát jednota a odhodlání. Všichni měli na paměti,když jim Ascorti na sešlosti oznámil,že se na ně chystá Vault City. Nemínili se mu podřídit kdysi a nemínili to udělat ani teď. Nikdo nezapomene na večer, kdy si Marge le Barge podala ruku s "Nebezpečným"Danem Mc Grewem a vyzvali ke společnému úsilí horníků Morningstaru a Kokoweefu. McGrew, do téhle doby král všech bitkařů a rváčů, pochopil situaci, sám šel všem živlům příkladem při opevňovacích pracech. Savinelli nelenil a sehnal do města všechny své strážce karavan, a ještě stihl kdovíkde sehnat slušné množství munice a pár těžkých zbraní. Díky šerifovi začali občané spolupracovat a tak si Redding vybudoval slušnou obranu a navíc si najali 10 ostrých hochů-bývalých rangerů.

"Tak, jak jsme na tom? Všechno připraveno?", tázal se Ascorti šerifa.
"Jo, máme tu 450 lidí ve zbrani, nespočet brokovnic a pušek, 2 raketomety a 4 Gatlingy. Horníci připraveni u dolů,karavany a rangeři u radnice a domů. Zbytek je v domech, na barikádách a tak různě. Armáda z Vault City je asi hodinu cesty od nás." hlásil šerif. "Mají skoro 1000 mužů, minomety, laserové dvojče a vypadají hladově."
"Fajn,vyhlašte pohotovost", řekl Ascorti a pomyslel si: "Tak už to začalo…"
Na náměstí potkaních zápasů roztočil malý kluk sirénu. Všichni chopili zbraně až jim zbělely klouby, jejich oči se opřely k východům ze skalisek…

Stark jel pomalu vprostřed kolony. Byl nervózní a natěšený zároveň. Chtěl dobýt Redding co nejrychleji. Pár salv z minometu a pak tradiční zteč… Redding je blbě postavené město, nemají šanci. Pár barikád na které se ti uhašteření horníci asi zmohli je nemůže zastavit. Už se blíží výjezd ze skal,tam na planině před Reddingem se rozdělí a zaútočí z východu a severu, a pak i z jihu, aby ty blbce překvapil. Za chvíli budou na planině…

10 bývalých rangerů sedělo u brány v palisádě u radnice. Na ochozu připraveny granáty, AK-117 a jeden gatling, bůhví, kde ho tady sebrali… Ranger přiložil dalekohled k očím. Mezi skalami se něco mihlo. A ted´ už slunce odráží paprsky na metalových zbrojích. Rangeři jsou jediní kdo tu má kevlar. "Už jsou tadýýýý!!!!!!!!" Ranger zařval a za chvíli to ví celé město.
Majitel salonu posledního vydechnutí si zamnul ruce, pokud přežije, budou tržby jako hrom, rakev chce přece každý…

Z předních řad se k Starkovi valil zvuk údivu. "Co se to tam kurva stalo?" pomyslel si. Pak vyjel na planinu i on. "Aááá, kurvááá!!!!" zařval vztekle. Tohle nepůjde jen tak, měl si vzít všechny muže co měl, 10 000 vojáků by stálo za to. Zaplavila ho vlna vzteku. ta drzost, postavit si hradby. On jim ukáže, žádné obléhání, všechno to tu smete jediným útokem… "Připravit k útoku" zařval. Vojáci se nechápavě podívali. "Co čumíte, podle plánu,kupředu!!!" Vojáci se rozběhli na Redding…

Teď už to v Reddingu viděli všichni. Z východu a severu se na ně valila vlna vojáků. Rangeři začali jako první. "Huááá!!!" zařvali a vzápětí už se nesla palba směrem k vaultovským vojákům. Jenže ti nebyli úplně blbí, zalehali za malé šutry a raketami si prorazili díry palisádou. Ale obránci také nelenili, a tak na planině za chvíli leželo pár desítek vojáků, spíš pár stovek kusů vojáků… Vojáci Vault City se blížili k hradbě a bylo jasné, že obrana ji neudrží. Ochránci karavan ale bojovali statečně, než se nepřítel dostal k hradbě, vystřílel všechny rakety a ztratil přes 60 mužů. Obránci měli ztráty tak 30 lidí. Ve chvíli kdy se ochránci karavan z východu začli stahovat k radnici a barikádám, na sebe rangeři pohlédli. Zůstali na malém kusu hradeb, co zůstal stát. "Počkáme tu než se přiblíží a pak jim to napálíme rovnou do prdele", zařval jeden ranger. Ostatní jen přikývli. A když se Vojáci z VC začli přemisťovat mezi troskami hradeb,rozječel se z ochozu gatling a začly padat tříštivé granáty. Než by řekl nepřítel slovo, 15 vojáků bylo roztrháno na maděru. Ale dřevěný ochoz nevydržel odpověď brokovnic a kulometů a spadl i s rangery mezi rozzuřené vojáky.
Na severu mezi tím horníci čelili obdobnému útoku. Marge le Barge spolu se svým pobočníkem připravovala svazky grnátů a nosila je do předních zákopů, kde zcela rozzuřený Dan McGrew střílel se dvou P90 do nepřátel. Svého pobočníka už neměl, tomu když selhala HK CAWS popadl perlík, oklikou oběhl zákopy, a když se po něm Dan rozhlížel, uviděl ho, jak už uprostřed houfu nepřátel točí perlíkem dokola a křičí :"Roll baby roll!!" Zabil sice jen dva vojáky,ale pro obránce to byla obrovská morální podpora…
Ale ani tady se obránci dlouho neudrželi, zvlášť když jedna raketa zničila odpalovací zařízení pro minové pole. Atak se všichni stáhli k barikádám na okraji města. Dan McGrew zaujal pozici u svého oblíbeného místa, Salonu posledního vydechnutí.

Ascorti z deseti muži u dolu Wanamingo mezitím připravovali všechny vozy k odjezdu.
Netušili,že k jihu,odkud lidi odešli bojovat jinam,se blíží další četa nepřítele. Ještě chvíli Redding myslel, že se ubrání, ale pak se roztrhla nálož u jižní hradby a všechno co bránilo nepříteli aby se dostal dovnitř, smetla tlaková vlna. Než se obránci stihli přeskupit, vojáci Vault City obsadili první domy.
Teď šlo do tuhého. Hlavní obranná linie se utvořila na barikádách mezi Ascortiho esem, hospodou U malamuta a klinikou. Savinelli se svými muži obsadili hospodu a zabarikádovali vstupní dveře. Kliniku si vzali pod palec doktor s místními negramoty, které přivedl jeho dementní slouha a sheriff se svými muži. A v radnici se sešli občané, teď byly konečně dobré ty velké hrací stoly a automaty,ve dveřích a oknech tvořili nějakým zázrakem nerozbitnou přehradu. Tahle linie se dlouho držela,pak už ale přivezl nákladní automobil upravené laserové dvojče a to začalo obráncům pěkně zatápět. Když to Savinelli uviděl, rozběhl se zadním vchodem hospody ke svému stanu. Zespod postele vytáhl velkou bednu na které stálo vyřezáno: Za záchranu paladina věnuje Bratrstvo oceli - díky Hermanovi J. Tuhle bednu našel u jedné mrtvoly roztrhané párači. "Teď se mi snad budeš hodit", pronesl ustaraně a otevřel bednu. Uvnitř trůnil plamenomet vyrobený bratrstvem oceli. Příchod Savinelliho byl oslaven velkým "Hezkýýý" a vzápětí už bylo nepříteli velmi horko. Starkovi poskoci udělali chybu,když postavili laserové dvojče blízko k hospodě.Pár sekund přímého ohně jej rozžhavilo doruda,a když se laserové obvody přehřály,dvojče i s tahačem explodovalo. Ale i tak už bylo jasné že se obrana moc dlouho neudrží…
Na severní straně už to vypadalo strašně. Kokoweef i Morningstar hořely a obráncům se rapidně zhoršoval stav. Někdy ve chvíli,kdy obě strany horečně nabíjely zbraně,začal Dan McGrew přemýšlet co bude dělat. Došel k názoru, že toho viděl až až, měl vlastní důl, porval se s Vyvoleným a usmířil se s konkurencí. Asi proto vyskočil před překvapením ochromené vojáky Vault City. Ihned se na ně rozeřval: "Co si sakra myslíte, že tu děláte!! Vymažte ty debilní výrazy z xichtu!! Vám vidím až do žaludku, ty vaše fintičky parádičky… ZA-BI-JU!!
Na to vyskočil a ještě za letu kropil zkoprnělé vojáky ze svých P90. Tohle bylo pro nepřítele překvapení. Z jedné strany střílející barikády a na druhé šílený stařík s brahmíni vestou a dvěma samopaly. Rozpoutali palbu všemi směry a Dana asi jen zázrakem trefila jen jedna kulka do palce levé nohy. Dan McGrew dopadl za velký kámen,a až tam si uvědomil,že náhradní zásobníky nechal v hospodě. Tak aspoň mrštil zpoza šutru zbraněmi nazdařbůh do nepřátel. Bohužel směrem nazdařbůh do nepřátel stál voják zvaný Machr Bill. Billovi kdysi někdo předpověděl,že se mu budou v boji vyhýbat kulky. To se plnilo a tak mu pro jeho neohroženost přezdívali Machr. Machr Bill už ležel mrtvý na zemi. Na jeho těle nebyla jediná stopa po kulce. Jen v obličeji měl zabodlou P90…
"Já vám ukážu kdo je tu nebezpečnej", zařval naposled Nebezpečný Dan McGrew a vyskočil se dvěma Magnum 44. na bitevní pole. Ani ne tři metry před ním zrovna dva vojáci upevňovali těžký kulomet. Byli Danovou poslední oběti. Pak už ho doslova roztrhla vejpůl dávka z Pancoru.
Ascorti už poslal vozy do horských jeskyň a vydal se směrem k náměstí. Jen vykročil zpoza potkaních klecí, zhroutil se k zemi. Kolem běžící žena jen viděla malou dírku přesně v krku. Jo, zbloudilé kulky jsou svině…
Když už celá bitva trvala asi hodinu a půl,začli se všichni stahovat k dolu Wanamingo. Lidé začali prchat podzemními chodbami do hor a budovu se vstupem do šachty už bránil jen sheriff se svými pěti muži. Chvíli se ještě drželi, pak sheriffa zasáhla dávka z útočné pušky, a tak už jen stačil odpálit vstup do šachty. Bitva o Redding skončila.

Ten večer se v dobytém Reddingu neoslavovalo jako to bylo zvykem. Vojáci plakali nad ztrátou svých kamarádů a hrozili pěstmi k mlčícím horám. Ani kořist nebyla skoro žádná. Sám Stark věděl, že Redding jej přišel pěkně draho. Pyrrhovo vítězství, výraz který našel v předválečné vojenské příručce, charakterizoval bitvu dokonale. Stačil jen vysílačkou kontaktovat Vault City, že mohou přijít okupační síly a šel si lehnout. Nenáviděl Redding ještě víc než kdy předtím. Ve skalách, hluboko v jeskyních, se sešly zbytky reddingských občanů. Přísahali,že jednoho dne dobyjí své město zpět a do té doby nedopřejí nepříteli klidný spánek. Partyzánská válka měla brzo začít.
V bitvě o Redding padlo na 700 vojáků Vault City, 371 reddigských obránců a dalších 196 občanů -mezi nimi McGrew, Ascorti i sheriff.
Ale to pořád neměl být konec.


2. část - Odkaz


Vyvolený zrovna odpočíval ve své vilce v lesíku na okraji Arroya, když přišla zpráva, že Redding byl obsazen. Na svých 54 let začal obdivuhodně nadávat. "Zkurvení hajzlové, furt budou srát, kdybych tenkrát nesložil slib míru, tak to tam vykosím sám, jako tu vojenskou bázi…!!!", nadával. "Ale tati, nemůžeš si to tak brát, tam venku už je jiný svět. My jsme v bezpečí, netroufnou si na nás," uklidňoval neurotického Vyvoleného jeho 17-ti letý syn Narg.
"Drž hubu spratku jeden, ty nevíš o co tady jde, ale brzy se to dozvíš!!" - řval na Narga Vyvolený dál.
"A kdy se to dovím?", zajímal se Narg. "Chvilku předtím než zhebnu, ale do té doby budeš poslouchat na slovo, nebo tě nakopu do prdele, že si tejden nesedneš!!!"
"Tak to doufám, že chcípneš brzo, dědku starej", rozčílil se Narg.
"Parchante!", zařval vyvolený a vytáhl zpod polštáře Ingram. V tu chvíli už z verandy přiběhla Vyvoleného žena Sheba.
"Sem ti snad řekla že ten krám budeš bude zamknutej v sejfu ne?", zařvala na Vyvoleného tak silným hlasem, že to slyšeli i občané na ulici za lesíkem.
Jojo, vždyť už jdu řekl Vyvolený a zamkl Ingram do sejfu hned za postelí. "Že sem si musel vzít první krávu, který jsem v Arroyu udělal dítě, blbá Starší, měl jsem ji odporovat, když nařídila svatbu." brblal si Vyvolený.
Když si manželka odešla, zavolal si Narga. "Podívej synku, musím si někam zajet, ale nebude to oficiální politická cesta, to by mi doktor nedovolil." A protože moje fyzické schopnosti už jsou omezené." vykládal Vyvolený a přitom klidně s pomocí paklíče otevřel sejf a Ingram zastrčil zpět pod polštář. "A já ti mám pomoct?", ptal se Narg. "A kdo jiný, snad ne ta maskovaná ghoulice?!" odpověděl Vyvolený a pokývl směrem k terase. "A budu moct jet s tebou?", zeptal se Narg.
"Jo, ale teď poslouchej, vezmeš ze zbrojnice dvě MK II energozbroje, jednu s posílenými servy, ta bude pro mě. Dám ti svoji přístupovou kartu do zbrojovky. Dál pak vezmeš dvě pulsní pušky s rozšířeným zásobníkem, dvě gaussovy pistole, 10 plasmových a pulsních granátů, munici a teď pozor, vezmeš jeden Vindicator a dostatek nábojů, to víš kdyby něco, pustina je nebezpečná…" "To sám neunesu" děsil se Narg.
"Neboj synku, napíši osobní list veliteli zbrojnice, jeho muži ti vypomůžou. Dál seženeš dost jídla na 14 dní, a já se postarám o peníze a o matku, jo?", pokračoval Vyvolený.
A tak za šest dní byl v garáži Vyvoleného přichystaný jeho starý Highwayman, v kufru Vindicator a zbytek zbraní. Vyvolený ještě hodil manželce do pití koňskou dávku uspávacího prášku a pak na sebe hodili se synem energozbroje. Vyvolený se cítil jak znovuzrozený, v MK II se mu chodilo velmi lehce. Pak vyjeli, či spíše vyletěli z garáže. Bez problému proletěli nočním městem až na okraj města. Strážný se moc neptal po dokladech, věděl, že Highwaymana tu má jen jeden člověk. A za 1000 dolarů slíbil že o Vyvoleného odjezdu nic neřekne. Atak se vydali pustinou na jih. "Kam to vlastně máme namířeno?" zeptal se nakonec Narg. "Do New Rena", řekl Vyvolený a šíleně se zasmál…

Jules se zrovna poflakoval na okraji New Rena. Sice už měl berle ale jeho věk nebyl překážkou. Do Rena už přivedl tolik lidí a kdysi mezi nimi byl i Vyvolený… Dnes měl Jules obzvláště dobrý pocit, nejdřív ustřelil hlavu nějakýmu mladýmu hajzlíkovi, co mu podrazil nohu, a pak se svým komplicem okradli jednoho bohatého obchodníka s kůžemi. 10000 se hodí ale musí je jít schovat na Golgotu, nebo mu je někdo sebere. Jules se podíval do slunce a pak na obzor pustiny… Ale místo obzoru se na něj řítil plnou rychlostí Highwayman, který se vznášel pár centimetrů nad zemí…

Vyvolenému s Nargem cesta ubíhala rychle, auto letělo nad pouští a až na pár nehod se nic nestalo. Mantisové, vlci a ostatní byli lehkou oddechovou zastávkou. Do tuhého šlo pouze když se v horské soutěsce setkali se třemi zjevně necivilizovanými párači. Tenkrát poprvé viděl Narg v činnosti Vindicator. Jeden den řídil Narg a druhý zas Vyvolený. Když byli na okraji New Rena, spadlo Vyvolenému na zem sušené maso. Oba dva jej začli hledat a když jej nalezli zařval najednou Narg když se podíval z okna. "Bacha táto,nějaký starý negr přímo proti nám!!"
"Já ti dám negra, vás ve škole neučili mluvit slušně,co?" - křičel Vyvolený zespod palubní desky. Ale pak se posadil a jen taktak stihl strhnout volant. Auto těsně minulo Julese a stihlo s sebou vzít berli.
"Špíno z pustiny, tu berli zacvakáš, byla jen měsíc stará" , řval Jules a kulhal k brzdícímu vozu.
"Dávej bacha, dědku bláznivá, sis fetnul nebo co?", řval Vyvolený,když vystoupil z auta.
"Doprdele to je Vyvolený,nazdar příteli" tlemil Jules a srdečně se hrnul uvítat návštěvu.
"Co si to dovoluješ, my se snad známe ty pobudo? Vypadáš jak pasák šestákovejch kurev!", nadával dál Vyvolený.
"Já sem Jules, tvůj průvodce starým dobrým New Renem, pamatuješ? Viděl jsem všechny tvoje pornofilmy, prodal ti tvůj první Jet a poslal tě do nejlepšího bordelu, já Jules" napovídal dále.
"Duchové předků, je to pravda tati?", ptal se vyděšeně Narg.
"Eh, co? Zapadni do auta a čekej tam", zbavoval se Narga Vyvolený.
"Hele Julesi, pro mě jsi byl jen vopruz z ulice, takže tady máš sto babek, vypadni, a zapomeň, žes' mně kdy viděl", říkal Vyvolený a kopanci zaháněl Julese do nejbližšího příkopu.

Vyvolený dojel až na parkoviště a z kufru vytáhl Vindicator. "Pojď se mnou a připrav si zbraň", řekl Vyvolený Nargovi a vyrazil směrem ke klubu Shark.
Narg byl s New Rena úplně unešen, všude krásné holky, světácky vypadající chlapi a tak. Občas sice padl nějaký vystřel ale jinak to vypadalo klidněji, než si přečetl v Arroyské zeměpisné encyklopedii. Podle ní bylo New Reno hnízdem neřestí a hlavní sídlo smrti. No, ale tu encyklopedii psala těsně před smrtí Starší, která nikdy nebyla dál než v Klamathu…
Narg si všímal lidí kolem sebe a viděl že někteří si ukazujou na jeho otce. Slyšel slova jako: Vyvolený, Krysa, Velej Zlej Hajzl, ten co zabil Zjizveného Jimma J a podobná slova. Co to ale znamená, to Narg netušil. Když vešli do baru, zamířil Vyvolený okamžitě k pultu. "Eeh, jaká vzácná návštěva, co to bude?", ptal se vlezle barman. "Dvakrát Rot Gut a informace.", řekl Vyvolený a pohodlně se usadil na barové židličce. Narg nemohl vyjít z údivu, zatím o v Arroyu byl stejný jako ostatní, tady na něj i dvoumetrové vazby se stařičkými Tomíky hledí s respektem… Myslel si že to asi bude tou energozbrojí, ale vůbec netušil, že hlavním důvodem je otcova pověst. Ale i přes všechna tajemství se mu v Renu líbilo. Alkohol pil do té doby jen párkrát, jednou s otcem a podruhé s kamarády ze školy, když byli na výletě v Klamathu. Jinak ho matka pořád hlídala, a tak měl radost když ho otec zapsal na půlroční pohraniční službu. Na ní nastoupil před osmi měsíci,a před dvěma se vrátil jako poddůstojník. Dal se k policii v Centrálním Arroyu, ale byla tam nuda… A teď sedí v bájném New Renu.
"Tak a teď informaci", vyhrkl Vyvolený na barmana. "Kdo to tady teď vede a jak se k němu dostanu."
"Shark Club vede mladý pán John Bishop, po smrti starýho to tu převzal, a představte si, je úplně jinej než ten jeho fotřík!!", šeptal barman. "Jo a jak se k němu dostanu mládenče, a abych nezapomněl,žije ještě jeho matka?" "Jo, Bishopka ještě žije. K šéfovi do druhého patra se dostanete po támhletěch schodech, ale v prvním jsou stráže. Ale myslím že vás dovnitř pustí…" Vyvolený položil na stůl 10 dolarů a kráčel ke schodům. "Počkat,za informace je pět babek." křičel barman. "Jo, ty si nech od cesty," řekl Narg a spolu s otcem vystoupil do prvního patra.
V tom se to hemžilo lidmi a Narg nevěděl kudy kam, všude ozbrojení chlapi, plno dveří ale Vyvolený šel sebejistě. "Žádná změna, bordel, smrad, jen víc zbraní, je fakt po mně", pobrukoval si Vyvolený. Došli chodbou až k dalším schodům. "Hej,kam se vy hoši z bratrstva šinete, tohle je jen pro V.I.P.", řekl otráveně strážný s brokovnicí. "Tak bratrstvo jo?", řekl Vyvolený a sundal si helmu. "Hups, dopr.., teda chci říct dobrý den, ehm já….hned Vás ohlásím šéfovi" rozkoktal se strážný a začal cosi nervózně prskat do telefonu. "Běž, teda, chci říct račte prosím nahoru."uváděl je upocený strážný. Vyvolený došel do pěkně zařízeného pokoje, za jehož okny se na terase ve večerním okně odrážela voda v bazénu. Uprostřed místnosti byl gauč, křesla,stolek a za ním seděl mladý muž. "Jsem Bishop, vás znám, pověst arroyského vůdce se dostala až sem. Co vás přivádí?", ptal se Bishop. "Než začnu, chtěl bych, aby přišla i tvá matka", řekl Vyvolený. "Jo, tak moment", řekl Bishop a pokynul jednomu poskokovi.
Za chvíli se poskok vrátil, s ním přišla stará žena. I přes její stáří bylo poznat, že v mládí byla určitě krásná. Jakmile uviděla Vyvoleného, vrazila mu obrovskou facku.Bishop ji uklidňoval: "Mami, co to děláš, víš vůbec, kdo to je?" "Tak to vím náhodou moc dobře, ten hajzl je tvůj otec", doplnila Bishopa jeho matka. Narg i John byli překvapeni. "Chceš říct, že Vyvolený je můj otec, že nejsem pravý Bishop?!" "Jo, ten parchant je tvůj pravej fotr, ale kdybych tenkrát věděla, že to bude větší parchant než Bishop, tak ho z Rena vykopnu velkým obloukem."
"Tak, myslím že o tom kdo je tvůj otec už máš jasno, nic po tobě nechci, přišel jsem ti pomoci", řekl Vyvolený uklidňujícím hlasem. "Jo tak pomoct, ale problém je v tom, že můj gang je nejsilnější z New Rena a já nikoho nepotřebuju.", rozčiloval se Bishop junior.
"Teď ji nepotřebuješ, ale brzo se na ni budeš těšit.", oponoval Vyvolený a pokračoval: "Gangy z New Rena bojují mezi sebou a vůbec se nestarají o to, co se děje venku. Že Vault City dobylo všechna dosud svobodná města asi nevíte,co?" "To víme,ale co z toho.",oponoval Bishop. "Jediné z velkých měst na severu už zbývá jedině New Reno, a Vault City není ten, kdo by se spokojil s polovičním úspěchem. Oni vás obsadí a budou ovládat celý sever.
A myslíte, že to pedantický město vás tu nechá dál vládnout s gangy? Hovno, oni vás zabijou, oni netrpí chlast, děvky ani drogy.", rozvíjel své teorie Vyvolený. "Tohle by si ale NCR nenechalo líbit, poslalo by sem Rangers a Vault City by couvl.", kroutil se Bishop dál.
Vyvolený obrátil oči v sloup. "Myslím, že tě starý Bishop moc nenaučil, on byl spolupracovník NCR, a hlavně to byl dobrý politik. Myslíš,že se NCR bude zajímat o bordel jako je New Reno? Ne, oni by v případě války s Vault City utvořili frontu na linii svých severních základen, a ne tady. Oni na vás kašlou, a i kdyby sem přišli, kolik myslíš že jich bude? Vždyť oni mají své ambice na jihu ne tady. A na jihu je bratrstvo oceli, hubologisti a podobné. S těma se NCR handrkuje a tak je jí Reno ukradené, pochopil?", rozčílil se Vyvolený. "Jo a ty seš asi věštec, co?" dobíral si Bishop Vyvoleného.
"To nejsem, ale Arroyo má své vyzvědače všude."
"A co mi teda chceš říct, že špatně skončím? To mi v Renu říká každej.", pěnil Bishop.
"Nechci ti tu dělat kázání, já jen umírám a přišel sem rozdělit koryto. Mám dva syny,a musím jim oběma něco ponechat. Nargovi dám vládu nad Arroyem, bude dobrý vládce. A tobě, Johne něco povím. Myslím, že Vault City obsadí Reno dřív nebo později,a vy budete muset uprchnout do hor,stejně jako se to stalo v Reddingu. Pak budete potřebovat prostředky, abyste mohli vést efektivní boj o své domovy. Daleko odsud, poblíž Klamathského okruhu, je místo zvané toxické jeskyně. Neboj, už v ní nic radioaktivního není. V těch jeskyních najdeš mou soukromou zbrojnici, z doby než sem vládl Arroyu. Tam najdeš prostředky, abys mohl porazit Vault City. Mám podmínku. Vypravíš se tam pouze pokud prohrajete bitvu o New Reno. A až jej s pomocí předků dobyješ zpět, ty zbraně budeš používat pouze pro válku s Vault City. Pak ty zbraně odevzdáš do Arroya. Jestli se ty zbraně a věci pokusíš získat ještě než zkusíš bojovat vlastními silami, budou zničeny. V těch jeskyních neleží jen tak. Hlídá je umělá inteligence, Skynet 2. Dám ti propustku na naše hranice, podepsal ji pro jistotu i Narg, jo a tady jsou souřadnice.Víc ti nemám co říct. Sbohem. A nezapomeň,máš už málo času, Vault City pracuje rychle." Když Vyvolený dokončil projev, beze slova s Nargem odešel. Za svítání opustil New Reno. Do Arroya přijel s pocitem,že vše zařídil. Ještě se postaral, aby Narg získal po jeho smrti vládu v Arroyu. Když už Vyvolený cítil, že bolest dlouho nevydrží, vynadal manželce a šel se projít na zahradu.
Nalezli ho na lavičce s 10mm pistolí a dírou ve spánku. Usmíval se.
Vyvolený zemřel ve věku 54 let, 26.dubna 2273.


3. část - Přípravy


Centrální Vault City se zrovna probouzelo do nového dne. U bran se střídaly stráže,ve valutu se spustily všechny systémy. Lynette už seděla ve své kanceláři a jedla koblihu. Před chvílí přišlo každodenní hlášení o zdravotním stavu McClura. Byl už tři roky uvězněn za krytí pašování alkoholu do města. Ovšemže důkazy Lynette nechala nastrčit svými lidmi, McClure totiž získával velký vliv. "Vězen se má dobře, žádné zdravotní problémy, v noci spal klidně", stálo v hlášení. Tahle literatura po ránu lezla Lynette na nervy. Už tři měsíce sypou její agenti do McClurova čaje malé dávky jedu a on se pořád drží.
Na půl devátou měl přijít s nějakou zprávou vedoucí rozvědky.
Lynette ještě přemýšlela, jak to asi vypadá ve Vaultu.Už tři roky byl vojenskou základnou. Měl ji pod palcem přímo Stark.
V půl deváté skutečně šéf přišel a hubu měl od ucha k uchu.
"Řekněte co máte a jděte, jako První Občanka mám spoustu povinností." upozornila ho hned ve dveřích.
"Nesu skvělé zprávy, Vyvolený je mrtev.", řekl šéf rozvědky a patřičně se nadmul.
"Za dobu, co jsem První Občankou, se zpráva o jeho smrti rozšířila pětkrát. Nepřekvapilo by mě,kdyby se tady zítra objevil zdravý a v plné síle.", řekla otráveně Lynette a srkla si kávové náhražky.
"Vy jste to nepochopila, On je opravdu po smrti, vyšlo to i v Arroyských novinách, za dva dny bude slavnostně spálen a jeho popel hozen do oceánu, a teď to nejlepší, na jeho místo nenastoupí nikdo s rady starších ale jeho syn. Je mu sedmnáct.", vykládal rozvášněně.
"To je úžasné, okamžitě jděte do radiostanice a odvolejte sem generála Starka.Za tři dny svolám poradu nejvyššího velení, Arroyo je teď slabé jako nikdy.

Za tři dny pozdě večer seděl Stark, Lynette, pár generálů a šéf rozvědky v konferenční místnosti v senátu. Místnost hlídali vojáci, nikdo neměl možnost vyslechnout, co je předmětem jejich rozhovoru. Lynette a všichni se shodli na tom, že 17-ti letý kluk je slabý vládce a tak se invaze do New Rena odloží. Stark nechá v dobytých oblastech pouze bezpečnostní složky a jinak se vše přesune k do základny v Modocu. Do toho se počítá i mobilizace občanů a občanek a civilistů z dobytých oblastí. Za půl měsíce by mohlo být v Modocu nachystáno až 20 000 lidí. To o pět tisíc převyšuje Arroyské síly. Ten večer všichni usínali plní ideálů o nadvládě nad Arroyem.
Netušili jednu věc. Jeden s vojáků už před zasedáním umístil pod stůl štěnici.
Pak ji po zasedání předal dalšímu vojákovi a ten ji dal obchodníkovi s loveckými potřebami. Všichni pracovali pro Arroyskou armádu a tak měl za dva dny Narg na stole pásku.
Ve Vault City mysleli, že Narg bude vést Arroyo jako diktátor a nebude se na nikoho ohlížet.
V tom se mýlili, Narg sice vedl Arroyo rozhodně, ale ohlížel se přitom na zkušené rady starších.
A tak uspořádal přehlídku Arroyské armády. Nejdřív po hlavní třídě procházeli vojáci v energozbrojích, pak jely tři tanky a nakonec šli roboti a jely houfnice získané ze skladu Sierra. Nad tím vším kroužily vertbirdy. Celé to divadlo bylo natočeno na holodisk. Ten holodisk se potom jednoho dne objevil na Lynettině stole.
Když si jej promítli, udělalo se Lynette špatně a bylo okamžitě nařízeno stažení vojsk a demobilizace.
Armáda Starka se vrátila na pozice poblíž Reddingu a byla posílena o dva tisíce mužů.
I tak byli jeho vojáci stále demoralizováni nočními útoky bývalých obyvatel. Navzdory tomu se ale do oblasti dostávaly další jednotky a připravovaly útok na New Reno.
I tak stála neúspěšná operace proti Arroyu Vault City mnoho sil, peněz a dala Renu čas na přípravu…

V New Renu panoval po Vyvoleného odjezdu zvláštní stav. Mladý Bishop vyzval Wrightův a Mordinův gang ke spolupráci. Salvatoreho už nikdo nebral vážně, umíral a jeho muži se rozprchli k jiný gangům, stejně byl po bitkách s Wrightovou rodinou i tak dost oslaben. Mordino Bishopovi řekl, že s ním během bitvy nebude řízeně spolupracovat, ale naznačil, že se mu nehodlá stavět do cesty. A pokud bitvu prohrají, tak se prý uvidí.
Naproti tomu Wright vzal Bishopův nápad bránit Reno společně jako velmi rozumný.
Bishop zatím nikomu neřekl o odkazu svého otce, myslel, že jej ani nebude potřeba, New Reno je silné město a neměl potuchy o vojenském potenciálu Vault City. Během dvou týdnů se Kolem New Rena vytvořila obrovská hradba ze starých aut, trosek a všeho co se nedalo nijak valně využít. Wright s Bishopem připravoval únikové trasy do hor. Mordino opevňoval svůj bar, jak se dalo, vykopal si ale taky cestu pár set metrů za New Reno. Mimo to si ještě opevnil Stáje, které i tak nemohl nikdo jen tak v horách najít. A uskutečnil i jeden geniální tah. Nakoupil množství loveckých pušek a slíbil každému fetákovi dvě dávky Jetu zdarma, když pomůže bránit jeho casino. Nejdřív se bál že se nenajde dost fetáků, teď se bál že nebude dost zbraní a jetu.
A když se začly síly Vault City blížit k Renu, bylo Reno připraveno.


4. část - Bitva o New Reno


Generál Stark seděl ve svém voze a rozhlížel se po krajině. V troskách domů se schovávaly krysy a jiná havěť. Z dálky už byl vidět kouř s New Rena. Armádu, jež měl Stark pod sebou, převyšovala všechno co kdy viděl. 10 000 mužů a žen ve zbrani, deset laserových dvojčat, dvacet minometů, a armáda otroků nesoucích potraviny a ostatní věci. Tohle by nezastavilo ani Bratrstvo, no, to možná, ale komu by se chtělo…
Stark byl klidný. Když přijel k New Renu, byl sice překvapen mohutností opevnění, ale tentokrát se nehodlal unáhlit jako v Reddingu.
Pohodlně se usadil na písečných dunách, od okolních domorodců a farmářů sebral všechno jídlo a pustil se do obléhání. Dva dny střílel minomety do hradeb a třetí den vydal příkaz k velkému čelnímu útoku.
"Jdooou!!!", zařval jeden Mordinův maník ze střechy klubu Desperado.V mžiku se kolem valů nahromadilo množství mužů a vzduchem létalo množství nadávek. Ale tentokrát se Stark dobře připravil. Hradba padla po pěti minutách boje, zařvalo tam hrozně moc lidí, na obou stranách. Nejhůře dopadl šéf boxerského klubu se svými talenty. Jeho boxeři s gatlingy sice nadělali dost škody ale drželi se moc pohromadě. V jedné chvíli to na ně namířilo pět vojáků s raketomety. Pak už tam jen byla hromada kusů masa, kosti a kdoví čeho. Špatně dopadl taky Renesco. Šel zrovna proti jednomu vojákovi, co měnil zásobník, když mu přímo do břich vlítla tříštivá raketa. Normálně by nic necítil a roztrhalo by ho to, jenže ta raketa nevybuchla…
A tak tam Renesco nešťastně pobíhal, až se našel nějaký člověk, co z něj tu raketu vytáhl. To ale neměl dělat, roznětka se uvolnila a raketa explodovala. Ale to neměl být konec, Renesco přišel o obě ruce, takže i kdyby chtěl, nemohl se zastřelit. A tak tam asi ještě půl hodiny umíral, než ho zavalil kus zdiva. Ale vykládalo se pak, že zpod toho zdiva ještě chvíli slyšeli jeho sténání…
Mezitím už se proud vojáků vevalil do ulic. Gangsteři se chvíli bránili ve svých barech a domech, pak ale pěkně utekli nouzovými chodbami. Výjimku tvořil opět Mordino. Neprodyšně se zabarikádoval v Baru Desperado a odolával nájezdům nepřítele. Když se zdálo že to už nemá cenu, rozdělil poslední zásoby JETu mezi fetny a vyrazil zadním východem do stájí. Fetáci ještě chvíli odolávali v prvním patře, ale pak už JET vyprchal a vzdali se. Ale to jim nepomohlo, postříleli je tam jako zvěř. Wright se spolu s Bishopem poschovávali se svými muži v horách a Mordino spokojeně bivakoval v ukrytých stájích. New Reno padlo překvapivě lehce.
Vaul City přišlo o 3500 mužů a tři nákladní auta. Ty během bitvy ukradl T-Ray se svými lidmi, naštěstí stačili zahladit stopy…
V dobytém Renu zatím probíhali razie a domovní prohlídky. Bylo zabaveno přes 200 dávek Jetu, 100 buffoutů a přes třináct hektolitrů různého alkoholu. Stark to nařídil spálit na předměstí. Všichni, co tomu přihlíželi, měli ještě týden potom hlavu v oblacích a deset mužů skočilo do propasti, když chtěli vyzkoušet jak jim půjde létání doopravdy.
Pustina dál žila svým životem.


5. část - Cesta


Od dobytí New Rena uběhl měsíc. Většina uprchlíků nalezla útočiště ve starém armádním skladu Sierra. Kdysi ho prý dobyl Vyvolený, pak Arroyo vyvezlo zařízení a donedávna byl opuštěný. V New Renu a Reddingu se zatím děly věci, města pustla, vojáci rabovali, a všechno se vozilo do Vault City. Obyvatelé, kteří v New Renu zůstali, byli podrobeni přísným pravidlům, a zdálo se, že Vault City brzy objeví i mordinovy Stáje. A to se i stalo. Proti těžkým zbraním neměli šanci. Mordinovi se svými zbylými maníky uprchli do pustiny a šli cestou na Sierru. Starý Mordino namáhavou cestu nepřežil, zbylým mužům začal velet Malý Ježíš.
Do Sierry došli časně zrána. Základna byla plná ozbrojených gangsterů, ostrých hochů, chlapců, i farmářů, kterým Vault City zabavilo farmy. Byli tu i obchodníci, kurvy a občas se objevil i nějaký závislák, co měl záchvat kvůli nedostatku JETu. Bishop s Wrightem umožnili Mordinovi vstup, každý bojovník se hodil. Wright už byl seznámen s odkazem Vyvoleného a brzo to řekli i Mordinovi. Bohužel, na cestu za odkazem ještě nebyl vhodný čas. Jednotky Vault City brázdily pustinu, rabovaly zbylé farmy, odváděly otroky z domorodých vesnic a zabíjely pocestné. Ale všichni v Sieře byli nabuzení proti Vault City a tak bossové občas vypravili nějakou malou bojůvku. Tahle skupinka občas přišla za noci k New Renu a vypálila z hor pár raket na stany posádky. Pak se vždy ztratili v temné noci. I kolem Sierry měli povstalci hlídky, a ty daly včas vědět o blížícím se nepříteli. Když bylo nepřátel málo, vypravil Bishop jednotku. Proti rozzuřeným gangsterům a pomstychtivým farmářům neměly malé jednotky Vault City šanci. Ty větší jednotky většinou procházely kolem hlídek a nic netušily. Přešly horami a Sierra zůstala stále ukrytá.
Ale jednotek Vault City z pustiny ubývalo. Přišel čas na naplánování cesty do toxických jeskyní.
Výpravu měl vést John Bishop. V Sieře měl zůstat Wright s Mordinem. S Bishopem měl jet T-Ray, a tři muži z každého gangu. Mordinovi se to sice nelíbilo ale neměl už výsadní postavení, a tak musel souhlasit.
Za dva dny měla výprava vše připraveno, auta s dostatkem fůzních bateríí, zbraně a jídlo.
Výprava vyrazila na severozápad…

Cesta ubíhala klidně, Chris Wright znal horské cesty a horské cesty znaly Chrise Wrighta.
Občas se objevila skupinka nájezdníků. Ale vidět pohromadě Mordinovce, Wrightovy i Bishopovy muže by vzalo dech i rangerům. A tak se nájezdníci nepouštěli do žádných šarvátek, někteří se i připojili k výpravě. Celá pustina, hory i poušť byla neklidná. Změnila se. Její zpěv zůstal stejný ale i s tím tajemným, co se zrodilo s apokalypsou, ve vzduchu viselo i něco jiného. Ve všech co žili v pustině, dřímal vztek. Bývalí nájezdníci, farmáři, poutníci, pro ty všechny byl Vault City ten, kdo je připravil o živnost a svobodu.
Občas se ozýval z hlavních horských cest hluk a křik. To projížděly karavany a konvoje Vault City. V těchhle chvílích Newrenská výprava vypínala motory a muži drželi své zbraně připraveny. Cíl výpravy byl důležitý,o výpravě se nikdo nesměl dozvědět…
Pár desítek kilometrů před Reddingem atmosféra houstla, hlídek nepřítele bylo čím dál tím víc. Chris Wright se chtěl poradit s Bishopem, jak projdou kolem Reddingu.
"Navrhuji projít velikou oklikou na západ, přes velký kráter", navrhoval Bishop.
Wright se zachmuřil. "Ne, znám lepší trasu. Muži jsou unavení od těch horských cest,i když jedou auty. Znám velkou jeskyni v horách, vede tamtudy jediná cesta, nepřítel ji nemůže znát.
Můžem tam ukrýt auta a dát si tam den odpočinku."navrhoval Chris.
"Jo, fajn, jedem tam", souhlasil Bishop a auta zanedlouho odbočila na zapadlou cestu.
Dojížděli k jeskyni, když najednou začaly se skal padat kamínky a drolit se písek. Řidiči šlápli na plyn a dojeli až jeskyni.
Ale ztuhli překvapením. Kolem jeskyně val z kamení, barely z ohněm a jako uvítací výbor nejméně padesát chlapů a žen se zbraněmi.
Bishopův první dojem byl, že narazili na nějakou novou velkou skupinu nájezdníků.
"Zpátky!!!", zařval z okýnka auta ale auto se nepohlo.
"Dělej vole, proč nejedeš?!", zařval na řidiče.
"Ti za náma taky stojej", zařval řidič.
Bishop se otočil dozadu. Za posledním autem stálo dalších deset cizích vojáků a na okolních skalách další lidi. Muži z New Rena zatím vyskákali ven z aut a mířili na cizí nájezdníky.
"Chcípnem", neslo se šeptem mezi muži z výpravy.
V tu chvíli nějaká žena, asi šéfka promluvila: "Karavano Vault City, vzdejte se! Nemáte naději!!"
"Co to sakra je, my nejsme z Vault City!" řval Bishop na ženskou.
Mezi nájezdníky se ozýval smích. "A ty auta se znakem Vault City jsou asi co?"
Mezi Nájezdníky se najednou začal ozývat ruch. Z jeskyně vyběhl chlap s obvazem na obličeji a běžel k Bishopovi.
"Hergot, nechte toho, to je Bishop a Wright s New Rena, já je znám.
Chlapa s obvazem, už poznali i muži z New Rena. Byl to Savinelli.
"Sklopte zbraně, to je Redding!" zařval Bishop a rozesmál se.
"Antonio, mysleli jsme, že jste nějací nájezdníci", vykládal John Bishop a podával si ruku se Savinellim.
"Ne chlapče, to co vás teď obklíčilo, není nic jiného než Povstalecká armáda Reddingu."
Výprava byla uvedena do jeskyně a Reddingští se rozešli na hlídky.
Marge le Barge se omluvila za uvítání a členové výpravy museli vyprávět, co se seběhlo v New Renu.
Největší potlesk sklidil T-Ray za svou kořist, která parkovala u vchodu do jeskyně.
"Proč se vlastně pohybujete tak daleko od Rena? A navíc se třemi prázdnými náklaďáky?", ptala se Marge le Barge.
"No, jedeme si vyzvednout prostředky pro boj s Vault City."odpovídal opatrně Bishop.
"Jo a co a kde to má bejt?" ptal se Savinelli.
"No to sami ještě nevíme, ale má nám to hodně pomoct, ale nechme už toho, je čas se najíst a jít si odpočinout." vedl řeč jinam Bishop.
Druhý den ráno výprava vyjela, kolem Reddingu je bezpečně provedli a pár hodin vyjeli na okraj hor. Před nimi ležela poušť.
Bylo nutno jet za písečnými dunami, aby nebyli vidět široko daleko. T-Ray nasadil na auta svůj speciální vynález - upravené široké blatníky aby se za auty nezvedal prach a aby nebyly vidět stopy.
Za další čas projela kolona bezpečně kolem Denu. Stačilo projet kolem pohraničních základen
Vaultu. I to se podařilo. Před nimi ležel dlouhý plot, občas pár budov s věžemi a spousty bunkrů. Pohraniční opevnění Arroya.
Průjezd šel snadno, s Vyvoleného a Nargovým podpisem jim celníci ještě salutovaly.
Pár desítek kilometrů za Arroyem podle mapy odbočili do skal. Dojeli k jeskyni. V jejím šeru se hrbili ukrytí strážní roboti, byli vyplí, zatím. Po pár minutách bloudění sestoupili do podzemí. Došli až k místu, kde kamenitá stěna jeskyně končila a začínala železná stěna. Byl tam i výtah. Bishop zkusil stisknout tlačítko. Nic se nestalo. Ale za chvíli se otevřely dveře z vedlejší místnosti a z nich se pomalu vynořil robot, kterého nikdo zatím neviděl. Vypadal jako kombinace strážního robota, údržbářské jednotky, Skyneta a chladničky.
"Ahoj, já jsem robot Skynet 2, hlídám tuhle jeskyni. Pocházím z vývojářské dílny Arroya.", promluvil robot vyrovnaným elektronickým hlasem.
"Jo, éé,já jsem Bishop, John Bishop, syn Vyvoleného, prý tu na mě něco čeká.", řekl nervózně Bishop.
Jsem si vědom co se venku děje, New Reno padlo do rukou Vaul City. Nyní jen zjistíme, zda jsi opravdu Vyvoleného syn. Podej mi ruku."
Bishop podal Skynetovi ruku a ucítil slabé štípnutí.
"Odebrán vzorek DNA, analyzuji….. Shoduje se.", Zabručel Skynet 2 a dveře výtahu se otevřely. Bishop a čtyři muži sjeli dolů.
Došli na konec chodby. Byla tam místnost. Bishop rozsvítil.
Z úst se všem vyvalil údiv. Na policích ležely Energozbroje, kevlarové zbroje, ve skříních uložené kulomety, plazmové pušky, raketomety, plamenomety, granáty, a nejvíce gaussových pušek a HK G11e. Bedny s municí byly postaveny všude kolem. V rohu pak trůnilo pět Vindicatorů.
"Doprdele, to je teda věc, to bude nářez! Tohle někomu pořádně nakope prdel co?", byl unesen Chris Wright.
Jeden muž zašel i do malé místnosti napravo.
"Kurva ten chlap snad myslel na všechno", uslyšeli.
Překvapení bylo velké. Velké množství Mentatů, Buffoutů ale hlavně bojové drogy Psycho.
A proti tomu protilátky. A v další místnosti byla hromada lékařského náčiní, desítky superstimpaků a pár set stimpaků. Hlavní překvapení čekalo u velkého sejfu ve třetí komoře. Bishop otočil klikou a spadlo mu patro. "Kurva,to není možný,kde to nakrad?"ptal se sám sebe.
V sejfu bylo přes 260 000 dolarů, šperky a dosud nepovšimnutých pytlech našli pár kilo zlatých valounů.
"Jestli to je jen kousek jeho bohatství, tak byl zkurveně bohatej", rozesmál se Wright.
Trvalo to půl dne než se všechno naložilo do aut. Pak se všichni oblékli do energozbrojí, vzali si Nejlepší zbraně a vydali se na cestu zpět. Ale jeli stejně opatrně jeko tam. Jejich tajemství nesmělo být odhaleno předčasně. Do Sierry se vrátili za osm dní, uvítaní jásotem. Začal se připravovat plán na znovudobytí New Rena…


6. část - Past


V Sieře byl rušný den, mělo se začít testování zbraní. Vrchní zbrojíř, nějaký chlápek jménem Morgan, byl ve svém živlu. Poletoval po zbrojnici a křičel : "Joo, mám tu toho tolik, že bych moh vyzbrojit celou armádu!!"
Ale ač bylo odhodlání všech sebevětší, zkouška dopadla katastrofálně. Všichni měli zkušenosti jen s lehčími zbraněmi a energozbroje měli na sobě poprvé.
Ve velkém sále ve 2. patře Bishop promluvil k lidem: "Mám špatnou zprávu a moc špatnou zprávu. Špatná zpráva je, že drtivá většina z vás neumí používat nic než brokovnice a pistole.
Ta horší zpráva je, že nemáme nikoho, kdo nás naučí bojovat v těžkých zbrojích s moderními zbraněmi. Nebo snad někdo tohle umí?"
Celý sál mlčel, jen jeden člověk se ozval. Byl to starý poutník, kterému Vault City vzaly chuď cestovat. Ustřelili mu nohu. "Pane, já, o někom bych věděl. Ale nebude to zadarmo."
"O kom víš?" zeptal se Bishop.
"Jsou to bývalí-uh-vojáci, profíci, je jich dost na výcvik všech. Žijou v troskách svý základny.
"No, ale já o takovým místě nic nevím", divil se Bishop- "Jak se to tam jmenuje?"
Poutník se zamračil: "Navarro."
"Navarro přece vybombardovalo bratrstvo, ne?", divili se všichni.
"Ne všichni tam ale zařvali, hlídky a tak to přežily. Nyní bydlej v opravených troskách.", pokračoval poutník.
"Jo, jasně, a jakou máme jistotu, že nás nezabijou hned když se tam objevíme?", ptal se Malý Ježíš Mordino.
"Změnili se, jsou to vyvrhelové, mají zločinů plné zuby. Jednou sem tam zabloudil, byli sdílní zajímaly je novinky a tak. Občas tam zajdu a vyměníme nějaké zásoby. Jak říkám, jsou to zbloudilý duše. Dá se říct, že jejich život ztratil po pádu Enklávy smysl…"
"Vypravíš se tam s jedním autem, řidičem a dvěma chlapy zítra, pojedu s tebou. Peníze zařídím. T?Rayi, chci aby jedno z nákladních aut jelo asi tak 150 za hodinu a aby mělo maskovací barvu bude to do zejtra." - rozkazoval Bishop.
"Roztekl se ti snad mozek nebo co? Si vadnej Bishope, já krad auta když ty si nebyl ještě na světě, takže vím že tohle prostě NE-JDE!", zařval T-Ray a začal se potit. Jeho parta nevěřícně čuměla na Bishopa.
"Fajn T-Rayi, stačí říct, že to nedokážeš, prostě se pojede pomaleji, no. Když to nezvládneš ty, tak to někdy udělá někdo jiný, jak myslíš, ale moje mínění je toho názo-…" vykládal Bishop
"Tak dost!", zařval T-Ray, který už úplně zmodral a měl pod sebou vypocenou kaluž. "Na co si to tady kurva hraješ, sem snad neřek že to nedokážem!!! T-Ray a jeho parta opravovala auto i Vyvolenýmu, chápeš, VYVOLENÝMU!!! Myslíš že si nedokážem poradit s pitomým autem co opravoval nějakej čůráček z Vault City? Tak to ses teda neulil Bishope, tos posral, já z toho auta udělám klidně i letadlo a když budu chtít tak i raketu, co raketu, možná i nějakej podělanej…" -T Rayovo brblání se vzdalovalo, až nakonec utichlo ve výtahu jedoucím do přízemí.
Bishop se usmál: "Ten blbej T-Ray je vážně schopnej udělat s krabice na boty i Corvegu…

Ráno se Bishop navléknul do kevlarové vesty a s poutníkem a dvěma strážci nastoupil do výtahu.
Na place před Sierrou už byl dav lidí. "Co to tam sakra viděj nebo co?", ptal se Bishop sám sebe. Odpověď dostal ihned. Dav se rozestoupil a pak to Bishop uviděl. Na place stálo něco, co jen vzdáleně připomínalo vaultovský náklaďák.
"Mříže, radlice, spoilery, krycí metly a blatníky, přídavný turbo, přímý vstřikování, dva druhy maskovacích plachet a pět držáků na nápoje, co by kurva člověk mohl chtít víc??", řečnil T-Ray stojící na kapotě a vítězoslavně se díval na Bishopa.
"Jo, T-Rayi, to je moc fajn a vlezl se tam motor?", rýpal Bishop.
"Si děláš prdel ne? Teda od tebe bych čekal vědečtější přístup Bishope. Jakej motor porád. TOHLE-jezdí na mikrofůzní reaktor!!", pronesl T-Ray a pohlédl do nebe.
Lidi se rozesmáli a Bishop ač se snažil najít nějakou odpověď, se nakonec rozesmál taky.
"Fajnová práce T-Rayi, a kde je řidič?"
"Sakra prober se, díváš se na něj!!", řekl nevěřícně T-Ray.
"Sakra, vždyť je zázrak že ještě žiješ T-Rayi, co když nám v půlce cesty umřeš?"
"Já vás všecky přežiju, ale vážně, nikdo jiný by tenhle superstroj neuřídil."
"Fajn, tak jedeš s náma, ale píchni si radši něco, abys nám tam neumřel.", řekl Bishop a nastoupil. Lidi ještě popřáli hodně štěstí a pak na to T-Ray šlápnul. Auto nějak podivně nahlas zařvalo a doslova zmizelo v oblaku kouře. Ale ten se za chvíli rozptýlil a vůz odpádil cestou pryč.
"Hele T-Rayi, musím uznat, že to auto jede dobře, takhle bychom tam zítra mohli bejt.", podotkl Bishop.
"Hmm." Mezitím se poutník bavil se dvěma muži vzadu na nákladovém prostoru.
"Hej, ty seš bývalý Salvátorův hoch, když máš ten světelnej kvér, co?", ptal se Bishopův strážce.
"Jo, jsem, ale jak si řekl, bývalej. Don Salvatore je už v pekle a moje minulost je tam s ním. Dělám, teda dělal jsem pro Renesca. Ale jestli to dobře skončí, asi si založím hospodu v San Franciscu. Na nějakým starým parníku nebo tak, bude tam výhled, čistý stoly a tak. Možná budu dělat výlety k troskám Enklávy, hehehe.", vykládal bojovník, který moc nevypadal na budoucího barmana. Na jeho obličej by se dala klidně dát nálepka -Zocelen životem-.
Poutník se na něj podíval a řekl: "Ti chlapi v Navarru říkali, že se Salvatorem měli nějaký kšefty, kdysi. Zbraně za chemii a tak podobně."
Bývalý Salvatorec se zachmuřil. "Jo, někdy v noci přiletěli kousek za Reno a my jim dovezli nějaký chemikálie, čertví co to bylo, to tajemství si vzal Salvatore do hrobu. To zboží jim nakládal jaký robot, my pak vzali zbraně a šli jsme rychle zpět. Z těch chlapů šel strach, energozbroje a ze tmy se leskly ty jejich divný oči. Děs. Jednou jsem měl pocit, že nás někdo sleduje zpoza beden, ale radši jsme odtamtud rychle zdrhli."-Vykládal Salvadorec a nervózně si pohrával s laserovou pistolí. Noc uběhla klidně…
Ke konci cesty si poutník sedl do kabiny a navigoval T-Raye. Bishop se s ním bavil ale vytáhl z něj akorát, že se jmenuje Bob a nesnáší Vault City.
Ke konci cesty se auto napojilo na starou dálnici a v jednom užším úseku už se vyjímaly trosky čerpací stanice. Auto zastavilo.
"Hele Bobe, je tady jen stará pumpa, nějaká kostra s vysílačkou a les. Jseš si jistej,že jsme jeli dobře?", ptali se strážci když prohlédli okolí.
"Jsem si jistej, tak 100 metrů lesem a jsme tam. Půjdu první, jděte přesně za mnou, občas jsou tu miny.", řekl poutník a rázně vykročil mezi stromy.
Prošli lesem a naskytl se jim strašný a ohromný pohled zároveň. Trosky budov, ohořelé vertbirdy, místy rezavějící, hromady sutin, zřícený radar, zpola zasypané krátery. Tohle bylo to, co zbylo z Navarra, jediné pozemní základny Enklávy. Jedna z mála budov, co přežila bombardování, byla strážní budova a budova počítačů, jídelna byla zpoloviny rozbitá, ale vypadalo to, že jedna její část funguje. Navarro mělo jen jednu vadu, nikdo v něm nebyl.
"Hej, je tady někdo?!!", zařval Bishop.
Odpovědělo mu jen foukání větru a rezavý ukazatel, houpající se na ohnutém šroubu.
"Jak se jmenujou naše holky?!!", ozval se najednou výkřik, který vyšel odnikud.
"Mlčenlivost, znalost a kamufláž!!" Zařval do prázdna poutník Bob.
"Co to sakra bylo?", zašeptal zděšeně T-Ray.
"Heslo.", ozvalo se za nimi. Všichni se bleskově ohlédli. Ani ne metr za nimi stál starší muž v MK II a prohlížel si výpravu. Všichni kromě Boba na něj mířili zbraněmi.
"Neměli byste na mě mířit, stačí se jen rozhlédnout", řekl muž klidně.
Bishop se usmál a řekl: "Nevím, čeho bych se tady měl …" Za ním se ozvalo rachocení závěrů a odjišťovaní zbraní.
Bishop se ohlédl. Kolem výpravy stáli muži a dvě ženy s energozbrojemi a kevlarovými vestami.
"Kde se tady sakra vzali?", ulevil si jeden ze strážců sklopil zbraň.
"Naše heslo je i zároveň pravidlo. Nemusíte se nás bát, pokud nemáte zlé úmysly.", řekl klidně muž.
"Doprdele, já sem snad zfetovanej, Enklávan a že prej se ho nemusím bát.", řekl Salvatorec.
"Tak to pozor, nejsme žádná Enkláva. Konec Navarra byl i definitivním koncem Enklávy.
Jsme vyvrhelové, pro zbytek světa ztělesnění zla. Ale právě tohle nás změnilo. Nikdy už nesmí dojít k tomu, co chtěl Ridchardson a jemu podobní. S tím je konec. Jsem seržant Granite, první, kdo zradil Enklávu.", pronesl muž a pokynul ostatním vojákům. "Máte štěstí, že Bob zná heslo a má naši důvěru. Jinak nevím co by se z vaším přístupem stalo.", pokračoval.
Brzo se Granite dozvěděl, co po něm bude Bishop chtít. Souhlasil,že on a čtyři muži odjedou do Sierry. Žádal 10000 na osobu a jídlo zdarma. Bishop souhlasil. Mělo se jet do San Francisca, Granite tam chtěl nakoupit maskovací síťoviny, barvy a podobné věci.
Druhý den večer dojeli do Shi města. Granite napsal seznam věcí,co se měly koupit a počkal s muži před městem. Moc se mu mezi lidi nechtělo. Čínský obchodník u vjezdu do města se Bishopovi nezdál. Zašel do Červených 666 zbraní v jedné zapadlé uličce. Chlápek co tam prodával, vypadal dost odvázaně, ale pořád vyhrožoval, aby se ho nepokoušeli okrást. Jeho otci prý kradl věci chlap jménem Vyvolený. Nadávky, které Bishop vyslechl, se mu vůbec nelíbily. Ale radši byl zticha. Město Shi bylo plné veselých lidí, ale ti lidé asi moc dobře ví, proč nosit HK G11 po kabátem. Bishop s maníky došli zpět k autu obtěžkáni maskovací látkou a vyrazili na severovýchod. Za další dva dny projeli kolem New Rena a dorazili do Sierry.
Granite už byl starší ale byl pořád mistr. Každý z jeho mužů dostal pod velení skupinu a na horských pahorcích začala "výuka".
"Nejdůležitější je znát,proti komu bojujete, s čím bojujete a kdo vám kryje záda. Musíte být skryti pokud chcete uspět a to hlavní zní, pokud můžeš využít moment překvapení, neváhej."
Tak tahle slova slyšeli obyvatelé Sierry každý den, hodinu co hodinu. Se znalostí zbraní rostlo i odhodlání. Za měsíc byli všichni připraveni. Zbývalo jen vymyslet plán. Granite i tentokrát nezklamal. V propátrávání hor našel systém, jednotky Vault City si hory rozčlenily do sektorů a ty pak propátrávaly. Sierra byla dobře ukrytá. Granite chtěl přivábit nepřítele na falešný tábor povstalců…

Jedna menší jednotka vojáků Vault City byla asi 25 kilometrů od Rena, když uslyšeli mezi skalami hluk a viděli stoupat kouř. Netušili, že celou tu dobu je sledují hlídky povstalců. Na povstalecký "tábor" vojáci podívali ze skály. Lidé ve falešném táboře mezitím dělali jakoby nic a protože měli jen brahmíni vesty, vypadali jako snadný cíl.
Vojáci z hlídky se nad táborem dlouho nezdrželi, uháněli do New Rena, pochlubit se objevem. Když se velení povstalců dozvědělo, že nepřítel sedl na lep, vyhlásil Bishop pohotovost. Už za pět hodin by se tu mohli objevit.

Posádku v New Renu tvořilo 3500 mužů. Z Rena měla být pevnost proti eventuálnímu vpádu NCR. Posádce velel plukovník Davidson. Když se dozvěděl o táboru,neváhal ani okamžik. V Renu zůstane jen 500 mužů a ostatní se vydají do hor, k tomu táboru vede jen jedna cesta. Nebudou mít kudy utéct. Rozdrtí je jako železná pěst. Za tohle ho povýší. Tak tohle všechno se mu honilo hlavou. 3000 mužů bude stačit. Newrenských je tak 2000, a to mizerně vyzbrojených a rozhádaných. Budou to jatka a on bude vítěz.
Odpoledne příštího dne vyrazila armáda do hor , v noci měla rozdrtit překvapivým úderem celý tábor povstalců. Vojáci se těšili, že si spraví morálku a snad konečně pořádně projedou nějakou děvku.
Vojáci už byli asi kilometr od pozic povstalců, když byl nařízen tichý pochod. Zdánlivý klid noci narušilo jen občasné zasupění vojáka. Dva vojáci si potichu špitali.
"Sakra Thomasi, tenhle průsmyk je nekonečnej, kdy už tam budem, svrbí mě prst na spoušti."
"Joo, to máš těžký Hansi, ale jiná cesta tam není, mysli na ty holky co tam najdem. Už sem celej žhavej jak to nějaký vrazím pěkně do…" - slintal voják ale ten první ho přerušil.
"Kušuj, ještě tam nejsme. Sakra, já ti říkám, je to divný, celej tenhle průsmyk je divnej, nemůžu si pomoct, cejtim smrt.
"Ty si smrt cejtil už vod narození, prosím tě, jsou to drbani, máme moment překvapení."

Bishop a všichni ostatní už měli někoho v hledáčku, čekali jen na Granitův signál - světlici.
Světlice vylétla…
"Co to je, nikoho nevidím zařval vyděšeně Hans. Světlice ozářila okolní pahorky. Nic.
Vojáci tasí zbraně a míří vzhůru.
Je konec. Řev zbraní těch, co leželi nahoře, překřičel vše co se dole dělo.
Netrvalo to ani minutu, svist gaussových pušek, zvuk gatlingů, pištění vindicatorů, výbuchy raket a granátů,třesky broků a pach laserových výbojů utichl.
A nejednou už byli jen ti nahoře. Jen v pustině bylo o nový masový hrob víc…
Bishop, Wright se syny, Malý Ježíš, Granite a T-Ray se procházeli po průsmyku.
Za nimi desítky dalších. Hleděli jim do tváří, někteří kupodivu ještě žili. Už neplýtvali municí. Nenáviděli je tak, že jim nedali ani osvobozující kulku do hlavy. Ti mrtví měli hrozné pohledy. Tvář zoufalství, poznání blížící se smrti a děs. Ti z Rena byli rádi, euforický pocit vítězství ještě trval. Granite a jeho lidé šli opodál. Nemuseli tam jít a stejně tam šli. Pach krve přilákal bývalé vojáky. Poznali, že právě dali školu těm, kdo možná později bude dělat to, co oni dělali kdysi.
Obrovská kořist stoupala s každým metrem prohledaných mrtvol. Stovky Stimpaků, brokovnic, útočných pušek, raketomety a Gatlingy. Došli teprve doprostřed. Ležel tam a ještě žil. Plukovník Davidson už jen těžce dýchal. Mordino vytáhl Desert Eagle…
Plukovník se vyděsil. Postavy v energozbrojích, v rukou nejmodernější zbraně a ty na něj míří. Cítil se jako nejmizernější krysa, kterou brzo zašlápne někdo silnější. Začal vidět rozmazaně.
Jen hlaveň pistole stále vynikala. Zaslechl jak Bishop něco volá dozadu. Vynořila se nějaká dívka a začala kolem něj uvazovat pás superstimpaku. Odstrčil ji a vytáhl pistoli. Přiložil ji ke spánku ale ruka spadla bezvládně dolů. Omdlel opovrhujíc už i sám sebou…

V Renu vládla nervozita. Už každý věděl, že se něco pokazilo. Vysílačky byly hluché. Začali se opevňovat. Bishopovo casino se proměnilo v pevnost. Kulomety a pušky v oknech. Herní stoly převrácené. Ale pak se objevili oni. Povstalců bylo mnoho. Několik tisíc proti pěti stům.
Poručík Harsel byl zodpovědný. Když povstalci obklíčili bar,vyšel na ulici a v ruce držel opasek s pistolí. Hodil jej Bishopovi pod nohy a odplivl si. Pak vyšli ostatní vojáci. Z pohledu jim čišelo zoufalství. Všech pět set jich narvali do bývalé Renescovy lékárny. Reno začlo žít znovu, ale už nikdy nemělo být jako dřív…


7. část - Znovudobývání


Všichni už věděli, jak to skončí. Hodně oslabené Vault City se zoufale opevňovalo ve svých pozicích a základnách. Nájezdy z New Rena, útoky světloplachů, Reddingských občanů a pomstychtivých domorodců jej oslabovaly.
Lynette chtěla uzavřít mír ale Stark ji přemluvil. Mluvil v její kanceláři dlouho, jeho armáda má prý tajný trumf. Schůze bezpečnostní rady se měla konat v zasedací místnosti senátu. Ale senátoři byli už dávno staženi s důležitějších politických dějů. Mnoho Občanů už bylo dávno nespokojených, ale léta panující uránie je naučila mlčet a poslouchat.
Nadešel večer. Tajná služba a stráže hlídaly Senát ze všech stran. Jen ta malá štěnice tam byla, a poslouchala…
"Je to strašné, přicházíme o desítky mužů denně, dezerce se množí, je to parta neurvalých buranů, ne armáda!", soptila Lynette na vojenské velení a Stark už zase pomalu rudl.
"Zkuste se postavit proti těžkooděnci. Ale dá se to zvládnout, kolem Reddingu je mnoho základen, tam je zastavíme. Nebojte se. I energozbroj je bezmocná proti těžké palbě z bunkru. A tolik těch těžkooděnců zas nemají.", bránil se Stark.
"To je celý ten tajný trumf, vždyť nemáme ani tolik vojáků, co tam dlouhodobě obsadí oblast.",namítala Lynette.
Stark se usmál a předal slovo jednomu generálovi.
"Jmenuji se generál Francis a velel jsem menší jednotce v Broken Hills, než je Reno dobylo Část mých lidí chránila i vědce, co prohledávali tamní šachty. Ty měly být vytěženy před několika lety. Ale ti tupí mutanti zřejmě nenalezli další ložisko uranu. A jak víte, uran se nemusí používat jen do elektráren."
"Máte na mysli…", otevřela údivem ústa Lynette.
"Atomovou bombu", řekl s úsměvem Stark.
"Ale Broken Hills přece obsadili lidé z New Rena.", řekla přepadle Lynette.
"V té době už byl uran na cestě do Vault City. Nyní se ve Vaultu pracuje na výrobě.", doplnil šéf tajné služby.
"Chcete říct, že jste za hranice města dovezl radioaktivní materiál! Jak jste si to mohl dovolit, a jak jste to sem vůbec dostal?", křičela Lynette.
"Jednoduše, pod mé velení spadá i celnice.", řekl Stark a vrhl na Lynette vítězoslavný pohled.
"To si ještě vyřídíme, ale jak je na tom bomba a jak ji hodláte použít?", ptala se Lynette.
"Měla by být hotová do čtrnácti dnů. Ale základem mého plánu není její použití proti vojskům New Rena. Jejich armáda je moc rozptýlena a navíc je v horách. Hodláme raketu odpálit na Arroyo. Tím pádem to tam srovnáme se zemí, a naše pohraniční jednotky budeme moct přeskupit a vyslat proti New Renu.", vysvětloval Stark.
"Takovou genocidu nikdy nedovolím, rozumíte? Nikdy! To se radši vzdám,než tohle!", řvala Lynette po Starkovi.
"Váš souhlas není nutný, už byste ho ani nestihla vydat.", usmíval se Stark na Lynette.
"Co si to dovolujete, jak jste to myslel?", křičela Lynette.
"Podívejte se na svůj nápoj pozorně, První Občanko", říkal ironicky šéf rozvědky a pokračoval: "Je v něm větší dávka radškorpioního jedu. Zítra se všichni doví, že vás nešťastnou náhodou uštkl malý radškorpion, co se k vám bůhvíjak dostal…"
Lynette chtěla zavolat na stráž ale hlas jí selhal. Spadla na zem. Byla na místě mrtvá. Vojáci začali vycházet z místnosti.
"Je tam bordel, uklidit", řekl Stark stráži a odešel do Vaultu.
Stáž odnesla Lynette do její kanceláře a naaranžovala vše podle Starkových instrukcí.
Zasedačka byla prázdná. Pak se objevil voják, vytáhl zpod židle štěnici a postupoval zase podle instrukcí svých velitelů z Arroya…

Zatím, co se vojsko z New Rena krvežíznivě valilo k Reddingu, zanechávajíc za sebou mrtvoly osamocených bojůvek Vault City, sešla se v Arroyu rada starších a Narg.

"Vyslechli jste problém, a nezbývá nám nic, než jej vyřešit silou", přednášel jeden z rady starších a ostatní přikyvovali.
"Za jak dlouho jsme schopni sestavit kompletní vojsko a přesunout jej do Klamathu?", ptal se Narg.
"Po demonstraci síly proti Vault City, na kterou se asi ještě pamatujete, jsme větší část vojska nechali poblíž hranic v Klamath Falls. Další jsou v Arroyské základně. Již zítra můžeme mít v Klamathu na deset tisíc vojáků. Další dva tisíce jsme schopni přesunout vertbirdy a auty do dvou dnů. Zbytek by měl zůstat v záloze.", odpovídal vojenský pozorovatel při štábu arroyských vojsk.
"Jsem toho názoru, že by se měl problém vyřešit rychle. Na tento fakt se totiž Vyvoleného slib o neútočení nevztahuje. Ta bomba je zcela potvrzeně proti nám a to se rovná vyhlášení války.", obhajoval svůj názor Narg.
Rada starších začala hlasovat. Vojenskou operaci schválili všichni. Ještě ten den odpoledne se občané Arroya, Klamathu a přilehlých oblastí dozvěděli, na čem jsou a jaký je budoucí postup. Za dva a půl dne vyrazila armáda směrem k Denu.
Tou dobou už se vojsko New Rena pomalu začalo přibližovat k Reddingu, ale tam čekala početná šestitisícová posádka opevněná v nových bunkrech.

Stark byl ve Vault City. Lynettina kancelář zela prázdnotou. On měl radši svou operační místnost ve Vaultu. Ve třetím patře se pracovalo na bombě, byl tam před chvílí. Ale nyní odpočíval. Měl za sebou náročný den. Zapípal telefon.
"Jo, co je, říkal jsem, že nechci bejt rušenej!!", řekl Stark otráveně.
"Je tady plukovník Lee", řekla Starkova sekretářka, byla to ta samá, co dříve pracovala pro Lynette.
"Že může jít dál, kotě", zabrblal Stark.
Železné dveře se rozevřely. Dovnitř se vevalil skoro stokilový plukovník Lee.
"Generále, je to hrozný, nevím co mám dělat, tak jdu rovnou za vámi", sípal Lee a utíral si pot z čela.
"Tak se uklidněte a řekněte to pomalu, ne?" chlácholil ho Stark , ale začal být trochu nervózní.
"Přišlo to vysílačkou před pár minutami. Arr- Arroyské vojsko překročilo naše hraniční území."
"Cože!! Jak to? Sakra, doprčic!!",Stark zrudl a zvedl telefon: "Okamžitě mi sem zavolejte štáb, ale ihned!!"
Stark i generál Lee už se potili stejně vehementně. Na Starkově stole rozložili mapu a Lee Starka seznámil ze situací. Když Lee skončil, Stark se zhroutil do křesla.
"Pane, víte, zdá se, že se to už nedá vyhrát."
"Držte hubu a nic neříkejte!! Ještě nám neklepou na dveře od Vaultu a vy už byste se vzdával!! Mám vás nechat zastřelit? Vzpamatujte se!!", ječel na Leeho Stark.
O patnáct minut později se velení štábu radilo na dalším postupu. Nikdo neměl plán, ve kterém by Vault City bojovalo na dvou frontách.
Na náměstí Stark přednesl občanům, jak vypadá situace. Mluvil o zřízení domobrany a o tom, jak se bude pravděpodobně bojovat ve Vault City. Mezi občany zavládlo zděšení. Ten večer se rozdávaly zbraně ze skladů a lidé si doma hromadili potraviny.

V ten večer se taky vojáci z Arroya probojovali až k Denu. Čekali odpor a tak chtěli počkat do rána. V končící noci však náhle vyšlehly plameny. Den hořel. Ráno byl Den obklíčen, ale místo nepřátel nalezli jen zkroušené zbytky obyvatel a některé vypálené domy. Někteří obyvatelé se tenkrát přidali k Arroyské armádě. Na jejím velení nyní záleželo, zda obrátí svou pozornost k Modocu, či se vydají k Reddingu. Nakonec volba padla na druhé město. Kolem toho už se mezitím pohybovali vojáci z New Rena. Přiblížil se den útoku. Vojákům v bunkrech nikdo neřekl, že do války vstoupilo také Arroyo. Bylí bezstarostní. Ne nadlouho.

Bunkr Alfa-7 byl jeden z těch, co stály nejkratší dobu. Asi půl měsíce. Byl v něm prostor pro 10 lidí. Vault City začalo se stavbou těchto malých bunkrů dříve. Ty velké se začaly stavět teprve nedávno a tak za těchto časů musely zůstat nedostavěné a neobsazené. Ale i tak byly bunkry co už stály velkou betonovou přehradou proti blížícímu se nepříteli. V Alfě-7 bylo jedenáct mužů. Posádka, velitel a hlídka která se přišla schovat před nepříjemným hejnem kobylek. Muži už vězeli v bunkrech tři dny a pořád se nic nedělo. Maskovací sítě, ve střílnách kulomety, to všechno jim dávalo pocit bezpečí. Největší radost měli, když nový velitel obranného úseku, kapitán Parker nechal do jednoho bunkru střelit raketou. Bunkr to vydržel.
A tak tam muži seděli, pili vodu, jedli sušenky a jiné syntetické potraviny s nápisem MADE IN VAULT CITY. Muž z hlídky byl už postarší vojín. Povídal si s vojáky. O domově, o přátelích a o svých snech. O tom, jak kdysi zmlátil svého seržanta, a tak musí nadosmrti dostávat jen vojínský žold. A že je těch 50 dolarů málo, to věděl každý. Jinak řečeno, Alfa-7 byl stánek s nudou. Kobylky občas vlítly dovnitř střílnou a vojín Garcia je zaháněl ohněm se svého zapalovače. Na svůj zapalovač byl hrdý. Našel ho u jedné mrtvoly nějakého ghoulského kšeftaře. Potkal ho při hlídce v pustině. Nejdřív byl ten ghoul živý. Ale cena se Garciovi zdála přemrštěná. Jedna erární kulka do útočné pušky ho přišla levněji. A mimoto měl ten ghoul další užitečné věci. Nikdo už ho neviděl… Garcia se usmál, zrovna si na to vzpomněl. Jinak to byl celkem veselý chlapík. Lidi z Alfy-7 byli spokojení. Desátník Jones byl pohodový chlapík, jen měl sklon občas nadávat na Lynette a senát. Ale kdo v téhle době ne, že jo.
"Hele chlapi, pili už jste někdo někdy pravej alkohol?", ptal se vojín Barns.
"No, jednou, když jsem šel kolem bývalého cassidyho baru tak jsem tam hodil držku. Koukám co to bylo a ze země na mně kouká malá flaška nějaké pálenky nebo co…", rozpovídal se vojín z hlídky.
"Zatraceně, radši zavři hubu, nevíš jestli venku neposlouchá nějaký bonzák. Řekne to Parkerovi a ten zas vejš, však to znáte.", ohnal se po vojínovi rukou desátník Jones.
Celým bunkrem se neslo souhlasné mručení. Garcia se podíval obdélníkovou střílnou do pustiny. Skaliska, písek a nalevo uschlý strom. Tak tohle panorama si za ty tři dny pamatoval výborně. Ale něco se mu nezdálo. Mezi skalkami jako by něco mravenčilo. Vyplivl sušenku, a podíval se dalekohledem na horizont.
"Doprdele chlapi, mám před sebou snad celou Enklávu nebo co. Kurva, maj i tři nákladní auta a na nich napsaný nějaký reklamy nebo co… Sakra, čtu tam něco jako Shark, Wright Alkohol Copany---vždyť to jsou lidi z New Rena!!", zařval.
Desátník Jones se vrhl k oknu a vytrhnul Garciovi dalekohled.
"Ježiši….", zašeptal. Vytasil z kapsy vysílačku a vyběhl z bunkru.
"Tady Alfa-7 okolním Bunkrům velitelství,na horizontě spatřen pohyb.!, zařval do vysílačky.
Vzapětí se rozezněly sirény i v půl kilometru vzdáleném Reddingu. Ve všech okolních bunkrech byl slyšet hluk a pár lidí už taky postávalo venku a řvalo do vysílaček.
Když se Jones vrátil zpět, nalezl své muže nacpané v helmách u střílen. Už bylo slyšet, jak minomety ze zadních příkopů střílejí první zaměřovací salvu.

"Bishope, támhle je takovej menší svah, dalo by se tam schovat!!", křičel mezi výbuchy Keith Wright.
Vojáci z New Rena se těžkým během utíkali schovat ke příkopu. Všude kolem vybuchovaly granáty z minometu, naštěstí ty minomety byly jenom tři, a tak to odneslo jen pár chlapů. Příkop měl jednu vadu. Byl na dostřel zbraní z bunkrů. Střídavě muži vystrkovali hlavy a vystřelili pár dávek na bunkry. Ale většinu času se museli krýt. Zem nad příkopem neustále kropili z kulometů.
"Jsou tam zalezlí, nedostanem je odsud!!", křičel Bishop na Wrighta.
"Musíme zůstat zalezlí v tomhle příkopě, než sem dotáhnou raketomety. Pak se uvidí!"
T-Rayovy auta zatím pomalu kličkovala mezi krátery a ze skrytu skal přivážela munici a těžké zbraně,zatím co do jejich pancéřových radlic neustále třískaly kulky.

V Alfě-7 se skoro nedalo dýchat. "Kurvýý, kurvýý!", řval zpoza M60 vojín Garcia a vysílal střely kam se dalo. Občas někdo neopatrný vystrčil hlavu a to už se k němu nesly desítky projektilů.
"Střílejte, střílejte!!!", ječel někdo pořád hystericky.
"Támhle na dvou hodinách vidím nějaký hlavy!!", zařval jeden kulometčík. Než tam ale stačili zamířit, zařval desátník Jones: "Bacha, raketáá!! Na poslední chvíli se ještě všichni podívali ven a viděli dým a rychle se přibližující hlavici. Pak se instinktivně schoulili za zídku.
Ozval se velký výbuch. Všem silně pískalo v uších a když se dým rozptýlil, uviděli že zídka pořád stojí. Pak všichni začali slyšet, takže mohli zaslechnou Garciu, jak řve že nic nevidí.
Nebylo divu. Měl spálený obličej, tak ho museli donést na malou lavici u zadní zdi.
Tahle přestřelka trvala asi ještě dvě minuty. Obě strany ale pochopily, že takhle to nikam nedotáhnou. Na řadu přišli snipeři. Každou minutu na obou stranách přibylo pár mrtvých,protože vystrkovat hlavu když je pár metrů od vás sniper se moc nedoporučuje.
V příkopu se radili Bishop a ostatní bossové. Shodli se, že na takové obléhání nemají ani čas, ani jídlo. Z jejich rozmluvy je vytrhla vzdálená střelba.
"Co to je?", zeptal se Bishop.
T-Ray popadl dalekohled a opatrně vykoukl ven.
"Asi mám vidiny, ale vypadá to, že se u z Reddingu střílí někdo na ty bunkry zezadu.
Zatraceně, na Reddingským stožáru visí nějaká vlajka. Kladivo a krumpáč, dyk to sou Reddingští povstalci,sakra!!"
"Ti parchanti využili tohohle zmatku a potichoučku obsadili Redding", smál se Bishop.
Za chvíli se z obou stran na pásmo bunkrů vrhli Reddingští a lidi z New Rena. Ale postup se jim pořád nedařil. Bunkry byly pořád dost silné na odražení útoku. Ale pak se něco stalo. Mezi výbuchy raket a střelami se najednou objevily větší exploze. Bunkry se hroutily a jejich zděšení obránci nevěděli co se děje. Odpovědi přišli záhy. Dým a kouř se začal rozptylovat a kousek od bojiště se najednou zjevily vertbirdy. Shodili bomby a přistály. Dveře se otevřely, vyběhlo několik mužů v MKII energozbroji a vertbird hned vzlétl. Ještě za odletu kropil bunkry z palubních zbraní. Pak odletěl na sever.
Desátník Jones si uvědomil,že to nesedí. Vertbirdy mělo jen bratrstvo, San Francisco a Arroyo. A náhle mu došlo, že jim velitelé asi něco zatajili. Rozhlédl se po svých mužích. Očmoudlí, naštvaní ale hlavně docela zoufalí.
"Hele chlapi, já to seru, bojovat za tu krávu a senát se mi stejně nelíbí. A než tu zhebnout, radši se vzdávám."
Jeho muži se na něj podívali. Řešení se jim zdálo rozumné. Za chvíli vyšli ven, a Jones máchal bílým kapesníkem. Hlouček Newrenských bojovníků, skrývající se v troskách na ně zamával, aby šli k nim. Na zajímaní zajatců už byli zvyklí. Jonesově jednotce odebrali zbraně a oni tam jen tak seděli, jako by už se ani nebojovalo. Pro ně už válka skončila. Boje už pak netrvaly dlouho. Bunkry byly napadeny z boku, a tak byly velice zranitelné. Někteří fanatičtější obránci se sice v bunkrech zabarikádovali,ale vertbirdy a soustředěný tlak pěchoty je nakonec zlomil. A tak se k zajatcům z Rena, Broken Hills a jiných jednotek připojili i zajatci z Reddnigu. Ti, co se chovali slušně, si nemohli stěžovat. Jejich věznitelé se totiž naučili jednu zajímavou věc. Že každý může být jednou užitečný. Bylo to tak, muži ze všech hlavních tří gangů bojovali bok po boku a po nevraživosti už nebylo ani stopy. Zajímavé, že strašná věc jako válka dovede udělat i z nepřátel kamarády. Někteří litovali, že se tohohle nedožil otec Tully či Ethyl Wrightová.
Bitva o Redding skončila. Poražení, kterým se podařilo uprchout, se stahovali směrem k Modocu, ale častěji už rovnou k Vault City. Občané Reddingu se mohli znovu nastěhovat do svých domů. Ale taky chtěli dokázat, že to pro ně neskončilo. Hodně lidí se rozhodlo pokračovat v boji proti Vault City. Nevedl je nikdo jiný, než Savinelli. Vojáci měli ale v Reddingu zůstat pár dní. Granite doporučil, že hnát vojáky pořád kupředu není dobré ani pro morálku ani pro jejich fyzický stav.

Poražení vojáci, kteří dorazili do Vault City, přinesli zprávu o své prohře. O vyspělé výzbroji nepřítele hovořili s děsem. Někteří důstojníci navrhovali, aby se zbraně rozdaly i dětem. Stark je odmítl. Ještě pořád zůstával vojákem a mínil se řídit vojenským řádem. Pohled na Vault City se změnil. Předměstí se zcela vylidnilo a všichni neobčané byli vyhoštěni. V předměstských domech se budovaly palposty, kopaly se příkopy a narychlo se nechávalo vyrobit několik dalších laserových věží. Vypadalo to,že i pro dobře vyzbrojenou a početnou armádu bude Vault City tvrdým oříškem. Stark byl čím dál tím více naštvaný. Věděl,že se bombu nepovede vyrobit před příchodem nepřítele. Ale už neměl náladu se dál bít. Rozhodl se,že nepřítele porazí tady. Sám ale myslel na zadní vrátka. Únikový východ z vaultu byl zaveden daleko do pouště. Čekal tam Hummer a zásoby. Stark věděl, že ještě před závěrečnou bitvou se musí vypořádat s jednou temnou skvrnou v minulosti. Existoval někdo, kdo věděl příliš mnoho z historie Vault City. Pozdě večer se Stark odebral do věznice. Byla celkem malá, navržená maximálně pro dvacet vězňů. Ale v kanceláři velitele věznice byl malý výtah. Stark sjel s ochrankou dolů. V podzemí bylo několik dalších cel. U jedné z nich stála stráž a tvářila se dost důležitě.
"Chci dovnitř, ihned", řekl Stark.
Strážný projel čipovou kartou a dveře se s zahučením otevřely.
Uvnitř byl stůl, lůžko, postel, židle a kamera. Za stolem seděl člověk. Byl to McClure.
Vypadal sešle ale při pohledu na Starka se dokázal usmát.
"Ah, Starku. Když jste mě přišel zatknout, byl jste kapitán. Jak vidím, povýšil jste.", řekl klidně a usmál se.
"Tak to je přesné. A jsem dokonce dočasným prvním občanem."
"Tak to Vault City lituji, s vámi se mu špatně povede.", řekl McClure.
Stark se podivil, jak bystrý odhad má McClure.
"Tak dost McClure, je čas to ukončit. Tady je pistole, dávám vám možnost to ukončit samotnému.", řekl Stark a položil na stůl malého Glocka.
McClure jej vzal do ruky.
"Chyba Starku, ukončím vás", zakřičel McClure a zamířil na Starka. Pistole cvakla naprázdno.
"Cha cha cha, opravdu si myslíš, že jsem tak naivní?", smál se Stark zdecimovanému vězni.
"Klekni si, dělej!!", zařval Stark.
McClure se skácel na podlahu a začal zvracet.
Stark zastrčil do Glocka nový zásobník a dvakrát vystřelil. První kulka vlétla přes záda do břicha a druhá do krku. McClure se rozchroptěl a po pár sekundách umřel.
"Hovado", řekl si potichu Stark a odplivl si. Z věznice už odcházel vypadajíc jako vždy. Nikdo z občanů na ulici si ničeho nevšiml.
Tentýž večer došlo hlášení, že pár desítek kilometrů od města spatřili první jednotky nepřítele.


8. část - Konec Vault City


Obléhání Vault City trvalo už pět dní. Město se změnilo k nepoznání. Bomby z vertbirdů, kulky se zbraní, rakety, to všechno zanechalo své stopy. Radost útočníků, když prolomili první hradbu, se ukázala jako předčasná. Každý dům se stal pevností a za každý metr o který útok postoupil někdo draze zaplatil. Bojovalo se pořád, dům od domu se útok sunul kupředu a střelba téměř neustávala. Lidem z New Rena už dávno došla munice nalezená v toxických jeskyních, a tak museli nakupovat v NCR a San Franciscu a dovážet to arroyskými vertbirdy. Ale zdálo se, že konec Vault City už nikdo nezastaví. Linie byla už asi jen 300 metrů od Vaultu. Další noc se podařil velký průlom. Shora se podařilo arroyským bojovníkům dobýt senát a postoupit ještě dál. Na to reagovali lidi z Reddingu na jejich křídle a městskou kanalizací i čelním útokem taky prolomili další linii obrany. Pro bojovníky z Rena už nebyl problém prostřílet se přes oslabený blok domů. Stark se uzavřel do valutu. Velké dveře se zavřely a po chvíli se zavřel i kulatý vstupní vchod. Vojáci, kteří zůstali venku, byli ze starkových elitních jednotek. Už nebylo kde bojovat. Bylo tu jen dobyté město a poslední řada domů a barikád obsazených posledními obránci. V téhle pasti jich bylo asi dvěstě. Nic proti tisícům nepřátel. Ale jejich odhodlání bylo velké. Vystačilo na půl dne boje. Po tom půl dni střelba na chvíli utichla a tak je začali vyzývat aby se vzdali. Mysleli, že mlčení je jejich fanatickým pohrdáním. Ale spletli se. Nebylo už nikoho, kdo by se vzdal. Všichni byli mrtví.

Začalo se připravovat vyhození prvních dveří vaultu. Stark to dobře věděl a začal přemýšlet, kam by se dalo uprchnout. Modoc nepřicházel v úvahu, byl opuštěný. Poslední možností bylo Gecko, kde ještě byla malá posádka. Nechal vysílačkou zavolat velitele Gecka.
"Tady je brigádní generál Stark z Vault City. S kým mluvím?", křičel do vysílačky.
"Tady podporučík Hardy. Velím tady asi padesáti mužům", ozvalo se z vysílačky.
"Padesáti?! Mělo vás tam být přes tři sta!", vyděsil se Stark.
"Pane, většina mužstva dezertovala, když se nepřítel dostal do vnitřního okruhu Vault City."
"Fajn, podporučíku. Máme plán, že se přesuneme do Gecka se zbytkem našich mužů. Je to možné?", ptal se vynervovaně Stark.
"Pane, je mi to velice líto, ale asi to nebude možné. Blíží se k nám hodně lidí z jihu. Měli by to být arroyští bojovníci, a taky situace ve městě není nic moc. Ghoulové už na nás párkrát zaútočili. Obávám se, že se vzdáme. Je mi líto pane. Končím." Vysílačka ohluchla.
"Aby vás to ani nenapadlo, rozumíte, vy jeden…", řval Stark do vysílačky ale po chvíli přestal.
Už mu to bylo jedno a v duchu si přál umřít.
Sjel do posledního patra. Kamery z venku byly vyřazeny, už ani nemohl zjistit, za jak dlouho odstraní dveře.
Promluvil s hlavním vědcem.
"Můžeme použít bombu?", zeptal se.
"Obávám se generále, že to není možné. Není připravena k zamontování do rakety, a ani raketa není provozuschopná.", opáčil vědec.
"Ne, vy jste mně nepochopil. Ptám se, zda je možné ji nechat vybuchnout.", řekl tiše Stark
"Je to proveditelné, ovšem není žádný způsob jak ji dostat na povrch. Ale kdybychom ji tam dostali a přitom zůstali tady, přežili by jsme. Není to moc silná atomová zbraň, počítejte ji k těm slabším.Máte možnost ji dostat na povrch?"ptal se vědec.
"Ne, taková možnost není, únikový východ je zavalen. Zahajte přípravu k výbuchu. Tady.", řekl Stark.
"Ale Vault není schopen vydržet vnitřní výbuch,na to není postaven", děsil se vědec.
"Jsem si toho vědom, ale dělejte, co jsem vám říkal.", prohlásil Stark a nechal do vědeckého sálu postavit stráž. Vědci zahájili přípravu. Oznámili, že to bude trvat přibližně tři čtvrtě hodiny. Jeden se strážných který hlídal sál, vyšel na tichou chodbu a zamířil na WC. Vytáhl vysílačku. Byl to ten samý, co obsluhoval štěnici v senátu. Naladil signál a informoval Arroyskou armádu o tom co se chystá. Při přijetí zprávy na povrchu zavládl zmatek. Celá armáda se dala na zběsilý úprk za město. Nechápající občané ale běželi s nimi Byl to běh o život. Usadili se na svazích okolních kopců. Pod nimi leželo liduprázdné město, které kdysi určovalo řád tomuhle koutu pustiny. Z Artézské vysílačky se ozval hlas muže z vaultu. Byl troch rušen, signál se z vaultu dostal jen těžko.
"Ahoj, tady už je do odpalu asi jen minuta. Stark se před chvílí zastřelil ale jeho muži stejně nedovolili vypnout odpočítávání. Doufám, že mně duchové předků příjmou mezi sebe. Sbohem." Hlas utichl. Radistovi vyhrkly z očí slzy.
Všichni koukali na vault. Pak to přišlo. Zadunělo to a celá zem se zachvěla. O zlomek vteřiny se hory s vaultem zhroutily do sebe a pak se sesuly.
Byl konec.


9. část - Osud


Po výbuchu Vault City se jeho občané rozešli do všech koutů pustin. I váleční zajatci byli nakonec až na vyjímky propuštěni.
Arroyo se vrátilo do starých kolejí a Narg vládl až do své smrti.
V Reddingu se stala Marge le Barge starostkou a město nabylo staré slávy.
Savinelli se odebral na jih do Hubu a stal se zástupcem šéfa v Crimson Karavan.
V New Renu se po návratu bojovníků nastolil nový pořádek. Ne že by zmizeli děvky a drogy, ale město bylo bezpečnější než dříve. Byla to zásluha Hlavně Bishopa a pana Wrighta, kteří spolu uzavřeli dohodu. Po Wrightově smrti převzal vládu Deith Wright a pokračoval ve stopách svého otce.
Seržant Granite se vrátil se svými muži do Navarra a pak se vydali vstříc novému životu. V Renu je příjmuli jeko své spolubojovníky a část odešla na sever, kde pomáhali školit novou Reddingskou městskou stráž.
T-Ray vítězný konec přežil jen o pár měsíců. Vydal se do NCR, kde ukradl auto Rogeru Westinovi. Když zjistil, že tento starý předválečný Chryslus Corvega je téměř nepoškozený, puklo mu radostí srdce.
Desátník Jones z Alfy-7 se stal jedním z prvních lidí, kteří po vyprchání radiace osídlili Vault City.
Vojín Garcia se stal nájezdníkem a po pár letech byl sežrán párači.
Salvatoreho muž, který se zúčastnil cesty do Navarra skutečně odjel se svými úspory do San Francisca. Opravil jeden zrezivělý parník a vybudoval z něj slavný zábavný podnik. Nyní patří k jedněm nejbohatším mužům severní Ameriky.
A co se stalo s tím poutníkem, co znal cestu do Navarra?
Zmizel, a nikdo už jej nikdy neviděl. V některých vesnicích, z jedné z jich pochází i Sulík, se vypráví, že to není poutník, ale duch Zakladatele. Někde se zase říká, že to byl jen potulný závislák. Ale ono je to jedno. Mnoho osudů se za těch pár měsíců změnilo. Ale co to je proti tomu, co se stalo kdysi.
Pro pustinu to bylo jen pár dalších dnů plných utrpení.

Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist