Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


DAEMON - Jonnyho putování za bájným vaultem

Díl 6.:

Bess vedla Jonnyho pustinou už tolik dní, že je přestal počítat. Nevěděl ani jakým směrem jdou. Rozhodně ne na jih, kde by měla být vzkvétající Nová Kalifornská Republika. Putovali někde v pro něj neznámé a neprozkoumané pustině. Ale bral to jako dobré znamení, že jsou na správně cestě, protože o Vaultu Šílené Brahmíny bylo známo, že je dokonale skrytý v neznámým místech, kam nezabloudíte ani omylem.
Oba dva vůbec nevěděli, že doktor Henry z NCR, než spustil představení, které mělo odhalit šílenou brahmínu, naprogramoval svého robota, aby za každou cenu sledoval Jonnyho. To v případě, kdyby se něco zvrtlo a bylo by potřeba rychle Jonnyho vyhledat, což by díky robotově vysílači pozice nebyl žádný problém. Zvrtlo se toho hodně, ale doktorovi je ono opatření už k ničemu, jelikož byl odveden Bratrstvem, kde ho čeká krutý trest. To, že jeden ze Starších musel na čas zbytečně opustit bunkr Bratrstva a několik paladinů si ušpinilo v nastalém zmatku, který Jonny omylem vytvořil, svoje energozbroje a dá jim spoustu práce je vyčistit tak, aby se zase oslnivě leskly, mu Bratrstvo jen tak neodpustí. A bude to mít o to horší, že jeden z paladinů utrpěl těžké psychické trauma ze zjištění, že jeho laserový gatling skutečně střílí, o čemž ho nikdo v Bratrstvu neinformoval. A tak robot ovládán jednoduchým příkazem sledovat Jonnyho, pomalu projíždí pustinou v jeho stopách, i když je to už naprosto zbytečné, a náhodně promlouvá jediná slova, která má uložená v paměti - "Jsi pako." Což mu na popularitě pochopitelně příliš nepřidává.

"A to je asi tak všechno, co vím o kydání hnoje." Zakončil Jonny své šesti hodinové povídání, kterým chtěl zpestřit cestu. Zastavil se čekajíc nějakou odpověď a podíval se vedle sebe. Jenže vedle něho bylo prázdno a on si tak všimnul, že má na rameni přilepený nějaký papír se vzkazem. Jonny se totiž do svého vyprávění o každodenní práci v Modocu zabral na tolik, že si nevšimnul, jak ho Bess opouští už během první hodiny, protože to nedokázala poslouchat. Ostatně na papíře byl napsaný vše vysvětlující vzkaz s textem: "Nedalo se to poslouchat. Bess"
Zahozením papíru opustil úvahy, jak může brahmína napsat vzkaz na papír a raději se soustředil na to, co bude dělat. Dostával totiž žízeň, jenže všechny zásoby měla u sebe Bess. Rozhlížel se kolem sebe, ale neviděl nic než prázdnou pustinu. Věděl, že Bess by byla schopná neomylně najít nejbližší hospodu, ale problém byl právě v tom, že s ní není a on sám nedokáže v pustině najít vůbec nic, natož pak restaurační zařízení.
Z úvah ho vytrhla černovláska, která se na místě z ničeho nic objevila. Byla vysoká, štíhlá, oblečená v černých šatech s hlubokým výstřihem. Zvláštní bylo, že se i přes světlo pohlcující barvu šatů vůbec nepotila. Její kůže měla bílou barvu, jako by se jí nikdy nedotkly sluneční paprsky. I když byla krásná, Jonny z ní cítil nepříjemný chlad.
"Kdo jsi?" Vzpamatoval se asi po pěti minutách tupého zírání, jež mu kráska oplácela úsměvem.
"Já jsem Smrt." Odpověděla.
"Chceš tím říct, že mě teď hodláš zabít?" Zděsil se Jonny. Zatímco se čím dál tím víc třásl strachy, kráska mlčela.
"Baf!" Řekla prostě po chvíli. Jonny na to leknutím spadnul na zem, což ženu rozesmálo.
"Ne, já tě nezabiju. Já JSEM Smrt."
"Ech. A nemá Smrt být jen kostra se žhnoucíma očima?"
Smrt se přestala smát "Pche, hloupé lidské pověry. Nikdy jsem netrpěla tak drastickou anorexií."
"A co mi teda chceš?" Zeptal se, zatímco se zvedal ze země. Strach ho ale neopustil.
"Jsem tu, protože brzy zemřeš, hlupáčku."
"Hm, nemám co pít ani jíst, takže budu dlouho trpět než zemřu žízní. To je úžasný." Křičel naštvaně.
"Řekla bych, že teď máš jiný problém." Ukázala Smrt prstem za něj. Jonny se otočil a spatřil dva vrčící slintající... "Vlci." Vyrazil ze sebe zděšeně.
"Podle mě to možná budou divocí psi. V dnešních dobách ostatně pořádně nevíš, co se potuluje pustinou." Uvažovala Smrt, ale to už Jonny upaloval pryč a za ním se hnali oba možná-divocí-psi. Stačil si je udržovat od těla jen díky obrovském mraku prachu, který za sebou svým pelášením zvedal.
"Ts, utéct, aniž by mě nechal dopovědět větu. To je teda vychování." Posteskla si Smrt, luskla prsty a zmizela.

Po chvilce běhu docházely Jonnymu síly. Už myslel, že ho dostanou, když se před ním jako spása objevil silný strom s jedinou větví rostoucí asi v tři a půl metrové výšce. Jen díky strachu z roztrhání divokou zvěří překonal všechny sportovní výkony svého života. Dokázal ke stromu včas doběhnout a bleskově vyšplhat na větev, kde se usadil.
Sípavě vydechoval a koukal se pod sebe, jak oba vlci, kteří možná byli divokými psy, zuřivě pobíhali kolem stromu a snažili se vysápat nahoru, zatímco jejich hrozivé tlamy nepřestávaly v obrovské produkci slin. Vedle Jonnyho se zjevila Smrt, stejně jako on v sedě na větvi.
"A víš, že to možná jsou opravdu vlci?" Řekla na úvod, zatímco se dívala pod sebe houpajíc nohama ve vzduchu. "Zajímavé, že se o to ještě žádný člověk, kterého tihle dva zabili, nezajímal."
"O co ti vlastně jde?" Vykřikl už otráveně Jonny. "Nezjevuješ se náhodou mrtvým? Já se zatím cítím docela živý." Dodal ještě a hlasitě zasípal, jelikož stále nemohl pořádně popadnou dech.
"Zatím žiješ, ale neboj. Do dvaceti čtyř hodin zemřeš." Usmála se na něj. "A vidíš mě, protože jsem si řekla, že bych se taky mohla s někým pobavit, než zemře. A ty jsi legrační."
"A co tak najednou?"
"Nejspíš za to může ta sázka. Humor tvrdil, že nedokážu dělat svojí práci se smyslem pro něj a tak jsem se s ním vsadila, že to zvládnu celých 24 hodin. Jako by snad Smrt nemohla dělat svojí práci se smyslem pro humor, ha! Tuhle sázku vyhraju a on bude za mě muset odpracovat příští apokalypsu."
"A když prohraješ?"
"Kdyby se tak náhodou stalo, musela bych sto tisíc mrtvých v řadě přivítat slovy "Zdraví tě ponížená otrokyně Humoru.", ale já neprohraju. Během těch dvaceti čtyř hodin, stejně jako vždy, umřou všichni, kteří mají a nikdo navíc. Včetně tebe." Usmála se opět.
"Takže, co? Roztrhají mě ti vlci nebo umřu na větvi žízní?" Odvrátil konečně Jonny pohled od dění pod sebou a pohlédl na ní.
"To by nebyla taková zábava. Máš přece zbraň, tak jí zkus použít." Řekla Smrt, ale odpovědi se jí nedostávalo. Chvíli počkala, lehce si odkašlala a když ani to nemělo žádný efekt, chytla Jonnyho hlavu a nasměrovala jeho pohled z vlastního výstřihu do očí. "Takhle se nám bude líp hovořit, nemyslíš?" Dodala.
"Co?" Probral se Jonny.
"Máš zbraň, použij jí!" Zopakovala, luskla prsty a zmizela.
Jonny si tak uvědomil, že má vlastně u sebe Desert Eagle. Pomalu ho vytáhnul, chytil pevně do ruky, aby mu nespadnul, namířil na právě sedícího vlka a hodil ho po něm. Přesná rána mezi oči hozenou zbraní ráže .44 vlka dokonale složila.
"Trefa!" Vykřikl Jonny radostí a ve vítězném gestu vymrštil ruce nad hlavu. To už ale suchá větev nevydržela a zlomila se. Spolu s ním tvrdě dopadla na druhého vlka. Jonny spadnul na zadek a i když to dost bolelo, nezdálo se, že by byl zraněný. Kouknul na omráčené vlky. Když takhle leželi, připadali mu spíš jako psi. Pokrčil rameny, vzal svou zbraň a šel pryč.

Nevěděl kam jít a tak se vydal pomalým krokem náhodně vybraným směrem. Asi po dvou hodinách cesty se vedle něho se smíchem zjevila Smrt a vyrovnala s ním krok.
"Tak si představ… " stále se smála "…že ten chlap si držel svojí useknutou hlavu v podpaždí a hádal se semnou, že není mrtvý. Trouba."
"Když ses zase zjevila, hádám, že se mi má opět něco stát." Řekl Jonny. Smrt se v odpověď jen lehce usmála, načež se před Jonnym ozval hlas:
"Hele, Matte, ten chlápek mluví sám se sebou." Patřil jednomu ze dvou mužů, kteří před ním stáli a mířili na něj pistolemi.
"Cože?" Obrátil se Jonny zpět na Smrt.
"Oni mě nevidí." Odpověděla.
"No, jejich škoda." Řekl Jonny a opět se slastně zahleděl do jejího výstřihu.
"Ach jo." Řekla jen otráveně, luskla prsty a zmizela.
Druhý muž se podrbal na hlavě a po chvíli konečně promluvil: "No jo, máš recht, Pate."
"A vy dva jste co zač?" Zeptal se Jonny.
"My jsme otrokáři a ty, abys věděl, jsi od teďka otrok." Odpověděl ten, který se jmenoval Pat.
"A kde máte tetování?"
"Co?" Nechápal.
"Tam, odkud jsem, má nápis "otrokáři" vytetovaný na čele každý otrokář."
Matt se podrbal zadku a po chvíli promluvil: "To je kravina. Takovej otrokář přece nemůže chytat otroky."
"Jak to?"
"Nevim jak to dělaj, tam odkud jsi, ale u nás prostě přijdeme do vesnice, kde nás tupí divoši vřele přivítají, dají nám jídlo, pití a ženy. My jim pak slíbíme záživný výlet s překvapením, když půjdou s náma a takhle vždycky v klidu odvedeme půl vesnice. To by šlo dost těžko, kdyby všichni divoši hned věděli, že jsme otrokáři. To by před náma snad i utíkali! To je přece kravina. A Rangeři by nás stříleli na potkání, už by jsme s nima nemohli chodit chlastat."
"Máš recht, Matte." Dodal jeho slovům Pat.
Matt se podrbal na břiše a po chvíli rázně prohodil: "Jdeme do tábora, šéf nemá rád, když se moc vybavujeme se zbožím."
"Jo." Dodal ještě Pat.

Odvedli Jonnyho do tábora otrokářů a zavřeli ho samotného do malé klece. Takových bylo několik napojených na sebe. Bylo to skoro jako v NCR, pouze zde místo zvířat byli v klecích lidé, většinou divoši. Jeden z nich se stále hlasitě dožadoval slíbeného záživného výletu s překvapením.
Sebrali Jonnymu Desert Eagla a vysvětlili mu, že každý, kdo se pokusí o útěk, bude zastřelen. Ale jinak se neměl moc špatně, protože se konečně najedl a napil z přídělů pro otroky. Když se setmělo, Jonny tentokrát nezaváhal a okamžitě vytáhnul svoje štípací kleště. Začínal si myslet, že mají snad nějakou magickou moc, protože velký těžký předmět s křiklavě oranžovou rukojetí už po druhé přehlídli při prohledávání otrokáři a on sám je nemohl najít, když je v NCR potřeboval. Přes to, jak právě zjistil, je měl stále při sobě. Použil je tedy na odstranění visacího zámku své klece a pomalu se plížil z tábora.
"Ahoj." Zjevila se před ním z ničeho nic Smrt.
"Co?" Zarazil se Jonny. Ona se ale jen rozesmála, luskla prsty a zmizela.
"Ehm." Ozval se Pat, aby upoutal jeho pozornost.
"Aha, takže teď zemřu." Podíval se Jonny na dvojku otrokářů.
"Přesně tak." Odpověděl Pat.
"Vzdávám to. Tak do toho, zastřelte mě." Rezignoval Jonny a rozpřáhl ruce, připravený konečně zemřít. Jenže se nic nedělo.
"Co je?" Zeptal se Matt.
"Já nemůžu, když kouká." Řekl nešťastně Pat.
Matt se podrbal na hlavě a po chvíli řekl: "Tak ať zavře oči."
"Jasně, zavři oči." Rozkázal Pat Jonnymu a ten poslechl. Ale ani pak se nic nedělo.
"Co je zase?"
"Když to fakt nejde. Vždycky všichni utíkaj a já je střílím do zad. Já to prostě jinak neumim."
Matt se podrbal na zadku a po chvíli řekl: "Tak ať se otočí."
"To je fakt! Otoč se." Rozkázal Pat a Jonny ho opět poslechl, už to chtěl mít konečně za sebou. Jenže ani pak se pořád nic nedělo.
"Tak dělej už!" Křikl Matt.
"Když to pořád není vono. Já ho prostě nemůžu střelit do zad, dokud neutíká."
Matt se podrbal mezi nohama a po chvíli řekl: "Tak mu řekni, ať se rozeběhne."
"To je fakt. Hele, rozeběhni se pryč a já tě teda střelím." Rozkázal Pat místu, kde už Jonny nestál. Ten se totiž rozhodl, že přece jenom chce ještě žít, využil chvilky nepozornosti otrokářů a už chvíli upaloval pryč.
"Ale počkej! Jak tě mám trefit, když ses ztratil?!" Křičel Pat zmateně do tmy. "Hele, von asi utekl." Zkonstatoval nakonec, když se dlouho nic nedělo.
Matt se podrbal na břiše a po chvíli řekl: "Šéf má spočítaný otroky i mrtvoly. Když jeden otrok zmizí, musí přibýt mrtvola. Dem nějakou splašit."
"Tak jo."

Jonny zběsile utíkal tmou a jen koutkem zaregistroval, že proběhl kolem usmívající se Smrti. Hned na to se za ním ozval hlas nějakého otrokáře: "Hej, stůj!" A pak výstřel, který ho těsně minul. Jonny ještě zrychlil, když slyšel, že se otrokář rozeběhl za ním.

"Támhle někdo běží." Ukázal Matt na záda běžícího muže. Pro Pata to byla konečně známá situace a tak muže jedním přesným výstřelem do zad zabil.
"A je to." Řekl Matt. Pak každý chytil mrtvolu za jednu nohu a tak ho táhli na určené místo pro mrtvoly otroků, kteří se pokusili o útěk.
"Hele, Matte, toho znám. To je jeden z našich."
Matt se za pochodu podrbal na zarostlé tváři a za chvíli řekl: "To nevadí, otrokáře šéf spočítaný nemá."
"Tak fajn."

Jonny nevěděl, co se za ním děje a tak stále běžel pryč, až zakopnul o kámen, což způsobilo prudký pád na zem, ve kterém vrazil hlavu přímo do kastrolu, jenž tam ležel někým zapomenutý. Vstal a snažil se ho sundat z hlavy, ale marně. Měl hlavu v kastrolu příliš zaklíněnou. Vypadalo to, jako když nosí helmu. S ušima.

Další putování pustinou, navíc v noci, nebylo o nic příjemnější než to předchozí. Tím spíš s kastrolem na hlavě. Po nějaké době se opět zjevila Smrt a při pohledu na Jonnyho se okamžitě rozesmála. Ten v odpověď jen zavrčel. Asi po deseti minutách, kdy byla schopná mezi smíchem taky promluvit, řekla:
"Teď mě to vážně mrzí, ale musím jít. Jeden supermutant si právě zarazil do zadku raketomet a za chvíli při pokusu ho vyndat, omylem stiskne spoušť."
"Musíš vždycky lusknout prsty, aby jsi zmizela?" Zeptal se Jonny, který nebyl z jejího opakovaného gesta příliš nadšený.
"Nemusím, ale přijde mi to efektnější." Usmála se, luskla prsty a zmizela.
Než stačil cokoliv říct, vyřítili se na něj ze tmy tři divoši. Poznal je hlavně podle oštěpů, kterýma na něj mířili a občas do něj jimi mírně píchli. Jinak byli ověšeni divnými věcmi.
"Jít s náma!" Rozkázal divoch, na němž byla nejvýraznější hadice od luxu uvázaná kolem pasu a květináč s namalovanými kytičkami na hlavě. Pro ráznost divoch s elektrickou prodlužovačkou kolem krku a smetákem v druhé ruce dodal hlasité "Hu!" a divoch v zašlém růžovém županu bodnul oštěpem Jonnyho do zadku.

Tímto způsobem pomalu dovlekli Jonnyho do své vesnice vyzdobené ve stejném stylu "co kde najdeš", jako byli oni. Zavedli ho do největšího stanu. Od vstupu nemohl pořádně dohlédnout na konec, jak byl stan široký. U obou širších stěnách se mačkalo spoustu postávajících divochů nechávající tak ve stanu jen trochu větší uličku, kterou se Jonny se svými strážci vydal. Ještě před vstupem do stanu slyšel nějaké zvláštní dvojhlasné mlaskání. Když došli na jeho druhý konec, poznal původce toho hluku. Byla to Bess, která divoce hltala obrovskou porci nějakého jídla.
"Jé, ahoj Jonny." Řekla překvapeně Bess, když na chvíli odtrhla jednu hlavu od jídla.
"Co tady děláš?!" Jonny nebyl o nic míň překvapenější.
"Přece vidíš, mlask, že jim. Chramst, ani nevím, hlt, co to vlastně je, hami, ale je to hrozně dobrý, mňam. Je to pořádně kořeněné, mmhmm, tak to mám ráda." Odpovídala Bess, mezi zvuky hltání, mlaskání a dalšími nechutnými projevy stravování.
"Býti poctou, že náš kmen nasytit svatá brahmína, i když celá ves pak býti půl roku bez jídlo." Odpověděl divoch stojící vedle Bess, na němž bylo nejvýraznější záchodové prkýnko kolem krku a záchodová štětka v ruce. Na to sborově všichni přítomní divoši vykřikli: "Sláva brahmíně!"
"To je jejich šaman." Identifikovala Bess chlápka se záchodovou štětkou.
"Svatá brahmína?" Nechápal pořádně Jonny.
"Je to prostý lid, žijí z věcí předválečného světa. Říkají si Buba Huba." Vysvětlovala Bess. "A taky mají spoustu různých proroctví. Když jsem sem přišla, ukázalo se, že do jednoho takového proroctví zapadám. Je o posvátné mluvící brahmíně, která zachrání celý kmen před jakýmsi Stříbrným démonem." Šaman jí něco pošeptal. "A ano. A ty máš být ten Stříbrný démon, kterého já zabiju."
"Cože?!"
"Splňuješ popis, pokud jde o stříbrnou barva. Ten kastrol, co máš na hlavě, trochu stříbrný je." Tlumočila Bess, co jí šaman šeptal. "A taky se podle proroctví divně chováš."
"Jak divně?!" Vztekal se Jonny, zatímco tancoval na místě dokolečka, v marné snaze sundat z hlavy kastrol.
"To ani nechtěj vědět." Odpověděla Bess sledujíc jeho taneční vložku.
"Podívejte, tohle přece nemůže být on. I moucha je pro něj větší hrozbou než on pro ní." Řekla šamanovi.
"Náhodou jsem zrovna nedávno odrovnal dva divoké psy!" Vykřikl uraženě Jonny. "Vlastně to byli vlci!" Opravil se, protože mu přišlo, že vlci zapůsobí víc.
"Moc si teda nepomáháš." Zasyčela na něj Bess naštvaně. "Tak co?" Obrátila se opět na šamana. Ten v odpověď divoce gestikuloval. I když Jonny pořádně nevěděl, co chce vyjádřit, několik známých gest pro zabití však poznal neomylně.
"Musí být ještě nějaký způsob, jak dokázat, že on není Stříbrný démon." Dupla si Bess a pro jistotu ještě dodala: "Tak pravila svatá brahmína."
"Sláva brahmíně!" Ozvalo se sborově v odpověď.
"Po šedesátý už to začíná být trochu otravné." Okomentovala to Bess. Šaman jí cosi pošeptal.
"No sláva! Je to dobrý Jonny, existuje způsob jak dokázat, že nejsi Stříbrný démon!"
"A to je?"
"Podle proroctví nelze Stříbrnému démonu ublížit oštěpem, nožem, kamenem ni smetákem. Takže na tebe hoděj pár kamenů, oštěpů, nožů a smetáků a když to nepřežiješ, bude jasné, že nejsi Stříbrný démon. Snadný." Usmála se dvojtlamově a považujíc věc za vyřízenou vrhla se na zbytek jídla.
Jonny neomylně věděl, že se Smrt teď někde hlasitě směje.
Ve chvíli, kdy se schylovalo k nejhoršímu (Jonny už dostal smetákem do břicha a jeden hozený kámen zazvonil o kastrol), rozlehl se stanem vrzavý a skřípavý zvuk. Původcem byl robot, který s jedním chybějícím pásem a druhým poškozeným vratce za stálých zvuků tření plechu o sebe projížděl uličkou. Bylo vidět, že na něj zkoušelo útočit snad vše, co jen může pustina nabídnout. Byl poškrábaný, chyběla mu jedna mechanická paže, měl v sobě několik děr a někde ještě zůstaly zabodnuté nože, oštěpy, k tomu také zuby několika zvířat a jedny lidské. Kdosi s ne příliš velkými znalostmi psaní na něj nasprejoval nápis "Ti sy vjetčí !!!" Robot pomalu dojel vedle Jonnyho, kde se zastavil. Z jakýmsi zázrakem ještě funkčního reproduktoru se ozvalo. "Jsi pako."
"Ach né." Nevěřil Jonny svým očím.
"Stříbrný démon!" Křičeli divoši ukazujíc na robota.
Bess dojedla a zvedla hlavy, aby se podívala, co se děje. Najednou se jí z žaludku ozval hluboký bublavý zvuk a ona si krkla. Přitom jí z obou tlam vyšlehly dva obrovské plameny. Bylo to jako palba z dvouhlavňového plamenometu a ta byla zaměřená přímo na robota, který se žárem celý roztekl. Navíc několik nejblíže postávajících divochů získalo v sekundě opálení afrických domorodců.
"Téda, to jídlo byla ale síla." Okomentovala to Bess.
"Sláva brahmíně!" Rozlehlo se stanem opět.
"Jedno proroctví splněno, co tam máte dál?" Zeptala se Bess, když si konečně uvědomila, co se vlastně stalo.
"O tom rozhodnout náš náčelník, Spící Balvan!" Zvolal slavnostně šaman. Jakoby v odpovědi se za ním ozvalo hlasité zachrápání. Jonny tak s překvapením zjistil, že to za šamanem, co považoval za horu harampádí, je ve skutečnosti velký tlustý spící divoch, ověšený harampádím. Kolem krku měl pneumatiku od auta, na levém uchu pověšený vonný stromeček do auta a na pravém čajový sáček. V kůži na břiše měl na několika místech jako piercing nabodnuté zubní kartáčky a propisovačky. A vůbec na něm ještě bylo tolik věcí, že by se z nich mohla slušně vybavit domácnost o šesti lidech a jednom miminu.
"Muset probudit náčelník." Řekl Šaman a začal náročnou proceduru šťoucháním do Spícího Balvana.
"Proč mluví tak divně?" Naklonil se Jonny k Bess.
"Pst, dalo mi dost práce je přesvědčit, aby tak mluvili." Odpověděla mu šeptem. "Působilo divně, když divoši mluvili spisovně, takhle jsou stylovější." Jonny musel uznat, že na tom něco bude.
Asi po patnácti minutách se šamanovi podařilo náčelníka vzbudit. Po té mu ještě asi deset minut popisoval nejdůležitější děj všeho, co se od jeho posledního probuzení událo.
"První proroctví býti splněno. Sláva brahmíně!" Promluvil konečně.
"Sláva brahmíně!"
"Na řadě býti druhé proroctví!" Vykřikl a opět usnul.
Bess naklonila obě hlavy v tázavém pohledu k šamanovi.
"Svatá brahmína a její společník teď vyhnat zlé otrokář. Jako odměna pak dostat náš svatý symbol." Odpověděl jí šaman.
"Sláva brahmíně!"
"Bezva, konečně nějaká pořádná zábava. A ještě s odměnou." Zaradovala se Bess.

"To se chceš vážně vrhnout proti celé skupině otrokářů?" Zeptal se Jonny, když byli spolu na cestě směrem k otrokářskému táboru.
"Jsem na ně pořád naštvaná za to uvěznění. Když si mě nenechal zmasakrovat tamty, užiju si alespoň s místníma." Nasadila Bess vražedné pohledy.
"Já jen, že by se nám mohlo něco stát. Minimálně teda mně."
"Nechceš si sundat ten kastrol z hlavy? Vypadáš v něm směšně." Ignorovala ho Bess. "Teda ještě směšněji než normálně."
"Když ono to nejde, zaseknul se."
"To máš špatný, protože ti pod něj právě zalezl obrovský šváb."
"Áááá!" Jonny zaječel a s hrůzou v očích bleskově shodil kastrol z hlavy. Pak běhal dokolečka mávajíc rukama nad hlavou ve snaze shodit domnělého švába.
"Nech toho, vymyslela jsem si to. Ale vidíš, jak snadno šel dolů." Smála se Bess.
Jonny byl ale nepříčetný a tak nezastavil, dokud při svém pobíhání nezarazil omylem nohu do kastrolu, ležícího na zemi. Následoval tedy další taneček, tentokrát v marné snaze kastrol sundat z nohy.
"To snad není možný." Žasla Bess. Po chvilce přerušila pro ní zábavné vystoupení, chytla kastrol do zubů jedné tlamy a prudce ho strhla Jonnymu z nohy. Pak ho raději odhodila daleko do náhodného směru. Z něho se ovšem ozval výkřik: "Au!"
Vynořili se od tamtud otrokáři Pat a Matt s namířenými zbraněmi.
"To bolelo." Mnul si čelo Pat.
"Co vy dva jste zač?" Ptala se Bess.
"Hele, mluvící brahmína! Téda!" Žasnul Pat.
"No a co? Tak mluvím, máte s tím snad nějaký problém?"
"Já ne." Odpověděl Pat.
Matt se podrbal na hlavě a po chvíli odpověděl: "Já taky ne."
"To jsou otrokáři." Vysvětlil Jonny, když viděl, že je mluvící brahmína příliš nezaskočila.
"A kde mají tetování?"
"Co máte pořád s tim tetováním? Dyť je to kravina. U nás se to prostě nenosí." Vztekal se Pat. "Že jo?" Obrátil se na Matta, aby se ujistil, že má pravdu. Ten v odpověď souhlasně kývnul.
"Ale otrokář bez tetování není pořádný otrokář. Každý patřící k nějaké skupině se k ní hrdě hlásí a nosí její označení. Rangeři i Bratrstvo mají svůj znak a stejně tak otrokáři." Poučovala je Bess. "I Ratman když si hraje na Taťku Šmoulu, má k tomu svojí šmoulí čepici. Kdo chce být otrokářem, má mít prostě tetování, když ho nemá, měl by se na to raději vykašlat."
"Má pravdu Matte, tohle nemá smysl bez tetování. Vybodnem se na otrokářství."
Matt se podrbal v rozkroku a po chvíli se zeptal: "Co ale budeme dělat?"
"Třeba najděte nějaké větší město a přidejte se k jejich policii." Radila jim Bess. "Dostanete odznak, budete se moct v klidu flákat, mlátit a šikanovat bezbranné lidi."
"Nebo je střílet do zad." Dodal Jonny.
"A dostanete za to zaplaceno." Dokončila Bess.
"To je skvělý, dáme se k policii Matte."
Matt se podrbal na zadku a po chvíli rozhodl: "Dáme se k policii."
A oba spokojeně odešli.
"Tak to bychom měli." Zkonstatovala Bess. "Ale ostatní už šetřit nebudeme."

K otrokářskému táboru se dostali, právě když se rozednívalo. Otrokáři si jich už všimli a tak sledovali, jak k nim všichni běží.
"Tak pojďte, bude masakr." Řekla natěšeně Bess brousíc si kopyta o blízký kámen. Jenže pak se jí opět z břicha ozval ten hluboký bublavý hluk, teď navíc doplněný zvukem padajícího plechu, načež si dlouze a hlasitě pšoukla. Tentokrát se to obešlo bez plamenů, ale smrad, který se rozvinul po okolí, byl nesnesitelný. Jonny, který byl nejblíže, nezvládal dvěma rukama zacpávat si nos a zároveň mnout slzící oči. Jen matně tak viděl, jak otroci v klecích omdlévají a otrokáři se dávají na zběsilý úprk.
"Héj! Kam utíkáte, zbabělci?!" Křičela Bess a hned se za nimi zuřivě pustila.
Jonny si stále mnul slzící oči, snažil se najít nějaké místo, kde by se schoval a zároveň unikl pronikavému puchu.
"Stát!" Ozval se silný hlas jakéhosi muže. Jonny se zastavil, pořádně si promnul oči a zjistil, že hledí do naštvané tváře šéfa otrokářů. Navíc s nebezpečně ostrým nožem v ruce.
"Přišel tvůj čas." Prohlásila Smrt, která se na místě s hlasitým smíchem zjevila.
Jonny chtěl nějak zareagovat, ale otrokáři se bleskově v druhé ruce objevila pistole.
"To je můj Desert Eagle!" Žasnul Jonny.
Smrt si malým pilníčkem opečovávala nehty a přitom se hlasitě smála.
"Chcípni!" Prohlásil stručně otrokář a namířil Deserta na Jonnyho. Smrt odhodila pilníček a v ruce se jí zjevila kosa. Smála se čím dál tím víc, už se přestávala pořádně ovládat, oči jí slzely smíchy. "Teď už opravdu zemřeš." Zalykala se smíchem. "A dokonce vlastní zbraní." Řekla ještě, načež opět následoval výbuch smíchu. Jonny jen hlasitě polknul. Ve chvíli, když už se otrokář chystal zmáčknout spoušť, otočil se z ničeho nic do strany. "Kdo se to tu směje? Jaká svině tady ještě je?" Zběsile mával pistolí hledajíc další osobu.
"A sakra, to ne! On mě slyšel. Ale to neměl." Smrt byla najednou zmatená. Jonny využil situace a skočil na otrokáře. Ten pod prudkým nárazem spadnul na zem a nůž, který držel v ruce, mu přejel přes břicho.
"Né!!" Křičela Smrt. "Do prdele! Takhle to nemělo skončit!"
"Takže já neumřu?" Zaradoval se Jonny.
"Samozřejmě, že umřeš. Ale ne dneska. Zatraceně." Odpověděla, chtěla lusknout prsty, ale pak si to rozmyslela a raději hned zmizela. Jonny se zaradoval a pak kouknul na ležícího otrokáře, který se držel za břicho.
"To je moje pistole." Prohlásil a sklonil se, aby mu sebral Deserta. Otrokář ho ale nechtěl dát z ruky a tak se o něj spolu přetahovali. Otrokář zasténal bolestí.
"Je to jen škrábnutí, budeš v pořádku." Řekl mu Jonny a silným škubnutím mu vytrhnul pistoli z ruky. Přitom však omylem zmáčkl spoušť a zbraň vystřelila do otrokáře a tak to byla poslední slova, která v životě slyšel. První slova, která slyšel po smrti byla: "Zdraví tě ponížená otrokyně Humoru. Sakra, tohle si ten zatracenej mizera odskáče!"
"Hups, promiň." Prohodil Jonny omluvně k mrtvole.

Netrvalo dlouho a Bess se vrátila do tábora otrokářů, který už byl bez otrokářů. Celá šťastná a taky celá od lidské krve a nějakých těch kousků vnitřností. S Jonnym pak probudili a následně osvobodili všechny otroky. V očekávání odměny se vydali zpět do vesnice kmene Buba Huba a po překročení ještě žhavé louže, která zbyla po robotovi, předstoupili před šamana. Ten hned radostně spustil:
"Zachránili jste naší vesnici!"
"Ehm, ehm." Odkašlala si významně Bess. Šaman si uvědomil svůj omyl a tak se opravil:
"Vy zachránit náš ves!"
Bess spokojeně kývla.
"Sláva brahmíně!" Vykřikli všichni.
"Zde náš svatý symbol." Předal šaman obřadně Jonnymu malou…
"Žvýkačka?! To se teda moc nepředali." Řekla nakvašeně Bess.
"Hm, přijde vhod." Jonny jí rozbalil, papír zahodil a žvýkačku vhodil do úst. "Nechutná špatně."
"Ty sníst náš svatý symbol!" Zděsil se šaman.
"Co?" Nechápal žvýkající Jonny.
"To svatokrádež! Náčelník muset rozhodnout o tvém krutém trestu!"
"Chrrr." Ozvalo se za šamanem.
"Radši vypadneme, než ho vzbudí." Řekla Bess a oba spolu spěšně opustili vesnici.

"Myslíš, že by nás ti divoši mohli nějak ohrozit?" Zeptal se Jonny, když byli spolu opět na cestě pustinou.
"Neboj, celý kmen brzy vymře hlady." Odpověděla mu Bess. "Sakra! Zapomněla jsem se jich ale zeptat, z čeho ta dobrota byla."
"Jo a víš, stala se mi zvláštní věc. Potkal jsem Smrt."
"A jak se má? Je to fajn ženská, akorát jí chybí smysl pro humor."
"Co? Není trochu zvláštní potkat personifikovanou Smrt?" Divil se Jonny.
"To ještě nic není. Blížíme se k Vaultu Šílené Brahmíny, čím blížeji budeme, tím divnější věci se budou dít. Zvykej si."
"Přece nemůže existovat nic nevysvětlitelného, všechno má své vysvětlení, které třeba neznáme." Snažil se ještě marně držet světa logický argumentů.
"Jestli chceš vysvětlení, není nic snazšího. Když to nelze vysvětlit, může za to FEV." Rozesmála se Bess.
Jonny usoudil, že to je nejspíš nějaký vtip, který ale nechápe a tak to nechal plavat.

[ DÍL SEDMÝ ]


Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist