Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
 Bezejmenný putoval pustinou. Koženou botou zlehka našlapoval na praskající vysušenou půdu a trpělivě naslouchal hudbě okolí; občasný větřík unášel zrnka písku a otíraje je o stonky seschlých travin vytvářel společně s krátkým, vždy však výrazným, zatokáním monstrózního hmyzu kulisu okolí. Jako každý den, putoval takto zrána několik kilometrů pouští, aby si ve skalách vyzvedl několik nastřádaných kapek vody. Pravidelným putováním za ta léta již v zemi byla jasně vidět udusaná stezka, Bezejmenný však nikdy neviděl nikoho jiného, kdo by ji snad mohl také použít. Slunce po obloze ještě neuběhlo velkou část cesty, jemu však ještě zbývá hodně. Než slunce dosáhlo nadhlavníku, byl již u vysokých skal, jejichž příjemný stín dával možnost si konečně odpočinout. V prasklinách zvětralých kamenů se sem tam mihl černý přelud, překvapený přítomností nového návštěvníka, on si však dával pozor na jiné, mnohem horší stvoření, jež se čas od času pod skalami před sluncem také ukrývala a vyčkávala na oběť. Dnes se však okolí zdálo být bezpečné. Šel stínem podél kamenné stěny ve směru západu slunce, až konečně dorazil k malé, pro člověka však dosti prostorné dutině uvnitř skály. Nedokázal si představit, jak mohla asi vzniknout, ale právě díky ní zůstával na živu a tak se otázkou radši nezabýval. Na konci malé dutiny ze stěny v pravidelném rytmu odkapávaly na zem kapky vody. Bezejmenný právě zaslechl, jak jedna z nich dopadla. Nadosah ruky ležela na zemi na konci jeskyňky malá plechová miska, do níž veškerá voda odkapávala. Hmátl po ní a s co největší opatrností, aby nepřišel byť o jednu kapku, přemístil pomalu narezlou misku k sobě. Její obsah ho vždy potěšil, sem tam i vykouzlil na popraskané vrásčité tváři malý úsměv, objem ho však stále přesvědčoval, že pramen není nekonečný; pamatoval doby, kdy za celý denní cyklus do misky spadlo i dvakrát více vody, než tomu je nyní. Uvědomil si konečně, že toto množství mu již nevystačí. Lokl si trochu z misky, zbytek tekutiny přelil do malé ošoupané plastové lahve a smiřujíce se s tím, že bude opět muset začít hledat nový zdroj, vrátil nádobu na své místo. Cestou zpět přemýšlel o možnostech a vyhlídkách pátrání po novém zdroji vody; osud mu však moc možností nedával. Po několika letech vždy migroval na jiné místo, aby přežil, možnosti však byly omezené a zdroje potravy a vody ještě více. Bude muset opět putovat za východem slunce, uvědomil si. Ještě toho dne, když dorazil zpět do své chýše, sbalil si své nejdůležitější věci, přestože jich bylo jen pár, a vydal se směrem opačným, než slunce zapadávalo. Chatrný přístřešek nechal za sebou na pospas osudu, v nedaleké budoucnosti stejně zanikne jako všechno ostatní. Putoval již několik hodin a objevoval nová území. Struktura krajiny však byla stále stejná. V podvečer konečně zdolal kamenný masiv a naskytl se mu tak monumentální pohled na okolí; svět z takové výšky ještě neviděl, okolí však bylo všude stejné. Kromě jednoho úkazu- několik kilometrů před ním, opět v průměrné nadmořské výšce pustiny, zel v zemi vyhloubený pravidelný kulatý obrazec; Bezejmenný pochopil, že TO je naprosto něco unikátního, něco, co mu osud do cesty postavil schválně. Sotva si však stačil vzrušeně zajímavý úkaz v zemi doprohlédnout, zablýskalo se v dáli jasně rudé světlo, v pomalu nastávajícím soumraku dobře viditelné. Vyzařovalo jen několik vteřin, než opět uhaslo. Toho dne Lovec objevoval a prozkoumával nová území. Byl na cestě již několik dní, jen ale neprobádaná území mohla přinést své ovoce. Křesacích kamenů, které se lépe nacházely v hornatějších částech pustiny, bylo nyní velký nedostatek a pokud by se mu jich podařilo několik najít, mohl by je výhodně směnit…třeba i za průhlednou nádobu a kus sušeného ještěra. Objevil však místo, v kterém mu chladná neviditelná ruka sevřela srdce a kde se mu zatemňovala mysl. V dálce viděl hlubokou proláklinu, rozprostírající se několik stovek metrů do šíře, hloubku odhadnout nemohl; nebyl tak blízko. Při cestě k tomuto tajemnému místu však narazil na něco, co zprvu považoval za přízrak: z dálky to vypadalo jako rozmazaná, rychle pohybující se vrstva vzduchu, když však přišel blíže, zformovala se vidina do jasného tvaru. Kamene. Na jeho vrcholu se ležérně ve vzduchu svíjel malý, přesto jasně viditelný plamínek. Když se přesvědčil, že se jedná o opravdový oheň, olízl se lehce spálený prst a opatrně vzal kámen do ruky. Začal si jej prohlížet, krom samotného plamínku však kámen nevykazoval žádné známky neobyčejnosti. Poté ho zničehonic zachvátily plameny, jež se okamžitě rozšířily na celé tělo. Upustil kámen, svalil se na zem a vále se po ní ze strany na stranu křičel v agonických bolestech. Marně. Bezejmenný začal rychle sestupovat po druhé straně masivu opět dolů, nadšený a zaskočený dvěma zajímavými překvapeními. Nevěděl co čekat, když však uběhl několik stovek metrů, začalo se mu zdát, že vidí formující se masu vzduchu. Zpomalil, přesto pokračoval přímo k ní. Čím blíže se dostával, tím více se průhledná hmota formovala. Jakmile došel až k ní, zjistil, že před ním na zemi leží malý kámen, z jehož vrcholku vystřikoval nad zem pramínek vody. Tekutina již zpět nedopadala, ztrácela se kdesi ve vzduchu. Bezejmenný se opatrně sehnul a vzal kámen do ruky. Vystrašila ho však skutečnost, že i poté, co mu volně malý kámen ležel na dlani, z něj vyvěral pramínek. Na tváři se mu objevil úsměv. Zaradoval se nad neskutečným objevem, dlouho ale neotálel. Namířil si proud vody přímo do úst a chvíli si nechal hrdlo příjemně svlažovat studenou vodou. Položil kámen opět na zem, voda však tekla stále dál. Náhle však pocítil, jakoby se mu voda dostala do všech částí těla; přestal dýchat ačkoliv nechtěl a když se o to znovu pokusil, vyprskl z pusy i nosu hlt vody. Začal ji nekontrolovaně dávit po litrech kolem sebe, jeho plíce však byly stále plné. Věděl, že jednou bolestně zemře, neočekával však takovou to nepředstavitelnou smrt. Poté se zhroutil k zemi a jeho duše opustila tělo. |
