Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


Hamster - Proč není dobré stát se maniakálním zabijákem?



"Koukej ten kvér schovat! Pochop, my v Junktownu respektujeme držení zbraní pro osobní ochranu, ale nemáme příliš respektu k míření bouchačkou do obličeje prvnímu strážnýmu, kterýho potkáš."
"To že dělám? Tak sorry, kámo..."
"Omluva přijata, ale tu pistoli bys moh už konečně dát pryč!"
"O jaký pistoli mluvíš?"
"O tý v mým xichtě!"
"Jo ták... Tak fajn..." zbraň se ještě chvíli nejistě vznášela ve vzduchu, načež zmizela v pouzdře. Daniel se vysmrkal do ruky a prošel bránou. Tam, jakoby náhodou, postávali dva strážní měřící si ho koutkem oka. Po pěti vteřinách odjistili pušky a začali si pískat jakousi předválečnou písničku. To sice byla celkem nepřesná charakteristika, protože nebylo jisté, před kterou válkou ta skladba vlastně vznikla, ale to nic neměnilo na tom, že jim dávala jakýsi dojem náhodné pochůzky. Daniel si zapálil jednu ze svých cigaret a při tom ohromil oba strážné svým nastavením délky plamenu. Byl-li to záměr, nebylo toho zapotřebí. Jakoukoliv nedotaženost v oblasti nebezpečné image doháněl jeho děsivý pohled.
"Támhle běžel krtkopotkan!" vykřikl jeden ze strážných a oba namířili své hlavně někam za něj.
Daniel si odfrkl a vydal se k malému baru vyhrazenému pro městskou hlídku. Krčma byla zatuchlá a příjemně zatemněná. U několika stolků posedávalo na dvacet ochránců pořádku, kteří popíjeli denaturák, hráli s ohmatanými kartami a ústy chytali kolem prolétávající mouchy (Ti, kteří měli v této oblasti problémy, je sestřelovali samopaly). Na sobě měli nejčastěji ošoupané hadry doplněné neuměle přišitými třásněmi na nohavicích. To vypadalo velmi nebezpečně. Daniel si odhrnul z čela pramen umaštěných vlasů a prohlédl si celé osazenstvo. Místností se postupně rozhostilo ticho a muži začali zvedat své zapocené tváře od karet a žetonů. Všechny zraky se pomalu přesunuly směrem k příchozímu.
"Jestli hledáš problémy, gringo," ozvalo se za ním. "tak tu jsi správně." Daniel pomalu otočil hlavou a pohlédl na muže sedícího osamotě, s nohama na stole a širákem staženým do tváře. V zubech žvýkal kus spuchřelé pneumatiky a na stvrzení svých slov si odplivl černou slinu. Daniel se otočil zpět a pomalým krokem se vydal k baru, kde barman nezúčastněně utíral sklenice hadrem, kterým si čas od času sušil čelo.
V místnosti bylo naprosté ticho. Když došel k pultu, soustředily se na něj všechny zraky v lokále. Daniel zvedl ruku a se zasyčením típnul svého špačka o rozedřený stůl.
Pohár trpělivosti přetekl. Židle zarachotily o podlahu. Všichni, až na tajemného muže se širákem, se zvedli. Daniel krátce pohlédl na nezúčastněného barmana, načež se prudce otočil, nepostřehnutelně rychle tasil. Vystřelil. Starý lustr, vysící nad místností, se zřítil přímo na čtveřici strážných, které zabil.
Výstřel zůstal viset ve vzduchu. Všichni si ho ještě několik vteřin měřili pohledem, než si vypočítali, že by mu stačilo sestřelit ten lustr už jen čtyřikrát, aby je zabil všechny. Rychle se posadili zpět... Až na jednoho. Stát zůstal jen nebezpečně vypadající svalovec s jizvou přes celou tvář, který v rukou třímal masivní brokovnici ráže hafo milimetrů, která byla z praktických důvodů masivně zkrácena na délku běžné pušky. Oba muži po sobě bleskali pohledy a snažili se navzájem odhadnout své schopnosti. Těch dvacet vteřin se zdálo jako hodina. Poté mohutný strážný nasadil bolestný výraz a řekl:
"Tý vole! Už jenom čtvery!" načež se posadil jako zbytek místní posádky. Daniel si povzdechl a zasunul pistoli. Byl vždycky takový smolař. Málokdy mu okolnosti dovolily zabít víc jak pět šest lidí najednou. Ledabyle mávl na barmana a ten mu naplnil pohárek jeho prvotřídním denaturovaným lihem. Daniel se opil už jen z výparů, ale přesto ho do sebe bez váhání hodil. Řekl si, že příště bude o troše váhání přemýšlet. Postavil skleničku na pult a vytáhl z kapsy ošoupaný poznámkový bloček, do kterého si připsal další čtyři čárky. Pak se na něj zahanbeně zahleděl. Vždy se cítil trapně, když musel před ostatními maniaky přiznat své ubohé skóre. Zřejmě mu potrvá ještě dlouho, než překoná toho... jak se jmenoval... Vault Seller! To je ono! Vždy mu to jméno přišlo k smíchu. Jak by někdo mohl prodávat vaulty? To je přece absurdní. Lehce se pousmál při pohledu na čárku, označenou malým číslem 13. Teď už je jen otázka času, kdy se mu podaří jeho náskok dohnat. Z myšlenek ho vytrhl náhlý stín, který mu zahalil jeho blok. Ve dveřích stál muž s pistolí tak nízko, že na ní jen s obtížemi dosáhl. Chvíli tam jen tak stál, načež udělal dva kroky vpřed.
"Tvé zločiny nejsou promlčeny cizinče! Já jsem Džou, šerif ze Šedy Šéns a nepřipustím takové zrůdnosti!" Daniel byl zmaten.
"Žó-Šédo-Šéda-Šéns?"
"Džou! Šerif ze Šedy Šéns!!"
"Sakra, chlape! Kde si přišel k takhle ušišlanýmu jménu??" neudržel Daniel smích a střelil muže do hlavy. To opět uvolnilo světlu cestu do místnosti, a tak si z radostí připsal další čárku. Jeho pozornost upoutalo nenápadné hvízdnutí. Otočil se na muže se širákem. Ten k němu úsporným pohybem dlaně poslal signál, který ve všech epochách lidstva znamenal "zvu tě na panáka.". Přisedl si k němu a hodil do sebe pohárek, který před něj postavil barman a zřejmě i servírka v jednom.
"Pozoroval jsem tě, gringo..." řekl pomalu muž, hlasem, který byl vlhkým snem každého fandy westernu. "Menuju se Wayne."
"Docela neobvyklý jméno..." Řekl Daniel s nezdařilou imitací Waynova zhuleně nezávazného pohledu. "Já sem Daniel."
"Tak fajn, gringo... přejděme k věci..." Danielovi vyskočil na čele pot, který však tentokrát neměl příčinu v neskutečném dusnu v místnosti. Nebyl zvyklý na tak dlouhé rozhovory a to se teprve představili. Začal opatrně hladit pistoli.
"Neunáhli se, gringo. Proto sem tady. Pocházím totiž z Hubu... Znáš to tam?" Znal. Při vzpomínce na nemocniční pobočku katedrály plnou bezbraných nemocných se zasněně pousmál. Wayne zatím pokračoval. "Znám v Hubu jednoho gringa, kterej mi dycky obstarává džob, dyž sem na tom nejhůř. Řek mi, že tady v Junktownu je jeden gringo jménem Gizmo, co potřebuje oddělat ňákýho temnýho vodníka... nebo starostu, nebo koho vlastně... Možná by jsme si mohli být prospěšní... Já ti ten flek přenechám... a ty se se mnou rozdělíš o polovinu honoráře... co řikáš?"
Daniel se zamyslel. Nechaj ho zabít vodníka se starostou a ještě za to dostane zaplaceno? To mu připadalo fér.
"Ou jé!" Řekl tajemně chraplavým hlasem. "To beru..."
"Tak jsme dohodnutý... Ten Gizmo prej vlastní místní kasíno... Tak za nim skoč, udělej co chce a přines mi půlku odměny... já zatim zůstanu tady a budu ti krejt zadek." Daniel vstal.
"Jak se ti za tohle odvděčím?"
"Alé... přátelé tohle přece dělají, ne?" Řekl skromně Wayne a mávl nad záležitostí rukou.

"Proboha, chlape! Tys ho vodprásk!!" vykřikla jedna z přihlížejících.
"Já... eh... promiňte... Jen sem se ho chtěl zeptat, kde najdu Gizma, víte?" řekl na svou obranu Daniel, ale jeho omluva zřejmě neměla účinek, který předpokládal, protože lidé v kasínu i nadále histericky uskakovali před ústím jeho odjištěné zbraně. Kdesi zařinčel převržený výherní automat. V nastálém zmatku Daniela napadlo, že by měl upoutat pozornost a uklidnit lidi. Namířil pistolí do vzduchu a vystřelil. Do místonsti vpadl řemeslník opravující díru ve střeše. Míra decibelů v kasínu se ještě více zvedla. Několik lidí dokonce začalo vyskakovat po dvojicích okny. Většina do trojice přibírala i automaty a bedny pálenky. Situace se zdála přinejmenším zmatená.
"Co se to tu u všech zkurvysynů děje??" zahřmělo od dveří s cedulkou "Gizmo". Stál v nich ohromně tlustý muž podpíraný svalnatým bodygárdem.
"Co je to tu za bordel??" zakřičel znovu. "Kde je ostraha?? Ronalde??"
"Ano, pane...?" Zapištěl dvoumetrový ozbrojenec, který se snažil za zády schovat kulečníkový stůl, napůl vynesený z místnosti. Zbytek pověřenců, kteří mu s ním pomáhali nebylo možno nikde spatřit.
"Co se to tu sakra děje, Ronalde?? Kdo je za tohle zodpovědný??" V místnosti se zvedl les rukou, kteří ukázali na Daniela, který, jakoby na potvrzení své viny, zamával nervózně s pistolí. Než stihl cokoliv říct, přiskočil k němu bodygárd. To nevypadalo dobře.

"Pusť ho Izo..."
Daniel spadl tváří na podlahu a vykašlal chuchvalec sražené krve. Celé tělo ho nyní bolelo od rychlého sledu úderů, kterého se mu před chvílí s takovou štědrostí dostalo. Měl velice bolestivě naražené pravé koleno a problémy s pohybem čelistí. Jedno žebro měl možná zlomené, ale to se nemohlo rovnat bolesti pramenící z roztržené tváře.
Vlastně se mu to docela začínalo líbit. Podepřel se lokty a pomalu se podíval před sebe. Gizmo seděl za pracovním stolem a shlížel na něj. Izo si vedle něj ošetřoval rozmlácené pěsti.
"Nepředstavíme se?" zeptal se ironicky Gizmo.
"Já... víte... jsem Daniel a jdu... víte... Gerl! Cherl! GRUAAK!! (Tohle vážně nechtějte nikdy vidět)... víte... Já jdu zabít toho temnýho vodníka..."
"Vodníka??"
"A taky starostu..."
"Starostu...? Ty deš zabít starostu?? Darkwatera??"
"Jo... proto sem sakra tady..." Daniel se zhluboka nadechl a pomalu se zvedl do sedu.
"Tys přišel pro práci a zabils mi zákazníka??"
"Promiňte, pane Gizmo," zakňučel Daniel. Když na boku necítil svou pistoli, připadal si jako v pasti. Gizmo se zaklonil a sepjal ruce.
"Stáls mě hodně peněz, sráči..." řekl po chvíli zamyšleně. "Tak ujednáno. Když Darkwatera zabiješ, tak jsme si kvit. Když ne..." Gizmo provedl gesto, které ve všech epochách lidstva znamenalo: "Uříznu ti hlavu". Daniel mělce polkl a pokusil se o usměv.
"A kde toho vodníka najdu?"
"V jeho obchodě. Izo ti dá vybavení. Chci mít na stole Darkwaterovu hlavu ještě dneska." S těmi slovy se sklonil nad papírování a dál si Daniela nevšímal. Izo přešel k polici a vytáhl z ní loveckou pušku, dva zásobníky a červené tričko. Smysl trička Dan pochopil, až když si na jeho zádech přečetl nápis: "Gizmovi řezníci". Pokrčil rameny a oblékl si ho. Co mu ale opravdu udělalo radost, byla puška. Nebyla to sice jeho oblíbená pistole, ale přesto náhle cítil, jak se mu zvyšuje sebevědomí a rozvaha. Tohle byl jeho živel. Přehodil si jí přes rameno a vyšel z kanceláře. Kasíno už se stihlo zregenerovat a opět fungovalo, jako před tím smutným incidentem. Dokonce i střechu už opravoval někdo jiný. Prošel místností a vyšel ven. Slunce ho udeřilo do tváře a vyskočily mu po těle kapičky potu. Byl v adrenalinovém opojení a nemohl se dočkat, až svou novou flintu vyzkouší. Uslyšel štěkot po své levici. Před domem sousedícím s kasínem stáli dva místní, které ohrožoval zablešený ořech. Daniel vzal pušku do ruky a zalícil. Pes se zakňučením odlétl stranou. Daniel si prohlédl výsledek svého snažení a pak se usmál. Těžko říci, jestli kvůli účinnosti zbraně, nebo kvůli účinku zpětného rázu na zlomené žebro. Jenom doufal, že ten vodník bude mít početnou ochranku.
Majitel domu, který stál kousek od něj, se s úlevou podíval na psa a otočil se k Danielovi. Usmál se na něj a s napřaženou pravicí se k němu spěšně vydal. V půli cesty sáhl do kapsy a začal v ní něco lovit. Tohle se Danielovi vůbec nezdálo.

"Cože?? Došly ti náboje??"
"Tak... znáte to..."
"Je Darkwater po smrti??"
"víte... ještě sem ten obchod nenašel..."
"Tak jak ti kurva mohly dojít náboje??"
"Jako že... byl tam ten pes, a teď do toho ty lidi..."
"Jakej pes?? Jaký lidi?? Tady máš ještě jeden zásobník a jestli jedna z těch kulek nepozdraví Darkwatera, tak ti natrhnu prdel! Rozumíš co ti řikám??"
"Ano, pane Gizmo..."

Daniel zašlápl cigaretu a podíval se na barák před sebou. Nikdy by sice nevěřil, že vodník může žít v obchoďáku, jenomže tady bylo jeho jméno napsáno na stěně, takže nebylo pochyb. Dva hlídači před vchodem by zřejmě mířili na radšporpióna někde za ním i za normálních okolností, ale Gizmův červený dres nenechával prostor pro diskuzi. Daniel nabil pušku a vstoupil dovnitř.
"Kterej z vás je ten Darkwater?" řekl bez představení. Uprostřed místnosti stál malý muž a po jeho levici dva strážní v kožených vestách. Bylo celkem jasné, kdo je ten vodník, a tak nabil pušku. Dříve, než však stačil zamířit už jeden ze strážců ležérně držel pistoli a usmíval se.
"Víš, že mě vždycky dostává," řekl. "jak všichni Gizmovi zabijáci nosej jeho jméno na tričku. No neni to sranda?" Spolu s ním se dal do smíchu i ten druhý. Daniel se nad tím zamyslel a zachechtal se taky.
"To teda je!" přikývl a ustřelil pozornému hlídači hlavu. Smích druhého ze strážců ustal. Tvářil se nyní překvapeně a vyděšeně. Sáhl po pistoli.
Daniel byl bohužel rychlejší. Plynulým pohybem pušku nabil a střelil protivníka do hrudníku.
"S váma je psina, chlapi!" Zasmál se a nabil potřetí. Namířil pušku na stojícího starostu a střelil ho do hlavy. Ten sebou škubl a po místnosti se rozlétla sláma. Hadrový panák dopadl na zem.
Daniel se nervózně rozhlédl po místnosti. Takovéhle nestandartní situace mu vždy uměly zamotat hlavu a toto nebyla vyjímka. Kromě mrtvol dvou bodyguardů a jednoho slaměného strašáka tam nikdo nebyl. Spěšně se otočil k odchodu, když mu na tváři přistála pěst jednoho ze strážných, kteří stáli venku. Spadl dozadu naznak a vyrazil si dech. Muž si na něj klekl a za pomoci druhého, který právě dorazil, ho spoutali. Jedny z dveří, vedoucích do místnosti, se otevřely a v nich stál nedbale oholený muž v županu. Změřil si Daniela pohledem a otočil se k ochrance.
"Co takhle prodat těm Gizmovejm zabijákům ňáký tlumiče, Robe?" Rob kývl a Kilian se opět šouravým krokem vrátil do ložnice.

Daniel vzal zavšivenou deku a utřel si s ní krev z tváře. Do této cely ho hodili asi před hodinou, takže postupně si začal uvědomovat, jak je to tam ošklivé. Co ale bylo nejhorší? Sebrali mu pušku! Na jeho pistolku neměla, ale bez ní si teď připadal jako krysa, co se utopí v řezníkově mrazáku, když vypadne proud. Svírala ho neskutečná bezmoc a ponížení. Sedl si na dřevěnou postel a zapálil si. Natáhl kouř do plic a rozkašlal se. Ta sláma mu asi někde musela navlhnout. Vztekle cigaretu odhodil a opřel se, protože klíč zrovna začal rachotit v zámku.
Dveře se otevřely a v nich stál strážný. Změřil si ho pohledem a pak udělal krok stranou. Dovnitř vstoupil starosta. Svůj župan a trepky zatím vyměnil za nebezpečně vyhlížejicí oblek odpovídající nejnovějším nájezdnickým trendům a ke kolenu si pověsil naleštěný revolver. Udělal několik kroků směrem k Danielovi a ukázal na něj prstem.
"Ty ses mě pokusil zabít, zmrde! Je něco, co bys chtěl říct na svou obhajobu??"
"Dostanu zpátky tu pušku?"
"Nenapravitelný zabiják - nebezpečný pro společnost. To nám bude stačit. Jdeme..." Otočil se a dal se na odchod.
"Zejtra tě čeká šibenice, kamaráde!" Zavolal ještě přes rameno, než strážný stihl zavřít.
Daniel upadl do deprese. Natáhl se pro odhozenou cigaretu a opětovně si jí zapálil. Povzdechl si. Takže mu tedy pušku vrátit nechtějí. Natáhl se na posteli a pokuřoval. Neměl tušení, jak vysvětlí Waynovi, že úkol nesplnil. Asi ho to zklame, ale až ho zas uvidí, tak se mu aspoň omluví.
Myšlenku mu opět přerušilo rachocení v zámku. Dveře se otevřely a v nich stál strážný, kterého viděl před chvílí.
"Hej...! kámo...! spíš...??" šeptal strážný. Daniel se posadil.
"Tohle se nesmí, ale..." hlídač se rozhlédl po okolí a pokračoval: "...ale jestli ti zbyly ňáký prachy, tak bych ti možná moh splnit něco na způsob posledního přání, jestli mi rozumíš..." Daniel moc nerozuměl, ale přikývl.
"Už ti zabavili věci?"
"Zabavili mi pušku..."
"Peníze! Vzali ti prachy??"
"Ne."
"Vydíš, že to de... Co bys chtěl? Snad ňákej denaturák? Ňákej fet? Nebo třeba ňějaký měkký maso??" Strážný šibalsky mrkl.
Daniel se podíval do prázdna a prudce se zamyslel.
Měkký maso??

Starosta vyšel na plošinu se šibenicí a rozhlédl se po davu pod ním. Sešlo se tu opravdu hodně lidí - alespoň 300. Měl rád publicitu. Zhluboka se nadechl a nasadil smrtelně zachmuřený výraz.
"Přátelé... Dnes jsme se tu sešli, abychom soudili velice nebezpečné individuum, které postihlo naší mírumilovnou a přátelskou komunitu." Dav se rozběsnil a sem tam z něj někdo vystřelil do vzduchu.
"Jak už jsem říkal při jednom z minulých procesů... občané! My nesmíme dopustit, aby naší komunitu zachvátilo násilí a protidemokratické myšlenky!" Dav šílel ještě víc. Nikdo z něj neměl ponětí, co znamená občan či demokratická myšlenka - Znělo to ale dobře.
"Nebojte se však, přátelé! My to nedopustíme. Od toho tu také jsme. Tím myslím mě a naší proslavenou hlídku. Vzdejte čest našim ochráncům!" Lidé začali radostně hvízdat a mávat policistům, kteří s odstupy stáli kolem celého davu.
"Přejděme tedy k souzenému! Za zabití půltuctu strážných, pokus o atentát na mne a brutální zmasakrování jedné... ehm... sociální pracovnice, je obžalovaný odsouzen k trestu smrti... oběšením!!" Dav překvapeně zatajil dech nad nekompromisní tvrdostí rozsudku (přestože šibenice visela na svém místě už od časného rána).
"Přiveďte odsouzeného!" zakřičel teatrálně starosta a napřáhl paži k cele. Dveře se otevřely a dva policisté z ní mezi sebou vyvedli Daniela.Vyvedli ho na pódium a dali ho na odiv lidem, kteří skučeli znechucením a házeli odpadky. Popravčí si ho zatím změřil pohledem a s úsměvem dobře odváděného řemesla začal trochu zkracovat lano.
Atmosféra popravy byla úžasná, když v tom někdo z davu vykřikl.
"Je to politický vězeň!"
Rozhostilo se ticho. Lidé stáli a nechápali. Policisté také. Nikdo přesně nevěděl, co to znamená.
"A případ je vykonstruovaný!" zavolal někdo další. Tentokrát se mezi lidmi začaly ozývat nesmělé souhlasy. Na dolní část schodiště vedoucího na plošinu vyběhl muž a otočil se k lidem.
"Starosta a jeho poskokové se nás těmito procesy snaží pouze zastrašit! My ale chceme lidovou revoluci!!" Lidé začali šílet naprosto stejně, jako když na pódium prve vylezl starosta.
"Copak někdo z vás viděl činit tohoto neprávem odsouzeného muže cokoliv nezákoného??" pokračoval řečník. Z davu se ozvala spousta kladných odpovědí, ale ty byly brzo "umlčeny" jako proti-revoluční.
"Vidíte, jak je s námi pod vládou kapitálu zacházeno?? Tak to zamezme, bratři!!" Dav se dal do pohybu. Lidé se začali vrhat na strážné stojící kolem a někteří se i pokoušeli dostat na pódium. Tam jim všakl cestu přehradili dva svalovci s elektrickými obušky. Na plošině jinak stáli už jen starosta, Daniel, popravčí a obrovský muž s jizvou přes celou tvář, který v podobných případech dělal Kilianovi osobní ochranu. Stáli a dívali se na bitvu dole.
"Dělej kreténe!" zakřičel histericky starosta na hromotluka. "Použij ty omračující granáty, co jsem ti dával!"
Ten odepjal z opasku jeden z válcovitých granátů, odjistil ho a mrštil s ním do nejhustějšího davu. Objevila se exploze a dva tucty lidí odletěly v cákancích krve.
"Ty kriple! Co to bylo??" řval Kilian a vytrhl mu jeden z granátů.
"Ty blbý hovado! To sou špatný! Tady nestojí flash, ale frag!"
"Soráč šéfe, ale víte... já víc než první písmeno dohromady nedám..."
Danielovu pozornost sice na chvíli upoutaly lidské končetiny létající po výbuchu vzduchem, ale nyní o dění opět ztrácel zájem. Opřel se o šibenici a nabídl popravčímu cigaretu.
"Máte tady takovej bordel pořád?" zeptal se ho nezávazně.
"Ale kdépak." mávl kat rukou. "To jen poslední dobou jde všechno do takovejhle sraček..."
Daniel mu vyjádřil podporu a pokuřoval, zatímco se na plošinu vyvalilo dvacet revolucionářů a přemohli dokonce i analfabetického svalovce. Starosta se vzpouzel, ale nakonec ho chytli a dotáhli k šibenici. Kat odhodil vajgla, otřel si čelo a bez změny výrazu upravil délku lana na Darkwaterovu výšku.
"Zbav-me-se-ty-ra-na..." skandovali lidé zatímco ho věšeli. Když se revoluční atmosféra vyšroubovala na maximum, vzal hlavní řečník samopal od jednoho z přemožených policistů a za jásotu davu s ním došel k Danielovi. Ten zatím seděl opřený o šibenici a v ruce držel skoro prázdnou flašku denaturáku, za kterého, podle zvyku, měl mít právo se naposledy napít.
Mluvčí lidu se postavil před něj se samopalem v napřažených pažích a zvolal: "Veď nás!" Danielovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že s ním někdo mluví. Otočil se na něj a nadzvedl obočí.
"Sžé?" zeptal se.
"Staň se našim generálníím tajemníkem, hrdino lidu!" nedal se řečník vyvést z rovnováhy. Daniel krkl a s dvěma krátkými přestávkami pro pád se nakonec postavil. Vzal od řečníka samopal. Ten se radostně otočil k lidem a vykřikl:
"Konečně máme nového bratra vůdce!" Možná by chvalořečil i některé jeho charakterové vlastnosti a ctnostné rysy, jenže do hrudníku mu zezadu vjelo několik střel. Daniel překročil tělo a s výrazem ohromného utrpení začal pomalu scházet ze schodů. Lidé chvíli koukali a nevěděli, jaká by měla být adekvátní reakce na nástálou situaci. Ten muž zastřelil vůdce revoluce, ale pokud byl předtím jmenován lidem do tohoto postu on, tak přece musel vědět co dělá! Daniel v polovině schodiště zakopl o vlastní nohu a toporně se skutálel až dolů. Někdo do ticha, přerušovaného jen nadávkami na schody, vykřikl: "Náš bratr vůdce potrestal odpůrce revoluce!" Lidem se ulevilo a začali Daniela oslavovat. Když už se kvůli tomu tak servali, tak z tý revoluce přece jen tak nevybruslí, ne?
Daniel vstal a vydal se pryč. Pak se ale zastavil a vystřelil do davu dvě krátké dávky. Někde ztratil svůj bloček a než ho najde, tak se mu bude pět čárek pomatovat snáz než jedna. Zatímco odcházel, s poledním sluncem v zádech, Lidé začali běsnit ještě více a lynčovali rodiny všech pěti mrtvých odpůrců.

Daniela probudil zvuk otevíraných dveří. Seděl v Gizmově křesle s nohama na stole a pokoušel se zaspat kocovinu. Když sem přišel, aby Gizmovi řekl, že starosta je po smrti, nebyl tu ani on, ani jeho bodyguard. Jeho stav tou dobou by se dal s trochou podsázky nazvat lehkou otravou alkoholem a tak mu žádné zábrany nezabránily v tom, aby pozvracel stůl mafiánského bosse a následně se vyspal v jeho křesle. Rozlepil oči a pokusil se ve večerním šeru rozeznat nově příchozího. Pohled měl neostrý a zamlžený, ale to mu nezabránilo v tom, aby rozeznal obrys sklopeného širáku.
"Nazdar Wayne..."
"Jak se daří, gringo?"
"Nevim... cítim se hrozně. Pochopils o co v tomhle šíleným městě de?"
"Nejspíš to, že jsi jediná autorita, co tu zbyla, gringo."
"Co to znamená, Wayne?"
"To znamená, že jsi absolutní vládce města, gringo."
"Jako bejvalej starosta?"
"Darkwater byl jen packal, kterej si myslel, že dokáže kontrolovat lidi jeho pseudo-autoritářstvím. Když dneska chceš držet lidi, tak je buď necháš v takový volnosti, že si tě ani nevšimnou a ty se budeš jen přiživovat, nebo lidi zmagoříš pro válku, nebo něco podobnýho. Pak bude zlej nepřítel a ne ty. Při stavu dnešní populace bys ale asi rychle skončil... Pokud se snažíš o cokoliv mezi těmahle dvěma cestama. Pokud prostě lidem kecáš do jejich věcí a diktuješ jim, co nesměj, tak musíš bejt buď kurva dobrej manipulátor, aby s tebou všichni souhlasili, nebo bůh, kterýho se každej bojí. Pokud něco z toho nejsi, tak se vždycky najde někdo, kdo si bude myslet, že to dokáže dělat líp než ty..."
"Co je s Gizmem, Wayne?"
"Když zjistil vzpouru proti Darkwaterovi, tak jim šel říct, jak miluje revoluci. Řek sem, že je to odpůrce..."
"Je mrtvej?"
"Je, gringo."
"Co bude se mnou, Wayne?"
"Ty si vezmeš tuhle kancelář a budeš si užívat moci a postavení. Já ti zatim budu vyřizovat nezbytný formality."
"Co je to formalita?"
"Nepříjemná záležitost, která sice patří k vládnutí, ale ty se s ní nebudeš muset zaobírat."
"Jak se ti za všechno odvděčim, Wayne?"
"To nech, gringo... od čeho jsou přátelé?"

A jak si tak žil jako král, zemřel jednou hrozivou smrtí, když omylem zapálil velkým kubánským doutníkem sto osmdesát let starou skotskou, kterou se polil poté, co se o něj postaraly dvě dorostlé devatenáctileté mulatky.
Tak už chápate, proč není dobré stát se maniakálním zabijákem?


Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist