Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


HARLEY - Hrob neznámého poutníka

Kapitola 1.: Proti "zlu"

"Samy! Samy pojď sem!" Velký šedivý pes přestal čumákem postrkovat prázdnou zapáchající plechovku z hromady odpadků, pozvedl hlavu a podíval se na svého pána. Starší zarostlý muž v otrhané červené košili a kdysi modrých džínech postával se zklamaným výrazem u křivé rozpadající se nástěnky a kroutil hlavou. Pes pomalu přišel a prohlížel si střídavě svého pána a nástěnku. "Smůla Samy, dneska zase nic pro nás." Pes se zadíval pánovi do očí a přestal vrtět ocasem, jakoby rozuměl každé slovo. "No co..., půjdem se najíst, ne?" Pes zaštěkal a znovu začal vrtět ocasem. Oba odcházeli směrem do centra...

Špinavé město se právě probouzelo k životu. Na zaprášených ulicích tiše postávali první dealeři jetu a pár šlapek, jinak byl všude klid. Nízké polorozpadlé domy lemující hlavní ulici nutně vyvolávaly depresivní pocity v každém kdo sem vstoupil. Přímo pod okny, z nichž už jen pár se mohlo chlubit tabulkami skla ve shnilém rámu, byly hromady rozličných odpadků, zdroj obživy několika nejnuznějších místních obyvatel, většinou závislých na alkoholu a neschopných jakékoli jiné činnosti než žebrání a vyspávání na chodníku. Zápach odpadků, do nichž celý den neúnavně pražilo slunce, i vedle ležících lidských trosek doslova visel ve vzduchu. Vítr, který by jej aspoň na chvíli rozehnal byl v těchto končinách vzácností.

Muž se psem po boku vstoupili do budovy, jež se jako jediná honosila oprýskanou plechovou cedulí se špatně čitelným nápisem "Hospoda". Jakkoli hrozně vypadala hospoda zvenčí, uvnitř se zdála relativně uklizená. Stará prkenná podlaha sice občas zaskřípala, ale byla čerstvě zametená. Na každém stole byl ubrus - pravda, některé puntíkované až tak moc neladily k ostatním pruhovaným, ale takovými věcmi se tady nikdo nezabýval. Barový pult i židličky z krásného leštěného dřeva se zdály být ve vzácně zachovalém stavu a ačkoli tu právě vysedávalo několik místních zašpiněných štamgastů, celou místnostní se rozléhala příjemná neznámá vůně.

"Co si dáš?" Promluvil zpoza pultu hrubým hlasem mohutný hostinský. Muž si sedl na volnou stoličku, sáhl do kapsy a podíval se na pár mincí, které našel. Položil si je před sebe, ještě jednou je přepočítal a poručil si pivo. Pes se usadil vedle něj a trpělivě čekal. Minuty ubíhaly, muž pořád cucal první pivo a u vedlejšího stolu se pár chlapů hádalo kvůli kartám. Jinak byl klid. Barman utíral pult a rozhlížel se po hospodě. V tom si někoho všiml za oknem. "Larry, ty parchante! Nemysli si, že tě nevidim! Kdy už mi vrátíš ty prachy?!" Zlostí praštil pěstí do pultu. "Počkej, až tě potkam... už mi neutečeš...," zamumlal si už jen tak pro sebe a ujistil se, že má pořád za páskem svůj revolver. Nalil si panáka místní kořalky a dění v hospodě se zase vrátilo do normálu. Cizí problémy už dávno nikoho nezajímají...

Klidné dopoledne narušil až další příchozí. Cizinec. Vysoký, svalnatý, od pohledu bojovník s drsnou vizáží se rozhlédl po hospodě a všichni přítomní náhle ztichli. Kevlarová zbroj a velká futuristicky vyhlížející puška budila u místních povalečů respekt. Cizinec zamířil rovnou k barmanovi. Požádal ho, zda by nemohli jít kousek stranou. Krátký rozhovor se náhle změnil v hádku, barman sáhl po revolveru, ale cizinec byl rychlejší. Jeho puška jen zahvízdala a tlusté tělo na špatné straně hlavně dopadlo na zem s velkou opálenou dírou v hrudi. Chvilkové hrobové ticho vystřídal shon a rámus padajících židlí a hospoda ve vteřině ztratila všechny zákazníky. Po hostech zůstaly jen stoly plné nedopitých skleniček a poházených karet. Všichni se v panice rozutekli. Všichni kromě jednoho.

Otrhaný muž dál seděl u baru a právě s naprostým klidem dopíjel svoje pivo. Jeho pes stále trpělivě seděl vedle a čekal.
"Hej, ty..., válečníku," promluvil cizinec.
Muž položil prázdnou sklenici, sebral zpátky svoje mince a na výzvu nereagoval. Jen jeho pes se zvedl z podlahy a zavrčel.
"Slyšíš sakra?! Někoho hledám."
"Nejsem vodsuď," odpověděl muž otráveně a pohladil vrčícího psa.
Cizinec přistoupil blíž. "Hmm, myslel sem si to. Vypadáš, že už máš za sebou dlouhou cestu."
"Ne..., tohle mam na sobě kvůli tomu, že novej oblek mam zrovna naproti v čistírně..."
Cizinec se zasmál. "Máš smysl pro humor a seš i dost odvážnej... Ty se mě asi nebojíš, viď?"
"Proč bych se bál..., právě si mi zaplatil pivo," ohlédl se na mrtvého barmana.
Cizinec se znovu usmál. "Jo..., ale tasil první... Takže to byla vlastně taková pozornost podniku." Hodil si pušku přes rameno a sáhl do kapsy. "Dej si na mě ještě jedno zas třeba někde jinde, válečníku..." Na pult hodil pár lesklých mincí. "Já tu mam ještě nějakou práci," řekl zamyšleně a tak rychle jak se objevil, zase zmizel.

Za chvíli byly slyšet rychlé kroky na schodech. "Už vypadnul?" Nakoukl dovnitř starší pán v zachovalém obleku.
Muž si ho krátce prohlédl a kývnul.
"Tak nečum a padej taky!"
"Proč se..."
Starší pán vytáhl z pod saka upilovanou brokovnici. "Protože mi to tu patří a teď zavíráme, jasný?"
Muž shrábnul z baru mince od cizince a zvedl se ze stoličky. "Klid, krve bylo dost...," řekl klidně a pomalu odešel na ulici, následován věrným psem.

* * * * *

Vzácné, bezdomovci vyhledávané stíny se již pomalu přehouply na neodvratnou cestu k východu. Život ve městě byl v plném proudu. Od rána ubylo z ulic několik dealerů, kteří měli už asi pro dnešek vyděláno a naopak přibylo pár hloučků feťáků. Snadno se na nich poznalo, jak dlouho už takový život vedou. Ti méně zkušení vedli mezi sebou hlučné diskuse, často doprovázené výbuchy smíchu, ti zkušenější už jen tupě postávali na chodníku nebo se pomalu belhali schovat někam do hospody. Nejhorší z nich už byli jen polehávající lidské trosky v rozervaných šatech. Stává se, že takoví klidně padnou uprostřed ulice a už je nikdo neprobudí. Ne že by se o to snad někdo snažil, ale stejně už to nemělo cenu...

Muž se psem opět kráčeli depresivní ulicí, pomalým krokem směřujíce na předměstí. Náhoda tomu chtěla, že z vedlejší ulice právě přicházel záhadný drsně vyhlížející cizinec.
"Hej..., válečníku, kam máš namířeno?" Zavolal.
Podivná dvojice - chudák a pes zastavila. Muž počkal až cizinec přijde blíž. "Jinam."
"A to jinam je kde?" Vyzvídal.
"Všude kde je práce... Vydělat prachy a jít zas dál," odpověděl muž klidně.
"A co děláš?"
"Poslední dobou cokoli..., když sou za to prachy."
Cizinec vytáhl z pouzdra pistoli. "Uměl bys to s tímhle?"
Muž si pistoli detailně prohlédl a potěžkal. "Asi jo," vracel jí zpět do rukou cizince. "Ale s touhle se cejtim líp." Pod odhrnutou košilí se na chvíli zableskla daleko větší pistole, ale než cizinec stačil identifikovat, skryla se zase pod potrhaným oděvem.
"Hm, pěkná..."
"Jo..."
Cizinec se na chvilku odmlčel a pak pomalu pronesl: "Mám pro tebe nabídku. Vypadáš, že se hned tak něčeho nelekneš, nemáš co ztratit a máš dost velkou bouchačku na to abys mi kryl záda... Nějakou tu přestřelku už si zažil, ne?"
"Možná...," zabručel muž a na chvíli se zadíval do země jakoby zavzpomínal na staré časy.
Cizinec marně zkoumal pohledem co je na navátém písku tak zajímavého. "Tak bereš?"
Muž se probral ze vzpomínek. "A kdo nebo co je vlastně to po čem jdeš?"
"Zlo...," odpověděl cizinec bez váhání. Vypadalo to, že v tomhle má opravdu jasno.
"Jaký... zlo?"
"Vlastně jakýkoli... Je to relativní... Co je zlo pro jednoho, muže bejt dobro pro druhýho... A dobrý skutky sou dneska potřeba všude."
Muž uznale pokýval hlavou. "A za to se teď platí?"
Cizinec vyloudil na své drsné tváři lehký úsměv. "No, začínal sem s devítkou a leguánem na špejli... Myslim že to občas hodí dost i pro parťáka..." Znovu si prohlédl siluetu otrhaného chudáka. "Aspoň čtvrtinu zisku..."
Chudák se mu podíval do očí. "Polovinu," řekl pevným nesmlouvavým hlasem.
Cizincův opětovný úsměv dával tušit souhlas. "Vítej na palubě..., auto je támhle."

Prastarý oprýskaný Chevrolet byl očividně poznamenán již mnoha boji. Muž přejel rukou po několika průstřelech v kapotě. "Většina už jich tam byla, když sem tohle nedávno našel i s mrtvolou majitele za volantem," poznamenal cizinec a s hlasitým skřípotem zabouchl dveře vozu. Dojem ze zevnějšku auta se pohledem na interiér ani trochu nezlepšil. Většina součástí v barvách oxidu železa, přístrojová deska už asi dávno dosloužila a své místo opustila, z čalounění zbyly jen cáry. Skoro všechno zde bylo různě poopravováno rozličnými materiály, které nějak zázračně držely auto pohromadě.

Pes se uvelebil na zadním sedadle a spokojeně ležel.
"Hele já se vlastně ani nepředstavil...," vzpomněl si cizinec ještě než nastartoval. "Jmenuju se Wesson."
"Hmm."
"No a jak mam řikat tobě?"
"Říkej mi jak chceš... Jménem mi nikdo neřek už léta." Muž se opět na chvíli ponořil do vzpomínek.
"Co teda třeba Válečník, Válečníku?" Nenechal se odbýt.
"Jo..., skvělý..., necham si to natisknout na vizitku..., Wessone."
Wesson se zatvářil spokojeně, načež spojil nějaké dráty u volantu a Chevrolet se s klepáním a vrzáním rozjel, odvážejíce dva nové společníky vstříc všeobjímající náruči pustiny.

Kapitola 2.: Nájemný hrdina

Několik potulných potkanů vyhřívajících svá zmutovaná tělíčka na předměstí náhle z celodenního poklidu vyrušila podivná pohybující se a hrozivě rachotivá věc. Déle již nečekali a rychle zmizeli v jedné ze spousty vyhloubených nor. Zpuchřelá a značně ojetá předválečná pneumatika jen těsně minula posledního hraboše. Náprava lehce zaskřípala, auto se zhouplo a nora se zase trochu zasypala všudypřítomným pískem a prachem...

Chevrolet pomalu projížděl neobydlenou periferií dalšího z válkou zničených bývalých velkoměst. Vypadalo to tu stejně jako všude jinde. Depresivní obrázek pustých rozvalin starých domů, které pomalu pohlcoval okolní písek a jejichž jedinými obyvateli jsou odolní pouštní potkani nebo škorpióni. Komunita lidí žije již jen na malém území v bývalém centru.

Opravené ruiny zde poskytovaly jediné přístřeší. Nové domy byly vzácností a výsadou větších měst. Wesson zastavil u jednoho z prvních obydlených domků. "Sme tady." Vystoupil z auta, protáhl si rozlámaná záda z dlouhé únavné cesty po nerovném povrchu a rozhlédl se kolem. "Někde tady je náš další kšeft..."
Válečník se opřel o kapotu auta a rozepínal si košili. "Sakra další," zaklel a shýbl se pod auto, pátraje po utrženém knoflíku. "Jo jen tak mimochodem..., co je to za kšeft?" Zeptal se oprašujíc nalezenou cennost.
"Budeme lovit. Někdo udělal blbost a má za to zaplatit."
"Takže se bude zabíjet? Nevim jak ty, ale nejsem nájemnej vrah," řekl klidně snažíc se vrátit košili do původního stavu.
"Klid..., to právě nesmíme. Za mrtvolu nebudou žádný prachy. Asi, si to chce vyřídit sám..." Wesson vyndal z auta svojí pušku, hodil si ji přes rameno a zabouchl dveře. "Všechno se dozvíš až tam. Teď se dem něčeho napít."
Válečník se netvářil zrovna nadšeně. "Pěkně to začíná...," zabručel si jen tak pro sebe, utržený knoflík schoval do kapsy a následoval Wessona do centra.

Zamířili do místní hospody. Nebyla zdaleka tak pěkná jako v minulém městě, ale o to víc tu bylo narváno. Pro místní lidi to tady byla jediná kultura, kterou znali a tak většinu vydělaných peněz propíjeli v tomhle zaplivaném lokále, nekonečně debatujíce o svých malicherných problémech. Wesson poručil dvě piva a oba mlčky seděli u baru a pozorovali zdejší život...

Poklidné odpoledne náhle narušil křik z venku. Se zákazníky hospody to ani nehnulo. Ani tady cizí problémy už nikoho nezajímají. Válečník ale okamžitě vyběhnul ven. Wesson šel pomalu za ním. Na ulici stál farmář v roztrhaném oblečení s četnými fleky od krve. Byla čerstvá. Vytékala hlavně z ošklivě vypadajících ran na zádech. Dostal asi pěkných pár ran bičem. "Svině... svině...," opakoval a hrozil rukou do dáli.
"Co se vám stalo?" Zeptal se Válečník.
"Ty svině... chtěli mě okrást... a... unesli Katy!"
"A kde je máte?"
"Přepadli mě kousek za městem... Prosím... pomozte! Utíkali na východ..."
"Deme Wessone!"
Rychlým krokem došli k autu. Nebylo kam spěchat, únosci utíkali po svých...

Válečník jako první zpozoroval únosce. "Támhle vlevo... Nadjeď jim."
"V klidu, mám to."
Smýkající se pneumatiky zvířily kolem auta trochu jemného pouštního písku, jak Wesson prudce zabrzdil kousek před budoucí kořistí. Připravil si hrozivou pušku a čekal. Válečník si jen stoupl vedle auta. Skupinka pěti překvapených únosců dorazila za chvilku. Zastavili se asi deset metrů před autem. Oblečeni v kožených bundách a džínech nevypadali nijak hrozivě. Jen tři z nich měli na pásku pouzdro s pistolí, ostatní byli ozbrojeni chladnými zbraněmi.
Katy měla svázané ruce, jinak vypadala v pořádku.
"Co chceš?" Zakřičel jeden z nich.
"Tu holku," odpověděl Válečník.
Bandita se rozesmál. "To si fakt myslíš, že jí teď hned jako pustim nebo co?"
"Bude to pro tebe nejlepší, blbče," řekl klidně Wesson.
Únosce se touto poznámkou zřejmě cítil dotčen a tak tasil zbraň. Než však stačil namířit, Válečník dávno vypálil ze své upravené pistole. Na tuhle vzdálenost to útočníkovi utrhlo velký kus tkáně z ruky a přeražené kosti se v mžiku provětrávaly na čerstvém vzduchu. Zbraň z bezvládné ruky vypadla do písku. Její šokovaný majitel řval bolestí a válel se po zemi. Ostatní únosci byli celou věcí tak vystrašeni, že nechali Katy stát kde byla a rozběhli se pryč.
"Dobrá ráže...," řekl uznale Wesson.
Válečník pistoli zase ukryl pod košili a mlčky rozvázal Katy ruce.
"Tak to by sme měli. Teď tě holka vrátíme domů a pak máme eště spoustu práce," poznamenal Wesson, když už startoval auto...

* * * * *

Otec Katy netrpělivě očekával návrat svých hrdinů. Když viděl přijíždějící auto a v něm svou dceru, bylo vidět, jak z něj spadl strach. Objímaje osvobozenou Katy nešetřil zubožený farmář slovy díků...
Wesson pomalu vystoupil z auta. "Jo, jo, dobrý, dobrý... hlavně se uklidni."
Farmář se na něj udiveně podíval.
"No co je? Nemyslíš, že bysme si zasloužili trochu... ehm.. uznání?"
Farmáře hned opustila dobrá nálada a tvářil se zase ustaraně. "Ale já... já nic nemám... Nemám čím bych vám zaplatil, sotva se uživíme..."
Válečník odstrčil Wessona stranou. "Nebojte se, nikdo po vás nic nechce," sáhl do kapsy a podal mu pár drobných. "Tady. Jděte to zapít... Nevypadáte moc dobře."
Překvapený farmář přijal peníze a podal Válečníkovi ruku. "Ještě jednou vám děkujeme... Kdyby bylo na tomhle podělanym světě víc lidí jako jste vy..."
"Nechte toho. Jsem jenom obyčejný tulák a nejsem na tom o nic líp než vy."
Farmář a jeho zachráněná dcera spokojeni odešli někam do postraní uličky...

"Co to kurva děláš? Takhle se z tý tvý chudoby nikdy nevyhrabeš!" Rozčiloval se nad jeho činem Wesson.
"Ty... To si jako myslel vážně, něco po něm chtít za malou pomoc? Seš pěknej hajzl Wessone..., zklamal si mě."
"Co to kecáš sakra? Z čeho si myslíš že mam asi žít? Nemůžu pořád dělat dobrý skutky..."
Válečník ho přerušil. "Co? Podivej se na sebe... Peněz máš dost a stejně si chtěl vobrat i toho největšího chudáka... Ne, nevěřim že ty bys někdy udělal dobrej skutek..." Písknul na psa, který opodál prozkoumával cosi co by mohlo obsahovat něco poživatelného. "S tebou... já sem skončil." Naposledy se podíval Wessonovi do očí, sáhl do auta pro pytel se svými věcmi a pomalu odcházel do nitra města.
Wesson jen zkoprněle stál a zíral za ním. "Jen si jdi! Jdi si ty žebroto... Dyť já tě nepotřebuju..., šlo to předtim, tak teď to zvládnu sám taky!" Naštvaně praštil puškou na sedadlo. "Kurva...," odplivl si. "No nic Wessi, tohle zvládneš...," řekl si už jen tak pro sebe a přemýšlel co dál. Válečník, aniž by se jedinkrát otočil, zašel již do vedlejší uličky a ztratil se v městské zástavbě...

Kapitola 3.: Ve tvých šlépějích...

Neúnavně žhnoucí slunce se již pomalu přibližovalo ke vzdáleným hřebenům pohoří, které vytvářelo celý západní horizont, oddělující vyprahlou poušť a rozsáhlý oceán. Válečník se víceméně bezcílně toulal městem, s nadějí, že snad konečně někde zavadí o nějakou práci. "Tak sme zase sami, kamaráde, viď?" Pes zvedl hlavu a zaštěkal. "Jo, já vim. Takhle to bude lepší." Pes zavrtěl ocasem a čenichal kolem sebe. "Ale s penězma sme na tom zle, Samy...," povzdechl si. "Nevim co bude dneska k večeři..." Právě když se Válečník chystal se svou žádostí o práci oslovit dalšího obchodníka, zazněl městem výstřel. A hned druhý..., třetí... Válečník i pes se ihned rozběhli tím směrem...

* * * * *

"Chcípneš ty hajzle!" Řval muž v bílém obleku. Kryl se v okně svého velkého domu a občas vykoukl a vystřelil směrem k Wessonovi. "Dělejte chlapi, zabte ho!" Mával rukou směrem z okna a vzápětí ven z domu vyběhlo pět mužů a zaklekli za všudypřítomné haraburdí na ulici. Wesson se kryl v rozvalinách domu na druhé straně ulice. "Svině. Kolik tam těch goril eště máš," nadával jenom potichu pro sebe, zatímco rychle měnil prázdný zásobník v pušce. "Slyšíš mě?! Mě se neschováš!" Zaznělo zase z protějšího domu. "Poznáš že to byl blbej nápad napochodovat do mýho domu..." Wessonovi se konečně podařilo aktivovat pušku. "Uvidíme kdo se vzdá!" Zamumlal, vykoukl z úkrytu a vypálil rychle tři rány a zase zaklekl. Následovala salva z duhé strany, ale olověné projektily se již jen zavrtávaly do předválečného zdiva. Jeden muž z ochranky vystřelil už naposledy a s velkou vypálenou dírou v boku klesl k zemi. "Ste pomalý, hoši...," ušklíbl se Wesson připravoval se na další střelbu.

Znovu se ukázal nepřátelům a chtěl vystřelit. Než však zmáčkl kohoutek, srazila ho zpátky k zemi ukrutná bolest v rameni. Tentokrát byl jeden z členů ochranky rychlejší. V tom se na scéně objevil přibíhající Válečník. Jediným výstřelem chlapovi za hromadou beden udělal z obličeje nepěknou podívanou a před pomstou zbylých dvou střelců se ukryl skokem za zeď poblíž Wessona. "Proč seš tady?! Zakřičel na něj Wesson, odtrhávaje kus rukávu na obvázání krvácejícího ramena. "Je jich přesila... Nemam rád nerovnej boj," odpověděl a dvěma výstřely vyřídil dalšího chlapa z ochranky. "Ale jestli pomoc nepotřebuješ... Stejně to vypadá na břídily." Wesson utáhnul improvizovaný obvaz a vzal znovu do ruky pušku. "Pomoc se hodí, nečekal sem jich tolik," řekl a pak oba na ráz zaútočili přes ulici. Po krátké přestřelce konečně padli i poslední dva ochránci bosse v bílém.

Válečník nabil zbraň a zasunul jí zpátky za opasek. "Teď je to na tobě. Řekneš mi aspoň co je to zač?"
"Je to ganster. Jmenuje se Scarti. Pěknej hajzl. Ale potřebuju ho živýho pro jinýho hajzla z Rena," vysvětloval Wesson zatímco sledoval, co Scarti udělá.
"Myslel sem si to. Poctivej člověk dneska k takovejm prachům nepříde...," řekl Válečník a chystal se odejít.
"Už zase? Ty sis tu svojí podělanou dobrotivost eště nerozmyslel?"
"Nic si nepochopil. Nepřišel sem se k tobě přidat... Jen je zase na světě vo pár hajzlů míň a to je hlavní..."
Wesson mu na to chtěl ještě něco říct, ale zpozoroval, že mu Scarti chce uprchnout druhým východem. Vyskočil z úkrytu a rozběhl se za ním. Scarti mířil do chudinské čtvrti a Wesson za ním.

Ganster běžel a občas bez míření vystřelil za sebe. Přesto ho Wesson doháněl. "Jednou ti dojdou náboje, ty šmejde," říkal si v duchu a kryl se před jeho střelami. Jinak prázdnou ulici právě někdo přecházel. Scarti do něj nejdřív málem vrazil, pak si ale uvědomil svojí šanci. Chytil chudáka a skryl se za něj jako za živý štít. K hlavě mu přiložil pistoli a čekal. V zápětí se zpoza rohu vyřítil Wesson a Scarti po něm několikrát vystřelil. Zase minul a tak se Wesson stačil schovat zpátky za roh.

"Hej! Co seš kurva zač?! Ty mě nechceš zabít, že ne? To už bys totiž dávno udělal." Zavolal Scarti a dál držel své rukojmí. "Seš nějakej ranger nebo co sakra?"
Wesson se kryl za rohem domku a přemýšlel co teď. V muži s pistolí u hlavy totiž bezpečně poznal zuboženého farmáře, kterému dnes zachránil dceru. "Nejsem žádnej podělanej ranger," řekl a pomalu vykročil zpoza rohu s puškou namířenou na Scartiho. "A co chceš dělat s nim?"
"Toho teď klidně zastřelim, jestli vodsuď hned nevypadneš, ty šmejde. Prostě na mě zapomeň ať už si kdo si."
Wesson už stál přímo proti Scartimu, na vzdálenost asi patnácti metrů. "A proč by mi na něm mělo záležet?"
"Seš jeden z těch zasranejch hrdinů, ne?" Zašklebil se gangster.
Wesson si odplivl. "Nikdo takovej neni. Sou to kecy. A jestli jo, tak to určitě nejsem já... Je mi jedno když ho vodpráskneš, ale mě neutečeš. Máš už maximálně čtyři náboje a na tuhle dálku mě netrefíš."
"Nevěřim ti. Jenom blafuješ!" Scarti viditelně znervózněl a už si svou převahou nebyl tak jist. "Tak co s tim uděláme?!"

Wesson na něj stále mířil. Hlavou se mu honily myšlenky na balík peněz za živého gangstera, ale také obrázek radostného objetí otce a dcery. Znervózněl a potil se. Musel se rozhodnout a to pro něj nebylo lehké... Něco jako by mu v podvědomí říkalo 'mysli na prachy! nepřemejšlej!' Ale slyšel i druhý hlas: 'Přece nenecháš chcípnout nevinnýho člověka? To už si na tom fakt tak špatně?' 'Nebuď jako ten starej blázen! Ten chudák ti za to nestojí!' Ozval se zas ten druhý. Pak jako by zase zaslechl hlas Válečníka: 'Seš pěknej hajzl Wessone..., zklamal si mě...'

"Víš co? Na něco sem přišel," řekl Wesson pomalu.
"Jo... a na co?" vykoktal nervózní Scarti a stále pevně tiskl farmářovi pistoli k hlavě.
Wesson ještě chvíli mlčky stál... Pak zmáčkl kohoutek. V pušce to zapískalo a paprsek laseru propálil do Scartiho překvapeného obličeje díru. "Nechci bejt jako ty, hajzle..." Farmář se v šoku sesypal na zem. Z blízkého domku k němu hned s pláčem přiběhla jeho dcera. Nic mu nebylo, byl jen otřesen. Scarti nestačil vystřelit. Wesson dnes již podruhé sledoval radostné objetí otce a dcery. "Deset tisíc... Deset tisíc dolarů...," řekl si tiše pro sebe. Bylo po všem. Sklonil pušku a hodil si jí přes rameno. "Tak jo Wessi, je po práci. Čas vypadnout z týhle hnusný díry," řekl si zas jen tak potichu pro sebe, odtrhl pohled od farmáře s dcerou a vykročil směrem k autu.

Ze stínu vedlejší budovy se vynořil Válečník. "Dokázal si to."
Wesson se na něj neohlížel a šel dál. "Co zas chceš ty starej blázne?"
"Viděl sem tě. Zachránil si toho chudáka místo toho abys dostal prachy za Scartiho."
"Hm. Podělanej den."
"Nemusíš hrát tvrďáka. Vim že si konečně pochopil co je důležitější..."
Chvíli šli mlčky vedle sebe zpět do centra města.
"Myslim že nějaký prachy kápnou aspoň z bouchaček těch jeho bodyguardů," řekl do ticha Wesson. "A eště pořád ti z nich nabízim polovinu." Zastavil a podíval se na Válečníka. "Stejně tak nabídka platí i pro další kořist. Co ty na to?"
Válečník se mu podíval do očí a přijal nabízenou ruku. "Hodně ses naučil... Ještě toho budeš muset hodně pochopit..., ale tvou nabídku už můžu přijmout."

Pomalu došli zpátky k místu předchozí přestřelky. "Tak pánové, pochlubte se čim ste mi chtěli ublížit," mumlal Wesson, když šacoval první mrtvolu.
Válečník stál uprostřed bojiště a pořád se rozhlížel kolem.
Wesson si ho všiml. "Hej! Nechceš mi s tim třeba trochu píchnout? Na co tam zíráš?"
"Kolik si jich zabil?"
Wesson stále prohledával první mrtvolu. "Proč? ...Hele tenhle hajzl byl docela bohatej." V kapse obleku našel slušnou částku peněz a nehodlal je tam nechat.
"Tak kolik jich bylo?" Zeptal se znovu Válečník nervózně obhlížejíc okolí.
"Myslim že tady venku jich bylo pět."
Válečník konečně našel na zemi velkou skvrnu od krve. "Tak to je blbý... Jeden nám chybí," řekl a zvedl se od skvrny.
Wesson se narovnal a podíval na Válečníka "Jakto kurva chybí..." Větu už nedokončil. Přerušil ho hluk výstřelu a viděl jak jeho nový přítel dostal zásah. Všiml si i střelce. Těžce postřelený krvácející bodyguard ležel schovaný opodál a snažil se znovu zamířit. Wesson mu už nedal další šanci. Téměř okamžitě tasil svou pistoli a vypálil do něj zbytek zásobníku. Bodyguard už definitivně dodýchal a ruka s revolverem bezvládně padla na zem.

* * * * *

"Hej, příteli, teď nemůžeš umřít!" Skláněl se nad těžce dýchajícím Válečníkem.
"Ale můžu... Asi mi... už došlo... štěstí," křečovitě se usmál.
Jeho pes poznal že je pán v nesnázích, zanechal ustavičného prozkoumávání okolí, přiběhl a strkal do ležícího muže čumákem.
"To je dobrý... Samy... Teď budeš s Wessonem..." Sundal si ruku z rány a vyvalil se další proud krve. Wesson u něj klečel a nevěděl co říct.
"Hele..., ty..., Pamatuješ? Řikals proti zlu... Nezapomeň na to." To byla jeho poslední slova. Pak vydechl naposledy. Samy začal teskně vít a Wesson, ten drsný lovec, málem se rozbrečel.

Ještě chvíli tam klečel u mrtvého těla nového přítele. Nikdy žádné přátele neměl a teď když jednoho získal, zase o něj přišel. Ani neznal jeho jméno. Kdyby uměl nějakou motlitbu, snad by ji teď i řekl. Takhle řekl jen: "Podělanej den." Pak odtáhl jeho tělo kousek za město, vykopal hrob a pohřbil jej. Na hrob dovalil velký placatý kámen, ještě chvíli se zdržel a zamyslel se nad životem. Do ticha pustiny nad hrobem přítele ještě řekl poslední větu: "Těš se hajzle. Dem si pro tebe do Rena..." A pak nová dvojice - bojovný mladý muž a pes odcházela do města.

Samy se ještě naposledy ohlédl. Pohasínající slunce zapadalo za hřebeny hor a z bývalého pána už zbyly jen vzpomínky, hrob, náhrobní kámen a na něm položeno to jediné, co měl u sebe. Kovový přívěšek s vyraženými symboly V13, o jejichž významu Wesson neměl ani potuchy. Tady v pustině hned tak nezaprší a proto uhlem vyvedený nápis na kameni 'Hrob neznámého poutníka' snad vydrží ještě dlouho čitelný...

Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist