Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


Imperator - Válka. Válka je stále stejná …




aneb, jak to všechno začalo…



Úvod Sobota, 12. prosince 2066, 6:30, námořní základna US, Naknek, stát Aljaška

Námořní základnu Spojených států v Nakneku na Aljašce halila mlha. Tak jak to bylo v zimních měsících obvyklé. Vody u Nakneku byly po celý rok trvale zamrzlé, mnohdy až tři čtvrtě metrovou vrstvou ledu. Naknek však pro Spojené státy znamenal strategickou pozici pro vedení útoků na čínské ponorky snažící se vniknout do amerických vod. Proto Kongres vymezil 30 miliónů dolarů pro terénní úpravy a výstavbu sítě tepelných zářičů na dně Naknekských vod, což zapříčinilo, že námořní trasa z námořní základny až na volné moře byla roztátá.

Vodní plocha námořní základny o ploše dvou čtverečních kilometrů byla ohraničena dva metry tlustou, betonovou zdí, sahající ode dna, čtyři metry nad hladinu. Zeď byla vyztužena ocelovými pláty, dvacet centimetrů tlustými. Uprostřed byl třicet metrů široký otvor, kterým do doku vplouvaly a vyplouvaly lodě, čluny a ponorky. Tento otvor byl jediným "vjezdem" do základny. Pro případ znemožnění použití tohoto vjezdu bylo pro krizové situace v severní zdi zabudováno padesát kilogramů plastické výbušniny, které by po odpálení vytvořilo nové "dveře". Na zdech byly po každých stech metrech zbudovány osm metrů vysoké, ocelo-betonové věže. Každá byla vyzbrojená sedmihlavňovým rychlopalným kulometem M125 "God´s whip" zabudovaným do věže na otočný podstavec. Používal munici ráže 30x215 mm obohacené uranem a byl schopen dosáhnout kadence až 7000 ran za sekundu. Střelci nečinilo problém prostřelit i pancéřování čínských plavidel. Osádku věže tvořili dva vojáci. Jeden obsluhoval kulomet a druhý střílel. Na zdech hlídkovali příslušníci US NAVY vyzbrojení raketomety a puškami M72 Gauss.

K areálu základny se přibližovala kolona tří armádních Hummrů H3. První a poslední disponovaly otočnou věží vyzbrojenou kulometem M2. Ten prostřední měl temně začerněná skla a na dveřích měl nápis US NAVY OFFICER. Auta zastavila před branou se tři metry vysokým plotem, na vrchu s ostnatým drátem. Okolo chodili stráže a v rozích byly věže s kulomety. K prostřednímu Hummru přistoupil seržant se samopalem G11 pověšeným přes rameno. Tónované okno se stáhlo a seržant se podíval dovnitř.

"Dobré ráno pane." Seržant zasalutoval dvouhvězdičkovému generálovi sedícímu uvnitř. Na jeho mohutné postavě vynikala uniforma s řadou vyznamenání. Na hlavě měl armádní kšiltovku, na nose sluneční brýle, které v této oblasti sloužily spíše jako módní doplněk. "Vaší identifikaci prosím."

"Tady." Generál natáhl trochu kouře ze svého doutníku a z náprsní kapsy vyndal svou osobní identifikační čipovou kartu. Podal ji seržantovi. Ten ji vsunul do svého armádního Pipboy, osobního počítače. Posvítil si na generála baterkou a nechal digitální kameru, aby porovnala fotografii uloženou na kartě s jeho obličejem. Údaje na ID kartách se aktualizovaly každý den při hlášení do databanky v Pentagonu, která se prováděla přes uzavřený armádní okruh.

"Mohl byste si prosím sundat brýle a dát pryč doutník ? Kvůli identifikaci."
"Samozřejmě." Generál si sundal brýle a doutník típl a hodil do popelníku.
"V pořádku pane." Seržant vyndal generálovu kartu z Pipboy a vrátil mu ji. Brána se otevřela a kolona vjela dovnitř. Doprovodné vozy zaparkovaly na parkovišti hned u vjezdu a posádka se šla hlásit do kanceláře a převzít své nové rozkazy. Generálův vůz pokračoval až k centrální budově uprostřed tábora. Ten na souši zabíral asi kilometr čtvereční. Podél plotu stály betonové budovy v několika řadách. V nich žilo 531 příslušníků US NAVY. Na severní straně stála telekomunikační stanice se dvěma obřími anténami a satelitním zařízením. Dále pak zbrojnice, strážnice a dílna. Jižní stranu základny pokrývalo skladiště, jídelna a nemocnice. Uprostřed stála dvoupatrová budova s velitelstvím a kancelářemi. Před ní bylo menší parkoviště a přistávací rampa pro dva vrtulníky UH 82, z nichž každý příslušel námořní základně. Jeden byl průzkumný, vybavený nejmodernější sledovací a pozorovací technikou. Dveře na boku byly nahrazeny stěnou a byl vyzbrojen kulometem M125 "God´s whip". Ten byl právě pryč z základny na rutinním průzkumném letu. Ten druhý byl určen pro speciální jednotku A2. A2 byla odnož nového vojenského uskupení známého pod názvem "Bratrstvo oceli". Zahrnovala speciální zásahové jednotky vyzbrojené energozbrojmi a moderními zbraněmi. A2 náležící základně v Nakneku se stávala z deseti paladinů. Tento vrtulník byl naopak obohacen posuvnými dveřmi po obou stranách. Na lyžině na podlaze u každých z dveří bylo možné do nich vysunout podstavec s kulometem M249 SAW. Kousek za dveřmi byla namontována křidélka s jedním silem pro 72 raket ráže 25mm na každém z nich. Tento vrtulník byl na svém místě.

Generálův Hummer zastavil před velitelskou budovou. Ke dveřím přistoupil mladý příslušník US NAVY a otevřel dveře. Generál vystoupil. Rozhlédl se kolem a podíval se na hodinky ve svém Pipboy. Bylo 6:42. Celá osádka základny měla téměř tři čtvrtě hodiny po budíčku a každý z mužů již konal své povinnosti. Příslušníci US MARINES Cvičili na basketbalovém hřišti mezi obytnými prostory kruhový trénink pod dohledem přísného poručíka. Posádka plavidel zakotvených v docích byla na palubě a prováděla údržbu. Strážní patřící k US NAVY hlídkovali na zdech přístavu a kolem plotu. Zbytek lidí, což byli kuchaři, údržbáři, technici, doktoři, sestry a obsluha počítačových systémů, byl již na místě a dělal svou práci.

Ze dveří budovy vyšel malinký plukovník. Měl prošedivělé vlasy, spoustu vrásek a mírně napadal na levou nohu. Přišel před generála a zasalutoval.
"Generále, už Vás tu čekáme. Jaká byla cesta ?" Plukovník byl velitel základny a z Washingtonu mu bylo sděleno, že na cestě na jeho základnu míří generál Hawkins. Nebylo mu však sděleno, za jakým účelem. Generál s plukovníkem se bok po boku vydali směrem k masivním dveřím velitelské budovy.

"Let do Anchorage byl klidný, ale při cestě sem nám dělalo problémy místní obyvatelstvo." Generál Hawkins byl masivní postavy. Byl 192 centimetrů vysoký a vážil kolem sta kilogramů. Mluvil hlubokým drsným hlasem. Devětačtyřicetiletý generál vstoupil do armády v devatenácti letech a absolvoval Westpoint s vyznamenáním. Účastnil se několika vojenských akcí v Mexiku a Evropě. Pak byl převelen na spojeneckou základnu v Turecku, která však byla evakuována a rozpuštěna po útoku Egypťanů v rámci války o suroviny mezi Evropou a Blízkým východem. Při ústupu byl zasažen střepinou z granátu, ale dokázal dokulhat až k vrtulníku, který ho spolu s dalšími odvezl do Londýna, odkud byl evakuován do USA. Tam působil jako instruktor a znalec vojenské taktiky a byl povýšen na plukovníka. Pentagon se rozhodl uplatnit jeho zkušenosti a převelel ho do Washingtonu, kde získal hodnost generála a převzal velení nad 12. pěší armádou se sídlem v San Franciscu. Nyní dostal nový úkol, a to převzít velení nad vojenským přístavem v Nakneku. "Oni vám neřekli, proč mě sem poslali ?" Pokračoval generál Hawkins.
"Ne. Doufal jsem, že mi to sdělíte vy pane."
"Půjdeme do vaší kanceláře."
"Samozřejmě pane." Plukovník otevřel pro generála dveřa a ten vstoupil dovnitř. Plukovník ho následoval. Uvnitř hned u dveří se nacházela vrátnice. Seržant v uniformě US MARINES s tlustými brýlemi byl zabořený do počítače a cosi kontroloval. Když si všiml generála vstal a zasalutoval.

"Chcete si prohlédnout základnu pane ?" Zeptal se plukovník.
"Není čas." Odpověděl generál Hawkins. "Kde máte operační centrum ?" Operační centrum bylo od roku 2042 bylo op-centrum součástí každé vojenské základny. Bylo to jádro celé báze. Řídil se odsud chod celé základny a bylo napojena na všechny její frakce. Byla zde také přímá linka na Pentagon a do Oválné pracovny Bílého domu.
"V podzemním betonovém krytu pane. Tam." Plukovník ukázal na chodbu vedoucí po generálově pravici.
"Podívám se tam později." Řekl generál.
"Pojďte prosím za mnou." Plukovní vyšlápl schody nahoru do druhého patra a na číselníku u dveří přímo naproti schodům vyťukal svůj osobní kód. Dřevěné dveře se automaticky otevřely a oba důstojníci vstoupili dovnitř. Generál obešel plukovníkův stůl a stoupl si před veliké okno s dlaněmi za zády. Vyděl dok, ve kterém hlídkovala spousta stráží. Hned před velitelskou budovou byla sila s obranými raketami ARES. V přístavu bylo ukotveno několik hlídkových člunů. Každý byl osazen pilotem, obsluhou zdvojeného kulometu M2 a střelec vyzbrojený puškou M72 Gauss. Byla jich zde ukotvena asi čtvrtina. Zbytek hlídkoval v kanálu a na moři. Na severní straně byly vedle sebe tři fregaty třídy OCTOBER SUN. Byly 130 metrů dlouhé a každá byla poháněna dvěma motory napájenými reaktorem na studenou fúzi. Celkově dokázali dohromady vyvinout výkon 30000 HP. Fregaty byly vyzbrojeny čtyřmi kanóny ráže 37 mm, 64 řízenými raketami DEMON, šesti kulomety M125 upravené pro obranu před leteckými útoky, a silo s raketou s plochou dráhou letu. Ta měla plutoniovou hlavici a přes dvě stě kilogramů účinné výbušniny. Posádku tvořilo 987 lidí. Na opačné straně doku kotvila 220 m dlouhá ponorka třídy HONOLULU. Posádku tvořilo 312 lidí a výzbroj 12 torpéd Mk.78 s jadernou hlavicí a 24 torpéd Mk.65 s konvenční hlavicí. Ponorku poháněl reaktor na studenou fúzi a turbína o výkonu 24000 HP. Za velitelskou věží se nacházelo silo se třemi jadernými raketami o síle 25 megatun. Údržbářské práce na lodích usilovně pokračovali.

Generál se otočil k plukovníkovi.
"Vaše velení přivedlo základnu tam, kde je teď a Washington je vám za to vděčný."
"Děkuji pane generále."
"Nyní je ale čas vyměnit budovatelské velení za velení, které povede vojáky do boje." Plukovník se na generála podíval. V jeho obličeji bylo znát značné zaskočení.
"Očekává snad Pentagon něco ?" Zeptal se plukovník. Generál Hawkins se mu podíval zpříma do očí.
"Válku." Odpověděl Hawkins a posadil se za velitelský stůl.


Pondělí, 14. prosince 2066, 9:00, letecká základna Union Field, Los Angeles, stát Kalifornie

V Los Angeles nebylo obvyklé, že padá sníh. Ani v zimních měsících. Změna ve směru Kalifornského a Severního rovníkového mořského proudu zapříčiněná převrácením klimatu v důsledku globálního oteplování a obrovské ozónové díry nad městy San Francisco a Los Angeles však způsobila, že když přes noc v L.A. napadlo téměř půl metru sněhu, nikdo se tomu nedivil. Takovéto hříčky jsou v Kalifornii obvyklé již téměř čtyřicet let. Ráno prostě obyvatelé vyšli s hrably a před domky si uklidili.

Na letecké základně Union Field to ale fungovalo jinak. Na letišti o rozloze 15 čtverečních kilometrů byla jedna celá budova a 250 zaměstnanců vyčleněno na okamžité odklizení nečistot či překážek z runwaye. Po celé ploše runwaye byla sice pod asfaltem roztažena síť tepelných zářičů, které měli letištní dráhu sněhu okamžitě zbavit, ale existovaly i jiné způsoby, jak znemožnit použití letiště. Byla jich spousta. Nánosi krup, kamínky, prachová vrstva a mnoho dalších. Oněch 250 zkušených a profesionálně vycvičených lidí, 80 speciálních vozidel a spousta další moderní techniky měla jedinou povinnost: zajistit stoprocentní použitelnost vzletové dráhy za každých podmínek a v jakémkoliv čase či období. Letiště mělo dvě runwaye. Každá byla šest kilometrů dlouhá a pětiset metrů široká. Celkem zabíraly šest čtverečních kilometrů. Zbytek plochy tvořily ubikace, hangáry, dílny, jídelna, nemocnice, velitelská budova a vysoká letištní věž v jejímž suterénu se nacházelo op-centrum. Celý komplex byl obehnán tři metry vysokou betonovou zdí s jeden a půl širokým ochozem, na kterém hlídkovali příslušníci 37. pluku 16. armády se sídlem v Los Angeles. Pluk sídlil na letišti a tvořil ozbrojenou posádku komplexu. Celkem zahrnoval 712 vojáků, 50 pásových vozidel M2 "Super Bredley", 12 tanků M3A1 "Abrams" a jedno samohybné dělo 109A12 "Paladin". Základna se nacházela na městském předměstí a v každém jejím rohu a v polovinách zdí (Kromě té, ve které byl vjezd) stály dvacet metrů vysoké strážní věže, každá se čtyřmi pevnými kulometným pozicemi. Na letišti bylo také dvacet čtyři ramp pro vrtulníky. Celková posádka činila 3750 lidí. Z toho 1000 jich patřilo k 37. pluku. Dále zde bylo 750 lidí, kteří udržovali technickou úroveň letištního zařízení, 50 členů dispečinku, 75 důstojníků, 200 kuchařů, doktorů a sestřiček, 200 údržbářů letištní techniky, 300 techniků, starajících se o letadla a vrtulníky, 100 členů ochranky, 150 úředníků a konečně 925 pilotů.
Byly zde dvě skupiny A2. Každé náležel jeden vrtulník UH 82. Ještě zde byly čtyři UH 82 patřící 37. pluku, další čtyři patřící US AIR FORCE, které náležela celá základna jeden obří "Chinook" a 13 AH 100 "Mulat", bojových vrtulníků vyzbrojených osmi raketami CAMP FIRE, 64 raketami ráže 25mm a kulometem M125. Z letadel byly v hangárech čtyři AS32F "Prometheus", což byla obří, čtyřmotorová proudová letadla, obdoba "Herculesů" z konce 20. století, 152 stíhaček FA-28 "Phoenix" vyzbrojené šestihlavňovým kulometem ráže 20mm, šesti laserem řízenými raketami DEVIL schopné ničit kombinované cíle (vzduch-země, vzduch-vzduch) a bočními bombami XR-20. Třetina stíhačů teď byla pryč na hlídkových a průzkumných letech. Ještě zde bylo 24 bombardérů B-69 s pěti tunami bomb a tři experimentální bombardéry X-388. Byl to zbrusu nový projekt armády USA. Šlo o naprosto neviditelné bombardéry s tou nejmodernější technologií. Byla to první letadla poháněná reaktorem na studenou fúzi. Jejich konstrukční a technické plány byly ty nejtajnější dokumenty na základně. Jejich posádky byly velice pečlivě vybírány a byly zavázany naprostou mlčenlivostí o všem, co se týká jejich letadel a misí.

Každý z X-388 měl svůj vlastní hangár se svou vlastní dílnou, součástkami a údržbářským týmem. Posádka X-388 tvořili tři lidi. První X-388 pilotoval pětadvacetiletý kapitán Rick O´Donell. Byl vysoký sto dvaaosmdesát centimetrů, štíhlý s krátko střiženými zrzavými vlasy. Nosil sluneční brýle a v uchu měl zlatou náušnici. Pilotem se chtěl stát již jako dítě. Do armády vstoupil v osmnácti letech a účastnil se několika akcí na Středním východě ve stíhačce FA-28. Když mu bylo dvacet dva let, armáda ho převelela do B-69 a párkrát bombardoval čínské lodě narušující výsostné vody USA. Když armáda vyvinula X-388, dobrovolně se přihlásil a stal se pilotem prototypu. Čínský agent ho sice sabotoval, ale to už byly na světě desítky přísně tajných X-388. Zbraňové systémy v O´Donellově X-388 obsluhoval čtyřiadvacetiletý poručík George McCaskey. Sto dvaašedesát centimetrů vysoký, milý kluk s delšími černými vlasy, ze kterých měl vzadu umotaných pár dredů. Navigátor pod velením kapitána O´Donella byl podporučík Anna Stevartová. Nádherná dvacetiletá blondýnka s Dlouhými vlasy. Sto sedmdesát centimetrů vysoká, štíhlá dívka vyznačující se perfektním vnímáním, které otevřelo dveře do kokpitu X-388 jediné ženě. Rick i Georgie po ní tak trochu jeli, ale to jim nesmělo zabraňovat v konání jejich práce.

Všichni tři piloti seděli na lavičce před hangárem jejich "miláčka". Bylo čtvrt na deset. Po jejich levé ruce stály další dva hangáry s dalšími X-388. Jejich posádky byly někde na základně. Posádka X-388 kapitána O´Donella byla včera u velitele a ten jim dal velice šokující briefing. Od doby, kdy v roce 2051 padlo za oběť ropě Mexiko, přes Evropsko-východní válkou v letech 2052 až 2060, kolaps dopravy v roce 2060, až po založení frontové linie Anchorage na Aljašce v roce 2059 je nyní, v roce 2066 asi největší krize vyplývající z nedostatku nerostných surovin. Briefing byl dlouhý asi dvě hodiny. To nejdůležitější a asi to nejstrašnější, co se na briefingu dozvěděli, dělá Ricku O´Donellovi, Georgovi McCaskeymu a Anně Stevartové obrovské starosti: Piloti, to, co vám teď sdělí je přísně tajné. Pokud by se o tom dozvěděli řadoví vojáci, znamenalo by to zhacení našich plánů na mír. Před několika týdny jsme se dozvěděli, že Čína je na pokraji vyčerpání svých zásob ropy a že plánuje invazi na Aljašku a obsazení ropných rafinérií. Prezident rozhodl, že zahájí mírové rozhovory s Čínou. Ty začali již dnes. Vzhledem k nástupu reaktorů studené fúze v naší zemi je ochoten prodat Číně polovinu vytěžené ropy za příslib míru. Po tuto dobu bude naše letiště zapojeno do operace PATRIOT spolu s námořní základnou Naknek a Bratrstvem oceli. Lodě a ponorky z Nakneku budou hlídkovat v Pacifiku a dávat pozor na to, jestli se Čínské loďstvo nepřesunuje k Aljašce. Naše X-388 budou sledovat jejich ponorky. Bratrstvo oceli uvede do pohotovosti jednotku A2 a op-centra u nás a v Nakneku budou provádět satelitní průzkum. Akci zahájíme zítra. V 10:00 odlétnete na dané souřadnice a budete provádět průzkum. Detailní briefing zítra v 9:45. A ještě něco. Stojíme nyní nejblíže ke 3. světové válce od roku 1962. Pokud rozhovory selžou, pak bůh s námi. Všichni tři byly profesionálové. Snažili se brát tuto věc z profesní perspektivy, ale jejich vlastní lidskost je tížila. Na jaře tohoto roku již přeci podobné rozhovory Čína a USA vedly, a skončili katastrofálně. Co se to vlastně děje ? Ptali se sami sebe. Lidé nemají co jíst, umírají na mor a my se tady hašteříme o ropu v situaci, kdy můžeme vynaložit úsilí a vyrobit tolik reaktorů na studenou fúzi, kolik nám naše průmyslová kapacita dovolí. Ale my zatím vyrábíme zbraně.

"Hej lidi !" Seržant "Frosty" je vytrhl z vážného přemýšlení propleteného krátkými rozhovory. "Když se vy tváříte takhle, znamená to, že se něco děje. Já vím, že jsem jenom ubohej pilot FA-28, ale můžete mi říct, jestli si sestřelím pár čínskejch krocanů?"
"Sorry Frosty, ale znáš to." Odpověděl mu Rick. Vstal a nasadil si sluneční brýle.
"Ve tři čtvrtě máme briefing a pak se možná dozvíme víc i my." Pokračovala Anna.
"A co takhle se troch rozptýlit. Nezahráli byste si vy, frajeři z X-388 streetball s pár frajírkama z FA-28 ?" Frosty zadrybloval basketbalovým míčem, který držel v ruce a ukázal na koš přidělaný na vratech jejich hangáru.
"Jasně ! Pojďte si zahrát !" Přidali se další dva piloti stíhaček.
"No, já myslim, že když se před letem trochu protáhneme, nebude nám to vadit." Řekl George. Rick bez váhání souhlasil. Frosty nahrál míč Rickovi a oba týmy představující každý jinou letovou skupinu se pustili do hry. Trocha rozptýlení pilotům před letem, a zvlášt tak důležitým, nikdy neuškodí. To říkal Generál Mertin vždy. A stále se o tom přesvědčoval, když se díval z okna své kanceláře na jejich hru. Díval se jim do tváři a vzpomínal, když byl také tak mladý a létal ve stíhačce FA-22 "Raptor". Mezi nimi byl však zásadní rozdíl. On neseděl v kokpitu, když byl svět na pokraji světové války.


Pondělí, 14. prosince 2066, 8:30, základna Bratrstva Oceli, Niihau, Havajské ostrovy

Jakkoliv se změny v klimatu dotkly přístavu v Nakneku, nebo letiště Union Field v Los Angeles, Havaiské ostrovy zůstali kupodivu stejné. Obrovské slunce zde září po celý rok a teplotní rozdíl mezi zimními a letními měsíci se pohybují pouze kolem čtyř stupňů celsia, přičemž průměrná roční teplota činí příjemných dvacet čtyři stupňů celsia.
Niihau je nejzápadnější z Havajských ostrovů. Uprostřed se nachází základna skupiny A2 Bratrstva Oceli. Tato jednotka se skládá z dvanácti mužů s energozbrojmi. Celá základna má pouze 50x50 metrů. Je oplocena dva metry vysokým plotem, na vrcholu s ostnatým drátem. Vchod byl na východní straně tábora a byla to pouze dvoumetrová mezera v plotě. Hlídku tvořili dva energotěžkooděnci chodící kolem plotu kolem dokola. Uprostřed základny byla plošina se speciálně upraveným vrtulníkem UH 82. Po obou stranách měl odklopné dveře. Stačilo jen odjistit pojistku, vyklopit je ven a odsunout směrem k ocasnímu rotoru. Zvenčí na nich byl Modře vykreslený znak Bratrstva Oceli, který se na šedém vrtulníku dobře vyjímal. Na ocase bylo napsáno velkými černými písmeny US SPECIAL FORCE. Oba kulomety M249 SAW i s lyžinami byly vyjmuty. Místo lyžin byly namontovány přídavné sedačky, aby si mohli všichni sednout. To proto, že v zadní části nákladového prostoru byl umístěn malý reaktor na studenou fúzi. Celý ocas byl obohacen pancéřováním z lehkých slitin a keramických článků, z čehož byly zhotoveny i energozbroje. Tento reaktor byl mnohem těžší, než nádrže s palivem, ale mnohem výkonnější. Proto byl standardní, čtyřlistý rotor s délkou listu 15 metrů nahrazen rotorem šestilistým s délkou listu 22 metrů. Ten byl sice těžkopádný, ale energie, kterou reaktor poskytoval si s ním hravě poradila. Dokázal tak unést reaktor, vojáky s energozbrojí, piloty, spoustu munice a zbraní a mnohem víc. Přesto dokázal vyvinout vyšší rychlost než normální UH 82. To umocňovaly další dva přídavné proudové motory na bocích pod rotorem. Rakety 25mm na křídlech byly nahrazeny dvěmi raketami CAMP FIRE po každé straně. Kulomet M125 zůstal nezměněn. Takovéto úpravy si vrtulník vyžádal, aby byl jednotku schopen dopravit až do Číny a nedošlo mu palivo. Plošina pro vrtulník byla také nadstandardně vysoká. To proto, aby dlouhé listy rotoru při vzletu nezavadili o některý ze stanů. Kolem plotu byly ubikace pro vojáky Bratrstva (12), piloty (2), technika (1) a zdravotní sestru (1). V tomto táboře doktor nebyl, protože tu nebyla ani nemocnice. Pokud by došlo k vážnějšímu zranění, UH 82 byl schopen raněného dopravit do Honolulu do dvaceti minut. Pro každého člověka byl jeden stan s vlastním sociálním zařízením. Stany byly velice pevné a bytelné. Dále zde byla ošetřovna, velitelský stan, který sloužil spíše jako společenská a briefingová místnost, jídelní stan, skladový stan, zbrojnice a komunikační stan. Zásoby byly přiváženy z Honolulu jednou týdně a to podle toho, co označil technik jako nedostatkové.

Výcvik vojáků z Bratrstva Oceli byl všeobecně znám jako extrémně tvrdý. Do řad BOS (Brotherhood of Steel = Bratrstvo Oceli) se také nedostal jen tak někdo. Každé ráno byl budíček v 5:00, následovalo deset minut na provedení ranní hygieny a oblečení se do plné polní (uniforma BOS, energozbroj, zbraň a munice). Pokud se někdo opozdil, byla velitelem potrestána celá jednotka. Piloti měli svůj vlastní dril. Potřebovali si udržet dobrou vnímavost a reakce. Vstávali o půl osmé. Poté si každý udělal rozcvičku podle sebe a šel se nasnídat. Vojáci BOS nesnídali. Jejich jediné jídlo byl oběd, svačina a večeře. Pak šli udržovat svou fyzickou zdatnost cvičením a zbytek dne trávili v leteckém simulátoru ve velitelském stanu a údržbou vrtulníku. V šest večer se pak proletěli nad ostrovem, aby ověřili, zda všechno funguje tak, jam má. Jednou týdně testovali zbraně. Velitel tábora (velitel jednotky A2) jim sice mohl dát stejný výcvik jako svým vojákům, ale nebylo to nutné. Piloti se udržovali v dostatečné kondici sami. Po rozcvičce A2 v plné polní si každý oběhl ostrov. Energozbroj sice poskytovala značnou pomoc, ale stihnout trať oběhnout do časového limitu, který velitel stanovil bylo i tak velice obtížné. Pokud to někdo nestihl, byla opět potrestána celá jednotka. Do oběda se trénovala fyzická zdatnost. Po obědě následovalo cvičení střelby a zbytek dne mohl každý strávit po svém. Technik a sestřička vstávali kolem osmé. V klidu se nasnídali, prohodili pár slov, dali si kafe a pak se rozešli. Technik šel na údržbu stanů a zařízení na základně a sestřička zkontrolovat inventář ošetřovny. Pak se do konce dne dívali na televizi, nebo trávili čas s piloty hraním společenských her. Dvakrát týdně mohl každý z členů posádky vyrazit do Honolulu, nebo jiného havajského města. Musel být ale neustále v kontaktu a schopen se do hodiny vrátit na základnu. Všichni na základně byli přátelé a čas společně strávený na základně Niihau je stmelil. Všichni ostatní A-Dvojku vždycky litovali, když z nich velitel Parks dřel kůži. Parks byl ale dobrý velitel a každý to o něm věděl. To byl také důvod, proč sem byl převelen.

Parksovi je pětatřicet let, má oholenou hlavu, mohutnou, dva metry vysokou postavu a bez brnění váží rovných sto deset kilo. Do armády vstoupil ve svých sedmnácti letech. V té době nemusel lhát o svém věku, protože americká armáda byla vděčná za každé další želízko v ohni. Okamžitě byl přiřazen k jednotce SEALS, i když se původně hlásil k výsadkářům. To proto, že v něm jeho velitel rozpoznal skvělý talent. V jednotce SEALS se během několika let perfektně vytrénoval a svůj talent vypiloval. Sesbíral mnoho zkušeností při akcích v Evropě a při přepadání čínských plavidel. Když se dozvěděl o programu BOS, dobrovolně se do něj přihlásil. Tam ho vedli jako výjimečného velitele jednotky a spolu s vybranými bojovníky byl převelen na základnu BOS na Niihau, což je základna nejblíže k Číně.

Po rutinním oběhnutí ostrova v plné polní se všichni seřadili do řady před Parkse. Velitelovi digitální hodiny v jeho přilbě ukazovaly 8:35 hodin. Z řady vystoupil mladý seržant Burns.
"Jednotka A2 je připravena k dopolednímu cvičení pane !" Jeho hlas vycházející z malých reproduktorů po stranách přilby zněl trochu roboticky.
"Na rozkaz prezidenta Spojených států se ranní cvičení ruší !" Stejně upravený hlas vycházel i z Parksovy přilby. "Všichni teď poklusem zpátky na základnu, umýt, provést údržbu VEŠKERÉ výbavy a v uniformě budete ve velitelském stanu přesně v 9:40 !" Členové jednotky okamžitě poznali, že se něco děje. Bez námitek ale rozkaz provedli a poklusem se vydali zpět na základnu. Parks se ale trochu zdržel. Otočil se směrem k východu a zadíval se na širé moře.
"Moje jednotka je připravená." Řekl si pro sebe a v klusu se vydal zpět k základně.


Pondělí, 14. prosince 2066, 9:40, letecká základna Union Field, Los Angeles, stát Kalifornie

Basketbal piloty trochu odreagoval. Stíhači sice hru vyhráli, ale Rick, George ani Anna si z toho nic nedělali. Rick se podíval na Pipboy, který si před hrou odložil na lavičku a ten ukazoval čas 9:39.
"Hezky jsme si s vámi zahráli, ale už musíme na briefing." Řekl Rick. "Hoďte sebou vy dva !" Zavolal na Georgie a Annu. Když si všichni oblékli bundy US AIR FORCE a nasadili si Pipboye, které si před hrou sundali, vydali se k asi sedmdesát metrů vzdálenému hangáru své X-388. Zastavil je ale Frostův hlas.
"Hele, lidi. Ať se děje cokoliv, zlomte vaz !" Frosty zasalutoval. Piloti X-388 mu to oplatili a přidali ještě milý úsměv a pokračovali ve své cestě.

Když vešli do hangáru dveřmi vedle velkých hangárových vrat, usilovně se pracovalo na připravení jejich letounu do akce. X-388 byl nádherný stroj. Byl to taktický bombardér a ne konvenční jako B-69. Byl šestnáct metrů dlouhý a celý perleťově černý. Radarům byl naprosto neviditelný a navíc obsahoval nejnovější technologii INVISIBLE. Perleťový vzhled způsobila speciální mikrofólie. Ta spolu s miliardami mikroskopických kamer tvořila základ této technologie. Kamery snímaly obraz přímo před nimi a hlavní palubní počítač ho promítal na fólii na opačné straně přímo proti kameře. Pokud byl systém INVISIBLE aktivní, znamenalo to, že X-388 je skutečně neviditelný. X-388 nebyl skutečný bombardér. V jeho arzenálu se nenacházeli bomby ale dvě balistické rakety DEATH KEEPER s odměnitelnou hlavicí. Normálně se používaly hlavice s černým označením, což byly konvenční hlavice o síle 2 kilotuny. Posádku jdoucí kolem ale znepokojovalo, že tyto hlavice byly právě obměňovány za hlavice se žlutým označením, což byly hlavice nukleární o síle 20 megatun. X-388 velice často působil jako špionážní letoun. Jeho dokonalé maskování a naprosto špičková pozorovací technika dělaly z takových úkolů posádkám lehký úkol. Tam, kam nevidí družice jednoduše pošlete X-388. Sklopná křídla o rozpětí 30 metrů byla v hangáru sklopena. Pod nimi byla sila na řízené rakety ARES určené k ničení velkých cílů, jako jsou například lodě. Pod každým křídlem jich bylo pět. K výzbroji X-388 také patřilo výsuvné silo pro osm řízených raket CAMP FIRE po každé straně. To kdyby byl letoun odhalen, tak aby měl čím se bránit proti útokům stíhačů. Na předku se vyjímaj majestátní kokpit, ze kterého nebylo vidět ven. O veškerou orientaci ve vzduchu se stará elektronický systém.

"Znamenají ty rakety něco ?" Zeptala se Ann.
"Atomovky obvykle neznamenají nic hezkého." Odpověděl Rick. Když tým vstoupil do briefingové místnosti, už tam čekal generál Mertin, velitel letiště.
"Prosím posaďte se a na nic se neptejte. Vše se dozvíte." Pokynul jim, aby si sedli na již připravené židle. Piloti si sedli. Generál stiskl ovladač na zdi a ze zdi se vysunula obrovská plochá obrazovka, na které se otáčel znak USAF. Generál stiskla tlačítko, znak zmizel a obrazovka se rozdělila na tři stejné části. Videokonference. Obrazovky se rozzářily. Na jedné se objevila jednotka A2 se signálem ze základny na Havajských ostrovech. Na další velitel námořní základny v Nakneku a na té prostřední prezident Spojených států amerických. Piloti vstali.

"Prosím, posaďte se." Spustil prezident Lawrence. "Situace je zlá a my nemáme moc času, tak mě prosím berte jen jako nadřízeného a nic si nedělejte z toho, že mluvíte s prezidentem." Jednotka bratrstva byla dobře vycvičená a skutečně si z toho nic nedělala. Generál sedící ve své kanceláři v Nakneku se asi vidí s prezidentem celkem často, stejně jako generál Mertin. Piloti se posadili a cítili se trochu trapně. Rick si přehodil nohu přes koleno, aby ukázal, že z prezidenta také žádné větry nemá.
"Měli bychom se nejdříve navzájem představit. Já jsem prezident Lawrenc. Na Union Fields L.A. máme generála Mertina. A ti tři mladí piloti jsou kapitán Rick O´Donell, George McCaskey a Anna Stevartová. Piloti X-388 a nejdůležitější články naší operace." Piloti zasalutovali vždy, když prezident vyslovil jejich jméno. "Z Nakneku k nám mluví velitel námořní základny generál Hawkins." Generál mírně kývl hlavou a odložil doutník. "Jmenuji vás velitelem severní pacifické flotily generále. Do operace se zapojí všechny vaše lodě." Generál zasalutoval. "A nakonec ze základny Niihau na Havajských ostrovech skupina A2 Bratrstva oceli a velitel Parks. Naše pojistka." Jednotka zasalutovala.

"Pane prezidenta." Zapojil se velitel Parks. "Všichni jsme byly informováni o mírových rozhovorech s Čínou. Loďstvo má dávat pozor na potencionální invazní síly, které mají namířeno na Aljašku, letectvo na ponorky, které by mohly útok podpořit. Byli jsme také informováni o tajnosti této operace, kterou jste nazval PATRIOT. Stále ale nevíme, jak do toho zapadáme my."
"Nebojte se, vše vysvětlím. Tato operace má trvání pouze do ukončení rozhovorů, které budou pokračovat dnes odpoledne. To už bude operace probíhat. Pokud se s Čínou dohodneme, operace skončí a vy se vrátíte na své základny. Pokud nastane krizová situace, bude do pohotovosti uvedena celá armáda a vy dostanete nové rozkazy."
"Pane." Začal kapitán O´Donell. "Rozhovory na jaře trvaly několik týdnů. Jak chcete provádět sledování ponorek pouze s jedním X-388 ?"
"Nasazení více letadel by bylo riskantní. Navíc všechny jejich ponorky jsou pod neustálým dohledem našich satelitů. Vy tam budete jen kvůli detailnímu pozorování jejich činnosti a v případě válečného vyústění rozhovorů také kvůli jejich likvidaci."
"To chápeme pane, ale budeme se muset vracet kvůli stravování a doplňování zásob. A i tak to bude zápřah."
"Proto vám posílám na pomoc letadlovou loď Santa Cruiz, na kterou se budete každých šest hodin vracet, najíte se a odpočinete si."
"Kde bude moje loďstvo ?" Zeptal se Hawkins.
"Vaše hladinové lodě z Nakneku se spojí s křižníky z kanadského přístavu ve městě Prince Rupert, kde naši kotví. Společně pak budete hlídkovat po linii mezi Ostrovem svatého Vavřince a bodem na 170° severní šířky a 55° západní délky."
"A co moje ponorka HONOLULU ?"
"Na té budete vy. Budete pod hladinou na datové hranici a očekávat rozkazy."
"A co my ?" Zeptal se netrpělivě velitel Parks.
"Vaše jednotka bude na Santa Cruiz. Čína má pouze jediné raketové silo na svém území schopné zasáhnout naše území a to v Jiamusi. Op-centrum v suterénu Pentagonu neustále sleduje radiové dění na této základně. Pokud dostanou příkaz k přípravě z Pekingu, bude jim trvat pět hodin, než budou připravení na rozkaz k palbě. Pokud během těchto pěti hodin vás musí vaši piloti dopravit na místo kilometr od základni v Jiamusi a vaším úkolem bude ji za každou cenu zabránit ve střelbě.
"Zajímavý plán." Dodal generál Mertin.
"Ovšem musíte počítat s tím, že pokud k takové situaci dojde, nebudete v tom sami. Všechny armádní složky budou v pohotovosti a připraveny vám poskytnout veškerou možnou podporu." Nastala chvíle ticha. Každý si pomalu začal uvědomovat svou důležitost v tomto plánu, který sice nemůže případné válce zabránit, ale může radikálně vylepšit postavení Spojených států hned při jejím vypuknutí. Bylo těžké smířit se s možností další války. Ta mezi Evropou a Východem naprosto zlikvidovala to slavné evropské společenství a pouze uspíšila vyschnutí arabských ropných vrtů.
"Čekáme na vaše rozkazy pane !" Řekl Rick.
"Výborně. Santa Cruiz už na vás Čeká v Pacifiku. Ihned tam vyražte a čekejte na povel k zahájení akce. Heslo je ADEL. Veliteli Parisi, vy udělejte to samé. Čekejte na Santa Cruiz a pokud obdržíte heslo HOT DOG, zahajte svou akci. Generále Hawkinsi, vaše poslání je jasné. Nějaké otázky ?"
"Co se stane pokud rozhovory selžou ?" Zeptala se tichým hlasem Ann.
"Pravděpodobně to nejhorší." Odpověděl prezident. Všem při tom přejel mráz po zádech. "Vím, že je to pro vás všechny těžké, ale ve strachu z takovýchto situací už žijeme déle než čtyřicet let. Po tu dobu jsme se každého vojáka snažili připravit a já si myslím, že se nám to dařilo. Tak teď Ameriku přesvědčte, že si něco nenalhává."
"Žádám povolení k zahájení operace PATRIOT pane." Řekl Parks.
"Uděluje se. Jděte a konejte svou povinnost !" Prezident ta slova téměř vykřikl, nutno dodat, že se značnou dávkou hrdosti. Videokonference skončila.
"Hodně štěstí. Připravte se a ihned vyražte. Letadlo na vás už čeká.
"Rozkaz pane !" Piloti zasalutovali a šli do vedlejší místnosti.
Tam byly tři lavice. Naproti dveřím a dvě po stranách. Každá byla opatřena jmenovkou. Vedle každé stála vzduchotěsná skleněná skříňka s leteckou uniformou, dýchacím přístrojem a helmou s hledím, ve kterém byla natažena elektronická síť. Ta spolu s mikroprocesorem v zadní části přilby vytvářela v hledí obraz a pilot měl možnost vidět mnohem lépe, než normálně. Na počítači, který byl namontován v rukávu si mohli piloti sami nastavit, jaké údaje si přejí, aby byly na hledí zobrazeny. Na druhé straně byla skříň s vybavením. Když piloti vešli, již připraveni, do hangáru, jejich X-388 už byla připravena venku. Bylo 10:05. Vrata hangáru byla otevřená. Když piloti vyšli ven, všude kolem bylo plno pilotů a vojáků zvědavých na start X-388. Posádka vstoupila do svého letounu vyklopenými schůdky v břiše bombardéru. Kokpit pracoval na stejném principu, jako pilotní helmy. Když všichni sedli na svá místa, stiskl Rick tlačítko STAND BY. Elektronický obraz na vnitřní straně kokpitu ihned ukázal, co se venku děje. Údaje, zobrazené v přilbě automaticky zmizeli a pilot tak viděl pouze to, na co se díval, bez čehokoli jiného. To se totiž objevilo na kokpitu. Byly tam všechny údaje, které pilot potřeboval. Vchod do letadla se uzavřel a křídla se roztáhla.
"Tak jdeme na to." Řekl Rick. Uchopil knikl a posuvným regulátorem začal přidávat rychlost. Letoun se rozjel po runway a v několika vteřinách už byl ve vzduchu. Počítač začal ukazovat trasu k předem nastavenému cíli: Santa Cruiz. Mód pohybu LAND se změnil na AIR. Rick okamžitě přešel na plnou rychlost a přes L.A. se přehnal ve 3500 kilometrech v hodině.


Pondělí, 14. prosince 2066, 10:00, základna Bratrstva Oceli, Niihau, Havajské ostrovy

Piloti seděli v UH 82 a narychlo kontrolovali všechny systémy. Technik mezitím doplnil do vrtulníku zásoby a velitel Parks stál před nastoupenou jednotkou. Všichni byli oblečení v energozbroji, přes hruď měli přepásaný vojenský bágl s municí a zásobami. Vojáci byli vyzbrojeni kulomety M249 SAW. Parks měl automatickou brokovnici USAS 12. Když technik odešel odvysílat odlet jednotky A2 na Santa Cruiz, Parks si začal prohlížet své vojáky.

"Pánové, všechno důležité jste slyšeli a nevíte o nic míň, než já. Jenom bych chtě říct, že pokud se to posere, stojí před námi velice obtížný úkol obnášející ještě větší odpovědnost. Tak vám říkám: modlete se, ať to vyjde. A pokud to nevyjde, tak ať vás Šiva chrání, jestli uděláte Bratrstvu ostudu a nesplníte úkol !" Obří rotor speciální UH 82 se začal točit a ve chvíli už hřměl jako bouře.

"Nasedat !" Parisův hlas byl slyšet zřetelně, jelikož při komunikaci s týmem je použit uzavřený okruh jednotky. Vojáci začali skákat na schody rampy a nasedat do vrtulníku. Na jednom rameni brnění byl znak Bratrstva Oceli a na druhém znamení A2 poukazující na příslušnost vojáka k této jednotce. Když byli všichni na palubě stroje, Parks dal pilotovi znamení, že může odstartovat. Stroj se vznesl a v malé výšce pokračoval k severu. Palubní počítač značil dráhu k letadlové lodi Santa Cruiz. Parks na chvíli spatřil čtyři Hummry H3, přivážející jednotku mariňáků z Honolulu, kteří budou zatím základnu střežit.
"ETA ?" Řekl Parks do interkomu. ETA znamená předpokládaný čas příjezdu.
"Asi třicet minut pane !" Odpověděl Co-pilot. Slunce již jasně zářilo na obloze a odráželo se od mořské hladiny. Vrtulník nabral výšku sto padesát metrů.
"Spouštím proudové motory." Oznámil hlavní pilot. "Držte se tam vzadu, trochu to cukne." Parks ukázal vztyčený palec na kameru snímající nákladový prostor. Pilot nahodil motory a UH 82 výrazně zrychlil.
"ETA 20 minut pane !" Oznámil pilot.


Pondělí, 14. prosince 2066, 9:50, námořní základna US, Naknek, stát Aljaška

Generál Hawkins vyrostl na farmě ve Wisconsinu. Od malička žil v chladném podnebí a tak mu aklimatizace na Aljašský mráz nedělala žádné problémy. V deseti letech ho otec vzal k Hořejšímu jezeru na přehlídku jednotek námořnictva. Byli tam námořníci z válečných plavidel a mariňáci. Povídali si s dětmi o své práci a ukazovali jim vybavení, které používají. Tehdy poprvé se mu zachtělo pracovat v armádě. Když odmaturoval na gymnáziu v Appletonu, rozloučil se s rodiči a odjel do Milwaukee na nábor. Dostal se do řad mariňáků a účastnil se bojů v Mexiku. Poté většinou rozháněl demonstrace hladovějících lidí. Poté, co vyřídil teroristy v bance v Colorado Sprinte, byl povýšen na kapitána a pak začala jeho pravá vojenská kariéra. Cestu k hodnosti generála si tvrdě vydobyl. Působil v pentagonu a měl pod sebou batalion fregat v New Orleans. Po vážném rozhovoru s prezidentem Lawrencem byl převelen na základnu na Aljašce.

Generál se díval z okna na odplouvající fregaty a torpédoborce, které se na jeho rozkaz vrátili.

"Pane, musíme jít." Řekl kapitán ponorky Honolulu, čekající na generála. Ten se otočil a přistoupil k němu.
"Máte oheň kapitáne ?" Strčil si do úst doutník.
"Ano pane." Kapitán mu připálil.
"Dáte si ?"
"Ne pane. Jsem nekuřák."
"Aha, to chápu. Půjdeme." Oba důstojníci vyšli ze dveří a vydali se po schodech dolů. Ještě než vyšli z budovy, generál kapitána zastavil.
"Jen jsem vás chtěl ujistit, že velení nad ponorkou a celou její posádkou je stále vaše a že já jsem tam jen jako velitel akce. Bylo by nepříjemné, kdybyste si to bral jako přebírání velení."
"Toho jsem si vědom pane. Ale děkuji vám, že si děláte starosti."
"Dělám pro své muže jen to nejlepší."
"To jistě pane." Mladý mariňák na stráži otevřel dveře a kapitán s Hawkinsem vyšli ven. Generála nepříjemně překvapilo, co viděl za plotem tábora. V řadě táhnoucí se až k obzoru tam stáli seřazené tanky a samohybná děla. Všude kolem byly tisíce vojáků a vše pohlcoval naprostý zmatek z narychlo počaté operace. Nad hlavami jim létaly vrtulníky a ve větší výšce bylo občas vidět FA-28.
"Kongres asi nepočítá s tím, že rozhovory dopadnou dobře."
"Jenom chtějí mít jistotu pane."
"Číňani to ale musí vidět. Takové pohyby vojska se nemohou zamaskovat."
"Čína vidí pouze pohyb vojska, ale naše operace je stále tajná."
"Mě se to nelíbí."
"To nikomu pane."
"Půjdeme." Generál vykročil. "Nechceme přeci zdržovat." Důstojníci obešli budovu a vešli do doku. Byla zde hlava na hlavě. Vojáci, ostraha, zásobovací důstojníci a posádka Honolulu narychlo doplňující zásoby. Z šesti průlezů byl otevřen už jen ten na věži a na přídi. Posádka už vesměs jen zalézala. Hawkins s kapitánem Hestingsem přešli lávku a vylezli na věž. Poslední rozhlédnutí a poslední průlez se uzavřel. V ponorce si Hawkins připadal osvobozen od toho všeho zmatku tam venku. Důstojníci a námořníci na můstku zasalutovali.
"Pokračujte." Rozkázal Hestings. Kapitán Bily Hestings byl sto pětašedesát centimetrů vysoký a sedmdesát kilo vážící mladý kapitán se spoustou zkušeností ze sledovacích a špionážních akcí na palubách stealth člunů a později nukleárních ponorek.
"Vyšlete signál ISO." ISO je signál, který se vysílá na pipboye všech námořníků z daného plavidla. Pokud nikdo neodpoví, znamená to, že jsou všichni na palubě.
"Můžeme odrazit ?" Tato otázka je ve skutečnosti rozkaz. První důstojník aktivoval interkom.
"Připraveni ?" Zeptal se. Pak se na hlavním monitoru s úhlopříčkou 2 metry ukazující ta nejdůležitější data objevilo schéma ponorky a u každého oddělení červený křížek. Ty se postupně měnily v zelené nápisy OK značící, že oddělení je připraveno k odplutí. Když všechny křížky zmizeli, schéma zmizelo také a na obrazovce se objevila mapa s označeným cílem plavby a současnou polohou ponorky.
"Tak vyrážíme." Kotevní lana se odpoutala a automaticky navinula na kužele na pevnině. Boční motory odplavily Honolulu asi sto metrů od břehu a pak vysadily. Spustily hlavní motory. Ponorka se otočila a za poslední, asi kilometr vzdálenou fregatou, vplula do roztátého kanálu vstříc svému poslání.


Pondělí, 14. prosince 2066, 10:21, X-388, 3000 kilometrů od pobřeží USA

Piloti X-388 byli již téměř u cíle. Trochu je ale znepokojovalo, co viděli u pobřeží USA. Prezident jim sice řekl, že tato operace je tajná, ale moře křižovala válečná plavidla všech druhů a dvakrát se téměř srazili s FA-28, která náhle vyletěla z mraků. Je jisté, že armáda má pohotovost, ale Rickovi ani Georgovi a Ann nešlo do hlavy z jakého důvodu. Takových manévrů si Čína přeci musí všimnout a to značně sníží naději na úspěšný konec rozhovorů. Nebo naopak zvýší. To vše ukáže Čas.
"Kluci, nemohli byste trochu zpomalit ?" Signál šel z křižníku kolem kterého zrovna letěli.
"Co chtěj ?" Zeptala se Ann.
"Nevím, ale zpomalit můžeme. Máme rezervu deset minut." Rádio se ozvalo znovu.
"Vy jste X-388 že jo ? Nemohli byste proletět kolem a zneviditelnit se ? Kluky to hrozně zajímá."
"Vy jste kapitán ?" Zeptal se Rick.
"První důstojník."
"Tak řekněte klukům, ať se dívají na dvě hodiny."
"Díky !" Rádiové spojení bylo ukončeno.
"Měl by sis pořídit dítě Ricku." Řekla s úšklebkem Ann.
"To má být návrh Ann ?" Zeptal se jí George.
"Jsem přece ve službě pane !" Odpověděla. Rick zpomalil, nabral výšku a otočil se o sto osmdesát stupňů. Začal klesat směrem ke křižníku a nabral rychlost MACH 1,2. Loď se rychle přibližovala. Asi sto metrů před křižníkem aktivoval Rick systém INVISIBLE a černý bombardér zmizel z oblohy. Námořníci začali jásat. Rick zvedl letoun kolmo nahoru a vymrštil za sebou spoustu vody. Udělal výkrut a ve výšce pětiset metrů nabral stanovený kurz. Vypnul maskování a pokračoval v letu.

Asi po minutě palubní počítač začal automaticky zpomalovat až na pouhých 750 km/h. Oznámil, že Santa Cruiz je vzdálená už jen dvacet kilometrů. Označil v místo v oblacích zeleným čtverečkem. To bylo místo, kde se na hladině oceánu nachází letadlová loď.

"Gama 3, tady je Alfa 1, jsme připraveni přistát." Oznámil Rick do rádia. Klesl pod hranici mraků a spatřil přistávací dráhu. Každá operace má v pentagonu svůj "koutek". Tam bylo X-388 označeno jako Alfa 1, UH 82 jednotky A2 jako Alfa 2 a letadlová loď Santa Cruiz jako Gama 3. Byla to loď třídy ORBIT. Byla 850 metrů dlouhá, 90 metrů široká a 210 metrů vysoká. Výtlak činil až 150 000 tun. Na velitelské věži stála soustava antén a satelitů. Na runway pobíhali lidé a byla celá vyklizená. Na zádi se nacházel výtah vedoucí do dvoupatrového hangáru v podpalubí, který skýtal "parkoviště" pro 95 FA-28, dva průzkumné letouny C-158A a deset bombardérů A-60. Celková posádka lodi byla 3500 lidí. Byla poháněna šesti turbinami o celkovém výkonu 280 000 HP. Ty byly napájeny dvěma reaktory na studenou fúzi.

"Alfo 1, tady Gama 3. Udělejte si ještě jeden okruh kolem lodi a užijte si sluníčka. Alfa 2 se nám nahlásila první."
"Rozumíme Gamo 3, jdeme se proletět." Rick zase trochu zrychlil a začal s vyčkávacím manévrem.
"Támhle. Na sedmi hodinách." Georgie ukázal na vrtulník.
"Maj ho hezkej, jen co je pravda." Poznamenala Ann.
"Hodně velká vrtule."
"Možná vezou něco těžkého." UH 82 začal přistávat.
"Možná reaktor."
"Jak to víš ?"
"Počítač ukazuje nulové emise."
"Zajímavé." Vrtulník přistál a palubní vozítko ho hned odtáhlo stranou. Z vrtulníku vyskákalo dvanáct mužů v lesklých energozbrojćh.
"Alfo, máte volno pro přistání."
"Rozumíme Gamo 3, jdeme na to." Rick srovnal stroj a navedl ho přímo na přistávací rampu. Začal zpomalovat a vysunul hák.

"Jdete čistě. Pokračujte !" Hlásil vedoucí přistání, který stál s dalšími muži na zádi. U pusy držel vysílačku a nad hlavou maják se zeleným světlem značící "všechno OK". X-388 trochu zvedla čumák, zachytila hned první přistávací lano a vysunutým podvozkem hladce dosedla na palubu. Rick odstavil letoun mimo dráhu, vypnul všechny systémy a otevřel průchod. K X-388 přišla skupina A2. Piloti vylezli ven, kde na ně čekal velitel Parks a kapitán lodi. Vzájemně si všichni zasalutovali. Ann s Georgem si šli povídat s vojáky v energozbrojích, zatímco velitelé šli do konferenční místnosti. Námořník, když důstojníci přišli před zvukotěsné dveře, zasalutoval a naťukal na číselník u dveří bezpečnostní kód. Dveře se otevřeli a když všichni vešli, voják je opět zavřel.

"Prosím posaďte se." Kapitán jim pokynul. Sám si sedl před ně. Rick si na stůl položil helmu s dýchacím přístrojem a elektronickým hledím a velitel Parks si sundal přilbu a odložil si ji též. Přilba energozbroje obsahovala stejné elektronické hledí, jako ta Rickova.

"Už jsme se viděli na konferenci. Já jsem Brett Parks."
"Těší mě. Rick O´Donell. Kéž bychom se potkali za příznivějších okolností."
"Pánové, dostal jsem instrukce předat vám rozkazy. Parksi proveďte detailní inspekci svého vybavení a buďte připravení. O´Donelli, máte hodinu pauzu. Naobědvejte se a pak se mi s ostatníma hlaste na můstku." Kapitán trochu bezohledně rozdal rozkazy a pak odešel. Ale to bylo dobře. S velitelem by neměl být nikdo "kamarád". Rozhodně ne, když má pod sebou přes tři tisíce lidí.

Pondělí, 14. prosince 2066, 11:03, USS Santa Cruiz, 300 kilometrů severozápadně od Midway

Flotila generála Hawkinse už hlídkovala u Aljašky a Honolulu byla na místě. Zatím však nezaznamenala žádné nepřátelské aktivity. Piloti X-388 si dali trochu předčasný oběd. Vzali si pouze něco lehkého. Ann si dala zeleninový salát s majonézou, George misku celozrnných lupínků s mlékem a Rick tortilu. Ostatní jedli u stolu v jídelně, ale on si vzal svůj oběd ven. Opřel se o zábradlí a nasadil si své sluneční brýle. Ukousl si sousto a pozoroval doprovod letadlové lodi. Letadlová loď je poklad. Nenahraditelná vzácnost. Spojené státy si ji také podle toho chrání. Na pravoboku byly dva křižníky a na zádi byl ve vodě vidět světlý flek, což nebylo nic jiného, než ponorka, nejspíše třídy HONOLULU. Na levoboku bylo asi to samé. Navíc ve vzduch byly neustále tři FA-18 a AH-100 z jednoho z křižníků.

Když dojedl svůj oběd, bylo 11:16.
"Jdeme, za pět minut tam máme bejt !" Křikl do jídelny na své piloty, když do ní vcházel. Vzal si ze stolu přilbu, stejně jako Ann a George a vydali se na můstek. Chodby byly dva a půl metru široké, plné personálu lodi. Na můstek se dalo dostat buď po schodech, nebo výtahem v hlavní chodbě. Rick přivolal výtah, ve kterém stál mladý strážný. Vyjeli na můstek a vystoupili. Můstek byl plný lodních důstojníků, přecpaný supermoderní technikou a počítači. Nad okny byly obrazovky, ukazující obrazy z bezpečnostních kamer po celé lodi. U výtahu stáli dva strážní s puškami M4A1 SOPMOD. Když piloty spatřili, zasalutovali jim. Z výtahu vedla můstkem centrální chodba, ze které se vcházelo do různých částí můstku. Na konci chodby bylo stanoviště kapitána. Ten seděl na svém místě a dalekohledem se díval kamsi za obzor. Když k němu Rick a ostatní došli, odložil dalekohled a vstal. Všichni si vzájemně zasalutovali.

"Pánové, akce začíná. Za deset minut začíná videokonference mezi představiteli naší a Čínské vlády a mi ji tady budeme bedlivě sledovat a dodávat vám čerstvé informace o jejím průběhu a také případné nové rozkazy. Dej bůh, ať je to pouze rozkaz k návratu." Řekl kapitán. Bylo znát, že to není žádný parchant, jak si to o něm myslel George.
"Amen pane !" Řekl Rick.
"Dobře. Před třiceti sekundami jsem obdržel šifrovanou zprávu s kódem ADEL." Oznámil kapitán.
"Akce." Přitakala Ann.
"Správně. Obdržel jsem detailní rozkazy přímo z Washingtonu a nyní vám předám instrukce. Prosím, posaďte se." Kapitán jim pokynul, aby se posadili na již připravené armádní sesle. Něco naťukal v počítači a výhled ven na runway zakryla obrazovka. Na ní se objevila mapa západního Pacifiku, na kterém byla označena klíčová místa."
"Flotila již hlídkuje u Aljašky a generál Hawkins v Honolulu čeká pár desítek kilometrů před nimi. My se pohybujeme mírně na sever, aby to v případě krize měla A2 co nejblíže."
"Pane, cestou jsme si všimli mobilizace. Ví o operaci někdo jiný ?" Zeptal se Rick.
"O naší operaci ne, ale prezident dal rozkaz k mobilizaci 45. obrněné brigády v Anchorage. Ta je připravená v Nakneku na uvítání Číňanů. Mobilizaci také podléhá Pacifická flotila z Pearl Harboru a letecká základna Peterson v Coloradu. Tyto útvary tvoří první obranou linii a jejich mobilizace je reakcí na stejný krok ze strany Číny." Odpověděl kapitán. Ricka taková odpověď nepřekvapila. Jiná alternativa by se těžko hledala.
"Máme tedy očekávat nějaké problémy při sledování ?" Zeptal se George.
"Bude tam spousta jednotek a ponorky budou mít těžký doprovod, ale neočekáváme, že by mohly X-388 odhalit."
"Jaký je tedy náš úkol ?" Dotázal se Rick.
"Jsem rád, že jsme se k tomu dostali." Kapitán stiskl na svém počítači kombinaci kláves Ctrl-f1, což znamenalo, že na mapě se rozzářilo několik červených bodů, kterou kapitán navolil jako první kombinaci. "Body označují čínské ponorky. Jak vidíte, je jich čtrnáct." Kapitán stiskl Ctrl-f2. U deseti ponorek se objevil zelený
satelit. "Tyto ponorky mají pod dohledem naše družice." Ctrl-f3. U tří se objevil červený křížek. "Tyto ponorky buď nenesou balistické střeli, nebo nejsou dost blízko, aby nás mohli ohrozit." Konečně kapitán stiskl Ctrl-f4. Mapa zmizela a objevilo se schéma čínské ponorky třídy Wuhan, technická data, výzbroj a doprovod. "Tato ponorka směřuje na sever a my nemáme tušení, jaké má úmysly. Navíc se nad ní dostává obrovský mrak a družice budou nahraný. Tuto ponorku budete sledovat a posílat veškeré informace sem a do Pentagonu každých 0,89 vteřiny. Navíc budete hlásit veškeré podezřelé chování ponorky i jejího doprovodu a hlavně sledujte směr a rychlost. Tyto informace posílejte sem a my je rozešleme na důležitá místa. Do Pentagonu zasílejte pouze video. Počítačové systémy v Pentagonu jsou teď hodně zaneprázdněné a přehlcení informacemi by mohlo znamenat jejich kolaps. Všechno důležité víte. Odstartujte ihned a bůh s vámi !" Poslední sdělení vyvolalo v posádce letounu trochu obavy, ale vzali si své vybavení, které od přistání měli stále u sebe a z můstku odešli. V pěti minutách už seděli v kokpitu X-388 a vycouvávali na runway, která byla kompletně vyklizená pouze pro ně. X-388 se postavila na zadní část runwaye. Přes osm set metrů stačí, aby se reaktorem poháněný bombardér odlepil od paluby. Rick tam vrazil full speed (na plno) a vyrazil vpřed. Letoun rychle nabíral rychlost a když před koncem paluby vzlétl, letěl už rychlostí 800 km/h. Nabral výšku 1,7 km a palubní počítač ukázal nadefinovaný cíl cesty: ponorka třídy Wuhan. Do tří minut nabral rychlost 3000 km/h a přešel do režimu Stealth. Tento režim zahrnoval aktivaci systému INVISIBLE, srovnání teploty letounu s teplotou okolního vzduchu a omezení hluku, který letoun vydával na minimum. To, společně s výškou 1,7 kilometru zapříčiní, že X-388 není slyšet.

Pondělí, 14. prosince 2066, 11:15, Bílý dům, Washington D.C.

Oválná pracovna bílého domu byla přeplněna důstojníky, ochrankou, maskéry, aranžéry, počítačovými experty, techniky. Naproti prezidentovu stolu byla připravena obří obrazovka, na které se otáčel znak Bílého domu. Prezident Lawrence seděl u svého stolu, maskéři ho připravovali na rozhovor s čínským prezidentem Huangem a v uchu měl miniaturní reproduktor, do kterého bude dostávat instrukce od svého štábu. Na hodinách nad dveřmi ubíhal čas do zahájení diskuse. Ukazovali 1:15 a čas se stále zužoval. Na stole byla obrazovka počítače se spoustou dokumentů, které by mohly být při rozhovoru potřebné. Na obrazovce jeho počítače byla digitální kamera, která bude přenášet obraz do Pekingu.

"Budeme začínat !" Zavolal režisér. Všichni se stáhli do místnosti vedle, kde přenos budou sledovat. Za prezidentem stáli nejvyšší představitelé jeho štábu. Ve speciální místnosti byl pouze režisér, několik expertů, kteří se starají o bezvadný přenos a šéf prezidentova štábu před počítačovou obrazovkou a mikrofonem zavěšeným za ucho. Na obrazovce s prezidentským znakem začali ubíhat rudé číslice. 3-2-1. Obrazovka zčernala a vzápětí se na ní objevil skutečně ošklivý obličej prezidenta Huanga. Mračil se, byl posetý vráskami, měl prořídlé, na patku učesané šedivé vlasy a brýle. Jeho kamera byla umístěna mírně pod úroveň, aby výsledný obraz vypadal velkolepě. Tato taktika měla za účel postrašit prezidenta Lawrence. Ten se však nenechal vyvést z míry.
"Přeji vám dobrý den pane prezidenta." Začal rozhovor Huang.
"Já též pane prezidenta. A doufám, že se při tomto rozhovoru budeme schopni dohodnout na řešení současné krize, která neblaze dopadá na obě naše země."
"Ano, všiml jsem si. Proto vaše armáda také mobilizuje." Huangova poznámka se Lawrencovi vůbec nelíbila.


"Naše mobilizace je odpovědí na vámi připravovaný útok na naší zem, kterým se vy,nutno dodat, vůbec netajíte." Lawrenc mu to předhodil bez servítek. Měl pocit sebeuspokojení z toho, jak Huanga utřel. Takové věci jsou však nemilé. Zvláště v takovýchto situacích. "Odpusťte mi můj výbuch prosím. Bylo to nevhodné."
"To je v pořádku. Oba jsme zjistili, že se naše země připravují na nejhorší. Teď je na nás, abychom zajistili, že mobilizace jsou zbytečné."
"Naprosto s vámi souhlasím pane prezidente." Odvětil Lawrence. "Teď bychom měli přejít k vašim požadavkům."
"Ano tak. Nehodlám chodit kolem ´horké kaše´, jak vy Američané s oblibou říkáte. Jak jistě víte, má země je závislá na ropě, stejně jako kdysi bývala ta vaše. A n naše zásoby se stále zmenšují.
"Nechápu vás."
"Odpověď je jednoduchá pane prezidente. Technologie reaktoru na studenou fúzi."

Pondělí, 14. prosince 2066, 11:28, X-388, Někde nad Severozápadní tichomořskou pánví

X-388 byla ve stavu Stealth. Ve výšce 1,7 kilometru nad hladinou moře se X-388 kapitána O´Donella dostala nad určený cíl. Jasně byla vidět ponorka Wuhan s doprovodem tří křižníků a dvou vrtulníků Mi-50.
"Aktivuji systém STEP." STEP systém spočíval ve srovnání rychlosti se sledovaným cílem. Ten byl zaměřen laserovým paprskem a udržoval stejnou rychlost. K něčemu takovému je zapotřebí obrovské množství energie. Letoun musí totiž udržet při manévru konstantní výšku.
"Ann ?" Zeptal se Rick.
"Všechno v pořádku." Odpověděla.
"Georgi, začni s pozorováním. Ann, ty se postarej o odesílání informací do Pentagonu a na Santa Cruiz." Oba piloti potvrdili přijetí rozkazu zasalutováním.
"Mají naspěch." Začal George.
"Asi nechtějí, aby je někdo viděl." Odtušil Rick.
"Ale my je vidíme."
"To oni nevědí."
"Děje se tam něco ?" Přerušila je Ann.
"Nic neobvyklého. Prostě jen pospíchají k Aljašce." Odpověděl George, který se podíval na monitor. Pak se rozsvítilo zelené světýlko u komunikace.
"Volají nám." Rick přijal hovor. Byl to kapitán Santa Cruiz.
"Gratuluji vám. Tok informací jde plynule. Před pár minutami začal rozhovor."
"Co Čína požaduje ?" Zeptal se George.
"Technologii našich studených reaktorů, nebo všechny aljašské rafinérie."
"Hajzlové. A co prezident ?"
"Zatím si to rozmýšlí. Dali si krátkou pauzu kvůli poradě se členy kongresu. Ale než hovor ukončil, naznačil, že se jim asi nevyhoví"
"A jak pokračuje rozhovor ?" Zeptal se Rick. Kapitán chvíli mlčel.
"Pokračuje." Odpověděl zasmušile.
"Měli bychom končit, nebo to Čína zachytí."
"Ozvu se." Řekl kapitán a hovor ukončil.
Piloti se otočili každý ke své části kokpitu. Najednou se otevřela interní komunikační linka pro operaci PATRIOT.
"Volám všechny zúčastněné operace PATRIOT. Nastala situace ČERNÁ (znamená nejvyšší stupeň pohotovosti). Právě nad námi přeletělo čínské letectvo. 56 bombardérů se stíhacím doprovodem. Na radaru se objevuje čínské loďstvo. Přibližně 30 křižníků a možná letadlová loď. Vracíme se do Nakneku. Možná ještě stihneme pomoct." Konec komunikace. Linka se otevřela znovu.
"Tady je korvetní kapitán Row, velitel aljašského hlídkového loďstva. Maidai. Opakuji Maidai. Jsme pod těžkým útokem čínského…máme…ztráty… ." Linka byla přerušena.
"A sakra !" Rick zaklel. Linka se znovu otevřela.
"O´Donelli, slyšíte mě ? Tady je Santa Cruiz. Číňani ten prezidentův náznak asi brali jako odmítnutí. Jejich flotila byla schovaná v Ochotském moři a nyní útočí na Nanek. Oni chtějí dobýt Aljašku !"
"A co naše armáda tam ?"
"Možná je pozdrží, ale nedokáže je zastavit než dorazí posily. Ty už jsou sice na cestě, ale budou tam za dvě hodiny."
"A co A2 ?"
"Ta tu byla pro případ možného raketového útoku. Měla silo vyřadit tajně, aby z toho Čína neměla záminku. Rozkaz ale stále neodešel. Číně nejde o 3. světovou. Chtějí jenom Aljašku, aby měli s čím vyjednávat. Nejde jim o ropu. Oni chtějí technologii reaktorů. Bratrstvo ale stále zůstává v pohotovosti na palubě."
"A naše rozkazy ?"
"Plnou rychlostí na Aljašku a skropte ty lodě vším, co máte !"
"Jdeme na to pane !" Linka zmlkla.
"Takže je to tady." Řekla Ann.
"Naštěstí ne v plné parádě." Přitakal George.
"Stáčím na…Kruci !" Vyhrkl Rick.
"Co to má znamenat ?!" Pokračoval.
"Co je ?" Zeptala se vystrašeně Ann.
"Mám tu nějaký divný druh elektromagnetického záření. Ztrácíme krytí !"
"Odkaď to jde ?"
"Něco za námi ! Ann, podívej se !" Ann se podívala na monitor a přepnula na fóliové minikamery.
"Je tam letadlo !"
"Jak nás mohli odhalit !?"
"Už jsme úplně bez Stealthu !" Informoval George. Najednou začala polarizovat rudá kontrolka u Rickova ovládání.
"Zaměřuje nás. Zahajuji úhybný manévr. Plná rychlost !" Řekl Rick a bleskově začal spínat ovladače na panelu.
"Mám, tu objekt ve vzduchu. Rychlost 4500 km/h. Má nás !"
"Ten parchant na nás vystřelil raketu !" Rick začal s letadlem házet.
"Odpalte návnadu !" George se napojil na obraný systém ze své stanice a dal příkaz k uvolnění falešných cílů. Do prostoru za X-388 vylétlo několik zářících objektů. Raketa jimi proletěla a pokračovala znovu za letadlem USAF.
"Nechytla se. Rychle se přibližuje. Osm sekund do nárazu !" Rick sledoval střelu na svém radaru.
"Je tady !" Křikl George do interkomu. Všichni si nasadili dýchací přístroje a upoutali se do sedaček. Když raketa přilétla Rick strhl stroj prudce doleva. Raketa okamžitě změnila směr a když byla pět metrů od cíle, rozpadla se na desítky ostrých střepin. Ty roztrhali pravé křídlo X-388.
"Jdeme k zemi. Katapult !" Ve vzduchu se objevili tři bílé padáky a snášeli se k modravému moři. Letoun dopadl do vody a vzápětí explodoval. To byla automatická destrukce, která se aktivovala po aktivaci katapultů. Ochrana před ukradením technologií amerického letectva.


Pondělí, 14. prosince 2066, 11:39, USS Santa Cruiz, 500 kilometrů západně od Midway

Na můstek vyběhl po schodech muž v Energozbroji. Ihned se vydal ke kapitánovu stanovišti. S kulometem v ruce se jen těžko prodíral hlavní uličkou na můstku letadlové lodi, kde byl neskutečný zmatek. Všude lítaly informace o nepřátelských aktivitách, spojeneckých ztrátách a linka z Washingtonu byla úplně ucpaná.

"Pane, co se děje ?" Zeptal se velitel Parks.
"Čína náhle ukončila rozhovory. Letectvo zlikvidovalo hlídkující loďstvo u Aljašky a nyní podporuje čínské lodě mířící s invazními jednotkami do Nakneku. Čína nehodlá použít jaderný arzenál. Jde jim pouze o Aljašku jako trumf při vyjednávání o technologii našich studených reaktorů. Mizerové." Tato zpráva Parksem otřásla.
"A, A co X-388 ?" Zeptal se zvědavě.
"Dal jsem jim rozkaz, aby letěli zlikvidovat invazi na Aljašku, ale něco se stalo. Když jsem ukončoval hovor na interní lince, na zlomek sekundy jsme z jejich letounu obdrželi podivné elektrické impulzy."
"Víme, co to je ?"
"Právě natáčíme satelit, abychom se podívali. Přes to mračno sice moc neuvidíme, ale doufáme, že nám něco řekne termovize."
"Má jednotka je připravená vyrazit." Venku před UH 82 stáli nastoupení muži v plné polní.
"Na raketové silo útočit nemusíme. Nemáme tu nukleární válku. Zatím."
"Ale já myslel záchranou akci pane." Jejich hovor přerušil zpravodajský důstojník.
"Pane, mám obraz z družice. Mračno se trochu protrhlo a jsou vidět čínské křižníky. Přepojil jsem vám to na monitor pane !" Důstojníci se otočili a podívali se na satelitní snímky.
"Ponorka pokračovala na sever spolu s doprovodem, ale jeden křižník tam zůstal."
"Co tam dělají ?" V tom do zorného pole vjel člun.
"Dá se to přiblížit ? Ten člun prosím !" Zakřičel kapitán na důstojníka. Obraz se přiblížil a sledoval člun. Upaloval plnou rychlostí ke křižníku a na palubě byli tři vojáci. Ti mířili zbraněmi na tři piloty, choulící se vzadu.
"To jsou naši. Pane, žádám povolení k akci !"
"Uděluje se. Ale pamatujte, pouze záchranná akce, nikoli válečný přepad !"
"Formálně ano pane, ale myslím si, že bez střelby to nepůjde."
"Dělejte co umíte. Informace o tom křižníku vám pošlu do vrtulníku. Družice ji bude sledovat, dokud vás k ní nenavede." Parks zasalutoval a rozběhl se pryč. Ve dvou minutách už běžel k vrtulníku a pohybem ruky značil "nasedat a odstartovat !"


Pondělí, 14. prosince 2066, 12:15, námořní základna US, Naknek, stát Aljaška

Na zdech doku stálo přes dvě stě mužů.Věže s M125 a mariňáci s extrémně účinnými puškami M72 Gauss. Všechna sila s raketami ARES byla otevřená. Za plotem základny stála armáda tanků a samohybných houfnic. Obrana Nakneku čítala celkem 3523 mužů, 24 kulometů M125, více jak 200 děl ráže 138 mm a 30 houfnic ráže 209 mm. Nad tím vším se vznášelo dvanáct vrtulníku AH-100. Přes to všechno bylo naprosté ticho. Mlha byla ještě hustší než ráno a oči tisíců bojovníků se upírali přes zaměřovače svých pušek, přes hledáčky na zbraňových systémech tanků, přes digitální hledí pilotní přilby k západu a netrpělivě očekávali nepřítele tak silného, že dokázal zničit přes deset válečných lodí US NAVY a ponorka Honolulu se mu raději vyhnula. Všechno stálo bez hnutí. Ještě před téměř půl hodinou vojáci obědvali, hráli basket, četli si, prováděli údržbu svých zbraní a psali domů svým děvčatům nebo rodinám. To všechno přerušila zpráva, která přišla do op-centra z Pentagonu. Mírové rozhovory ztroskotaly. Honolulu hlásí, že severopacifická flotila byla zlikvidována nepřítelem. Počet je neznámí, ale předpokládá se, že velký. Očekávejte letectvo a námořnictvo do pětadvaceti minut. Posily na cestě. Hodně štěstí a bůh s vámi.

Jednotka A2 postavila hradbu ze čtyř Hummrů, stojících na parkovišti. Čtyři muži obsluhovali kulomet M2 Browning s municí 12,7x105 mm s uranovým jádrem na autech. Zbylých šest se pak krylo za kapoty a byly vyzbrojeni kulomety M249 SAW.
"Já se asi poseru, jestli hned nepřijedou." Hovory mezi vojáky byly v takové chvíli vzácností. Vojáci Bratrstva se tak ale udržovali bdělí.
"Myslíš posily ?"
"Ne, to až potom. Ale jestli hned nepřiletí ty rudý vyděděnci, tak se asi zblázním napětím."
"Myslím, že-" Začal se ozývat hukot čtyřmotorových bombardérů. Náhle se objevily obrysy letadel.
"Zaměřte je !" Zastupující velitel základny, Richard Zawadzski, byl v op-centru a stál nad zbraňovým důstojníkem.
"Zlikvidujte je !" Rampy s obrannými raketami ARES se vysunuly ven a začali se natáčet na cíle v oblacích.
"Pane, nejdříve se musím zastřelit, abych si byl jist, že je v mlze odpalovací sekvence správná."
"Hlavně je už sundejte !" Prostor před velitelskou budovou ozářil plamen z rakety. Ta v mžiku vylétla k obloze a zasáhla jeden bombardér. Ten explodoval a tlaková vlna utrhla křídlo dalšímu. Než vraky spadly na ledový pokryv moře, k zemi začaly padat první bomby. Vrtulníky okamžitě začaly útočit na bombardéry. Jejich M125 byly smrtící. Obloha se rozzářila do žluta, místy do ruda. První salva bomb dopadla na severní val. Ten se změnil v obří ohnivou kouli, jak výbuch umocnila nálož uschovaná uvnitř zdi. Pět věží se okamžitě zbořilo a z ohně vylétly ohořelé kusy těl mrtvých vojáků. Další salva srovnala se zemí Severní část tábora včetně komunikačního stanu. Ztráty byly tentokrát nízké. Vrtulníky stačily sestřelit všech pět bombardérů dříve, než mohly stihnout shodit další bomby. Hučení zesílilo. Objevili se další bombardéry. Ty ale předstihly dvě stíhačky, které před dok shodily dvě "žabky", pumy, které se dokloužou po hladině k pevnému cíly a zlikvidují jej. Přední betonové zdi se rozlétly v prach a všichni vojáci zmizeli. Ostatní vojáci začali pálit na stíhačky z kulometů. Jednu se podařilo sestřelit. Udělala výkrut a objevil se za ní sloupec ohně. Poté se zřítila. Přilétli další bombardéry a peruť stíhaček. Palba všeho pozemního arzenálu teď zuřila na plno. Pro stíhací letadla nečinily vrtulníky žádný problém a do chvíle je zlikvidovaly. Střely ARES létali vzduchem a strefovali se do bombardérů. Kulometčíci na věžích tanků se zoufale snažili sestřelit nalétávající stíhače, ale jejich protitankové střely ničily jeden tank za druhým. Země se ocitla v plamenech. Bombardéry zasypaly celý dok bombami. Ten se změnil v obří táborák. Další bomby zničily velitelskou budovu. Plameny z explozí stoupali desítky metrů vysoko. Poslední bomby spadly do řad tanků a samohybných děl, mezi kterými se kryly dva tisíce pěšáků. Ti nepřestávali se zoufalou palbou do letadel. Z toho, co kdysi bývalo dok se vynořily výsadkové čluny s čínskými vojáky. Za nimi se objevily křižníky. Zbytek tanků zahájil palbu a poslal první vojáky do pekel. Raketa z čínské lodi zasáhla stanoviště skupiny A2 a jejich těla v lesklém brnění vylétla do vzduchu a dopadla k zemi. Křižníky začali zběsile pálit ze dvou předních kanónů ráže 37 mm a z raketových sil. Poslední tanky byly zničeny. Tři samohybná děla ještě stačila soustředit palbu na křižník, který pod náporem granátů ráže 209 mm začal hořet a klesl ke dnu. Vzápětí byly houfnice zničeny raketami ze stíhaček. Během deseti minut zemřelo téměř čtyři tisíce lidí a fronta Anchorage, existující již od roku 2059, se otevřela. Pondělí, 14. prosince 2066, 13:10, UH 82, Někde nad Severozápadní tichomořskou pánví

Velitel Parks dal pilotům příkaz, aby letěli na plný výkon. Upravený vrtulník UH 82 se mírně třásl. Speciální půlmilimetrová vrstva z polymerovaného amprofilenu, což je syntetická látka připomínající molitan, v energozbrojích skupiny A2, vibrace úspěšně pohltila. Vojáci však mohli slyšet jekot motoru, který dupal na 100 %. Otevřenými postraními dveřmi byly vidět míhající se listy obřího rotoru.
"Družice přestala loď sledovat. Už jí mám na radaru. ETA deset minut pane !" Řekl pilot. Přestože použil interkom, bylo ho sotva slyšet.
"Až nás uvidí, začnou po nás střílet. Jak vás dostaneme na palubu, aniž by z nás byl karbanátek pane !" Zeptal se co-pilot.
"Kapitán mi poslal plány té lodi." Parks vstal a vsoukal se mezi piloty. Zapnul obrazovku příručního počítače. Byl na ní plán lodi. "Až budeme na dostřel, střelte CAMP FIRE přesně sem. Musí to být přesný zásah. Zaměřte si to laserem."
"A co to způsobí ?" Zeptal se co-pilot, který ovládá zbraňové systémy.
"Když se to povede, vyřadíme tak zaměřování. Budou muset střílet ručně, a tak nic netrefí. Navíc bez toho systému nemůžou použít rakety."
"A co vrtulník ?"
"Ten zlikvidujete dřív, než se dostane do vzduchu."
"Ale pořád tam bude posádka u kulometů." Namítl pilot.
"Kulomety jsou namontované po stranách. Musíte ze strany vyřadit ten systém a pak hned vyhodit ten vrtulník. Pak nalítnete na loď zezadu, my vyskočíme a vy počkáte ve výšce na můj signál. O.K ?" Pilot zvedl palec na souhlas. Parks se vrátil k jednotce a vyložil jim plán akce na lodi.
"Tak na to jsem zvjedavej." Piloti si vyměnili pohledy.
"Připrav rakety a laser."
"Roger." Roger je výraz americké armády a znamená rozumím, provedu.
"Máme je na radaru. Zaměřuj." Neviditelný laserový paprsek začal zaměřovat přesně místo, kam musí zasáhnout. Na boku lodi se objevila červená tečka.
"Mám to. Kolik ještě ?"
"Čtyři minuty."
Vojáci mezitím připravili veškeré vybavení a zbraně na akci.
"Vemte si hlavně munici !" Nabádal Parks.
"Jsme na dostřel !" Hlásil co-pilot.
"Tak střílejte ! Vojáci, připravit !" Číňané si všimli vrtulníku. Začalo se otevírat raketové silo. To už byla ale raketa CAMP FIRE ve vzduchu. Vojáci na lodi začali obsazovat kulometné pozice. Hui-Chin přiběhl ke kulometu na přídi a začal nabíjet munici. Pak si všiml červené tečky na boku lodi. Oči se mu instinktivně otočily k vrtulníku. Zahlédl pouze raketu, která ho v mžiku smetla. Příď lodi zahalil plamen, který rychle zmizel a stoupl do vzduchu ve formě dýmu. V boku lodi byla díra. Raketa ze sila vylétla, ale zmateně se začala točit ve vzduchu a dopadla do vody. To bylo znamení, že střela zasáhla přesně to, co měla. Posádka vrtulníku na zádi skočila do kokpitu. Pilot si nasadil helmu a zapnul systémy. Několik kontrolek začalo hned rudě polarizovat.

"Co to má být !?" Otočil se a okénkem se podíval ven. Raketa smetla vrtulník do moře. UH 82 jen tak tak unikl prvním salvám z kulometů, když přiletěl na záď. Na palubě byl zmatek a k zádi mířili vojáci. UH 82 se otočil a ve dveřích stál Parks s kulometem M249. Palba spustila a skolila první vojáky. Vrtulník klesl a paladinové vyskákali ven. Poslední se na palubu dostal Parks. Z jeho zbraně se kouřilo. UH 82 se zvedla o točila se. Za zbytky vrtulníku se krčilo dvanáct bojovníků. M125 zahřměl a pokropil záď vysokokalibrovými projektily. Další vojáci, mířící zlikvidovat nepřítele zemřeli.

"Jdeme !" Křikl Parks. Jednotka se rozeběhla ke dveřím do podpalubí. Vzájemně se kryli a zastřelili dalších několik vojáků, kteří přiběhli po horní palubě. Vojáci bratrstva dveře neotvírají. Desátník Flank přilepil na dveře kostku plastické trhaviny a aktivoval spoušť. Jednotka se roztáhla podél stěny. Nálož explodovala a vylétl kužel ohně. Všech dvanáct vojáků vběhlo dovnitř a skákalo přes vystřelené dveře. Po stranách ležela roztrhaná těla čínských námořníků a zpod dveří se linul rychle tekoucí proužek krve. Stěny byly pocákané krví. Paladinové v čele s Parksem pokračovali dlouhou chodbou. Na druhé straně se objevili dva vojáci ozbrojení puškami AK-112. Než stačili zamířit, v jejich hrudnících se rozlili krvavé skvrny. Střelba je přitiskla na zeď, pak spadli na kolena a na zem. Zeď za nimi byla od krve.
"7,8,9,10,11 a dvanáct, vrátit a krýt ústup !" Zavelel Parks. Poté aktivoval vysílačku.
"Poručíku, kde jsou ?" Zeptal se pilotů. Co-pilot mezitím zkoumal termovizí.
"Tři sedící lidi dvanáct metrů na dvě hodiny."
"Rozumím. Buďte připraveni." Parks pokynul vojákům, aby ho následovali. Pokračovali na křižovatku typu T a pokračovali doprava. Na další křižovatce potkali důstojníka čínské lidové armády. Na nic nečekal a asi z půl metru mu Parks vypálil do hlavy. Na čele se mu objevila malá dírka, ze které začala záhy proudem téct krev. Velitel ho pak odhodil stranou, aby mohla jednotka pokračovat. Zahnuli vlevo do chodby s několika dveřmi. Šli rovně, ale zastavil je hlas ve vysílačce.
"Ty dveře vpravo." Parks se podíval. Na konci chodby vyběhl nepřítel s kulometem v ruce.
"Sakra !" Parks se sesunul na zem. Ostatní muži se kryli u zdí. Číňan začal zběsile pálit a několika střelami trefil paladina, který zůstal stát. Střelba ho složila k zemi. Na nepřítele záhy mířilo šest hlavní, které ho o okamžik později roztrhaly.
"Jsi v pořádku ?" Zeptal se jeden z vojáků.
"V pořádku." Paladin se zvedl a pokračoval v akci. Parks otevřel dveře do místnosti s postelí. Na ní ležel kapitán O´Donell. Číňani na něm už zapracovali. Kombinézu mělo rozepnutou po hruď. Z nosu a z úst mu tekla krev a pod okem měl veliký fialový flek. Na čele mu tkvěla tržná rána. Poručík George McCaskey a podporučík Anna Stevartová seděli opřeni o zeď vedle něj. Když vojáci vtrhli do místnosti, tak okamžitě vstali. Přiskočili ke kapitánovi.

"Vstávej Ricku ! Už nás přišli zachránit !"
"Vezměte ho !" Jeden z vojáků vzal Ricka pod paží a ten se ho chytil za rameno. Zbraň držel v jedné ruce.
"Jdeme !" Zavelel Parks. Stejnou cestou se vrátili až ke dveřím, kudy se dostali dovnitř.
"Jak to vypadá ?" Zeptal se do vysílačky Parks.
"Zatím to jde. Občas někdo vykoukne a střelí po nás, ale nic nás netrefilo. Až klesneme, abychom vás mohli vyzvednout, tak nás tu ale asi sežerou."
"Rozumím. Vyzvedněte nás, až na vás zamávám."
"Rozkaz pane !" Parks se podíval otvorem po dveřích ven. Nalevo ležel kus nádrže po vrtulníku a na druhé straně ústí větrací šachty.
"Trojko, schováš se za tu nádrž. Dvojko, ty se budeš krýt za tamtu šachtu. Budete vrtulník krýt, až bude klesat. Až vás zavolám, vyběhnete a skočíte dovnitř."
"Rozumím."
"Ano pane." Oba vojáci potvrdili rozkaz.
"Tak teď !" Oba bojovníci se vydali ke stanoveným cílům. Od zadní části jejich brnění se odrazilo několik střel. Když téměř současně dorazili na místo, otočili se a začali střílet na nepřítele, který se ukázal.
"Tak pojďte !" Vrtulník se začal snášet dolů. Nepřátelé začali v houfech útočit na záď. Dvojka s trojkou to ale zvládali.
"Běžte, běžte !" Rozkázal týmu, když UH 82 dosedla. Vojáci, kteří mezi sebou kryli osvobozené piloty se rozběhli k vrtulníku. Rick už dokázal utíkat sám. Muži a žena naskákali do dveří.
"Nabíjím !" Trojka přestala střílet. Tou už ale z lodi vyšel Parks a začal střílet.
"Běžte !" Poručil jim. Vojáci se vydali k vrtulníku a stále stříleli. Když nasedli, zavolali na velitele. Ten přestal střílet a rozběhl se zpět. Dva paladinové mu poskytli krycí palbu. Když Parks naskočil, vrtulník se vznesl.
"Na plno !" Řekl pilotům. UH 82 vyrazila plnou rychlostí směrem k Santa Cruiz. Několik střel vypálených z lodi už je neohrozilo. Brzy se ztratili z dohledu.
"Děkujeme." Řekl Rick. "Za všechny moje lidi."
"Bylo nám ctí konat naši povinnost. Na lodi vás ošetří."
"Můžeme očekávat nějaké problémy ?" Zeptal se Parks pilotů.
"Zachytili jsme nouzové volání. Jakékoliv posily to k nám ale nemůžou stihnout než budeme v bezpečí na palubě." Odpověděl pilot.
"Dobře. Odvedli jste perfektní práci. Oba dva." Parks jim poklepal na ramena.
"Děkujeme pane." Piloti vrtulníku si vyměnili pohledy a pokračovali v letu.


Pondělí, 14. prosince 2066, 12:30, Beringgovo moře, 20 kilometrů od námořní základny Naknek

Ponorka Honolulu se vracela na plný výkon do Nakneku ve víře, že může nějak zvrátit výsledek bitvy. Několikrát sem musela vyhýbat kusům lodí ze severopacifické flotily, které stále klesaly ke dnu. Na můstek již dorazil zpráva o sestřelení X-388 i o momentální situaci v Nakneku.



"Kapitáne ?" Zeptal se generál Hawkins, když zjistil osud X-388. To bylo přesně ve tři čtvrtě na dvanáct. "Kdo sleduje Wuhan, když je jediné letadlo, které ji sledovalo dole a družice vidí jen mraky ?" Můstek ztichl. Všichni vášnivě čekali na odpověď.
"Nikdo." Odpověděl kapitán. Hawkins měl ruce sepjaté za zády. Přistoupil k němu a podíval se na maličkého kapitána ponorky.
"Chcete tím říct, že čínská jaderná ponorka nám může být v patách a my o tom nemusíme vědět lautr nic ?"
"Pane, jestli vám jde o to, že by nám mohli ukrást reaktor a zkopírovat jeho technologii, tak to nemůžou." Generál se k němu otočil zády a šel k obrazovce zobrazující mapu oblasti. Kapitán se k němu otočil a trochu zvedl hlas, aby byl lépe pochopen. "Pokud by někdo chtěl vyjmout reaktor z komory, automaticky exploduje."
"O to mi nejde. A mimochodem to vím." Generál se otočil ke kapitánovy. "Ale pokud poplujeme do Nakneku, abychom našim pomohli, může nás Šuhaj uzavřít do pasti.
"A co by Čína získala likvidací jedné naší ponorky."
"Oni ji nemusejí chtít zlikvidovat. Můžou jí chtít obsadit a využít v boji proti nám."
"To je nemožné pane. Kdyby k něčemu takovému mělo dojít, ponorka by byla zničena."
"Je mnoho způsobů, jak něčeho takového docílit." Generál se opět otočil k obrazovce. "Navíc tady jde pouze o oblastní konflikt. Žádná země, Amerika ani Čína, si nemůže dovolit rozpoutat válku. Všichni vědí, co by to znamenalo a to prostě nemůžeme připustit."
"Od nepřítele, jako je Čína, můžeme očekávat cokoliv pane."
"A to je ono kapitáne. Pokud se Čína připravuje na válku, pomůže jim každá ponorka, každý odpalovač balistických raket, který zničí." Generál přistoupil ke kapitánovi. "Nevím, jaký je úkol Wuhanu, ale vím jediné. Pokud na nás narazí, půjdou po nás. A pokud k tomu dojde, jedna z ponorek bude zničená. Vztahy mezi našimi zeměmi se ještě více vyostří a tak jako tak to dá Číně záminku k dalším útokům. A nám, aby jsme je na Aljašce pořádně zmáčkli." Můstek seděl, jako polit studenou vodou. Ledovou. Ticho narušilo hlasité písknutí ve sluchátcích u obsluhy sonaru. Můstek se rozpohyboval.
"Hlášení !" Křikl kapitán. Pouze generál Hawkins zůstal stát na místě, jako by to tušil. Všichni kolem pobíhali od počítačů k počítačům.
"Pane, mám tu kontakt !" Řekl muž u sonaru. Jednou rukou si přidržoval u ucha sluchátka a druhou spínal jakési ovládání.
"Tak povídejte poručíku !" Řekl generál Hawkins, který se postavil za obsluhu sonaru vedle kapitána.
"Mám tu objekt ve vodě, 5200 metrů západně od nás. Rychlost 30 uzlů. Hloubka 95 metrů."
"Wuhan." Odsekl generál. Kapitán se na něj podíval.
"Prověřte to."
"Ano pane !" Poručík začal spouštět diagnostické programy.
"Mám to pane. Je to čínská ponorka třídy Jan !"
"Cože ?!" Vyhrkl Hawkins.
"Pane, mám tu objekt ve vodě ! Je to torpédo z Jan ! Rychlost 123 uzlů, vzdálenost 5000 metrů !"
"Potvrďte, že míří na nás."
"Potvrzuji pane ! Náraz za čtyřicet pět sekund !"
"Dobře, musíme se pohnout. Všechna stanoviště bojová pohotovost ! Připravit torpéda do všech komor a připravte klamné cíle !" Když kapitán vydal rozkazy, rozsvítilo se rudé osvětlení.
"Kormidelník, připravte úhybný manévr. Na můj povel prudce doprava ! Plný výkon!" Kapitán se otočil k sonaru.
"Hlaste mi vzdálenost sakra !"
"Třicet sekund do nárazu pane !" Odpověděl poručík. Motory šlapaly naplno. Všichni se teď za něco drželi a zhluboka dýchali.
"Torpéda v komorách tři a pět připravena k odpálení pane !" Ozvalo se v interkomu.
"Patnáct vteřin do nárazu pane !" Uběhly další vteřiny.
"Deset vteřin !"
"Odpalte návnadu !" Muž u ovládání obraných systémů prudce klepl na Enter na svém počítači. Ze zadní části ponorky vylétly čtyři klamné cíle a vytvářeli bariéru ze vzduchových bublin.
"Úhybný manévr !" Ponorka sebou trhla a okamžitě se začala naklánět, jak se stáčela napravo.
"Sežral to !" Můstek zajásal.
"Pane mám tu další dva objekty !"
"Co je to !"
"Ponorka pane. Byla schovaná někde u dna. Sonar ji neviděl. Vzdálenost 1000 metrů ! Je to Wuhan pane !"
"Proboha." Řekl Hawkins.
"Torpédo ve vodě ! Náraz za pět sekund !"
"Prudce nalevo ! Levobok ! Připravit na náraz !" Kormidelník toho už moc nestihl. Torpédo z Wuhanu prorazilo záď Honolulu a explodovalo. Přední část ponorky se odtrhla a přepážky se začaly uzavírat. To už ale tlaková vlna protrhala trup ponorky po celé její ploše a ponorka se rozpadla. Honolulu klesla ke dnu.


Pondělí 14. prosince 2066, 14:00, USS Santa Cruiz, Na cestě do Pearl Harbor

Před deseti minutami přistál UH 82 na palubě letadlové lodi Santa Cruiz, která se dle nových rozkazů vracela do Pearl Harbor. Kapitán Rick O´Donell byl ošetřen lékařským týmem, který helikoptéru při přistání očekával. Měl pouze zlomený nos, prokousnutý ret a modřinu pod okem. Kapitán lodi si je zavolal do konferenční místnosti.

"Pánové, gratuluji vám k vašemu výkonu."
"Děkuji pane." Odpověděl Parks. Seděla zde celá skupina A2, ještě zamazaná od čínské krve a posádka kapitána O´Donella.
"Teď vám řeknu vše, co vím já i všichni členové armády spojených států, kromě vás. Čína podnikla invazi na Aljašku v Nakneku
. Celá naše armáda tam byla zničena a Číňani už mají předmostí o poloměru tří kilometrů. Navíc před hodinou a půl byla potopena naše ponorka Honolulu, vracející se do Nakneku, aby nepřítele vykopala. Generál Hawkins byl, jak víte, na její palubě. Prezident svolal na druhou hodinu tiskovou konferenci." Kapitán stáhl elektronicky ovládanou obrazovku a přepojil se na civilní okruh. Vysílání je zařazeno do všech televizních stanic. Prezident Lawrence zrovna přišel k dřevěnému pultu v konferenční místnosti v Bílém domě. Za ním visela americká vlajka. Narovnal si mikrofon.

"Moji drazí Američané ! Dnes, přesně ve čtvrt na jednu odpoledne byl na naší zemi spáchán krutý zločin ! Po přerušených rozhovorech s čínským prezidentem Huangem napadla zákeřně čínská lidová armáda naše území na Aljašce. Přes tři tisíce našich synů a manželů padlo v kruté a krvavé bitvě u přístavu Naknek. K tomuto zoufalému činu dohnal Čínu tragický nedostatek paliva. Moji generálové si myslí, že Čína chce vytěžit všechno přírodní bohatství z našeho aljašského území. Je ale také možné, že chce nově dobytého území využít jako trumfu při hraní pokeru, kde v banku je technologie fuzních reaktorů. Ať jde našemu nepříteli o cokoliv, my jim to za žádnou cenu nehodláme ulehčit. Už teď je na cestě na Aljašku skupina armád 12., 10., 11., a 8.. My ty rudý vrahy vyženeme zpátky tam, kam patří ! Ale nesmíme si dovolit, rozpoutat válku. Jak jsem již svým generálům sdělil, tento boj je pouze oblastní a jeho růst do velikosti jaderné války je něco, co my nemůžeme riskovat. Chlapci, buďte stateční a myslete na své rodiny, až budete bojovat za svou vlast !" Prezident odešel. Ticho, které nastalo na Santa Cruiz bylo stejné, jako v před miliony dalších obrazovek.
"Musíme věřit, že k použití jaderných zbraní nedojde." Řekl nadějně kapitán letadlové lodi. Muži v místnosti seděli bez hnutí. Věděli, že ať si každý říká, co chce, tohle je válka. A pokud bude Čína cítit v ohrožení ze strany ozbrojených sil USA, nebude se nikoho ptát, jestli se má bránit jadernými zbraněmi, i když je v tomto konfliktu agresorem pouze a jenom Čína.
"Dej bůh, aby se to nestalo." Pronesl tiše Rick s obličejem ponořeným v dlaních. Vyjadřoval tak pocity všech v místnosti, více jak třiceti miliónů vojáků US a pětiset miliónů obyvatel Spojených států.
"Dej bůh…"


Úterý 15. prosince 2066, 6:42, Vojenská základna v Spokane, Stát Washington

V zimních měsících je v tuto dobu ve Spokane ještě tma. Stejně jako tomu bylo 15. prosince 2066. Hustě sněžilo a poručík Matt Booster stál u kulometu M2, připevněném na Hummru H3. Základna byla trvale obsazena dvěmi sty vojáky. Ti byli nyní v pěti Hummrech a dvaceti vozidlech M2 "Super Bradley" na vedlejší silnici připraveni vyrazit přes Kanadu na Aljašku. Matt se rozhlédl po okolí. Bylo sice ráno, ale hluk letadel, vrtulníků, aut, tanků a další techniky, směřující na sever, připomínalo dopoledne v centru Los Angeles. Na Aljašku mířily řady vojáků v plné polní, které se táhly až za obzor.
"Matte !" Poručík se díval přes brýle s elektronickým displejem do dálky.
"Hej Matte !"
"Co ?" Zareagoval poručík.
"Můžeme jet."
"Jo, jasně." Matt vzal vysílačku.
"Jedeme, jedeme !" Kolona se rozpohybovala a zamířila stejným směrem, jako tisíce ostatních.



Události dne 14. prosince roku 2066 vedli ke konfliktu, táhnoucímu se po dlouhých jedenáct let. Opětovné dobytí Aljašky dne 10. ledna 2077 a stále sílící tlak amerických vojsk na Čínu, donutilo nepřítele ke konečnému a osudnému úderu dne 23. října. Válka zůstala stejná…



Pokračování povídky "Válka. válka je stále stejná…" se bude zabývat osudy amerických vojáků za Čínsko-americké války.


ANKETA

Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist