Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
4. KAPITOLA Kdesi daleko, v protilehlm spirlnm rameni Galaxie, pt set tisc svtelnch let od hvzdy Sol, se Zafod Bblbrox, prezident Imperiln galaktick vldy, til pes damogransk moe v iontov pohnnm deltalunu, blytcm a tpytcm se v damogranskm slunci. hav Damogran, dalek Damogran, Damogran, o jeho existenci skoro nikdo nev. Damogran, tajn domov Srdce ze zlata. lun letl po vod. Pojede jet dost dlouho, ne doraz na msto uren. Damogran je toti dost neikovn uspodan planeta. Nen na n nic jinho ne men a vt poutn ostrovy obklopen pvabnmi, le nepjemn rozlehlmi plnmi ocenu. lun letl dl. Dky tto topografick zvltnosti zstal Damogran vdycky neobydlenou planetou. Proto si ho tak Imperiln galaktick vlda vybrala pro uskutenn psn tajnho projektu Srdce ze zlata. lun lehce klouzal a nadskakoval po hladin moe, oddlujcho hlavn ostrovy jedinho souostrov pouiteln velikosti na cel planet. Zafod Bblbrox smoval z malikho kosmodromu na Velikononm ostrov (jmno bylo zvoleno pouhou a zcela bezvznamnou shodou okolnost - ve star galaktitin vraz "velikonon" znamen mal, ploch a svtle hnd) na ostrov Srdce ze zlata, je se dal bezvznamnou shodou okolnost jmenoval Francie. Jednm z vedlejch vsledk projektu Srdce ze zlata byl cel etzec naprosto bezvznamnch nhod. Ale v dnm ppad nebylo nhodnou shodou okolnost, e dnen velk den vyvrcholen a odhalen, den, kdy Srdce ze zlata mlo konen bt pedstaveno asnouc Galaxii, byl tak vyvrcholenm mnoha let sil pro Zafoda Bblbroxe. Prv kvli dnenmu dni se kdysi rozhodl kandidovat na prezidenta - rozhodnut, je vyslalo okov vlny pekvapen po celm Galaktickm impriu. Zafod Bblbrox? Prezident? Snad ne ten Zafod Bblbrox? Snad ne nam prezidentem? Mnoz v tom spatovali konen dkaz, e celmu znmmu vesmru u definitivn peskoilo. Zafod se zaklbil a popohnal lun k jet vy rychlosti. Zafod Bblbrox, dobrodruh, bval hipk, srandista, (cvok? patrn ano), grafoman, packal v mezilidskch vztazch, o nm si vtina lid myslela, e je pln mimo msu. Prezident? Nejsme pece lenci, aspo v tomhle smru ne. Jen est lid v cel Galaxii znalo princip, na jeho zklad byla ovldna. Tm bylo jasn, e v okamiku, kdy Zafod Bblbrox oznmil svj mysl kandidovat, byla to hotov vc: tohle byl ideln materil na prezidentstv.* * Prezident: cel titul zn prezident Imperiln galaktick vldy. Vraz "imperiln" byl v nzvu zachovn, pestoe dnes u jde o anachronismus. Legitimn csa je polomrtv u adu stolet. V poslednch okamicch svho smrtelnho zpasu byl uzaven ve stagnanm poli, kter ho udruje ve stavu vn nemnnosti. Vichni jeho ddici mezi tm dvno vymeli, co znamen, e bez jakchkoliv drastickch politickch pevrat se moc pesunula o jeden i dva stupnky n. Zdnliv dnes pat sboru, jen kdysi fungoval prost jako sbor csaskch poradc - je to volen Vldn shromdn v ele s prezidentem volenm tmto shromdnm. Ve skutenosti vak niemu takovmu moc nepat. Zvl prezident je pouhou figurkou - nen dritelem pradn moci. Vybr ho vlda, avak kvality, jimi se m vyznaovat, rozhodn nejsou vdcovsk schopnosti, jde tu sp o schopnost pobuovat. Proto je za prezidenta vybrn vdycky sporn typ - provokativn a zrove fascinujc. Jeho kolem nen moc vykonvat, nbr odvracet od n pozornost. Podle tchto mtek je Zafod Bblbrox jeden z nejspnjch prezident, jak kdy Galaxie mla - dva roky z desetiletho funknho obdob u strvil ve vzen pro podvod. Jen velmi mlo lid tu, e prezident a vlda v podstat dnou moc nemaj, a z tto hrstky jen est lid v, kde sdl skuten moc. Vtina ostatnch v, e konen proces rozhodovn je zen potaem. Vt omyl si st lze pedstavit. Co vak se jim pochopit nepodailo - dvod, pro to Zafod dl. Prudce naklonil lun na bok a vyslal ke slunci zpnnou vodn stnu. Dnes nadeel den D. Dnes vichni pochop, co ml Zafod za lubem. Jen kvli dneku se stal prezidentem. Na dnen den tak pipadaly jeho dvoust narozeniny, co ale byla jen dal bezvznamn shoda okolnost. lun se lehce nesl po hladin damogranskho moe a Zafod se pro sebe tie usmval. ek ho ndhern a vzruujc den. Pohodln se uvelebil a dvma sepnutma rukama obemkl opradlo sedadla. dil tet rukou, kterou si nedvno nechal imputovat pod praviku, protoe doufal, e se tak zlep v boxu na lych. "Hochu," mruel si pro sebe, "ty se teda fakt frajer." Nervy mu vak zpvaly psniku pronikavj ne hvizd p횝alky na psa. Ostrov Francie byl asi ticet kilometr dlouh a v nejirm mst asi osm kilometr irok. Pokrval ho psek. Tvarem pipomnal plmsc. Budil dojem, e smyslem jeho existence vlastn nen bt ostrovem, ale spe prostedkem k vymezen rozlohy a kivky velkho zlivu. Dojem jet zvrazovala skutenost, e pobe na vnitn hran plmsce tvoily tm vhradn strm tesy. Od vrcholk tes se tern zvolna svaoval k protjmu pobe. Na pici tesu stl uvtac vbor. Skldal se z vt sti inenr a vdc, kte postavili Srdce ze zlata - byli to vtinou humanoidi, ale tu a tam jste zahldli i pr reptiloidnch atominr, dva ti zelen sylfovit maximegalaktiky, jednoho i dva chobotnicov fyzukturalisty a dokonce jednoho Hlv (Hlv je superinteligentn odstn modr barvy). Vichni, a na onoho Hlva, se skvli ve svch pestrobarevnch obadnch pracovnch pltch, zatmco Hlva pro tuto pleitost pechodn zalomili do voln stojcho hranolu. Do jednoho se vichni chvli vzruenm. Spolen a mezi sebou doli a k nejzazm hranicm fyziklnch zkon a pekroili je. Zmnili strukturu zkladnho pediva, z nho je utkna hmota, napnuli, pekroutili a pekonali zkony pravdpodobnosti a nepravdpodobnosti, a pece ze veho nejvtm zitkem pro n zejm bylo setkn s muem s oranovou erpou kolem krku. (Oranov erpa pat k tradinmu boru prezidenta Galaxie.) A mon, e by to provali pln stejn, i kdyby vdli, jakou moc ve skutenosti prezident Galaxie m, toti dnou. Jen est lid v cel Galaxii v, e kolem galaktickho prezidenta nen moc vykonvat, nbr odvracet od n pozornost. Zafod Bblbrox se pro sv zamstnn hodil pmo skvle. Dav, oslnn sluncem a mistrovskm ovldnm lodi, zalapal po dechu, kdy se prezidentsk lun protil kolem skalnho vbku do ztoky. Zc, tpytiv lun se zvolna blil. Bruslil po moi a nadnel se velkorysmi obraty. Ve skutenosti se vody vbec dotkat nemusel, nebo spoval na mlnm polti ionizovanch atom - pro efekt byl vak opaten tenkmi ploutvovitmi lopatkami, kter bylo mono ponoit. Odezvaly plty vody a syiv je vyhazovaly do vzduchu. Zakusovaly se hlubokmi zezy do moe, je se blzniv pohupovalo a v podob pny padalo zpt do brzdy za lunem. Zafod miloval efekt - v tom nejvc vynikal. Nhle strhl kormidlo, lun se prudce obrtil a vznesl se v divokm oblouku, minul hranu tesu a zlehka pistl, kolbn vlnami. V nkolika vteinch se Zafod vytil na palubu a u mval a usmval se na vc ne ti biliny lid. Ty ti biliny lid tam ve skutenosti nebyly, ale mohly sledovat kad jeho gesto prostednictvm mal trivizn robokamery, slun se vznejc opodl ve vzduchu. Trivizn vysln prezidentovch kousk bylo vdycky asn populrn - v tom tak spoval jejich smysl. Spokojen se usml. Ti biliny a est lid netu, e dnes jim pedvede mnohem lep kousek, ne doufali. Robokamera se snesla bl, aby zabrala detail populrnj z jeho dvou hlav. Zafod znovu zamval. Jeho vzhled byl vcemn humanoidn, a na pebytenou hlavu a tet ruku. Svtl, rozcuchan vlasy mu trely v nhodnch smrech, modr oi se tpytily msi naprosto nepojmenovatelnm. Brady ml tm vdy neoholen. Ve vzduchu nad Zafodovm lunem plula estimetrov prhledn koule, pohupovala se a nadskakovala a tpytila se v zivm slunci. Uvnit koule se vznela mohutn plkruhov pohovka potaen jasn rudou k. m vc koule nadskakovala a m vc se pohupovala, tm byla pohovka nehybnj, stabiln jako polstrovan skla. Stejn jako vechno ostatn, i toto bylo vypotno na efekt. Zafod proel stnou koule a nathl se na pohovku. Dvma rozpaenma rukama se opel o opradlo, zatmco tet si opraoval imaginrn prach z kolena. Ob jeho hlavy se rozhlely kolem sebe a usmvaly se. Dal si nohy nahoru. Ml pocit, e kadou chvli mus zajeet. Pod bublinou voda vela, kypla a vystikovala do ve. Bublina se vznesla do vzduchu, poskakovala a pohupovala se na vrcholu gejzru. Stoupala v a v, pohazujc tes pruhy svtla. Vznela se vzhru na jazyku vody, pak se voda pod n zhroutila, ztila se zptky do moe, destky metr hluboko. Zafod se usmval a pedstavoval si sm sebe. Dokonale smn zpsob dopravy, ale dokonale krsn. Na vrcholu tesu koule na okamik zakolsala, zlehka dosedla na rampu opatenou zbradlm, valila se po n na malou ploinu s prohlubn, kde se zastavila. Za boulivho potlesku vystoupil Zafod Bblbrox z bubliny. Oranov erpa planula na slunci. Prezident Galaxie byl tu. Pokal, a umlkne potlesk, pak zdvihl ruku na pozdrav. "Ahoj," ekl. Piplil se k nmu vldn pavouk a pokusil se mu vtisknout do rukou kopii pipravenho projevu. Strnky ti a sedm jeho originlu pluly v tto chvli naskl vodou po hladin damogranskho moe asi osm kilometr od zlivu. Stranu jedna a dv zachrnil jist damogransk orel upinohlav. Zabudoval je do pevratnho novho typu hnzda, kter prv vynalezl. Skldalo se pevn z paprma a dokonale brnilo erstv vylhnutm psklatm, aby z nj mohly vypadnout. Damogransk orel upinohlav sice zaslechl cosi o pirozen selekci, ale nechtl s tou mylenkou mt nic spolenho. Zafod Bblbrox vdl, e nebude pipraven projev potebovat, a proto jemn odstril lejstra nabzen pavoukem. "Ahoj," ekl znovu. Vichni se na nj ziv usmvali, nebo aspo skoro vichni. Oima vyhledal v davu Trillian. Trillian byla dvka, kterou Zafod sbalil pi nedvn nvtv jedn planety, kam se vydal inkognito, jen tak pro pobaven. Byla thl, tmav, humanoidn, mla dlouh, vlnit ern vlasy, pln rty, nos jako knoflk a legran hnd oi. S ervenm tkem ovzanm kolem hlavy a v dlouhch, hndch, hedvbnch atech vypadala tak trochu arabsky. Ne e by snad nkdo z ptomnch kdy slyel o njakch Arabech. Arabov toti dost nedvno pestali existovat a nadto v dob, kdy existovali, byli pt set tisc svtelnch let od Damogranu. Trillian nebyla dn celebrita, alespo jak Zafod tvrdil. Prost s nm jen chodila a hlavn mu kala, co si o nm mysl. "Ahoj, zlato," ekl j. Poslala mu rychl, nervzn smv a odvrtila oi. Pak na nj znovu podvala a znovu usmla, tentokrt veleji - ale to u se Zafod dval nkam jinam. "Ahoj," ekl klubku rznch tvor z tisku, kte postvali opodl a pli si, aby u konen pestal kat ahoj a pustil se do vrok. Usml se na n zvl zlomysln, protoe vdl, e za nkolik okamik jim poskytne vrok, e se budou divit. Dal vc, kterou ekl, jim nicmn zrovna moc k uitku nebyla. Jeden z ptomnch inovnk mrzut usoudil, e prezident zjevn nem nladu st rafinovan skloubenou e, kterou mu napsali, a tak cvakl v kapse vypnaem zazen pro dlkov ovldn. Obrovit blostn dm, rsujc se proti obloze, uprosted pukl, rozloupl se a pomalu se sloil na zem. Vichni vydechli asem, pestoe dobe vdli, e prv tohle dm udl, vdy ho tak sami zkonstruovali. Pod nm leela odhalen ohromn kosmick lo, sto padest metr dlouh, tvarovan jako leskl beck tretra, snhobl a nepedstaviteln krsn. V jejm srdci, nevidna, spovala mal zlat krabika obsahujc nejnepochopitelnj zazen, jak bylo kdy vymyleno, zazen, pro n byla tato lo jedinen v djinch Galaxie, zazen, po nm byla lo pojmenovna - Srdce ze zlata. "Joj," ekl Zafod Bblbrox Srdci ze zlata. Nic jinho se celkem ct nedalo. ekl to jet jednou, protoe vdl, e tm otrv novine. "Joj." Zstup se v oekvn obrtil zase k nmu. Mrkl na Trillian, a ta v odpov zdvihla obo a udlala velk oi. Vdla, co se Zafod chyst ct, a pomyslela si, e se stran pedvd. "To je naprosto asn," ekl Zafod. "To je ale fakticky naprosto asn. To je tak asn, e mm dojem, e bych ji rd ajznul." Senzan prezidentsk vrok, a navc pravdiv do psmene. Dav se vdn zasml, novini radostn buili do knoflk svch subterovch zpravodajomatik a prezident se klbil. klbil se, ale jeho srdce nesnesiteln kielo. Nahmtl malou paralyzomatickou bombu, tie si hovc v jeho kapse. Nakonec to u nemohl dle snst. Zvedl ob hlavy k nebesm, vydal divok pokik v durov tercii, mrtil bombou na zem a rozbhl se vped moem nhle ztuhlch zivch smv. 5. KAPITOLA Na Prostetnika Vogona Jelce nebyl zrovna pkn pohled, dokonce ani pro Vogony. Vysok dm jeho nosu se klenul nad nzkm prasem elem. Tmav zelen, jakoby gumov ke byla dost tlust na to, aby mohl hrt sloitou hru vysok politiky ve vogonsk sttn slub, a hrt ji dobe, a dostaten nepromokav, aby umonila pevat libovoln dlouho v hloubkch a do t set metr bez jakchkoliv nsledk. Ne e by se snad nkdy chodil koupat. Jeho nron asov rozvrh mu to nedovoloval. Byl takov, jak byl, protoe ped biliny let Vogoni poprv vylezli z ln se pevalujcch pravkch mo planety Vogsfry, leeli na panenskm pobe a lapali po dechu. A kdy na n toho rna dopadly prvn paprsky zivho mladho slunce Vogsol, snad se na n vvojov sly v tu chvli vykalaly, znechucen se odvrtily a cel rod odepsaly jako okliv a neastn omyl. Vogoni se dl nevyvjeli - nemli prost pet. Skutenost, e pesto peili, nejsp slou ke cti zarputil, tupohlav umnnosti tchto stvoen. Vvoj? ekli si. Kdo ho potebuje? A bez toho, co jim proda odepela, se jednodue obeli, a do doby, ne byli schopni napravit zvanj anatomick nedostatky chirurgi. A prodn sly zatm na planet Vogsfe pracovaly pesas, jakoby chtly napravit svj nkdej pehmat. Stvoily hbit, ziv leskl kraby, jako poszen drahmi kameny, kter Vogoni pojdali pot, co jim krune rozbili eleznmi palicemi, vysok vznosn stromy dech berouc thlosti a barvy, kter Vogoni kceli a na nich si pekli krab maso, elegantn, gazelm podobn stvoen s hebkou srst a vlahma oima, kter Vogoni chytali a na kterch sedli. Jako dopravn prostedek tato stvoen nebyla k niemu, protoe jezdce okamit shazovala, ale Vogoni na nich stejn sedli. A tak na planet Vogsfe mjela neastn tiscilet, a nhle jej obyvatel objevili principy mezihvzdnch let. Bhem nkolika krtkch vogorok se vichni do jednoho pesthovali do hvzdokupy Megabrantis, politickho centra Galaxie, a nyn jsou nesmrn mocnou pte Galaktick sttn sprvy. Pokusili se zskat vzdln a pokusili se nabt i jistho stylu a uhlazenho vystupovn, ale jinak se modern Vogoni li jen velmi mlo od svch primitivnch pedk. Kadoron importuj ze sv rodn planety dvacet sedm tisc hbitch, ziv lesklch krab jako poszench drahmi kameny a za nonch flm trv mnoh astn chvle tm, e do nich mlt eleznmi palicemi. Prostetnik Vogon Jelc byl znan typick Vogon, protoe byl skrznaskrz zl. A navc neml rd stopae. Nkde v tsn tmav kabin, ukryt hluboko v trobch vlajkov lodi Prostetnika Vogona Jelce, nervzn vzplla zpalka. Jej majitel sice nebyl Vogon, ale vdl o nich vechno, a ml proto na nervozitu prvo. Byl to Ford Prefect.* Rozhlel se po kabin, ale moc toho nevidl. Tepotav plamnek roztanil podivn obludn stny, ale jinak bylo vude ticho. Vydechl sotva slyiteln podkovn Dentrassiovi. Dentrassiov jsou nrod rozjvench gurmn, divok, ale docela pjemn chska. Vogoni je v posledn dob s oblibou zamstnvaj jako kuchysk personl na svch dlkovch lodch, pod striktn podmnkou, e si budou zsadn hledt svho. * Pvodn jmno Forda Prefecta je vysloviteln jen v obskurnm betelgeuzskm dialektu, kter zanikl pi Velkm hrungozhroucen gal. (sid.) r. 03758, kter smetlo vechny star Praxibetelsk osady na Betelgeuze sedm. Fordv otec, jako jedin z cel planety, peil katastrofu njakou podivnou nhodou, kterou nikdy nebyl s to uspokojiv vysvtlit. Cel epizoda je zahalena tajemstvm - vlastn se nikdy nikdo nedozvdl, co je to Hrung a pro si vybral ke zhroucen zrovna Betelgeuze sedm. Fordv otec, velkoryse pehlejc podezen, kter na nj zkonit muselo padnout, se pesthoval na Betelgeuze pt, aby se stal Fordovm otcem i strkem. Na pamtku sv ji vyhynul rasy mu dal jmno ve starobylm praxibetelskm jazyce. Protoe se Ford nikdy nenauil vyslovit sv pvodn jmno, jeho otec nakonec zemel hanbou, co je v nkterch stech Galaxie dosud smrteln nemoc. Ve kole mu spoluci pezdvali Ix, co v jazyce Betelgeuze pt znamen 'chlapec, kter neum uspokojiv vysvtlit, co je to Hrung, ani pro si vybral ke zhroucen zrovna Betelgeuze sedm'. To se Dentrassim nramn zamlouv, protoe maj sice rdi vogonsk penze, jednu z nejtvrdch mn ve vesmru, ale Vogoni samotn se jim hnus. Jedin Vogon, jakho Dentrassi rd vid, je natvan Vogon. Thle drobn informaci vdil Ford za to, e z nj te nebyl oblek vodku, oznu a kyslinku uhelnatho. Zaslechl slab zastnn. Ve svtle zpalky uvidl postavu zhroucenou na podlaze. Zanala se trochu vrtt. Chvatn zhasil zpalku, zalovil v kapse, a kdy nael, co hledal, vythl to. Depl si na zem. Postava se znovu zavrtla. "Koupil jsem burky," ekl Ford Prefect. Arthur Dent se zavrtl, znovu zastnal a nesouvisle cosi zamumlal. "Na, vem si," nalhal Ford a zachrastil skem. "Jeslis absolvoval penos hmoty paprskem poprv, tak jsi nejsp ztratil dost soli i blkovin. To pivo, cos vypil, mlo trochu zmrnit inky." "Grrrr...," ekl Arthur Dent. Otevel oi. "Je tu tma." "Ano," pisvdil Ford Prefect, "je tu tma." "Nen tu svtlo," ekl Arthur Dent, "je tu tma, nen tu svtlo." Jedna z vc, kter Fordu Prefectovi pipadaly na lidech nejnepochopitelnj, byl zvyk neustle pronet a opakovat naprosto oividn fakta, jako napklad to je ale krsn, ty jsi ale dlouhn, nebo jejej, vypad to, e jsi spadl do desetimetrov studny, jsi v podku? Ford si nejprve vytvoil jistou teorii, kter toto zvltn chovn vysvtlovala: kdyby lid nechali zahlet mluvidla, nejsp by jim ztuhla. Po nkolika mscch pozorovn a pemlen nahradil tuto teorii jinou: kdyby lid nechali zahlet mluvidla, uvedli by tm do chodu mozek. Po ase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavdjc a rozhodl se, e m lidi vlastn docela rd. Nikdy ho ale nepestala trpit ta straliv spousta vc, o kterch nemaj ani tuen. "Ano," souhlasil s Arthurem, "nen tu svtlo." Nasypal mu trochu burk. "Jak se ct?" zeptal se. "Asi jako vojensk akademie. Pipad mi, e maruju po kouskch jako o pehldce." Ve tm Arthur nevidl, jak na nj Ford tup zr. "Kdybych se t zeptal, kde to ksakru jsme, mysl, e bych litoval?" ekl chab. Ford se zvedl. "Jsme v bezpe," ujistil ho. "To je fajn." "Jsme v kabin jedn z kosmickch lod Vogonnsk stavebn flotily." "Aha," ekl Arthur, "to bude zejm njak okrajov vznam slova bezpe, kter neznm." Ford rozkrtl dal zpalku a spolen ptrali po vypnai. Obludn stny se znovu roztanily. Arthur se vykrbal na nohy a zkoumav se ohmatval. Zdlo se mu, e se kolem nj houfuj ohyzdn stny, vzduch houstl zatuchlmi pachy, kter se mu vkrdaly do plic, ani prozradily svou totonost, a tich, rozilujc huen mu brnilo v soustedn. Zlehka se otsl: "Jak jsme se sem dostali?" "Chytili jsme stopa." "Coe?" vyjekl Arthur. "Chce snad ct, e jsme prost zamvali a njak vyvalen pera vykoukla a ekla 'Nazdar, kmoi, tak si naskote, mu vs vzt a k Basingstokeskmu objezdu?" "No," ekl Ford, "a na to, e msto palce jsme zamvali elektronickm sub-eta vyslaem, a ten objezd je est svtelnch let odtud u Barnardovy hvzdy, jsi to vcemn vystihl." "A co ta vyvalen pera?" "Je skuten zelen." "Fajn, kdy mu jt dom?" "Neme." Ford nahmtl vypna. "Zakryj si oi," ekl a rozsvtil. To co uvidli, pekvapilo i jeho. "Propnakrle," mlem zajeel Arthur, "copak jsme doopravdy v ltajcm tali?" Prostetnik Vogon Jelc vlekl sv eredn zelen tlo po velitelskm mstku. Jako vdycky po demolici obydlench planet ctil jaksi neurit podrdn. Pl si, aby k nmu nkdo piel, a ekl, e to nebylo sprvn, aby ho pak mohl sevat a spravit si nladu. Ztka si kecl na sv velitelsk sedadlo a zadoufal, e se pod nm rozval a poskytne mu tak dvod, aby si mohl podn zazuit. Keslo vak jenom nakav zavrzalo. "Vypadni!" zaval na mladho vogonskho vojna, kter prv vstoupil na velitelsk mstek. Vojk se zejmou levou poslechl. Byl rd, e zrovna on nebude muset podat hlen, kter ped chvl zachytili. Byla to oficiln zprva, sdlujc z vldn vzkumn zkladny na planet Damogran, e prv seznmili veejnost s novm, senzanm druhem pohonu pro kosmick lodi. Od tto chvle byly vechny hyperprostorov expresn dlnice zbyten. Dal dvee se nehlun otevely. Tentokrt vak vogonsk kapitn nezaal vt. Dvee toti vedly do kuchyn, kde mu Dentrassiov pipravovali jdlo. Nco k sndku by docela uvtal. Obrovit chlupat stvoen s jdelnm tckem v rukou a s maniaklnm klebem na tvi vhopkalo dovnit. Prostetnik Vogon Jelc se zaradoval. Dobe vdl, e kdykoli se njak Dentrassi tv tak samolib a spokojen, znamen to, e se na lodi dje nco, kvli emu si bude moct pkn zazuit. Ford a Arthur se pekvapen rozhleli. "Tak co tomu k?" zeptal se Ford. "Moc isto tu nen, e?" Ford se zamrail na pinav matrace, neumyt lky a neidentifikovateln kusy zasmrdlho spodnho prdla, kter se povalovaly vude po peplnn kabin. "To v, je to pracovn lo," ekl Ford. "Tohle je lonice Dentrassi." "kal jsi pece, e se jmenuj Vogoni, nebo tak njak." "Jasn," souhlasil Ford. "Vogoni lo d, Dentrassiov jsou kuchai. Ti ns vzali na palubu." "Mm v tom trochu zmatek." "Pokej, nco ti uku." Ford usedl na jednu z matrac a zaal trachat v bran. Arthur nejprve do matrace nervzn ouchl, pak se tak posadil. Netuil, e celkem nem pro bt nervzn. Vechny matrace vypstovan v molech planety Zety krodrav byly ped pouitm vdy dkladn zabity a usueny. Ppady obivnut jsou skuten velmi dk. Ford podal Arthurovi knihu. "Co je to?" zeptal se Arthur. "Stopav prvodce po Galaxii. Elektronick kniha. ekne ti cokoliv o emkoliv. To je jej posln." Arthur ji nervzn obracel v rukou: "Oblka se mi lb. NEPROPADEJTE PANICE. To je prvn uiten a srozumiteln vc, co jsem za dneek slyel." "Uku ti, jak to funguje," navrhl Ford. Vykubl knihu Arthurovi, kter ji drel, jako by to byl trnct dn mrtv skivnek, a vythl ji z obalu. "Kdy zmkne tenhle knoflk, obrazovka se rozsvt a nasko obsah." Mal obrazovka, asi desetkrt osm centimetr, zazila. Mhala se po n svtlkujc psmena. "Chce vdt nco o Vogonech, tak tedy naprogramujeme tohle heslo. "Dotkl se prsty dalch tlatek. "Tak. Taky to mme." Vogonsk stavebn flotily, zapllo zelen na obrazovce. Ford stiskl velk erven knoflk pod obrazovkou a slova se na n zaala odvjet. Zrove tak kniha poala zvolen heslo klidnm, tichm, umenm hlasem recitovat: "Vogonsk stavebn flotily. Co dlat, chcete-li stopnout Vogona? Pustit to z hlavy. Je to jedna z nejnepjemnjch ras v Galaxii - nejsou ani tak zl, jako nevldn, byrokratit, panovan a bezcitn. Nehnuli by prstem ani pro vlastn babiku, kdyby ji chtla spolknout rav Bltotlaka z Traalu, pokud by nemli psemn pkaz, vyhotoven s dvma kopiemi, poslan shora, odeslan zpt, vrcen k doplnn, archivovan, ztracen, nalezen, podroben przkumu veejnho mnn, znovu ztracen, ti msce kompostovan a nakonec pemnn v raelinu na podpal. Nejlep zpsob, jak vymknout z Vogona drink, je vrazit mu prst do krku, a nejlep zpsob, jak ho rozlit, je pedhodit jeho babiku rav Bltotlace z Traalu. V dnm ppad nenechte Vogona, aby vm recitoval poezii." Arthur zamikal: "To je ale divn kniha. Jak jsme se sem tedy dostali?" "To je prv to. Dneska u je vlastn zastaral." Ford zasunul knihu zpt do obalu. "J toti dlm ternn vzkum pro Nov revidovan vydn. A jedna z vc, kter mm za kol zpracovat, je informace o tom, e Vogoni te zamstnvaj Dentrassijsk kuchae. Moc uiten skulinka." Arthurova tv nabyla bolestnho vrazu. "Kdo jsou zase ti Dentrassiov?" "Bezvadn kluci. Jsou to skuten nejlep kuchai a nejlep barmani a na vechno ostatn kalou. Vdycky berou stopae, jednak proto, e maj rdi spolenost, ale hlavn vd, e tm natvou Vogony. Prv tyhle vci mus vdt, pokud jsi chud stopa a pokou se shldnout divy Vesmru za m ne ticet altairskch dolar denn. No, a to je moje prce. Dobr, co?" Arthur se tvil jako ztracenec. "To je asn," ekl a zamrail se na jednu matraci. "Nanetst jsem uvzl na Zemi mnohem dle, ne jsem ml v myslu," vyprvl Ford. "Chtl jsem se zdret tden a zstal jsem patnct let." "Ale jak ses tam vbec dostal?" "Jednodue, svezl m jeden vtiplek." "Vtiplek?" "Jo." "Jak vtiplek?" "Vtiplci jsou obvykle bohat hoci, co nemaj nic na prci. Kiuj vesmrem a ptraj po planetch, kter dosud nenavzaly kontakt s jinmi civilizacemi, a pak je stra." "Stra?" Arthurovi zaalo pipadat, e se mu Ford schvln sna zamotat hlavu. "Jo, stra. Vyhldnou si njak odlehl msto, kde ije jen mlo lid, a pak pistanou pmo ped njakm nic netucm chudkem, ktermu nikdy nikdo neuv, poskakuj ped nm s pratnmi antnkami na hlav a legran ppaj. Dost dtinsk zbava." Ford se nathl na matraci s rukama za hlavou. Tvil se odporn samolib. "Forde," nedal se odbt Arthur. "Mon ti to bude pipadat jako hloup otzka, ale co tady vlastn dlm?" "V pece," ekl Ford. "Zachrnil jsem t ze Zem." "A co se stalo se Zem?" "Hm. Byla demolovna." "Opravdu?" V Arthurov hlase nebyla otzka. "Ano. Prost se vypaila do vesmru." "V, trochu m to mrz." Ford se pro sebe zamrail. Zdlo se, e tu mylenku pevaluje v hlav, "Ano, chpu," ekl nakonec. "On to chpe!" Arthur skoro kiel. "On to chpe!" Ford vyskoil. "Dvej se na knihu!" zasyel nalhav. "Coe?" "NEPROPADEJ PANICE." "J nepropadm." "Ale propad." "No dobe, tak propadm. A co jinho mm dlat?" "Prost cestovat se mnou a bavit se. Galaxie za to stoj. Bude potebovat tuhle rybiku do ucha." "Prosm?" zeptal se Arthur a domnval se, e ze sebe vyloudil docela zdvoil tn. Ford mu podval sklennou ndobku, v n sebou zcela nepochybn mrskala mal lut rybka. Arthur jen zamikal. Touil po nem jednoduchm a znmm, eho by se mohl zachytit. Byl by se ctil docela v bezpe, kdyby tu krom dentrassijskch spor, hromad matrac ze Zety krodrav a Betelgeuzana nabzejc mu lutou rybiku, aby si ji stril do ucha, zahldl alespo jeden mal balek kukuinch vloek. Ale nevidl ho. Neml ani trochu pocit bezpe. Z nieho nic na n najednou vyrazil hlasit rmus, jeho zdroj nedokzal identifikovat. Leknut mu vzalo dech. Znlo to, jako kdy se nkdo pokou kloktat a pitom odr toky smeky vlk. "Pt!" udlal Ford. "Poslouchej, mohlo by to bt dleit." "D... dleit?" "To je vogonsk kapitn. Hls nco domcm rozhlasem." "Chce ct, e takhle mluv Vogoni?" "Poslouchej!" "Ale j vogonsky neumm!" "Nemus nic umt. Str si tuhle rybku do ucha." Ford mu bleskovm pohybem piplcl dla na ucho. Arthur poctil lehkou nevolnost, jak mu rybka vklouzla hluboko do sluchovho apartu. Zden zalapal po dechu a pokusil se zaourat v uchu. Pak ale vyvalil oi divem. To, co slyel, se dalo pirovnat k pocitu lovka, jen se dv na ernou siluetu dvou tv, a najednou zjist, e je to vlastn obrzek bl svky. Nebo kdy se houf barevnch teek na papru nhle slo v slici est, co znamen, e v optik vm pedlo pkn mastn et za nov brle. Uvdomil si, e to, co sly, je stle ono chrochtav vyt, jene te njakm zhadnm zpsobem nabylo podoby dokonale srozumiteln anglitiny. Slyel asi tohle: pokraovn |
