Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Dobrá zpráva byla, že výbuch sedmi set kilogramů trinitrotoluenu, nastražených v patnáctém podzemním podlaží bunkru, vyrval v zemi trhlinu, do které popadala většina našich pronásledovatelů. Druhá dobrá zpráva byla, že ti ostatní byli zavaleni padajícími trámy a troskami.
Špatná zpráva byla, že trhlina v zemi rozdělila mínus první podlaží na dvě půlky. Východ z bunkru byl na jedné a my na druhé. To by nebyl až zase takový problém, protože jsme věděli, že když se nevrátíme, naši kámoši čekající před bunkrem se nás vydají hledat, a pomocí provazů a spadlých trámů snadno vyrobí most k nám. Tou druhou špatnou zprávou ovšem bylo, že jsem měl v břiše kulku. Superstimpaky takovou drobnost snadno vyléčí, ale nejbližší superstimpaky měli právě naši kámoši před bunkrem. Bylo nám jasné, že výbuch nebyl nahoře na zemi znát, a stejně tak bylo jasné, že nás naši přátelé začnou hledat přesně podle domluvy až za dvě hodiny. Ale soudě podle úbytku tlaku v krevní hydraulice mi zbývala necelá půlhodina života, i když se Myra snažila a improvizovala, jak se dalo.

"To je všechno, co umím," řekla Myra zoufale. Primitivní obvaz vyrobený z roztrhané košile byl nacpaný v díře v břiše a šerif mohl pozorovat, jak krev vzlíná po jednotlivých vláknech látky. Oba stimpaky lékárničky byly vyčerpány, ale bez zjevného účinku.
"Pomoc!" zakřičela Myra nejhlasitěji, jak uměla. To zoufalé slovo se odráželo od závalů a stěn bunkru a vracelo se zpět, pozměněné škodolibou ozvěnou. "Nahoru to je ještě pár pater. Nemůžou nás slyšet," vyřkl šerif tiše to, co oba už dávno věděli.
"Neumírej!" řekla zoufale Myra.
"Strašně rád bych ti vyhověl, ale tohle nezávisí na mně," řekl Joe a zakuckal se. "Tak jsem to nakonec přece jen koupil. Já vždycky věděl, že takhle skončím…"
"Nedělej si srandu, Joe."
"Promiň, lásko, ale ani ty mi nemůžeš přikázat, jak se mám chovat v posledních minutách svého života…"
"Ne, ty neumřeš."
"Víš něco, co já ne?"
"Doběhnu pro pomoc. Máme dost superstimpaků na to, abychom tě zachránili!"
"Víš co, Myro? Tvůj plán má jednu zásadní trhlinu," řekl šerif a kuckavě se zasmál vlastnímu vtipu. Myra vstala a přešla k trhlině v železobetonové podlaze. Když se vrátila, byla v obličeji bledá.
"Podlahu není vidět, ale je to nejméně sedm pater hluboké. A deset metrů široké."
Šerif jen přivřel oči.
"To přeskočím," prohlásila Myra, jako by desetimetrové propasti skákala celý život.
Šerif vyvalil oči údivem. "Neblázni. To nedáš, zabiješ se. Počkej tady, přijdou pro nás."
"Ale až přijdou, tak ty už budeš mrtvý!"
"Ale ty budeš žít. Pokud se pokusíš skočit, umřeme oba."
"Já to zvládnu. Zachráním tě."
"Zbytečně zahyneš! Prosím, nedělej to!"
"Promiň, lásko, ale buď to oba přežijeme, nebo oba umřeme," řekla Myra rezolutně. Šerif jí pohlédl přímo do očí a uviděl čiré odhodlání, šílené a nelogické.
"Neblbni…"
Myra si přeměřila vzdálenosti, několikrát si vyzkoušela rozběh a trochu se rozcvičila. Odhodila boty, které trošku klouzaly, a veškerou výstroj - nůž, pistoli, sumky.
Joe ji pozoroval skelnýma očima.
Myra vytáhla afterburner náplasti z malé příruční lékárničky. Stáhla si kalhoty - stejně byly těsné a jen by omezovaly - a všechny náplasti si nalepila na stehna a lýtka. Pak se znova sklonila k šerifovi.
"Myro, neblbni, to nemůže vyjít…"
"Už jsem se rozhodla, Joe. Životem nebo smrtí, půjdeme spolu." Pak ho políbila. Byl to dlouhý polibek, jako na rozloučení, slaný slzami.
"Myro…jsem s tebou. Do toho."
"Přivedu pomoc," slíbila, otřela si slzy z očí a párkrát zamrkala.
Už když se naposledy prošla po dráze běhu cítila, jak ji začínají pálit svaly, jak každý krok je delší a další. Pak se postavila na přesně vyměřené místo, párkrát si poskočila, abys se sžila s vylepšenými končetinami.
"Teď, anebo nikdy."
Rozběhla se. Trasa k místu odrazu byla dlouhá patnáct metrů, a pak deset metrů skoku. Noha míjela nohu a chodidla dopadala na místa, která jim Myřin matematicky přesný mozek vyměřil. Ruce se míhaly v pravidelném rytmu a dodatečným impulsem zvyšovaly celkovou kinetickou energii těla. Sympatoadrenální soustava byla drogami z náplastí donucena podat svůj životní výkon, a dřeň nadledvinek pumpovala do krve bestiální dávky ketacholaminu a adrenalinu. Deset metrů do skoku. Už teď Myra překonala rychlostní rekordy, akorát o tom nevěděla. Její zorné pole zachycovalo pouze propast a kousek země před ní. Svaly se rozpálily na extrémně vysoké teploty, agresivní chemikálie rozkládaly na energii vše, co jim přišlo pod ruku. Pět metrů. Plíce již nestíhaly, ale ve svalech bylo kyslíku ještě dost. Mitochondriální továrny na energii žhnuly, trávíce poslední zbytky cukrů. Každá molekula ATP při štěpení dodávala svých stopadesát kilojoulů, meta niacin z afterburnerů vyšrouboval výkonnost buněčného metabolismu vysoko nad osm set procent.
Levá noha dopadla pár decimetrů před ostrou hranu, pravá noha už mířila do prázdna. Myra se skrčila, pravé chodidlo dopadlo přesně pod hranu zlomu a pevně se zapřelo do takřka kolmé stěny. Tělo se vymrštilo přímo vpřed, pružina stehenních a lýtkových svalů podala výkon, jako ještě nikdy. Levá noha se přidala, prsty a ruce dodaly poslední impuls, když se vymrštily přímo vpřed. Na několik okamžiků se štíhlé ženské tělo klenulo nad černou propastí jako most bez konce a začátku.
Maličký kousek mysli provedl výpočet, který byl jednoznačný. Nedosáhne. Myra pokrčila ruku a znovu ji vystřelila vpřed. Proletěla devět metrů vzduchem a chybělo ji - kolik, dvacet centimetrů? - spíš méně.
Šerif jen sledoval, jak pružné tělo mizí pod hranou trhliny.
Chuchvalec železných prutů vystupoval z rozbořených panelů právě na tom správném místě. Myra se jich chytila, nedbala na to, že ostré ocelové hrany ji rozřízly loket jako žiletky. Zachytila se. Chytila se i druhou rukou a pak se vymrštila vzhůru. Znovu se zachytila hrany a bokem vyšplhala nahoru.
Dokázala to. Byla tam. Krvácela z mnoha řezných ran, následky poslední fáze jejího letu, a před očima se ji míhaly mžitky, ale byla tam.
Strhala si všechny amfetaminové náplasti. Teď už jich není potřeba. Pomoc už je blízko, stihne doběhnout k přátelům a ti se včas dostanou k šerifovi i s potřebným vybavením.
"Zachráním tě," zašeptala.
Vyběhla.