Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4
.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. kontakt .. poslat novinku .. kniha hostí .. fórum .. archiv ..

Fallout: New Vegas

novinky
recenze
hráčské recenze
návod
spolubojovníci
screenshoty
videa
zbraně
download
wiki
fórum

FOnline

novinky
faq
fórum
FOnline: 2238
status
server-boy 2238
manuál
mapy
instalace
screenshoty
gang VŠB
wiki-boy 2000
download
The Life After
status
manuál

Fallout

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
vault-boyové
holodisky
konce
texty ze hry
vychytávky
archiv zvuků
screenshoty
demo
wiki
fórum
download

Fallout 2

novinky
recenze
návod
města
náhodné lokace
postavy
spolubojovníci
předměty
zbraně
brnění
automobil
holodisky
karmické tituly
konce
texty ze hry
kulturní odkazy
zajímavé sejvy
vychytávky
screenshoty
archiv zvuků
mapper
modifikace
wiki
fórum
download

Fallout Tactics

novinky
recenze
návod
charakter
mise
náhodné lokace
zbraně
brnění
vozidla
holodisky
drogy
screenshoty
multiplayer
hrajeme po netu
tipy a triky
editing
obličeje
modifikace
wiki
fórum
download

Společné

bible
časová osa
bestiář
pitevna
traity
perky
technologie
zbraně vs. realita
bugy
tajemná tajemství
technické problémy
licence

Fallout projekty

Fallout Online (V13)
Fallout 4
Fallout 3: Van Buren

Příbuzné hry

Arcanum
AshWorld
Fallout: BOS
Fallout 3
Fallout: PNP
Fallout: Warfare
Fallout Tycoon
Lionheart
STALKER
Borderlands

Hry naživo

Fallout LARP
Fallout RP
download

Soutěže

O brahmíní vemeno
screenshot měsíce
žebříček charakterů
žebříček kr. zásahů
masový hrob
rychlonožka

Zábava

povídky
poezie
knihy
komiksy
filmy
hudba
kvízy
humor

Různé

články
rozhovory
jak přežít
wallpapery
bannery
průzkum
srazy a setkání
IRC channel
odkazy

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.


ŠERIF ZE SHADY SANDS č. 14 - NA PALUBĚ ENTERPRISE


″Šerifův denník, datum: odpoledne.
Vydali jsme se do Pohřebiště, abychom pro Shady Sands získali pomoc zdejších vědců a techniků. Výprava ve složení: šerif Joe, vědecký důstojník Myra a pomocný personál Still Johnson…″
″RYTÍŘ Still Johnson, vole, a žádný pomocný personál, nýbrž hlavní velitel a ochránce!″
″…právě dorazila na předměstí Los Angeles. Do této výpravy vkládá starosta Aradesh své naděje na zisk zapomenutých technologií, které by umožnily, bla bla bla, a tak dále. A osobně si myslím, že starej Arák je pěkný kretén. Šerif konec!″
Cvak, škráb, břink. ″Sakra!″
″Joe, až si dohraješ s tím diktafonem, mohl bys mi ho vrátit, prosím?″
″Tady.″
″Díky.″ Cvak.

″No, lidi, starý dobrý LA,″ prohlásila Myra a velmi sentimentálně se rozhlížela po troskách tohohle předválečného velkoměsta.
″Možná starý, esli je dobrý, to teprve uvidíme,″ zavrčel Still.
″Kam teď, Myro?″
″Brány Adyta jsou asi dva kilometry tímhle směrem. Pojďme!″
Šli jsme stinnými ulicemi města. Po obou stranách se tyčily zachmuřené šedočerné trosky výškových budov, zrezivělé ocelové nosníky a betonové panely. Asfalt na silnici byl rozpukaný a ve vlhku podél krajnice živořily nějaké rostlinky. Jinak zde nežilo nic. Ulice byla vyklizená, každých pár desítek metrů ji však hradil zátaras z vozidel a traverz; baráky kolem každého zátarasu byly opevněné a upravené k obraně. Na několika místech jsme nalezli stopy po střelbě, krátery v omítce a hromádky nábojnic, jednou dokonce celou kostru nějakého velkého zvířete. V lebce bylo nepočítaně děr, přesto se ta potvora dokázala vyšplhat až na vrcholek hradby.
″Tohle jsou vnější obranné linie Adyta,″ prohlásila Myra. ″Slouží k obraně v případech, kdy na město zaútočí párači, mutanti nebo tak něco. Ale to se stává zřídka, nemusíte se ničeho bát.″
″Jen aby,″ prohlásil Still a hlavní škorpiónu si posunul výš sluneční brýle.
Konečně jsme dorazili k bráně Adyta. Tvořil ji plot a dva náklaďáky upravené jako hlídkové věže. Jeden hořel.
″Hele, tady byl nějaký mejdan…″ neodpustil jsem si. Vešli jsme do ohrazené oblasti. Stálo zde několik domků, pár stanů, věže na vodu a tak. Ale žádní lidé.
″Byl, to je to pravé slovo,″ řekl Still.
″Hoši, tohle se mi nelíbí,″ špitla Myra a sáhla si za hlavu na batoh, kde ležel její Heckler Koch MP5-KA5.
″Je tu někdo?!″ zařval jsem. Odpovědí mi byl jen závan větru mezi troskami.
″Dobrá, navrhuju ústup směrem k centru. Tam vládne gang Blades, ti snad budou vědět, co se tady stalo,″ řekla Myra.
″Gang?″ zeptal se opatrně Still.
″Klid, jsou v pohodě. Jejich vůdkyni Razor znám od dětství.″
Otočil jsem se k odchodu a přitom zahlédl velký cákanec krve, který pokrýval zeď jednoho domku kus od nás. V omítce byly vyryty pěkně hluboké zářezy.
″Lidi, podívejte se támhle!″
″A do háje!″ vydechl Still. ″To jsou párači!″
″Mizíme!″
Pozdě. Dveře domků explodovaly najednou a z přítmí staveb se vynořily mohutné stíny, lesknoucí se pařáty a hladové chřtány. Dobře šest páračů zahájilo útok ze všech stran. Still Johnson odpověděl palbou ze škorpiónu a zároveň tasil blaster.
″Za mnou! Utíkejte!″ vykřikla Myra a rozběhla se k východu z osady. Následovali jsme ji, ale na volném prostranství se ty obludy pohybovaly pětkrát rychleji než my. Slyšel jsem je už jen kousek za sebou, když mě ohlušila strašlivé rána, zároveň mě vzala tlaková vlna a odhodila pár metrů dopředu. Hned po ní další a další. Ležel jsem na zemi, pršela na mně hlína a krev a nevěřícně jsem sledoval kouřové stopy protínající oblohu. Jak se mi vracel sluch, uslyšel jsem hluboké vrčení nějakého stroje. Do brány Adyta mířila další obluda, tentokráte z kovu. Rychle jsem vstal, popadl Myru a uskočil z cesty. Auto se vřítilo přímo mezi překvapené párače a střelci z oken zahájili palbu těžkými zbraněmi. Dunění kulometů se mísilo se svištěním raketometů, které zblízka zasahovaly zvířata a měnily je ve spršku tkání a krve. Během okamžiku byli všichni párači zlikvidováni, auto udělalo ještě jeden okruh a pak zastavilo u naší dezorientované trojice. Otevřely se dveře a vystoupil vysoký muž navlečený v jakémsi ochranném obleku, s plynovou maskou a s chrániči na kloubech.
″Co jste zač, carramba?!″ zavrčel hlubokým hlasem.
″Já jsem Joe, šerif ze Shady Sands. Tohle je Myra, náš obecní vědátor.″
″A támhleto?″
″Rytíř Still Johnson, Bratrstvo Oceli!″ hlásilo se ″támhleto.″
″Půjdete s náma. Zbraně sem!″ rozkázal muž a jeho rozkaz podpořily hlavně trčící z kdejaké škvíry auťáku. Odevzdali jsme mu tedy většinu zbraní a nalezli do vozu. Čtyři maníci, kteří tam už byli, se museli trochu natěsnat. Auto se pak poněkud trhavě rozjelo cestou necestou, skákalo ve výmolech a házelo mnou ze strany na stranu, takže jsem za chvíli byl komplet omlácený od bazuk, kulometů a granátometů, kterých tady byl dobrý tucet.
Nicméně, po celkem krátké jízdě jsme zastavili a byli vyklopeni ven z auta. Stáli jsme před nízkou budovou, nejspíš starou tovární halou. Všude kolem se kupily haldy trosek. Až na pět mužů a auťák jsem zde neviděl nikoho dalšího.
″Je to ňáká pevnost,″ sykl Still. ″To haraburdí není naházeno náhodně, ale tvoří obranné linie. A všude kolem jsou hlídky, když si dáte pozor, tak uvidíte hlavně jejich zbraní!″
Dveře do haly se otevřely a ven vyšel další chlap. Kývnutím hlavy pozdravil osádku vozu a pak se podíval na nás.
″Co jste zač?″
Zopakovali jsme naši uvítací řeč.
″Snažili se v Adytu bojovat se šesti párači, šéfe,″ prozradil na nás velitel vozu. ″Chtěli je porazit tímhle,″ řekl a ukázal na naši výzbroj. Byla dost ubohá, dva samopaly, blaster, pistole a tři lovecké pušky plus pár granátů.
″Tímhle?″ řekl šéf a nadzdvihl pravé obočí. ″To jste buď děsně odvážní, nebo nemáte ani tušení, co se tady děje.″
″To teda nemáme, pane, a vy byste nám to mohl pěkně vysvětlil,″ vypěnila Myra. ″A taky byste mohl říct, co jste vlastně zač a proč jsme tady my!″
″Ach, omlouvám se, slečno. Vítejte ve Tvrzi, hlavní základně Gun Runnerů. Já jsem Gabriel, velitel. A k situaci vám můžu říct zhruba toto: ve městě se potulují nejrůznější bandy lidí, zvířat a mutantů. My se snažíme držet si je dál od těla, a zároveň přijít na to, proč se dali do pohybu. Vy jste zde, protože vás musím vyslechnout ohledně situace v okolí města. Zbraně jsme vám zabavili, protože vás neznáme.″
″Nejsme žádní bandité, jsme cestovatelé ze Shady Sands. Přišli jsme navázat přátelství s Adytem.″
″Co je to Shady Sands?″
″To je takové městečko daleko na severu…pár dní cesty za Junktownem.″
″O Junktownu jsem slyšel. Je to ale pořádná dálka, což? To vám mám věřit, že jste podnikli takovou cestu jenom kvůli nějakému přátelství?″
Myra chtěla něco říct, ale přerušila ji žena, která se vynořila zpoza popelnic.
″Věř jim, Gabrieli. Já ty lidi znám.″
Ten hlas mi přišel známý, to je přece…
″Katja!″
″Nazdar Myro, nazdar šerife! Kdo je tohle?″
″Still Johnson, vyslanec Bratrstva u nás.″
″Ach ano.
″Počkat,″ vlažil se do vítání Gabriel. ″Katjo, říkáš, že je znáš?″
″Jo, šéfe, ručím za ně.″
″V tom případě…vraťte jim zbraně! Doufám, poutníci, že neodmítnete pozvání do naší Tvrze?″
″Jak bychom mohli říct ne našim zachráncům,″ odvětila diplomaticky Myra.


Ve Tvrzi, což byla dlouhá hala rozdělaná přepážkami na menší místnosti, se nacházelo zhruba dvacet mužů a žen, dalších deset se jich vrátilo zvenčí. Gabriel se ukázal být dobrým hostitelem, a jeho steaky z páračů byly fakt výborné. Při večeři se rozpovídal, a my se tak dozvěděli, že Gun Runneři jsou vlastně parta lidí odevšad, které spojuje láska ke zbraním a touha po dobrodružství. Živí se hlavně tak, že svou mocnou ochrannou ruku nabízejí zemědělským osadám, od Pátračů skupují zbraně a zajímavé technologie a pak je prodávají dál. Také loví a pěstují nějaké základní potraviny - chmel, lysohlávky a tabák.
V současné době se však objevil problém. Do centra LA se začaly sjíždět tlupy divochů a banditů odevšad, a aby toho nebylo dost, znova se tady usadili párači. Lidé z Adyta byli odjakživa mírumilovní, a teď, když se zbavili útlaku Regulátorů, plně se věnovali obchodu a zemědělství. Neměli dost zbraní a když byla jejich osada napadena párači, raději vyklidili pozice. Ochranu nalezli o gangu Blades. I tento gang se však brzy stal terčem útoků soukromé armády jakéhosi mafiána, který sem nedávno přitáhl s úmyslem podmanit si město. Razor pochopila, že základna gangu je v nebezpečí, a stáhla se do Knihovny, kde se opevnili Následovníci Apokalypsy. Zároveň požádala o pomoc Gun Runnery. Ti pochopili vážnost situace, spojili se s Následovníky a Blades a pomohli jim v bitvě o Knihovnu. Mafiáni byli poraženi a jejich vůdce zabit. Tím však trable teprve začaly, do města se totiž dostala smečka Vůdcových mazlíčků.
″Vypadá to,″ shrnul své vyprávění Gabriel, ″jako by se celé pobřeží najednou zvedlo a rozhodlo se přemístit do centra.″
″Necheo he muheho vyhhah,″ pronesla Myra s plnými ústy.
″Říká, že je něco muselo vyhnat,″ přeložil jsem.
″Ho,″ kývla Myra. Pak usilovně zažvýkala a polkla. ″Ty steaky jsou skvělý.″
″Taky si myslíme, že byli ze svých teritorií vyhnáni. Vyslali jsme tam průzkumnou hlídku. Jestli se objevilo něco, co donutilo k pohybu floatery, měli bychom o tom vědět.″
″Hm - říkáte, že lidé z Adyta jsou nyní v Knihovně?″
″Ano. Zítra tam pojede hlídka, může vás svézt.″
″Dík, jste hodní.″
Přisedla si k nám Katja, která se vrátila ze stráže.
″Tak co, vy blázni, jak to jde v Shady Sands?″
″Pohodička, Katjo. Junktown s náma uzavřel dohodu o pomoci, s Hubem máme obchodní styky, Bratrstvo oceli u nás má vyslance…od odchodu Zakladatele jsme se rozrostli o polovičku!″
″Pohoda, to pro mě znamená nuda. Proto jsem se taky dala ke Gun Runnerům.″
Ještě dlouho jsme pak rozmlouvali a vzpomínali na staré zlaté časy, na Zakladatele a na bitvy s mutanty. Still Johnson šel pak s Gabrielem pochválit jeho sbírku zbraní a pro mě a Myru našla Katja útulné, zapadlé hnízdečko.

Na druhý den nás Still našel, právě když jsem jazykem prováděl kontrolu Myřiny dutiny ústní.
″Á, hrdličky, tady jste!″
″Jdeš nevhod, vole!″ zavrčel jsem.
″Zklidni hormony, šerife, a pojď se nasnídat. Právě se vrátila průzkumná výprava od pobřeží, její zpráva vás bude určitě zajímat.″
Taky že jo.
″Geiger začal divočit, sotva sme zahlídli moře,″ vyprávěl svalnatý, zarostlý chlapík a divoce mával rukama. ″Jo, ale teprv jak sme vjeli na pláž, to teda bylo! Ručička se mohla zbláznit, to teda jo, a jak nás ostříkl příboj, tak sme mysleli, že z toho cvrkotu zblbnem. No tak jsme pak našli takovej útes a vyjeli na něj, a Catesby tam rozložil ty svý mašinky, chvíli něco kutil a vychrlil vám takovou spoustu keců, že sem z toho byl jelen.″
Slova se chopil další chlapík.
″Použil jsem vé-té enervé-elerdédé mark osmičku…″
″Vault - Tec Nuclear Radiation Waste - Long range Distance detector,″ překládala Myra polohlasem. ″Dobrá mašinka.″
″…hodil tam fázový filtr beta osmdesát mikronů a pak ještě tříosou bipolární magnetickou cívku jako inhibitor vzdálenostní deflekce, a nahrál z Pip-Boye software pro detekci technických deformací…″
″Catesby, přejdi prosím k věci!″ zaúpěl Gabriel.
″Jo, todle nám dělá pořád!″ přisadil si zarostlý velitel hlídky.
″Dobrá tedy. Pobřeží LA omývá jakýsi mořský proud, který je dost brutálně zamořený radioaktivní břečkou. Zajímavé je, že ten proud teče přímo z oceánu, takže nemůže jít o stoku z města. Zajímalo mě, odkud se to bere a tak jsem vytáhl přenosný Dopplerův radiolokátor VT 318, propojil ho s Poseidon Oil SOSNA - detektorem…″
″Super - Ocean Sonic Nautic Abnormality detektor. Taky fajn mašinka, nevěděla jsem, že to ještě je v provozu,″ šeptala Myra.
″Taky jich pár máme,″ chlubil se Still.
″K čemu vám jsou? Dají se použít jen na moři,″ chtěla vědět Myra.
″To nevím, a je mi to jedno. Ale Bratrstvo určitě má všecky tyhle fajn mašinky,″ nadýmal se Still pýchou. Catesby mezitím pokračoval:
″…no a pak to prohnal přes Galileo Position Systém a lokační…″
″Catesby!″
″Dobrá, dobrá, šéfe. Prostě, na obzoru jsem nalezl velkou hromadu železa, která září do okolí.″
″A co to je?″
″Řekl bych, že nějaká loď. Spíše tedy vrak lodi, zničený za války a reznoucí již celá staletí na mělčině kus od města. Reaktoru asi povolila ochrana a teď z něj uniká radioaktivní odpad, no a mořský proud ho přináší rovnou na pláže LA.″
″Takže všechno obyvatelstvo těchhle čtvrtí muselo odejít. Teď už to chápu,″ řekl Gabriel. ″Nu což, když nejde o nic horšího, tak to je v pohodě. Lidí se tady může ještě pár uživit, a ten zbytek může odejít dál do vnitrozemí. Ze zvířaty a mutanty se už nějak vypořádáme.″
″No, šéfe, ono to není tak jednoduché. Cestou zpátky jsem odebral vzorky spodní vody.″
″A?″
″A je to špatné. Prosakuje to z moře dál.″
″Mohlo by se to dostat až k nám?″
″Určitě. Když jsme stavěli tuhle druhou Tvrz, udělal jsem průzkum kanalizací. Voda tady pod náma je slaná - je to mořská voda, která sem prosákla. Je jen otázkou času, než sem dorazí ta vlna zářícího svinstva.″
Gabriel se zamračil.″
″To je zlé,″ řekl. ″Takže se budeme muset zase stěhovat.″
″Nejenom my. Všichni z LA.″
″Taková vlna uprchlíků vyvolá problémy,″ řekla Katja. ″A z města se stane už nadobro Pohřebiště, město bez života.″
″Všechna předválečná technika bude nadobro ztracena!″ Dokonce i Stillovi došlo, co to znamená.
″Nejde tomu zabránit?″ zeptal se Gabriel.
″Ne,″ zavrtěl hlavou Catesby.
″No…″ zamyslela se Myra. ″Říkáš, že jde o loď a netěsný reaktor?″
″Řekl bych, že ano.″
″Udělal jsi multispektrální analýzu radiačních emisí té vody?″ zeptala se Myra. Catesbymu se přímo rozzářily oči, když poznal, že tady někdo ví, o čem je vlastně řeč.
″Samozřejmě. Procentuálně podíly emisí odpovídají reaktorům Poseidon Oil, série devět.″
″Přepočítal jsi spektrální rozložení na poločas rozpadů jednotlivých nuklidů?″
″Samozřejmě.″ Catesby se skoro urazil.
″Sakra, Myro, co si to tady vykládáte?″ vyjekl jsem zděšeně.
″Nic moc. Jenom, že existuje jakási šance.″
″Nerozumím.″
″Pokud jde o vrak, který uvízl na mělčině, a pokud jde jenom o netěsnost reaktoru, tak možná máme možnost, jak to zastavit.″
″Můžeš to rozvést?″
″No, pracoviště reaktorů na lodích i jinde jsou většinou konstruovaná tak, aby se v případě problémů mohla celá sekce uzavřít a zaplavit chemikáliemi, které radiační odpad pohltí. Jenomže pokud byla ta loď zničena v bitvě, pak zřejmě nepřežil nikdo, kdo by tu sekci uzavřel - takže když teď povolil kontejment reaktoru, ta břečka se dostala přímo do vody. Nám stačí jenom tam zajet, sekci uzavřít, a je to. Voda prosakující půdou za pár let pobřeží zase vyčistí na únosnou mez, a všechno bude při starém.″ Catesby ihned pochopil, co chce Myra říct, a teď horlivě kýval hlavou.
″To ale problém nevyřeší navždy, ne?″ zeptal se Gabriel.
″To ne,″ připustila Myra. ″Ale než povolí baryobetonová schránka sekundárního kontejmentu, tak nikdo z nás nebo našich dětí už stejně nebude naživu. Tak proč se starat?″
″Výborně! To je dobrý nápad!″ řekla potěšeně Katja.
″To je moje holka,″ kývl jsem významně.
″Má to ale dva háčky,″ řekl Catesby. ″Za prvé, nemáme žádnou loď, pomocí které bychom se dopravili k tomu vraku. A za druhé, pokud už tady na pobřeží je radiace tak silná, na lodi to bude velmi zlé.″
″Myslím, že na lodi to bude v klidu. Ocelové stěny většinu radiace odstíní a sekce určitě půjde zajistit z můstku, nebudeme se k ní muset ani přiblížit. Když si vezmeme pár Rad-Xů…″
″…a naše ochranné obleky…″ přidal se Gabriel.
″No a k tomu prvnímu problému - myslím, že pár lodí by se dalo sehnat.″

Otřískaný Ford 120 MB, přezdívaný familiárně ″embéčko″, smykem zastavil po boku dvou pancéřových oblud stojících před velikánskou budovou, které ani jaderná válka a léta bez oprav neubraly na její monumentalitě a jakési nordické kráse. Budova stála jako nádherný bílý anděl vprostřed hnusných, ošuntělých slumů, rozbitých jednopodlažních budov z cihel a betonových panelů, s rozbitými střechami a opadanou omítkou.
″Tady jsem mívala svou laboratoř předtím, než…jsem opustila LA,″ řekla Myra. ″Tady jsem soustavným studiem a vědeckým bádáním dokázala mimozemský původ Adolfa Hitlera, vynalezla zápalky, co nikdy neshoří a naklonovala si syna.″
″Pěkné,″ řekl jsem a obdivně si obhlížel výstavnou budovu.
″To je spermobanka, Joe. Pojďte, laborka je tudy,″ řekla Myra a zapadla do jednoho z těch odporných baráků. Já, Katja, Gabriel a pár maníků s kvérama o velikosti nedonošeného slůněte jsme ji následovali. Myra našla celkem snadno jakýsi poklop a zalezla do tmavého sklepení, kde nebylo vidět ani na krok.
″Bezva, vidím houby,″ neodpustil jsem si.
″Ha, my z Bratrstva jsme na vše připraveni!″ chlubil se Still a nasadil si noktovizor.
″Počítači, světlo,″ řekla Myra do tmy a na to se naráz rozsvítila snad dvacka zářivek.
″Áj, jáj!″ zavřeštěl Still a serval si přístroj z očí.
Místnost byla až po strop zaplněná laboratorním sklem, zkumavkami, Bunsenovými kahany, Erlenmayerovými baňkami a Jelínkovým posilňujícím nápojem.
″Ó!″ vykřikl Catesby a vrhl se k jedné aparatuře. ″To je neuvěřitelné! Zavedla jsi kondenzátor CYP 21-60 do transfáze s nukleárním fibrilačním zmrazovačem třídy X-12! A tohle, ten plasmový hořák zkombinovaný s ejektorem z Apola a doplněný o hyperbolární usměrňovač, a to celé namontované na zahradním grilu firmy Ham-mňam, Hongkong, typu 31! To je tvá originální konstrukce?″
″No…ano,″ odvětila mírně zaražená Myra.
″A co vlastně celá ta aparatura dělá?″
″No…chlast. Tam dolů se dá kvas a tady nahoře se to stáčí.″
″Každopádně, už dávno to nebylo v provozu,″ řekl Still a zatřepal celou aparaturou se zjevným úmyslem vylákat pár kapek.
″Hele, nic proti alkoholu a svatému nadšení vědců, ale jsme tu z jiného důvodu, ne?″ řekl netrpělivě Gabriel.
″Jasně. Pojďte, tudy,″ řekla Myra a odklopila další poklop. Vlezli jsme do kanalizace a dali se směrem k pobřeží. Cesta trvala docela dlouho.
″Hele, Myro, chtěl jsem se zeptat…″ začal jsem opatrně. ″Říkala´s, že sis naklonovala syna.″
″Jo.″
″Naklonovat, to znamená udělat přesnou kopii, že?″
″Jo, byla to moje přesná kopie.″
″No…ale jak to, že to byl kluk? Neměla by to být holka, jako ty?″
″Třeba je Myra taky kluk,″ řekl potměšile Still. ″Jak si můžeš být jistý, Joe?″
Obdařil jsem ho medovým úsměvem vědoucího.
″Počkat!″ vyhrkl Still. ″Chceš naznačit, že ty a Myra jste…″
″Musíme doprava,″ řekla Myra, prudce zatočila a práskla hlavní své pušky Stilla do podbřišku. Johnson uklouzl a plácl sebou do smrduté stoky.
″Počkej, Joe, to mi musíš popsat…″ volal Still ze dna.
″Ne, vlastně ne, musíme pokračovat,″ rozhodla se najednou Myra a opět prudce změnila směr, přičemž pažbou práskla Stilla po té jeho upovídané puse a poslala slámovou kštici rytíře Bratrstva vstříc smradlavým břečkám. Ukázal jsem Myře vztyčený palec ″jseš jednička!″ a ona nahodila rozpačitý úsměv ″já za nic nemůžu″ a hned na to ″jejda!″
Chvíli jsme šli potichu. Pak jsme chvíli hráli slovní fotbal, což se ovšem záhy zvrhlo na dialog Myry a Catesbyho, a tak jsme pak šli raději opět mlčky. Díky tomu jsme mohli uslyšet lehké cupitání v dálce před námi.
″Už jsem vám řekla, že tady v těch kanálech pobíhají krysy veliké jako prasata?″ zeptala se Myra.
″Ne.″
″Jo, tak si dejte bacha, pobíhají tady krysy veliké jako prasata!″
″Není problém,″ zavrčel Still tvrďácky a tasil blaster.
Netrvalo to ani pár minut a ze tmy proti nám vyrazila krysa veliká jako prase, a hned za ní další a další. Já a Myra jsme zaklekli na kraje kanálu a párkrát vypálili z pušek, Still začal svištět blasterem, ale pak jeden z Gun Runnerů zavelel ″K zemi!″ a hned na to se ztemnělým kanálem rozneslo svištění roztáčeného gatlingu. Okamžik poté se stádem krys velikých jako prasata prohnala smršť mikrorážové munice a nadělal sekané jak z prasat.
Po této drobné příhodě jsme potkali ještě pár krys velikých jako prasata a pak, jako kompenzaci, ještě nějaká prasata veliká jako krysy, a pak se před námi ukázalo světýlko na konci tunelu.
″Jo, jsme tady,″ zavrčela Myra.

Tady bylo v tomto případě definováno jako ústí kanalizace, před drahnou dobou rozšířené stavební firmou Semtex do podoby prostorné jeskyně. Ve stěnách byly ve výšce zhruba jednoho metru zakotveny nosníky a na nich podlouhlé předměty přikryté impregnovanou plachtou. Myra jednu z nich rozpárala nožem a odhalila tak aerodynamické křivky jakéhosi člunu.
″Tohle jsou raketové čluny, které si sem námořnictvo USA uklidilo během války. Bez problému vytáhnou sedmdesát, i osmdesát uzlů, ale vezou jen málo paliva a jejich akční rádius je tedy dosti omezený. Do každého se vejdou dva členové posádky,″ vysvětlila nám.
″Je jich tady osm, to znamená šestnáct mužů, kteří poplujou na tu loď a odstaví reaktor,″ shrnul Gabriel. ″Nějací dobrovolníci?″
″Já jedu,″ řekla Myra.
″Já taky,″ řek jsem samozřejmě.
″Budete potřebovat ještě jednoho vědátora,″ řekl Catesby.
″A někoho, kdo na vás dohlídne,″ řekl mědvědoidní chlapík z hlídky.
″Ty budeš velitelem, Rogi,″ řekl mu Gabriel.
″Jedu též,″ přidala se Katja.
Postupně se přidalo ještě pár dalších chlapíků z řad Gun Runnerů.
″Hej, Stille, ty nejedeš?″ zeptal jsem se rytíře.
″Jeďte si sami, na takovou prkotinu přece žádného bojovníka nepotřebujete,″ mávl rukou Johnson.

Přespali jsme v táboře, který Gun Runneři rozbili na ulici před spermobankou. Nedlouho nad ránem nás napadla smečka vyhladovělých psů, zahnali jsme je několika výstřely z karabin. Ráno jsme se opět vydali do skrytého přístaviště a zatímco Gun Runneři, kteří zůstávali na břehu (″suchozemské krysy″) sundávali lodě a připravovali je k vyplutí, my, přepadové komando (″mořští vlci″) jsme si chystali zbraně a nástroje.
Náš velitel Rog sebou tahal rotační kulomet, stejně tak dva další maníci. Chlapík přezdívaný Sammy Kvér si neodpustil SAWko, jeho brácha Tommy Bouchačka odstřelovací pušku. Jinak jsme byli vybaveni slušnou zásobou útočných pušek, samopalů a pistolí a přímo zavaleni granáty.
Všichni jsme dostali gumové antiradiační obleky, bylo v nich vlhko a hnusně a já jsem jen doufal, že předchozí vlastník netrpěl nějakou kožní nemocí.
Pak byly již konečně čluny spuštěny na vodu a my se rozdělili do dvojic.
″Jo, málem bych zapomněla,″ ozvala se ještě Myra. ″Musíme pomocí pístových motorů dosáhnout alespoň padesáti uzlů, než budeme moci trhnout těmi červenými pákami a odpálit tak rakety.″
″A když budeme pomalejší?″
″Při nižších rychlostech ještě nebude loď stát na křídlech, bude mít příliš hluboký ponor a po zážehu zamíří prudce jako raketa do hlubin. Jo a ještě něco.″
″A sakra…″
″Pro cestu jen na písťáky nemáme dost paliva, takže prostě musíme použít rakety. Jestli vyhoří, a v motorech nebude dost paliva, tak se ty čluny potopí. Jsou totiž stabilní jen při pohybu.″
″No tak to je prostě skvělý.″
″Dobrá lidi, jděte na to!″ zvolal Gabriel. ″Splňte svůj úkol a spaste tak Los Angeles před plíživou smrtí!″
Nasedli jsme do člunů, suchozemský krysy naložily dozadu bedny se zásobami a pak prudkým trhnutím za spouštěcí lanko nahodily pístové motory. Šestnáct výfuků vyplivlo hustý černý kouř a zasmradilo celou jeskyni. Usadil jsem se trochu lépe na svém sedadle za Myřinými zády.
″Hej, Joe, nebojíš se?″ zeptala se přes rameno.
″Já? Nikdy! A co ty?″
″Po tvém boku mi nic nehrozí.″
″Jdeme na to!!″ zahulákal Rog a mávl rukou zaťatou v pěst.
″Do toho! Hodně štěstí!″ odpověděl mu Gabriel.
″Zlomte vaz!″ zavolal Still a zasalutoval nám. Pak se již jeden za druhým čluny rozjížděly úzkou stokou na volné moře. Okamžitě jsme začali zrychlovat.
″Šerife, hlídej ty tři budíky tady napravo,″ řekla my Myra. ″Rychloměr, jak bude na padesáti uzlech, trhneš prvníma dvěma z těch rudých páček. Teploměr motoru, nesmí překročit tisíc pět set Fahrenheita, jinak to vybouchne. Palivoměr, jak bude na nule a my budeme ještě stále na vodě, tak…″
″Je mi to jasné, Myři. Do toho!″
Člun se rozjel vpřed. Rog, Tommy a Katja jeli před námi a my jsme naráželi do jejich brázd. Zbytek člunů se potýkal s tímtéž problémem. Po chvilce jsme se ale rozptýlili a piloti konečně mohli pořádně šlápnout na plyn. Myra ještě chvilku vyčkala, než se pořádně zahřál motor, a zatím si trochu hrála s nastavením bohatosti směsi. Pak na to dupla.
″Rock´n´Roll!″ Člun se roztřásl, ale pak příď prostřelila bílý vrcholek vlny, zvedla se výše k nebi a člun vystřelil vpřed jako kulka vypálena z hlavně. Zvuk motoru změkl, jakmile se spálila tlustá vrstva vazelíny, která chránila úplně všechno před rezavěním a člun se přestal třást.
″Dvacet uzlů, Myro,″ ohlásil jsem. Koutkem oka jsem zahlédl Rogova spolujezdce Catesbyho, jak mi mává.
Člun začal v pravidelných intervalech drcat, jak prostřeloval vršky vln, ale Myra stále zrychlovala a drcání se po chvilce stalo neznatelným.
″Třicet uzlů, teplota sedm set, paliva dvě stě padesát litrů!″ Voda kolem člunu ubíhala strašně rychle. Raději jsem se tam ani nedíval. Celý svět se mi scvrkl na tři budíky, občasnou studenou spršku slané vody a vůni Myřiných vlasů.
Motory zařvaly ještě silněji. Rychlost stále stoupala, ale stejně tak i teplota. Ručička palivoměru naproti tomu klesala.
″Kolik?″ zeptala se Myra netrpělivě.
″Třicet osm.″
″Teprve?″
″Jo. Teď třicet devět…čtyřicet.″
″A paliva?″
″Sto osmdesát.″
″Málo.″ To jediné slovo mnou projelo jako ledový šíp. Ohlédl jsem se a přes fontány vody vyhazované našimi lopatkami jsem v dálce zahlédl pobřeží. Nevím vlastně, zda umím plavat, jelikož jsem to nikdy nezkoušel. Ale v ochranném obleku bych stejně daleko nedoplaval.
Čtyřicet tři uzlů. Teplota rovný jeden tisíc. Sto dvacet litrů benzinu.
″No ták, no ták!″ křičela Myra a vedla člun tak, aby se vyhnula brázdám z předchozích člunů.
″Čtyřicet šest!″
″Sakra pták, ještě čtyři uzlíky!″
″Ručička se ani nehne!″
Náš člun nyní předhonil všechny ostatní. To nebylo dobré znamení.
″Jeď, ty svině, jeď!!″ vřískla Myra a pohnula dávkovačem směsi na maximum. Motory zahučely, ručička vyletěla o dva dílky.
″Čtyřicet osm uzlů, tisíc šest set stupňů, devadesát litrů!″
″Jsme v hajzlu! Nezvládneme to! Sakra, jak dojde palivo, odpal rakety!″
″Říkala´s, že nás to pošle ke dnu!″
″Dost možná jo, ale snad bych mohla manévrovat tak…″
″Myro, Myro, já vyhodím ty pitomý bedny!″ překřičel jsem hluk motorů, odpoutal se a sklouzl po mokrém, hladkém trupu o dva metry dozadu, kde byly připoutané bedny s výstrojí. Tasil jsem svůj lovecký nůž a prudce přeřízl popruhy. Pak jsem do jedné bedny kopal tak dlouho, až přepadal přes palubu a zmizela v pěnivé brázdě. Člun sebou prudce trhl a shodil mě tak do moře. Ještě v pádu jsem máchl rukou a zarazil nůž do plechu. Náraz nohama do vody byl jako do betonu. Držel jsem se jednou rukou nože, lodní vrtule mi házely do ksichtu hektolitry slané vody…
″Joe!″ uslyšel jsem Myřin zoufalý výkřik.
Pomalu jsem sjel rukou k botě, kde jsem měl druhý nůž. Pak prudký švih a také druhou rukou jsem se zachytil nože, zabodnutého až po rukojeť do plechu člunu. Pomalu, pomaloučku jsem se vytáhl zpátky na palubu, zapřel se nohou a pak konečně dopadl do sedadla a okamžitě se připoutal. Člun už jel po vodě s přídí vztyčenou k obloze, na tacháči bylo skvělých padesát dva uzlů. Teplota litr osm rovných, paliva tak do zapalovače. Červené páčky na pravoboku. Dvě z nich jsem stočil dolů. Po tři údery srdce se nestalo vůbec nic, jenom motor začal škytat. Pak do lodi vrazila lokomotiva, popruhy se mi zařízly do kombinézy, protože dvě dlouhé trubky na zádi počaly chrlit oheň a síru a hustý černý dým. Rychlost byla brutální, a Myra na okamžik nezvládla řízení. Loďka udělala esíčko, ale pak tohle vědecky založený děvče uchopilo pevně do rukou berany a drželo člun v přímém směru.
″Joe, další dvě rakety!″
Další dvě páčky šly dolů. Další prudké zrychlení. Okem jsem mrkl na budíky, teplota už zase klesala a palivo bylo na nule, zato rychlost skoro sedmdesát. Ještě dvě páčky nám zbývaly. První dvojice dohořela.
Myra se ohlédla. Pochopil jsem, co po mně chce, a zmáčkl jsem poslední startéry.
Na krátký okamžik rychlost přesáhla osmdesát uzlů. Raketové motory burácely, vzduch svištěl kolem uší, kapky vody narážely do obličeje s razancí olovených kulek. Pak postupně vyhořely všechny trubice, a člun již dále nezrychloval.
″Už vidím tu proklatou loď!″ zvolala Myra. Vykoukl jsem přes ochranný kryt a nedaleko před námi spatřil obrovskou, šedivou masu, zpola ponořenou do vody.
Člun stále zpomaloval, a když měl tak kolem třiceti uzlů, stočila ho Myra do prudké zatáčky, aby zpomalila a zároveň vyjela na z poloviny ponořenou palubu lodi, tyčící se šikmo vzhůru. Křídla člunu zarachotila po ocelovém povrchu, a pak plavidlo zastavilo.
″Panejo, to byla jízda!″ vydechl jsem.
″Na okamžik jsem měla strach, Joe. Tohle mi víckrát nedělej,″ řekla Myra.
Za námi dojížděly další lodě. Několika se podařilo vyjet na ocelovou palubu, jiné zakotvily na mělčině, další zastavili na hloubce, v mžiku se potopily a jejich osádky musely překonat pár metrů vlastní silou.
″Sme všichni?″ zeptal se Rog mírně ochraptělým hlasem a přelétl zrakem bandu promáčených individuí. Mořská voda si nějak našla cestu pod naše kombinézy a teď nepříjemně studila. Sammy a Tommy vytahali ze člunů bedny s výstrojí a naskládali je na šikmé palubě. Všiml jsem si, že všechny čluny následovaly mého příkladu a zbavily se přebytečné zátěže. Rog si toho všiml taky, ale kupodivu ztrátu čtvrtiny cenných zásob nijak nekomentoval, jen stiskl rty do úzké čárky.
″Jak jsme na tom s radiací?″ zeptala se Myra a poskakujíce na jedné noze snažila se vytřepati vodu z uší. Catesby již obcházel kolem jako polednice a zachmuřeně sledoval displej svého multifunkčního udělátka. ″Dvě stě padesát procent nad normál,″ ohlásil.
″Tak málo?″ divila se Myra. ″Čekala jsem víc.″
″Nehrozí žádné nebezpečí?″ zeptal se Rog.
″Hned teď si vezmeme jeden Rad-X a jednu jódovou tabletku. Další Rad-X si vezmeme za čtyři hodiny, a pak každých osm hodin po jedné tabletce,″ počítala Myra zpaměti. ″Pokud úroveň radiace vzroste nad tři sta, bude lepší nasadit si masky a utěsnit pořádně ty obleky. Pokud by to nedej bože vystoupilo nad pět set, tak se bere jedna tabletka každé tři hodiny.″
″A kdyby to bylo ještě víc?″ zeptal se jeden z vojáků.
″Tak potom pánbůh s námi. To bychom jen těžko přežili. Lidičky, nezapomeňte, že Rad-X je agresivní chemikálie, jestli to budem žrát jako bonbónky, tak se nám rozpadnou játra,″ odpověděl Catesby.
″Nezdržíme se tady víc jak dva dny, jasné! Takže teď se rozdělíme na dva týmy, v jednom bude Catesby, ve druhém Myra, a půjdem to tady obhlídnout. Sejdeme se za tři hodiny tady u zásob,″ ujal se velení Rog.
To jsme taky udělali. Já jsem se držel Myry a dostal se tak do skupiny vedené Gun Runnerem Morinym, což byl vytáhlý, šlachovitý chlapík, pravý opak Rogův. Mluvil jenom občas a jeho strohý, přísný výraz tváře připomínal středoškolského profesora z předválečných comicsů. Pak s náma byl ještě Sammy Kvér a samozřejmě čtyři další muži. Vypadali jako lovci, které jsem potkával v Junktownu, takoví ti tvrdí chlapíci, kteří jsou vždy pro, když se jedná o zajímavé dobrodružství. Rog sebou vzal Catesbyho, Tommyho Bouchačku a se slovy ″taky chci mít sebou ňákou kočku″ ještě Katju. Také jemu dělala společnost čtverka mužů ″Standardní Gun Runner vz. 65.″
″Nenecháme hlídku u zásob?″ zeptal se jeden z nich.
″Na co? Jsme tady sami a z pobřeží sem nikdo nepřijede,″ odvětil někdo jiný.
″Tak na co sebou do šlaka taháme ty kvéry?!″ zaláteřil chlapík prohýbající se pod tíhou gatlingu.
″Protože bez rotačáku se každý Gun Runner cejtí jako nahý!″ prohlásil Rog a zálibně si prohlédl svou zbraň a pak milenecky jemně setřel kapku slané vody, která hyzdila jednu z hlavní.
″Jako bych slyšela Stilla,″ zašeptala Myra. ″Se divím, že ještě nejsou v Bratrstvu!″
″Dobrá!″ utnul Rogův hlas všechny diskuse. ″Takže moje skupina si jde prohlídnout podpalubí a Moriny zajistí povrch a nástavbu! Kupředu!″
Ono kupředu se lépe říkalo, než provádělo. Celá loď totiž byla z velké části ponořena, ale nerovnoměrně. Část zádi již byla pod hladinou a paluba svírala s vodní hladinou úhel dobře pětadvacet - třicet stupňů. Ocelové pláty byly prorezlé a mokré, pokryté nejrůznějšíma řasama a koloniema mořských živočichů. Každou chvíli někdo uklouzl, bylo to docela o hubu.
Rogova skupina zapadla do jakési díry, my se vydali k nástavbě.
″Hele, víte někdo, co je tohle vlastně za loď?″ zeptal se jeden z mužů. ″Nějaký tanker?″
″Letadlovka,″ odvětili Myra a Moriny najednou.
″Letadlové lodě, to byly pravé kolosy, které umožňovaly námořnímu letectvu operovat daleko od pozemních základen,″ pokračovala pak Myra.
″Zcela správně,″ dodal Moriny. ″Speciálně tohle je letadlová loď třídy Curtiss LeMay, CVN 173 Enterprise.″
″Jak to víš?″ podivila se Myra.
″Je to napsáno na ostrůvku,″ řekl Moriny a ukázal na šedivou stavbu vystupující z jinak čisté, ploché paluby. Na pozadí oprýskané mořské šedi se dalo přečíst bílou barvou vyvedené číslo 173. ″A taky se dost zajímám o předválečnou techniku.″
″Vážně? Víš o téhle lodi ještě něco víc?″
″Jasně,″ řekl Moriny, očividně nadšený, že se našel někdo ochotný jej poslouchat. ″Loď má celkem dvacet pater plus čtyři patra ostrůvku. Prázdný výtlak je sto tisíc tun, plný sto padesát. Na délku má tři sta padesát metrů, na šířku devadesát, ponor patnáct metrů,″ odrecitoval zpaměti. ″Pohonnou soustavu tvoří dva reaktory Poseidon Oil A9W/A1G. Zásoba paliva stačí na dvacet let provozu, za tu dobu loď upluje asi dva milióny kilometrů.″
″Pěkný drobeček,″ poznamenal jsem, jen aby už Moriny konečně přestal chrlit tu záplavu nic neříkajících čísel.
″Taky se zajímáš o válečnou techniku?″ zářil Moriny, který v nás pravděpodobně doufal najít kámoše.
″Zájem…není zrovna to slovo, které by přesně vystihovalo můj postoj k předválečnému haraburdí,″ odpověděl jsem diplomaticky a přitom zachytil pobavené úsměvy ostatních Gun Runnerů. Tenhle Moriny byl zjevně trhlý i na Gun Runnery. Škoda, že tu nebyl Still Johnson, určitě by si dobře pokecali.
Konečně jsme po nakloněné palubě dovrávorali pod ostrůvek. Černal se na nás rzí orámovaný ovál tmy, čpělo to z něj zatuchlinou a něčím nedefinovatelným, rozhodně však nepříjemným.
Moriny vlezl dovnitř jako první, viděl jsem, jak pokládá ruku na orosenou zeď - opatrně a přece chtivě, být na téhle lodi pro něj muselo být fakt svátkem. Párkrát pak dupnul aby zkontroloval pevnost ocelových desek podlahy, a pak na nás kývl, abychom ho následovali. Pustil jsem všechny chlapíky před sebe, do té vlhké, těsné tmy se mi dvakrát nechtělo. Ne že bych se bál, ale docela nedávno jsem si stísněných prostorů, ocelových stěn a smradlavé tmy užil dost a dost během Tandiny zlatokopecké eskapády ve Vaultu 15.
″Joe. Dobrý?″ zeptala se Myra a povzbudivě se usmála.″
″Jo. Jsem v poho, jen se chci ještě nadýchat čistého vzduchu a užít sluníčka, než zapadnu do té tmy.″
″Nebudeme tam dlouho, Joe. Ten Rog to zase krapet předimenzoval, tak se mi zdá. My prostě teď vylezeme nahoru na můstek, uzavřeme tu sekci s reaktorama, napustíme to radioabsorbční pěnou a pak - adié! Jediná komplikace bude v případě, že ty sekce budou dvě, ne jedna. V tom případě budeme muset otočit o jeden kohoutek navíc. Tak pojď.″
″Jasně.″ Ještě jsem se podél kolmé stěny ostrůvku podíval na modré nebe - sakra! Nebo se mi jen zdálo, že se něco pohnulo v okně o pár pater výše? Potřásl jsem hlavou a vstoupil do tmy.

Stačilo vylézt o dvě patra výš a už mi bylo jasné, že to s tou tmou nebude až tak ostré. Nejenže místnosti zde byly docela dost prosklené, ale navíc byly všechny stěny a podlahy děrované. Díry byly velké jako pěst a podle zkroucených okrajů se dalo poznat, že je způsobilo hejno předmětů letících od moře. Netušil jsem, co to je za fenomén, ale byl jsem vděčný na chladný průvan a paprsky slunce. Zvědaví Gun Runneři a Myra si prohlíželi místnosti, kolem kterých jsme procházeli, a čas od času něco sebrali do svých batohů, nějaký suvenýr, technický artefakt nebo nějakou podobnou věcičku.
Vylezli jsme až na můstek. Byl bohatě prosklený - kdysi. Teď tady nebyla ani stopa po skle. Jenomže doslova.
″Jeden by řekl, že když se vysype tolik oken, musí být všude kolem spousta střepů,″ zadumaně pronesl Moriny. Myra se tím nezabývala a už luštila nejrůznější nápisy. Vcelku logicky si vybrala ty velké, vyvedené v červené nebo žluté barvě. Bohužel, barva již dost oprýskala, což vneslo do celé situace humorný element, neboť celá naše skupina se pustila do vytváření nejrůznějších větných spojení na základě několika čárek a obloučků. Věty jako ″Hafan ukrad velkou kost,″ ″Orel létá sem a tam ,″ nebo ″Kdybych nebyl býval mýval, nebyl bych tu býval zpíval″ se ozývaly z každé strany a jenom Myru mátly. Ale i tato zábava naše chlapce brzo znudila, a tak se začali poflakovat po můstku a hleděli, jak se napakovat. Svalnatec Sammy je pak odvedl o patro níž, kde byly nějaké konferenční místnosti skýtající rádoby archeologům lepší možnosti, a tak nahoře osamělo naše trio, takové to ″best of…″
Myra právě rozluštila velkou červenou skvrnu jako ″Nevyklánějte se z okna,″ když se ozval Moriny.
″Hele, nedaří se mi spojit se s Rogem. Nevíte, může za to radiace?″
″No…kdyby byla dost silná…ale spíš to bude v tom, že tahle plechovka funguje jako Faradayova klec. Nepustí žádný EM signál ven ani dovnitř,″ řekla Myra.
″Možná si to neuvědomujete, ale už to budou dvě hodiny,″ napadlo mě najednou. ″Měli bychom se pomalu začít vracet. Catesby má taky bohatou slovní zásobu a mohl by ti pomoct…″ Byl jsem přerušen strašlivým rachotem a srdceryvným výkřikem zezdola. Na kratičký okamžik jsme všichni ztuhli, pak jsme se rozběhli po schodech dolů. Místa tam bylo jen pro jednoho, tak jsem to sjel po zábradlí, Myra za mnou. O patro níž jsme našli čtyři naše společníky. Postávali kolem šachty schodiště a ustaraně hleděli dolů.
″Co se stalo?!″ vykřikl Moriny.
″Ted šel o patro níž, a urvalo se s ním schodiště, pane!″ hlásil Sammy. Moriny ho dost neurvale odstrčil od šachty a sám zkontroloval situaci.
″Honem, lana! Zahákněte je o schodiště nahoru a spusťte dolů, pohyb!″
Během pár sekund byla lana napnuta a Moriny se spustil o patro níž. Slyšeli jsme jeho zaklení.
″Je mrtvý.″
Slezli jsme za ním dolů. Schodiště se změnilo v hromadu pokroucených rezavých trubek, polámaného plechu s hranami jako žiletky ostrými a z toho čnělo dořezané tělo Gun Runnera Teda. Končetiny byly rozhozené v nepřirozeném úhlu a hlava takřka oddělena od trupu. Myře cukly koutky úst a odvrátila se od toho pohledu. Chlapi mohutně sakrovali a Moriny se snažil přijít na způsob, jak Teda z té změti kovu vyprostit.
Nakonec jsme toho chudáka nějak vytáhli, zabalili do cárů jeho pláště a odnesli ke člunům. Jak jsem si všiml, cesta od ostrůvku byla schůdnější, než na ostrůvek.
U člunů, nebo v táboře, chcete-li, na nás již čekal Rog a jeho banda. Už z dálky se mračil, jak zahlédl nesené tělo, jeho výraz ještě víc ztvrdl.
″Co se stalo?″ přivítal nás.
″Veliteli - Ted…urvalo se pod ním schodiště…″ hlásil Moriny. Nadávku, kterou Rog utrousil, jsem nikdy před tím, a ani potom neslyšel.
″Co se stalo vám?″ zeptala se Myra polekaně. Než jsem stihl pochopit, o co jí jde, dodala speciálně pro méně chápavé…pro mě: ″Katja a jeden Gun Runner chybí.″
″Správně. Prohledávali jsme podpalubí, a dostali se až k hangárům, než jsme si všimli, že ti dva chybí,″ řekl Catesby. ″Hledali jsme je pak, ale marně.″
″Třeba se jen na chvíli někam schovali, však víte…″ nadhodil jsem vlastní úvahu na téma K čemu všemu se hodí temná zákoutí, když je v partě ženská.
″Drž hubu,″ utřel mě Rog.
″Tak jsme si to mysleli,″ odpověděl Catesby, ″Jenomže on Brian…je k ženám tak trochu chladný…jestli mi rozumíte…″
″Teplouš? Jako buzna, jo?″
Na lícní kosti mi přistála Rogova pěst a poslala mě dolů na ocelovou palubu.
″Esli o něm uslyším jediný křivý slovo, dolámu ti kosti!″ zavrčel velitel.
″Brian nám všem zachránil krky…a ne jednou,″ dodal Moriny.
″Dobrý…dobrý, nic proti…″

Během chvilky jsme dohodli další postup. Moriny a Rog se svýma partama půjdou prohledávat každý jednu půlku lodi. Catesby a Myra půjdou na můstek luštit nápisy. Chlapci, kterým konečně došlo, že na téhle misi jim budou kvéry k ničemu, si odložili. Taky jsem sundal svoji pušku, granáty a nábojový pás a nechal si jenom pistole. Myra šla úplně nalehko.
″Myro, vem si tohle,″ řekl jsem a podal ji jednu z pistolí.
″Ale Joe, na co…″
″Budu se cítit jistěji.″
″No, když chceš,″ řekla a v očích měla výraz ″Snad nežárlíš na Catesbyho?″
Zamířili jsme do podpalubí, ještě jsem zaslechl, jak se Myra baví s Catesbym. Rog to uslyšel taky a okamžitě se zastavil.
″Cože??!″
″No ptal jsem se Myry, jak se chce dostat z lodi, až splníme úkol, když ty čluny jsou už k nepotřebě,″ vysvětloval Catesby.
″Cože?!!″
″Čluny měly dost paliva jen pro cestu sem,″ řekla Myra, jako by se nechumelilo. Rog zbledl. Bylo vidět, že jen ztěží odolává panice. Já jsem byl v klidu, věděl jsem, že Myra má vždycky něco v rukávu.
″Ale často se vrhá do dobrodružství bezhlavě a nemyslí na zadní vrátka,″ našeptávalo mi moje podvědomí.
″Klid, lidi. Prostě zaberem některé z člunů z téhle lodi,″ vysvětlila Myra. ″Záchranných člunů je tady jistě více než dost.″
Všem se viditelně oddechlo a my tak mohli pokračovat.
Zapadli jsem do temného podpalubí, tentokrát už skutečně temného, zatuchlého, plechového, těsného podpalubí, zapálili louče a vydali se do hlubin lodě.
Měl jsem dojem, že se mě neustále dotýkají jakási slizká chapadla, za krk mi kapaly kapky vody (doufám že vody), v každém tmavém koutku jsem viděl plíživý pohyb, podivné zvuky rezonující tmou mě mrazily do morku kostí… Ostatní na tom nebyli lépe. Ke všemu naše gumové obleky ztěžovaly pohyb a chodby zde určitě byly stavěny pro vychrtlé trpaslíky. Každou chvílí jsem se praštil do hlavy, nebo zakopl o nějaké neviditelné překážky.
Najednou chodba před námi končila. Z horní paluby se sem zřítil jakýsi obrovský ocelový válec a zatarasil chodbu troskami.
″Kus se vrátíme a obejdeme to,″ řekl Moriny.
″Klid, veliteli,″ oponoval Sammy a pak začal odhazovat ocelové trubky jako párátka. Během chvilky si vyrobil průchod a protáhl se jím. Ale konstrukce zátarasu teď byla hodně nestabilní. První jsem si všiml praskající traverzy, ale Moriny stihl zakřičet dříve.
″Bacha, Sammy, padá to!″ Konec věty se utopil ve strašlivém kraválu, jak se strop hroutil pod váhou té nádrže, a během pár vteřiny byla celá chodba opět zaházená ocelí.
″Kristepane, Sammy!″ volal Moriny, vedený neblahou předtuchou.
″Musíme to odházet!″ vykřikl jeden Gun Runner a hned se pustil do díla.
″Nech toho!″ okřikl ho Moriny. ″Musíme to oběhnout - nebo se to zase zřítí!″ Honem jsme se rozběhli zpátky, pak zabočili doprava a utíkali tmou. Najednou jsem za sebou zaslechl bouchnutí, výkřik a prásknutí. Otočil jsem se. Gun Runner, který se snažil odházet zátaras, běžel poslední a teď se do něčeho praštil a spadl na zemi.
″Počkejte,″ zahučel jsem na ostatní a pomohl mu vstát.
″Dík, …″
″Joe.″
″Jo, já jsem Bob. Honem, musíme je dohnat…″ V tom se nám zatřásla půda pod nohama. Ze šíleným, ohlušujícím skřípotem se celá kus chodby uzavřel jakýmisi přepážkami a pak se dal do pohybu - směrem dolů!
″Je to nějaký podělaný výtah!″ zakřičel naštvaně Gun Runner. A taky že jo. Výtah jel stále níž a níž, a já se přistihl, že v duchu počítám paluby.
″Doufám, že to pak dostaneme nahoru,″ sakroval Bob. ″Nechtěl bych to šlapat pěšky, v týhle tmě…″
Zmrzl by mi úsměv na rtech, kdybych se teda smál. Právě jsme se dostali pod úroveň patnácté paluby, která, jak někdo řekl, je zřejmě zatopená. Asi Myra, nebo Moriny, ale na tom nesejde. Škvírami v přepážkách totiž začala do kabiny crčet voda, a my přitom stále klesali! Voda už stříkala na úrovni pasu, ramen…pak už nás oblévala celé. A my přitom stále klesali!! Jasně jsem mohl pozorovat jakýsi ten pitomý fyzikální jev, protože čím hlouběji jsme jeli, tím větším tlakem voda proudila do kabiny. Zastavili jsme se na sedmnáctce. Vody už bylo po kolena. Veden bláhovým pudem zachránit si život jsem se pustil do utěsňování obleku. Přece jenom, v masce je spousta vzduchu, mohl bych chvilku přežít…minutu, dvě? Za tu dobu ty tři paluby nahoru nevyběhnu, po tmě a v neznámém, stísněném terénu… Upustil jsem pochodeň, na co taky, že. Gun Runner to nevzdával, hystericky řval do vysílačky ″Moriny! Moriny, ty hajzle, slyšíš nás!!! Pomoc!″ Voda už sahala po slabiny. Něco mě napadlo, vytrhl jsem Bobovi vysílačku.
″Vykašli se na Morinyho!″ Pak jsem začal řvát stejně jako on předtím, akorát že já volal Myru. Voda stoupala, už byla nad břicho…
″Podělaná vysílačka!″ zaječel jsem a mrštil tím krámem do vody. Boba už taky zachvátila panika, vytáhl samopal, trhnutím ho natáhl a bez varování pokropil zeď. Kulky se odrazily od oceli a lítaly kolem nás jako hejno sršňů. Skočil jsem po něm a vytrhl mu kvér z ruky, ale on mě odmrštil na stěnu a mě něco hnusně prásklo do boku. Podělaný Pip-boy, podělaná ocelová krabička, má tu nechutnou schopnost zavázet…panebože!
Vytáhnout ruku z rukávu a pod oblekem ji dostat na úroveň pasu, odepnout Pip-boy a zase to celé vytáhnout otvorem pro hlavu je pekelně těžká činnost - za normálních podmínek nemožná. Teď mi šlo o život a v takových chvílích se hranice nemožného posouvají o trochu dál. Vytáhl jsem Pip-boy a odeslal Myře krátkou, ale naléhavou žádost o pomoc, něco jako ″Bože, Myro, zachraň mě!!!!!!!″
Odpověď přišla bleskově.
″Kde jseš?″
Voda už byla po ramena, Bob utopil svoji pochodeň. Do tmy svítila jen zelená písmenka monitoru Pip-boye, a já psal po paměti.
″Na 17. palubě, ve výtahu.″
″Kterém?″
″Ve kterém výtahu?″ zmatkoval jsem. ″V jakém jsme výtahu?!!!″
″Z třetí paluby, sekce dvě - beta,″ odvětil nečekaně chytře Bob. Okamžitě jsem tu informaci odeslal a přidal žádost o vytažení, doplněnou o výhružku, co Myře udělám, jestli mě nevytáhne včas - respektive co už jí nikdy neudělám, jestli mě nevytáhne.
Voda už byla příliš vysoko. Zvedl jsem Pip-boy nad hlavu a nasadil si masku. Dvě minuty? Voda mě rychle zaplavila celého a já dostal pořádný strach. Šílený strach.
A pak se konečně dal výtah do pohybu. Pomalu, pomaloučku se zvedal vzhůru, stále výš…během minuty jsme vyjeli nad patnáctku a voda konečně začala vytékat. O chviličku později jsem si konečně mohl strhnout masku a radostně zařvat na celou loď. Ta malá předválečná mašinka od Vault-Tecu opět ukázala, co umí. Poslal jsem Myře děkovný vzkaz a pak se dál věnoval oslavám svého znovuzrození. Bob se přidal. Chvíli jsme skotačili, pak jsme samopalem vypáčili dveře a vylezli ven.
″Kam teď?″ zeptal se Gun Runner.
″Nahoru, sakra, nahoru!″ Neměl jsem nejmenší chuť zůstat v podpalubí ani o vteřinu déle. Tak jsme vyběhli nahoru na letovou palubu a nastavili sluníčku těla prokřehlá pobytem pod vodou.
″Hola!″ zvolal za námi Sammy. Vykračoval si jen tak po palubě, celý od krve.
″Ježíši, Sammy! Honem, to se musí obvázat!″ vykulil oči Robert.
″Co blbneš?″
″Máš obličej celý od krve!!″
″Co…jo tohle!″ usmál se Sammy a přetřel si rukou tvář. ″To je jen rez a pot! Volové… Kde se vlastně flákáte? Už jsme se báli, že jste se taky ztratili.″
Řekli jsme mu o tom šíleném výtahu, co nás chtěl zabít, a on zvážněl.
″Máte pravdu chlapi, dějou se tady divné věci. My jsme vám objevili v hangáru takovou potvoru, to byste nevěřili - Moriny tomu říká, no, eko…tento…plán, a říká, že to určitě není americký stroj. Ale to nic. Víte, jak se za mnou zřítila ta plechovka - no tak to roztrhlo plátování a odhalilo takovou komoru - a víte, co bylo uvnitř?″
Nechali jsme se poddat.
″Lidský kosti!″ řekl Sammy a vykulil oči. ″Fakt že jo!″
Usmál jsem se. ″Hele Sammy, kecáš. Za tu dobu se každá kost rozloží, to ví každý.″
Sammy zůstal vážný. ″No právě! To je záhada, co?″
″Po mě je větší záhada, co děláš tady,″ řekl Robert.
″Coby? Jdu ke člunům pro ruční zvedák a kladku. Moriny chce vytáhnout nahoru pár beden.″
Na něco jsem si vzpomněl. ″Ty, Sammy, mám takový dojem, že nářadí bylo v uloženo v těch člunech, který se po příjezdu potopily.″
″Ale ne. Všechny čluny už jsou vytažený,″ nahodil hromotluk Sammy široký úsměv, pak mávl tlapou a vydal se ke člunům.
″Tak jo. Jdem se hlásit Morinymu,″ řekl Bob a vydal se k místu, kde byla paluba proražená a kudy vylezl Sammy.
Slezli jsme po rozdrcených nosnících o pár palub níž a dostali se tak do hangáru. Byl plný zrezivělého šrotu, rozeznal jsem několik fragmentů bojových letadel a nezaměnitelné trubice raketových střel. V jednom boxu stál téměř nepoškozený stíhací bombardér.
″Aha, to je á dvanáctka,″ řekl Bob. ″Kdybychom jich měli víc, mohli jsme ty rudý bestie smést z povrchu Země i bez atomovek.″
Pak se ovšem naše pozornost obrátila k dalšímu monstru, které stálo uprostřed hangáru. Na letadlo to mělo moc malá křídla, na loď zase moc velká. Bachratý trup s velkými nákladními dveřmi byl natřen oprýskanou khaki barvou, zespoda byl černý. Na zádi byly velké ocasní plochy, ze kterých dopředu vybíhal pylon nesoucí šestnáctilistou vrtuli.
″Fjů, co je tohle?″ zeptal jsem se.
″No, to nevím.″
Najednou se pod námi zatřásla zem a současně se celou lodí rozlehl táhlý, skřípavý zvuk. Takové zvuky jsme slyšeli pořád, ale tenhle byl obzvláště hlasitý. Odevšad se navíc začala drobit rez. Jedna šupinka mi spadla do oka.
″Sakra, himlhergot!!″ zaláteřil jsem a začal do oka šťourat špinavýma prstama. Můj výkřik každopádně vzbudil pozornost jednoho vojáka, který se slunil ve světelné skvrně několik desítek metrů dál v hangáru a doteď si nás nevšil. My jej také ne. Přišel k nám.
″Ahoj, co to bylo s tím výtahem, nebo co? Sammy říkal do vysílačky, že jste se našli, ale jak nebo co…″
Vysvětlili jsme mu, co se nám stalo. On na to, že tady čeká na Sammyho, aby mu pomohl vytáhnout na palubu nějaké přístroje. Moriny se zbývajícím maníkem slezli ještě o patro níže, aby se tam porozhlédli. Rozhodl jsem se zajít se tam podívat s nima a eventuelně z Morinyho lékárničky vylákat nějaké kapky do očí. Gun Runner Bob šel se mnou, zřejmě si po nedávném zážitku ve výtahu myslel, že jej vytáhnu z každé bryndy.
″Jo, a dejte si majzla na předválečnou munici!″ varoval nás ještě voják. ″Je jí tady spousta!″
″Jasně, jasně,″ odsekl jsem a málem upadl na áíem devítce.
V palubě byla díra a v ní uvázané lano. Slezli jsme dolů. Také sem vedlo několik děr v trupu, kterými prosvítalo slunce. Odněkud z dálky jsem slyšel pravidelné údery kovu o kov. Šel jsem po zvuku, ale další chodba byla celá ponořená do tmy. S nechutí jsem do ní vešel, zase mi kapalo za krk, zase se mi zdálo, že všude vidím pohyb, rychlý, nepřátelský. Tak jsem napínal oči do té tmy, až slzy vyplavily rez. ″Aspoň k něčemu to bylo dobré,″ řekl jsem si. Pak jsem najednou oslepl. Na zlomek sekundy bylo všude bílo, pak byl všude oheň. Explozi jsem nezaslechl, najednou mě prostě uchopila tlaková vlna a smýkla mnou, odhodila mě někam proti přepážce, ta povolila a já se zhroutil do dilatační spáry. Do obličeje mě uhodilo horko a prach a střepiny. Pak výbuch odezněl a já pochopil, že jsem natěsnaný do prostoru o velikosti botníku a zavalený metrákem jemného prachu. Ztěžka jsem se vyhrabal. Ještě stále jsem nevěděl, co se vlastně stalo. Pip-boy pípl.
″Jsi v pořádku? Co se stalo?″
Napsal jsem něco v tom smyslu, že jsem OK a že něco bouchlo. Pak ke mně dolehlo zasténání. Kus za mnou se pohnula hora prachu; exhumoval jsem z ní Boba. Měl něco s žebrama, tak jsem ho jen popadl a snažil se dostat nahoru. Pomohl mi vyděšený Gun Runner, který čekal na Sammyho.
″Co se stalo?″
″Čert ví, něco tam bouchlo,″ vysoukal jsem ze sebe.
Vylezli jsme na letovou palubu a dovlekli se ke člunům. Tam už byl Rog a jeho banda. Hodil jsem sebou na zem a chvíli nic nevnímal. Pak mi došlo, že velitel stále jenom nadává a jeho muži mudrují. A že je tady jedno mrtvé tělo navíc.
″Našli jsme Briana,″ řekl mi někdo. ″Propadla se pod ním podlaha a napíchl se na ocelovou tyčku.″
″Katja je stále nezvěstná.″
Přelétl jsem očima celou partu. ″A kde je Sammy?″
″Spadl do vody, asi uklouzl,″ řekl jeden z Gun Runnerů a ukázal na rezavé stopy, které vedly k okraji paluby, zpátky už ne. ″Asi se šel na něco podívat…našli jsme jen rukavice pohupující se na hladině.″
″Tolik mrtvých,″ zašeptal jsem ohromeně.
″Musíme najít Morinyho,″ rozhodl Rog a vyslal dva muže, ať prohledají místo výbuchu.
″Ta exploze byla strašně silná, jestli to byl Moriny, kdo to odpálil, tak z něj mnoho nezbylo,″ řekl jsem.
″A my máme štěstí, že nevybuchl i zbytek munice,″ dodal jeden Gun Runner.
″Musíme splnit hlavní cíl mise, nesmíme se už nechávat rozptylovat,″ řekl Rog najednou. ″Katja je asi už mrtvá, nebudeme ji dál hledat.″
″Cože?!″ vyjekl jsem. Rog mě neposlouchal.
″Teď je důležité, aby Catesby uzavřel ty reaktory. Půjdeme mu všichni pomoct. Jak je ti, Bobe?″
″Mám zlámáno pár žeber, šéfe.″
″Dobře, ty zůstaneš tady. My ostatní jdeme!″
Opět jsme zamířili do podpalubí. Jak jsem se dozvěděl, Myřiny naděje zůstaly nenaplněny. Ovládání na můstku bylo nefunkční, a tak šel Catesby vyřadit reaktory ručně. Na čtrnáctou palubu.
Drželi jsme se pohromadě, vlekli se tmou a vystrašeně naslouchali tajemným zvukům v okolí. Ano, říkám vystrašeně. Po tolika smrtelných nehodách jsme každý trošku věřili těm povídačkám, že nás pronásledují duchové mrtvých námořníků. Teď jsme viděli za každým rohem přízraky.
Čtrnáctá paluba, strojovna, byla po kolena zaplavena vodou. Čvachtali jsme vpřed, až jsme zahlédli světýlko na konci tunelu. Byla to baterka pověšená na traverze, ale Catesby nikde. Na jiné traverze ležel geiger, zuřivě prskal do ticha. Někde za náma něco čvachtlo. A pak jsme našli Catesbyho.
″Ach bože můj!″

Pokračování...


Miniaplikace


Staň se pomocníkem při tvorbě, nakrm Šílenou brahmínu!:)




Fallout Bible


Vývojářské memoáry

Fallout 3: Van Buren


Rychlé odkazy
České stránky
Templáři VŠB
ABCgames



Zahraniční stránky
No Mutants Allowed
Duck and Cover
Planet Fallout
Fo3 ofic.stránky
Bethblog
The Vault
Trzynasty Schron
Falloup Online

Modifikace
Vault-Tec Labs
Killap.net
Last Hope
Fallout:Resurrection
Fallout:BGE
Mutants Rising
Fallout:Yurop

Pro autorizaci
pište na e-mail


Sponzoři VŠB

TOPlist