Plán spočíval v tom, dostat se co nejblíže stanovišti zaparkovaných Humvee. Ano, těsně vedle hlídaného bunkru Bratrstva. Řekněme, že jsem spoléhal na staré moudro s lampou a největší tmou přímo pod ní. Jistě, předpokládám, že i oni ho znají, ovšem celá tahle myšlenka ztratí na jakékoli relevanci, když uvážíme další možnosti této logické hříčky. Právě proto, že mohou předpokládat mou úvahu, že právě tady mě budou nejvíc očekávat a tak dále, nemají prakticky vůbec šanci tušit, co se chystám udělat. Za předpokladu, že jakoukoli aktivitu z mé strany vůbec čekají. Nejistota celé situace mi dodávala naději i pesimismus. Pak už se konečně zablesklo. Párty začíná...

Zvukový projev exploze se rychle rozlil celým městem. Jen pár vteřin za ním se přehnala vlna pozornosti, strachu a zmatku. Mrtvé ulice se v pár vteřinách staly rušnějšími. Vojáci doposud cosi montující na autě okamžitě sáhli po odložených zbraních a vyrazili směrem k výbuchu. Nastala moje chvíle. Pár rychlých pohybů stínem a v momentě jsem ležel mezi auty.
"...Základno, něco se děje!" řvala vysílačka strážce vchodu. "Útok na fúzní reaktor! Opakuji! Útok na fúzní reaktor! Žádáme okamžitě posily! Přepínám..."
Výborně kluci, jen si tam hrajte, ulevilo se mi a překulil jsem se pod vůz.
"Co se tam ksakru děje?!
....chrr....
"Exploze u vstupního objektu pane! ...Reaktor bez poškození! ...Žádný kontakt s útočníkem!"
....chrr....
"Dobrá, tým už je na cestě. Okamžitě zajistěte okolí!..."
Kolem strážného zadusaly desítky bot a vysílačka neustávala v hlásání rozkazů. To už mé univerzální štípačky přežvýkaly i poslední houževnatou hadičku na podvozku Humvee.

"Caveman, hlášení!" Ozvala se zase vysílačka.
"U mě klid, pane! Co se děje?"
....chrr....
"Máme tu nějaký výbušniny, předpokládáme, že cíl je už na cestě. Zajistěte objekt a potvrďte!"
...chrr...
"Žádám o posily na zajištění objektu, pane, na tohle nemám dostatečnou výstroj!"
...chrr...
"Caveman, splňte rozkaz! Konec..."

Doufám že už jsi pryč, Liz, napadlo mě, hodil jsem bágl do druhého auta a nasoukal se za ním. Spoléhal jsem na to, že právě teď jsou všichni dostatečně zaměstnáni hledáním mé osoby někde po městě. Nemůžu už dál čekat.

"Biggsi, máme signál?"
...chrr...
"Jistě pane, zřetelný pohyb...," zaslechl jsem ještě z vysílačky. Pak už se plyn potkal s podlahou a zaprášený Humvee vyrazil naplno vpřed, přímo kolem strážce vstupu bunkru. Zřejmě pořádně netušil co se děje a tak nevypálil ani ránu, jen se jal cosi řvát do vysílačky. V mém pesimistickém nitru svitla naděje, že moment překvapení skutečně zafungoval. Předpokládal jsem, že vojáci Bratrstva nejsou na takové hry zvyklí. Jejich taktika většinou spočívá v hrubé síle.

Zadní nárazník škrtl o rohovou budovu a mohutný off-road se řízeným smykem přehoupl do ulice směřující na východ. Aktivoval jsem vysílačku na palubní desce.
"...z dohledu, pane."
...chrr...
"Harrisi, klidně hlásíš že ten parchant nám sebral auto přímo před barákem..."

Hlavní ulice..., první..., druhá. Znovu jsem strhnul řízení a namířil si to na sever po druhé, mizerně osvětlené ulici.
"Tady Caveman pane. Objekt zajištěn, čistý vzduch!"
...chrr...
"To vím taky, ty idiote..."

Brzdící kola se zahryzla do prašného podkladu a zablokovala cestu postavě s kloboukem.
"Schovej ty bouchačky a rychle nastup!"
Šokovaná Liz se usadila na sedadle spolujezdce. "Tak tohle bylo v tvým plánu? Pěkný," pokyvovala uznale.
"Liz, ÁDéčko!" podal jsem jí z kapsy kleště.
"Jasně," okamžitě vypáčila stále hovořící vysílačku z přístrojové desky.

"Biggsi, vysílačka v tom autě... Je aktivní?"
...chrr...
"Ano pane, mám jí tu."
...chrr...
"Dobrá, odpal to!"
...chrr...
"Rozkaz pane, odpaluji."

Vysílačka se odmlčela a hlas nahradilo několikeré rychlé zapípání. Liziny hbité prsty s kleštěmi kmitaly ve spleti drátů uvnitř vysílačky.
"Pozdě, vyhoď to!" škubl jsem za dráty, jež přístroj dosud pojily s autem.
Tři vteřiny potom co pípající krabice vyletěla ze dveří se za námi ozvala exploze doprovázená jasným zábleskem.
"Promiň, dlouho sem nic takovýho nedělala," oklepala se Liz.
"Zatim žijem, ne? Štěstí, že to nezměnili. Ještě jednu zastávku a vypadnem odsud."
"Jakou zastávku?"

Minuli jsme první rozbořené domy a kola šla opět do smyku.
"Rydley?! Máš deset vteřin!" Zařval jsem ze dveří.
"Rydley? Jak si k němu sakra přišel?" užasla Liz, ale to už Rydley dobíhal k autu.
"Sem rád, že si tu, chlape," sešlápl jsem znovu plyn, jen co vzadu zabouchl dveře.
"Jo, snad budu i já... Ve městě sem asi skončil," procedil mezi zuby ohlížeje se do města. "Co to sakra bylo za rány? Chceš tohle město zbořit?"
"Jenom krytí. Menší kostka plastický trhaviny... A tohle škytnutí, to bylo jen ÁDéčko."
"Auto destrukční systém. Je namontovanej do všech aut," předešla Liz otázce.
"Snajpr!" zaslechl jsem ještě tři kulky odrážet se od pancéřované kapoty a konečně jsme zmizeli z města.

"Za námi čisto," hlásil nervózně Rydley. "
"V klidu, o auto sem se postaral a bez něj nás hned tak někdo nedoběhne."
"A Haagerovo?" připomněla Liz.
"Myslim, že bez týhle věcičky se nehne," zalovil jsem v kapse. "Haager jí sám vymontoval, když sme dorazili, vzpomínáš?"
"Aha..." Ohlédla se na vzdalující se svit pouličních lamp. "Všiml sis, že už zase utíkáme z dalšího města?"
"Z Hubu sem ještě ani jinak neodcházel," prohodil jsem a trochu zpomalil, abychom neponičili Humvee v nástrahách zatemnělé pustiny. Sice občas nadávám, ale někdy tady ten klid uprostřed ničeho není tak úplně špatný...

Chcete-li se k dílu vyjádřit, směřujte svá písmenka SEM.