Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Shit.us - Bezmoc Ocitl jsem se na překrásném místě, všude okolo byla spousta zeleně. Ptáci nádherně zpívali, a vše okolo jen kvetlo. Pod nohama jsem měl hebkou a jemnou trávu, po které bylo radost chodit. Cítil jsem se tak svěží, jako nikdy předtím. Pohled na krásnou přírodu kolem, mne naplňoval pohodou a klidem. Všechno bylo tak neskutečně kouzelné. A já byl tak rád, že jsem toho všeho součástí. Pohled na vycházející slunce byl okouzlující. Natáhl jsem ruku a přistál mi na ní skřivánek, krása. Kolem mě proběhla srnka. Je to opravdu nádherný tvor. A takhle zblízka je opravdu hezká. Příroda. Prostě krása. Pak příroda zmizela a vystřídalo ji něco jiného. Něco Podstatně jiného. Byli všude. Všude okolo mě. Uvnitř v mé hlavě. Na mém těle. Rvali mi z něho kusy masa. Strašně kvíleli a vřískali. Nemohl jsem se jich zbavit, vždy, když jsem se je pokusil odehnat jen uhnuli a začali znovu. A znovu. A znovu. Jakmile jsem se pokusil utéct, srazili mě zpět. A znovu a pořád dokola a nemohl jsem si pomoct, ale stále jsem se pokoušel utéct z jejich tenat. Marně. Úplně mě to pohltilo. Stále jsem se snažil utíkat, ale doháněli mě. Běhal jsem ulicemi bez konce. Jim se nedá utéct. Nikdy. Zahnul jsem do další uličky, ale zjistil jsem, že je slepá. Nestvůry se kolem mě začali stahoval. Byli hrozivé, tři hlavy, veliké tesáky, ctyři nohy. Celí rudí. Vrhli se na mě, ale jakmile to udělali ocitl jsem se někde jinde. Na hřbitově. Ale ty stvůry zůstali se mnou. Pomalu kráčeli kolem hrobů ke mně. A Vypadalo to jakoby ze mě vysávali život svou přítomností. Obíhal jsem hroby, abych jim unikl, jenže zatímco já je musel obíhat, oni je přeskakovali. Už zase byli téměř u mě. Upadl jsem vysílením. Ale já musím vstát. Musím. Pak se na mě vrhli a zase to začalo nanovo. Řev. Bolest. Muka. JET!!!