Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Shit.us - Příběh Shit.use 6. část Setinu vteřiny před dopadem pařátu jsem si ani omylem nestačil promítnout celý svůj život. Zmohl jsem se tak akorát na to, že těsně před upadnutím do tmy jsem si v duchu řekl. "Co to kurva je!" Pak už nebylo nic, jen černočerná tma. Slyšel jsem další výkřik a tupý pády na zem, i když jsem nevěděl zda se to děje, či je to jen v mé hlavě. Před očima mi začali vybíhat různé pokroucené patvary a obrazce. Cítil jsem, že je mi zima a celý se chvěji.Pak mi najednou před zrak mi vyskočil červený králíček s maličkým topením a položil ho na mě. Pořád mi byla zima, ale jak to? Vždyť mi ten ušáček tiskl topení k hrudi. Ale to místo tepla vydávalo chlad.Králíček se nade mnou sklonil a cosi šeptal, nerozuměl jsem mu.Spíš si prozpěvoval než mluvil, poslední věc, která mi prolétla hlavou než jsem opět upadl do bezvědomí, byla, že králíci přece nemluví. Za chvíli jsem se probral a vědomí měl už jasné, ale hýbat jsem se mohl jen s velkými obtížemi, a ještě ke všemu jen nohama. Teď jsem viděl to, co jsem považoval za králíčka. Byla to hlava, největší jakou jsem kdy viděl, nějaké stvůry která se nade mnou skláněla. Měla dva veliké rohy a špičatý obličej.Uprostřed toho ksichtu byl velký nos, spíš roh, který se tyčil do výšky očí té stvůry.Hlavu to mělo úplně červenou. Jako kdyby si jí to stvoření vykoupalo v kečupu. Nebo krvi. A taky jsem věděl co bylo to topeníčko. Byl to kus lidského masa, lépe řečeno těla, a té potvoře to vypadlo z huby na mě. Bylo syrové a čerstvé. Proto studilo. A to prozpěvování, či šeptání bylo pleskání masa, v netvorově čelisti, o sebe. Byla tak blízko, že jsme se téměř dotýkaly nosy(v jeho případě spíš rohu).Fuňelo to na mě smrdutým dechem až se mi udělalo zle. Netvor zřejmě zkoušel jestli jsem mrtvý, protože mě očichával. Naštěstí byla tma a tak nebylo vidět, že jsem otevřel oči. Asi to zjištoval proto, že mě chtěl sežrat, ale naštěstí se, asi po minutě očichávání rozběhl pryč. Směrem k výtahu. Ležel jsem na zemi, absolutně jsem nevěděl co dělat. Otočil jsem hlavu (v pohybu jsem se lepšil) nalevo a zjistil, že ležím úplně u zdi. Pomalu(rychleji to nešlo)jsem otočil hlavu doleva. Uviděl jsem hlavu Debie s vytřeštěnýma mrtvýma očima. Pokoušel jsem se k ní odsunout, ale nešlo mi to. Snažil jsem se nahmatat její ruku, ale nebyla tam kde by normálně být měla.Nemohl jsem jo nahmatat.Když jsem vracel ruku k sobě, tak jsem ji našel(její ruku).Ležela urvaná půl metru ode mě, kus od ní jsem také uviděl nohy.Zbytek těla jsem měl na sobě. Od toho jak té kreatuře vypadlo z huby. Začal jsem zvracet, zvracel jsem a zvracel a kdybych násilím nezavřel pusu, tak bych snad vyzvracel i vnitřnosti. Rána na hrudi krvácela, ale naštěstí ten pařát prorazil jen vestu a na těle zanechal jen trochu větší škrábnutí. Překulil jsem se na břicho a s vypětím sil shodil ze zad batoh. Sice jsme měl jen menší zranění, nějaké ranky, ale jak mě ten útok odhodil tři metry dozadu, narazil jsem si celou kostru o zeď. Z batohu jsem vyndal stimpak a obvaz. Zkusil jsem se posadit, ale povedlo se mi to až po půl hodině námahy. Opatrně jsem si píchnul stimpak. Sundal roztrhlou koženou vestu a triko pod ní a ovázal si hrudník obvazem. Několikrát mi obvaz spadl k pasu a já ho musel znovu a pevněji utáhnout. Konečně jsem byl hotov a pokusil jsem se postavit, asi napotřetí se mi to povedlo. Došoural jsem se k mojí gaussovce, která mi při to mletu spadla z ramene, sebral ji a hodil k batohu. Připadala mi hrozně těžká. Došel jsem pomalu zpátky(ty tři metry!) a vzal si na záda batoh a gaussku na rameno. Málem jsem se pod tou vahou složil. Je až k nevíře jak se výdrž člověka může změnit, no i když, po třímetrovém letu zakončeném nárazem do zdi, to až zas tak k nevíře není. Horečně jsem přemýšlel co dělat. Kolem byla tma, jen některé zářivky svítily a vrhaly do chodby mdlé světlo. Rozhodl jsem se jít do třetího patra, vykročil jsme k výtahu, naštěstí to bylo jen o jednu chodbu dál. Šel jsem k výtahu a stále jsem měl pocit jako bych na něco zapomněl, ale nemohl jsem si vzpomenout na co. Došel jsme do k výtahu. V zadní části místnosti se mihl veliký stín. Vzpomněl jsem si. Zašátral jsem za sebe a vytáhl od ramene gaussku a čekal. Byly to neskutečně dlouhé vteřiny, stát tam ve tmě a čekat na smrtícího nepřítele. Stín se mihl o něco blíž a já viděl, ve světle jedné ze zářivek, drsnou kůži a malými chloupky. Když se to mihlo potřetí viděl jsem i dva rohy. Bylo to blízko. Zpanikařil jsem. Začal jsem bezhlavě pálit před sebe, ale stejně tak dobře bych mohl pálit i za sebe, jelikož jsem trefil možná tak několik zářivek. Přestal jsem střílet a rozhlížel se rychle kolem sebe. Nikde nic. Těžce jsem oddechoval a snažil se prokouknou tmu, která tu zavládla po mém bezhlavém střílení. Dělal jsem si obrázek proti jakému nepříteli asi stojím. Člověk nepřipadal v úvahu,supermutant taky. Vypadalo to jako nějaké zvíře, ale zatraceně velké a mě doposud neznámé. Hnusná hlava, obrovské tělo a vysoká obratnost. Tak dopadl můj posudek o tomto tvoru. Ale teď jsem začal uvažovat o tom, že takový tvor musí mít také velkou hmotnost, takže jak je možné že jsem ho neslyšel když přebíhal přede mnou? Na další myšlenky nebyl čas.Pět metrů ode mě se krčil obrovský stín, připraven zaútočit. Namířil jsem a zmáčkl spoušť, nic se nestalo. Zapomněl jsem po mém zběsilém střílení dobýt. Nestvůra skočila vpřed.