Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline

Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

• 14.3.2017 . . .

První místo: Kdo si zvolí tmu

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (2) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dnes tedy konečně uzavřeme Brahmíní vemeno za rok 2016. Zlatou palmu vítězství si odnáší Filip Vosáhlo za povídku Kdo si zvolí tmu.
Hodnocení ve druhém kole:

Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1
Celkem 8 bodů, 1. místo

Cheky:
Krátká, svižná věc s pěknou pointou. Takové vtipné pohlazení po duši, řekl bych. Ale velmi dobře napsané. Je to přesně tak dlouhé, aby tam bylo sděleno vše, co je třeba, a současně tam nebylo nic, co by drhlo.
Prostředí děje je načrtnuto smělými tahy vystihujícími vše podstatné, forma dialogu umožňuje podávat informace s vysokou kadencí a udržovat tempo. A dokonce to obsahuje i mravoučný námět. No prostě pěkné, a z portfolia tohoto ročníku nejlepší.

meehail:
Táto poviedka mi dala lekciu. A hlavnou myšlienkou bola pointa poviedky. Jednoducho som v nej hľadal to, čo som tam chcel hľadať ja, a po prvom dočítaní som z toho mal taký nemastný-neslaný pocit. Pri druhom čítaní mi to došlo. To, že je to dobre napísané, že to možno nie je tak prvoplánovo vtipné ako iná poviedka v súťaži, ale svojím spôsobom je oveľa vtipnejšia. Dokonca mi nevadilo ani to, že mi to pripomínalo divadelné predstavenie - spôsob, akým rozprávač hovoril nám aj dedkovi veci, ktoré by mu v realite nehovoril, pretože sú v skutočnosti určené čitateľovi. Inokedy by mi to prišlo neobratné, tu to však dáva zmysel.
Ide tak o veľmi kompaktné dielo, kde autorovi niet veľmi čo vytknúť a v svetle mnohých chýb, ktorých sa iní autori pravidelne dopúšťajú, si zaslúži pochvalu.

Tína:
Co vytknout této povídce? A proč se jí vlastně snažit něco vytýkat? Je to povídka velmi, velmi hezká, která potěší srdce každého klasického čtenáře. Má naprosto ideální délku (a rozpoznat, kdy je toho už moc, neumí jen tak někdo – výborně, autore), nápad, skvělý jazyk, příjemně vykreslené poapokalypsí. Hlavní hrdina (ten skutečně hlavní) je nesmírně sympatický a střet jeho pohledu na svět s pohledem druhé z postav mě bavil. Tohle je povídka, na které netřeba nic měnit, aby obstála i v tvrdé konkurenci. Jak se zdá po průběžném hodnocení, je aspirantem na vítězství, a pokud vyhraje, vyhraje zaslouženě (ačkoliv je až mým favoritem č. 2).

Ssyx:
Obyčejný dědek by nás mohl poučit o spoustě dalších věcí. Svižné a i úsměvné postpapo z české kotliny

Viky:
Ach, srdce čtenáře klasické fantastiky zaplesalo; svižná, k věci, s údernou pointou; nevýznamné plus za Lema.

• 8.3.2017 . . .

Druhé místo: Tuhé vepřové

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (8) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Tak za prvé, Brahmína se zase jednou rozmnožila. A teď k tomu hlavnímu:
Druhé místo v literární soutěži vyhrál Psychotic s povídkou Tuhé vepřové.

Hodnocení ve druhém kole:

Cheky: 4
Meehail: 1
Ssyx: 1
Tína: 1
Viky: 5
Celkem 12 bodů, 2. místo

Chekyho hodnocení:
Řemeslně skvělá povídka na klasické postapo téma. Je to taková pohodová, bezstarostná, rock'n'rollová jízda, dobře se to čte, má to pěkné rozuzlení a hezkou pointu. Zpracováním jedna z nejlepších povídek tohoto ročníku, vyloženě jí není co vytknout.
V boji s prvním místem však prohrává, neboť není tak originální. Je to dobře zpracované klasické téma, ale není tam nic navíc, není tam nic, co bychom nečetli už jinde. Což je zvláštní, neboť dva roky zpátky se Psychotic umístil na druhém místě s originální povídkou Šest - ta by tehdy nepochybně vyhrála, nebýt Moghova overkillu. Ale tak je to vždycky a asi se nedá říct, že by to bylo špatně.

Meehailove hodnotenie:
Poviedka písaná filmovým štýlom, čo možno považovať za plus aj mínus, ja sa prikloním k prvej variante, pretože je to zvládnuté dobre, dostávame scény časovo zaradené mimo samotného deja, scény „zo zákulisia“, ktoré odhaľujú isté skutočnosti, no zároveň skrývajú skutočnú motiváciu postáv. Autor však rovnako podsúva kúsky mozaiky aj hlavnej postave, ktorá rovnako ako my len tuší, že niečo nie je v poriadku a postupne sa toto tušenie začína potvrdzovať. Zároveň autor stíha vykresľovať postavy prostredníctvom ich skutkov a rozhodnutí a stavia ich do konfrontácie s ich minulosťou, čo je vždy lepšia voľba než vŕtať sa v ich hlavách. Práve to sa bohužiaľ často zvykne diať v nevhodných chvíľach, lebo „ak to nenapíšem teraz, tak už to nemám ako čitateľovi podstrčiť“. Autor tejto poviedky si však počína veľmi dobre. Potešil ma aj koniec, niekedy je skvelé ponoriť čitateľa do negatívnych udalostí a potom ho odtiaľ vyviesť von.
Vytkol by som jedine prvú vetu pasáže začínajúcej na „Tři postavy vyšly zpoza rohu...“. Na chvíľku som sa tam stratil a nevedel, kto si počkal na koho, možno by bolo dobré napísať to trocha jednoznačnejšie.

Keď si to všetko zrátam, toto je pre mňa tohtoročný víťaz, definuje ho vysoká technická kvalita písania, kompaktnosť a napínavosť deja a sympatický "silný" hlavný hrdina.

Ssyxovo hodnocení:
Skvěle zvládnutá povídka jak rozsahem, tak čtivostí. Konec byl vskutku výbušný :)

Tinino hodnocení:
Tuhé vepřové – můj osobní vítěz. Nesmírně mě bavil, skvěle se mi četl, obě hlavní postavy mě nadchly, tohle je přesně to, co mám ráda. Neměnila bych v podstatě nic, vzala a nechala číst kohokoliv, kdekoliv. Ideální rozsah, úderné, svižné, s povedeným koncem v podobě zadostiučinění (nejen) pro čtenáře. Já osobně nemám co vytknout – můžu jen poděkovat autorovi :)

Viky se tak dlouho kroutila, že nestíhá sepsat hodnocení, až jsem to z ní vytahal po krátkých textových zprávách:

V: Na první místo to nemělo. Kdyby nebylo "Kdo si zvolí tmu", tak bych nedala žádné první místo.

Ch: Fakt?

V: Ono se to snažilo o vykreslení podrazu na druhou, ale moc se mu to nepovedlo. Na konci, kde si má čtenář užít ti odhalení a jak do sebe všechno zapadá, jaký je to mistrovský podfuk, se čtenáři dostane místo šampaňského zvětralého piva. Ano, byly tam bublinky, ano, je to nápoj, ale je to takové nijaké. Já bych to potopila ještě víc.

Ch: Mě se to právě technicky líbilo.

V: Mně ne. Asi jsem od toho čekala něco víc. Nebo možná proto, že tenhle typ zápletky (někdo přechytračí nějakého badass chytráka) je můj oblíbený.

Ch: Můj ne.

V: jj, vím

Tuhle povídku jsem měla problém dočíst, jak mě nebavila a její hrdinové nebyli uvěřitelní/dostatečně zábavní.

Ch: Oh, až tak?

V: Jo. I proto s mi furt trochu plete s ledově krvavou. Nic co by si zasloužilo vyhrát.

(Pokud by snad někdo čekal, že dva litry analgetik učiní Viky mírnější, málo ji zná, pozn. manž.)

• 5.3.2017 . . .

Třetí místo: Rapid Fire

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Vyhlášení výsledků Brahmíního vemene je za námi, byla to fajn akce. Pivo bylo obstojné a stejně jej záhy začala ředit morugo vodka. Později nastalo intermezzo s kobercovou pálenkou, zrakomlatem, vínem značky Meine Kameraden a několika láhvemi stalkerských nálezů. Sof pak provedl exkurzi po vybraných nočních podnicích brněnských.
Nuže, třetí místo obsadil Jiří Sládek s povídkou Rapid fire.

Druhé kolo:

Cheky: 3
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3

Pozice: 3

Chekyho hodnocení:
Velmi příjemné. Možná trochu dlouhé trmácení se Pustinou, kde se dohromady nic nestane, takže závěrečná pointička je pak k utáhnutí celého tohohle vlaku dost slabá. Prořezal bych. Anebo naopak roztáhnul.
Umím si představit celou tu věc dopsanou jako román, postapo v české džungli se čte dobře a na větším rozsahu by dostaly obě postavy prostor trochu se rozvinout a nebýt tak ploché.
Každopádně by autor měl psát víc takových věcí.
Výhrady:
- V prvním odstavci "vlk je nebezpečný za každých okolnosti" - tuším, že v češtině ta fráze zní "za všech okolností".
- Používány jsou anglické uvozovky.
To je vše.

meehailove hodnotenie:
Ak si odmyslím, že hlavná postava – sprievodca – za celý príbeh vlastne neukáže nič, prečo si ho vlastne technomág George najal, tak ide o veľmi dobre napísanú vec. A hlavne, je to konečne poviedka s dobrým koncom. V porovnaní s ostatnými dielami je na tom veľmi solídne, čo sa týka písania, chovania a uvažovania postáv, uveriteľnosti a správneho množstva informácií, z ktorých tú najdôležitejšiu si necháva až na úplne posledný riadok. České zasadenie je plus.
Zároveň však poviem, že táto poviedka by mohla byť ešte lepšia. Práve kvôli tomu, čo som napísal na začiatku. Hlavná postava je veľmi nevýrazná a dosť často som sa pristihol, že rozmýšľam, prečo si vlastne George najal práve týchto dvoch ľudí. Jeden zomrie ešte pred začatím poviedky, druhý síce občas má dobrú poznámku, ale vo väčšine prípadov by si George vystačil sám - má mapu, je to práve on, kto sa dokáže dostať cez zamknuté dvere, disponuje liekmi a inými prostriedkami. Ono to nie je úplne odveci, ale hlavná postava, ktorej úlohou je na jednom, dvoch miestach skrotiť nedočkavosť svojho zamestnávateľa, mi v pamäti nezostane. Ponúkal sa tam priestor na oveľa zaujímavejšiu interakciu. Keby mal viac vlastnej iniciatívy, v niečom by sa vynašiel, bolo by to výborné.
Bez ďalších komentárov hodnotím ako jednu z najlepších tohtoročných poviedok.

Tininy poznámky:
Povídka, která by mohla učit ostatní, jak vypadá pointa jak víno, té opravdu tleskám. Jedná se o kousek povedený, který jsem četla s chutí, psaný příjemným jazykem, odehrávající se v českém prostředí, což se mi velmi líbí. Oba hlavní hrdinové jsou zajímaví, každý svým způsobem, ačkoliv se o nich skoro nic nedozvíme a ani oni navzájem toho moc nenamluví. Hlavní předností Rapidu je skvěle zvládnutá a zábavná pointa, s ní ale souvisí i hlavní slabina – délka. Aby pecka na konci lépe vynikla, slušelo by povídce výrazné zkrácení putování, během kterého se nestalo nic zásadního (a to, co se stalo, nemělo ve výsledku téměř na nic vliv – Čechovova puška, hm?). Proškrtání by jí dodalo spád a švih a podtrhlo překvapení na konci, takže by ani na chvíli nenudila. Autor nechť o tom pouvažuje, každopádně jsem zvědavá na další jeho díla.

Ssyxoj závěr:
První povídka co mě skutečně pobavila svým závěrem. Trochu slabší téma putování pro putování vynahrazuje fakt českého prostředí a udržování napětí občasným použitím starých technologií. Pointa skvěle cynicky úderná.

• 28.2.2017 . . .

Brahmíní vemeno: Vítězové

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (3) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Napřed jsem si říkal, že vítěze vyhlásím až v hospodě na sešlosti, jenže pak mi došlo, že se těžko budeme bavit o vítězných povídkách, když je většina osazenstva nebude znát. Ovšem zase se nechci vzdávat prvku překvapení a nějakého toho napětí, a proto jsem se rozhodl pro kompromis: Zveřejním teď naráz všechny tři finální povídky, ale jejich hodnocení přijdou na řadu až po vyhlášení.
Takže, jak mi ty povídky přišly do e-mailu popořadě:

Jiří Sládek zaslal povídku Rapid Fire.

Psychotic vyslal do boje povídku Tuhé vepřové.

A Filip Vosáhlo nás obeznámil s tím, co se stane tomu, Kdo si zvolí tmu.

Všechny tři povídky dosáhly v prvním kole čisté jedničky, všechny tři jsou vtipné a myslím, že všechny tři představují chutnou třešničku na dortu naší soutěže.

• 27.2.2017 . . .

Posezení k Brahmínímu vemeni

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (2) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Vážení autoři, psavci, čtenáři, hráči, návštěvníci: Sraz k Brahmínímu vemeni svolávám na tento pátek 3. 3. 2017 do Brna. Kdo máte zájem pokecat o povídkách, o Falloutu a tak, přijďte.

Letos to uděláme civilně, v nějaké generické baby-friendly nekuřácké hospodě v Řečkovicích. Spaní klasicky v Zamilci u ohně.

Upřesnění:

Akce se uskuteční v salónku restaurace Time Out od 18 hodin.

• 11.2.2017 . . .

Koukejte z okna!

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (26) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Je tam snad už to ráno, slibované v minulé aktuálce? Ne. Ne, je tam pořád jenom tma, zima, hlad a politbyro. A proto i my dnes ještě zůstaneme ve světě, jemuž vládnou tyto čtyři veličiny. Ovšem i tou tmou letí jasný paprsek dobré zprávy, jako kdyby se opět a nečekaně rozsvítila Sběrná obrazovka Kanálu spásy: Slza autora jménem Koru dnes večer osolí zemiak. Neboť právě na zemiakovou medaili jeho povídka dosáhla.
Halucinace v prvním kole:

Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 1,6

Hlad a podvýživa ve druhém kole:

Cheky: 2
Meehail: 5
Ssyx: 6
Tína: 7
Viky: 2
Celkem: 22

Chekyho gulag:
Je dobré, spojovat věci příjemné s věcmi užitečnými. Pokud vás kamarád nechá v pekle, vy se musíte spolčit s Luciferem, abyste přežili a v rámci jeho mise dostanete možnost nakopat "kamaráda" do koulí, dalo by se říct, že je to dokonce velmi příjemné. A hlavní hrdina téhle povídky si to patřičně užívá.
A já s ním.
Sběrná obrazovka je parádní jízda peklem, v něž se proměnil náš svět. Motiv pomsty je ovšem podružný, hlavním cílem hry je něco mnohem většího, a slouží hlavně pro vykreslení postav. Co čtenáře zaujme především, je přehlídka nápaditě vymyšlených pekelných bytostí, které si autor očividně užíval. Někdy možná až příliš.
O této povídce se rozhodně nedá říct, že by byla těžkopádná, přešlapovala na jednom místě nebo obtěžoval přílišnými popisy, Koru místy využívá češtiny až na dřeň a nechává čtenáře bláznivě poskakovat na špičkách vln fantazie. Tento přístup je osvěžující a pro takovýto výbuch imaginace vhodný, na druhou stranu je jeho důsledkem přeci jen jistá emocionální a psychologická plytkost postav, hlavně ve vztahu k hlavnímu cíli mise. Není čas rozebírat podrobně všechny ty důmyslné finty, byť uznávám, že čtenáře by to většinou nejspíš nudilo. Hlavně však je hlavní hrdina místy až příliš velký frajer. Je víc cool než Jindřich Tvrdojádro a v závěru už je natolik nad věcí, že i já ztrácím kontakt s dramatickým obloukem a přestává mě zajímat, jak to vlastně dopadne.
Vlastně mi to hodně připomnělo Amber, ze začátku super, imaginace neuvěřitelná, svět hluboký a prokreslený, ale později už se jen Corwin/Merlin někam plouží a Vzor sem a Vzor tam a zemětřesení a princezny a Chaos a nevím a měsíc po přečtení zůstává ve vzpomínkách pocit, že to dobře dopadlo, ale jak vlastně...?

Meehailova jurta:
Budem úprimný, táto poviedka sa mi hodnotila najťažšie zo všetkých. Miestami sa chytám, celkovo mi však uniká, kto je kto a čo je čo. Poviedka kontrastuje so všetkými ostatnými poviedkami a ako jedna z mála sa pokúša o niečo úplne originálne, prepracované. Väčšina poviedok v tejto súťaži vychádza z jedného bodu, nápadu - zaujímavej myšlienky, skvelého zvratu na konci, zaujímavej scény, atmosféry... a tam aj končia. A to je škoda, pretože sa domnievam, že by sa autorom písalo ľahšie, keby sa neupínali iba na jednu vec, keby si premysleli nejaký protipól, vedľajší motív, ďalšiu dimenziu príbehu, ktoré by im tak trocha poskytli priestor na dýchanie a neboli by pod takým tlakom, že stavili všetko na jednu kartu, a možno by vo viacerých prípadoch objavili niečo, čo o vlastných myšlienkach ani sami nevedeli.
V tejto poviedke je naopak vidieť, že obsahuje viac vrstiev, odkazy na mytológiu, interakciu postáv, symboly, obrazovo veľa zaujímavých vecí, a myšlienok. Z môjho pohľadu je však napísaná neprehľadne, vidieť to pri dialógoch. Pravdepodobne šlo o úmysel, ale sťažuje to čítanie, rovnako ako rozkúskovanie do krátkych epizód. Ide tak o jedinú poviedku, u ktorej si nie som svojím hodnotením istý. Asi by som potreboval anotovanú verziu :)

Ssyxův voják:
Mysticko-technologické peklo přišlo na zemi a Ďábel to hodlá vrátit Bohu. Příjemně mi to připomělo bajkovitost The Devils carnival. Nebýt pravopisných chyb, tak dávám za jedna.

Tínin pes:
Tato povídka ve mně vyvolala rozporuplné pocity – za mě jde o nejkontroverznější dílo letošního ročníku. Pokud přistoupíte na autorovu hru se čtenářem, povídka vám něco dá (ani při druhém přečtení si nejsem úplně jistá co), pokud nedáte často nesrozumitelnému stylu šanci, povídka se vám pravděpodobně líbit nebude a možná ani nepochopíte, jak se mohla umístit tak vysoko. Oceňuji, že se jedná o něco nového a nezvyklého, často komplikovaného, nicméně zajímavě, tísnivě napsaného, s (v kladném i záporném slova smyslu) podivnou, silnou atmosférou. Co bych povídce vytkla – přestože se patrně jedná o úmysl, povídka je na mě stručná až moc, prostor pro představivost čtenáře je skvělá věc, ale i s ním se musí zacházet opatrně. V Obrazovce už je toho k domýšlení příliš, a to i na místech, kde to na mě působí, jako že autor sám tak docela neví, a tak pátráním po smyslu obsahu zatíží čtenáře. Povídka obsahuje pravopisné chyby, které v ní být nemusely, jinak je psaná zajímavým jazykem. Autor přišel se zvláštní věcí, perfektně vykreslenou špinavou atmosférou, s divnými, temnými hrdiny, s podivnůstkou. Určitě stojí za přečtení, možná si bude čtenáře hledat těžce – ale pokud si je najde, myslím, že s ní budou spokojeni. Já, ač asi nejsem cílovou skupinou, jsem byla příjemně překvapená.

Chekyho douška: Zbývají nám poslední tři výherní místa, naše utrpení brzo skončí.
Takový je život.

• 6.2.2017 . . .

Keď včera bola tma, tak dnes príde ráno

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Nechal jsem vás čekat celý týden, abych zdůraznil bodový odstup mezi povídkami zveřejněnými doposud a povídkou dnešní. Mezi Chilli sin carne a Svetom vo vnútri bylo pět bodů a dalších pět bodů leží mezi Svetom vo vnútri a Soumrakem noci Tomáše Hladkého.
(Dobře, kecám. Prostě mě tak sešrotovala práce a děcko, že jsem neměl čas na Brahmínku. Pardon.)
Hodnocení v prvním kole:

Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 1
Tína: 2
Viky: 1

Průměr: 1,4

Hodnocení ve druhém kole:

Cheky: 5
Meehail: 4
Ssyx: 5
Tína: 4
Viky: 8

Celkem: 26

Chekyho hodnocení:
Technicky zdařilá povídka, gramatických chyb je poměrně málo, zvolený rozsah i rozložení optimální. Jejími největšími klady jsou originální svět a hořkosladká pointa, bohužel ji strhává trapné vyústění děje. Chápu, že tématem je boj o uchování si naděje, že jsou nám postupně představováni ti, kteří si ji ještě uchovali i ti, kteří jí již pozbyli, dokonce v "přímém přenosu". Ale takhle dokonale načasovaná souhra náhod je prostě divná. Je příliš prvoplánově moralistická. Nejvíce to vyvstane na povrch při opakovaném čtení, protože číst znovu všechna hnutí mysli hlavního hrdiny s vědomím, že to dopadne tak, jak to dopadlo, je nechtěně směšné. Přiznám se, že jsem si nemohl odpustit myšlenky na pohraničníka, který už čtyřicet dní čeká ve svém bunkru, jí fazole a leští flintu, či snad na Jindřicha, který by bloudícího kluka rovnou zastřelil, v důsledku čehož by k cíli dorazil včas a zachránil happy end.
Svět je každopádně zajímavý a nějaké jiné dobrodružství v něm bych si přečetl rád.

Meehailove hodnotenie:
Jedna z atmosférickejších poviedok, s dobrým vývojom, pôsobivým záverom a správnou dĺžkou. Navyše som ju čítal počas takmer päťhodinovej nútenej prechádzky so synom v kočíku za nie príliš teplého počasia, takže som sa vedel celkom dobre vžiť do opisovanej zimy.
Autor zvolil dobre začiatok poviedky uprostred putovania a zaujímavým spestrením bola samotná interakcia v úvode aj stretnutie s chlapcom hľadajúcim rodičov. Poviedka tak vykresľuje víziu sveta, v ktorom ostáva nádej, v ktorom si ľudia dokážu podať pomocnú ruku aj vo chvíli najväčšej tmy, čo účinne kontrastuje so záverom.
Ten je však pre mňa rozporuplný, na jednej strane mám sám tendenciu vyhľadávať pri písaní bezútešné situácie a váľať sa v ich bezvýchodiskovosti, no konštelácia udalostí a presného načasovania v tejto poviedke už v mojich očiach prekročila istú hranicu. Nádej žila do poslednej chvíle, problém je, že to autor dostatočne nepodporil, nepodčiarkol, koniec ma tak "iba" frustroval. Napriek tomu ide o jeden z podarených tohtoročných počinov.

Ssyxovo hodnocení:
Jakokalypsa tmy a zimy. Autorovi se povedlo navodit atmosféru zoufalství, ve kterém však poblikává světélko naděje. To však zemře těsně před koncem, který by mohl být za jiných podmínek happyendem. Příjemně mi to připomělo Kinga.

Tínino hodnocení:
Povídka, která se mi po prvních stranách velmi líbila, „rozpálila“ to, a možná proto jsem byla zklamaná z konce. Je napsaná velmi dobře (s občasnými neobratnostmi typu „hlasitě jsem si sám sobě nadával“), má ideální rozsah, nenudí a táhne čtenáře dál a dál… bohužel vstříc melodramatickému shledání s Luciou a její (hloupoučké) smrti. Škoda toho, že jinak velmi příjemný a potenciálně zajímavý hrdina směřoval skvěle popsaným světem k poněkud banálnímu závěru o tom, že ani jeden z milenců neumí otevřít dveře, a než je napadne použít okno, spadne na ni trám. Přála bych mu lepší příběh, který by si určitě zasloužil. Nicméně je na každém kroku znát, že autor psát umí a psát by měl dál, povídce mně osobně chybí jen lepší závěr (nebo aspoň méně prvoplánového dramatu – kdyby hrdina našel chatu už vypálenou a Luciu mrtvou, nebo chatu prázdnou a Luciu nikde… cokoliv by bylo zajímavější). Čtení mě bavilo, což není samozřejmost.

Viky a její křížové tažení za lepší gramatiku.

• 31.1.2017 . . .

Průvodce vnitřními světy vítá ohleduplné řidiče

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (1) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Když píše brahmínan, má to tu výhodu, že mu my hodnotitelé můžeme sdělit svý výhrady osobně. Také si o těch dílech můžeme pohovořit mnohem obsáhleji. Což se stalo zrovna včera, když jsme se v Brně ve Schrottu sešli s Moghem, jehož povídku Svet vo vnútri vyřazuji dnes. Samozřejmě, byl to Mogh, takže obsáhlejší pohovoření bylo tak na tři věty. Ale tak už to chodí, od ukecanosti jsem na Brahmíně já.
Hodnocení v prvním kole:

Cheky: 1
Meehail: 4
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky: 1

Průměr: 2

Hodnocení ve druhém kole:

Cheky: 6
Meehail: 9
Ssyx: 8
Tína: 6
Viky: 4

Spolu: 33

Chekyho hodnocení:
Napsat hodnocení této povídky je pro mne velmi obtížné. V zásasdě tam není nic vyloženě špatně, ale... také tam není nic, co by se mi vyloženě líbilo. Prostředí Falloutu 2 je příjemné, já se do toho světa velmi rád vracím, ale asi bych měl za průvodce raději někoho jiného. Někoho méně sprostého... možná by taky pomohlo, kdyby to nebyl vrah... No, ne. Tohle téma mi prostě nesedlo. Ale to je známo, že kdo chce uspět u Čekyho, musí plodit happy endy, rozkvetlé louky plné pasoucích se jednorožců a tak. To ale autora nezajímá, že jo.
Myslím, že co se skladby týče, autor vydojil ze zvoleného útvaru a tématu maximum. Po stránce gramatické jsem zaregistroval několik chyb a překlepů, ke kterým se mi Mogh doznal, že je nasekal v časové tísni.
Rozdělení textu do dvou linií mě napřed trochu naštvalo, protože nemám rád různé fonty v jednom textu, nicméně smířil jsem se s tím a myslím si, že Mogh dokázal určitou svou úroveň i tím, jak udržel obě linie výrazově konzistentní. Hrdinčin svět mi od počátku přišel pokřivený, komiksový, a objektivní realita Pustiny s ním pěkně kontrastovala. Že je hlavní hrdinka psychicky narušená mi došlo poměrně záhy právě i díky způsobu, jakým je její linie popsána, díky jejím šíleným činům a podivnému jazyku; přiznám se však bez mučení, že jsem celou dobu považoval Beth za přítelkyni rozumu mdlého, nikoliv však za bytost zcela virtuální, v realitě absentující.
Shrnuto: Není to špatná povídka a sám bych nedokázal dané téma podychtit lépe, ale neuspokojilo mne to a, dlužno podotknout, do soutěže přišly lepší kousky.

Meehailove hodnotenie:
Veľmi zaujímavý námet voľne nadväzujúci na udalosti pôvodných Falloutov. Autor zvolil striedanie scén a postáv, čo ponúka dva pohľady na hlavnú dejovú líniu. Tento prostriedok však fungoval iba čiastočne, k čomu sa vrátim neskôr.
Hlavný príbeh opisujúci putovanie a svet hlavnej postavy bol pre mňa utrpením. Bol napísaný neuveriteľne a navyše strašnou slovenčinou s množstvom chýb. Veľká časť z nich sú obyčajné hlúpe preklepy, chýbajúce dĺžne, ale sú tam aj nespisovné výrazy, zlé predložky, výrazy, ktoré by sa dali odstrániť jednoduchým opätovným prečítaním, občas mám pocit, že autor pochádza z južných oblastí Slovenska (chýbajú zvratné zámená).
Ale hlavne je v poviedke veľmi veľa miest, pri ktorých som sa len rozpačito usmieval a nevedel, či to autor myslí vážne. Rad-x sa predáva ako droga, padajú vety typu „Zájdi mi do mesta po drogu“ a „Vytiahla spoza chrbta gatling“. A fakt, že väčšina z týchto udalostí je pravdepodobne fiktívna, vôbec nepomáha. Práveže to celé kazí, keby to totiž bolo napísané realisticky, keby ten svet vo vnútri bol uveriteľný, potom by koniec bol pôsobivý.
Pasáže s inými postavami na tom boli lepšie, Vyvolený ako okrajová postava je výborný nápad, rovnako ako množstvo nadávok, ktorých frekvencia sa začína blížiť realite. Lenže ako som už písal, funguje to iba čiastočne. Autor plytvá energiou na epizódky s postavičkami, ktoré sa mihnú a sú preč. Tieto scény mohli slúžiť ako protipól, alternatívny pohľad na udalosti, to však vôbec nerobia. Popisujú nejakého strážcu väznice, nejakého strážnika, nejakého ďalšieho policajta atď. Chýba im ústredný prvok. Rád by som bol videl "stopovanie" hlavnej hrdinky Vyvoleným a jeho bodyguardom, vždy o krok vzadu, pomalé odhaľovanie skutočností, vďaka ktorému by si čitateľ mohol pomaly vytvoriť mozaiku. Potom by aj koniec dával väčší zmysel, pretože by už čitateľ bol stotožnený s prenasledovateľmi a zrazu by všetko docvaklo.
Táto poviedka by po veľmi výraznom prepracovaní mohla byť najpôsobivejším príbehom, ale takto ju u mňa predbehla aj väčšina poviedok so slabším nápadom

Tínino hodnocení:
Povídka se mi četla dobře, ačkoliv obsahuje poměrně velké množství chyb, které uhodí do očí, i když člověk neovládá slovenštinu na úrovni rodilého mluvčího (a některé z nich jsou vyloženě hloupé – špatně psaná přímá řeč, snadno opravitelné překlepy atd.). Současně má však povídka ideální rozsah a spád, líbila se mi použitá hovorová řeč, vulgarismy mi nevadily, naopak doplňovaly prostředí a charaktery postav. Dva pohledy na jednu věc byly opravdu povedené, tak jako pointa v duchu názvu povídky. Obsahově mi příběh přišel zajímavý a přečetla jsem ho s chutí, na stránce formální si měl dát autor ale mnohem víc záležet.

• 30.1.2017 . . .

Povídka stvořená pro leden

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (13) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dnes si tedy pohovoříme o povídce Ledově krvavé od Erwien.

První kolo:

Cheky: 1

Meehail: 3

Ssyx: 1

Tína: 2

Viky: 2

Průměr: 1,8

Druhé kolo:

Cheky: 8

Meehail: 8

Ssyx: 4

Tína: 5

Viky: 9

celkem 34

Chekyho hodnocení:
Dempsey a Makepeaceová v postapo světě. Jsou nám představeny hlavní postavy, pak jsou nám předtsaveny hlavní postavy a pak jsou nám pořád ještě představovány hlavní postavy, načež povídka končí a my ani nevíme, jestli Makepeacová kryla sadistického Spikingse, protože si do nej projektovala svého otce, nebo otce svého dítěte, nebo své dítě, nebo proto, že Spikings trpí bipolární poruchou, ale většinu času je v pořádku a ona v něm vidí jedinou záruku přežití všech, anebo proto, že bipolární poruchou trpí ona.
Již z prvního odstavce je zřejmé, že tato povídka projde prvním kolem, protože je napsaná dobře, jak jsem však četl dále, začalo mne prvotní nadšení opouštět. Ne že by se vyloženě zhoršila, úroveň pravopisných chyb zůstává nízká, ale prostě rozvoj povídky nepokračuje potřebným tempem, po filmovém rozjezdu se těžiště díla přesune natrvalo do kulis televizní inscenace. Oproštěn od vizuálních a prostorových představ - které mne ovšem uchvátily - je příběh jednoduchý a slabý. Ačkoliv se zde jezdí na motorce, souloží a střílí, přišlo mi to nudnější a nedůležitější, než pomalé umírání ghoula pod soumrakem Krvavého pútnika. Postavy mi byly naprosto ukradené. Poručík je představen ledabyla, ve dvou, řekněme, epizodkách, a já netuším, která z nich představuje tu tvář, pro niž je Daniela ochotná pracovat. Jeho vydírání je směšné; pokud se nákaza týkala krevních skupin A (cca 45 % populace) a B (15 - 20 %) a byla nevyléčitelně smrtelná, pak zánik civilizace provázelo vymření dvou třetin lidstva a v takových podmínkách nikoho nebude trápit, jestli někdo někde zastřelil nějaké děcko, nota bene vlastní.
Není nijak vysvětleno, proč Roman plní rozkazy, o kterých nic bližšího neví a zůstává nevyužito, že poručík pígluje Romanovu starou. Je to důležité, nebo je to naprostá náhoda? Navíc, když si vezmu, že to Roman do konce povídky neví, tak to dost mění situaci. Co může udělat? Určitě se nebude vracet zpátky s písní pomsty na rtech, protože tak by jen ohrozil svou ženu. Závěr povídky má rozbouřit krev ve spáncích, ale já si namísto toho představuji ledově chladného Dempseyho, jak s pohledem upřeným do poletujících vloček sněhu promýšlí složitou politickou kalkulaci. A o té bych si rád přečetl.

Není to špatné. Ale je toho málo na to, aby to bylo dobré. Je to výrazné, velkorysé vykročení, jemuž se již nevyvedl dopad, respektive zcela chybí. Je to, jako když sledujete pilotní dvoudíl nového akčního seriálu, a vidíte jenom první díl a o týden později to už k televizi nestihnete včas. Jako příběhu o rozpadu lidských osobností, lásce, zradě, nenávisti a pomstě tomu schází asi polovina potřebných ingrediencí; měla-li to být prostě akčňárna o motorkách, vzrušeném sípání a střelbě, pak se obávám, že se letos v soutěžní výhni sešla lepší želízka.
Doporučil bych to trošku zkrátit, přidat ještě jednu linii a následně připsat ještě dvakrát tolik příběhu. Spektakulární akčňárnu plnou sexu, kvérů a motorek na pozadí jekotu mrazivého vichru bych si opravdu nechal líbit.

meehailove hodnotenie:
Dobre rozvrhnutá poviedka so štruktúrovaným dejom a zaujímavým vzťahom medzi dvoma hlavnými postavami, dostatočne načrtnutým zasadením (ani veľa, ani málo).
Bol by som hodnotil oveľa lepšou známkou, keby to isté platilo o ostatných vzťahoch. Poručík Martin je najprv vykreslený ako hrdina, ako vodca jednej skupiny ľudí, ktorí prežili. Cez Romana v nás autor vyvolá isté obavy, ale prostredníctvom Daniely ich hneď rozptýli a poručík vyzerá ako správny človek na správnom mieste, ktorý ponúka oproti ostatným fakciám lepšiu alternatívu. Lenže ono je to nakoniec inak a ja celkom nechápem, prečo nás autor takto vodí za nos. Teda, prečo z poručíka robí takú postavu, akou je, keď to nedáva veľmi zmysel. Prečo sa nakoniec ukáže, že Roman bol k pravde bližšie než Daniela, ktorá je s poručíkom dlhšie? Lepšie povedané, rozumiem prečo, v poviedke vysvetlenie je, ale ten posun je príliš priamočiary, príliš jednoduchý a pre mňa neuveriteľný. Rovnako ako rozumiem, prečo sa poručík chce zbaviť Romana, ale už menej rozumiem tomu, prečo sa chce zbaviť Daniely, prečo je z neho zrazu bezcitný hajzel. Len preto, aby na čitateľa zapôsobila bezútešnosť situácie a uvedomenie si, že vodcovia majú väčšinou viac tvárí? To by bolo fajn, lenže poviedka nezobrazuje viactvárnosť poručíka, zobrazuje najprv jeho jednu tvár a potom druhú namiesto toho, aby ukázala ich paralelné existovanie.
Tiež som mal problém s uveriteľnosťou toho, čo v minulosti urobila Daniela. Existujú predsa iné spôsoby, ktoré sú menej deštruktívne, najmä pre ňu. Kto čítal napríklad Canticle for Leibowitz, dobre vie, o čom hovorím, aj to, že to v človeku urobí dieru, ktorá nikdy nezmizne, aj v prípadoch, kedy sa použije humánnejší spôsob.
Táto poviedka potrebuje len prepracovať niektoré aspekty príbehu, na rozdiel od poviedok, kde potrebné veci často chýbajú úplne, napriek tomu u mňa spadá do tohtoročného priemeru.

Ssyxovo hodnocení:
Dobře napsaný a rozumně gradující příběh. Vytýkám hlavně gramatické chyby a podivnou poručíkovu postavu, tu si však vysvětluji tím, že jako spousta alkoholiků má dvě rozdílné tváře. Rozhodně jako celek patří k tomu lepšímu z letošního ročníku.

Tinino hodnocení:
Tato povídka se mi líbila, líbila by se mi však víc, kdyby byla a) o polovinu kratší, b) prologem k delšímu celku, který by vysvětloval hrdinovu motivaci mstít se. Povídka obsahuje jazykové neobratnosti a v kontextu i poněkud nepochopitelné chyby (pohlédla na papíry v její/své ruce, z vypjetím všech sil, rozepla/rozepnula atd.). Samotný příběh je zajímavý, bavil mě, a kdyby byl úvodem k románu, přečetla bych si ho s chutí. Jako samostatná povídka je ale slabší, v podstatě končí otevřeně a funguje pouze jako popis „toho, jak se stalo, že v kapitole 2 už je hlavní hrdina samotář, který se touží pomstít mocnému muži“.

Onen mocný muž, poručík, je, bohužel, největším problémem povídky. Jeho postava je klíčovou a přitom velmi špatně napsanou. Je spouštěčem celého „příběhu“, ale spuštění nedává smysl a dojde k němu jen proto, že je poručík naprosto nekonzistentní ve svém chování. Na začátku je blízkou osobou popisován jako starostlivý (v péči o vlastní okrsek i o všechny, které si vzal pod ochranu), zlomený ztrátou rodiny, vnímám ho jako přirozenou autoritu. Při jediném setkání s ním ho ale autor sám líčí jako „krutého, nepříčetného a zvířecího“, poručík souloží s vdanou ženou, vydírá a uráží svou přítelkyni, plánuje naprosto destruktivní krádež na cizím území a nevykazuje jediný povahový rys, který by ho předurčoval být vůdcem čehokoliv. Buď nám tedy autor předložil lživý obraz poručíka očima člověka, který ho znal nejlépe ze všech (aniž uspokojivě vysvětlil, jak je něco takového možné), nebo se poručíkovo chování změnilo o 180° jen z důvodu autorovy potřeby. V obou případech je škoda, že (pro děj) tak důležitá postava tak špatně funguje.

Pokud by byla povídka kratší, bylo v ní méně chyb a poručík by byl popsán lépe, hodnotila bych lépe i ji. Pokud by měl autor zajímavé nápady na pokračování a pokračoval, ráda bych četla dál, mohl by z toho být kvalitní příběh o souboji dvou mužů.

Vikyino hodnocení:
Dobré, ale ke konci se to nějak zlomilo a už jsem se musela hodně přemlouvat k dočtení. Taky chyb přibylo. Přikládám opravu.

• 24.1.2017 . . .

Poslední tango v Paříži

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (12) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dnešní pošmourný den je přímo stvořený pro dnešní pošmournou povídku. Nízká oblaka sugestivně připomínají všeničící příkrov zbraně hromadného ničení, lezavě chladný vítr krade teplo údúm a křehnou v něm prsty naposledy pobíhající po klaviatuře posledního klavíru ve městě. Dnešní den byl stvořen pro povídku Mária Lukáča Posledný prstoklad.
Hodnocení prvního kola:

Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 2

Hodnocení druhého kola:

Cheky: 7
Meehail: 7
Ssyx: 9
Tína: 8
Viky: 6
Celkem: 37

Chekyho hodnocení:
Pamatuji se dobře na loňský autorův pokus; tehdy to byla fraška, dnes to je plnohodnotné dílo. Zdá se, že autor své schopnosti rozvinul, anebo mu letos zvolené téma, forma a rozsah lépe vyhověly. Posledný prstoklad je po Kryse na ostrově další především lyrické dílo, zápletka je zde pouze naznačena, podstatným prvkem je bezčasost, rozměrová plochost přežívání člověka, jenž přežít neměl a nechtěl. S jeho emocemi je čtenář seznámen prostým popisem. Jako rubín v popelu pak září jediná příhoda v celém rozsahu díla. Sama o sobě není tato příhoda nijak zvláštní, avšak v kontextu mizejících rozměrů a postupné dekonstrukce oikumeny vrací do hry paradigma plnohodnotného, reálného života a ilustruje dokonale, že hrdinovo podvědomé rozhodnutí již bylo učiněno: Sám se již vyčlenil ze společenství živých, stal se tvorem Krvavého pútnika, stal se ghoulem, tím, kdo žije vypůjčený čas.
Závěr povídky je pak přirozeným vyvanutím. Osobně mi při prvním čtení vadila faktická absence pointy, avšak při opakovaném prožití povídky jsem pochopil, že není důležitý závěr, nýbrž "leitmotiv".
Tolik tedy k záměrům autora, k jeho plánu; otázkou zůstává, zdali se mu jej podařilo naplnit. Zde je patrná autorova přeci jen poněkud kostrbatá práce s textem, projevující se pravopisnými chybami a místy, v nichž čtení "drhne", abych tak laicky řekl; jako když různé hudební motivy vzájemně se prolínající neutvoří melodickou skladbu, ale ruší svou vzájemnou disproporcí.
Myslím si, že by pan Lukáč mohl využít tohoto textu k literárnímu experimentu, totiž ke zkrácení třeba o jednu třetinu. Nebo na jednu třetinu. Ani ne tak pro publikování (byť dáno na fórum, jistě by bylo čteno), jako pro zkoumání, jak se bude text chovat, když jej forma přinutí být sevřenější a úspornější.
Povídka je dobrá a jsem rád, že jsem si ji přečetl, určitě by však zasloužila vyladit.

Meehailovo hodnotenie:
Smutný komorný príbeh človeka, ktorý prežije, zatiaľ čo iní zomreli. Znie to povedome, však? Musím povedať to isté, čo píšem pri niekoľkých ďalších poviedkach, toto dielo ponúka len základ, ktorý prináša väčšina poviedok na takúto tému. Na to, aby poviedka vyčnievala, potrebuje viac. Buď viac atmosféry, alebo viac interakcie medzi postavami, viac uveriteľnej psychológie postáv, ako napríklad zaujímavá epizóda v obchode, kde sa vieme presne stotožniť s hlavnou postavou a jej konaním, resp. nekonaním a zároveň sme zvedaví, koho stretáva a koho ďalšieho by mohla stretnúť, keby konala inak. Alebo musí byť jednoducho lepšie napísaná vrátane správneho používania jazyka.
Minuloročnú poviedku zo sveta Krvavého pútnika si pamätám veľmi dobre a táto poviedka mi prišla oveľa lepšia a uveriteľnejšia. Autor však musí stále popracovať na jazyku, ktorý ho občas neposlúcha. Veľmi často vôbec nezvláda čiarky a znova ich používa niekde nadmerne (ak si dobre pamätám, bolo to tak aj minulý rok), chýbajú dĺžne, text obsahuje hrúbky, dopletené výrazy, neprirodzené konštrukcie, slová s iným než zamýšľaným významom. A potom sú tam aj pre bežného človeka vtipné momenty, ako napríklad „zahmlilo sa mu pod očami“ alebo „konzerva plnej farby“, čo je výraz, ktorý ma kvôli jednoduchému použitiu nesprávneho pádu prídavného mena na chvíľku prinútil zamyslieť sa, aká je to plná farba. Jazyk tak poviedku škaredo zráža a spolu s nedostatočne naplneným cieľom vykresliť beznádej a smútok znamená, že poviedka sa stráca v hromade jej podobných.

Ssyxovo hodnocení:
Pěkně napsané i zpracované melodrama, ale až příliš klišovitě truchlivé a utápějící se v depresi jen s drobnými pokusy o oživení.

Tínino hodnocení:
Tato povídka si místo ve druhém kole zaslouží a v konečném hodnocení jí u mě uškodila přemíra (poněkud samoúčelného) patosu, který nemám ráda. Láska je častý hnací motor jednání, ale truchlení za milovanou osobou, která nepřežila apokalypsu, je i proto – bez servítek – dost ohrané. Depresivní marnost hrdiny, neutěšenost jeho života, „velká slova“ (ztratil svoje srdce, chodící schránka jeho zlomené duše… nevím, možná jsem jen cynik), jako by se tu už na pilu tlačilo moc. Autorsky používám „dojemnou smrt“ jako konec, když nevím, jak skončit; netvrdím, že to tak dělá i autor povídky, to jen u mě je to známka bezradnosti, a vlastně pak nejsem ani sama spokojená, možná proto mě Prstoklad tak neoslovil. Na druhou stranu se jedná o povídku kvalitně napsanou, s dobře vykresleným světem po katastrofě, s atmosférickou scénou „setkání“ Oskara s možným zachráncem (líbilo by se mi, pokud by se příběh zaměřil spíše tímto směrem a stesk po ženě trochu upozadil – část v obchodě se mi četla nejlépe a napětím jsem opravdu nedýchala). Autor odvedl dobrou práci, takže kdo má rád smutné příběhy, směle do Prstokladu. Jako čtenář si myslím, že si dobře napsaná ústřední postava v dobře popsaném světě zasloužila příběh, který by stál i na něčem jiném, než je zlomené srdce.

• 20.1.2017 . . .

Druhé kolo bude maso!

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (4) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Ale jeho první povídka je bezmasá. Firejsova akční sekaná Chilli sin carne vypadá od pohledu jako řádný masokombinát, člověk se přímo těší na brutální jatka, hlavní hrdina vypadá, že co nevykostí levačkou, z toho nadělá prejt pravačkou a v guláši se mihnou i kousky lesbiček na motorkách, ale... při důkladném požvýkání je v tom zase cítit akorát tofu. V prvním kolem jsme tomu všichni dali dvojku. Ve druhém kole mohly povídky nabývat od 5 do 45 bodů, kdy nejméně je nejlépe, a Chilli sin carne získalo bodů 38.

Chekotay: 9
Meehail: 6
Ssyx: 7
Tína: 9
Viky: 7

Chekyho hodnocení:
Tahle věc je nejen žertovná, ona je také vtipná a jako autor Šerifa ze Shady Sands jsem si ji užíval. Asi tak do dvou třetin. Je nutno zkrátit rozsah, ubrat obsah a přidat jazykových korektur. Většina humoru funguje, jen je-li text čten plynule a neučesaný jazykový projev toto neumožňuje.
Velmi doporučuji autorovi zařadit do okruhu přátel vhodného pokusného čtenáře.

meehailove hodnotenie:
Jindřicha Tvrdojádra si pamätám z minulého ročníka. A tento rok ma bavil viac. Do prvej polovice ma bavil viac ako väčšina tohtoročných poviedok dohromady. Krátke dovetky na konci odstavcov ma bavili veľmi. Jindřich má ako správny polocyborg primerane veľké ego a libido, ktoré ho neopúšťajú ani v ťažších situáciách, a pritom stále dokáže myslieť na hygienu! V polovici sa mi ale vtipné dovetky prejedli a prestali ma baviť (alebo len jednoducho boli horšie), paródia prekročila istú hranicu, kedy začalo byť všetko príliš prekombinované, pribudli otravné údaje v zlomkoch sekúnd (chápem, Jindřich je polocyborg, stačí použiť raz, ak to nemá iný význam pre poviedku). Chilli sin carne napriek tomu patrí rozhodne medzi najzábavnejšie poviedky tohto ročníka.

Ssyxoj hodnocení:
Jedna ze zábavnějších povídek ročníku. Ale ta čeština, ty chyby nejdou přehlédnout natolik, že občas vadí v plynulosti čtení.

Tínino zhodnocení:
V hodnocení povídek druhého kola hraje (aspoň v mém případě) velkou roli subjektivní vkus, protože se jedná o povídky, které už jsou zpravidla ve všech ohledech (práce s jazykem, gradací příběhu, psychologií postav atd.) na vyšší úrovni, a tak jim nelze vytýkat často školácké chyby mnoha povídek, které skončily v kolem prvním. O jejich umístění jsem tedy rozhodovala velkou měrou na základě toho, jak mě při čtení bavily, protože po stránce formální jsem jim neměla skoro co vytknout. Nutně proto musím na poslední místo nominovat tu, jejímž nejhorším nepřítelem je autor sám.

Krátce z mého hodnocení prvního kola: už po prvních větách mě skoro přešla chuť číst dál, když to po sobě očividně nečetl ani sám autor; špatně psaná přímá řeč (absence uvozovek, čárek i teček), podivné vazby (nenasvědčovat touhu?), tristní pravopisné chyby – vysel za ruce, plíce ho pálili, dvě osoby vstoupili, stáhli my pytel z hlavy, dveře se pohnuli, nohy podlomili atd.; povídka psaná buď Hotentotem, nebo Google Translatorem.

Jak vidno, jazykově je povídka opravdu špatná. Pokud se ale zaměřím na obsah – protože kdybych hodnotila povídku jako celek, mozek by mi vytekl uchem z hlavy – musím vyzdvihnout, že má autor smysl pro humor, nadsázku a (inteligentní) parodii. „Filmové“ zpracování povídce sluší, lehce mi nesedl jen konec, který už je dohnaný ad absurdum, ale vlastně proč ne?, absurdní je celá povídka a šíleným zakončením autor jen ukazuje, jak se nebere vážně. Terčem jeho humoru jsou akční klišé, přichází ale i s nečekanými vtipy. Pro mě osobně jde o nejlepší humornou povídku všech ročníků soutěže, které jsem zatím hodnotila.

O to větší škoda je, že po stránce pravopisné je povídka na úrovni prvního stupně základní školy (a to jen jeho slabších žáků). Takový text nemá co pohledávat prakticky nikde jinde než tam, jedná se o bezkonkurenčně nejhorší češtinu celého letošního Vemene (ve skutečnosti si nejsem jistá, jestli byla povídka psaná česky, a stačilo málo a podezírala bych autora, že se jedná o nějaký literární experiment, ale bohužel, po druhém přečtení se přikláním spíše k variantě, že autor trpí jednou z lehkých mozkových dysfunkcí).

Povídka se mi po stránce obsahové velmi líbila, autor je sakra kreativní člověk. Důrazně bych však doporučila zapracovat na psaném projevu, případně důkladnou kontrolu textu betareaderem. Pokud budu Vemeno hodnotit i v příštím roce, povídka, která bude po obsahové stránce dobrá, ale po stránce jazykové tak špatná jako tato, už do druhého kola určitě nepostoupí, dvakrát za život si oči kyselinou vyplachovat nebudu.

• 10.1.2017 . . .

Můj milý deníčku...

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (13) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

...jsem unavený. Už je to týden, co jsem napsal poslední aktuálku, ale v mých vzpomínkách jako by to bylo včera. Čtenáři musí být pěkně naštvaní... a autoři povídek ještě více! Musím si dát nějaké novoroční předsevzetí. Třeba že budu chodit spávat před půlnocí. Nebo aspoň před druhou hodinou ranní. Cítím se vyšťaveně, jako bych celé dny kydal hnůj...
A přesně o tom je povídka Můj milý deníčku od Daniela Huráka. Se známkou 2,6 je poslední povídkou, která nepronikla do druhého kola.

Cheky: 3
Meehail: 3
Ssyx: 2
Tína: 3
Viky: 2

Chekyho hodnocení:
Deníkový záznam je snad nejjednodušší druh vyprávění. Samotná forma zde přejímá velkou část spisovatelova břemene na svá bedra, takže není divu, že po ní sáhne především méně zdatný autor. Kdo tvrdí, že nikdy nenapsal povídku na způsob deníku, ten tak činí ještě dnes.
Předkládané dílko obsahuje především množství masturbace, za kterou se ukrývá nekomplikovaný, jednoduchý, humorně laděný příběh, z nějž si čtenář neodnese žádné hluboké emocionální pohnutí, jen mírně pobavený úsměv.
Zajímalo by mne, zdali autor pracoval s nějakým konkrétním rokem. Třeba v roce 2010 připadal na prvního července čtvrtek. Další je tuším v roce 2021 a pak až 2056.
Nelíbí se mi úvodní a závěrečný přesah. Tyhle věci jsou u deníkových forem snad až pravidlem, ale co si pamatuji, fungovalo to jen u Deníku nalezeného ve vaně. Vytýkal jsem to snad i loni tomu deníku popisujícímu cestu zmrzlíků na Špicberky a vytýkám to opět. Podle mne to je zbytečné, úvod prozrazuje už tak nijak překvapivou pointu a závěr je prostě divný. Tak jednak slovo "mrtváci" odkazuje na Kulhánkovu Cestu krve. Odehrává se tedy příběh ve stejném univerzu? Anebo jsem minul nějaký proud současného slangu, jehož je kulhánkovština integrální součástí? Proč a jak mrtvácí vznikli? Proč je nálezci deníku líto, že zabil jeho pisatele, když zřejmě nešlo o lidskou bytost? Navíc, když si člověk přečte jenom úvod a závěr, to vypadá, že nálezci je více líto smrti pisatele, než dvou jeho společníků. To jsou prostě známky neobratnosti.
A nyní konkrétněji:
První věta obsahuje závorky ve vyprávění, což je jev, jemuž bych se, být autorem, propříště raději vyhnul. Závorka je šikovná v rychlé komunikaci, v počtech a ve složitě strukturovaných textech, ale v beletrii by být neměla, je to takový nepříjemný nešvár.
Závorka obsahuje "mě se to zdálo..." - mně se zdá, že by tam mělo být "mně", protože to je třetí pád a ne druhý či šestý.
Hned ve čtvrtek tady máme slovní spojení "(jednou se) budu muset zaměstnat" ve smyslu "nalézt si zaměstnání". To je nepříjemné klopýtnutí, které autor do budoucna snadno odstraní čtením a psaním.
Pondělí 5. července: Otec a syn se proplétalY. Shoda přísudku s podmětem, základ češtiny; ženy se proplétaly, ženy a muži se proplétali, muži se proplétali. O kousek dál se vyráběly letadla, namísto aby se zde vyráběly letouny, nebo naopak, vyráběla letadla.
Jakási prazvláštnost a hned na to schéma jakéhosi přístroje, ta dvě slova na "j" znečišťují sloh.
Později téhož dne se vyskytuje slovo "ozvy", kde má být "ozvi". Ozvy jsou srdeční. Pak zase "geneticky upravenÁ zvířata, aby přežilA..."
Za Fallout, masturbaci a Strugacké díky.
Sobota na konci světa.
Na povrchu odešlY senzory.
Také si nejsem moc jist dialogy. Řekl bych, že, obecně řečeno, v denících nejsou příliš časté; nicméně osobně používám dialogů ve svém deníku často, takže toto ani nemíním jako výtku, spíš coby námět k zamyšlení.
Nápad je, vtip je, pointa také, povídka má všechny náležitosti, jak má mít, není to žádný potrat, ale abych nad ní pohonil, to by musela být zpracována s lepším fortelem.

meehailove hodnotenie:
Nájdený neúplný denník vypovedá príbeh klasického leta jedného tínedžera plného Falloutu, porna, fajčenia trávy, konfliktu generácií... a kydania hovien. A konca sveta. To posledné je načrtnuté veľmi vágne a vytvára niekoľko otázok bez ich zodpovedania, čo niekomu môže vadiť, mne nie. Oceňujem, že si autor zvolil takúto hlavnú postavu namiesto vzorného zvedavého synáčika, ktorý sa cez prázdniny nudí a tak s radosťou bude celé dni kydať, pretože miluje svojich rodičov a chce sa dozvedieť o experimentoch na vojenskej základni, kde jeho rodičia pracujú. Takto je to zábavnejšie a zvedavosť v súvislosti s vojenským komplexom prenecháva čitateľovi. Autor navyše vcelku výstižne vystihuje životné obdobie hlavnej postavy.
Bohužiaľ je poviedka napísaná nie veľmi dobre a okrem vylúhovaného humoru čítanie štýl autora nijak nespríjemnil. Najväčší problém podľa mňa tkvie na konci poviedky a súvisí s formou, ktorú autor zvolil. Som si takmer istý, že hlavná postava tak, ako je vykreslená, by si nebrala denník so sebou, už či na kydanie hovien alebo upratovanie (ak si odmyslím, fakt, že hrdina mi nepríde ako typ, ktorý by si vôbec písal denník. A to, že by nikoho na základni nezaujímalo, že si so sebou každý deň vynáša denník, v ktorom sú odkazy na tajný výskum.). Aj tu sa prejavujú nedostatky poviedky. Poviedka je prispôsobená danej forme zápiskov a táto forma jej následne vnucuje nelogický aspekt na konci a autor sa chytá vo vlastnej pasci.
Mimochodom, ja viem, že žáner denníkových zápiskov je klasický, ale čo keby (mladí) ľudia v blízkej budúcnosti pre zmenu používali digitálne médiá, video denníky či niečo možno ešte inovatívnejšie? Čo keby si to aspoň hrdina zapisoval do pip-boya v rozohranom falloute? Každý originálny nápad sa počíta.

Ssyxovo hodnocení:
Dobře čitelný a příjemně rychlý kousek. Sráží ji jen autorovo nedodržování stylu, kterým píše a občasné nelogičnosti.

Tinino hodnocení:
Při čtení mi vadila určitá nevyrovnanost jazyka (jednou je na deník přehnaně spisovný, jindy takový, jaký si myslím, že by puberťák opravdu použil, nadužívání "zde" i v mluvené řeči je pro mě děs běs, nemyslím, že tak opravdu někdo mluví). Povídka je zajímavě, čtivě napsaná, občas velmi zábavná, ale má málo úderný konec, úplně jsem nepochopila, proč by se z vypravěče měl stát mrtvák, spíš bych pochopila, kdyby našli deník v jeho ohlodané ruce. Kladně hodnotím, že se povídka četla velmi rychle a dobře, trochu mi připomínala Mládí v hajzlu. Rozhodně nebyla špatná, jen jí něco scházelo k tomu, aby byla ještě lepší.

(Chekyho poznámka: Já tak hovořím!)

Vikyino mini-hodnocení:
Dobré, dvojka za zápis ze středy 7. července. :-D

• 4.1.2017 . . .

Kamaráti, na stráž...

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (19) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

...chci říct, Neprojdou!, chci říct, pohranicnik.blogspot.cz, ne vlastně, ale to už jsme blízko: Memoáry pohraničníka! Napsal je Dušan Zoufalý a napsal je docela dobře, avšak na to, aby dosáhly vyšší průměrné známky, než 2,6, by je musel sepsat přeci jen o trochu lépe.

Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 2
Tína: 2
Viky:2

Chekyho hodnocení:
Tahle věc má nejen potenciál, ale přímo i potencionál! Akorát je blbý, že nikdo neví, kde. Čte se to dobře, rychle, je to dobře napsané, odsýpá to, člověk je natěšený, co přijde a pak - nic. Při druhém přečtení je už zřejmé, že se nejedná o úvod k nějakému příběhu, že tohle samotné je příběh, a na ten je to teda napsané dost slabě. Nejsou tam vyloženě technické chyby. Jen tam není nic moc, co by zaujalo. Být ve stejné pozici hrdina "Můj milý deníčku...", tak by aspoň zuřivě masturboval. (Ostatně je to tradice do české postapo literatury zavedená Brossmannovými Zákony silnějšího.) Anebo by hrál na plechovky od fazolí.
Kladné body dávám za scénu "přijď za tejden, nebo nikdy!" a za úvahu "jestli to venku vypadá jako v McCarthym, Wyndhamovi, nebo, nedejbože, Merlem". Ale bohužel, chybí tomu zajímavější děj, chybí tomu pořádná pointa. Stálo by za to buďto povídku přepracovat a změnit v jakési drama na ploše 3 × 3 metry, anebo naopak rozepsat ve dvou set stránkový román popisující osudy astmatického pohraničníka v postapo světě. Obojí si přečtu rád. Autor ovládá řemeslo, potřebuje "jen" námět.

meehailove hodnotenie:
Ne(čakanie) na učebnicových 50 dní, po ktorých je bezpečné vyjsť von. Takáto postava, ktorá pozná prípadné scenáre z toho, čo si niekde prečítala alebo sa dozvedela, ale v skutočnosti netuší, čo presne robiť, predstavuje dobrý námet s potenciálom. Potenciálom pre viac humoru na účet hrdinu, pár vtipných myšlienkových pochodov bez toho, aby o tom sám tušil, údernejší koniec.
Všetko uvedené tu buď chýba, alebo ho nie je dosť. Takto je to len príbeh, akých by v prípade nukleárnej vojny boli tisíce, milióny. Šedé siluety príbehov, ktoré zaujmú máločím a navyše tomuto konkrétnemu chýba zaujímavejší koniec.
Ocenil som aspoň dobre zvládnutú stránku precíznej starostlivosť o pušku zo strany hlavného hrdinu, ktorá spočiatku nabudzuje falošný dojem o postave.

Ssyxovo hodnocení:
Opět zde máme "deníček". Tady je mnohem lépe zvládnutá stylizace vyprávění a příběh táhne čtenáře dál. Autor měl na dílku pracovat mnohem delší dobu a dát tomu nějaký punc napětí nebo dramatu, protože tohle by mělo šanci být skvělou povídkou. Dovedu si živě představit některé brahmíňany jak sami nervózně sedí v oplechovaném posedu nebo podomácku postaveném krytu a paranoidně čekají, co přijde v budoucnu :D

Tinino hodnocení:
Tak tomuhle jsme loni říkávali promarněný potenciál - povídka má na to být velmi dobrou, zatím jí k tomu ale něco schází. Až na pár obvyklých chyb je dobře napsaná a jejím hlavním plusem je svižnost, čtivost i hezký jazyk. A hlavně - vzbuzuje zvědavost. Aspoň já jsem se při čtení ptala, co se stalo, co bude dál, kdo je Šakal, je zamořeno, nebo ne? A ono... nic. Škoda. Čekala jsem něco víc na závěr, po poklidném "deníčkovém" vyprávění pro mě selhala pointa.

• 30.12.2016 . . .

Na konci tunelu tma

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (5) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Poslední tři povídky, které vypadly ze soutěže v prvním kole, získaly shodně průměrnou známku 2,6. Rozeberu je proti abecednímu pořadí; dnes vám tedy představím povídku Svetlo na začiatku tunela loňského vítěze Petera Rúfusa.

Cheky: 2
Meehail: 3
Ssyx: 3
Tína: 2
Viky: 3

Chekyho hodnocení:
Svetlo na začiatku tunela je po stránce jazykové napsáno výborně, bohužel jej shazuje málo zajímavý příběh a ne zcela vhodný způsob vyprávění. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, tahle povídka je Fallout 3 a já nemám rád Fallout 3. Vše, co považuji za chybné a co vnáší pachuť do jinak obstojného příběhu, vychází ze způsobu, jakým nazírá tématiku postapa právě Fallout 3, respektive jeho tvůrci. Současně to ovšem znamená, že jde o dost možná první povídku, která vychází ze světa Falloutu 3 a přitom je napsaná řemeslně velmi dobře! Jako taková představuje unikum a jsem si jist, že si najde své nadšené čtenáře.
Samozřejmě, fantastika vždy vychází z toho, že čtenář je ochoten přistoupit na nereálné prvky autorova světa, že je ochoten hrát s ním onu hru; a pakliže není, i to nejlepší dílo prostě nefunguje. Úhelným kamenem vypravěčského umění ovšem je právě schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu. A já mám v tuto chvíli pocit, že mé hodnocení je stejně rozpačité, jako pocit, který jsem si ze čtení povídky odnesl, takže přistoupím k výčtu konkrétních věcí.
"No. Do. Riti." je způsob zápisu, který mi nevyhovuje. Na konci věty, to jest u tečky, klesám hlasem a takové zakončení mi přijde absurdní. Spíš bych použil "No do riti!" nebo "Nó do riti..."
"Jet sa začal opotrebovávať" - Těžko říct, jak vlastně popsat konec efektu drogy, ale myslím, že toto není vhodně zvolené slovo.
Výskyt pastí na medvědy v metru mi přijde velmi nepravděpodobný. Jak často potkáváte takový předmět v obchodech?
Z ohledávání zabitých ghúlů jsem pochopil méně, než hrdinka. Proč na nich Karl experimentoval? Snažil se je léčit? Nebo je naopak upgradoval - ale proč je pak zazdil? Nebo nějakým způsobem vytvářel ghúly z normálů... a pak je zazdil? Proč je vlastně zazdíval?
Pasáž "Co by se stalo, kdyby Petra nepoužila psycho" se mi nelíbí už vůbec. Připomíná mi špatné novinové titulky ve stylu "Led. Vznikne z vody, když ji necháte na mrazu."
Taktéž konstrukce objasňující fungování psycha pomocí adrenalinu je nešťastná.
Fyzikální vsuvka na závěr jen rozmělňuje emocionálně působivé vyvrcholení příběhu.
No a pak jsou tady poslední tři věty. Představme si drsný postapo svět, boj o holé přežití, představme si muže, který vysílá ženy na průzkum rozvalin. Nebo si představme svět, v němž závislák na silné droze vyšle holku pro další dávku. A tato se vrátí nejen bez kořisti, ale dokonce i bez výbavy, vlastně s holým zadkem a ještě ozářená. Dělá mi potíže představit si, že by to byla Petra, kdo by nakopával Andrewův zadek, spíš by naopak mohla hovořit o štěstí, kdyby skončila jen s rozbitou čelistí a zlomenými žebry někde na trhu otrokyní, vyměněná za tři dávky jetu. Pokud by se vůbec - bez ošacení, bez obuvi, beze zbraně - dostala zpátky "domů". Leda že by Pustina byla mnohem příjemnější místo pro život, než si maluji.

Ta povídka je napsaná dobře, ale popisuje podivný příběh v podivném světě, připomínajícím komiksové kulisy, ve kterých je všechno jenom jako, s nadsázkou, s úšklebkem. Neměl jsem pocit, že by o něco vážného šlo. Neměl jsem pocit, že je Petra vystrašená, že bojuje o život, že jí je hnusně z odporných ghúlů, že se vzepjala k heroickému výkonu a že vyvázla jen o nejtenčí chloupek. Po celé čtení jsem měl pocit, že se dívám na mýdlovou operu. Což je smutné.

Meehailove hodnotenie:
Jediná slovenská poviedka, v ktorej jazykovo nič nerušilo. Čítala sa dobre. Ale na rozdiel od niektorých iných slovenských poviedok, ktoré mali nápad a prispôsobili mu dĺžku textu, ma téma a spracovanie tejto poviedky nezaujali. Asi to bude tým, že v jej centre je niekoľko konceptov, ktoré pre mňa patria iba do hier. Supersilný ghoul, účinky drog trvajúce iba niekoľko sekúnd a príliš veľa času venovaného preskúmavaniu prostredia a úteku, resp. boju mi pripomínalo hranie Falloutu 3. Teda hranie hry, ktorú si zahráte, lebo máte radi postapo, ale cítite, že je to nudne priemerné. Vchádzate do ďalšieho metra a vy viete, že všetky sú takmer rovnaké, že váš zážitok bude v porovnaní s predchádzajúcim metrom zhodný na 95 percent. Možno niekde nájdete skrinku navyše, inú zbraň, iného nepriateľa, okrajovú postavu so šablónovitým príbehom. A celý čas vás bude na pozadí trocha frustrovať spracovanie a herná mechanika. A to nepatrím k ľuďom, ktorí Fallout 3 odsudzujú ako najhoršiu hru na svete. Tiež mi nebolo po vôli rozprávačovo dovysvetľovanie na konci poviedky, vzhľadom na úplný koniec poviedky bolo aj tak zbytočné.
Napriek tomu dám o stupeň lepšiu známku, ako by si poviedka možno zaslúžila, pretože má úvod, jadro aj záver a autor myslel aj na čitateľa a doprial mu nerušivé čítanie bez chýb.

Ssyxoj:
Celkem dobrou povídku o dungeonu (schválně raději uvádím herní termín, vzhledem k stylu povídky) s ghůlem - šíleným vědátorem sráží opisy, které jako by vypadly ze scénáře k FPS hře a závěr "hurá s holým zadkem a nemocí z ozáření do divoké Pustiny!"

Tinino hodnocení:
Vlastně nic špatně, ALE. První polovina povídky je čistá akce a přitom se táhne, zasloužila by zkrátit, být svižnější. Občasná chyba spíš z nepozornosti (chybějící uvozovky apod.), ale jen pár, jinak moc hezký jazyk. Trochu mě iritovalo opakované popisné řvaní ghúlů. Objektivně žádné výrazné chyby, subjektivně proškrtat, příliš popisné, úvodní akce zbytečně dlouhá, víc by se mi líbilo zaměřit se trochu víc na interakci s Karlem. Působí to na mě, jako by to jen klouzalo po povrchu a vlastně o nic nešlo. Nudila jsem se, ale to neznamená, že se jiným povídka líbit nebude. Horší 2.

• 29.12.2016 . . .

Krysy opouštějí loď!

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dnes se rozloučíme s autorkou jménem Bety, jejíž povídka Krysa na ostrově navzdory jazykové zručnosti porotu příliš nezaujala a dosáhla pouze na známku 2,8.

Cheky: 1
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3

Chekyho hodnocení:
Já tydlencty magické realismy a podobné srandy moc nemusím, ale tohle se mi líbilo. Je ovšem dost těžké vysvětlit co a proč vlastně. Obecně nesnáším vyprávěče, kteří skončí, pak je dlouho ticho, pak se někdo zeptá, co to mělo znamenat a vypravěč odvětí, že to je schválně tak otevřené, aby si to jako každý mohl domyslet. Tady mi to ale nevadí. Možná proto, že to je dobře napsané, možná proto, že je to napsané kvalitním jazykem a možná proto, že jsem to už četl v jedné sbírce sci-fi povídek, které Odeon vydal někdy v roce 1984. Tam je ovšem napřed odvyprávěna druhá část, až potom první, takže to víc podporuje tu detektivní rovinu a žene to čtenáře zjistit, jak to, že ta zamilovaná androidka bývala kosmonautem. Ten závěr, se stroji honosícími se blyštivými jmény, to jsem také již někde četl. Ocelová pijavice od Zelazneho, že by?
Těžko říct. Snad jen, že se mi příběh, v němž vystupují tři postavy, z toho jedna hned na začátku umře, svou atmosférou líbil.
Co mi vadilo nejvíce, je odsolovač na kliku v místě, kde praží slunce. Určitě by se dal snadno vyrobit nějaký přenosný solární destilátor.
A bylo mi líto robobraina. :-(

meehailove hodnotenie:
Toto ma veľmi neoslovilo, ide o takú poviedku 2 v 1. No nekúp to. Tak som to kúpil. A čo som to vlastne kúpil? Neviem. V prvej polovici je však niekoľko odkazov na Fallout, minimálne ten na systém SPECIAL mi ale vôbec nebol po vôli, aj keď iného čitateľa zanechá chladného a niekoho možno aj pobaví. Ja miešanie herných mechanizmov do literatúry rád nemám, ak nejde o paródiu.
Druhá polovica poviedky je na tom lepšie, pokus o netradičný príbeh písaný v náznakoch fungoval vcelku dobre, ale neprichádzal odnikadiaľ a viedol do konečného bodu, ktorý mi ako čitateľovi veľa nedal. Dosť mi prekážalo vyjadrovanie postáv na konci, pripadal som si že sledujem niektorý film od Monty Pythonov. Bez humoru.

Ssyxovo hodnocení:
Téhle povídce dávám 3 za dobře plynoucí vyprávění a kvalitní jazykové schopnosti autora. Ale příběh jsem nějak nepochopil ani po 2. přečtení. Kdo byla Márka? Krysa, její potrava, zběh z BoS nebo nebo robotova fantazie?

Tinino hodnocení:
Úplně jsem to nepochopila, a to tak, že si ani nejsem jistá, jestli je to vina moje, nebo autorova. Nicméně je povídka psaná velmi hezkou češtinou, má ideální rozsah a nápad vyprávět příběh ve svou zdánlině nesouvisejících rovinách je dobrý. Ale nevím ani, jak to vlastně skončilo, a nevím, co si myslet o Márce. Beru to jako lichotku komandérov, ale ne o moc víc. Každopádně potenciál na dobré příští dílo autor má (druhá polovina povídky je jednoduchá, stručná a pro mě velmi povedená), jen to chce děj. Autor umí psát.

Vikyino hodnocení:
Krysa Márka nebo jak, 9 bran jejího těla. Tohle je prostě takové normální. Nijak špatné, nijak dobré, nijak extra zajímavé, jazyk dobrý, příběh už moc ne. Chekotay mi osvětlil patrný záměr autora zahrát si se čtenářem a předložit mu dva jen zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. No, nevyšlo to.

Chekyho douška:
Teď mi přes rameno nakoukla Viky se slovy "Co to píšeš? To je ta taková divná?" A já si tak říkám, že tahle povídka možná představuje průzkumnou sondu, která by mohla zjistit, kolik divoké a nespoutané fantasie se vůbec vejde do škatulky fantastické literatury.

• 26.12.2016 . . .

Můj termix!

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Lidé jsou schopní natočit film i o rozhraní mezi osvětlenou a neosvětlenou částí planety... a autorská dvojice D. + M. je schopná společnými silami napsat nanopovídku na půl stránky. Můj terminátor dostal známku 2,8.

Cheky: 1
Meehail: 5
Ssyx: 3
Tína: 4
Viky: 1

Chekyho hodnocení:
Žádné dlouho odstavce, přišlo mi to krátké, rychlé a přitom vtipné. Prospěly by tomu lesby na motorkách.

Meehailove hodnotenie:
Áno, niektorí ľudia veľa pozerajú telku a potom strácajú úsudok. A čo? Myšlienka je to fajn, pobavila. Problém pre mňa je v tom, že ostalo len pri tej myšlienke, chýba samotná poviedka. V doslove knihy, ktorú som nedávno čítal, popisoval autor, ako mu ľudia neustále píšu s neodolateľnými ponukami, že majú preňho super nápad na knihu, oni mu ho povedia a jemu stačí to už len napísať, zisky a slávu si podelia zrejme na polovicu. Autorovi tejto poviedky preto chcem povedať, že nápad už má, stačí už len napísať poviedku, dobrú poviedku, a niečo z toho možno bude.
Ja viem, že ide o mikropoviedku. A priznám, že mikropoviedky prakticky vôbec nečítam. Ale napísať dobrú mikropoviedku je podľa mňa hrozne náročná úloha. Prirovnal by som to k vytvoreniu dobrého reklamného sloganu, ktorý tromi slovami dokáže predať produkt lepšie než stostranové manifesty korporácií. Musí byť dokonalý, jazykovo úsporný, dokonale vytvarovaný, ľúbozvučný. Táto poviedka nie je hotovým sloganom, je prvým nástrelom myšlienky, o čom by to malo byť.

Ssyxovo hodnocení:
Má to švung, ale na povídku je to zoufale krátké. Chtělo by to buď přidat několik stránek děje nebo naopak čtvrt stránky ubrat a předělat na vtip.

Tinino hodnocení:
Tato povídka mě zklamala, vzhledem k rozsahu jsem očekávala "vtip", toho bylo ale pomálu a pointa byla v podstatě obsažena od začátku do konce. Když má dílo půl stránky, aspoň by si ho po sobě autor mohl pořádně přečíst (blízko - blýsklo, prví - první, atd.). Povídka je spíš jen hříčka, která nemá čím zaujmout. Hodnotila jsem podobnou v letošním CKČ (o hrdince posedlé ne Terminátorem, ale Stmíváním) a ta byla výrazně lepší. Povídka je takový kočkopes, na prostý vtip moc dlouhá a málo vtipná, na skutečnou povídku o slastech a strastech jedné naivní fanynky moc krátká a jednoduchá.

Vikyino hodnocení:
Hezká mikropovídka, má to vtip.

• 25.12.2016 . . .

Internetová generace je roztěkaná

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (2) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Začne psát jednu věc a pak pokračuje něčím zcela jiným. To se stalo osudným další Firejsově povídce s lakonickým názvem Internet. Obdržela průměrnou známku 3,0 a v minulých ročnících by se stala předělovou, nebo´t po ní by začínalo druhé kolo. Ovšem v minulých ročnících také leželo těžiště povídek hluboko pod trojkou, zatímco letos jsme buďto hrozně vyměkli, anebo jste vy začali psát opravdu dobře, a proto jsem posunul laťku druhého kola až na známku 2,0, tedy lehce nad polovinu žebříčku.

Cheky: 2
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky:3

Meehailove hodnotenie:
Nevýrazná poviedka z kategórie "Ďalšia", ktorej názov navyše príliš nekorešponduje s obsahom. Trochu napätia, trochu viac opisu postapo sveta a masakru, trochu príšer, trochu sosákov pripravujúcich sa na ejakuláciu, jednoducho taká všedná klasika, na ktorú som zabudol krátko po dočítaní a pri písaní hodnotení som ju musel znova preletieť, aby som si spomenul. Fakt, že na konci hlavný „hrdina“ (dúfam) nechtiac pôsobí ako pedofil, jej rozhodne nepomohol.

Ssyxoj hodnocení:
Lidožravé inteligentní chobotnice jsou fajn nápad, ale s internety moc nesouvisí a povídka je místy moc roztahaná. Takový průměr.

Tinino hodnocení:
Už z první věty jsou znát "kvality" autora. Zlatý Word, který stále ještě nedokáže opravovat shodu podmětu s přísudkem, díky němu je aspoň jasné, kdo umí česky, a kdo ne. Za větu "Sosák se začal třást a nafukovat. Připravoval se k ejakulaci." možná hodnocení trochu zvednu, ale je to docela o ničem, ukecané tam, kde byl tomu prospěla akčnost, i když námět by mohl být prima, vlastně opět neduh lidí, co neumí napsat krátkou povídku (sama to neumím) - atmosféru to nemá, děj taky ne. Nepochopila jsem, co s tím vší má vlastně společný titulní internet.

Vikyino hodnocení:
Lidožravé chobotnice. Nuda, průměr, moc ukecané.

• 23.12.2016 . . .

Poslední den...

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

...před Štědrým večerem. Pokud David Jiřička doufal, že pod vánočním stromkem najde nějaký ten vavřín vítězů, zklamu jej, neboť se svou povídkou Poslední den na Zemi do druhého kola naší soutěže neprorazil. Není špatná, avšak vysloužila si průměrnou známku jen 3,2.

Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3

Chekyho hodnocení:
Prostá úvaha nad koncem světa je začínajícími autory postapa volena poměrně často. Je to jednoduchá forma, na které není mnoho co zkazit a současně umožňuje autorovi introspekci v mezní situaci, takže je přinejmenším pro něj přínosná, i když se její sepsání nepovede. Úvaha principiálně směřuje do hloubky a asi by měla být krátká, aby čtenáře nenudila; historicky se témata, pro něž je úvaha příliš krátkým útvarem, rozváděla v umělých dialozích. Od úvahy neočekávám ostrovtipnou pointu.
Autor se útvaru zhostil dobře, rozsah lehce přes jednu stranu postačil k pokrytí celého popisovaného fenoménu a závěr je odlehčen dialogem. Samotný konec je lehce hořkosladce vtipný a celou úvahu dobře uzavírá. Mně, jakožto protřelému postapákovi, však povídka nepřináší nic nového. Také jsem si touto úvahou prošel, možná i někam napsal, a nechal ji daleko za sebou. Dnes mne již nemá jak oslovit a myslím, že stejně na tom bude většina postapáků, respektive asi všichni, protože nejspíš každého napadlo, jako by to bylo, kdyby "to" teď přišlo. Navíc to zhudebnil Daniel Landa v písni Osmý den chaosu.

Ke gramatice nemám zvláštních výhrad.
Ve věci slohu zmíním možná trochu příliš úsečné věty ve střední pasáži, ačkoliv to byl možná autorův záměr. Mě to trošku nesedělo.
Ve druhé větě bych se vyhnul číslici a raději bych použil číslovky: "třiadvacet". V oblasti úsečných vět se také vyskytuje slovo "podpaždí". Pravidla českého pravopisu jej sice připouštějí, ale mne irituje, protože to je takový jazykový plevel. Paždí paže nazýváme podpažím, podpaždí by mělo být ještě níže, tedy na žebrech. Ale chápu, že jazyk ne vždy dává smysl.
Pár postřehů spíše technického charakteru:
Planetka s průměrem téměř totožným se Zemí není planetka, ale planeta, možná tak ještě trpasličí planeta (na úrovni Ceres, Eris a Pluta). Rozdíl byl definován roku 2006 v Praze a byl to významný milník, neboť rozsekl sto let trvající spory. Otázka na geometrii je, zdali mohou být průměry dvou těles totožné, když tato tělesa totožná nejsou. Mám pocit, že by se mělo spíš hovořit o podobnosti.
Složení posádky ISS neřeší žádné feministky. Patrně jim to po smrti Resnikové a McAuliffeové (STS-51-L) a Chawlaové a Clarkové (STS-107) nepřijde dost sexy. Tak jako tak by srážka dvou planet nepochybně zničila i vše na orbitě.
Lékaři nečiní Hippokratovu přísahu, ale lékařský slib, který z ní velmi volně vychází a jenž dotyčné v právním ani etickém smyslu nijak neváže. Má stejnou váhu, jako akademická přísaha, kterou skládá každý vysokoškolák, je jenom slavnější.
Je zajímavé, že v takovémto apokalyptickém výjevu funguje elektřina i Facebook a že se nezhroutila telefonní síť. Možná je to dnes robustnější, ale pamatuji, jak "padaly" telefonní sítě během Silvestra.
Ujet osmdesát kilometrů na kole za čtyři hodiny, tedy ujíždět o něco rychleji, než dvacet kilometrů v hodině, to by mi asi stálo za to, abych mohl se svou družkou prožít poslední chvíle našich životů. Zvláště za pěkného dne, ve třiadvaceti a s vidinou toho, že křeče na druhý den mě opravdu nemusí trápit.
A poslední věc: Autor v povídce použil anglických uvozovek "", namísto vhodnějších a příjemnějších českých „“.

Povídka je teda napsána docela dobře a obstála by coby školní slohová práce, avšak Brahmíně nemá co nabídnout.

Meehailove hodnotenie:
Ošúchaná scéna, ktorá je obľúbeným námetom krátkych poviedok tohto žánru. V tomto prípade ide o podpriemerné dielo s veľmi priehľadným úvodom, kde prvé vety doslova kričia na čiteľa: „Všimni si, som poviedka o konci sveta“. Našťastie bola poviedka krátka, horšie je to, že je ukončená obyčajným prisladeným koncom. Pobavila ma aspoň prvoplánová posledná veta (a naznačila, že autor si je sympaticky vedomý, že v prípade tejto poviedky nejde o nič prevratné ani originálne). Ale sám by som si k čítaniu poviedky popcorn nedal. A pozor na používanie časov, občas sa bezdôvodne menia, čo nerobí dobre. Škoda, že autor von Trierovu Melancholiu len spomenul, ale nič si z nej nevzal, tento námet môže byť zaujímavý, ale musí byť pôsobivý a odhaľovať starostlivo vykreslený svet postáv. Nemusí sa každému rúcať svet, ale myslím, že málokoho dnes zaujme úplne bežný opis bežnej scény s tuctovým dialógom na konci.

Ssyxovo hodnocení:
Klasické téma zamyšlení se nad posledními okamžiky lidstva. Příjemně rychlý závěr.

Tinino hodnocení:
Povídka neurazí, nenadchne, horší je, že ani nezaujme, nemá čím, právě proto, jak je civilní a jednoduchá. To je současně její pozitivum, je dlouhá tak akorát a není melodramatická, jako mnohé povídky obdobného námětu. Není tu žádná nepravděpodobná hra na hrdinství (naopak, hlavní "hrdina" je, co se konce světa týče, docela lenoch). Nicméně na tak krátkou povídku je to málo atmosferické, nálada bezútěšnosti nevyhnutelného, nebo naopak stoického klidu a smíření s koncem (stoický klid postava nemá, je jen silně flegmatická) by tomu mohla dát smysl, ale musela by být vykreslena lépe. Na to, jak nepodstatný byl "aktivní příběh", si to žádalo trochu víc prožít. Povídka obsahuje poměrně tradiční, ještě přijatelné množství chyb, prospěly by jí ale odstavce. Autor však rozhodně nepíše špatně.

• 22.12.2016 . . .

Perverzní poprava příborem pro polévku

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (5) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dneska jsme zařízli Firejse. Tupou lžící. Horké sojové mléko vystříklo do jogurtu... Zasloužil si to! Jeho povídka Polévková lžíce v kelímku od jogurtu nasbírala průměrnou známku jen 3,4 a ranila nás strašlivým množstvím chyb.

Cheky: 1
Meehail: 3
Ssyx: 5
Tína: 4
Viky: 4

Chekyho hodnocení:
Mě se to líbilo, neboť atmosféra naprosto přesně zapadla do toho, co od postapa čekám a co na PA LARPech zažívám. Vnímám to tedy spíše jako baladu či obraz, než jako literární útvar.

Meehailove hodnotenie:
Poznáte ten vtip, kde riaditeľa blázinca pri inšpekcii začne naháňať jeden z pacientov s nožom v ruke a po dlhom naháňaní zaženie riaditeľa do kúta? Riaditeľ je vystrašený a lúči sa so životom, keď mu v tom blázon podá nôž a vraví: „Tu máš, teraz ty mňa!“. Táto poviedka je niečo podobné. Hlavnú myšlienku som ocenil až pri druhom čítaní, chybne som pri prvom hľadal hlbšiu myšlienku, zápletku či stupňovanie deja. Ale po prehodnotení musím povedať, že tam veľmi ani nechýbali a zároveň oceňujem dĺžku. Nie je to nič prevratné, ale na to, čo všetko poviedke chýba, funguje veľmi dobre. Názov poviedky je absurdný podobne ako daná myšlienka, ale aspoň to nie je „Milí pán“ (tí, ktorí si ju prečítajú, budú vedieť, o čom hovorím).

Ssyxovo hodnocení:
Nevím jaké prášky Firejs zapíjel domácím čučem, ale očividně mu to před psaním téhle povídky nesedlo. Alespoň to bylo krátké.

Tinino hodnocení:
Bohužel, pokud se v téhle povídce skrývá smysluplná pointa, já ji nepochopila. Nepochopila jsem ani, co to je, natož o čem to je. Povídka je sympatická svou délkou, to je však jen sotva důvodem k dobrému hodnocení. Koncentrace chyb je, vzhledem k rozsahu povídky, až fantastická. Nevěřím, že lze opakovaně psát "milí pán", pokud člověk v životě přečetl víc než jednu knihu. Dysgrafie, dyslexie, dysortografie, v pořádku, to všechno jsou dnes poměrně časté vady, ale pokud jimi autor trpí, tím spíš by měl požádat, aby mu povídku někdo zkontroloval. Povídka mi přišla nemastná neslaná, o ničem, a pokud obsahovala vtip, omlouvám se autorovi, upřímně říkám - nenašla jsem v ní nic.

• 20.12.2016 . . .

Krysy ohlodávají vyschlá těla neúspěšných uprchlíků

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (12) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dnes si rozebereme povídku Krysy od Michala Frolíka. Přestože je námětem zajímavá, získala průměrnou známku 3,8, neboť:

Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 4

A nyní již konkrétnější pohled.
Chekyho hodnocení:
Standardní formát povídky vyprávěné ich-formou je naplněn zajímavým a nevšedním příběhem skupiny lidí na útěku jakousi post-technickou divočinou. Autorovi se dobře povedlo nahodit základní rámec reálií, který zůstává tušený, takže neruší ve vlastním příběhu, a přitom je dostatečně konkrétní, aby si jej mohl čtenář dobře představit. I když, stop - nevšední. Vlastně je to obšlehnutý úvod Falloutu 3. Každopádně zpracovaný výrazně lépe.
Bohužel, syžet je také to poslední, co je povedené.
Je zřetelně vidět, jaká témata autor chtěl zpracovat: napětí mezi členy týmu, sexuální přitažlivost, majetnictví, zrada, naděje, napětí, akce, strach. Rozsah osmi stran by naprosto stačil, ale muselo by to být napsáno lépe.
Začnu vykreslením postav, které je špatné. Hrdinové jsou nahozeni jak podle šablony pro klasické RPG, což by nemuselo být špatné, kdyby se následně autor těchto šablon držel. Takže tady je mužatka Valkýra, která má páru jako nákladní automobil, ale také pěkný zadek a určitě by vypadala sexy, ustrojena coby rozverná školačka. Chcete si tohle představovat? Já třeba snad ani ne. Navíc ty šablony nejsou k ničemu použity. Geniální superkoumák nic nevykoumákuje, namakaný supersvaloun svou silou nic nevyřeší, ztepilá sexbomba je taky jen do počtu. Zajímavější kamarády má i Alois Nebel. Motivaci hrdinů je věnován jeden kratičký odstavec. Tady se měl autor zastavit a ujasnit si, co vlastně chce, jestli rozepsat, o co postavám jde a vypilovat jejich charaktery, anebo z nich udělal víceméně zaměnitelné postavy sloužící jen za kanonnenfutter a veškeré pozadí shrnout hned v úvodní větě ve stylu "Nikdo z nás už zpátky nemůže, zbývá jenom cesta kupředu." Takhle, na půli cesty, sice již popisy charakterů zdržují tempo příběhu, ale přitom nestačí k dostatečnému prokreslení.
Stejně zbytečné, jako postavy, jsou i popisy podružností. Proč čtenář potřebuje vědět, že příšeru, na kterou výprava narazila, hlavní hrdina kdysi viděl v nějakém časopise a že se jmenuje Hydra? Znamená to, že se v horních patrech vaultu usídlila dcera Týfóna a Echidny? Nebo to má naznačit, že je tahle bestie pěkný nezmar? A co ten časopis? Byl snad hlavní hrdina vypovězen z vaultu za pokoutné čtení Měsíčníku řecké mytologie? Proč to tam je? Proč má hrdina pistoli, kterou nikdy nepoužije, jenom ji ztratí? A naopak, kde vzal na konci ty černé brýle a proč je sebou měl, respektive, jak věděl, že je bude potřebovat? Koukal se na instruktážní videa Vault-Tecu? Číslování pater má dvě roviny, písemnou a číselnou. Chvíli mi trvalo pochopit, že tomu tak je, ale toto nebylo nikde dál použito. Nebylo by lepší mít tam prostě jenom čísla? Vlastně to asi není důležité, jenom to zdržuje, díky čemuž tam, kde mělo být napětí, strach, akce, střeva, krev a úsečné hlášky koridorové vyvražďovačky, nalezl jsem toliko prostoje a nějaký ten femdom.
No a pak tady ještě máme neobratné formulace. Hned ve druhé větě se hrdina "chytl za (Thébeho) ruku", což vypadá, jako by tam ta ruka neživě povlávala a hrdina jí využil obdobně, jako příčky žebříku nebo kořenu, rozhodně ne, jako kdyby se měl chytit za ruku. O kousek dále si Talona "narovnala prsa". Co si mám pod tím představit? Opravdu si přerovnala ňadra v košících podprsenky,
anebo se narovnala a vypnula hruď, anebo... co? Pár dalších postřehů: Jestliže "podlaha byla z kovu", patrně byla "kovová". Pokud někdo "negativně zakývá" hlavou, je buďto Bulhar, anebo jí zavrtěl. Útvar "ale aniž se cokoliv stalo" je vyloženě špatný. Crooksovo koktání má vážné problémy v oblasti výpustek, čárek a mezer. V patře A-8 se nachází 4 věty, z toho 2 praví, že tam nebyl "problém se skrýt", což je nadbytečné, a navíc ta čtvrtá věta praví, že se tam hrdinové vůbec neskrývali, ale jen se proplížili dál. O kousek dál hlavní hrdina leze tmavou šachtou a raději se nedívá pod sebe. Proč? Copak by viděl něco víc, než tmu tmovatou? Jednou jsem si to zkusil a závrať jsem neměl, spíš pokušení ulevit rukám a do té pohodlné tmy se posadit.
A to by za mě asi stačilo. Povídka mohla být psychologickým thrillerem, anebo zběsilou vyvražďovačkou, není však ani jedním. Odnesl jsem si z ní pocit, že se hrozně táhne a že hlavní hrdina je posera, který se nechává opakovaně mlátit ženskou.
Samotný námět se mi líbil, ale řemeslo není odvedeno dostatečně dobře. Možná bychom si měli pohovořit o tom, nakolik je etické, aby soutěžícím bylo dovoleno povídky v jednom ročníku nevyhovující přepracovat a zaslat do ročníku dalšího, protože tahle věc by si to možná i zasloužila.

Meehailove hodnotenie:
Poviedka by mala stáť, no namiesto toho padá na zle vykreslených postavách a ich vzťahoch, pričom je vidieť, že práve to bol autorov úmysel. Škoda, že sa mu to nepodarilo.
„Génius“ Crooks sa pýta stupídne otázky a jedinou zárukou geniality je len slovo rozprávača. Máme tu dve ženy, jedna je rozprávačom (až dokonca autorom) stavaná do pozície bábiky so všetkým, čo k tomu patrí, ešte viac ma však iritovala druhá ženská postava, ktorá sa zjavne nedokáže kontrolovať a neuvedomuje si, v akej situácii sa nachádza. Bolo by oveľa zaujímavejšie sledovať napätie medzi ľuďmi, ktorí sa neznášajú, ale musia spolu spolupracovať, ako opakovane čítať o tom, ako pri prechádzaní čudesným komplexom zamorenom predátormi dochádza k neustálym fyzickým napadnutiam. Nedáva to zmysel. Rovnako ako vzhľadom na vyústenie deja nedáva zmysel, konanie vodcu Thébého v polovici poviedky, ktoré zjavne slúžilo na to, aby Thébé na chvíľu zmizol zo scény a Valkýra mohla opakovane mlátiť hlavného hrdinu.
Samotné zasadenie poviedky je bez bližšieho vysvetlenia a celý komplex pôsobí čudne. A keď je treba, tak nie je problém hrdinom pripraviť alternatívnu cestu v podobe výťahovej šachty, ktorá na iných poschodiach chýba. Šachta jednoducho vhodne začína na poschodí, kde majú postavy problém, a potom zrazu končí a ide sa ďalej tradičným spôsobom. Históriu a motiváciu postáv autor sem-tam trocha okato odhaľuje, bohužiaľ na miestach, kde je už zbytočná. Pozitívom je, že nás aspoň hlavný hrdina nezaťažuje svojou históriou a zostáva tak trocha záhadou. Autor relatívne dobre zvládol koniec, ktorý síce nie je nijak originálny, ale dáva za poviedkou dôstojnú bodku (vzhľadom na minuloročnú epidémiu poviedok bez konca).
Poviedka mala (a asi chcela) byť postavená na interakcii postáv v stresovej situácii, no v tomto zlyhala.

Ssyxovo hodnocení:
Povídku totálně shodilo nelogické/stupidní chování postav a nezvládnuté vyprávění děje. Věc, která měla našlápnuto na stalkerovský thriler končí jako špatně napsaný výřez z většího celku.

Vikyino hodnocení:
Špatné, hodně špatné. Strašný jazyk, z něj vyplývající nelogičnosti textu. Nezajímavé a ne-uvěřitelné vykreslení postav, příběh jsem nepochopila - proč tam šli, kam vlastně šli, jak se dostali ven?; češtin celkem úpí, i když mohlo být i hůř.

Tinino hodnocení:
Povídka, která mě vzhledem ke svému námětu měla zaujmout, protože tohle téma mě baví. A napsat, že mě povídka nebavila, by nebylo upřímné. Nicméně napsat, že je povídka dobrá, taky ne. Nesnáším formulaci "nevypsaný autor", protože je možné, že autor téhle povídky toho napsal desetkrát víc, než jsme napsali my všichni dohromady, ale nevypsanost z toho přímo čiší. Spousta formulací je podivná a neobratná (narovnat prsa, negativně zakývat hlavou atd.), podivné a neobratné jsou i akční popisy (všichni padají, dělají kotouly, uskakují, odstrkují se, ale přitom si vůbec nedokážu představit, co se v tu chvíli vlastně děje). Někdy mám pocit, že úplně nechápu, co vlastně čtu, např. když autor píše "Všichni tři jsme vyrazili sprintem, ale Thébé, Grizzly i Crooks se nám ztratili v chodbách.", mám za to, že je Crooks už dávno mrtvý. Hlavní slabinou povídky je ale naprosto nezvládnutá psychologie postav. Chápu, jak by povídka měla vypadat, a že by mezi postavami mělo docházet ke konfliktům, vinou jejich rozdílných povah, reakcí na stres, minulosti i současných úmyslů. Ale konflikty mezi nimi nefungují. Pokud je potřeba, aby někdo někoho napadl, napadne ho, aniž by k tomu měl logický důvod. Proč Valkýra neustále útočí na hlavního hrdinu? Je to nesmyslné a v jejich momentální situaci jen hloupé a nebezpečné. Povídka o partě velmi rozdílných lidí, nebezpečí číhajícím všude kolem, boji o přežití atd. má potenciál zaujmout. Proto je škoda, že ji sráží nezvládnuté psaní, hloupé chování postav, nefungující intriky (děj zpomalují i zbytečné zmínky o jejich minulosti, které ve výsledku nemají na nic vliv). Pokud by se autor nad jednáním postav zamyslel a povídku přepracoval (+ zkrátil) mohl by se z ní stát velmi slušný survival horor.

• 19.12.2016 . . .

Supi již krouží nad zdechlinou

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Pisatel Dretnoth je v naší soutěži známý pojem. V roce 2014 se umístil na předposledním místě druhého kola s povídkou Rituálny tanec za dobrú úrodu, v roce 2015 tuto pozici obhájil s krátkým skečem Autobusová zastávka. Letos však pohořel a jeho povídka s jednoduchým jménem Bob si vysloužila průměrnou známku 4,0.

Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 5

Chekyho hodnocení:
Kdyby se dalo do richtiku formátování, bylo by to krátké. Je to tak krátké, že je to ještě zábavné. O nic tam nejde, je to krátký veselý skeč jako ze Šerifa ze Shady Sands. Přitom žádná velká křeč. Zkrátka, líbí se mi atmosféra, jakou to navozuje.
Nelíbí se mi hromada chyb. Gramatika jde ve psí, slova jsou v podivných tvarech, některé věty začínají nějak a končí jinak, styl je neučesaný, což u takové jednoaktovky dost vadí. Mít to vybroušenou formu, dal bych tomu solidní dvojku.

Meehailovo hodnotenie:
Celé zle. Nulový príbeh s nudnou pointou na konci. Poviedke nepomohlo ani to, že som v posledných dňoch zhodou okolností veľa počúval Morriconeho. Toľko k obsahu.
Čo sa týka kvality písania, mal som miestami pocit, že to bolo napísané v inom jazyku a potom preložené pomocou Google Translate. A potom ešte raz prepísané na mobile so zapnutými návrhmi slov („ošívalo sa klikanie kohútikov“). Za celý život som nepoužil toľko prechodníkov ako autor dokázal natlačiť do celej poviedky. Chyby, hrúbky, pády, slová a výrazy, ktoré sa len podobajú existujúcim slovenským výrazom. Ešte aj tie citoslovcia výstrelov znejú akoby niekto strieľal z pištole na marmeládu (Blam!). Nehodnotím najhoršou známkou, pretože som na začiatku nebol celkom úprimný, nebolo všetko zlé. Nápad prestrelky so spaghetti westernovou živou hudbou z rúk šerifa a čakanie na odbitie nefunkčných hodín je skvelá myšlienka. Nabudúce poprosím lepšie napísané a bez supov.

Tinino hodnocení:
Nejvíce mě na této povídce zaujal jazyk, bohužel ale ne v dobrém slova smyslu. Slovenčinu si hodnotit netroufám, ale povídka dle mého obsahuje takové množství čárek, že by mohla podělit všechny ostatní účastníky, kteří se letos rozhodli interpunkci omezit, a ještě by jí zbylo. Spousta vět mi nedává smysl, ať se snažím do slovenského jazyka přepnout sebevíc, např.: "Dvaja opilci to prehnali v argumentovaní prejsť od slov k pästiam vyvolajúc hurhaj až boli vyhodený na ulicu.", nebo "Opito sa knísali na všetky strany, precvičujúc si nervózne zbrane len pár centimetrov od svojich zavesených zbraní. " atd., podobných obsahuje povídka, která je jinak poměrně krátkého rozsahu, spoustu. Námět westernové přestřelky není špatný, humorné, komiksovo-filmové pojetí je zajímavý nápad. Ale napsáno je to nedobře, bohužel. A především, nebavilo mě to číst.

Ssyxovo hodnocení:
Celkem veselá postapo-westernová scénka, naštěstí krátká. Zabito divnými slovními obraty a nucenou "komiksovostí". Na brahminí Vemeno to ale bohužel nemá.

Když se podíváte na hodnocení z minulých let, zjistíte, že velká část výtek se opakuje. Jak v roce 2014 řekl návštěvník Raider: "Zdá sa, že niektorým autorom ich vlastná poviedka nestojí ani za to, aby si ju po dokončení raz prečítali a opravili aspoň tie najväčšie chyby :-\"
Dretnoth očividně má schopnost vidět ve své fantazii příběhy, které možná nejsou nijak světoborné, avšak mají pointu a lehký vtip. To není samozřejmé. Takové příběhy nesahají po palmě vítězství, ale je příjemné je číst. Opakovaně však žehrá na úroveň jazyka a letos to jeho povídku vyloženě sestřelilo.
Bohužel, jak uvidíme v příštích dnech, není zdaleka jediný.

• 17.12.2016 . . .

Zánik Evropy

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (0) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

(...) projevovaly se (...) neklamné známky, že experimentu se "sjednocenou Evropou" je odzvoněno. Vzniklým ekonomickým úpadkem těchto zemí byla stržena pracně vybudovaná fasáda a odhalena nemohoucnost snah o jednotu.
O tom, jak by mohl vypadat svět, kdyby se výše citovaná slova novinového článku naplnila, vypráví povídka Europie autora Václava Kulovaného. V soutěži obdržela průměrnou známku 4,0.

Cheky: 4
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 4

Meehailovo hodnocení:
Europie je poviedka, ktorá zabudla, že chcela byť iba poviedkou. Udalosť, ktorú opisuje opisuje, je možno z hľadiska udalostí v danej vízii sveta dôležitá, ale akoby na to sám autor zabudol a v posledných troch odstavcoch ju necháva napospas osudu a radšej sa rozhodne vyrozprávať, ako to bolo ďalej. Popravde sú dej poviedky, postavy aj jej kvalita všedné, takže aj keby sa autor udržal na uzde a dokončil, čo začal, tak by to moje hodnotenie nijak nezlepšilo. Štýl písania je nemastný-neslaný a žiaden vzťah som si k hlavnej postave ani jej úsiliu nevytvoril. Na druhej strane som si však všimol isté viaznutie pri niekoľkých prechodoch medzi odstavcami, ktoré na seba príliš dobre nenadväzovali a prerušovali čítanie.

Ssyxovo hodnocení:
Nevím, odpad to není, ale přecijen mě příběh nijak zvlášť nezaujal. Mezi druhým a třetím čtením jsem úspěšně zapoměl většinu povídky a opět mě překvapilo, kolik chyb z autorovy nepozornosti tam je. Mohlo by to být menší epizodkou z většího díla.

Tínino hodnocení:
Povídka obsahuje zbytečné chyby, nejen pravopisné, ale i z nepozornosti (uvozovky navíc apod.) - znovu, ostatně snad jako každý rok, apeluji na autory, aby si po sobě povídky přečetli, a pokud není čeština jejich silnou stránkou, ale mají toho tolik co říct, ať si seženou betareadera. Některé povídky vyloženě sráží sami autoři, kteří halí často zajímavý obsah do šíleného formálního hávu. To je případ i Europie. Velmi jí škodí i opakované přerušování aktivního děje pasivními vysvětlivkami, pro mě je to její hlavní negativum, zpomaluje tempo, vytrhává čtenáře z příběhu, nudí. Autor zasadil do obrovského, možná dobře promyšleného světa jeden mikropříběh, který vlastně ani "není o něčem", ale kterým se snaží říct všechno - mezi řečí popisuje, co se světu stalo kdysi, i jaká je aktuální politická situace. Povídka nekončí vyvrcholením ústředního mikropříběhu, ale popisem toho, jak to dopadne se světem. Je toho zkrátka moc. Nápad není špatný, mám pocit, že autor nad svým PA světem uvažoval a promýšlel si ho, ale celé to připomíná spíš referát o románu, než povídku, která by mohla obstát samostatně. Něco delšího, nebo lépe zasazeného do autorova světa (a ideálně dobře vypointovaného), bych si přečetla ráda.

Vikyino hodnocení:
Možná jako prolog, ale jako samostatná povídka nezaujalo. Akce sice je, ale tak nějak se táhne odnikud nikam. Nezajímavě a chybovatě napsané.

(Mimochodem, citovaná noticka vyšla v magazínu Květy 13. 3. 1975 na 13. straně, což dokládá, že prorokování rozpadu evropského společenství je tak staré, jako společenstvo samotné.)

• 16.12.2016 . . .

Klub prvních padlých

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (7) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Dobrá zpráva letošního ročníku Brahmíního vemene je, že nejsou žádné vyložené hrůzy, u kterých by se rozhodčí domáhali rozšíření známkové stupnice na 6. - 7. stupeň. To ovšem také znamená, že scházejí i vyložené "aaa, vrtulník, né" perly. A, bohužel, někdo poslední být musí a tím posledním je letos Pervitinový klub s průměrnou známkou 4,6.
Jednotlivé známky byly následující:

Cheky: Apokalypsa, 5
Meehail: 3
Ssyx: 5
Tína: 5
Viky: Odpad, nevyhovuje zadání, není ani apo ani postapo

Chekyho hodnocení:
Díky benevolentnímu vymezení žánru se ve Vemeni neobjevují jenom klasická postapácká témata, ale také různé drobné dystopie a nihilistické perverze. Jednoduše řečeno, u nás má šanci se uchytit i povídka, která je o špatných věcech - pokud je napsaná dobře. Pervitinový klub je napsán špatně.
Především v první části povídky se mi neustále na mysl vtírala otázka, zdali jde vůbec o fikci a jestli spíš není celé dílko voláním autora o pomoc. Pak jsem si pro klid své duše řekl, že ne, protože celá feťácká linie vypadá hrozně knižně a na rozdíl od bandy, kterou potkávám na dětském hřišti před panelákem já, je tam podivuhodně málo sexu.
Mám tři zásadní výtky:
1) Hlavní hrdinka je vrcholně nesympatická. Připomnělo mi to, jak jsem si kdysi četl o Olze Hepnarové, říkal jsem si, že to byla společnosti šikanovaná hrdinka dohnaná do extrému a pak jsem zjistil, že to byla prostě jenom obyčejná kráva. Tak tady je to stejné. Pravda, scházejí jí rodiče: Otec je slaboch a zoufalá matka sama potřebuje pomoc; nicméně od určité chvíle si už člověk může za své potíže sám a tato mez zde byla překročena, nejpozději, když odmítla pomoc hodného policisty.
2) Fantastický motiv s převtěleným děckem je zbytečný. Sám o sobě ruší a navíc není nijak využit. Byl by zajímavý, kdyby byl podán detektivně, to znamená, že by hrdinka zjišťovala, co je děcko zač, na pozadí svých aférek s fetem. Jenže tady je to obráceně.
3) Silně hapruje realita. Dvouleté děcko ze sebe chrlí strukturované proslovy a nikomu to nepřijde divné. Rána na ruce začne hnít hrozně rychle, navíc při popisovaném rozsahu by hrdinka patrně nemyslela na nic jiného, než na tu bolest. Pytlíky plné drog jsou zajímavé a nechápu, proč si hrdinka a její parťák nevzali víc, než jen pět gramů od každého. Proč ne třeba šest? Nebo dvacet? Nebo půl kila? Fráze "Těmi se sídliště jen hemží" snad není z žádného reálného televizního vysílání.
Scéna s uřezáním si ruky je už zcela mimo a patří spíš k fantaziím na tripu. Pokud by sepse byla tak akutní, že by hrozila smrt před příjezdem sanitky, pak už by žádná amputace nepomohla. Každopádně, uřezat nožem končetinu je opravdu velmi, velmi obtížné.
Bez jedné ruky se na nemocničním vozíku jezdí celkem blbě.
Nic takového jako "úřední tajemství" neexistuje.
No. Stačilo by. Toto jsou hlavní výtky, dále ještě zmíním špatnou úroveň jazyka. Znám i horší případy, nicméně i zde je mnoho co zlepšovat.
Jo - a jmenuje se to Pervitinový klub, přitom tam jedou v heráku.
Nebavilo mě to, potřetí už to opravdu číst nechci. Jako spisovatel se autor má ještě co učit, byť, jak říkám, není to nejhorší. Jako oběť domácí tyranie by se autor měl obrátit na Odbor sociálně právní ochrany dětí, od toho tady je.

Meehailovo hodnocení:
Poviedka predstavuje viac príbeh osobnej apokalypsy než skutočnú postapo poviedku. Vlastne by asi v tejto súťaži ani nemala byť, tento príbeh by sa mohol odohrávať práve teraz na hociktorom sídlisku každého väčšieho mesta. Napriek tomu má poviedka pochmúrnejšiu atmosféru než väčšina ostatných, čo je dobre (a dosť smutné pre ostatné poviedky, ktorým chýbala). Príbeh, od začiatku do konca príliš utiahnutý za vlasy, vykresľuje deprimujúcu víziu sveta, kde sú deti ponechané samy sebe v nevšímavom svete. A nejde len o to, ide aj o absolútne nepochopenie medzi rodičmi a dieťaťom, sestrami a vlastne väčšinou postáv. Nikto sa veľmi nestará ani len sám o seba, nie to ešte o 13-ročné dievča, ktoré zjavne nevie, čo je v živote správne. Aj keď to, že použiť špinavú striekačku asi nebude dobrý nápad, by vedieť mohla.
Poviedku však zráža mnoho ďalších vecí. Napríklad nadprirodzený prvok v podobe synovca hlavnej postavy. Je nepotrebný a rušivý, je lacný. Nepomáha ani neuveriteľnosť niektorých udalostí (vznik závislosti prakticky zo dňa na deň, z dievčaťa sa na konci stáva osoba s poriadne nízkym prahom bolesti) a v neposlednom rade štýl písania. Ten nie je zlý, poviedka sa mi čítala dobre, ale autor si na seba vzal priveľké sústo napísať poviedku z pohľadu 13-ročného dievčaťa. Takýto rozprávač si vyžaduje veľa zručnosti, ak má pôsobiť dôveryhodne, a toto nie je ten prípad.

Ssyxovo hodnocení:
Ne! Nelíbí se mi to a ať autora sežere divné dítě. Pisatel se úplně minul tématem a toto měl poslat do emo-verze bravíčka.

Tínino hodnocení:
Tuto možná povídku, možná zápis z deníku autora nelze hodnotit kladně. Je psaná špatně a jediné, co na ní připomíná "fantastično", jsou nereálné postavy, nereálná zápletka a nereálné projevy (např. "Seděl v kaluži Eviny krve, její bezvládné tělíčko mu chladlo v náručí a jeho vlasy za tři minuty zešedivěli stejně jako za deset let. Byl to její otec, plakal a ječel.", nebo novinový článek ve znění „Dva mladí lidé, Eva Nováková (+10) A Milan Slažovský (+20) byli nalezeni mrtvý, na sídlištním hřišti v okolí Prahy 6. Pravděpodobně šlo o předávkování tvrdými drogami, těmi se sídliště jen hemží. Více ale prokáže pitva.“ - působí to na mě nejen tak, že autor zkouší psát možná podruhé v životě, ale že současně píše o věcech, o kterých toho ví jen málo; netuším, co čte za noviny, ale takhle snad nepíše ani Blesk). Povídka je podivná, bohužel ne tím správným způsobem, depresivní, špinavá a temná - opět ale "tak nějak špatně". Není fantastická, krom prvku odčinění minulého hříchu v současném životě, který je však upozaděn. Obsahuje množství nelogičností, jako je řezání ruky kuchyňským nožem, dvouleté (byť převtělené) dítě, jehož verbální projevy jsou v rámci postav na nejvyšší úrovni, aniž by to někoho překvapovalo, překotný vývoj závislosti hlavní hrdinky, která přijede do Prahy / pohádá se s matkou / potká před domem feťáky / píchne si drogu "špinavou stříkačkou plnou cizí krve" / stane se troskou. Po prvních pár větách jsem doufala, že se bude jednat o nadsázku, ale povídka se bere moc vážně, aniž by dávala smysl. Hrdinka je sebedestruktivní, depresivní a sobecká hlupačka plná klišé, např. je podle svých slov introvertkou, ale v těle obletované "královny" školy, její matka je zlá velmi jednoduchým, až dětinským způsobem (který ve mně vzbuzuje dojem, že se autor potřeboval svěřit se svými rodinnými problémy a všechno ostatní v povídce je vata, která jí má jen dodat dramatičnosti). Někdo, kdo páchá sebevraždu se slovy "Letím vstříc silnici, sbohem mami, sbohem heráčku", ve mně sympatie vzbudit nedokázal, při čtení mě hrdinka spíš otravovala a nutila ptát se sebe sama, proč by mě mělo bavit povídku číst. Nevím, co se autor pokoušel sdělit, a nemyslím, že je to chyba mě jako čtenáře. Z drogové zápletky mi bylo jen smutno a jaksi špinavo. Jazyk povídky je horší, jak po stránce pravopisné, tak po stránce stylistické.

• 2.12.2016 . . .

Jak to vypadá s Brahmíním vemenem?

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (10) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Na pohmat trochu tvrdé, na poslech dunivé, na pohled zarudlé, na olíznutí... hmhmhm... mno, v čem se to válelo? Ale co, však oni to v tom salámu stejně nepoznaj'.

Nuže, a nyní k naší literární soutěži. Autoři posílali povídky na poslední chvíli, i po ní, když jsem dal ještě pár dní čas do tvrdého deadlinu, tak jej využili, a pak i překročili a já jsem takový benevolentní pravdoláskář, že jsem jim to povolil. Nakonec dorazilo 21 děl (to jsou tři baterie po sedmi). Jeden autor zaslal tři povídky, jedna povídka byla napsána dvěma autory. Věk, pohlaví, vyznání, národnost... jsem nezjišťoval. Pár autorů jsou staré firmy, pár autorů vidím prvně a jen tak od pohledu a velmi osobně si myslím, že rozložení kvality je mezi oběma skupinami rovnoměrné. Což je dobře.

Já jsem již všechny povídky přečetl a mám celkem jasno alespoň v prvním kole, co bych chtěl vidět ve druhém, a co bych raději nechtěl vidět vůbec, aby tak řekl. Bohužel jsem podcenil ostatní sudí, respektive náročnost jejich zaměstnání před Vánoci. A naše dvě maminky, které by teoreticky mohly mít nějaký volný čas (he, he... ehm) zase pro změnu ochořely a nemají mnoho pochopení pro hodnocení. Zdá se mi, že celý prosinec je takový nějaký šílený měsíc, ačkoliv by člověk čekal, že po svatém Martinu se všechno uklidní a nastanou ony pověstné a plodné dlouhé zimní večery (v opozici k vlahým letním nocím plodné hlavně po literární stránce). Nu, co se dá dělat, snad jenom poprosit vás o trochu té trpělivosti.

Využiji této přestávky, abych vám trochu představil hodnotitele:

Dawen je naprosto normální člověk, který normálně čte normální věci. Jako takový je v týmu naprosto unikátní. letos to bohužel vypadá, že jej práce před Vánocemi ze svých spárů nepustí.

Cheky má zálibu ve fantastice 80. let, naopak současné trendy mu unikají.

Meehail je nováček v hodnotícím týmu. Loni jsem si jej vyzkoušel a myslím, že dokáže dobře ohodnotit povídky pomalé, stavící na poetice a dlouze budovaném příběhu. Navíc se vyzná ve slovenčine.

Ssyx oblibuje naopak rychlejší a jednodušší formy, nejlépe, když tam je nějaký humorný overkill.

Tína se vyzná v současné fantastice a také ve filmech a průběžně vyhrává ostatní literární soutěže, takže poskytne srovnání i z tohoto úhlu.

Viky je technokrat, kterého nedojmou plané tlachy. Vyžaduje, aby povídka fungovala na sto procent. Statistika odhalila, že ji autoři vnímají jako nejtvrdšího hodnotícího, ačkoliv ve skutečnosti je nejhodnější. Nebo aspoň bývala.

Takže toto jsme my a doufám, že již brzy začneme ukazovat čtenářům, jací jste vy, autoři.

• 1.11.2016 . . .

Uzávěrka literární soutěže

Autor: Chekotay | Komentuj novinku (28) | Tagy: Brahmíní vemeno | Sdílet na Facebooku

Vážené návštěvnice, vážení návštěvníci, milí přátelé, přítulné přítelkyně, tisíce spojenců v ilegalitě. V těchto dnech oslavujeme výročí vydání Falloutu (Devatenácté! Počítám to správně? Panebože!) a oslavujeme ho nezřízeným chlastem, konzumací spousty psychotropních látek a divokým, nespoutaným, zuřivým, živočišným, celonočním, až do bílého rána trvajícím besedováním o Bohu.

Teda aspoň někteří z nás. Jak jsem slyšel. Já osobně byl posledních pár dní značně vytížen pracovně, takže se omlouvám všem, kteří poslali svá díla s předstihem a pak dlouhé dny trnuli, jestli došlo.

Popravdě, bylo vás takových jen pár. Většina poslala svá díla až na samém sklonku termínu, mnozí až po něm a jsou i tací, kteří mi napsali, že to poslali, ale ještě neposlali. I to se stává a já nejsem pes a tohle není žádná Zlatá palma, abych bazíroval na totálně přesném termínu. Jsme druhořadá soutěž v podřadném literárním oboru a na téma, které bylo cool tak možná někdy před ruskou invazí do Gruzie, takže trocha laxnosti se snad snese.

Takže pokud jste poslali své dílo a přitom ho nevidíte v následujícím seznamu, něco je špatně. V takovém případě mě kontaktujte, buďto na e-mail (chekotay@seznam.cz), nebo tady v komentářích, nebo na fóru. Kde se, mimochodem, odehrává každý rok celkem zajímavá diskuse. Na opravu dávám čas do pátku 4. XI. To už je opravdu "tvrdý deadline".

Bob

Deník

Europie

Chilli sin carne

Internet

Krysa na ostrově

Krysy

Ledově krvavé

Memoáry pohraničníka

Pervitínový klub

Polévková lžíce v kelímku od jogurtu

Poslední den na zemi

Posledný prstoklad

Rapid Fire

Sběrná obrazovka Kanálu Spásy

Soumrak noci

Svetlo na začiatku tunela

Tuhé vepřové

Zatím tedy 18 povídek od 16 autorů. Je vidět, že témata se točí kolem vzpomínání (Deník a Memoáry), kolem krys a kolem jídla. To jsem zvědav, jestli budou i nějaké lesby na motorkách.
Co se bude dít dále? Vrhneme se na čtení a do konce měsíce si povídky přečteme a zhodnotíme v rámci prvního kola. To má především vyřadit věci, které jsou vyloženě špatné, mají zásadní chyby, nebo jsou tak ploché a nevýrazné, že jejich čtení nepřináší žádnou potěchu. Obvykle je také již v prvním kole zřetelný "peleton" povídek, které jsou výrazně lepší než ostatní a z nichž nejspíše vzejde vítěz. Nu, uvidíme.

V tuhle chvíli je podstatné, jestli máte rádi dubstep, nebo metal.

... ARCHIV ...

Vault šílené brahmíny vytvářejí a spravují vaultmasteři JaW, Ratman, chekotay a smejki za přispění návštěvníků.
© JaW & Ratman & petruschka & Chekotay & Jay Kowalski & Daemon & Harley & Ještěr & Deimos & smejki 2001-2077
V grafickém zpracování jsou použity materiály z her: Fallout, Fallout 2 a Fallout Tactics © Interplay, Fallout 3 © Bethesda,
Přebírání materiálů z těchto stránek bez souhlasu autora je výslovně zakázáno
a trestáno celoživotně se vracejícími záchvaty úzkosti a provinilosti!


	.. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. contact us .. irc channel .. kniha hostí .. fórum .. archiv..

Fallout: New Vegas

FOnline

Fallout

Fallout 2

Fallout Tactics

Společné

Fallout projekty

Příbuzné hry

Hry naživo

Soutěže

Zábava

Různé