Chekotay, 2016-12-19 23:52:20,
Krysy ohlodávají vyschlá těla neúspěšných uprchlíků
Dnes si rozebereme povídku Krysy od Michala Frolíka. Přestože je námětem zajímavá, získala průměrnou známku 3,8, neboť:
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 4
Tína: 4
Viky: 4
A nyní již konkrétnější pohled.
Chekyho hodnocení:
Standardní formát povídky vyprávěné ich-formou je naplněn zajímavým a nevšedním příběhem skupiny lidí na útěku jakousi post-technickou divočinou. Autorovi se dobře povedlo nahodit základní rámec reálií, který zůstává tušený, takže neruší ve vlastním příběhu, a přitom je dostatečně konkrétní, aby si jej mohl čtenář dobře představit. I když, stop - nevšední. Vlastně je to obšlehnutý úvod Falloutu 3. Každopádně zpracovaný výrazně lépe.
Bohužel, syžet je také to poslední, co je povedené.
Je zřetelně vidět, jaká témata autor chtěl zpracovat: napětí mezi členy týmu, sexuální přitažlivost, majetnictví, zrada, naděje, napětí, akce, strach. Rozsah osmi stran by naprosto stačil, ale muselo by to být napsáno lépe.
Začnu vykreslením postav, které je špatné. Hrdinové jsou nahozeni jak podle šablony pro klasické RPG, což by nemuselo být špatné, kdyby se následně autor těchto šablon držel. Takže tady je mužatka Valkýra, která má páru jako nákladní automobil, ale také pěkný zadek a určitě by vypadala sexy, ustrojena coby rozverná školačka. Chcete si tohle představovat? Já třeba snad ani ne. Navíc ty šablony nejsou k ničemu použity. Geniální superkoumák nic nevykoumákuje, namakaný supersvaloun svou silou nic nevyřeší, ztepilá sexbomba je taky jen do počtu. Zajímavější kamarády má i Alois Nebel. Motivaci hrdinů je věnován jeden kratičký odstavec. Tady se měl autor zastavit a ujasnit si, co vlastně chce, jestli rozepsat, o co postavám jde a vypilovat jejich charaktery, anebo z nich udělal víceméně zaměnitelné postavy sloužící jen za kanonnenfutter a veškeré pozadí shrnout hned v úvodní větě ve stylu "Nikdo z nás už zpátky nemůže, zbývá jenom cesta kupředu." Takhle, na půli cesty, sice již popisy charakterů zdržují tempo příběhu, ale přitom nestačí k dostatečnému prokreslení.
Stejně zbytečné, jako postavy, jsou i popisy podružností. Proč čtenář potřebuje vědět, že příšeru, na kterou výprava narazila, hlavní hrdina kdysi viděl v nějakém časopise a že se jmenuje Hydra? Znamená to, že se v horních patrech vaultu usídlila dcera Týfóna a Echidny? Nebo to má naznačit, že je tahle bestie pěkný nezmar? A co ten časopis? Byl snad hlavní hrdina vypovězen z vaultu za pokoutné čtení Měsíčníku řecké mytologie? Proč to tam je? Proč má hrdina pistoli, kterou nikdy nepoužije, jenom ji ztratí? A naopak, kde vzal na konci ty černé brýle a proč je sebou měl, respektive, jak věděl, že je bude potřebovat? Koukal se na instruktážní videa Vault-Tecu? Číslování pater má dvě roviny, písemnou a číselnou. Chvíli mi trvalo pochopit, že tomu tak je, ale toto nebylo nikde dál použito. Nebylo by lepší mít tam prostě jenom čísla? Vlastně to asi není důležité, jenom to zdržuje, díky čemuž tam, kde mělo být napětí, strach, akce, střeva, krev a úsečné hlášky koridorové vyvražďovačky, nalezl jsem toliko prostoje a nějaký ten femdom.
No a pak tady ještě máme neobratné formulace. Hned ve druhé větě se hrdina "chytl za (Thébeho) ruku", což vypadá, jako by tam ta ruka neživě povlávala a hrdina jí využil obdobně, jako příčky žebříku nebo kořenu, rozhodně ne, jako kdyby se měl chytit za ruku. O kousek dále si Talona "narovnala prsa". Co si mám pod tím představit? Opravdu si přerovnala ňadra v košících podprsenky,
anebo se narovnala a vypnula hruď, anebo... co? Pár dalších postřehů: Jestliže "podlaha byla z kovu", patrně byla "kovová". Pokud někdo "negativně zakývá" hlavou, je buďto Bulhar, anebo jí zavrtěl. Útvar "ale aniž se cokoliv stalo" je vyloženě špatný. Crooksovo koktání má vážné problémy v oblasti výpustek, čárek a mezer. V patře A-8 se nachází 4 věty, z toho 2 praví, že tam nebyl "problém se skrýt", což je nadbytečné, a navíc ta čtvrtá věta praví, že se tam hrdinové vůbec neskrývali, ale jen se proplížili dál. O kousek dál hlavní hrdina leze tmavou šachtou a raději se nedívá pod sebe. Proč? Copak by viděl něco víc, než tmu tmovatou? Jednou jsem si to zkusil a závrať jsem neměl, spíš pokušení ulevit rukám a do té pohodlné tmy se posadit.
A to by za mě asi stačilo. Povídka mohla být psychologickým thrillerem, anebo zběsilou vyvražďovačkou, není však ani jedním. Odnesl jsem si z ní pocit, že se hrozně táhne a že hlavní hrdina je posera, který se nechává opakovaně mlátit ženskou.
Samotný námět se mi líbil, ale řemeslo není odvedeno dostatečně dobře. Možná bychom si měli pohovořit o tom, nakolik je etické, aby soutěžícím bylo dovoleno povídky v jednom ročníku nevyhovující přepracovat a zaslat do ročníku dalšího, protože tahle věc by si to možná i zasloužila.
Meehailove hodnotenie:
Poviedka by mala stáť, no namiesto toho padá na zle vykreslených postavách a ich vzťahoch, pričom je vidieť, že práve to bol autorov úmysel. Škoda, že sa mu to nepodarilo.
„Génius“ Crooks sa pýta stupídne otázky a jedinou zárukou geniality je len slovo rozprávača. Máme tu dve ženy, jedna je rozprávačom (až dokonca autorom) stavaná do pozície bábiky so všetkým, čo k tomu patrí, ešte viac ma však iritovala druhá ženská postava, ktorá sa zjavne nedokáže kontrolovať a neuvedomuje si, v akej situácii sa nachádza. Bolo by oveľa zaujímavejšie sledovať napätie medzi ľuďmi, ktorí sa neznášajú, ale musia spolu spolupracovať, ako opakovane čítať o tom, ako pri prechádzaní čudesným komplexom zamorenom predátormi dochádza k neustálym fyzickým napadnutiam. Nedáva to zmysel. Rovnako ako vzhľadom na vyústenie deja nedáva zmysel, konanie vodcu Thébého v polovici poviedky, ktoré zjavne slúžilo na to, aby Thébé na chvíľu zmizol zo scény a Valkýra mohla opakovane mlátiť hlavného hrdinu.
Samotné zasadenie poviedky je bez bližšieho vysvetlenia a celý komplex pôsobí čudne. A keď je treba, tak nie je problém hrdinom pripraviť alternatívnu cestu v podobe výťahovej šachty, ktorá na iných poschodiach chýba. Šachta jednoducho vhodne začína na poschodí, kde majú postavy problém, a potom zrazu končí a ide sa ďalej tradičným spôsobom. Históriu a motiváciu postáv autor sem-tam trocha okato odhaľuje, bohužiaľ na miestach, kde je už zbytočná. Pozitívom je, že nás aspoň hlavný hrdina nezaťažuje svojou históriou a zostáva tak trocha záhadou. Autor relatívne dobre zvládol koniec, ktorý síce nie je nijak originálny, ale dáva za poviedkou dôstojnú bodku (vzhľadom na minuloročnú epidémiu poviedok bez konca).
Poviedka mala (a asi chcela) byť postavená na interakcii postáv v stresovej situácii, no v tomto zlyhala.
Ssyxovo hodnocení:
Povídku totálně shodilo nelogické/stupidní
chování postav a nezvládnuté vyprávění děje. Věc, která měla našlápnuto
na stalkerovský thriler končí jako špatně napsaný výřez z většího celku.
Vikyino hodnocení:
Špatné, hodně špatné. Strašný jazyk, z něj vyplývající nelogičnosti textu. Nezajímavé a ne-uvěřitelné vykreslení postav, příběh jsem nepochopila - proč tam šli, kam vlastně šli, jak se dostali ven?; češtin celkem úpí, i když mohlo být i hůř.
Tinino hodnocení:
Povídka, která mě vzhledem ke svému námětu měla zaujmout, protože tohle téma mě baví. A napsat, že mě povídka nebavila, by nebylo upřímné. Nicméně napsat, že je povídka dobrá, taky ne. Nesnáším formulaci "nevypsaný autor", protože je možné, že autor téhle povídky toho napsal desetkrát víc, než jsme napsali my všichni dohromady, ale nevypsanost z toho přímo čiší. Spousta formulací je podivná a neobratná (narovnat prsa, negativně zakývat hlavou atd.), podivné a neobratné jsou i akční popisy (všichni padají, dělají kotouly, uskakují, odstrkují se, ale přitom si vůbec nedokážu představit, co se v tu chvíli vlastně děje). Někdy mám pocit, že úplně nechápu, co vlastně čtu, např. když autor píše "Všichni tři jsme vyrazili sprintem, ale Thébé, Grizzly i Crooks se nám ztratili v chodbách.", mám za to, že je Crooks už dávno mrtvý. Hlavní slabinou povídky je ale naprosto nezvládnutá psychologie postav. Chápu, jak by povídka měla vypadat, a že by mezi postavami mělo docházet ke konfliktům, vinou jejich rozdílných povah, reakcí na stres, minulosti i současných úmyslů. Ale konflikty mezi nimi nefungují. Pokud je potřeba, aby někdo někoho napadl, napadne ho, aniž by k tomu měl logický důvod. Proč Valkýra neustále útočí na hlavního hrdinu? Je to nesmyslné a v jejich momentální situaci jen hloupé a nebezpečné. Povídka o partě velmi rozdílných lidí, nebezpečí číhajícím všude kolem, boji o přežití atd. má potenciál zaujmout. Proto je škoda, že ji sráží nezvládnuté psaní, hloupé chování postav, nefungující intriky (děj zpomalují i zbytečné zmínky o jejich minulosti, které ve výsledku nemají na nic vliv). Pokud by se autor nad jednáním postav zamyslel a povídku přepracoval (+ zkrátil) mohl by se z ní stát velmi slušný survival horor.