Chekotay, 2016-12-23 14:54:19,
Poslední den...
...před Štědrým večerem. Pokud David Jiřička doufal, že pod vánočním stromkem najde nějaký ten vavřín vítězů, zklamu jej, neboť se svou povídkou Poslední den na Zemi do druhého kola naší soutěže neprorazil. Není špatná, avšak vysloužila si průměrnou známku jen 3,2.
Cheky: 3
Meehail: 4
Ssyx: 3
Tína: 3
Viky: 3
Chekyho hodnocení:
Prostá úvaha nad koncem světa je začínajícími autory postapa volena poměrně často. Je to jednoduchá forma, na které není mnoho co zkazit a současně umožňuje autorovi introspekci v mezní situaci, takže je přinejmenším pro něj přínosná, i když se její sepsání nepovede. Úvaha principiálně směřuje do hloubky a asi by měla být krátká, aby čtenáře nenudila; historicky se témata, pro něž je úvaha příliš krátkým útvarem, rozváděla v umělých dialozích. Od úvahy neočekávám ostrovtipnou pointu.
Autor se útvaru zhostil dobře, rozsah lehce přes jednu stranu postačil k pokrytí celého popisovaného fenoménu a závěr je odlehčen dialogem. Samotný konec je lehce hořkosladce vtipný a celou úvahu dobře uzavírá. Mně, jakožto protřelému postapákovi, však povídka nepřináší nic nového. Také jsem si touto úvahou prošel, možná i někam napsal, a nechal ji daleko za sebou. Dnes mne již nemá jak oslovit a myslím, že stejně na tom bude většina postapáků, respektive asi všichni, protože nejspíš každého napadlo, jako by to bylo, kdyby "to" teď přišlo. Navíc to zhudebnil Daniel Landa v písni Osmý den chaosu.
Ke gramatice nemám zvláštních výhrad.
Ve věci slohu zmíním možná trochu příliš úsečné věty ve střední pasáži, ačkoliv to byl možná autorův záměr. Mě to trošku nesedělo.
Ve druhé větě bych se vyhnul číslici a raději bych použil číslovky: "třiadvacet". V oblasti úsečných vět se také vyskytuje slovo "podpaždí". Pravidla českého pravopisu jej sice připouštějí, ale mne irituje, protože to je takový jazykový plevel. Paždí paže nazýváme podpažím, podpaždí by mělo být ještě níže, tedy na žebrech. Ale chápu, že jazyk ne vždy dává smysl.
Pár postřehů spíše technického charakteru:
Planetka s průměrem téměř totožným se Zemí není planetka, ale planeta, možná tak ještě trpasličí planeta (na úrovni Ceres, Eris a Pluta). Rozdíl byl definován roku 2006 v Praze a byl to významný milník, neboť rozsekl sto let trvající spory. Otázka na geometrii je, zdali mohou být průměry dvou těles totožné, když tato tělesa totožná nejsou. Mám pocit, že by se mělo spíš hovořit o podobnosti.
Složení posádky ISS neřeší žádné feministky. Patrně jim to po smrti Resnikové a McAuliffeové (STS-51-L) a Chawlaové a Clarkové (STS-107) nepřijde dost sexy. Tak jako tak by srážka dvou planet nepochybně zničila i vše na orbitě.
Lékaři nečiní Hippokratovu přísahu, ale lékařský slib, který z ní velmi volně vychází a jenž dotyčné v právním ani etickém smyslu nijak neváže. Má stejnou váhu, jako akademická přísaha, kterou skládá každý vysokoškolák, je jenom slavnější.
Je zajímavé, že v takovémto apokalyptickém výjevu funguje elektřina i Facebook a že se nezhroutila telefonní síť. Možná je to dnes robustnější, ale pamatuji, jak "padaly" telefonní sítě během Silvestra.
Ujet osmdesát kilometrů na kole za čtyři hodiny, tedy ujíždět o něco rychleji, než dvacet kilometrů v hodině, to by mi asi stálo za to, abych mohl se svou družkou prožít poslední chvíle našich životů. Zvláště za pěkného dne, ve třiadvaceti a s vidinou toho, že křeče na druhý den mě opravdu nemusí trápit.
A poslední věc: Autor v povídce použil anglických uvozovek "", namísto vhodnějších a příjemnějších českých „“.
Povídka je teda napsána docela dobře a obstála by coby školní slohová práce, avšak Brahmíně nemá co nabídnout.
Meehailove hodnotenie:
Ošúchaná scéna, ktorá je obľúbeným námetom krátkych poviedok tohto žánru. V tomto prípade ide o podpriemerné dielo s veľmi priehľadným úvodom, kde prvé vety doslova kričia na čiteľa: „Všimni si, som poviedka o konci sveta“. Našťastie bola poviedka krátka, horšie je to, že je ukončená obyčajným prisladeným koncom. Pobavila ma aspoň prvoplánová posledná veta (a naznačila, že autor si je sympaticky vedomý, že v prípade tejto poviedky nejde o nič prevratné ani originálne). Ale sám by som si k čítaniu poviedky popcorn nedal. A pozor na používanie časov, občas sa bezdôvodne menia, čo nerobí dobre. Škoda, že autor von Trierovu Melancholiu len spomenul, ale nič si z nej nevzal, tento námet môže byť zaujímavý, ale musí byť pôsobivý a odhaľovať starostlivo vykreslený svet postáv. Nemusí sa každému rúcať svet, ale myslím, že málokoho dnes zaujme úplne bežný opis bežnej scény s tuctovým dialógom na konci.
Ssyxovo hodnocení:
Klasické téma zamyšlení se nad posledními okamžiky lidstva. Příjemně rychlý závěr.
Tinino hodnocení:
Povídka neurazí, nenadchne, horší je, že ani nezaujme, nemá čím, právě proto, jak je civilní a jednoduchá. To je současně její pozitivum, je dlouhá tak akorát a není melodramatická, jako mnohé povídky obdobného námětu. Není tu žádná nepravděpodobná hra na hrdinství (naopak, hlavní "hrdina" je, co se konce světa týče, docela lenoch). Nicméně na tak krátkou povídku je to málo atmosferické, nálada bezútěšnosti nevyhnutelného, nebo naopak stoického klidu a smíření s koncem (stoický klid postava nemá, je jen silně flegmatická) by tomu mohla dát smysl, ale musela by být vykreslena lépe. Na to, jak nepodstatný byl "aktivní příběh", si to žádalo trochu víc prožít. Povídka obsahuje poměrně tradiční, ještě přijatelné množství chyb, prospěly by jí ale odstavce. Autor však rozhodně nepíše špatně.