Chekotay, 2017-02-06 16:31:43,
Keď včera bola tma, tak dnes príde ráno
Nechal jsem vás čekat celý týden, abych zdůraznil bodový odstup mezi povídkami zveřejněnými doposud a povídkou dnešní. Mezi Chilli sin carne a Svetom vo vnútri bylo pět bodů a dalších pět bodů leží mezi Svetom vo vnútri a Soumrakem noci Tomáše Hladkého.
(Dobře, kecám. Prostě mě tak sešrotovala práce a děcko, že jsem neměl čas na Brahmínku. Pardon.)
Hodnocení v prvním kole:
Cheky: 1
Meehail: 2
Ssyx: 1
Tína: 2
Viky: 1
Průměr: 1,4
Hodnocení ve druhém kole:
Cheky: 5
Meehail: 4
Ssyx: 5
Tína: 4
Viky: 8
Celkem: 26
Chekyho hodnocení:
Technicky zdařilá povídka, gramatických chyb je poměrně málo, zvolený rozsah i rozložení optimální. Jejími největšími klady jsou originální svět a hořkosladká pointa, bohužel ji strhává trapné vyústění děje. Chápu, že tématem je boj o uchování si naděje, že jsou nám postupně představováni ti, kteří si ji ještě uchovali i ti, kteří jí již pozbyli, dokonce v "přímém přenosu". Ale takhle dokonale načasovaná souhra náhod je prostě divná. Je příliš prvoplánově moralistická. Nejvíce to vyvstane na povrch při opakovaném čtení, protože číst znovu všechna hnutí mysli hlavního hrdiny s vědomím, že to dopadne tak, jak to dopadlo, je nechtěně směšné. Přiznám se, že jsem si nemohl odpustit myšlenky na pohraničníka, který už čtyřicet dní čeká ve svém bunkru, jí fazole a leští flintu, či snad na Jindřicha, který by bloudícího kluka rovnou zastřelil, v důsledku čehož by k cíli dorazil včas a zachránil happy end.
Svět je každopádně zajímavý a nějaké jiné dobrodružství v něm bych si přečetl rád.
Meehailove hodnotenie:
Jedna z atmosférickejších poviedok, s dobrým vývojom, pôsobivým záverom a správnou dĺžkou. Navyše som ju čítal počas takmer päťhodinovej nútenej prechádzky so synom v kočíku za nie príliš teplého počasia, takže som sa vedel celkom dobre vžiť do opisovanej zimy.
Autor zvolil dobre začiatok poviedky uprostred putovania a zaujímavým spestrením bola samotná interakcia v úvode aj stretnutie s chlapcom hľadajúcim rodičov. Poviedka tak vykresľuje víziu sveta, v ktorom ostáva nádej, v ktorom si ľudia dokážu podať pomocnú ruku aj vo chvíli najväčšej tmy, čo účinne kontrastuje so záverom.
Ten je však pre mňa rozporuplný, na jednej strane mám sám tendenciu vyhľadávať pri písaní bezútešné situácie a váľať sa v ich bezvýchodiskovosti, no konštelácia udalostí a presného načasovania v tejto poviedke už v mojich očiach prekročila istú hranicu. Nádej žila do poslednej chvíle, problém je, že to autor dostatočne nepodporil, nepodčiarkol, koniec ma tak "iba" frustroval. Napriek tomu ide o jeden z podarených tohtoročných počinov.
Ssyxovo hodnocení:
Jakokalypsa tmy a zimy. Autorovi se povedlo navodit atmosféru zoufalství, ve kterém však poblikává světélko naděje. To však zemře těsně před koncem, který by mohl být za jiných podmínek happyendem. Příjemně mi to připomělo Kinga.
Tínino hodnocení:
Povídka, která se mi po prvních stranách velmi líbila, „rozpálila“ to, a možná proto jsem byla zklamaná z konce. Je napsaná velmi dobře (s občasnými neobratnostmi typu „hlasitě jsem si sám sobě nadával“), má ideální rozsah, nenudí a táhne čtenáře dál a dál… bohužel vstříc melodramatickému shledání s Luciou a její (hloupoučké) smrti. Škoda toho, že jinak velmi příjemný a potenciálně zajímavý hrdina směřoval skvěle popsaným světem k poněkud banálnímu závěru o tom, že ani jeden z milenců neumí otevřít dveře, a než je napadne použít okno, spadne na ni trám. Přála bych mu lepší příběh, který by si určitě zasloužil. Nicméně je na každém kroku znát, že autor psát umí a psát by měl dál, povídce mně osobně chybí jen lepší závěr (nebo aspoň méně prvoplánového dramatu – kdyby hrdina našel chatu už vypálenou a Luciu mrtvou, nebo chatu prázdnou a Luciu nikde… cokoliv by bylo zajímavější). Čtení mě bavilo, což není samozřejmost.
Viky a její křížové tažení za
lepší gramatiku.