Povídka: Poslední krok k dokonalosti

Opětovně po drobné odmlce se naše Vaultová schránka začíná z lehka plnit novými povídkami. Dnes vám tak mohu přinést recenzi na Smejkiho povídku  Poslední krok k dokonalosti, část 1. – Stíny minulosti (V F P). První část přináší psychologicky vypointované vyprávění osamoceného poutníka, jehož minulost ukrývá nějaké prapodivné tajemství a který se ubírá pustinou kamsi do neznáma. Společnost mu při tom dělá jen jakýsi prapodivně zmutovaný tvoreček, který snad jen čeká až bude moci začít hodovat na bezvládném těle vyčerpaného hrdiny...

O povídce nelze z pohledu prvního dílu napsat příliš mnoho, neboť děj je prakticky odproštěn od nějaké zásadnější akce a autor se spíše schyluje k psychologicky laděnému podkreslení minulosti a nitra ústřední postavy. Musím uznat, že text je skutečně bravurně napsán a zároveň zde musím vyzdvihnout použitou slovní zásobu, která je velice různorodá a místy velmi odborná :o) Přesto jsem neměl pocit, že by šlo vyloženě o násilné roubování „inteligentních“ slovních obratů pro pozvednutí úrovně díla do uměleckých výšin, jak se tomu občas dělo a děje v jiných povídkách. Vše je vesměs nenásilné a zajímavě podané, přičemž psychologie a záhadná minulost hlavní postavy je vylíčena v dostatečně malých dávkách tak, aby nabudila touhu přečíst si i další pokračování (která doufám budou!!!:))
Nebyla by to ale správná recenze, kdyby zde nezazněly i nějaká negativa. Není jich věru mnoho, ale něco jsem přecejen nalezl. Prvním je lehká nedotaženost některých vět, které autor chtěl patrně rozvinout, ale nestalo se tak. Asi 2-3x jsem se kousek vracel, abych se ujistil, že jsem něco nevynechal, protože myšlenka měla být patrně dál rozvinutá. Druhým negativem, i když spíše jen pro mladší čtenáře bude nejspíš právě ona dříve chválená rozmanitost použitých slov. I když se k duchu a stylu povídky vesměs hodí, může se toto dílko díky tomu někomu číst poměrně těžce, ale věřím, že to nebude případ drtivé většiny osazenstva.
Sečteno a podtrženo, je 1. díly Smejkiho Posledního kroku k dokonalosti velice kvalitně napsanou povídkou spíše psychologického a tajemného rázu. Dovolil bych si dokonce říct, že jednou z nejlepších co zde v tomto duchu máme a zatím aspiruje minimálně na pořádný TIP!. Absence humoru a dynamické akce ji však zatím předkládá spíše náruživějším čtenářům kteří si umějí povídky vychutnat, než celé široké Falloutí komunitě.