Povídka: Druhá šance

Po krátkém záblesku na lepší časy ve světě pisatelském přerušil dlouhodobé nastanuvší ticho nový čerstvý přírustek pustiny - Jan Tlapa se svojí prvotinou Druhá šance. Tato povídka vypráví o muži, který celý život touží opustit bezpečí svého rodného vaultu. A světe divse, souhra náhod (či snad nehod?:)) mu tuto šanci dává. Nu, hned v úvodu této recenze nutno přiznat, že k povídce jsem po prvních pár stranách začal přistupovat veskrze kladně, neboť část námětu mi velmi silně připomíná mé povídkářské nápady z časů, kdy jsem měl spousty volna a málo vůle či talentu vše hodit na papír. Počátek povídky je poměrně zajímavý, i když nevybočuje nějak výrazně do nadprůměrných výšin (spíš se drží průměru), scéna v baru s Mr.Handym je vskutku zajímavě popsána a tato pasáž mě naladila na další čtení. Bohužel, čím více a více jsem do povídky jak se tak říká "zabředl" tím víc a víc jsem se propadal do hlubin amatérismu a čirého podprůměru, provázeného množstvím chyb a překlepů. Pasáž po opuštění vaultu je pak už jen směsicí naprosto šílených dialogů které jsou velmi velmi silně pod laťkou nastavenou na prvních stranách. V tento moment jsem už  musel v četbě pokračovat s velkými odmlkami, neboť číst jedním dechem se již zkrátka moc nedalo. Je to bohužel obrovská škoda, neboť tento zajímavý námět a začátek, který sliboval sice průměrnou, avšak ne nikterak špatnou povídku, mohl vyústit alespoňv solidní oddechovou zábavu. Autor mi naštěstí dodal před zveřejněním ještě poladěnou a opravenou verzi, takže od toho nejhoršího v řadách chyb a překlepů byste měli být ušetřeni, avšak nemám příliš sílu hledat, zda došlo i k opravení nedostatků čtivosti. To posuďte raději sami. Závěrem je vhodné vše shrnout do několika málo výstižných slov: Škoda pořádně nevyužitého námětu, šit to není, ale zázraky bohužel nečekejte.