Chcete opravdu nahlásit tento příspěvek?
Autor: Cheky
Text: Hele, netřeba se omlouvat nebo obhajovat. V první řadě a především jsme rád, žes vůbec něco napsal a poslal - a to platí pro všechny, bez ohledu na hodnocení. :-)
Styl - a už jej opravdu máš, nebo jej teprve vytváříš? Mluvím z vlastní zkušenosti, také jsem kdysi nešel pod třicet stran a musel jsme se to regulérně učit. Hodně mi pomohlo, když jsem chtěl poslat povídku o 350 000 znacích do soutěže, kde brali jen do 70 000. Nakonec jsme ji ořezal na 85 000 a vyhodil, protože už nedávala smysl - ale ty tři měsíce perné práce mě něco naučily. :-D
Psát krátké a úderné věc se dneska -v době facebookové a twitterové - hodí. S krátkou a údernou věcí budeš mít úspěch, i kdyby byla méně kvalitní, než dlouhé a složité věci. Ale proč se podbízet čtenářům?! Piš dlouhé a složité věci. Ale ta délka a složitost musí mít smysl.
Ano, čtenář se má do příběhu vcítit, ale popisy úplně všeho nejsou nutné. Oprosti se od vizuálu, čtenář se nekouká na film, má vlastní fantazii a na základě popisu si vytvoří svůj obraz. Popiš tedy jen to nejdůležitější, to hlavní, a zbytek nech na něm.
Příklad: první dva odstavce Epilogu popisují starostovu kancelář. První věta a půl se týkají prostorového uspořádání kanceláře, dalších 150 slov (970 znaků) se zabývá jen a pouze jejím osvětlením. Proč? Proč je to tak moc důležité? Terry Pratchett dokázal napsat fantasy povídky na 100 slov. Proč potřebuje čtenář přečíst 150 slov o tom, jaké je světlo ve starostově kanclu - když se s tím to údajem dále již nikterak nepracuje?
"Kanclu vládlo přítmí nadcházejícího brzkého zimního večera, rušené jen plápoláním krbu." Hotovo.
A tak je to se vším.
No a klišé - stačí už jenom "tajný vojenský výzkum vymyslel látku, která ovlivňuje lidské mysli, a zkoumal ji uprostřed metropole, když se něco pokazilo..."