Chcete opravdu nahlásit tento příspěvek?
Autor: petruschka
Text: Dlouho jsem tu nebyl a mrzí mě, že zrovna takové okolnosti mě přivádějí zpět. Když mi psal Deimosův bratr, považoval jsem to jako většina zprvu za hloupý vtip, ale bohužel...
Když smrt udeří někde v naší blízkosti, je to vždycky otřes pro psychiku, nakonec se ale člověk vzpamatuje, protože musí a možná se i díky tomu cítí o něco živější. Měli bysme si Deimose uchovat v paměti ne jen jako nadšeného fallouťáka, to byl jen malinký zlomek jeho osobnosti, ale jako mladého kluka, který měl hodně před sebou a tak málo toho zatím prožil. Uchovejme si vzpomínku na něj jako jizvu na duši, která nám připomíná naši vlastní smrtelnost a nutí nás žít svůj život naplno, protože nikdy nevíme, kdy ten kostnatý prst ukáže na nás