Chcete opravdu nahlásit tento příspěvek?
Autor: matt
Text: Odvážil bych se tu s Bodkinem částečně nesouhlasit, především proto, že studuji literaturu, která tyto konvence téměř programově nesplňuje.
Bodkinův článek je zajisté dobrým vodídkem pro začínající spisovatele, ale pro člověka s alespoň elementární literární zkušeností je nutně dogmatický. Popisuje strukturu něčeho, co bychom mohli nazvat \"povídkovým mainstreamem\" - určitě se shodneme na tom, že je na míru ušitý třeba mistru lehké povídky Roaldu Dahlovi. Velká část světové povídkové produkce se od schématu opravdu odklánět nebude; při čtení části o pointě se mi třeba připomněl konec povídky Virginie Woolfové \"Mrs Dalloway in Bond Street\", kde je drtivou pointou krátká, prostá poslední věta; myslím, že zní \"How much are these gloves?\" Stejně tak se asi nebudeme přít o to, že povídka je krátký útvar, čítající jednu až třicet, čtyřicet stran.
Nicméně, pokud se odkloníme od ideje literatury jako zábavy a uvážíme podíl povídkové tvorby na něčem, co budeme pracovně nazývat \"uměním\", pak asi připustíme existenci poměrně širokého spektra povídek, které některé z konvencí ruší (protože právě tohle umění často dělá). Stačí si jenom vzpomenout na povídkovou tvorbu nositele Nobelovy ceny Gabriela Garcíi Márqueze, především z jeho raného období, tedy z let šedesátých a sedmdesátých. Kauzalita je v nich často obrácena naruby, kategorie času a prostoru jsou systematicky tříštěny. \"Monologue of Isabel Watching It Rain in Macondo\" popisuje zastavení a opakování času, v \"Eyes of a Blue Dog\" je čas libovolně prodlužován a zkracován. Děj je kouskován, semlet do jednoho okamžiku, minulost a přítomnost se překrývají. Pokud je čtenář nadšen, pak se odvážím tvrdit, že to není díky gradaci a překvapivému závěru (které tam stejně nejsou a ani být nemohou).
Když uvažujeme širší rámec tzv. \"postmoderní\" literatury, setkáváme se s velmi podobnými přístupy - rozostření a atomizace děje, míšení vypravěčských perspektiv, prolínání časových rovin. Obávám se tedy, že v kontextu literatury posledních padesáti let kategorie jako \"logika\", \"gradace\" či \"pointa\" prostě neobstojí.