Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Pro neznalé vysvětlím, že NÚ je ultrafetišistický sraz fallout a postapo fandů povětšinou z komunity kolem našeho Vaultu. Koná se jednou ročně, a proto se rok dělí na období, kdy se všichni těšíme na NÚ a na období, kdy se všichni těšíme na další NÚ. Nyní se tedy již těšíme na NÚ '10. Začíná zase nový rok...

Samotný sraz vypadá tak, že se zhruba v rozmezí tří dnů slezem v divočině u Nelahozevsi (Tato vesnice je dále významná rodným domem A. Dvořáka a největší středověkou knihovnou v Čechách.), a tam mocně ukájíme své falloutí touhy, fetiše a úchylky a bohatýrsky to zapíjíme Rot Gutem. Program je opravdu velmi volný a živelný, rozhodně to není žádný con ani LARP, i když herní prvky by se našly. Přijít může každý, kdo to vydrží, samozřejmě výhodou je být součástí VŠB komunity.

Sraz NÚ 09 trval oficiálně tři dny, ale neoficiálně se tam půlka bandy slezla už o den dříve. Prostě jsme se nemohli dočkat, že jo. Pesus se zcákal asi tak pět sekund poté, co vylezl z auta, což nikoho nepřekvapí, zvláště když už dopředu celý rok vyřvával, že tohle bude jeho rozlučák s Falloutem. No když jsem ho viděl naposledy, vypadalo to spíš na rozlučák se životem. Nyní mě prosím omluvte, právě jsem se odtamtud vrátil a píšu tento článek xmrti utahaný, takže to bude dost rozházené.

O ochranu tábora před vnějšími narušiteli se letos staralo duo airsoftových škorpiónů doplněných o Colt Python, Desert Eagle a pušku Mauser, které kryl sa. vz. 58 (v legální, tedy poloautomatické verzi), Mosint a Walther P99, kteréžto železo dotáhl čerstvě odvedený Justin. Pro boj zblízka sloužil boken, dva jekorové nože, pět seker, něco kolem třiceti nožů a paralyzér, který jsem Behemontovi odberal ihned poté, co se s ním Pesus knockoutoval. Ani letos nebyly zbudovány latríny, pokud nepočítám nouzový hajzlík, který jsem složil nad útesem, aby nám tam neparkovali motorkáři. Namísto latríny jsem se věnoval vlajkovému stožáru a soukromé písečné pláži, uznejte, to je důležitější. Ve spolupráci s Nekrem vznikla ještě chladnička, ve spolupráci s celou bandou pec na chleba, no až mi bylo líto opouštět takový prima flek.

O audiovizuální zábavu se postarali Korsičtí bratři s něčím, co připomínalo pip-boye o velikosti obývacího pokoje, a co z nemalé části pocházelo z okolních černých skládek. Myslím, že “A kiss to build a dream on” Luise Armstronga si museli vychutnávat až v Kralupech nad Vltavou. My jsme si zase po nocích vychutnávali skřehotání místního nadrženého žabáka, nechť zůstane navěky zapšklým panicem!

Počasí nám relativně přálo, v době, kdy Moravu bičovaly přivalové deště, pod Řípem lehce poprchávalo, a i to jen dopoledne. Horší byl fakt, že místo tábora neposkytovalo žádný pořádný stín, takže jsme se neustále pekli – tímto si dovoluji pojmenovat lokaci tábora jako “Sluneční pekáč”.

Posádka stále přijížděla a občas i odjížděla, a protože byl Pesus namol, o jejich navigaci jsem se staral já. Příště už na vás kašlu, takhle ulítaný jsem nebyl ani tenkrát, když mě hospodský naháněl kolem sídliště. Nicméně stále si nejsem jistý, kolik nás tam vlastně dohromady bylo.

No, tak já bych zatím asi jen tolik. Více se dozvíte z dílčích příběhů na foru a také z celkového reportu, který snad někdy sepíšu. Fotky budou do týdne. Ještě jednou děkuji účastníkům za účast, Pesusovi za proviant a za to, že když byl střízlivý, byl starostlivější než vlastní otec, Vencovi a konstrukčnímu kolektivu za úpravu prostranství kolem ohniště do zastřešené podoby, Justymu za možnost prásknout si z esáčka... a vůbec.

Byla to palba, a za rok bude zas!