Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Novinky ve vaultu 22.09. Překlad FOnline: Parareal do češtiny 10.03. Bayraktar Song CZ Madbrahmin Edice 21.12. Zemřel Ssyx 18.10. Překlad Fallout Nevada do češtiny 09.10. Překlad Fallout et tu do češtiny hot... Očekávané kulturní události |
 |
|
Soutěž: Jak recenzujeme? IV. dílAutor: Chekotay | Komentuj novinku (11) | Tagy: Soutěže Kultura Komunita Madbrahmin | Sdílet na Facebooku Čtenář-recenzent drží v ruce povídku. Zhodnotil její rozsah, zaujal jej nadpis, na první pohled zjistil, a to jej potěšilo, že povídka je dobře formátována (ne jako moje minulá aktuálka), text je přehledně zarovnán, přímá řeč je schovaná v chlívku uvozovek a každá na vlastním řádku a že jediné zvýrazněné slovo je tučné bum! v okamžiku, kdy hrdinovi pod zadkem bouchne soudek kyselého zelí. Nejsou tam žádné rušivé obrázky a povídka slibuje rychlou, dobře čtivou zábavu. Je čas přečíst první větu... Pamatujete na své první rande naslepo? To nejdůležitější je zaujmout, protože názor na neznámého člověka si uděláme v prvních třech (až patnácti, záleží na výzkumu) sekundách osobního kontaktu. (Nehledejte za tím žádnou sexuální narážku, prosím!) Pokud svůj protějšek úspěšně zahákujete, můžete po zbytek večera mlít voloviny a lít si do výstřihu čokoládu a drobky, k abordáži stejně dojde. Úplně stejné to je v povídkách. Dvouhodinový film si může dovolit začít dlouhou, pozvolnou sérií záběrů do krajiny. Román si může dovolit vyčlenit dvě kapitoly popisů krajiny. Povídka ne. Povídka pracuje s každým jednotlivým slovem, první slovo musí mít stejnou hodnotu jako poslední, nic nesmí přebývat, nic nesmí chybět. Psát dobré povídky je mnohdy těžší než psát dlouhé romány. Autor by neměl počítat s tím, že se čtenář do povídky časem začte, ale měl by ho hned prvními větami popadnout za límec a vtáhnout do děje. Začátečník obvykle povídku začne akcí, aniž by ho napadlo, že akční scéna na úvod funguje ve filmu, ale ne v povídce. Než začnete psát o svém příběhu, zamyslete se, čím ho začít. Nadpis a první dvě-tři věty rozhodnou, jestli vás bude někdo číst, nebo ne. V případě snahy o kariéru to rozhodne o tom, zda vás otisknou nebo ne. Schválně si zkuste přečíst jednu až tři první věty z následujících povídek, a přeberte si v hlavě, zda byste je chtěli číst dál, až do konce: Poutník, Sarah, Lovec páračů, Na vlastní pěst. A teď tyhle: Cena za přítele, Anděl, Čokl, Kronika města Perfect Town. Tak co, vidíte rozdíl? Řekl bych, že v těch dvou skupinách nějaký je. Malý rozdíl - ale zatraceně důležitý, protože formuje podstatnou část názoru čtenáře. Prokletím úvodu vtahujícího do děje je nastavení laťky. Může se vám stát, že napíšete bohovský úvod a jen nadprůměrný zbytek povídky, které pak vypadá odbytě. Jo, psaní povídek není žádná sranda, byť si Andrzej Pilipiuk myslí něco jiného... Další věcí, které si čtenář všimne a kritik ohodnotí, je dynamika povídky, té však věnuji příští článek. Pozn. - Uvedené povídky nejsou povídkami soutěžními!
|
