Dobrá zpráva letošního ročníku Brahmíního vemene je, že nejsou žádné vyložené hrůzy, u kterých by se rozhodčí domáhali rozšíření známkové stupnice na 6. - 7. stupeň. To ovšem také znamená, že scházejí i vyložené "aaa, vrtulník, né" perly. A, bohužel, někdo poslední být musí a tím posledním je letos Pervitinový klub s průměrnou známkou 4,6.
Jednotlivé známky byly následující:
Cheky: Apokalypsa, 5
Meehail: 3
Ssyx: 5
Tína: 5
Viky: Odpad, nevyhovuje zadání, není ani apo ani postapo
Chekyho hodnocení:
Díky benevolentnímu vymezení žánru se ve Vemeni neobjevují jenom klasická postapácká témata, ale také různé drobné dystopie a nihilistické perverze. Jednoduše řečeno, u nás má šanci se uchytit i povídka, která je o špatných věcech - pokud je napsaná dobře. Pervitinový klub je napsán špatně.
Především v první části povídky se mi neustále na mysl vtírala otázka, zdali jde vůbec o fikci a jestli spíš není celé dílko voláním autora o pomoc. Pak jsem si pro klid své duše řekl, že ne, protože celá feťácká linie vypadá hrozně knižně a na rozdíl od bandy, kterou potkávám na dětském hřišti před panelákem já, je tam podivuhodně málo sexu.
Mám tři zásadní výtky:
1) Hlavní hrdinka je vrcholně nesympatická. Připomnělo mi to, jak jsem si kdysi četl o Olze Hepnarové, říkal jsem si, že to byla společnosti šikanovaná hrdinka dohnaná do extrému a pak jsem zjistil, že to byla prostě jenom obyčejná kráva. Tak tady je to stejné. Pravda, scházejí jí rodiče: Otec je slaboch a zoufalá matka sama potřebuje pomoc; nicméně od určité chvíle si už člověk může za své potíže sám a tato mez zde byla překročena, nejpozději, když odmítla pomoc hodného policisty.
2) Fantastický motiv s převtěleným děckem je zbytečný. Sám o sobě ruší a navíc není nijak využit. Byl by zajímavý, kdyby byl podán detektivně, to znamená, že by hrdinka zjišťovala, co je děcko zač, na pozadí svých aférek s fetem. Jenže tady je to obráceně.
3) Silně hapruje realita. Dvouleté děcko ze sebe chrlí strukturované proslovy a nikomu to nepřijde divné. Rána na ruce začne hnít hrozně rychle, navíc při popisovaném rozsahu by hrdinka patrně nemyslela na nic jiného, než na tu bolest. Pytlíky plné drog jsou zajímavé a nechápu, proč si hrdinka a její parťák nevzali víc, než jen pět gramů od každého. Proč ne třeba šest? Nebo dvacet? Nebo půl kila? Fráze "Těmi se sídliště jen hemží" snad není z žádného reálného televizního vysílání.
Scéna s uřezáním si ruky je už zcela mimo a patří spíš k fantaziím na tripu. Pokud by sepse byla tak akutní, že by hrozila smrt před příjezdem sanitky, pak už by žádná amputace nepomohla. Každopádně, uřezat nožem končetinu je opravdu velmi, velmi obtížné.
Bez jedné ruky se na nemocničním vozíku jezdí celkem blbě.
Nic takového jako "úřední tajemství" neexistuje.
No. Stačilo by. Toto jsou hlavní výtky, dále ještě zmíním špatnou úroveň jazyka. Znám i horší případy, nicméně i zde je mnoho co zlepšovat.
Jo - a jmenuje se to Pervitinový klub, přitom tam jedou v heráku.
Nebavilo mě to, potřetí už to opravdu číst nechci. Jako spisovatel se autor má ještě co učit, byť, jak říkám, není to nejhorší. Jako oběť domácí tyranie by se autor měl obrátit na Odbor sociálně právní ochrany dětí, od toho tady je.
Meehailovo hodnocení:
Poviedka predstavuje viac príbeh osobnej apokalypsy než skutočnú postapo poviedku. Vlastne by asi v tejto súťaži ani nemala byť, tento príbeh by sa mohol odohrávať práve teraz na hociktorom sídlisku každého väčšieho mesta. Napriek tomu má poviedka pochmúrnejšiu atmosféru než väčšina ostatných, čo je dobre (a dosť smutné pre ostatné poviedky, ktorým chýbala). Príbeh, od začiatku do konca príliš utiahnutý za vlasy, vykresľuje deprimujúcu víziu sveta, kde sú deti ponechané samy sebe v nevšímavom svete. A nejde len o to, ide aj o absolútne nepochopenie medzi rodičmi a dieťaťom, sestrami a vlastne väčšinou postáv. Nikto sa veľmi nestará ani len sám o seba, nie to ešte o 13-ročné dievča, ktoré zjavne nevie, čo je v živote správne. Aj keď to, že použiť špinavú striekačku asi nebude dobrý nápad, by vedieť mohla.
Poviedku však zráža mnoho ďalších vecí. Napríklad nadprirodzený prvok v podobe synovca hlavnej postavy. Je nepotrebný a rušivý, je lacný. Nepomáha ani neuveriteľnosť niektorých udalostí (vznik závislosti prakticky zo dňa na deň, z dievčaťa sa na konci stáva osoba s poriadne nízkym prahom bolesti) a v neposlednom rade štýl písania. Ten nie je zlý, poviedka sa mi čítala dobre, ale autor si na seba vzal priveľké sústo napísať poviedku z pohľadu 13-ročného dievčaťa. Takýto rozprávač si vyžaduje veľa zručnosti, ak má pôsobiť dôveryhodne, a toto nie je ten prípad.
Ssyxovo hodnocení:
Ne! Nelíbí se mi to a ať autora sežere divné dítě. Pisatel se úplně minul tématem a toto měl poslat do emo-verze bravíčka.
Tínino hodnocení:
Tuto možná povídku, možná zápis z deníku autora nelze hodnotit kladně. Je psaná špatně a jediné, co na ní připomíná "fantastično", jsou nereálné postavy, nereálná zápletka a nereálné projevy (např. "Seděl v kaluži Eviny krve, její bezvládné tělíčko mu chladlo v náručí a jeho vlasy za tři minuty zešedivěli stejně jako za deset let. Byl to její otec, plakal a ječel.", nebo novinový článek ve znění „Dva mladí lidé, Eva Nováková (+10) A Milan Slažovský (+20) byli nalezeni mrtvý, na sídlištním hřišti v okolí Prahy 6. Pravděpodobně šlo o předávkování tvrdými drogami, těmi se sídliště jen hemží. Více ale prokáže pitva.“ - působí to na mě nejen tak, že autor zkouší psát možná podruhé v životě, ale že současně píše o věcech, o kterých toho ví jen málo; netuším, co čte za noviny, ale takhle snad nepíše ani Blesk). Povídka je podivná, bohužel ne tím správným způsobem, depresivní, špinavá a temná - opět ale "tak nějak špatně". Není fantastická, krom prvku odčinění minulého hříchu v současném životě, který je však upozaděn. Obsahuje množství nelogičností, jako je řezání ruky kuchyňským nožem, dvouleté (byť převtělené) dítě, jehož verbální projevy jsou v rámci postav na nejvyšší úrovni, aniž by to někoho překvapovalo, překotný vývoj závislosti hlavní hrdinky, která přijede do Prahy / pohádá se s matkou / potká před domem feťáky / píchne si drogu "špinavou stříkačkou plnou cizí krve" / stane se troskou. Po prvních pár větách jsem doufala, že se bude jednat o nadsázku, ale povídka se bere moc vážně, aniž by dávala smysl. Hrdinka je sebedestruktivní, depresivní a sobecká hlupačka plná klišé, např. je podle svých slov introvertkou, ale v těle obletované "královny" školy, její matka je zlá velmi jednoduchým, až dětinským způsobem (který ve mně vzbuzuje dojem, že se autor potřeboval svěřit se svými rodinnými problémy a všechno ostatní v povídce je vata, která jí má jen dodat dramatičnosti). Někdo, kdo páchá sebevraždu se slovy "Letím vstříc silnici, sbohem mami, sbohem heráčku", ve mně sympatie vzbudit nedokázal, při čtení mě hrdinka spíš otravovala a nutila ptát se sebe sama, proč by mě mělo bavit povídku číst. Nevím, co se autor pokoušel sdělit, a nemyslím, že je to chyba mě jako čtenáře. Z drogové zápletky mi bylo jen smutno a jaksi špinavo. Jazyk povídky je horší, jak po stránce pravopisné, tak po stránce stylistické.
