Deimosové nové povídkové dílko není ani příliš obsáhlé, ani psané vyloženě vytříbeným slohovým stylem, avšak v mnohém mě upoutalo. Příběh líčí krátkou, leč o to děsivější cestu slepce, prodírajícího se snad bezcílně skrze neznámé prostředí. Všude kolem něj cítí jen pach beznaděje a všeobjímající hrůzy, která je pro něj díky ztrátě zraku o to děsivější. Díky krátkosti povídky se nemohu o příběhu rozepsat o něco více, ale zdatnější čtenářstvo pochopí již po prvních řádcích a ostatním nedá ta stránkaapůl také moc práce. O to dříve se tedy dostaneme k samotné recenzi. Můžu říci, že dílo mě docela chytlo, je zajímavě psané a díky slepotě hlavního hrdiny vás to při čtení přímo nutí si vše to děsivé okolo o to více představit. Do očí bijících chyb naštěstí moc není, avšak někde bohužel poněkud zadrhává slovní stylizace, takže řádně pádící děj tu-a-tam rozvíří nevhodně sestavená větička nebo poněkud méně obvyklé slovíčko. No budiž. Celkově jsou moje pocity vesměs pozitivní.
Ješte bych povídce neříkal velkolepá, nebo skvělá, je určitě co zlepšovat, ale je vidět, že se autor z každým dílkem lepší a lepší - ačkoliv zde bych si dovolil malé varování- nesnažil bych se za každou cenu pouzívat otřepané šablonovité literární fráze, které se tak moc lidí snaží do svých děl narvat, aby byly jejich díla co nejlépe hodnoceny, což zde malinko (opravdu jen malinko:)) cítím. Psaní by spíš mělo jít přímo z vás, protože nějaký vzorec z vás mistra neudělá, ale to už možná moc rýpu. :)
Ratman
Věřte nevěřte, psaní jde opravdu přímo ze mě...;). To k povídce
Alone in the dark (
P) recenzované rýpavým Ratmanem.