Pokud ještě mrháte nejlepšími léty svého života docházením do vzdělávacích institutů, patrně již slintáte blahem nad vidinou blížících se prázdnin. Zaměstnaní návštěvníci zase plánují dovolenou, a naše nejstarší generace se již těší, jak jí to peklo, kterému tady na jižní Moravě říkají "letní počasí", alespoň na chvíli rozežene revma. Obecně jsou letní vakance klasickým obdobím, kdy se člověk na pláži jen mírně smrdící vodní plochy vtěsná mezi zbytek podobně postiženého národa s vidinou osmažit se dorůžova jako prasátko a přečíst u toho všechny ty knihy, které dostal k Vánocům, na narozeniny a při oslavách Dne vítězství. Pokud patříte k té menšině, která chce číst, ale nemá co, třeba vás nalákám k nějaké akvizici. Na našem fóru najdete vyčerpávající
seznam kulturních artefaktů s postapo tématikou, já se zaměřím na pár kousků, které nemusíte lovit s brokovnicí v ruce v krysami zamořených undergroundových antikvariátech, ale najdete je v kdejakém mainstreamovém knihkupectví. A dneska to budou komiksy.
Y:
Poslední z mužů. Zemi postihla blesková katastrofa: Vymřeli všichni muži. Planetu pod vládou samých žen samozřejmě okamžitě zachvátil chaos, zmatek a neřízená exploze brachiálního násilí. Jeden muž (a jeden opičák) však přežil. Je otázkou, jak dlouho mu to vydrží, neboť jde o strašlivé nemehlo, otloukánka a duševně ne zcela zdravého jedince. Pokud čekáte erotický příběh a detailní labužnickou kresbu, budete zklamaní. Pokud čekáte zápletku alespoň na úrovni Sexmise, budete také zklamáni - dočkáte se akorát krve a agrese. Nějaký sex jsem tuším zahlédl v sedmém díle, ale i ten byl lesbický. A ano, jde o komiksový seriál, nedávno vyšel v češtině osmý díl (obsahující katány): Hlavní hrdina totiž z různých obskurních důvodů cestuje po celé planetě, přičemž občas pátrá po své snoubence, a příběh je poháněn vpřed dějovými zvraty, kdy obvykle nějaká ženská zastřelí jinou ženskou a hrdinu zajme, aby záhy podlehla další ženské.
Kresba je explicitní, realistická, a moc se s ní nepracuje. Připomíná spíše kolorovaný storyboard k filmu.
Na tenhle komiks jsem se těšil, ale zklamal mne a ani jsem jej nedočetl. Nemám rád tenhle typ příběhů, kde všichni hrdinové jsou cudní krvežízniví maniaci. To už jsem vděčnější za příběhy, v nichž se superinteligentní pes snaží sbalit prsatou archeoložku, čímž se dostáváme k
Době ledové. V této knížce Zemi pokryje vrstva ledu a ta malá část lidstva, která přežila, se změnila. Zprvu připomíná předtechnickou civilizaci raného novověku, později však jsou odhaleny náznaky, že věda stále vládne, jen se vydala podivnými cestičkami. Nové lidstvo shlíží s posměchem a povýšeností na své ukoptěné, ubohé předky žijící v temnotě - respektive tak shlíží na obraz, který si o minulosti udělalo z toho mála, co přežilo kataklyzma nástupu ledové doby. Ingredience klasického postapa, násilí a smrt, zde prakticky nevystupují. Příběh skupinky výzkumníků, která náhodou narazí na Louvre a v něm na to nejlepší, co kultura lidstva vytvořila, a snaží se to interpretovat bez znalosti kulturního rámce naší civilizace, pracuje s vnímáním esence civilizace, s abstrakcí kultury.
Kresba je příjemně měkká, snová, a v pozdější fázi, kdy děj začíná být poněkud psychedelický, se místy stává dominantním informačním kanálem.
Ačkoliv postapo prvek není výrazný a vyznění díla slouží spíše k reflexi současnosti, líbilo se mi to. Je zde nenápadně poukázáno na často přehlížený aspekt apokalypsy: Zapomnění. V tomto kontextu je možná pro přežití euroamerické civilizace nebezpečnější, když v Německu letos v zimě zakázali prodávat
věšák na oděvy ve tvaru vrhací hvězdice, než kdyby někdo vybombardoval Manhattan. Protože co je jedno rozstřílené město proti pokřivené mysli lidstva? On teda komiks
DMZ se snaží ukázat obojí, ale mám dojem, že se mu to daří způsobem, který nebyl původně zamýšlen. Rámec příběhu: Spojené státy zažívají 2. občanskou válku, s výsledkem aktuálně poněkud nejistým. Mezi válčícími stranami zůstal stát New York coby oficiálně demilitarizovaná zóna. Ve městě bez vlády a bez spojení s okolím, ale zato plném lidstva strachem šíleného se vytváří atomsféra, nad jejíž hustotou by zaváhal i
Snake Plisken blahé paměti. Vyjukaný učedník řemesla novinářského do toho spadne po hlavě - a přežije, aby mohl vyprávět. Pro Evropana, žijícího vedle
Ruska a majícího za hlavu státu člověka, jehož poradci plánovali
vraždu novinářky, je tohle docela absurdní.
Dobře, a teď je čas na něco opravdu drsného, a to je
Punisher: Od kolébky do hrobu. Zatímco normální sešity Punishera jsou příjemným oddechovým čtením, tento speciál mne srazil fatální dávkou beznaděje, protože obvyklé střílení zloduchů a mlácení Spider-Mana prokládané situačním humorem jde stranou a na čtenáře se vyvalí všechno to svinstvo, které udělalo z Franka stroj na zabíjení. Pro nás je podstatný poslední příběh. Kresba R. Corbena je lehce infantilní a svou barevností mi připomněla sešity z nahrávacích obrazovek Falloutu. Děj je prostý: Po totální jaderné válce na povrchu Země nezůstali ani švábi. Jen v jednom vládním krytu přežívá posledních pár lidí, jakási Enkláva - a v jiném krytu sedí Frank. Ten nikdy nezabije nevinného, ale po apokalypse už žádní nevinní nezbyli. Tuhle věc doporučuji: Je to instantní deprese.
Postapo Falloutího charakteru, plné popkulturních narážek českým fallouťákům snadno stravitelných, a rychlé antidotum na Punishera servíruje Nikkarin pod značkou
130. První díl se jmenuje
Odysea, druhý díl pak
Hodní, zlí a oškliví. Třetí díl ještě nevyšel. Kresba je schématická, nekolorovaná, ale velmi dobrá, vtahující do děje a rovnocenná textu. Příběh je složitý, spíše slepený z krátkých epizodek navázaných na ústřední motiv putování postapokalyptickou Pustinou, v mnoha ohledech velmi podobnou té z Falloutů. Násilí a akce je zde minimum a celé dílo je spíše poklidného, poetického rázu.
Velké naděje jsem vkládal do knížky
Radiator a Recyklator už pro obrázky hrdinů v hazmatech, ale pak se ukázalo, že jde jen o ekologické aktivisty a hazmaty nosí z recese. Pak přišel šílený vědec a snaha ovládnout svět, a to bylo vše.
Druhý díl by snad mohl být více postapo, nevím, zatím jsem jej nečetl a po jedničce snad ani nemám chuť. Příběh je opravdu bídný, kresba vyloženě amatérská a inovace v podobě pokusu o cosi jako herní informační interface je vlastně nadbytečná.
Z povinnosti ještě zmíním
Živé mrtvé, které považuji za infantilní komedii na úrovni Beverly Hills 90210. Parta lidí běhá odněkud někam a přitom se střílí navzájem, do toho občas vtancují agresivní zombie. Nevím, jestli za to může kresba stejného stylu, jako u Y (nekolorovaná), nebo absence zápletky, ale u téhle věci jsem se nudil a nedonutil se dočíst ani první ze sedmi dílů.
Tak, to by jako exkurze do nabídky komiksů stačilo. Konec světa figuruje také v
Incalu, pěkně depresivní apokalypsu představuje i
Palestina, plný kotel děsu a hnusu přinese
Spirála a každý
znalec komiksů by vytáhl ještě deset děl... ale to už bychom šli daleko za rámec letmého představení.