Pře dávnými a dávnými týdny jsem, ani nevím jak, narazil na zpověď jednoho herního kritika, který se přiznal k několika věcem (ať už přímo, či nepřímo):
- nemá rád Fallout 3
- dělá svou práci naprosto otřesně
- neví, co je to kritika
- je srab
- je debil
Není ani tak důležité, čeho se dopustil on, ale spíš na jakou úroveň profesionality herní kritiky posledních let jeho vyprávění ukazuje. A vezmeme-li v úvahu statistiku, pak je velice pravděpodobné, že jeho zpověď není jen ojedinělým výkřikem, ale že tento stav charakterizuje významnou část profesionálních herních kritiků. A další smutná část kritiků, o které se zde ale nemluví, podléhá tlaku ekonomického zákona: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.". Výsledný pohled na herní scénu je pak velice tristní.
Jak by řekl Chekotay: "Je to smutné, ale je to tak."
Za překlad (v době časové tísně díky zkouškovému) převelice děkuji Mortymu. Čtěte zde.