Ještě jednou, odpusťte, vždyť je to nejspíš naposled, bych si rád zajezdil na mrtvém koni. :-)
Nadpis a první věta na mě vypadly, když jsem se pokoušel vygooglit, co za patvar je slovo "kterako". A ke stati reagující na Templayerův dokument se to dobře hodí. Autor se s námi sice rozloučil přáním všeho dobrého a čtyřtečkou -
Jinak - omlouvám se všem za text, který jste ani nemuseli číst a doufám, že všichni v případě nastálé (sic!) situace pomřete. A teď si běžte hrát, nejlépe nějaké post-apo střílečky ....
- ale já si do něj přeci jen kopnu. Kopance si ten článek zaslouží za následující:
Naprosto příšerná úroveň češtiny, která je lámána a przněna s tak kreativním nedostatkem citu pro jazyk, až se to blíží dadaismu.
Jakákoliv časová souslednost je prostě předem vyloučena. Je velmi nepravděpodobné, že by nějaká věta navazovala na větu předchozí a odstavce jsou promíchány takřka nahodile. Připomíná to surrealistické vylévání hodin.
Autorovy rady se dají vyložit jako nabádání čtenáře k rabování, k panikářskému chování, k užívání preparátů neschválených Státním úřadem kontroly léčiv, případně k užívání schávelných léků neschváleným způsobem.
To jsou tedy tři body zasluhující si tři silné kopance. Nyní se budu věnovat už jen obyčejné kritice.
Celý článek je očividně špatně přeložený a ještě hůř poslepovaný konglomerát historických pouček, původem někde na přelomu 50. a 60. let v Severní Americe. To znamená, že jsou přinejlepším 40 let zastaralé a už v době svého vzniku vycházely z jiné sociální situace, než v jaké se nacházíme my. Například co se lazení rádií táče, můžeme si naladit tak maximálně Prahu, Brno a Katowice. Také rada "zvažte, zda se nevydat za příbuznými na venkov" byla možná fajn v roce 1960 v Nebrasce, ale aplikována na Prahu by skončila v jednom velkém chumlu lidí zaklesnutých na Jižní spojce. Snaha zásobovat se nárazově v okresním marketu by dnes vypadala jako Mortal Combat Kaufland Edition s důchodci v hlavní (vítězné) roli. A humornou tečkou na závěr je Seznam zásob, obsahující, mimo jiné: (cituji)
chipsy
a lupínky, oříškovou
pomazánku, Betadine (mastička na ekzémy, pozn. Chek.), kypřící
prášek, kuchyňskou
minutku, pitné
čistidlo, alkohol a drogy. Tak jsme se zasmáli a teď zase trochu vážně. Funkční negramotnost v ČR dosahuje 16% a jak to vypadá, i tito lidé musí díky snaze předchozích i současné vlády dostat glejt o výkonu státní maturity, takže s podobnými jevy se budeme potýkat častěji. Google totiž informace netřídí podle skutečně relevance, takže údaje aktuální i zastaralé jsou vyloženy na virtuálním pultu vedle sebe. (Proto se i dnes najdou mladí lidé, kteří by nejraději klíště zamazávali vyškvařeným sádlem z mrtvých nemluvňat a pak jím točili proti orloji, a pod.) Další faktor je ten, že starší generace fallouterů byla více odkázána na české knižní zdroje, zatímco dnes, v souvislosti s módní vlnou (nejen zombie-) apokalypsy, jsou dobře dostupné i historické a nadšenecké materiály ze zahraničí. Zde musím zdůraznit, že Československo je tradiční velmocí v oblasti ochrany před ZHN, zatímco Spojené státy se v 70. letech rozhodly, že je levnější jakýmkoliv způsobem válce zabránit, než stavět kryty pro každého. Nemohu souhlasit s tím, že by to "naše předky stálo dřinu, krev, pot a slzy", ale rozhodně to stálo mnoho peněz a pro velké množství projektantů to bylo víc než jen náročné intelektuální cvičení. V diskusi uživatelem Pavlem zmíněné celonárodní bunkrovací úsilí mělo svůj protějšek také na organizační úrovni (zde vyústilo ve dnešní IZS, jenž považuji za relativně velmi výkonný) a rovněž na úrovni výzkumu a výcviku terénních pracovníků v rámci ČSLA/AČR. Čechoslováci se setkali se zamořením NBC charakteru v bojových podmínkách během první války v Zálivu, a to minimálně ve třech případech, přičemž se ověřila vysoká kvalita výstroje, organizace i mužstva. (Dlužno dodat, že zatímco v Zálivu vedle našich vypadali Amíci jako chudí příbuzní, dodávky prostředků osobní ochrany pro vojáky v republice byly poměrně málo kvalitní.) V současné době jsou čeští specialisté aktivní v rámci NATO a již jen letmé nahlédnutí do seznamu řešených projektů UNOB dává tušit, že problematika ochrany před ZHN a zvláště NBC zbraněmi je i nadále na pořadu dne. A to poměrně výrazně.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud se zajímáte o možnosti přípravy na jaderný útok, než pročítat na netu dřisty zombie-hunterů je lepší vyrazit do antikvariátů a nakoupit za pár šupů příručky ČSLA (pro průzkumníky, pro zdravotníky, předpisy pro ženisty...). Tyto jsou dobrým zásobníkem tipů a nápadů, ale více než jen vhodným doplněkme budiž studium fyzikální podstaty jaderného zamoření, k čemuž stačí pár večerů s Wikipedií a zdravá, zvídavá mysl.
Proč taková filipika vůči jednomu článku, navíc zábavnému (jak jinak nazvat představu, kterak sedím ve třetím patře pod stolem na židličce, poslouchám Vídeň, cpu se chipsy, nalévám alkoholem, pokuřuju drogy, jsem celý namazán silnou vrstvou mastičky na ekzémy a stůl mám kryt ocelovou deskou o síle devíti palců a polštářem vyplněným hlínou, než "zábava")? Inu, jednak proto, že autor třeba bude muset jednoho dne vytvořit souvislý smysluplný text (ačkoliv při studiu neexistující školy to snad nehrozí) a malé nakopnutí by mu mohlo pomoct. Také proto, že sem občas zavítají nesoudní jedinci, kteří by se mohli začít chovat podle návodu, a to by nebylo hezké, zvlášť když by se před orgány činnými v trestním řízení zmínili o našem webu. Za třetí jsem chtěl upozornit na inflaci ceny informace: Kdejaké věty naházené bez ladu a skladu umí vyplodit i Google Translator a Internet je plný takových paskvilů. O to cennější jsou dobře zpracované články (na Brahmíně také žádný nemáme, ty dva Bobinovy elaboráty jsou zoufalé). No a za čtvrté jsem chtěl případné zájemce popostrčit podle mě lepším směrem. Není třeba hrát si na historiky a hrabat v archívech zaostalých zemí, ochrana obyvatelstva při mimořádných situacích je v České republice dlouhodobě dobře promyšlená a platné rady jsou poskytovány jak na úrovni republiky, tak na úrovni místní.
Tak, a na závěr se vrátím zpátky k původnímu textu od historického šermíře bez meče, tradičního lukostřelce bez luku a airsoftového specialisty bez airosftky, jenž dobrovolně čte knihy o StarCraftu (hádám, že zde se mohl nakazit tím surreal-dada-ismem). Jeho článek jsme v naší postnukleární rodince přečetli a vyjádřili se k němu v bohatých komentářích. Počíst si můžete tadyhle můj, zaměřený asi spíš na věcnost, nebo také tadyhle Vikyin, zaměřený spíše na logiku a jazyk.
A to by tak pro dnešek stačilo.
