Chekyho hodnocení:
Dempsey a Makepeaceová v postapo světě. Jsou nám představeny hlavní postavy, pak jsou nám předtsaveny hlavní postavy a pak jsou nám pořád ještě představovány hlavní postavy, načež povídka končí a my ani nevíme, jestli Makepeacová kryla sadistického Spikingse, protože si do nej projektovala svého otce, nebo otce svého dítěte, nebo své dítě, nebo proto, že Spikings trpí bipolární poruchou, ale většinu času je v pořádku a ona v něm vidí jedinou záruku přežití všech, anebo proto, že bipolární poruchou trpí ona.
Již z prvního odstavce je zřejmé, že tato povídka projde prvním kolem, protože je napsaná dobře, jak jsem však četl dále, začalo mne prvotní nadšení opouštět. Ne že by se vyloženě zhoršila, úroveň pravopisných chyb zůstává nízká, ale prostě rozvoj povídky nepokračuje potřebným tempem, po filmovém rozjezdu se těžiště díla přesune natrvalo do kulis televizní inscenace. Oproštěn od vizuálních a prostorových představ - které mne ovšem uchvátily - je příběh jednoduchý a slabý. Ačkoliv se zde jezdí na motorce, souloží a střílí, přišlo mi to nudnější a nedůležitější, než pomalé umírání ghoula pod soumrakem Krvavého pútnika. Postavy mi byly naprosto ukradené. Poručík je představen ledabyla, ve dvou, řekněme, epizodkách, a já netuším, která z nich představuje tu tvář, pro niž je Daniela ochotná pracovat. Jeho vydírání je směšné; pokud se nákaza týkala krevních skupin A (cca 45 % populace) a B (15 - 20 %) a byla nevyléčitelně smrtelná, pak zánik civilizace provázelo vymření dvou třetin lidstva a v takových podmínkách nikoho nebude trápit, jestli někdo někde zastřelil nějaké děcko, nota bene vlastní.
Není nijak vysvětleno, proč Roman plní rozkazy, o kterých nic bližšího neví a zůstává nevyužito, že poručík pígluje Romanovu starou. Je to důležité, nebo je to naprostá náhoda? Navíc, když si vezmu, že to Roman do konce povídky neví, tak to dost mění situaci. Co může udělat? Určitě se nebude vracet zpátky s písní pomsty na rtech, protože tak by jen ohrozil svou ženu. Závěr povídky má rozbouřit krev ve spáncích, ale já si namísto toho představuji ledově chladného Dempseyho, jak s pohledem upřeným do poletujících vloček sněhu promýšlí složitou politickou kalkulaci. A o té bych si rád přečetl.
Není to špatné. Ale je toho málo na to, aby to bylo dobré. Je to výrazné, velkorysé vykročení, jemuž se již nevyvedl dopad, respektive zcela chybí. Je to, jako když sledujete pilotní dvoudíl nového akčního seriálu, a vidíte jenom první díl a o týden později to už k televizi nestihnete včas. Jako příběhu o rozpadu lidských osobností, lásce, zradě, nenávisti a pomstě tomu schází asi polovina potřebných ingrediencí; měla-li to být prostě akčňárna o motorkách, vzrušeném sípání a střelbě, pak se obávám, že se letos v soutěžní výhni sešla lepší želízka.
Doporučil bych to trošku zkrátit, přidat ještě jednu linii a následně připsat ještě dvakrát tolik příběhu. Spektakulární akčňárnu plnou sexu, kvérů a motorek na pozadí jekotu mrazivého vichru bych si opravdu nechal líbit.
meehailove hodnotenie:
Dobre rozvrhnutá poviedka so štruktúrovaným
dejom a zaujímavým vzťahom medzi dvoma hlavnými postavami, dostatočne
načrtnutým zasadením (ani veľa, ani málo).
Bol by som hodnotil oveľa
lepšou známkou, keby to isté platilo o ostatných vzťahoch. Poručík
Martin je najprv vykreslený ako hrdina, ako vodca jednej skupiny ľudí,
ktorí prežili. Cez Romana v nás autor vyvolá isté obavy, ale
prostredníctvom Daniely ich hneď rozptýli a poručík vyzerá ako správny
človek na správnom mieste, ktorý ponúka oproti ostatným fakciám lepšiu
alternatívu. Lenže ono je to nakoniec inak a ja celkom nechápem, prečo
nás autor takto vodí za nos. Teda, prečo z poručíka robí takú postavu,
akou je, keď to nedáva veľmi zmysel. Prečo sa nakoniec ukáže, že Roman
bol k pravde bližšie než Daniela, ktorá je s poručíkom dlhšie? Lepšie
povedané, rozumiem prečo, v poviedke vysvetlenie je, ale ten posun je
príliš priamočiary, príliš jednoduchý a pre mňa neuveriteľný. Rovnako
ako rozumiem, prečo sa poručík chce zbaviť Romana, ale už menej rozumiem
tomu, prečo sa chce zbaviť Daniely, prečo je z neho zrazu bezcitný
hajzel. Len preto, aby na čitateľa zapôsobila bezútešnosť situácie a
uvedomenie si, že vodcovia majú väčšinou viac tvárí? To by bolo fajn,
lenže poviedka nezobrazuje viactvárnosť poručíka, zobrazuje najprv jeho
jednu tvár a potom druhú namiesto toho, aby ukázala ich paralelné
existovanie.
Tiež som mal problém s uveriteľnosťou toho, čo v
minulosti urobila Daniela. Existujú predsa iné spôsoby, ktoré sú menej
deštruktívne, najmä pre ňu. Kto čítal napríklad Canticle for Leibowitz,
dobre vie, o čom hovorím, aj to, že to v človeku urobí dieru, ktorá
nikdy nezmizne, aj v prípadoch, kedy sa použije humánnejší spôsob.
Táto
poviedka potrebuje len prepracovať niektoré aspekty príbehu, na rozdiel
od poviedok, kde potrebné veci často chýbajú úplne, napriek tomu u mňa
spadá do tohtoročného priemeru.
Ssyxovo hodnocení:
Dobře napsaný a rozumně gradující příběh. Vytýkám
hlavně gramatické chyby a podivnou poručíkovu postavu, tu si však
vysvětluji tím, že jako spousta alkoholiků má dvě rozdílné tváře.
Rozhodně jako celek patří k tomu lepšímu z letošního ročníku.
Tinino hodnocení:
Tato povídka se mi líbila, líbila by se mi však víc, kdyby byla a) o polovinu kratší, b) prologem k delšímu celku, který by vysvětloval hrdinovu motivaci mstít se. Povídka obsahuje jazykové neobratnosti a v kontextu i poněkud nepochopitelné chyby (pohlédla na papíry v její/své ruce, z vypjetím všech sil, rozepla/rozepnula atd.). Samotný příběh je zajímavý, bavil mě, a kdyby byl úvodem k románu, přečetla bych si ho s chutí. Jako samostatná povídka je ale slabší, v podstatě končí otevřeně a funguje pouze jako popis „toho, jak se stalo, že v kapitole 2 už je hlavní hrdina samotář, který se touží pomstít mocnému muži“.
Onen mocný muž, poručík, je, bohužel, největším problémem povídky. Jeho postava je klíčovou a přitom velmi špatně napsanou. Je spouštěčem celého „příběhu“, ale spuštění nedává smysl a dojde k němu jen proto, že je poručík naprosto nekonzistentní ve svém chování. Na začátku je blízkou osobou popisován jako starostlivý (v péči o vlastní okrsek i o všechny, které si vzal pod ochranu), zlomený ztrátou rodiny, vnímám ho jako přirozenou autoritu. Při jediném setkání s ním ho ale autor sám líčí jako „krutého, nepříčetného a zvířecího“, poručík souloží s vdanou ženou, vydírá a uráží svou přítelkyni, plánuje naprosto destruktivní krádež na cizím území a nevykazuje jediný povahový rys, který by ho předurčoval být vůdcem čehokoliv. Buď nám tedy autor předložil lživý obraz poručíka očima člověka, který ho znal nejlépe ze všech (aniž uspokojivě vysvětlil, jak je něco takového možné), nebo se poručíkovo chování změnilo o 180° jen z důvodu autorovy potřeby. V obou případech je škoda, že (pro děj) tak důležitá postava tak špatně funguje.
Pokud by byla povídka kratší, bylo v ní méně chyb a poručík by byl popsán lépe, hodnotila bych lépe i ji. Pokud by měl autor zajímavé nápady na pokračování a pokračoval, ráda bych četla dál, mohl by z toho být kvalitní příběh o souboji dvou mužů.
Vikyino hodnocení:
Dobré, ale ke konci se to nějak zlomilo a už jsem se musela hodně přemlouvat k dočtení. Taky chyb přibylo. Přikládám
opravu.