| .. vstup do vaultu .. orientace .. vaultmasteři .. contact us .. galerie .. kniha hostí .. fórum .. archiv .. |
V sobotu jsme upálili Husáka a v rámci družné zábavy jsem rovnou i vyhlásil, kdo je vlastně vítěz, takže modří už vědí. Ti ostatní se dozvědí postupně. Zatím se tedy dozví akorát, kdo vítězem není. Takže třeba Donald J. Drumpf s povídkou Fallout - A Hazy Shade of Winter není.
Hodnocení:
Cheky: 4, nebo hůř. peklo neskonalé nudy.To je přepis questu z falloutu 4?
meehail: nie (4)
Ssyx: 3 Nápad dobrý, ale rozvláčnější než Anna Karenina a zbytečné opakování faktů
Tína: 4 (já fakt nevím. zdlouhavé, nuda, šílené členění)
Viky: 4
Průměr: 3,8
Největším problémem téhle věci je, že je velká. Jakože hodně velká. Je to velmi krátký a jednoduchý příběh postavený z různých klišé roztáhnutý na obrovský objem stránek. Proto se povídka prakticky nedá číst. Ve všem tom opakování zcela zapadá linka nějakých dávných i zcela aktuálních tajmeství, které snad hlavní postavy mají. Nápad dobrý, zápletka dostatečná, jazyk chvalitebný, ale zpracování nedostatečné.
| Autor: Donald J. Drumpf | Odesláno: 16:46, 14.11.2018 | ID: 51fdfc | Nahlásit Vaultmasterům |
| Díky za hodnocení. Radši znova zmínim jednu věc: Když jsem ten text zasílal, tak jsem upozorňoval na to, že je to dodělávaný narychlo a za minutu dvanáct, že je to fakt dlouhý a že se to navíc leckdy může zdát nedokončený. Proto jsem pak dodal, že je na porotě, jestli to vůbec bude chtít ohodnotit, pokud jí to "nesedne". ...už se stalo, tak OK... Zjišťuju, že mam asi nejspíš jinej styl psaní, než řada ostatních pisatelů. Neumim napsat údernou a dynamickou story, tak na to jdu jinak...mým cílem je, aby se čtenář moh do příběhu vcítit, aby ho to vtáhlo a aby zasazení příběhu bylo uvěřitelný. Uvěřitelný lokace, uvěřitelný postavy apod. Pak to ale dle mýho chce zacházet do detailů, do podrobností a věnovat se u spousty věcí jejich backgroundu. Tim se příběh natahuje...a jsme u kořene "problému". Asi bych měl uznat, že je to kapku složitější ke čtení...ale úplně nečitelný to snad taky nebylo. Nebo snad jo? Poznámka o přepisu questu z F4 je asi odpovídající (podobně jsem ten příběh koncipoval), nicméně fakticky je mimo. Nic jsem nepřepisoval a s F4 to nemá nic společnýho. Takže lehká ironie, chápu. Znovu ale děkuju za hodnocení...i když je takový, jaký je. Můžu jenom poprosit o příklad těch "různých klišé" (i když...ani já už si ten příběh moc přesně nepamatuju. Vytrvale zabíjím svý mozkový buňky alkoholem. Sorry.)? | |||
| Autor: Cheky | Odesláno: 22:11, 14.11.2018 | ID: 50eb5c | Nahlásit Vaultmasterům |
| Hele, netřeba se omlouvat nebo obhajovat. V první řadě a především jsme rád, žes vůbec něco napsal a poslal - a to platí pro všechny, bez ohledu na hodnocení. :-) Styl - a už jej opravdu máš, nebo jej teprve vytváříš? Mluvím z vlastní zkušenosti, také jsem kdysi nešel pod třicet stran a musel jsme se to regulérně učit. Hodně mi pomohlo, když jsem chtěl poslat povídku o 350 000 znacích do soutěže, kde brali jen do 70 000. Nakonec jsme ji ořezal na 85 000 a vyhodil, protože už nedávala smysl - ale ty tři měsíce perné práce mě něco naučily. :-D Psát krátké a úderné věc se dneska -v době facebookové a twitterové - hodí. S krátkou a údernou věcí budeš mít úspěch, i kdyby byla méně kvalitní, než dlouhé a složité věci. Ale proč se podbízet čtenářům?! Piš dlouhé a složité věci. Ale ta délka a složitost musí mít smysl. Ano, čtenář se má do příběhu vcítit, ale popisy úplně všeho nejsou nutné. Oprosti se od vizuálu, čtenář se nekouká na film, má vlastní fantazii a na základě popisu si vytvoří svůj obraz. Popiš tedy jen to nejdůležitější, to hlavní, a zbytek nech na něm. Příklad: první dva odstavce Epilogu popisují starostovu kancelář. První věta a půl se týkají prostorového uspořádání kanceláře, dalších 150 slov (970 znaků) se zabývá jen a pouze jejím osvětlením. Proč? Proč je to tak moc důležité? Terry Pratchett dokázal napsat fantasy povídky na 100 slov. Proč potřebuje čtenář přečíst 150 slov o tom, jaké je světlo ve starostově kanclu - když se s tím to údajem dále již nikterak nepracuje? "Kanclu vládlo přítmí nadcházejícího brzkého zimního večera, rušené jen plápoláním krbu." Hotovo. A tak je to se vším. No a klišé - stačí už jenom "tajný vojenský výzkum vymyslel látku, která ovlivňuje lidské mysli, a zkoumal ji uprostřed metropole, když se něco pokazilo..." | |||
| Autor: Donald J. Drumpf | Odesláno: 23:37, 14.11.2018 | ID: 51fdfc | Nahlásit Vaultmasterům |
| Díky za odpověď a vysvětlení...a za to, že jsem byl donucen se do toho znova podívat. To, jak píšu...řek bych, že už to mám docela zaběhnutý. Často chci, aby bylo naprosto jasný, co by si pod popisem měl čtenář představit...a takhle přistupuju i k reáliím a zákonitostem, který v příběhu dělají křoví a jeho kulisu. Do toho spadá i to, aby i ten popis místa byl - pokud možno - přesnej (Např.: Při popisu putování městem jsem měl otevřený Street View a fakt jel podle toho, co vidim). A počet znaků je vyšší a vyšší... Ono by i tohle asi šlo scuknout třeba na půlku...ale pak bych měl pocit, že tomu pořád něco chybí...že tam něco vyobrazuju neúplně, nejasně... Ale když to tak zpětně pročítam, tak asi jo - v tomhle textu jsem zacházel do detailů docela dost (Ale nelituju toho)... Oprostit se od vizuálu? S tim tak úplně nesouhlasim. Když chci přesně popsat nějakou situaci nebo místo / podat přesnou zprávu, co a kde se děje, tak to moc nejde... Ten vypíchnutej odstavec - jo, ten by třeba klidně moh jít pryč. A nejspíš by to ničemu nevadilo. Ale zase...mě tam nijak nedráždí. A zároveň ho chápu tak (v tomhle případě nevim, jestli správně), že díky němu zase o něco líp vtáhnu čtenáře na místo, do kůže tý postavy apod. 100 slov? Nic pro mě...já jsem spíš na konkrétnost než na abstraktnost...ale i tak se dá psát! Oukej, budu se tomu způsobu psaní víc věnovat...ale moc ho měnit nechci. Holt neni pro každýho. Znova děkuju za feedback. | |||
| Autor: Psychotic | Odesláno: 05:35, 15.11.2018 | ID: 41f86a | Nahlásit Vaultmasterům |
| Teď to čtu. Pomalu. Redundance mi v literatuře vadí snad nejvíc ze všeho, a v téhle povídce je všude, takže nezvládnu víc než tři stránky v kuse. Zvlášť ten typ "bolest zad v kříži" mě ničí. Ale tak dám tomu šanci. | |||
| Autor: meehail | Odesláno: 08:28, 15.11.2018 | ID: 4244f8 | Nahlásit Vaultmasterům |
| Chápem, čo autor myslí, že nevie písať stručnejšie, mal som a opakovane mám rovnaký problém. Ale na sebe vidím, že problémom som ja, resp. nesúlad medzi látkou, ktorú chcem spracovať, a útvarom, ktorý som si zvolil. Vtedy si autor musí uvedomiť, že nesmie písať poviedky, tento literárny útvar má svoje pravidlá a hranice. A nejde len o samotnú dĺžku poviedky. Filmári tiež nenatočia 10-hodinový film a budú argumentovať, že oni to kratšie nevedia alebo nechcú. Nevedia a nechcú? Nech z toho urobia seriál. V podstate ide len o pohľad na vec a výber témy. Ak to autor kratšie nevie, veľmi často to znamená, že sa púšťa do hĺbok (pozadie a história postáv atď.), ktoré sa v danom útvare väčšinou nespracúvajú (nie v poviedke, ktorá má mať aj silnú dejovú linku a akciu). A nie preto, že sa nejakí literárni kritici dohodli, že si vymyslia definíciu útvaru, ktorá to stanovuje, ale preto, že to jednoducho jeho rozsah a účel nepustí a autor to pri písaní tejto poviedky musel cítiť. Ak chcem spracovať dej, históriu, myslenie a ešte aj atmosféru, nemám na výber a musím si vybrať dlhší útvar. A opäť z vlastnej skúsenosti viem, že to môže byť pre začínajúceho autora zastrašujúce, pretože tam už bude bojovať s opačným koncom spektra - kým pri poviedke tuší, že látky má priveľa, pri románe sa automaticky pýta, či toho bude dosť a či to zvládne celé ustáť. A tak zostáva zaseknutý pri písaní poviedok, ale v hlave má románové ambície. Na záver pridám pre autora svojich pár konkrétnejších postrehov, ktoré som si po prečítaní spísal: Jedna z tohtoročných poviedok „románového“ tempa. Neskutočne dlhá, neskutočne zbytočne dlhá. Vyhodil by som celý prológ a úvod zamilovaný do okolia Milwaukee čitateľovi poviedky nič nedá. To isté platí o epilógu. Poviedka sa mi vlastne nečítala zle, ale bol som celý čas frustrovaný jej dĺžkou a tušením, že tá dĺžka nakoniec nebude mať zmysel, čo sa plne potvrdilo. Čo ma rušilo: 1. Logika sveta kríva, medzi starostove povinnosti zjavne patrí ochutnávanie jedla a čakanie, či sa neotrávi. 2. postava starnúceho žoldniera sa pasuje v živote s rôznymi problémami, ale napriek tomu sa má dostatočne dobre na to, aby musel bojovať s nadváhou. 3. Zariadenie vypúšťajúce plyn, ktoré mení ľudí na ghoulov, stále funguje po 200 rokoch? Chcelo by to iný mechanizmus pôsobenia alebo dobrého údržbára, ktorý bude dopĺňať materiál a udržiavať to celé v chode. Rovnako kríva logika rozprávania, rozprávač sa niekedy púšťa do opisu vnútorných myšlienok postáv, ktoré sú zbytočné, ťažkopádne a nerealistické, občas skáče na úplne absurdné témy, ktoré s aktuálnym dejom vôbec nesúvisia, napríklad téma stratenej riasenky. Postavy zjavne nechápu, ako funguje ekonomika a fungovanie celej spoločnosti (farmárov na druhom brehu niečo ohrozuje, tak ich rovno presťahujme do mesta, tam budú vo väčšom bezpečí, nebudú mať síce z čoho a začo žiť a ostatní tiež nebudú mať čo jesť, ale hlavne, že nás pred nebezpečenstvom chráni druhý breh). Do toho autor vložil na jednom mieste absurdné prerušenie scény a vhodil čitateľa doprostred „zadania úlohy“. Ak chce autor vybrať z rozhovoru iba niektoré témy a nie je pripravený dokončiť podrobný rozhovor, ktorý sám začal, nech to urobí celé ako rozpomínanie postavy, keď už kráča v snehu niekam po tom, čo úlohu vzala. Alebo podobne. Čo ma však rušilo najviac, bolo čudesné opisovanie postáv uprostred rozhovoru. Rozprávajú sa dve hlavné, čitateľovi dobre známe postavy a autor sa zrazu rozhodne hlavnú postavu namiesto použitia zámena alebo mena postavy opísať ako „člověka, kterému pomalu táhlo na čtyřicítku“. Namiesto Drakea a Gabriely alebo jeho a jej (na čo postačí aj samotný tvar slovesa), sa tak rozpráva „zrzavé stvoření“, „jediná zástupkyně ženského pohlaví mezi cestovateli“ s už spomínaným človekom, ktorému ťahá na štyridsiatku, človekom v „už trochu pokročilejším věku“, „Drakeom Johnsonom“, „vousatým mužem“, „dobrodruhem s vousatou tváří“. Miestami ma to rušilo až tak, že som rozmýšľal, či do rozhovoru nevstupuje tretia postava. Naozaj, keď sa zrazu v rozhovore dvoch známych postáv ozve „vousatý muž“, doslova sa obzerám, kto to je a ako sa tam objavil. Celkovo to mohol byť zaujímavý príbeh, keby autor neplytval priestorom na kopec zbytočností a radšej si dal viac záležať na motiváciách jednotlivých postáv. Keby boli v konflikte, keby niekto z nich niečo skrýval a nakoniec by to aj k nejakému odhaleniu viedlo, bolo by to fajn, inak je to len také cvičenie, či dokáže autor dojsť do cieľa. Dokáže, ale za akú cenu? | |||
| Autor: Cheky | Odesláno: 22:04, 15.11.2018 | ID: 613f72 | Nahlásit Vaultmasterům |
| Ano, pasáž s vousatým mužem jsem musel číst třikrát, než mi došlo, že to není další postava. Street View z toho čišelo, a popravdě, číst si o tom, jak to vypadá v Milvaukí, mě nebavilo. Stejně jsem si představoval kulisy Karviné. :) Ale kdysi mi byla vyčítána naopak přílišná strohost, takže třeba se dokonalé popisy někomu líbí. Ale této porotě ne. Bude-li mít autor zájem, klidně se můžeme bavit o díle dále (a teď v sobotu v Bzenci třeba i naživo ;-) ), jinak si myslím, že to pan meehail napsal dokonale. Napadají mne dva postřehy, nesouvisející přímo s touto povídkou: 1) Jména postav - Já nečtu písmenka, čtu tvar slova a hodně mi pomáhá, když jména postav začínají tvarově rozdílnými písmeny a jsou i různě dlouhé. Myslím, že to pomáhá čtení, je to takový můj pro-tip. :) 2) V příběhu je důležitý vždy především příběh. Vše ostatní jsou kulisy. Příběh je kostra, na kterou se nabalují šlachy postav a maso jejich minulostí a pohnutek, obalené pak pokožkou místa a inventáře. Je důležité, aby povídka měla kostru silnější, než maso a kůži. Příběh se dá pospat i čistě abstraktně, ale to už taky není úplně ono. Jde mi o to, že autor má dokonalou kontrolu nad kulisami, které pak slouží příběhu; je-li tomu obráceně, je zle. | |||
| Autor: valcik | Odesláno: 17:23, 16.11.2018 | ID: 51120c | Nahlásit Vaultmasterům |
| Movember, braši.. | |||