Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
2024: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2023: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2022: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2021: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2020: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2019: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2018: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2017: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2016: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2015: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2014: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2013: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2012: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2011: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2010: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2009: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2008: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2007: Statické archívy před RS: 2007: 1 2 3 4 5 6 7 8 2006: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2005: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2004: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2003: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2002: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2001: Tagy: vše Madbrahmin Kultura Zajímavosti Fallout 3 Povídky Návod Komiks LARPy Soutěže Rozhovory Příbuzné hry Modding Developers Fallout 1 Artwork Ostatní hry Fallout Tactics Články Videa Fallout MMO Van Buren Fallout 2 Komunita Fo2 RP Interplay Hudba Studená válka Fallout Online Fallout: New Vegas Anketa Recenze Film Fallout 4 Vaultmasteři FoT patch Fo3 patch Fo2 patch FOnline Fo1 patch Bethesda Černobyl Mutants Rising Screenshoty FOnline Engine BGE FoNV patch DLC Civilní ochrana Fukušima Arcanum Fallout of Nevada Olympus 2207 Fallout: Sonora Krai Mira Resurrection Wasteland Concept art Wasteland 2 Obrázky Platformy Brahmíní vemeno Urbex Junktown Festival Wasteland 3 Fallout Fallout 76 The Outer Worlds MIB88 Megamod Last Hope Fallout et tu Fallout: Yesterday Atom RPG  Vítěz povídkové soutěže o brahmíní vemenoAutor: Chekotay | Komentuj novinku (2) | Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno Každému, kdo si dokáže odečíst od seznamu účastníků seznam vyřazených, je zřejmé, kdo vyhrál. Moghova povídka Menej žiarivá budúcnosť si získala naše srdce originálním a propracovaným světem sevřeným ocelovou obručí nekončící globální krize, stejně jako pěknou exkursí do hlubin hrdinovy duše, to vše zamazané hustou vrstvou zoufalství a hrůzy. Mám k povídce pár výtek, hlavně co se týče určité jazykové neohrabanosti některých vět, ale to opravdu není nic zásadního. Mogh je Madbrahmíně známá veličina. Do našeho kolektivu zaplul právě díky této soutěži a stal se silně (radio)aktivním templářem (hraje ghoula), což mimo jiné znamená, že se průběžně cvičí v psaní, když sepisuje úvody k akcím. Má svůj styl, klidné, stabilní vyprávění, jež pozvolna graduje k dobře postavené pointě. Přijde mi zajímavé, že doáže budovat tíživou atmosféru, a přitom do ní vložit sem tam kamínek absurdního humoru, který přitom neruší. Jak už jsem psal, Budúcnosť ostře soutěžila se Šestkou. Oba příběhy jsou zasazeny do domácích reálií, oba vyprávějí o klipse, která stále ještě probíhá (Šest "svačinek" odchází spíše z podzemního velkoměsta, než z nuzného vaultu). Obě jsou o psychologii jednotlivce (zasazeného ve spíše volném kolektivu), oba hrdiny čeká osudová volba, která rozhodne nejen o jejich životech. Rád bych si myslel, že na druhém místě skončil zlý hrdina a na prvním ten dobrý - a chvíli jsem si to skutečně myslel - ale pravda je taková, že on to Mogh prostě podal o chlup lépe, než Psychotic.  Tolik tedy k letošnímu ročníku madbrahmíníé literární soutěže. Snažil jsem se spočítat, kolik soutěží jsme již organizovali, ale nedopočítal jsem se - v některých letech nebyla, jindy bylo několik soutěží za rok. Zaujaly vás soutěžní povídky? Hodnotili byste jinak? Chcete se na něco zeptat autorů, anebo naopak vysvětlit něco ve svém dílu? Přijďte si s námi popovídat 5.XII. do Brna, anebo, pakliže se vám nechce jet a boíte se, že bychom vás kousli, alespoň napište na naše forum. • 23.11.2014 . . . Stříbrná medaileAutor: Chekotay | Komentuj novinku (8) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Boj o první příčku byl nelítostný a do poslední chvíle vyrovnaný. Tína simulovala záchvat, aby si mohla vzít volno v práci a měla tak více času na to nejdůkladnější zhodnocení. Dawen se musel hrozně opít, aby to mohl rozseknout. Na Viky je vidět, jakému hroznému psychickému vypětí byla vystavena. Já, ač unaven na smrt, nemohu spát. Prostě všichni jsme nanejvýš zralí na ukončení soutěže. Tohle je zkrátka psycho. A tohle je Psychotic: Šest Tína: 1 Viky: 2 Cheky: 2 Dawen: 2 Aranelka: 2 Ssyx: 3 Tína: Povídka se mi líbila, a přestože je pro mě současně povídkou, která patrně nemá vyšší umělecké ambice (na rozdíl od povídky vítězné), ale jejímž cílem je především pobavit, byla jednou z mála, které jsem si s chutí přečetla podruhé. A jediná, kterou jsem si stále s chutí přečetla i potřetí. Proto ji možná hodnotím výš než ostatní - opravdu mě bavila. I ona samozřejmě obsahuje pár gramatických a stylistických chyb, jako ostatně asi každá povídka zaslaná do soutěže (a nejenom do té naší, sama jsem nikdy nesoutěžila s povídkou bez chyb a někdy, při opětovném čtení, jsem byla přesvědčená, že jsem všechny ty patvary snad ani nemohla napsat já) - občas malé písmeno na začátku věty, absence čárky v souvětí, případně ne zcela obratná formulace nebo použití příliš spisovného slova v jinak hovorovém dialogu, které na mě působilo rušivě („Ty jsi tomu také nepomohl,“ poznamenal Adam.). Sem tam možná autor v souvětí zapomněl, čím vlastně začal, a jak by rád pokračoval ("Samozřejmě byla historka, se kterou Pětka s tím novým přišli, se realitě blížila jen v hrubých obrysech."), což znamená, že by povídce, jako většině zaslaných, prospěla důkladnější (auto)korektura. Na povídce oceňuji především to, že byla svižná a zábavná, a hlavní hrdina mi přišel zajímavý, i když rozhodně nebyl tak-docela-kladný-a-sympatický. Myslím si, že autor příběh ukončil v pravou chvíli, i když někomu možná bude vadit, že povídka působí jako úvod k "dobrodružstvím na druhé straně" - podle mě už ale není v tomto rozsahu nic dalšího nutné, pokračovat dál by mi přišlo zbytečné. I kdyby autor místo, kam se hlavní hrdina dostal, dokázal popsat dobře (nebo dokonce originálně), lepší je ponechat ho na představivosti čtenáře (některé naznačené zápletky by si ovšem rozvést zasloužily, např. "Hloupá náhoda. Nebo ne? Že by sem přišel jen proto, aby se mi mohl pomstít?" - to podezření mi přišlo s jedním poměrně bezzubým výstupem dotyčného a jeho smrtí poněkud proplýtváno.). Možná se autor k tomu, co bylo dál, vrátí v budoucnu (ostatně jedna Svačinka už přece bránou prošla, takže jejich případná konfrontace by mohla povídce dodat úplně nový rozměr), tady by to ale mohlo působit jako příliš nastavovaná kaše. Od autora bych si v budoucnu rozhodně ráda přečetla něco dalšího. Viky: Povídka se mi velmi líbila a už se těším na příští praktika z.. Eh.. Pardon. Hm. Jeden z favoritů. Rychlá, úderná, s velmi dobrým nápadem a sice očekávatelnou, přesto příjemně nečekanou pointou (až do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jestli to udělá). Chci na rozdíl od některých hodnotících autora pochválit za skvělé vystihnutí, kdy s povídkou skončit. Kdy už bylo řečeno vše, co je pro vyznění příběhu a pointy třeba a kdy už by další pokračování příběh už jen sráželo. Během čtení jsem si zapsala jen, že od 10. stránky přibylo překlepů z nepozornosti. Za jedna. EDIT: Revize Chekotay: Třináct stran (zase Arial) vyprávění v minulém čase z pohledu první osoby s prostřihy, řekněme, snů hlavního hrdiny. Vyprávění je plynulé a neodvratně směřuje k dobře připravené pointě. Velmi se mi líbí už jméno povídky, je krátké, vystižné, neodhaluje nic z pointy, dobře se pamatuje. „Šest,“ řekne si člověk. „Šest, šest.“ a jde si pustit písničku. Jenže příběh se rozjíždí a záhy je jasné, že se bude hrát trochu svižnější žánr. Autor předvádí schopnost popisovat charakter světa i hlavního hrdiny jen tak mimochodem, nenásilně, a přitom jde o svět originální. Některé pasáže jsou jen nastíněny, jiné – ty, které čtenář potřebuje znát – rozepisuje dopodrobna. Oba aspekty jsou vyvážené. Představení týmu je hezké, jsou tam ti, co mají jména (=jsou důležití, zapamatuji si je a oblíbím) a ti, co jména nemají (=kanonenfuter). Autor neponechal nic náhodě a zajistil si další kladné body osmapadesátkou, to zabere vždy. Plížící scéna je právě taková, aby člověka napnula, akční scéna je právě taková, aby rozpumpovala krev a – bum ho! Krásný závěr, v němž se obě linie spojí a všechny dílky skládačky zapadnou do sebe. Takhle se to má dělat. Jak říkával strejda Dolfi: Jedna povídka – jeden úvod – jeden závěr! Dobře, tak proč tahle věc není na prvním místě? Závěr na mne fungoval jenom poprvé, při druhém čtení už se objevily pochybnosti: I kdyby skočili do krytu a bomby se deaktivovaly, pořád by seděli v krytu hned vedle brány a hromady démonů. Takže by stejně byli v pasti. Takže Martin nebyl ďáblův spratek, ale racionálně uvažující odsouzenec k smrti, který si mezi jistým zánikem a neznámem vybral neznámo. Linka pomsty Pětky na Martinovi je možná naznačena až příliš silně na to, že není dále rozvedena. Stejně jako u jiných podobných otázek (Kdo je Vůdce? Odkud se bere všechna ta technika?) mi to ale nevadilo. Povídce by pomohlo vychytat pár drobných chybiček, spíše stylistických, než gramatických, a možná ji zkusit ještě víc zhustit, z třinácti stran na, řekněme, deset. Přitom ovšem zachovat rychlost vyprávění. To není nic snadného a ani délku nemohu považovat za vyloženou chybu nebo negativum. Tím hlavním, co u mne rozhodlo v posunutí povídky na druhé místo, bylo totiž už samotné téma, které není mým šálkem čaje. Ta povídka je dobrá, bavilo mě číst ji poprvé, ale podruhé už bych ji nečetl, kdybych nemusel, protože tenhle typ děl prostě neupřednostňuji; s tím ovšem autor jen těžko něco udělá. Ech, už se zase hnípu v drobnostech, tedy zkráceně: Povídka mě nepřiměla představit si, jak bych se zachoval na místě hrdiny já, což ovšem není vina autora, vyplývá to ze syžetu. Povídka, která této velmi ostře konkurovala, to ovšem uměla udělat, a proto skončila na prvním místě a odsunula Šest na druhou pozici. Srovnání se nabízí více, nechám si je však do hodnocení zlaté příčky. Dawen: Tady už snad ani není co vytýkat. Velmi mě potěšilo, že se někdo z autorů odvážil podívat na apokalypsu tradičnějším způsobem a vynechal atomovky a tak. Zkrátka staré dobré peklo na zemi. Autor perfektně vyvážil délku povídky a dávkování akce. Podařilo se mu mě až do poslední chvíle držet v nejistotě, jak povídka dopadne. Konec přišel v pravou chvíli a velmi se mi líbí způsob závěrečného střihu. Musím přiznat, že bych si velmi rád přečetl něco dalšího z tohoto univerza, byť bych asi navzdory zvědavosti dal přednost příběhu jinému, než pohledu na to se skrývá za branou. Styl povídky by se dal přirovnat ke tvorbě Kulhánka a Kopřivy. Velmi podobná je povídka úvodní části Kulhánkova Stroncia, což rozhodně není na škodu. Chyb je v povídce pomálu a člověk je v zápalu četby s chutí odpustí. Velmi dobře, jen tak dál. Ssyx: Skupinka trestanců na sebevražedné misi je velice zajímavé téma a schopný tahoun příběhu. Už při prvním čtení mě povídka zaujala řemeslně poměrně dobrým zpracováním, kryjícím drobné gramatické chybky, které vynořily až při druhém, mnohem pečlivějším a kritičtějším čtení. Povídce škodí z mého úhlu pohledu hlavně přebytek trojteček a neuvedení jmen Pětky a Šestky. Celkově mi styl psaní připomíná knížky od Kopřivy a Kulhánka, což přispělo jako klad k hodnocení. Dlouho jsem se rozmýšlel, která povídka by měla v soutěži obsadit první místo, ale autor bohužel ubral pár kritických bodů svému dílku tím, že nechal otevřený konec. Autore, apeluji na tvůj smysl pro čest a napiš pokračování za branou a konečný konec. • 22.11.2014 . . . Šílená brahmína zve ke korytuAutor: Chekotay | Komentuj novinku (6) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Protože vítězové jsou již zřejmí a protože stříbrnou posici vám představím až zítra, chtěl jsem sepsat drobné zhodnocení soutěže. Nakonec jsem zjistil, že mi stačí si jen vypůjčit pár odstavců z minulého ročníku: Ve vaultu vládne smutek a nervozita: "Vytřídit ty špatné, to bylo lehké, ale jak mám teď seřadit ty dobré?!" lká Viky a hrabe v hromadách potištěných papírů, které pokrývají hory neumytého nádobí i rozebrané intenzimetry a na nichž již rostou masité plodnice bedel a čirůvek. Milí čtenáři, buďte rádi, že jste této hrůzné procedury ušetřeni a že přicházíte k hotovému. Do toho ty věčné debaty: "Jak to autor myslel? To jako že naše transcendentální jsoucno je realitou atomového výbuchu nihilisticky pokřiveno?" a "Nemá to být transdentální?" Pak je zde ještě skvadra zmatkařů, kteří tvrdí, že soutěž byla potichu ukončena a tým všechny ceny propil, a skupinka tvrdící, že vše je dopředu rozhodnuté, sudí jsou zaplacení a autoři doufající ve výhru jsou bláhoví a naivní. Nervozitu ve vaultu utěšuje jen četba povedených děl o zániku Prahy, která ovšem bohužel nejsou soutěžní. Soutěž měla probíhat anonymně, ale takřka všichni autoři toto nerespektovali a prokázali mimořádnou vynalézavost, když šlo o to, kam všude se ve svém díle podepsat. I přes toto porušení kritéria soutěže jsem všechny povídky přijal, protože kdybych je vyloučil, tak nemáme co hodnotit. Nakonec se stejně ukázalo, že většina soutěžících má tak výrazný styl, že pro protřelé brahmíňany není problém autory identifikovat. Obdobně jsme přistoupili také ke kategoriím: Zařazení díla bereme velmi volně. U několika povídek není jisté, zda jsou vůbec postapo, u dalších zase zda to jsou vůbec povídky. Celková úroveň mi však přijde vyšší než loni. Bohužel na několika kusech se zřetelně projevila uspěchanost. Myslím, že pokud cítíte touhu zúčastnit se příštího ročníku soutěže, měli byste v tuto chvíli dopisovat svůj soutěžní příspěvek, aby měl aspoň ten jeden rok na pořádné dozrání. Povídky jsou jako medovina. Já mám z téhle soutěže žaludeční vředy už teď. Konec citací. Zvláště předposlední odstavec bych rád vypíchl, pokud se chcete zúčastnit příštího ročníku, tak právě teď je nejlepší chvíle na dokončení soutěžní povídky a vstup do nekonečných kol revizí, ladění a chytání chyb. Soutěžní povídky se mi líbily, ty vyhrávající se mi líbí velmi a ty největší paskvily byly již milosrdně zapomenuty (a ani Tyler Baker se s odstupem nejeví tak špatný; znovu ho číst ovšem nebudu). Jako vždy i letos proběhne veřejné setkání za účelem předání cen a jako vždy to bude v Brně. Moc rád bych tam viděl výherce (nebudou-li moci dorazit, zašlu jim cenu poštou, ale tomuhle peklu bych se rád vyhnul; právě snaha o duševní hygienu je důvod, proč po vás nechceme zaslání výtisků. (A také rozvoj techniky, kdy už skoro každý z nás má mobilní telefon a může si ty povídky číst na něm.)), stejně jako ostatní soutěžící a vůbec všechny brahmíňany a naše spojence v ilegalitě. Zamluvil jsem pro nás salónek v restauraci Time Out v Brně-Řečkovicích (jak se tam dostat z Hlavního nádraží si přečtěte zde), počítám tak s patnácti účastníky. Útratu si platí a spaní zařizuje každý sám, osvědčenou variantou je kempování v blízkém lese. Celé mechceche se odehraje 5.XII. od 17. hodin. O následné afterparty ještě rozhodne Tína. Pokud byste si připravili nějakou presentaci na počítači, budeme tam mít notebook napojený na projektor a Internet. Kouření v salónku je zapovězeno. Pro děti je připraven dětský kouteček. Vlastní potraviny je nevhodné konsumovat v prostorách restaurace, nicméně na afterparty přijdou nepochybně k duhu. • 21.11.2014 . . . Bronzová medaileAutor: Chekotay | Komentuj novinku (8) | Tagy: Komunita Povídky Soutěže Brahmíní vemeno Dostáváme se k povídkám, které mají svou barvu. Čeká nás jedna, která je temně fialovomodrá až takřka černá, jedna, která je jasně žlutočervená - a tahle, tahle je sytě trávově zelená. (Já vidím barvy, Tína zase zlatou a stříbrnou pozici "chutnala".) Autorem bronzové povídky je Řepa. Tohle je můj revír Tína: 3 Viky: 3 Cheky: 4 Dawen: 3 Aranelka: 3 Ssyx: 2 Tína: Povídka, kterou rozhodně nemohu a nechci označit za špatnou (ani po stránce gram-stylistické, ani po stránce obsahové, třebaže obojí má své nedostatky), přesto jsem ji od prvního přečtení nepovažovala za adepta na dobré umístění. Vadil mi způsob seznámení s poněkud schématickými postavami (sedm, osm odstavců koncipovaných jako Kdo je kdo brožurka) a jejich airsoftový původ, který na mě působil poněkud fanfiction dojmem - seznámení s nimi ("vysoký, šlachovitý, tvrdý, ale spravedlivý, s přirozenou autoritou, za níž byli ostatní ochotní jít až do pekel") ve mně nevzbudilo příliš chuti pokračovat ve čtení, možná proto se mi povídka zpočátku četla těžce. Číselná označení mi příliš nesedla, občas jsem se ve všech těch Nulách a Sedmičkách ztrácela, což by se mi, pokud by hrdinové měli "normální" jména, pravděpodobně nestávalo, na druhou stranu působili jako družstvo kompaktně a asi nebylo až tak zásadní, jestli zrovna mluví ten, nebo onen. Nicméně vyprávění samotné hodnotím jako realistické, což je nesporné plus povídky, popis "postapo světa" jako propracovaný a uvěřitelný - a sedly mi i "military fetiš" pasáže, možná proto, že je sama psát neumím, ale moc ráda o nich čtu. Dialogy jsou podle mého živé a přirozené, i když se v textu občas objeví trochu kostrbatá věta ("Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně.") nebo zbytečně rušivá chyba ("standart" místo "standard"). Povídce by po stránce stylistické prospělo ještě trochu se "vypsat". Viky: Zajímavý příběh, chtěla jsem číst dál a dozvědět se, jak to dopadne. Ovšem při druhém čtení jsem si povídku užívala už méně, hnacím motorem byla zvědavost a ta je již ukojena. Oceňuju ozančení postav pouze čísly, aspoň mi tolik nevadilo, že mi splývají jeden s druhým (podobně jako trpaslíci z Hobita). Ostatně jejich osobnosti a odlišnosti v dovednostech nejsou pro vyznění povídky důležité. Autor by měl zapracvat na stylistice a zejména si dávat pozor na slovosled, aby byl ve větách kladen důraz na to, na co má být kladen, a aby věty nebyly zbytečně zmatečné. Také by si měl dávat pozor na dodržování středního rodu a koncovky -o/a u sloves, na rozdíl ji/jí a zkontrolovat si čárky vě větách. Pak už budou jeho díla téměř bezchybná a jistě si najdou své čtenáře. Na mne to byl sem tam až moc military fetiš. Také mi trochu vadí, že je to spíš vyprávění, než povídka, a že postapa je tam pramálo. I přes všechny výtky, kterých jak tak koukám není málo, se mi tohle dílo opravdu líbilo a dávám mu proto známku dva. Revize Cheky: Deset stran Arialem, moje oči pláčou. Plakaly by, kdyby nebyly úplně vyschlé. Kéž by plakaly. Technicky jde o jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu nezaujaté třetí osoby, tedy asi nejjednodušší forma. Nic proti tomu, je lepší dobře zvládnout jednoduchou věc, než pokazit složitou a podle chabé zásoby jazykových prostředků v povídce použitých soudím, že autor zvolil formu adekvátně svým schopnostem. Věřím však, že dospělý člověk schopný napsat deset stran souvislého textu je schopen také sestavovat souvětí a nikoliv se vyjadřovat jen v holých, jednoduchých větách. Úsečnost má své využití, třeba při popisu boje, ale když dojde na popis krajiny, charakteru, minulosti, pak je nepříjemná. Příběh reaguje na aktuální bezpečnostní situaci v Evropě a odvozuje z ní linii blízké budoucnosti. Odehrává se v jihozápadní části Čech a z popisů je zřejmé, že autor umí číst mapy, anebo kolem aspoň jednou jel rychlíkem, čímž chci říct, že míra popisů krajiny je právě taková, aby navodila atmosféru, ale nesklouzává k nudné lyrice opěvující autorovo bydliště, jak se stává jiným autorům (třeba mě). Něco přes stránka je úvod, něco méně než stránka je závěr, mezitím osm stran vyprávění, tři akce a dva pokusy o psychologii, to považuji za solidní rozložení. Pointa není nijak světoborná, ale pracuje s pesimistickou notou a tak i malé překvapení je příjemně osvěžující. Obecně není povídka nijak výrazná, nemá žádný vynikající bod, plyne stálým tempem, kupodivu i na opakované čtení stejně příjemně. Trochu jsem se bál, jestli ji nahoru nevytáhla právě reflexe současného strachu z ruské invaze na Ukrajinu, ale když jsem si to promyslel, soudím, že to byla právě tahle příjemnost. Nyní proberu pár věcí, které mi vadily. Je tam víc takových kousků, které drhnou, ale tyhle jsou patrně symptomatické. Hned ze začátku, v prvním odstavci následujícím po úvodu, je v šesti větách pětkrát použito sloveso „měl“. To je zlo, za které jde u slohových prací na základní škole známka o stupeň dolů. Přímá řeč, na kterou navazuje věta, končí čárkou (otazníkem, vykřičníkem), ne tečkou. Asi takto: „Jardo!“ zvolal. „Jardo?“ zeptal se. „Jardo,“ řekl prostě. Je potěšující jednou číst radiovou komunikaci, která dodržuje protokol, a ne jen to, co si spisovatelé obvykle vymyslí na základě sledování seriálů, ale na příštích dvacet let to stačilo. V této povídce to perfektně sedlo k ostatnímu military fetiši, ale pro případnou příští tvorbu upozorňuji, že by to mohlo být nezáživné. Představování členů grupy je možná až zbytečně roztahané. Dodnes nevím, kolik jich tam vlastně je (Nula až Devět, takže deset, ale Osm chybí...), ani kdo jak vypadá – nikde dál to není důležité. Chápu, že autor při psaní měl před očima své kamarády ze softu, ale pro nás a tuhle tříakční záležitost není důležité, kdo má jaké vlasy. Osobně se mi s čísli pracuje nedobře, asi by bylo lepší, kdyby si říkali Adam, Bořek, Cecil, ale to je osobní názor, a navíc už to ukradl Neff. Takže OK. Trochu horší je, že sice víme, že Trojka má PKM, ale už nevíme, co má Čtyřka. Je psáno „malý kulomet“ a až později zjistíme, že to je taky PKM. A když už z povídky víme, že dva borci mají PKM, dva mají RPG a starší střelec má SVD, tak už nám autor možná mohl představit i verzi útočné pušky AK zbytku bandy (třeba jestli měly granátomety). S tím suvisí následující věta: „Dále noční vidění a ke zbraním AN-PEQ.“ Mluvčí dává najevo, že ke zbraní chce přesně tuhle věc a žádnou jinou, zato noční vidění chce nějaké, je mu fuk jaké. Lépe by znělo buďto „noční vidění a laserový zaměřovač“, anebo trvat na konkrétním typu u obojího. Ve druhém případě by mohl mluvčí trvat také na dalších věcech se sexi zkratkami (granáty, svítilny, autoinjektory, co já vím). Trošku mi vadil západočeský dialekt: „čudzá reč“, „drška“. Zvlášť ve spojení s japonštinou a mečem, což je prvek, který narušuje jinak syrově realistickou povahu vyprávění zbytečným zesměšněním. Další podobný zádrhel je zde: „Jenže jaký je vlastně jejich status, když nejsou vojáci?“ Autor představil družstvo jako lidi, kteří dlouhá léta studují bezpečnostní studie, vědí, co je AN-PEQ, ale nevědí, jaké postavení mají v mezinárodním právu? (Jsou kombatanti stejně jako příslušníci pravidelných ozbrojených sil.) Jak je to dlouho, co to Justy tady na Brahmíně vysvětloval? Sotva rok? Doučit! Dále bych měl asi určité výhrady k použité taktice, ani ne tak pro samotnou taktiku, jako spíš pro autorův popis. Psychologie není v příběhu takřka žádná, snad až na dialog mezi Pětkou a Šestkou, který autor podává, jako by měl vyznít dramaticky, ale přitom to je něco na úrovni „Dneska zase fazole. Hm.“, a pozdější výslech zpravodajcem a následnou ztrátu nadějí. Ne že by mi to vadilo, jednotku jsem vnímal jako jednotku a jednotliví lidé mi byli ukradení. Tak, až doposud to byly malé, drobné chybičky, které mohou utéci každému. Teď ale to naprosto zásadní, za co by Řepa zasloužil naplácat bobřím ocasem, a totiž skoro až fatální neobratnost při práci s jazykem, který sice používá česká slova, avšak poskládán je poněkud Anglosasky: „Velitel se chytil za krk a z něj mu stříkala krev na všechny strany.“ → „Velitel se chytil za krk, krev stříkala na všechny strany.“ „Družstvo sedělo v maskáčích v jídelně na nějaké základně“ → „Družstvo, stále v maskáčích, sedělo v jídelně na nějaké základně“ (Na jaké? Když už je použito slovo „nějaké“, mohlo tam být klidně „německé“, „vojenské“, „americké“, „oblastní“. Nebo tam nemuselo být nic.) „Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce jim dali i pivo.“ → „Jedli poměrně slušné německé jídlo, dokonce dostali i pivo.“ „ačkoli nebyla z hostitelů cítit zášť“ → „ačkoli z hostitelů nebyla cítit zášť“ „neměli kontakt s nepřítelem“ – To je něco jako „mít sex“. Zrůdnost. „a bylo slyšet zdáli mnoho výbuchů“ → „a zdáli bylo slyšet mnoho výbuchů“ Fráze „s vybavením, o kterém mohli doteď jen snít.“ je v rámci jedné stránky použita hned dvakrát, doslova stejná. Také je trochu zmatečné, co vlastně říká následující dialog: „Doufám, že tohle milosrdenství se nám nevymstí,“ pronesl Devítka. „Na to vem jed.“ a) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim vymstí. b) Devítka je ubezpečen, že tohle milosrdenství se jim nevymstí. (Správná odpověď: C is richtig! Devítku vlastně nikdo neposlouchá, druhý mluvčí v té scéně sděluje, že propuštěného vojáka čeká trpký osud. Vůbec nehovoří o osudu své skupiny.) A když pak člověk čte „Třeskl tichý štěk,“ vzpomene si na Pan Kaplan má třídu stále rád a ukázku v čítánce: „Skočil na mě skok.“ Ti všímavější začnou pátrat, jak vlastně tichý štěk třeská (no, na rovinu, moc mu to nejde). Vedle toho je už jen drobnost, že třeba výraz „NATO standart“ je něco jako „vlajka NATO“, protože standarta vlaje, zatímco standard je norma. Holt/hold, standart/standard, ji/ji, černá/bíla, bába/sníh, to jsou klasické případy a i když bych se svým žebříčkem/řebříčkem neměl vyskakovat, musím na to upozornit. A další drobností je psaní velkých písmen ve jménech etnik. Zatímco rus je příslušník mnohamiliónové rozpínavé populace samostatně plachých, ale velmi odolných jedinců libujících si v netěsných bytových jádrech, nekontrolovatelné populační dynamice a stravě, kterou jiní považují za odpad, Rus je příslušník... ech... No raději toho nechme. P.S.: Původně jsme se nechtěl rozepisovat, ale nedalo mi to. Prostě ne.  Dawen: Plastometná romance, která se zvrhne v dost dobré military postapo. Deus ex vrtulník a katány included. Líbí se mi setting světa, který dokazuje, že dobré postapo může být i něco jiného než věčná poušť, atomovky a enkláva. Co mi však trhalo žíly bylo výše zmíněné airsoftově romantické seznámení s postavami. V této pasáži jsem měl sto chutí přestat číst, až tak kontrastní je k povídce jako celku. I ta katána či co byla trochu příliš v jinak poměrně střízlivě pojaté akci. Moc se mi líbilo pojmenování postav pomocí čísel, které postavám sedí mnohem více než nějaké nablblé jméno, dívám se na tebe Tylere B. A byť jsou charaktery postav nastíněny jen zběžně není problém si je oblíbit. Na povídce je znát, že autor prostředí do kterého ji zasadil velmi dobře zná, což notně přispívá k realističnosti vyprávění. A musím říci, že prostředí mi vyloženě sedlo. Je mnohem jednodušší ponořit se do povídky zasazené do českého pohraničí, než do anonymní pouště kdesi v Americe. Překvapením byl konec, opravdu jsem čekal úplný opak toho co přišlo a musím říct, že mě to potěšilo, byť na takové konce většinou nejsem. A vůbec střílí se tam Ivani! Aranelka: Tahle povidka se cetla snad sama. Dej byl svizny, military fetise dost, ale ne tolik, aby me to odradilo. Moc se mi libil ten optimismus "kdyz se budeme snazit, muzem udelat rozdil!" Uvedeni hrdinu na scenu bylo krecovite, ale cisla misto jmen byla osvezujici, ale problem byl, ze postavy nedostaly moc prostoru se rozvijet a proto nebylo uplne jednoduche mezi nimi rozlisit. Ale podle me by to jmena nezpravily. Tempo cele povidky bylo tak akorat, ani jsem si nevsimla, jak to bylo dlouhe. Libilo se mi, jak autor pracoval s prostredim, evidentne celou oblast velmi dobre zna a povidce to hodne prospelo. Celkove se mi povidka opravdu libi. Ssyx: Zasazení povídky do českých luhů a hájů dokázalo brnknout na málokdy používanou patriotickou strunu. Svižný úvod do prostředí a reálií naznačil dobrou čtivost textu, která se i přes mírně tabulkovité představování postav a drobné gramatické i stylistické chybky udržela celých devět a půl stránky. Děj byl hlavní devizou povídky, někdy až na úkor postav, u kterých čtenář občas zapomene, kdo je kdo. V tomto případě to díky napětí, ženoucím čtenáře dál, ani příliš nevadilo. Deus ex machina v podobě štědrých spojenců byl použit v rozumných mezích a nijak nerušil plynulost a logiku příběhu, což hodnotím velmi kladně. • 20.11.2014 . . . Tajuplný obsah brahmíního vemeneAutor: Chekotay | Komentuj novinku (2) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Hele, soutěž O brahmíní vemeno je v první řadě soutěží o prestiž. Člověk, co se umístí na prvních příčkách se stává člověkem... ehm... na něhož si občas někdo vzpomene... a lidé, co končí na příčkách posledních, se dostávají do řečí a do počítačových her. Takže by vám všem měl stačit diplom! Ale doba je zlá a za diplom ani kuře nehrabe, že? Mrzký mamon stal se pasákem Kalliopé, jak hluboko jsme tom klesli, ó tempora, ó mores, za mých mladých let, když člověk pracně popsal celou hliněnou destičku a zaslal ji do soutěže na Madbrahmíně, tak mohl vyhrát v tom nejlepším případě krabici děrných štítků s celým obsahem webu, ale to by dneska asi také neprošlo. A když už se mám s váma všema setkat, tak tvrzení, že jsem ceny pro vítěze propil, by mi asi taky fazónu nezachránilo. Takže vám raději prozradím, že nějaké ceny jsou. První si z cen vybírá vítěz, druhý druhé místo, třetí třetí místo, zbytek jde na charitu (účet "Chekotay v nouzi"). Každý z první trojky si vybere dvě ceny: Jednu "hlavní cenu" a jednu "parazitní cenu", totiž nějaké to DVD s filmem. No a nyní tedy ty hlavní ceny: 
Ochranná maska M-10M včetně lícních filtrů zatavených v originálních obalech a atombordelu JP-75. Velikost 1. (Nic pro patricijské nosy.) 
Tričko Vault šílené brahmíny unisex velikost M, kulatý výstřih, k tomu sluneční brýle a magnetka. 
Survival kit: Taška vz.80, karta pro přežití, nepromokavé pouzdro na zápalky, obvaz vz.80, mini lékárnička, polní láhev, jodid draselný. 
Kapesní nožík Victorinox Trailmaster Black. 
Knížka: Petr Schink: Špinavá práce. 
Knížka: Mičihiko Hačija: Deník z Hirošimy, Praha, 1956. Antikvariátní stav, původní přebal. 
- Počítačová hra Fallout 3 (PC DVD). - Počítačová hra: Fallout Collection (Fallout, Fallout 2, Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, PC DVD). Parazitní ceny: 
- Film: Mad Max: Beyond Thunderdome (archivní stav, DVD). - Film: Číslo 9 (DVD). - Film: Potomci lidí (DVD). - Film: Waterworld (DVD). - Film: Utajené nehody nukleárních zbraní (DVD) 2×. Když se tak na to dívám, asi bych to mohl nějak zakomponovat do jediného obrázku, jako minule, ale minule to dělal Ratman a on má tydlencty fotošop skilly, zatímco já ne. Mimochodem, zavedl jsem tag "Brahmíní vemeno" a zpětně upravil pár aktuálek, takže nyní bude proklikávání se k minulému ročníku jednodušší. Ty ještě starší ročníky si ale budete muset vyhledat postaru, přes "Soutěže". Což mě přivedlo k nápadu, že bychom mohli nějaké soutěže dělat častěji. :) • 19.11.2014 . . . BV: Čtvrté místoAutor: Chekotay | Komentuj novinku (12) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Další povídka a zase je v ní ghoul? Tahle soutěž smrdí! Ale užijte si to, je to pěkná minipovídka a já vám slibuji, že to je poslední ghoul v tomhle ročníku. Příběh napsal Mogh a já k němu dodám malou perličku: Dva týdny poté, co jsem tuto povídku přijal do soutěže, se mi stala právě taková příhoda s šutrákem, jaká je popsána i v ní. Naprostou náhodou - sice u toho byl Mogh, ale byl v tom nevinně, ten kámen mi dal UnderCage. Noc pred bitkou Tína: 5 Viky: 5 Cheky: 3 Dawen: 5 Aranelka: 4 Ssyx: 4 Chekotay: Měli jsme letos v soutěži svět Fallout Online, svět Fallout: New Vegas, svět Fallout: Resurrection a nyní přišel čas na příběh ze světa Templářů VŠB, což je taková naše skupina provozující něco, čemu by v méně slušné společnosti možná i říkali LARP. V zásadě to funguje tak, že když se někdo zle zmíní o našem vaultu, tak se k němu pak v noci přikrade rozverný kněz Miroslav a narve mu jekorový tesák do náhodně zvoleného tělesného otvoru. Když zrovna nejsou děsně badass, dělají templáři i jiné věci, jako třeba umírají hlady, mrznou, hoří, bloudí, vlhnou, hrabou, krvácejí nebo se dusí. Tolik na úvod a k vysvětlení, že postavy této povídky jsou nám povědomé a já, Viky, Tína a Dawen ty lidi známe osobně. Naštěstí jsou zde ještě Ssyx a Aranelka, jejichž recenze jsou nezaujaté. Myslím si, že umístění příběhu do osobně známých reálií není na škodu a že si jej vychutná stejně dobře čtenář, který zná Moravsko-Slovenské pomezí, jako čtenář, který v životě nevystrčil nos z Böhmenu. (Docela by mě zajímalo, jak by působily naše povídky ze světa Falloutu na lidi, kteří bydlí támhle někde u Klamath Falls, Modocu, Rena či Bakersfieldu.) Povídka je v rozsahu mikro a asi z jedné třetiny ji tvoří retrospektiva, pointa je jednoduchá, nenásilná a příjemná. Text je přiměřeně sporý, jazyk dostatečně bohatý, zkrátka, povídka se mi líbila, je to právě takový styl, jaký se mi líbí. Také jsem ji ze všech sudích hodnotil nejvýše. Tína a Viky se mnou hrubě nesouhlasily, ale já si jsem jistý, že pět odstavců vloženého příběhu není tak mnoho, aby si člověk nepamatoval těch osm předchozích. Když je tak super, proč povídka neskončila na ohodnocených pozicích? Právě proto: Je mikro a má jednoduchou pointu. Jiné soutěže zavádějí oddělenou kategorii mikropovídek, ta naše zůstává literárně nekorektní a diskriminační, protože pořád věřím, že dokonale vybroušená mikropovídka se silnou pointou má šanci zvítězit nad „standardními“ povídkami i bez zavádění kvót. Navíc si myslím, že v tomto případě není autor „vytrestán“ zasláním mikropovídky, protože Mogh využil neexistenci početního stropu a do soutěže nasadil díla dvě. P.S.: Pamětníkům možná tenhle příběh připomene klasickou brahmíní povídku Bitva u New Bendu. Dawen: Povídka která se svou atmosférou naprosto hodí k současnému mlžnému podzimnímu času. Jen mi trochu nesedí použití postav které znám v realitě a část ve které je popisována bitva v minulosti. Avšak mýtická atmosféra a věčný průvodce s cháronovskými prvky mě nutí umístit povídku na páté místo. Aranelka: Povedena povidka, svizna a kratka, velice dobre se cetla. Ssyx: Krátké melancholické nahlédnutí do vzpomínek starého ghoula. Povídka zasazená do kulis brahminího univerza byla řemeslně dobře napsána, avšak skončila dříve, než se stačila řádně rozjet. • 18.11.2014 . . . Celostátní pátrání po počítačové hřeAutor: Chekotay | Komentuj novinku (8) | Tagy: Komunita Ostatní hry Platformy Vážení návštěvníci, dnes se na vás obracím s nezvyklou prosbou. Hledám textovou počítačovou hru jménem Operace Vadium, zveřejněnou před čtrnácti, patnácti lety. Věc se má tak, že si tuhle Sof vyrazil na špacír po hlubinách internetů a narazil na článek s recenzí této hry. V tu chvíli su uvědomil, že
Takže pokud využijete dlouhých zimních večerů k přerovnávání svých starých počítačových archívů, hledejte prosím
V případě šťastného nálezu pište sem do komentů, nebo na forum, nebo mě na e-mail na Seznamu. • 17.11.2014 . . . BV: Páté místoAutor: Chekotay | Komentuj novinku (13) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Doufám, že jste si užili dnešního svátečního dne okořeněného krásným postapo počasím, vyrazili do ulic, našli svého lokálního bolševika a obdarovali jej pravdou a láskou, co se do něj jenom vešlo. Třeba v Praze to k jednomu takovému nemají daleko, je to jenom trochu do kopce. My jsme si udělali malé cvičení civilní obrany a Tína vyhrála další literární soutěž, letos už snad poslední. A teď si dáme další povídku. Při hodnocení si párkrát vyměnila místo s předchozí, její finální umístění je výsledkem jemné licitace. Také skvěle odráží nálady v rozhodčím týmu - všimněte si, jak je dnešní hodnocení zrcadlové ke včerejšímu. Nuže, práci napsal Merlin Zebra a jmenuje se Rodový proud Tína: 4 Viky: 6 Cheky: 6 Dawen: 4 Aranelka: 5 Ssyx: 5 Tína: Zajímavá povídka, na které se mi líbila především postava cynického hlavního hrdiny a jeho specifický úhel pohledu na svět. Oceňuji svižné tempo a dle mého dobře zpracovanou "hláškovitost" povídky, ačkoliv první část ve mně vzbudila dojem, že budu číst o něčem/někom trochu jiném. Ideální délka, poněkud "rychlý" konec. Pro mě rozhodně dobrá povídka, která mě bavila, ale které by prospělo ještě krátké uležení a hlubší autokontrola (občas pravopisná chyba, chybějící slovo ve větě, stylistická neobratnost, ale všeho pomálu, takže možná nechybělo moc a povídka mohla být po této stránce téměř bezchybná). Stručně tedy - dobře se mi četlo. Viky: Tato povídka mne zaujala jen zklamáním, které z její četby mám. Za hlavní nedostatek považuji, že se autor nejspíš nemohl rozhodnout, o čem že bude psát. První část povídky nastiňuje (či spíše se neúspěšně snaží) neutěšený svět, ve kterém je to k sebevraždě blíž než k životu, aby byl těnto nástin zahozen a o konce povídky nevyužit. Tahle pasáž může být vystřihnuta a zbytku povídky to nijak neublíží. Druhá část je (nebo se spíš snaží být) humorně hláškovitou akcí mezi hrdinou a skupinou ozbrojenců. Třetí části, ze které si autor vzal název, je věnována půlka jednoho odstavečku, což je k jinak zajímavému krysařskému motivu až hanebně neuctivé - je využit pouze k osvětlení pointy druhé části (tedy snad to měla být pointa), jinak s ním autor nijak nepracuje. Škoda, ale třeba se této představy chopí jiní autoři ghoulích povídek a rozvedou ji v zajímavý příběh. Stylistika by chtěla ještě učesat, gramaticky je povídka témeř bez chyb. Revize Cheky: Je hodně zvláštní, že se v soutěži objevily hned dvě povídky vyprávěné z pohledu ghoula, a ještě zvláštnější, že skončily hned vedle sebe. Zajímavé. Taky je zajímavé, že ta první se mi líbila a ta druhá se mi nelíbila. Například se mi nelíbil úvod, v němž jsou sice představeny hned tři postavy (z toho jedna mrtvá a dvě nemrtvé), ale dál pokračuje jenom jedna a ty zbylé jsou zahozeny. Asi měly pomoci vykreslit charakter hlavního chachara, leč mě to přijde jako plýtvání. Také se mi nelíbil následující dialog ve stylu "naleštěné zbroje potkávají drsňáka z pustiny", a to hlavně proto, že jsem to už četl snad stokrát. V dějinách Madbrahmíny to bylo ústřední motto první války mezi BoS a Antibosem. Což autor samozřejmě nemohl vědět (pokud to není nové alter ego Bennyho), takže mu to nemůžu mít za zlé, ale prostě "jujdamane, já jsem tak drsný a oni jsou takové buzny" jde mimo mne. No a pak se mi nelíbil ani dialog v kostele. Ono když spolu hovoří dva bezvěrci o víře, může to být sranda, ovšem ne každý je otec Miroslav. Následuje akční závěr a krysařovské vyvrcholení, což je pro změnu dobré. Ovšem až v tuto chvíli mi v hlavě přestává strašit ten mrtvý synek (kdo ho zabil a proč?) ze začátku. Těžko se mi to hodnotilo, není to můj šálek čaje, nemám rád tenhle typ hrdinů, ale technicky je v pořádku a má i pěknou pointu. Myslím si, že z hlediska konstrukce příběhu by zasloužil uříznout celý začátek a ze "zabili syna - manželka je kráva - beru náboje a mizím - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál" udělat menší, symetričtější "toulám se světem dvě stě let - potkávám homoklády v pancíři - kněz - vítězím - jedu dál". Anebo naopak, přidat za závěr něco, co by vysvětlilo (a vyřešilo) ten úvod. Já mám prostě rád takové kulaté příběhy. Jsem si každopádně jist, že si povídka najde své fanoušky a doufám, že autor bude psát víc. Dawen: Povedená svižná povídka, se zajímavou pointou. Navíc řemeslně zvládnutá. Hlavní postava má psychologické pozadí adekvátní povídce a rozhodně nejde o anonymního geroje číslo 68. Ghoulovitost hlavní postavy a pasáctví méněvědomých bratří je zajímavým prvkem, který povídku povyšuje nad ostatní. Za mě čtvrté místo. Aranelka: Co ma znamenat rodovy proud? Jinak tematika krysare mi prijde zajimava, ale takova useknuta a nevyuzita. Ssyx: Úvod, jak ze starého filmu se Segalem, rychle přešel ve svižnou akci z ghůlího pohledu se zajímavou pointou. Ještě Chekotayova poznámka: Na zítřek vyhlašuji ze zdravotních důvodů přestávku. • 16.11.2014 . . . BV: Druhé kolo, první padlýAutor: Chekotay | Komentuj novinku (7) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Dobré ráno, pokud právě obědváte, naše literární soutěž postoupila do druhého kola. Šest povídek, které postoupily z kola prvního, bylo zhodnoceno znovu a každý soudce je seřadil od nejlepší po nejhorší, já jsem každé posici přidělil body, sečetl, vydělil počtem soudců a vznikl žebříček, se kterým nesouhlasí všichni stejně. :o) (Mimochodem, děsně se mi pletou slova "žebříček" a "řebříček", tak jsem se mrkl do jakési příručky a prý je možno obojí.) Změna ve způsobu hodnocení umožňuje lépe vychytatjemné subjektivní rozdíly mezi povídkami, které prošly hrubým sítem prvního kola a jsou po řemeslné stránce v pořádku, respektive neobsahují zásadní nedostatky. Tak se nedivte, že se tady objevují nějaké pětky, šestky. Viky opět provedla korekturu povídky, její poznámky jsou k přečtení v revizní verzi. Na šestém místě je tedy Sybrakova povídka Nemusíš myslet na minulost Tína: 6 Viky: 4 Cheky: 5 Dawen: 6 Aranelka: 6 Ssyx: 6 Tina: Povídka nebyla špatná, i když samozřejmě ne bezchybná - některé chyby, především gramatické a stylistické, byly zbytečné, opakovaly se a rušily mě pokaždé, když jsem na ně narazila (typicky dvojtečka, případně problémy s ji/jí, shodou podmětu s přísudkem, což je častý problém povídek, atd.). Čtení mě nicméně bavilo, povídka byla rychlá a přiměřeně dlouhá, vadilo jen občasné (na mě až přílišné) melodrama a ne zcela uspokojivé zakončení, nicméně kladně hodnotím atmosféru i plynulost a "svěžest" dialogů. Cheky: Ozvěny kroků ve stokách města, v němž nikdo nebydlí. Skučení větru mezi plechy Highwaymana kdesi uprostřed pouště. Špaček cigarety kutálející se mezi kameny na temeni hory, která nepotkala lidskou bytost již celá staletí. Monotónní mumlání modliteb starce, jenž jediný z celé vsi přežil morovou epidemii. Jednoduchý rytmus. Monotónní balada vyprávějící příběh, který nikoho nezajímá. Nic neznamená. Nic nezmění. A přesto, přesto je zde někdo, pro koho ty střepy rozsypané v koutech rozpadlé duše mají význam. Kdo je na tom hůře, ten, který nikdy neměl, nebo ten, kdo měl, a ztratil? Tahle věc se mi četla tak dobře, že jsem ani při opakovaném čtení nevnímal pravopisné chyby (kterých taky není zas tak mnoho). Hodně se mi líbí svět, v němž se odehrává: Fallout 1,5 Resurrection. Autor tak mohl pracovat s prázdnotou, s pustinou světa i mysli. Technicky řečeno jde o jednoduché vyprávění s retrospektivními prostřihy, obě časové linie jsou spojeny nevyjádřeným odkazem na Fallout 1. Tématem jsou úvahy muže, jenž se snaží vyrovnat s traumaty tak dávnými a tak osobními, že je opravdu jediný, komu na nich sejde. Tenhle typ povídek mnohdy trpí na přebujelost a bolestínské hnípání a právě proto se mi velmi líbí, jak to tentokrát pěkně běží. Je to prostě jednoduchá věc, a je dobře zvládnutá a já ji mám rád, protože mi připomíná ticho panující v rozvalinách dávno opuštěných budov, rezavé předměty denní potřeby pohozené v prachu uplynulých desetiletí a všechny ty myšlenky, které člověka napadají, když opatrně prochází kolem. Jen se nemůžu rozhodnout, jestli douška za koncem povídky je vtipná, anebo rušivá. Viky: Překvapivě dobrá povídka. Velmi se mi líbilo střídání retrospektivy s dějem, které se s čtenářem nemazlilo. Bylo jasné, ale ne do očí bijící. Opravdu velmi povedené, jinak obyčejnému příběhu dodalo jiskru, která mne držela u čtení až do konce. Teda konců. Autor bohužel neodolal touze příběh dopovědět a pak ještě jednou dopovědět. Kdyby skončil s posledním otazníkem, povídka by vyzněla mnohem lépe a silněji. Po stylistické stránce také není špatná, snad jen že by si autor měl ujasnit psaní ji/jí, ještě jednou zkontrolovat shody podmětů s přísudky a vystříhat se všech přechodníků, protože ten jeden, co je dobře, je takový nejspíš jen náhodou. Slabší dvojka. P.S. Je-li autorem ten, co si myslím, tak by měl dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou, je to to nejlepší, co jsem od něj kdy četla. Revize Dawen: Kdyby se z povídky udělaly dvě bylo by to mnohem lepší. Prohnilá romantika retrospektivy s nádechem šedesátých let v Americe se mi velmi líbila. Horší je to ovšem s druhou rovinou povídky, která notně skřípe vklíněná do mantinelů beznaděje a opovržení, kterými hlavní postava překypuje. Co ovšem povídku sráží do kolen je její závěr, který je prostě hrozný. I tak ale povídka patří to druhého kola, zejména pro část odehrávající se v minulosti. Šesté místo. Aranelka: Ta retrospektiva se snazila zahrat na city a povidce dost uskodila. Kdyby autor zustal jen u ghula v apokalytickem svete, udelal by lip. Ssyx: Příjemná povídka pro čekání u doktora nebo ve vlaku. Příliš časté střihy retrospektiv ji jako náročnou na pozornost poslaly o pomyslnou příčku níže. • 8.11.2014 . . . Brahmíní vemeno: OddechAutor: Chekotay | Komentuj novinku (4) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Zveřejněné povídky vypadly ze soutěže v prvním kole, druhé kolo nyní probíhá a jak dopadlo vám oznámím nejpozději za týden v neděli, tedy 16.XI. Respektive, jak dopadlo... které tři povídky vypadly ve druhém kole vám oznámím šestnáctého, definitivní pořadí na stupních vítězů bude vyhlášeno až 5.XII. Slavnostní sraz za účelem předání cen a oslavy vítězství proběhne toho dne v Brně. Hádám, že přijde tak deset lidí, zítra zamluvím hospodu. • 6.11.2014 . . . BV: AnticenaAutor: Chekotay | Komentuj novinku (6) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Je to trochu zvláštní, ale když jsme hodnotili následující povídku, shodli jsme se všichni na tom, že je taková jako docela dobrá, ale to, v čem není dobrá, je takové kvality, že si zaslouží anticenu, tedy Kejdu. Však on nám autor, Lordus, ještě poděkuje, až klekne server FOnline. :) Gang Tína: 3 Viky: 3 Cheky: 3 Dawen: 3 Aranelka: 2- Lepsi prumer. Kdyby pointa nebyla tak na efekt a v podstate dost nelogicka, bylo by to za 2 Ssyx: 4 Po čtrnácté stránce jsem to vzdal. Za stejnou dobu, kterou jsem věnoval povídce, jsem přečetl Nekroskop II (360 stran) Průměrná známka: 3,1 Viky: Po zkušenostch z minulých ročníků bylo první reakcí tl;dr. Ale dala jsem se na porotcování, číst musím, třeba to bude dobré. Nebylo. Styl vyprávění je suchopárný a zní jako ze záverečné zprávy o akci - ano, něco se stalo a bylo to dobrodružné, zajímavé a akční, ale já vám to shrnu do tří souvětí - a tak stále dokola. I to by se dalo snést, kdyby tak byl koncipován jen úvod k povídce, ale když ještě i na páté straně nic nenasvědčovalo změně v čtivější záležitost, kapitulovala jsem a přejela na poslední dvě strany. Ty taky nebyly o nic lepší, ale úplně špatné to také nebylo, tedy nebyl důvod pročítat se zbytkem. Jasná trojka a doporučení si příště vybrat jednu z popisovaných akcí a tu rozepsat. Předmluva je zbytečná, v dobré povídce takové drobné nesrovnalosti s kánonem her neruší a v nedobré je to stejně jedno. Cheky: Tahle věc je především dlouhá. Nejen, že jde o nejdelší povídku, které letos dorazila, ona je prostě d l o u h ááááááá. Ale ne úplně nudná. Příběh popisuje kus hry Fallout Online a čtenářům Brahmíny jeho protagonisté nejsou neznámí. Odehrává se na plácku světa, který známe z původních Falloutů a využívá stejné reálie. Je to jednoduché vyprávění v minulém čase z pohledu vypravěče, takže žádná složitá vymyšlenost, která by nešla zvládnout, a technicky to autor celkem zvládá. Povídka má dvě naprosto zásadní chyby, které ji pohřbívají: 1) Není jen inspirována hrou, je otrocky popisná. 2) Vyvrcholení je vycucané z prstu. Hned zkraje je předmluva, která nám říká, že příběh se odehrává v trochu jiném světě, než jaký známe a upozorňuje na mutanty a Rad-X. Následně v celé povídce jsou možná dvě zmínky o mutantech, Rad-X tam je používáno, ale rozdíl oproti Falloutu je nepatrný. Je to zbytečné. Následuje popis útoku a zmrtvýchvstání, ze kterého jsem pochopil hlavně tolik, že když je hráč ve FOnline zabit, začíná znovu s minimální výbavou. Následně přicházejí první náznaky skutečného dramatu, tedy rozkolu ve velení gangu. Hrdina je zajat, předveden rozvášněnému davu a krutě, ba přímo brutálně - vypuštěn. Ehm. Že by mu aspoň malíček zlomili... ne. Původně hrdina nechtěl jít z farmy do základny, neboť je to příliš daleko, šel tedy raději do Modocu. Když ho odtamtud vyhnali, náhle to na základnu už nebylo tak nepřekonatelně daleko, což je divné. Ale OK. Následuje cesta na jih. Hrdina je pořád tajemný jako hrad v Karpatech a při pašování balíčku do NCR rafinovaný jako bílý cukr, ale konečně se začínáme dozvídat, o co jde. Scéna se zrzkou prodávající vlastní dítě je pěkná, na druhou stranu, k čemu otrokářům bude kojenec? Kojenců si můžou vyrábět do aleleuja z vlastních zdrojů, abych tak řekl, pointa otrokářství je v tom, neplatit náklady na výrobu. Přichází hromádka tajemných náznaků, jednání s překupníkem, jednání s obchodníkem. Do hry vstupuje Fallout 3 s jednou z nejdebilnějších věcí (a to je v případě F3 co říct): obojkem pro otroky. Otrokářský obojek ve světě F3 je asi stokrát dražší, než otrok, který ho nosí, a když je použit, tak se zničí. Nemá to logiku a vtáhnutí tohohle do děje mění povídku ve frašku. Následuje setkání se zálesákem, které je uvedeno popisem extrémně složité pasti, která funguje jen na lidi a ne na zvířata. Ale budiž, bral jsem to jako nástroj, jímž autor sděluje čtenáři, že zálesák je echt kovaný oldšetrhend. Pak je zde pěkná pasáž s mapami, ta se mi líbila a k postapu patří, akčoliv by zasloužila zpracovat spíše do LARPu, než do povídky. Zjišťujeme, že zálesák je úplný vinetů a hátatitla v jednom, to bude bezva, až vyrazí na cesty. Opět se jede vlakem. Hádám, že v původně hraném příběhu se jednalo o nějaké rychlocestování. Vyzbrojování na cestu je trapné, logika "máme málo peněz, a tak nakoupíme draze" mi uniká a "ruční colt" je škaredý slepenec slov. Putování je však stále ještě zajímavé, o tom žádná. Pak je uťato a děj se přesouvá zpátky na základnu, což je určitě mnohem lepší, než popisovat ten přesun znovu stejným stylem. Drama vývoje situace v gangu je ale takové hodně komediální. Ti lidé nevidí situaci nijak tragicky, je to jen hra, nové dobrodružství, na něž se vydají všichni velitelé a nechají doma jenom jednoho odhaleného zrádce se všemi tajnými informacemi. Takže celé to napětí, budované kolem chystané války gangů a nebezpečí ztráty území, je najednou shozeno tím, jak všichni čelnové gangu odjedou na dovolenou někam na druhý konec mapy. No, to se hodně nepodařilo. Gang vstupuje do bunkru. To už je hodně nepovedené. Hlavní hrdina trousí informace velmi sporadicky, a je opravdu s podivem, že přemluvil vůbec někoho, aby s ním šel. Bitka s roboty, příjezd útočníků, které nikdo z hlídky na povrchu do poslední chvíle neviděl, nebo co... a poslední stránka, kde se má to celé obrátit, veliké salto, všechno je jinak. No, hm. Jako ano, v první chvíli jsem si řekl, jasně, byla tady tahle narážka, byla tady tahlencta narážka, hm, no jo. Jenže tahle povídka má 42 stran. To znamená, že si čtete čtyřicet jedna stran jednoho příběhu a pak jednu stranu něčeho úplně jiného a pokud se nejmenujete Phillip K. Dick, pak šance, že tohle napíšete dobře, je mizivá. Zkrátka: Na to, jak je ta věc dlouhá, je její pointa hrozně slabá. Celou dobu je totiž řeč o putování a hledání na pozadí nelítostné války, ne o té nelítostné válce (která asi nebude tak úplně nelítostná, když si všichni velitelé mohou dovolit odjet na druhý konec světa). Navíc tenhle závěr otevírá otázky, jako proč vůbec někdo za něco bojuje, když se může kdykoliv sbalit a zajet se rekreovat támhle do hor. A zálesák, který kutí takovéhle super pasti, se ukáže jako totální trapka. Ve skutečnosti je to celé o tom, jak velká nula, která zpackala i přepad odřadu BoS, přechytračí úplně všechny a za cenu strašlivých výdajů a hrozného risku si pořídí trochu jetu, auto a jetou blondýnku. Hm. Fakt výhra. Ještě před závěrečnou poradou gangu jsem tomu chtěl dát dvojku, protože to putování se mi líbilo, ale tohle teda ne. Dawen: Po třech stranách jsem s tím chtěl seknout, protože lepší už to stejně být nemohlo, ale pokračoval jsem dál. U čtrnácté mi Satan začal olizovat mozek a zbytek mám jako v mlze... Zbytečně dlouhé a absolutně nečtivé. Navíc úvod vysvětlující, že jde o Fallout Online, či co mi přišel trochu zbytečný, anžto jsem nepoznal rozdíl od ostatních Faloutích povídek v soutěži. Jasná Kejda, a to i přes to, že povídka je napsaná dobře – v technické rovině. Tedy tři a nominace na Anticenu, přestože nejde o dno Vemene. • 5.11.2014 . . . BV: Ze životaAutor: Chekotay | Komentuj novinku (12) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Dovolil jsem si udělat jeden den přestávky, a to z následujících důvodů: Jednak byla poslední aktuálka dvojná, jednak bylo třeba prodrbat letošní CKČ a vypít u toho pár lahví vína, aby mohl Krtek spláchnout kocovinu, ale hlavně jsme čekali na Dawena, až se prostřílí z Mariposy a připojí svůj pip boy k cíti Vault-tecu. Takže nyní jsou ke všem zveřejněným povídkám přiloženy i jeho komentáře; rovněž jsem doplnil jména autorů povídek tam, kde byla (jako pokud mi přijde e-mail ve stylu "dvestemetruodberlinaprejelivamkrtka@gmail.com", tak opravdu nevěřím, že se tak ten člověk jmenuje). Nuže, autorem dnešní povídky je Sof. Fikreta Tína: 3 Viky: 3 Cheky: 3 Dawen: 5 - Příběh pomsty a hněvu, akorát tam ten příběh absentuje Aranelka: 2- Ssyx: 2- Průměrná známka: 3,2 Tína: I když se jedná jen o popis brutalit a zvráceností bez zasazení do jakéhokoliv rámce, líbilo se mi to. Bohužel jen jako jednohubka, které by prospělo aspoň malé, docela maličké nastínění toho, na co se vlastně díváme - ano, na krvavou a bestiální scénu (vlastně ani ne tak bestiální, protože sledujeme jen nepořádek "po"), jejíž smysl mi ale poněkud uniká. Popis ohavností ve mně vzbudil zvědavost, než jsem pochopila, že nic víc nedostanu, a to mě mrzí – podobnou scénu je totiž lehčí napsat, když si autor nemusí lámat hlavu s vysvětlováním. Ráda bych věřila, že je schopen kdykoliv dodat "zbytek", jen s útržkem si ale připadám podvedená. Kladně hodnotím atmosféru, kterou jsem u tolika povídek postrádala, bohužel se opět někam vytratil příběh - a bez něho nemůžu dát s čistým svědomím lepší známku než 3. Chybí mi i hlubší nádech postapa - Bělehrad sice neznám, ale upřímně věřím, že by se tam podobný podnik našel i dneska, takže je otázka, jestli povídka splňuje zadání, nebo ji jen autor při této příležitosti odněkud vyhrábl. Viky: Tahle povídka mne ničím nezaujala. Autor jí vepsal motto "příběh pomsty a hněvu", leč příběh jsem v ní nenašla, jen jednu scénu. Spíše než povídka mi přijde jako úvod k nějaké novele nebo přinejhorším epilog, ale samostatně neobstojí. I podle motta bych čekala spíš epos homérovského formátu (stačí vzpomenout prvního verše Illiady) než toto. Tři stránky textu se četly snadno a rychle, zarazily jen sem tam chybějící čárky a občas obtížně uchopitelná přídavná jména (imperiální krása je co, rovný dlouhý římský nos?). Ilustrace na začátku povídce též na kráse nepřidala. Za tři. Cheky: Jak to říct... Mě se to líbí, ale- Sofův styl je specifický a i u nepříjemných věcí takový příjemný, ale- Je to napsáno moc dobře, líbí se mi jazyk, ale- Technicky dobré, ale- No prostě za tři, no. Hele, jak psala Viky, jako úvod k něčemu dalšímu dobré. Anebo by mohl být i celý takový hezky brutální příběh poskládaný jen z jednotlivých popisů nehybných scén. Anebo by mohla být tahle věc udělaná tak, aby pointou byl otec. Takhle se mi to dobře četlo, ale - jako povídka to bylo neuspokojivé. Dawen: Obrázek zbytečný, dost možná i na škodu. Ale nazvat něco příběhem a pak ho čtenáři nepředložit, to už je mnohem horší. Jde vlastně jen o popis jedné scény, který byť je napsaný dobře – vyvolává ve mě pocit, že jde o práci okresního koronera, co miluje svou práci – nemá šanci obstát jako povídka. Takovýto text bych očekával na přebalu knihy, nebo jako úvod, či epilog. Samostatně nefunguje, a protože podle mě není povídkou, musím ho ohodnotit pětkou. • 3.11.2014 . . . BV: Na plný plyn!Autor: Chekotay | Komentuj novinku (7) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Dnes dám opět dvoják, neboť s bodovým hodnocením 3,3 skončily dvě povídky. Dostáváme se do oblasti povídek, které nejsou špatné, ale taky nejsou nijak dobré. Také se dostáváme do oblasti povídek, které už Viky stály za důkladnou opravu. Miska guláše Autor se nepodepsal, pracovně je veden jako "kýbl". Tína: 4 Viky: 3 Cheky: 3 Dawen: 3 Aranelka: 3 Ssyx: 4 Průměrná známka: 3,3 Tína: Jednoduché a krátké, což je plus. U mikropovídek si ale žádám pointu, která mě při čtení zarazí do pohovky, což se v tomto případě nestalo. Že je guláš z lidského masa, bylo jasné už na druhém, nejpozději na pátém řádku (kdybych byla v lepší intelektuální formě, prokoukla bych povídku možná už po nadpisu), což je škoda, protože jakmile byla pointa odhalena, povídka už neměla co nabídnout. Téma "ha, on to není hověz/skop/krtkopotkan, on je to člověk" bylo zpracováno už nesčetněkrát (mj. klasická a skvělá povídka ve sborníku Tichá hrůza, ale i spousta inscenací, např. česká Specialita šéfkuchaře), možná proto mi tu chybělo něco navíc – nepříjemné pocity, plíživé zlo, atmosféra blížícího se odhalení, nebo aspoň popis odporností, které hlavní hrdina za dveřmi nalezl. Milovníci Falloutu si můžou moje hodnocení zlepšit, jako že se to odehrává v prostředí, které mají rádi. Viky: Tato povídka není ničím zajímavá. Pointa byla jasná nejpozději po prvním odstavci, zpracování bylo běžné, a tak jen nepřítomnost gramatických chyb a příjemná krátkost jsou devizami tohoto dílka. Za tři. Revize. Cheky: No, když se povídka jmenuje Miska guláše a je ze světa Falloutu, tak je jasno. A když se odehrává v Junktownu, tak je jasno tuplem. Jasně, pořád to ještě může být psychodrama nad poslední konzervou, ale tyhle naděje člověka opustí záhy. Aby bylo jasno, není to špatné a text je naštěstí právě tak krátký, aby se dal použít třeba jako ilustrační příběh k settingu nějakého postapo LARPu. Ale prostě letos přišly lepší povídky. Mnohem lepší. Dawen: Svižné a krátké, navíc bez chyb. Problémem je, že pointu člověk ví už po pár řádcích a tak se jen prokousává ke konci. Kde nic tu nic variace na vtip "kde jste vzali to maso…“. Tři. Cestou necestou Povídku napsal Lmslaver. Tína: 3- Viky: 3 Cheky: 4 Dawen: 3 Aranelka: 3 Ssyx: 3- Průměrná známka: 3,3 Tína: Povídka nebyla špatná, nebyla ale ani dobrá, tedy dobrá ve smyslu „jsem ráda, že jsem si ji přečetla“, natož „přečetla bych si ji znovu“. Třebaže mám ráda madmax styl, tento zástupce mě až tak nezaujal. Zoufale jsem postrádala zajímavý a především dobře vypointovaný příběh, možná to ale nebylo záměrem autora, a mně se tak dostalo jen popisu jedné honičky – na druhou stranu hodnotím jako plus, že to byl popis rychlý a svižný. V kontextu honičky pak na mě působilo vysvětlení příčin a následků apokalypsy zbytečně, a pokud už tam být muselo, pak ne takto. Mnohem lepší by bylo dozvídat se o tom, co se stalo, pomocí narážek v rámci „příběhu“ samotného, čtenář by jednotlivé náznaky určitě pochopil, podobná popisná „polopata“ není nutná a působí na mě dojmem, že někam musela, tak proč ne sem?, ačkoliv mohla být vložena prakticky kamkoliv. Palec nahoru za kočičí chřipku! Povídka obsahuje občasnou neobratnost nebo hrubku (nabitý náskok, o motogangech, případně souvětí, která nedávala příliš dobrý smysl). Viky: Čím začít? Třeba úvodem. Úvod do světa ("Když už jsem se zmínil o apokalypse...") je na začátek vlepen snad až dodatečně jako úlitba nutnosti uvést svět a neschopnosti toto nějak provést v průběh povídky. Povídce by také prospělo, kdyby si ji autor po sobě ještě jednou přečetl, vyhnul by se tak snad alespoň některým chybám, překlepům a těm nejnápadnějším stylistickým nedostatkům, kterých rozhodně nebylo málo. Při procházení a vpisování postřehů přímo do textu zjišťuju, že těch připomínke je víc, ale všechny jsou v rámci trojkové povídky očekávatelné. Stejně tak častá absence čárek. A nic moc pointa. Proto jsem také už dva dny po přečtení neměla tušení, o čem že povídka byla. Revize. Cheky: Nejsem fanoušek automobilismu, avšak dokáži ocenit hezkou automobilovou honičku. Autor tady dobře rozvrhl povídku na jednu akční scénu, současně je to správně krátké, akční, prostě jo. Zprvu zde zaznívá i sociálně-kritický tón ("Už jsem se ale na vlastní oči přesvědčil, že řeči o špatných českých silnicích, divokých nepřátelských obyvatelích a vražedných motogangech nelhaly. Tohle byla opravdová džungle ve středu Evropy"), následně se však dozvídáme, že jde o stav až po apokalypse. Kráskam v nesnázích - nebo aspoň polonahá kozatá kráska v šortkách a nesnázích - jsou taky fajn prvky. Jenže pak přijde aquaplaning. Už to vykání je takové divné, narážka na Mad Maxe násilná, vysvětlování apokalypsy zbytečné. Pak je bitka, to je fajn, no a pak je závěr a ten je takový hodně divný. V první řadě se mi nezdá, že by gang slečnu jen tak pustil, bez ohledu na to, co řekla, nebo neřekla. Nejen reakce na nález osady, ale vůbec celé její chování je takové ploché, divné... vypravěč by patrně udělal nejlíp, kdyby ji tam nechal a odjel. :) Viky dobře revidovala styl, ačkoliv osobně bych byl mírnější; na druhou stranu, autor krátké povídky se musí rozhodnout, jestli použije bohatý repertoár vypravěčských nástrojů, anebo to napíše krátce, rychle, úderně. Kdyby byl jazyk vycizelovaný a se slečnou trochu více pracováno (myšleno literárně), tak by to mohla být slušná dvojka. Dawen: Popis klipsny neuvěřitelně koliduje se zbytkem povídky. Docela by mě zajímalo, zdali byl první popis či povídka. Gramaticky to není zlé, ale mám pocit, že autor se vykašlal na to, aby po sobě povídku četl, pokud by tak učinil množství gramatických a i stylistických chyb by bylo znatelně menší. Mad Maxe mám rád, ale v případě této povídky se nechytám. Plusem povídky je svižnost a docela sympatický závěr. Za tři. • 2.11.2014 . . . BV: Two steps from HellAutor: Chekotay | Komentuj novinku (3) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Dnes vám představím dílko pana Dretnotha, jež se umístilo na předposlední příčce hodnotitelského žebříčku. Stačí však jediný pohled na průměrnou známku, aby bylo jasno, že ač předposlední, od opravdu posledních kousků si udržuje solidní odstup. Rituálny tanec za dobrú úrodu Tína: 4 Viky: 3 Cheky: 3 Dawen: 4 Aranelka: 3- Ssyx: 4 Průměrná známka: 3,6 Tína: Snaha dostat do povídky všechno, co má autor rád, případně co se mu zdá zajímavé, v tomto případě, bohužel, nevychází. Nikoliv vinou neschopnosti autora psát, ale především vinou jeho rozhodnutí psát o všem - sladit to tak, aby povídka působila "komplexně", je pravděpodobně nad lidské síly. Některé slovní obraty ve mně vzbuzovaly pochybnost, jestli je povídka myšlena vážně, nebo jestli se jedná o kousek pro zasmání (např. hladké kože gekonov, elegantne upravené do sexi šatičiek). Povídka byla na mě až příliš dlouhá, jako čtenář jsem spíš čekala, co všechno se v ní ještě (v podobě větší nebo menší deus ex machina) objeví, než abych byla zvědavá na příběh samotný (protože, přiznejme si to, o dobrý příběh se v ní nejednalo). Co se gramatické stránky povídky týče, přestože slovenštinu bych se neodvažovala opravovat, všimla jsem si poměrně velkého množství chyb, a to např. ve shodách podmětu a přísudku a interpunkci. Také používání přítomného a minulého času bylo na několika místech pokud ne špatné, pak alespoň poněkud matoucí. Přesto hodnotím začátek jako dobrý a popisem rituálu působící (sexy šatičkám navzdory) zajímavě a neotřele. Viky: Povídka s označením "ta slovenská překombinovaná". Divoši? OK. Otrokáři? OK, máme dvě strany, show může začít. Rangeři? No, někdo moc sleduje filmy, je na tom palouku nějak plno, ale dejme tomu, kdyby tam nebyli tak moc chtěně. Supermutant? WTF? To je Fallout 3, ne? Hulk?! Ale no tak, i s popkulturními odkazy se to musí umět. BoS? Rozhodně Fallout 3. Vzhledem k nastolenému trendu považuji za závažnou chybu absenci páračů, tyto ikonky univerza by příběhu jistě dodaly potřebnou jiskru a dramatičnost.. Pointička je hezká, ale na tak dlouhý flák textu a tolik zúčastněných stran dosti slabá. Další vadou na kráse je použitý font, Comics Sans není, opravdu není, dobrý font. Sem tam nevychází shoda podmětu s přísudkem a v textu chybí strašně moc čárek. Za tři. Chekotay Kterak parta vaulťáku sehrála obrovskou habaďůru, aby měla součástky na opravu vaultu. (Tedy, tak jsem děj povídky pochopil já a snad nejsem moc daleko od pravdy, ačkoliv mne trochu mate enigmatický náznak „Symboly na ich brneniach boli pre domorodcov nečitateľné.“) Je to pěkný nápad a hezká pointa, ale pro příběh rozložený přes šest stran příliš slabá. Není to vyloženě špatné, ale ani mě to nijak zvlášť nezaujalo. Tahle povídka dorazila do soutěže první a tak si říkám, že možná ještě potřebovala trošku uležet a dopilovat. Font mě nestrašil, protože jsem ji četl na Kindlu. Dawen: Nemám rád Comic Sans, vážně nemám. Avšak v minulém ročníku byla touto ohavností napsána jedna z nejlepších povídek vůbec, překousl jsem tedy i letos tento font. Z této povídky mám pocit, že chybělo málo a miloval bych ji. Bohužel ta špetka exotického koření se ztratila někde na hranicích a tak zbyla jen nemastná neslaná povídka. Která mate čtenáře tím, že poskakuje mezi komičností a vážností jak ruský kozel na koncertě alexandrovců. Překombinovaný příběh a slabší pointa, která je opravdu tak zřejmá, že mě překvapilo, když opravdu přišla. Pokud by autor povídku zkrátil a poslal stylem více ke komedii, byla by opravdu dobrá. Díky tomu a ohavnému fontu si u mě povídka vysloužila čtverku. • 1.11.2014 . . . Brahmíní vemeno k dojení připraveno!Autor: Chekotay | Komentuj novinku (37) | Tagy: Brahmíní vemeno Soutěže Povídky Komunita Nuže, první kolo soutěže je ukončeno. Hodnotitelé zhodnotili, tabulky jsou vyplněny, o tom, kdo postoupil do druhého kola a kdo zůstal v prvním máme už jasno, ale abych to udělal trochu víc napínavé, nezveřejním rovnou celý žebříček, leč budu postovat povídky postupně, tak jak se umístily, od nejhorší(ch). Ostatně, stejně jako minule a předminule, atd. Pro začátek trocha statistiky: Došlo celkem 14 soutěžních prací od 13 autorů (jeden autor zaslal dvě práce), což je, pokud si dobře pamatuji, přesně polovina počtu z minulého ročníku. Z těchto prací jsou 4 psány slovensky, zbytek je česky. Překvapilo mne hezké rozložení témat, která autoři volili: 5 povídek je více či méně přímo ze světa Falloutu, 4 povídky jsou z madbrahmíního multiverza (vyskytují se tam postavy, které známe, což může být ošemetné, ale o tom víc napíšu až konkrétně), 6 povídek se odehrává na území Československa a 2 povídky jsou psány z pohledu ghoula, což tady, pokud mne paměť neklame, ještě nebylo. Nejdelší povídka měla přes čtyřicet stran. Celkem povídky nasbíraly 256 bodů, což znamená, že průměrná známka na povídku a hodnotitele je 3, což beru jako důkaz symetrického rozložení známek. Jednoduše řečeno, kolik dobrých, tolik špatných. Linii mezi prvním a druhým kolem jsem se rozhodl vést na úrovni známky 3,0 včetně, což znamená, že do druhého kola postupuje 6 povídek. Z hodnotitelů byla nejměkčí Viky a nejdrsnější Tína (která je ještě rozpálená z bojů o první místo v letošní CKČ a Vidoucích), nicméně hodnocení jsou vyrovnaná. Trochu jsem se bál, že povídky, které dorazily dříve (a byly tedy hodnotitely, kteří šli po řadě za sebou, čteny první), budou mít lepší hodnocení, než povídky, které dorazily v závěru, leč nestalo se tak, přímky regrese a průměru jsou v kontaktu takřka intimním. Nejhorší udělenou známkou byla 6, ale dotyčný hodnotitel nakonec ustoupil a povídku povýšil až na pětku. Jinak ovšem hodnotitelé, kteří rádi vzpomínají na svá školská léta, použili takřka úplnou škálu, s níž se můžeme setkat na základních školách, tedy mínuska, pluska, lomítka, pomlčky, scházely už jen hvězdičky a vykřičníky. Rozhodl jsem se tedy škálu rozvinout o půlbody (takže 2- je totéž co 3+, totéž co 2/3 a totéž co 2-3 a v tabulce to má hodnotu 2,5). Na adresu soutěžících bylo prozatím sesláno jenom asi dvacet kleteb. Obecně mám z došlých povídek dobrý pocit. Autoři, kteří se letos zapojili do klání, se nebojí své fantazie a jsou schopní zapojit invenci. Ne vždy to uřídí, neumí si mnohdy pohlídat celkem zásadní "boty" a bojují s médiem (kolikrát je vidět, že by autor raději natáčel film, než psal), ale v zásadě je většina povídek zajímavá už jenom zvoleným tématem. Tolik obecně. Nyní konkrétně. O nejspodnější příčku hodnotitelské stupnice s hodnotou 4,5 se dělí 3 kousky a bohužel žádný není tak fenomenálně zlý, abychom mu mohli s čistým svědomím udělit anticenu. 
Padouch nebo hrdina Autor této povídky se nepodepsal, pracovně je řazen pod zkratkou "bsm". Tína: 5 (původně 6, ale snažím se dodržet klasickou stupnici, sakra horko těžko) Viky: 3 (pokud je autorem Sybrakos, odpad pokud je autorem kdokoli jiný) Cheky: 5 Dawen: 5 Aranelka: 4 (za Hornyho Porna) Ssyx: 5 (Takové znevážení klasiky) Průměrná známka: 4,5 Tína: Pravděpodobně pokus o vtipnost. Povídka, na které je ale „zábavné“ jen to, že paroduje někoho, koho porota zná, a i to navíc špatně (tedy jen lacině, nikoliv zábavně), mi nemá absolutně co nabídnout. Čpí z ní snaha o frikulínství, nicméně frikulínství, podobně jako stylistickou kvalitu, humor a pointu, povídka neobsahuje ani v náznaku. Skvěle napsanou parodii, i kdyby se vozila po zádech jednoho z nás, bych uvítala s nadšením, to ale rozhodně není tento případ. Drobné gramatické chyby ztrácí na významu ve srovnání s naprostou absencí vtipu. Viky: Technicky průměrná až mírně nadprůměrná povídka, které je lidsky velmi zlá. Proto ji hodnotím jako odpad a myslím si, že by měla být vyřazena. Nu, k pointě snad jen, že jsem doufala, že když už je autor tak odvážný (sarkastičník), tak to dotáhne do konce a napíše explicitní homosexuální scénu dvou svalnatých jinochů a ne tuhle poněkud ohranou nudu. Autorovi sem tam utekla nějaká hrubka a přebývala či chyběla čárka.
Chekotay: Pokud šlo o sebeironickou sebereflexi autora, tak by tato povídka byla ukázkou hlubokého zabřednutí do trapnosti. Dělat si ze sebe srandu je fajn, ale má to své meze. Pokud si někdo chtěl přihřát grog, na účet slavného H. T., tak jde o dosti hloupou snahu zavděčit se publiku, které určitě zná předobraz hlavní postavy a jeho vystupování na Brahmínce. Trapnost či hloupost povídky, doplňuje řemeslná stránka, která je vzhledem ke kvalitě příběhu lepší než bych čekal. Snaha šokovat, která z povídky čpí na sto honů, u mě padá na neúrodnou půdu pustin. Všehovšudy jsem si z četby odnesl jen zhnusení – rozhodně však ne zhnusení tím, čím mě chtěl zhnusit autor. A otázku, proč tohle někdo vůbec psal.
Pekelný ksindl
Tína: 5 Tína: NE. (To je opravdu slovní hodnocení povídky a jsem na něj hrdá, protože naprosto vystihuje pocity, které ve mně povídka vzbudila. Ne. NE. N E. Ne na mnoho způsobů, protože tohle je víc než cokoliv jiného nepovídka. Nevím, co si šlehl autor, když ji psal, ale pro mě, bohužel, není až tak experimentální nebo novátorská, jako je nudná, zdlouhavá a otravná. Přiznávám, že jsem se nechytala, takže možná jen nechápu skrytou genialitu zápletky. Má to nějakou zápletku, že?) Viky: Autor chtěl být strašně moc free a cool a in a vyhrát Kejdu, co? Povídka vyžaduje nejen jednotu místa a času, ale také jednotu postav. Alegoricky to taky nefunguje. Nějak je tam těch lidí na 200 slov úvodu moc. Ale je to aspoň zajímavě dada, když člověk přistoupí na nejednostnost postav - každý hrdina má jednu dvě věty a dějí se mu náhodné věci v náhodných místech. Nicméně protože jsou ti různí lidé jedním jediným, tak i tento zábavní prvek odpadá a zbývá jen nuda a nezřetelná touha, aby to ten ksindl nabral do svodidel hned na konci prvního odstavce. Orchestr pravopisných chyb, špatně umístěných čárek a občasných stylistických neobratností celou bídu jen podkresluje. Za čtyři a to jen proto, že autor pětku chtěl. Chekotay: Titulní hrdina je nějaké auto. V něm jede nějaký chlap. Někam. Kvůli čemu, není důležité, tohle je jednobitková akční záležitost, ve které někdo umře a někdo ne. Až v samotném závěru se dozvíme, že jde o postapo, v němž obživlo samotné město. Celá tahle věc stojí na akci a na hláškách, které jsou někdy dobré („Nespěchal. Měl čas a mizernou fyzičku k tomu.“), ale většinou hrozně blbé („Ksindl se pod rychlím tlakem v motoru zakuckal a pak roztočil svá kola na maximální obrátky.“ „Rozžhavené ocelové koule...“) a plné těžkých pravopisných chyb. Na to, že o nic nejde, je to poměrně dlouhé, ale pořád se to ještě dá skousnout s tím, že pečlivou prací (v první řadě prořezáním tak na polovinu) by to mohlo být zajímavé, kdyby to nebylo tak neskutečně protivné, až to zabíjí veškerou hravost. Styl je frikulínský, blazeovaný, slizký a po přečtení máte pocit, že máte na hlavě brilantinu a na rukou laciný lubrikační gel. Dawen: HAHAHA. Tak jsme se nasmáli, bylo to cool atd. Za co? Proč? Vážně chtěl být autor tak moc nejhorším v soutěži a vyhrát aspoň nějakou cenu? Nebo je s posledním místem spojená nějaká zvrácená sláva a obdiv panen? Spíš se jen bál, že by jeho vážně míněná povídka – kdyby takovou do soutěže poslal – neuspěla. Rozhodně se k tomu neměl přiznávat. Povídka je neskonale blbá, hlavní postava odporná, děj debilní. Za pět a bez nároku na anticenu. Spíš na pár facek. Tyler Baker Povídku zaslal Tomáš Romaňák. Tína: 5 Viky: 4 Cheky: 4 Dawen: 5 Aranelka: 5 Ssyx: 4 Průměrná známka: 4,5 Tína: Nemohu se zbavit pocitu, že to někoho (a kupodivu ne nutně čtenáře) přestalo bavit, a to přesně před posledním odstavcem. Povídka obsahuje chyby, a to jak gramatické a stylistické, tak logické (i když logické je možná silné slovo, které by znamenalo přítomnost logiky, ta však zcela absentuje). Nechápu, jak mohl autor v polovině povídky zapomenout, jak se píše přímá řeč. Vzhledem k podivnému příběhu a nulovému vyvrcholení autora omlouvá pouze to, pokud je mu, podobně jako hlavnímu hrdinovi, deset let. Na druhou stranu byly alespoň některé jednoduché, svižné pasáže velmi čtivé. Viky: Jedním slovem nuda. Začátek jak obšlehnutý z Barbara Conana (ten byl lepší) a příběh tak překombinovaný, že by se za něj nemusel ani Fallout 3 stydět, posloužily autorovi jako mučírna nebohých frází, které zde jsou lámány v kole a trhány jak hadi, aby z nich posléze pejsek s kočičkou uvařili nové, nefungující (např. dostalo na koleno - tak srazilo na kolena nebo dostalo do kolen?). Jasná 4, v paměti mi utkvěla právě pro své chyby. Chekotay: Klasický příběh: Vesnici přepadnou banditi, všechny pobijí, hlavního hrdinu odvlečou, on jim uteče a všechny je zabije, k tomu se někde přilepí nějaké ženské a pak všichni žijí šťastně až do smrti. Tahle povídka je ve společnosti ostatních dvou vlastně neprávem, neboť se, na rozdíl od nich, nesnaží si šplhnout. Není trapná. Ale je špatná. Na to, jak je ten příběh jednoduchý, je překombinovaný a dlouhý, navíc psaný popisně, nezáživně. Nic vás nevtáhne, nic vás nenutí to dočíst. Můžeme se také pobavit o tom, jak mohl hrdina, takto farmářský synek z jakési smradlavé díry kdesi na konci postapo světa, znát taková slova jako „dveře od protijaderného krytu“, „komplex“, nebo „protiradiační oblek“. V oblasti vulgarit je však slovník hrdinův omezen. Použité věty jsou často holé a krátké, najdou se hrubé chyby („k šéfovy“). Podstatné jsou však nevyužité kousky, které z povídky trčí jako volné nitě: Stařík tvrdí, že Tyler jediný může všechny zachránit. Proč? Nakonec je stejně zachránil doktor a hlavně šťastná náhoda a hádka nájezdníků. Na konci doktor tvrdí, že teď Tyler bude moci poslouchat družice (je zajímavé, že kydač hnoje ví, co to jsou družice), ale pak se ukáže, že to nejde. Tak proč se o tom autor vůbec zmiňoval? Naopak není vůbec zmíněno, k čemu nájezdníkům vlastně byly všechny ty vymyšlenosti (čip, hlavice) a proč vůbec vystříleli celou vesnici. Jak to vidím já, máme před sebou prvotinu mladého autora, který zvolil lehké téma, ale zkusil z něj udělat velký epos. Doporučuji buďto nadále volit lehká témata a dělat z nich lehké minipovídky, anebo rovnou budovat rozsáhlé, důkladně vystavěné příběhy. Ale hlavně: Hodně číst, všímat si, jak jsou postaveny dobré příběhy, a pak psát, psát, psát, dokud se člověk nerozepíše (anebo dokud nezjistí, že nemá talent na psaní, leč na hru na šalmaje). Dawen: Čekal jsem, že se nám do Vemene vloudí nesmrtelný Fallout 3 a dočkal jsem se. Mám pocit, že autor psal povídku nadvakrát. A mezi těmito obdobími tvůrčího zápalu uplynulo několik let. A rozhodně po sobě povídku nečetl. Logika v povídce skřípe jak vodní mlýn v poušti a já se nemohu zbavit dojmu, že autor měl v plánu delší příběh, který pak velmi narychlo utnul. Celé je to takové hloupé a nesourodé. Zkrátka něco co by s větší péčí mohlo dostat lepší známku než 5. Protože v současném stavu je to příběh hloupý, nelogický, roztrhaný a nedodělaný jako Fallout 3. STARŠÍ VZHLEDY VAULTU Vzhled Vaultu k 29.8.2007, ještě na Bonuswebu Vzhled Vaultu k 4.10.2003 Vzhled Vaultu k 30.4.2002 Vzhled Vaultu k 31.1.2002 Poslední dny kompromisní grafiky 23.9.2001 Návrh příštího vzhledu od Ratmana 19.8.2001 (vítězný, zaveden 26.9) Návrh příštího vzhledu od Jiri_auf_Wiedersehena (tehdy stávající vzhled) 19.8.2001 Návrh zaslaný Ratmanem těsně před spojením Ratman´s Tactics s Valtem šílené brahmíny Jeden z nejstarších dochovaných vzhledů Vaultu, který ještě vedl osamělý Jiri_auf_Wiedersehen |
) a zkoušel lépe
vybírat témata. 
