Hrajete Fallout často? Začínáte si už pamatovat většinu klíčových dialogů a známé hlášky jako třeba Aradeshovo '...what do you wish to know...' používáte nevědomě i mezi lidmi, kteří pak marně hloubají, co jste tím chtěli říct? Tak to už vás asi Fallout ovlivnil hodně. Většina takových hráčů se už se svým dokonalým hrdinou tak sžila, že už si určitě zkoušeli představit, jaké by to vlastně bylo, být opravdu tím hrdinou putujícím pustinou, který se denně setkává s různou zmutovanou havětí, otrokáři, nájezdníky a ostatními nepřáteli, jaké by to bylo denně tasit svojí oblíbenou naleštěnou winchestrovku nebo kulomet hodný destruktivního výkonu menšího tanku, jen tak se projíždět oprýskaným Highwaymanem sem tam krajinou, od města k městu a potkávat stále nové a nové lidi, kteří vás prosí o pomoc a jejich životy jsou závislé na vašem rozhodnutí. O tomhle určitě už někdo z vás přemýšlel...

Ale napadlo vás někdy, jaký by byl život ve Falloutu z opačného pohledu? Z pohledu onoho vesničana, poutníka, či měšťana, žijícího v rozbořeném městě plném intrik, zlodějů, vrahů a flákačů, kde vás, jako bezvýznamného nicku každý přehlíží, kdy vás jako toho nejnižšího člena společnosti může kdykoli zabít procházející cizinec jenom proto, že se mu prostě nelíbíte, nebo si chce jen vyzkoušet právě zakoupené střelivo. Zasměje se, jak se vám pěkně rozcákla hlava všude po okolních zdech, nad vaší mrtvolou se ani nezastaví, a když, tak jen proto, aby vám prohledal kapsy... Tak co? Nic moc, že? Jenže představte si, že by tyhle postavy ve hře nebyly. Bez nich by Fallout prostě ztratil zase něco na svém kouzlu poválečné reality. Vidláci k němu prostě patří, stejně tak jako feťáci, obchodníci, mutanti nebo roboti, kteří někdy před válkou sice venčili psy, ale teď bojují proti vám po boku největších záporňáků... Jaké to tedy asi je být takovou postavou?

...Larry se probouzí. Vstává ze své matrace vyrobené z náhradních materiálů a rozhlíží se kolem. "Hmm, zase to byl jen sen..," utrousí jen tak pro sebe zklamaně. Po ztrouchnivělé vrzající podlaze přejde na druhou stranu malé místnosti a z police si vezme poslední kus sušeného brahmíního masa k snídani. "Fuj, zase přesolený...," povzdychne si, ale plátek nevábně vyhlížejícího masa s chutí spořádá a hned vypadá o něco spokojeněji. "Tak to byl poslední, takže k obědu si budeš muset sehnat něco jinýho Larry..," řekne si zase pro sebe a vyjde na ulici. Ohlédne se ještě zpátky na polorozpadlý dům, ze kterého jsou relativně v pořádku už jen čtyři stěny, občas vyspravené tabulemi vlnitého plechu a zbytky z předválečných aut. Co zbylo ze střechy je většinou doplněno prkny a největší díra je překryta velkou plechovou cedulí se stále ještě patrným nápisem 'Blades'.

Larry si při tom pohledu jen povzdechne, a jako každé ráno se vydává shánět nějakou práci. "Že by dneska měli něco na jatkách? ... Ne, ještě ne,... tam až ve čtvrtek. Mmm..., tak že by na farmě? ... Jo to by šlo, možná, že něco budou mít..., v úterý vždycky vozej hnůj...," přemýšlí nahlas, zatímco při bloumání městem míjí skupinku veselých feťáků. "Zdravím, pane kytičko... Já si lítám...," pokřikují na něj, ale Larry si jich nevšímá a šine si to k cestě na farmu. Když prochází kolem oken místní hospody, zrychlí. "Larry, ty parchante! Nemysli si, že tě nevidim! Kdy už mi vrátíš ty prachy?! Křičí na něj od baru tlustý chlápek se zjizvenou tváří, ale Larry už je za rohem, na hlavní ulici a opět zpomaluje na svoje obvyklé tempo. Nemá kam spěchat.

"Zdravím, šerife," pokyne na vysokého muže v kovové zbroji. Ten jenom lehce pokyne hlavou a otráveně se otočí jinam. Larry prošel kolem obchodu se zbraněmi a proti němu se blíží kdosi neznámý, navlečený v kevlarové zbroji a v ruce s tou největší bouchačkou, co kdy Larry viděl. Nevšímá si ho a jde dál. "Hej, ty!" Promluví na něj ten muž drsným hlasem. Larry se zastavil. "Já?" "No, ty..., potřebuju pomoct, někoho hledám." Cizinec přišel k Larrymu blíž a někoho mu popisoval. Larry viditelně znervózněl. "Ne, nikoho takovýho neznám," odpověděl jenom rychle a chtěl jít zase dál. "Hej, počkej, ty něco víš... Řekni mi to, nebo..." Cizinec se významně podíval na svojí pušku. "Hele nic nevim..., a jestli mě chceš zabít, tak dělej..., možná to bude pro mě lepší, než tenhle život," řekl otráveně Larry a šel klidně dál svou cestou. Cizinec jen udiveně zíral a pak raději taky pokračoval po hlavní ulici svým směrem.

Larry odbočil na vedlejší cestu a pomalu vycházel na okraj města, na cestu k místní farmě. Už z dálky na ní upozorňoval zápach brahmín. Konečně Larry došel až k bráně farmy a vstoupil dovnitř. Proti němu se náhle objevil velký černý pes a s hlasitým štěkotem a zuřivým výrazem se na něj řítil. "Lucinko stůj! Slyšíš, nech ho!" Rozkázal psovi mohutný muž, stojící ve dveřích s brokovnicí v ruce. "Dobrý den, pane Keensi, koukám, že právě venčíte Lucinku." "No jó..., co chceš, ehmm.. no... eeee..." "Jmenuju se Larry, pane Keensi." "No dyť já vim. No tak co chceš Leny?" "Já se jdu zeptat, jestli byste pro mě neměl zase nějakou práci, pane." Farmář se zamračil a říká: "Je mi líto, ale dneska né Leny..., ale přijď zejtra, to budem vozit hnůj." Larry ztratil z tváře přívětivý výraz. "Ale pane Keensi, já myslel, že hnůj vozíte vždycky v úterý a tak..." "No jo, většinou jo, ale teď prostě ve středu, takže jestli chceš práci, tak přiď zejtra a dostaneš zaplaceno, jako vždycky, jo?" Larry neměl na vybranou. "Tak dobře pane Keensi, počítejte se mnou..., ale nemohl byste mi dát dneska jen malou zálohu?" "Tak to ne, přiď zejtra a peníze dostaneš po práci, jinak nic, OK? Tak jo, měj se." Farmář nečekal na další Larryho řeči a zabouchl za sebou dveře. "Parchante...," zaklel potichu Larry a radši šel pryč, než na něj zase zaútočí pes.

Šinul si to velmi pomalu zpátky do města a cestou potkal svého starého kamaráda. "Tak co Larry, má dneska něco?" Zeptal se pohublý chlapík, který se vizáží bohatšího bezdomovce Larrymu velmi podobal. "Dneska nic, ani tam nechoď. Prej snad zejtra..." Staří kamarádi se pak zapovídali asi na hodinu a pak šli zase každý svou cestou. Larrymu se zdálo, že v dálce slyší nějakou střelbu, ale nepřikládal tomu žádnou pozornost a šel rovnou do města. Za chvíli už byl zase na hlavní ulici a v zápětí procházel kolem hospody. Už už čekal zase nějaké pokřikování, ale nic se neozývalo. Larry neodolal a nakoukl dovnitř. Celá hospoda byla prázdná. To je divné, všichni jakoby někam v rychlosti utekli a na stolech nechali plné skleničky, pomyslel si. Larry se chtěl kolem rozhlédnout, jestli by se nenašlo aspoň něco k jídlu, ale pak si všiml nehybného těla na zemi. Bývalý barman měl v hrudi díru velikosti minimálně pěti mexických dolarů a podle zasychající krve se zdálo, že už tam takhle leží déle. "Vypadni vodsaď žebráku!" Ve dveřích vedle baru se objevil majitel hospody a vypadalo to, že Larryho nevidí zrovna rád. Larry nechtěl dopadnout jako barman a tak raději bez odporu odešel.

Vrátil se na ulici a přímo proti němu šel právě zase ten záhadný cizinec a měnil zásobník ve své velké zbrani. Když došel až k Larrymu tak se zastavil. "Hej ty..., můžeš klidně slavit..., padouch je už mrtvej..." Larry se ohlédl zpátky k hospodě. "Ten ne, to bylo jenom takový nedorozumění... No nic, tak se měj chlape." Cizinec si hodil pušku na rameno, poplácal Larryho po rameni a odcházel zase po hlavní třídě ven z města...

Larry se jen na chvíli zamyslel a pak šel dál. "Hmm, dneska budu muset asi zase žebrat..., zejtra možná vyjde ta práce na farmě...," mumlal si pro sebe a dál se pomalu šinul ulicí, kolem hloučku veselých feťáků, polorozbořených domů a spousty všudypřítomných odpadků...