Krajinu již hyzdí jen drápy,
starodávní tvorové dávno odešli,
těm obeliskům říkávali mrakodrapy,
se svým bohem v mracích se sešli.
V těch drápech hnízdí jen supi,
chováním podobní tvorům,
jejichž duše v mracích žalem úpí
nad podobou svých hrobů.
Všichni smrti vydali se vstříc
bez pláče a rozloučení,
již není nikdo kdo by mohl říct,
že kostry v něm budí pohoršení.
Během krátké chvilky pomřeli,
jejich hrob je Zem, hrob je Zem!
věčným časům oni podlehli,
jejich hrob jest matka Zem!