Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Šli jsme ztemnělými uličkami Junktownu dosti vrávoravě a zaklesnutí do sebe, takže nás ani nepřekvapily řeči kolemjdoucích: "Ty jsou jak dělo!" Ve skutečnosti jsem si připadal ještě hůře, ale teprve po návratu do Crash House jsem poznal rozsah svých zranění. Rozbitý nos, bolavá čelist, nesnesitelná bolest v levé holeni a po celém těla spousta modřin. Důležité orgány naštěstí chránila moje kožená zbroj, i ta však nutně potřebovala opravit. Justin na tom byl obdobně, až na to, že se většina ran, které obdržel, soustředila v obličeji. Rozbitý nos, roztržené rty, rozdrcené ucho. Avšak zatímco mé rány byly hlavně povrchové, Cougar byl vyzbrojen železným pancířem i na loktech, takže Justin utrpěl i nějaké tržné rány. Zasypal jsem naše zranění léčivým práškem a Justin si vzal jeden stimpak. Pak jsme se svalili na naše lůžka a snažili se usnout, ale pohmožděná žebra bolela. Teprve když jsme se oba zfetovali šňupáním dalšího léčivého prášku, upadli jsme do neklidného spánku. Probuzení bylo krušné. Justin dostal horečku. Hodil jsem do sebe něco sušeného masa coby snídani a píchl Justimu další stimpak. Naštěstí jich měl Hubský šerif sebou dost. Po této dávce Justin na chvíli usnul, ale bylo mi jasné, že jeho stav se zhoršil. Začala se projevovat nemoc z ozáření. Byla to od něj pěkná blbost, koupat se v dešťové vodě! Tohle může udělat snad jenom člověk z Hubu. Teď se s tím ale nadalo nic dělat. Nechal jsem Greena chrápat a zašel si promluvit s Morbidem. Trochu jsem se bál setkání s Cougarem a Flashem, ale ty jsem v ordinaci nepotkal. Doktor zde však byl. "Dobrýtro, doktore," začal jsem neutrálně. "Zdravím a uzdravuji, šerife. Co potřebujete? Vlastně, že se tak hloupě ptám! Pojďte sem, hned vás dám do pořádku." "Ale…já…" "Pozor, teď to bude trochu bolet…" "Jauvajst." "Dobře, teď už je to v pořádku. Dám vám ještě hojivou mast na ten nos." "Díky doktore. Moh´ byste se ještě mrknout na mého kámoše Justina? Leží v Crash House." "Jo, jasně. Pojďme." Zašli jsme do hotelu. "Teda, ten vypadá," okomentoval Justinův zevnějšek Morbid. "To jste byli vy, co se včera prali s mými hochy?" "Jo. Chtěli jsme si s vámi promluvit, ale nepustili nás dál." "Haha! Musíte to Cougarovi odpustit, pánové. Občas se chová trochu nevraživě, hlavně vůči cizincům." "Jestli tohle byla ´nevraživost´, pak nechci vidět vztek," ozval se Justin. To ale neměl dělat. Doktor se hned k němu sehnul a začal ho opravovat. Hlavně když dával na své místo chrupavky v uchu, měl Justin co dělat, aby nesyčel bolestí. "Hotovo," prohlásil po chvíli doktor. "Ale vy máte ještě jeden problém, šerife Greene. Vypadá to, že jste ozářený." "Jo. Ten hňup si nalapal vodu při dešti a pak se v tom opláchl," poznamenal jsem kriticky. "To je špatné. Máte geiger?" "Už jsem ho přeměřil. Dělá to něco víc jak dvacet jednotek." "Tak to není smrtelné - zatím. Dejte si ale pozor na akumulaci! Zůstaňte dva dny v posteli a pijte hodně tekutin, část radioaktivních částic se z vás vyloučí." "Díky doktore. Kolik si účtujete?" "Čtyřicet víček to spraví." Vytáhl jsem váček s penězi z Justinova batohu a vyplatil doktora. Když pak odcházel, ještě se zeptal: "A o čem jste se mnou chtěli mluvit?" "Prosím?" "Říkal jste, že jste se mnou chtěli včera večer mluvit. O čem?" "Noo…neznáte muže jménem Baumann?" "Hmm…ne." "Ani nějakého Benneta?" "Je mi líto." "Tak nic. Ale díky doktore." "Tak, a co teď?" zeptal se Justin, když doktor odešel. "Nevím jak ty, Justi, ale já mám takový pocit, že se v tomhle městě něco děje. Sakra, nevím co, ale něco určitě." "Taky mám takový pocity. Navrhuji tady ještě chvíli zůstat a trochu to tu omrknout. A taky vyzpovídat více lidí." "Lars nám asi nepomůže." "To teda ne. Věříš mu, že nás nechal bít se s těma dvěma jenom pro výstrahu?" "Možná jo, možná ne. Každopádně byl překvapený, když viděl, že máme navrch." "Hm. Ty, Joe…" "No?" "Myslíš že Kilian v něčem jede a Lars to peče s ním?" "To ví jen bůh." Bylo už k poledni a sluníčko pěkně peklo, ale přesto jsme se vydali do města. Green nemínil odpočívat a šel se mnou. Procházeli jsme Junktownem bezcílně a celkem nás překvapilo, když jsme se náhle zjevili před Nealovým barem. Už byl skoro opravený - koneckonců opravit takovou boudu není nic těžkého. Bar byl prázdný, akorát starý Neal spal v takové té věci, co by se jí dalo říkat postel, kdyby alespoň zdálky postel připomínala. Nechali jsme Neala Nealem a vyšli dál do města. Všude bylo jako po vymření, neboť se všichni obyvatelé schovávali před spalujícím sluncem. Prošli jsme Junktownem do severní čtvrtí. Na rozdíl od zbytku města se zdejším obydlím nedalo říct "bouda" ani se zavřenýma očima, ale tomu spolků feťáků, děvek a zkrachovalých existencí to zjevně nevadilo. Dalším rozdílem od relativně honosných jižních končin byl pohyb. Po jedné z ulic pochodoval kolem dokola zaprášený chlápek se zavřenýma očima a pořád opakoval "Včeličky…bzzzzz," načež se přehnaně nahlas rozesmál. Zastavili jsme se u něj. "Feťák," prohodil Green jen tak, aby donutil vzduch trochu se pohnout. "Že se mu z toho netočí hlava," poznamenal jsem. Feťák zareagoval tak, že se začal točit na druhou strany a místo včeliček si opakoval "Netočí…netočí…." "To bylo asi sakra dobré zboží," řekl Green a odplivl si. "Dobréé…dobréé…Igor dal…dobrééé…" "To ti dal Igor? Ten pasák brahmín?" "Igor dal…dobrééé…" Náhle se feťák rozesmál a plynule přešel ve zvracení. Párkrát se v křečích vyválel ve svých zvratcích a prachu a pak se zase vrávoravě postavil. "Teda, že to Kilian nezakáže!" řekl znechuceně Justin. "Kilián, Kilíán…dobré…hahaha…Kilian dal dobré…hahahahaha…" "Počkej, Kilian Darkwater ti taky dává fet?" zeptal jsem se. "Ha hahaha…dává dobré, Kilian, hahaha…" "Moment, myslíš to vážně?" "HAHAhahaha…hahaha!" Feťák se svalil do prachu a otřásaly jím křeče smíchu. Pak náhle usnul. "Teda, to je humus. Naštěstí se tohle u mě v Hubu neděje." "No, to by ses divil." "Cože?" "I v Hubu se dá sehnat dost tohohle svinstva. Když víš kde. Ale teď na to kašli a pomož mi odtáhnout toho blba někam do stínu, ať se tu neupeče." Odtáhli jsme chrápajícího chlapa do stínu jakéhosi baráku a nechali ho tam. "Hele, co to ten maník říkal? Že mu Igor dal a Kilian taky?" "Něco v tom smyslu." "Myslíš, že to znamená, že Kilian Darkwater dělá do drog?" "Buď to, nebo si z nás ten smraďoch vystřelil." Přešli jsme přes ulici a zamířili do další, kde byl příjemný chládek. Vrhaly ho trosky třípatrových zděných domů z doby před válkou. Domy byly navzájem pospojované různými lany a trámy a rozšířené o různé přístřešky z plechu a dřeva. Z jedné hromady bordelu najednou vylezla jakási holka roztrhaných džínách a jakémsi bezbarvém triku. Dlouhé mastné vlasy ji sahaly až skoro k pasu, u kterého se houpal nůž. "Ahoj hoši, nezahrajeme si na deathclawy v době páření?" "Deathclawové se teďka nepářej," vypadlo ze mě automaticky. Holka se zatvářila asi tak, jak se lidi tváří, když vidí blba. "Chtěl říct, že nemá zájem," řekl Justin. "Hm, ty budeš asi pěknej masochista," okomentovala Justinův zjev. "NE, ani já nemám zájem," zarazil ji Green. "I když…tak mě napadá…" začal jsem. "Ale ne, Joe, teď máme jinou práci." "Ale já chci jenom říct, že bychom se jí mohli na něco zeptat." "Na co se chcete zeptat," ozvala se ostražitě. "No, tak za prvé: Hodilo by se ti pár víček?" "Ty se hodí dycinky. Ale za co?" "Jen nějaké info," řekl Green a hodil jí pár mincí. "Kdo tady dodává nejlepší fet?" "Chceš si šlehnout? Já sem lepčí než ty Igorový svinstva," řekla dívka a zavlnila tělem. "Igor? Ten pasák brahmín?" "Přes den pase krávy, v noci fěťáky" "Ah tak. A co Kilian?" "Kdo?" "Kilian Darkwater. Starosta. Ten neprodává žádné svinstvo?" "O…o tom se tady nebavíme." Polkla. "Co je s ním?" zeptal jsem se podezřívavě. "Ten…on rozhodně neprodává fet takovejm chudákům, jako jsme my." "Ale prodává drogy, že jo?!" "To já nevím! Ale lidi říkaj…" "Co?" "No, prý odsud občas odcházejí karavany, který nikdo nekontroluje. Chápete? Ani Larsovy hlídky, nikdo." "A co ty karavany přepravují?" "To já nevím! Ale když jste se zmínili o drogách a Darkwaterovi…" Pokrčila rameny. "Ještě jednu otázku: Neznáš vesnici jménem Velký Bill?" Trhla sebou. "To seš už druhej chlapík, co se na ni ptá. Ne, neznám to místo." "Hm. A kdo byl ten první chlápek?" Přišla k nám blíž a zašeptala: "Igor." "Sám veliký Igor?" řekl jsem překvapeně. "Pssst, ne tak nahlas!" "Proč?" "On říkal, že to nemám nikomu říkat." "Tak proč jsi to řekla nám?" "Vaše argumenty jsou příliš cinkavý." "Dobře. Tak tady máš dvacet víček a díky za info," řekl Justin a otočil se k odchodu. "Počkej, Justi, půjč mi pajdu." "Proč?" "Neptej se a půjčuj!" Vzal jsem od Greena hromádku víček a řekl tý holce: "Hele, takový fajn děvče jako ty by nemělo šlapat chodník. Tady máš ještě padesát a odjeď do Shady Sands - tam se můžeš uživit poctivěji." "Já…díky…!!" Vypadli jsme z uličky a pokračovali dál. "No, Joe, takhle nikdy nezbohatneš!" "Já jí věřím, Justi. Má na víc." "Klidně, ale už mi dlužíš…hmhmhm…no skoro tři kila, když nepočítám těch pět litrů z pokeru." "Hele, včera jsem ti zachránil kůži." "No však proto taky nepočítám těch pět litrů." "Když se tak dívám, do jakého průseru se to řítíme, tak asi budu mít šanci na odpis zbytku dluhu velice brzo." "Hm, průser. Máme jenom svědectví feťáka a děvky. Myslíš, že tomu někdo uvěří? Kdybych byl Larsem, vyhodil bych nás po prvním slovu." "To mě přivádí k otázce Larse. Pokud Kilian dělá nějaké špinavosti, jede v tom Lars taky?" "Nezapomínej, že Lars není jenom velitel hlídek, ale nově také šerif. Tím získal nové pravomoce. Zákon je teď on, a to beze zbytku." "Myslím, že není pochyb, že k šerifování mu pomohl Kilian. Takže by se dalo říct, že je mu Lars zavázaný. Ale přesto, je to přece čestný chlapík, i když tvrdý. Neumím si představit, že by v něčem jel." "To jsme si nedokázali představit ani o Kilianovi, ještě včera večer." "Takže, abych to shrnul: Zatím jsme zjistili, že Kilian Darkwater ASI prodává drogy, v čemž mu ZŘEJMĚ pomáhá šerif Lars a Baumann, jenž je ve spojení s místním pasákem a zástupcem Cechu zlodějů. Tito muži taky někdy dělali něco s nějakou holkou. Pak tady máme dr. Morbida, který v tom ASI jede s nima - proč by jinak Lars ochraňoval jeho hochy? A tenhle povedený doktůrek posílá NĚCO do vesnice Velký Bill -to je ale sakra stupidní jméno - a o tuhle vesnici se taky zajímají nejmíň další dva lidi z bandy. No a pak ještě vyletí do vzduchu Nealův bar…ach bože!" "Co je?" "Ty dráty…ty dráty tam u Neala, já je už někde viděl!" "Kde, ksakru?!" "V pokoji Leonarda Benneta." Zastavili jsme se. Pokýval jsem hlavou a zamyšleně pohlédl do strany - a v tom jsem zahlédl pohyb. Příliš rychlý, v tomhle horku se nikdo normální takhle rychle nepohybuje. Z boční uličky vyskočil jakýsi maník v kožené zbroji a v ruce držel Desert Eagla. Mířil na nás, když viděl, že jsem ho zahlédl, okamžitě vystřelil. Minul. Hodil jsem sebou do hromady odpadků, Justin se kryl za vrakem automobilu. Náš protivník, vida že pozbyl momentu překvapení, zalezl za plechovou ohradu. "Ty vole, Joe, drží nás v šachu!" zakřičel na mně Justin, nerozhodně se krčící za autem s nožem v ruce. "Takhle ani nemám šanci hodit po něm nůž! Kdybych tak měl kvér…" "Jestli budeš takhle ječet dál, tak ten kripl brzo pochopí, že nemáme ani pistolku!!" zakřičel jsem zpět jak nejsilněji jsem dovedl. Chvilku na to střelec vylezl z ohrady, drže pistoli obouručně na úrovni obličeje. Opatrně se blížil k místu, kde tušil mně a snažil se krýt před Justinem. Ten po něm celkem zbytečně hodil nůž - netrefil nic než plech. Útočník se pousmál, přišel blíže a namířil na odkrytého Justina pistoli. V tom okamžiku vyletěl z hromady hadrů, ve kterých jsem se schovával, já & Colt .358. Bez váhání jsem vystřelil do siluety protivníka, ale byl jsem notně dezorientovaný jeho polohou, a tak jsem minul sotva na deset metrů do nehybného cíle. Dříve než jsem znova natáhl kohoutek revolveru, probral se střelec z překvapení a začal utíkat. Poslal jsem za ním pár olověných včeliček, ale zmizel mi v jakési uličce. Justin Green si vzal svůj nůž a vyběhl za střelcem. "Dělej, Joe, možná ho ještě chytíme!" "Stůj, frajere!" ozval se hlas šerifa Larse. Ohlédl jsem se. Lars a pár maníků se k nám blížilo s namířenými zbraněmi. "Co to tady sakra vyvádíte," křičel Lars, když k nám došel. "Copak sem vám včera neřekl, že ZBRANĚ JSOU V MÝM MĚSTĚ ZAKÁZANÝ!!!???" "Hele, Larsi, drž hubu! Právě tady na nás vlítl maník s desertem a chtěl nás sejmout!! A bylo to v tvým bezpečným městě!! Kdes sakra byl ty!?" "Na obhlídce, vo co ti de?!" "Jak to, žes tu nebyl před pěti minutama?" "Byl jsem kus odsud a když jsem slyšel střelbu - sakra, TY nebudeš vyslýchat MĚ, to teda ne! Kde jsi sebral tu zbraň, he?" "Je moje už pěkně dlouho, Larsi. Ale o to nejde. Jak to, že jsi přišel v okamžiku, kdy jsme chtěli stíhat útočníka, právě včas, abys nám v tom zabránil??" Lars přišel blíže ke mně a jeho hlas náhle zněl mrazivě jako sibiřská vichřice. "Tak hele, ty karikaturo šerifa, já bych řek´ že jsi se tady nepohodl s nějakou děvkou a chtěl ji zastřelit, a jen můj příchod ti v tom zabránil, a že tady žádný útočník nebyl." "Tak se podívej po nábojnicích, budou někde támhle," řekl jsem a ukázal na hromadu bordelu a plechu, odkud protivník střílel. Jeden z Larsových maníků tam došel a trochu se v tom haraburdí pošťáral, pak se zvedl a zakroutil hlavou. "Žádný nábojnice - žádný střelec. Ty si tady vykračuješ středem ulice s kvérem v ruce a myslíš si, že jsi pán města, co? Tak to teda nejseš a aby ti to došlo, strávíš dneska noc v base!" "Ale Larsi…" "A jestli se ti něco nelíbí, tak ti to vysvětlím ručně, chápeš!!" "Ergh…ano." "Fajn. Chlapi, vemte mu zbraň a prošacujte ho." Pak se otočil ke Greenovi. "A ty běž domů do Hubu, frajírku, sem tvoje pravomoce nesahají. A jestli tě uvidím se zbraní kdekoliv v mým městě, půjdeš do chládku taky, jasný!!" Justin Green viděl, že proti rozzuřenému Larsovi nemá šanci, a tak poslechl. Mě chytli dva chlapi a odtáhli do vězení. Lars zamračeně mlčel a beze slova za mnou zavřel dveře lapáku. Vztek ze mě vyprchal docela rychle. Jsa názorně poučen, že hlavou zeď neprorazím, usedl jsem na jakési zavšivené hadry a pokusil se celou situaci si ujasnit. Teď už mi bylo jasné, že Lars v něčem jede, ale taky mi bylo jasný, že v tomhle městě se ničeho nedopátrám. Když mi sem házel večeři, oznámil mi škodolibě jeden z těch maníků, co mě vedli, že Justin Green vzal své i mé věci a vydal se do Hubu. Sakra! Byl jsem v tom sám. No, koneckonců je to jenom jedna noc, pomyslel jsem si s nadějí a ulehl do dek. Tisíce krvežíznivých potvůrek mi však vzápětí sdělila, že to bude hodně dlouhé noc. Kolem půlnoci se vystřídaly stráže. Naslouchal jsem jejich tlumenému hovoru a zdálo se mi, že jednoho ze strážných znám. A taky že jo. Po chvíli se ozval šepot. "Halo, šerife, jste tam?" "Bohužel jo." "Tady je Andrew, pamatujete si na mně?" "No jasně! Byla to tenkrát docela hustá palba, že jo!" "Jo, to jo. Hele, šerife, za co tu jste?" "V severní čtvrti na mně a šerifa Greena vlítl nějaký maník s desert eaglem, a tak jsem po něm začal střílet. Bohužel mi utekl, ale přišel Lars a načapal mě s kvérem v ruce." "No, tak to je průser. Máte štěstí, že jste z toho vyvázl jenom s jednou nocí." "Hele, Andrewe, nemohl bys mi pomoct?" "Jak?" "Řekl bych, že mě tady Lars už nenechá vyšetřovat." "To asi ne." "Potřeboval bych, abys zašel na místo té přestřelky a trochu se tam porozhlídl. Třeba bys mohl najít nějaké svědky, nebo nějaké stopy." "Zajdu tam hned ráno, ale kde to je?" Popsal jsem mu místo střetu a pak jsme ještě chvíli kecali o všem možném, dokud nebyl Andrew vystřídán. Do rána jsem už neusnul. Chvíli po svítání se otevřely dveře plechový boudy a já vykročil zase na svobodu. "Sakra, to byla noc," postěžoval jsem si. "Tak si dávej pozor, ať tam neskončíš zase," ozval se Lars. "Příště bys tam hnil tejden." "Á, kolega šerif," zakřenil jsem se. "Drž hubu. Tady máš svý kvéry a padej z města!" "Jo, jasně, žádná křeč. Ale napřed musím do Crash House." "Tvý věci vzal sebou Green." "Já se ale musím napřed rozloučit s Trish!" "No dobře, tak padej. Ale jestli tě tu v poledne uvidím, začnu bez varování střílet!" Vešel jsem do Crash House, ale ne abych se rozloučil s Trish. Místo toho jsem zamířil k Marcelles, majitelce hotelu. "Dobré ráno." "…bré." "Můžete mi prosím vás říct, kde bych našel pana Benneta?" "To teda nemůžu. Včera večer odjel." "Díky." "Sbohem." No, ona Marcelles nepatří k upovídaným lidem, že. Cestou k bráně ke mně přiběhl Andrew. "Ahoj šerife. Něco jsem našel!" "A co?" "Krev! A celkem čerstvou." "Musel jsem ho přece jenom zasáhnout." "Jo. Krvavá stopa se táhla několik ulic, ale pak zmizela. Bohužel, nevím kam ten muž zmizel." "Díky, i tak jsi mi moc pomohl." "To ale není všechno! Ještě jsem našel tohle," řekl Andrew a vytáhl nábojnici. Vzal jsem si ji a pozorně prohlédl. "Ráže .44 Magnum, celoplášťová. Zajímavé. Ještě voní po spáleném prachu. Takže to je důkaz, že tam včera někdo byl! Kdyby se ten hlupák Lars podíval pořádně…nebo kdyby se chtěl podívat pořádně…" "Jak to myslíte?" "Ále, to nic. Hele Andrewe, používá někdo od vás z hlídky nějaké čtyřiačtyřicítky?" "To ne, máme jenom tyhle desetimilimetrové pistole a pušky a Lars má brokovnici. Ale ve skladě nějaké Deserty jsou." "Jakou používáte munici?" "Chcete naznačit…že to byl někdo od nás?" "Ne, chci jenom vyloučit omyl." "Aha. Hm, no my používáme…sakra teď nevím…ony se ty střely vždycky tak rozplácnou." "Takže expanzivní?" "To já nevím…" "Takové modré zásobníky." "Jo." "A zelené zásobníky nemáte?" Andrew zavrtěl hlavou. "Proč se ptáte?" "Já jenom, že tahle munice není zase tak obvyklá…no nic. Díky Andrewe za pomoc. Máš to u mě." "Za málo." "Tak čau." "Nashle příště!" Když jsem procházel bránou, zahrozil mi Lars brokovnicí, ale tentokrát se usmíval. "A příště, šerife, se tady chovejte slušně!" "No jó." "A šťastnou cestu!!" |
