Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Harley - Renegade: Life out of Brotherhood of Steel Kapitola 9.: Ztracená naděje Prošli jsme kolem nepříjemně se tvářících stráží a stanuli znovu před kasínem. Za námi vyletěly ze dveří naše zbraně a dopadly do všudypřítomného písku. Gizmův strážce na nás ze dveří ještě zařval něco jako že už nás tady nechce vidět a praštil s dveřmi, až z nich upadla plechová tabulka s nápisem "otevřeno". Otáčející se cedule před kasínem s nápisem GIZMO'S mě teď rozčilovala tak, že jsem jedním přesně mířeným kopem vyřadil mechanismus z činnosti. Neónový nápis naposledy zablikal a definitivně pohasnul. Hned mi bylo o trochu líp. "Jak malej..." Pozastavil se nad mým jednáním Seth a dál mlčky sledoval kasíno. Byli jsme tak blízko..., tak blízko, ale příliš pozdě. Cítil jsem obrovský vztek, zklamání a beznaděj. Ale o to větší jsem měl chuť do boje proti všemu zlu na světě. "Navrhuju sehnat pár lidí a celý to tady vyčistit vod toho svinstva." Přemýšlím nahlas. Seth se na mě otočil, pak se zadíval znovu na kasíno. Sice nic neřekl, ale z jeho výrazu se dal vyčíst souhlas. "Tak za tohle... mi ten tlustej hajzl zaplatí..." řekl Chris zamyšleně. "Tak poď hochu, jdem za Killianem, pomůže nám." řekl mi ještě, odplivl si a sebral svoji pušku a nůž. Killianovi jsme sdělili všechny naše poznatky o Gizmově doupěti a jeho obchodech. Jinak klidný a vyrovnaný vážený obchodník vypadal teď dost rozčíleně. "Věděli sme, že neni žádnej svatej, ale neměli sme proti němu žádný důkazy, ale tohle?! To by tady nikdo nečekal! Obchod s otrokama přímo v Junktownu... a já tomu nechtěl předtím uvěřit! Ale dalo se to čekat..., Nikdo ho totiž doteď nezarazil a von se tady roztahuje s tou svojí hernou, a taky tady vod tý doby vznik nějakej geng a za to může von - ty mladý lidi viděj, jaká je to svině a že si žije dobře a pak si z toho berou příklad..." Sednul si, dopil svoje pivo a zamyšleně zíral do stolu. "Tak co myslíš, tohle už je dost důkazů na to, abysme ho jednou pro vždy vymazali ze světa, ne?" Zeptal se ho Chris. Killian dál civěl do stolu. "Až se tohle dozví Lars, tak ho zavře a už nevyleze," odpovědel. "Cože? Jak zavře? Za tohle by snad měl viset, nebo tak něco, ne?" Nezdál se mi trest odpovídající. "Na to sou tady zákony a ty mi dodržujem..." Řekl Killian zklamaně. "Asi to ale bude to první co změnim až tady budu starostou," vstal od stolu a šel si pro další pivo. "Takže teď musíte za Larsem a říct mu, co ste zjistili." Zabouchl ledničku a opřel se o ni. "A já jdu s váma. Chci bejt u toho, až pudete tomu tlusťochovi nakopat prdel." Znovu se napil, poloprázdnou láhev odložil na ledničku, ze skříně si vzal brokovnici a náboje a šli jsme. Šéf stráží Lars tady byl vlastně něco jako šerif. Měl tady na povel šest strážců pořádku ve městě. Vyslechl nás a reagoval podle očekávání - ihned svolal svoje lidi a všichni jsme vyrazili směr kasíno. Stanuli jsme u vstupních dveří a Lars rozdával poslední pokyny. "Hlavně nezapomeňte, že ho chceme živýho, musíme z něj dostat komu prodal naše lidi!" Naposledy upozorňoval všechny Chris a zkontroloval jestli má pušku nabitou. Tasil jsem svůj Desert a čekal na povel k útoku. Lars chtěl využít momentu překvapení. Protože jsme znali pozice stráží, tak každý z nás měl přesně určeno, koho si má hlídat. Jedním kopem velmi efektně otevřel dveře a vtrhli jsme dovnitř. Překvapení Gizmovi poskoci se chtěli chopit svých zbraní. "Nechte ty bouchačky a zvedněte pazoury ať na ně vidímě!" Zařval Lars když jsme je měli všechny v šachu. Poslechli a pokládali pušky na zem, ale jeden z nich se nehodlal vzdát tak rychle a najednou od boku vystřelil. Zasáhl Setha, který byl nejblíž, ten ale neváhal a výstřel opětoval. Strážce dostal kritický zásah přesně mezi oči a svalil se na stůl s ruletou, kterou předtím s napětím sledoval. Seth měl zle vypadající ránu v oblasti ledvin, ale držel se. Ostatní strážci si další akce rozmysleli a všechny jejich pušky se válely po zemi. "To nic neni! Sem v pohodě!" Sípal Seth, ale v zápětí se skácel na nejbližší židli. "Vemte ho ven sakra a vodneste k doktorovi!" Určil Lars dva ze svých lidí. Věděli jsme, že u Gizma v kanceláři má ještě jednoho hlídače, ale to už by pro nás neměl být problém. Teď když slyšeli střelbu už o nás vědí. Zatím se ale zevnitř nikdo neozýval. "Seš si jistej, že tam je?" Podíval se na Chrise Lars. "Ten tam vodsaď snad vůbec nevylejzá, toho bych se nebál..., ten se tam teď leda snaží někam potichu zahrabat." Odpověděl mu Killian. Šest Gizmových lidí bylo mimo hru. Odzbrojené je dva z našich vyvedli hlídat ven. Vzal jsem si od jednoho opakovací brokovnici a byly jsme připraveni zakončit akci útokem na kancelář. Chris vyrazil dveře a ostatní stáli vedle a čekali na povel k útoku. Jakmile ale Lars jenom nakouknul do dveří, zevnitř se spustila mohutná palba. "Jo tak jeden, jo?!" Uskočil zpátky a obrátil se na nás. "Tam jich je aspoň pět a vypadá to, že si vo tom nechtěj promluvit." Palba zatím ustala. "To neni možný, dyť tam určitě byl jenom jeden a tady jich víc taky nebylo!" Bránil se Chris jeho vyčítavému pohledu. "Tak prosim, di si dovnitř sám, toho jednoho zvládneš ne?" Ušklíbnul se Lars. "Tak dem na ně nebo tady budem čumět?" Byl už lehce nervózní Chris. Lars souhlasně kývnul a dal znamení rukou, načež jsem všichni vpadli do dveří a spustili palbu. První dvě rány z mojí brokovnice vyřadily z boje jednoho strážného hned za dveřmi, míření na hlavu vždycky zabere. Další broky potom natrhly ruku jednomu za ním. Sám jsem dostal zásah do ruky z lovecké pušky. Strašně to bolelo, až se mi z toho zatočila hlava a upadl jsem na zem. Rychle jsem se vzpamatoval, sebral brokovnici a zvedl se. Střelba mezitím ustala. Snažím se zorientovat v situaci. Chris a Killian drží šachu Gizma! Máme štěstí, dostali ho živého. Po zemi se válejí mrtvoly, všechno je pocákané od krve. Ukázalo se, že strážců nebylo pět, ale jenom čtyři. Dva leží nehybně na zemi, patrně mrtví, další se svíjí v křečích a snaží si zadržet krev cákající z jeho utržené tepny na ruce. Poslední z nich sedí, opírá se o zeď, má prostřelené koleno a úlomky kostí jsou daleko od něj. Ze škrábnutí na hlavě mu pramení potůček krve. O knihovnu se opírá další mrtvola v kožené zbroji - jeden z našich! Chris má pár ošklivých škrábnutí, Lars, Killian a druhý z našich mužů vyvázli jako zázrakem bez zranění. Utrhl jsem pruh látky z košile a obvázal si ránu. Měl jsem štěstí, byl to průstřel a neodnesla to žádná kost. Vzpoměl jsem si na doktora Razla, jemuž košile patřila - kdyby tady tak byl. Kapitola 10.: Znovu na začátku V zápětí jsme hned přišli na to, odkud přišli ti tři strážní. Když jsme odváděli Gizma, zakpol jsem o něco na podlaze. Po bližším prozkoumání byl na podlaze patrný dobře zamaskovaný poklop, vedoucí do podzemních prostor. Zbylí hlídači tedy přišli zřejmě odtud. Nedalo mi to a místnost jsem prozkoumal. Byla tady spousta špíny, chlastu a příšerný smrad. U zdi bylo pět velkých klecí, které určitě sloužily k uvěznění otroků. Muselo to být pro ně strašné, být tady třeba celé dny ve tmě a tom smradu. Prohlížel jsem klece, jestli nenajdu nějakou stopu nedávné přítomnosti Suzy. Mohla tady třeba něco ztratit nebo zanechat nějaký vzkaz. Ale byla tu jen betonová podlaha a drátěné stěny klecí, nic co by nám aspoň trochu pomohlo. Gizmovi lidi co přežili naši návštěvu Lars zavřel do místního vězení. Takhle plné ho asi dlouho nikdo nepamatuje. Gizma samotného jsme dovlekli ke Killianovi. Posadil ho na židli a pevně svázal provazem. Prohledali jsme mu kapsy ale kromě peněz, doutníků a placatice s chlastem nic zvláštního u sebe neměl. "Tak a teď se tě teda znova ptám, co to kurva bylo za lidi!?" Začal Gizma vyslýchat Chris zase naprosto klidným hlasem. "Jaký lidi?" Tvářil se Gizmo udiveně. "Ále, tohle mi nedělej." "Vůbec nevim vo čem to tady mluvíte." Hrál Gizmo dál svojí hru. "Dneska vopravdu nemam náladu..." řekl otráveně Chris, vzal desítku pistoli a zkontroloval zásobník. "Tak dělej... chci vědět co to bylo za lidi..., potřebuju to vědět vopravdu nutně a budu tady s tebou tak dlouho, dokud se to nedozvim, nebo dokud ty budeš živej...," natáhl kohoutek a zamířil na něj. "Tak si to rozmysli, protože stráášně nerad čekám." "Ty se vode mě nedozvíš ani hovno, ty parchante...," vypadal skutečně odhodlaně zapírat. "Ty mě totiž nemůžeš nic udělat, to ti tady pan budoucí starosta klidně vysvětlí..." podíval se na Killiana. "No, řekni mu jaký sou tady zákony, che che!" "Má pravdu, fakt mu nemůžeš nic udělat, dokud nebude soud a dokud sem tady já jako svědek..." usmál se Killian, otočil se a odcházel z domu. "Tak se měj Gizmo a moc tady nezlobte." Poznamenal ještě a se škodolibým úsměvem za sebou zabouchl dveře. Gizmovi ztuhl úsměv na tváři. "Tákže?" Mířil na něj pořád Chris. Gizmo se mu ale jenom vysmál do obličeje. Chris mu přestal mířit na hlavu a sklopil zbraň. "Dobře, takhle to nepude..." zakroutil hlavou a zazněl výstřel. Gizmo zařval bolestí, protože skrz novou díru v jeho botě bylo snad vidět až do Killianova sklepa. Šokován jsem stál mlčky vedle a pozoroval krev vytékající na podlahu. "A teď? Nezměnil si názor?" zašklebil se Chris. "Klidně si mlč dál, nábojů máme dost a začíná to tady bejt s tebou sranda..." Gizmo se bolestí a zlostí úplně rozklepal. "Tak dobře, další lekce bude..." pokračoval Chris a natahoval kohoutek pistole. "Néé.. Néé, počkej... dobře, dobře, všechno řeknu, všechno!" Koktal ze sebe Gizmo. "Seš magor! Klidně bys mě zabil ty parchante!" "Tak už nekecej a mluv k věci, čekáme..." "Dobře, dobře... Byli to takový divný chlápci... v takovejch... v takovejch brněních nebo co... vypadali jako roboti nebo tak něco... celý kovový..." "Děláš si srandu?!" "Néé, vážně, přísahám... měli takový velký bouchačky... a.. a na všem takový znaky.." "Jaký znaky?" "Nevim co to jako bylo... meč myslim... a nějaký kola." Chris rozvázal Gizmovi ruce a dal mu papír s tužkou. "Hele jestli bude dělat nějaký voloviny, tak ho zastřel," řekl mi a předal mi pistoli. "Dělej..., ukaž jakej znak." Gizmo cosi načmáral, Chris vzal papír a prohlížel jeho výtvor. "Nikdy sem nic takovýho neviděl, podivej se na to." Papír s kresbou mi podal Prohlížel jsem si znak, dlouze jsem se na něj zadíval. V hlavě se mi mihl obraz toho znaku v barvách..., pak další obraz mě samotného s lesknoucím se znakem na prsou a další a další podobné výjevy. "Hej! Co je ti?! Znáš to? Ty si to už viděl? Koukáš na to jak na zjevení!" Zacloumal se mnou Chris. Probral jsem se z myšlenek. "Já.. já... možná... někde... já nevim." Dělej, vzpomeň si hochu, musíš! To nám pomůže!" Obrazy mi z hlavy zase zmizely, stejně rychle jak přišly. "Nejde to! Nejde!... Sorry... fakt nevim.., nevim. Asi se mi něco zdálo." Snažil jsem si ještě něco vybavit, ale nic. "To nevadí hochu..., hlavně se uklidni a sedni si.." Podal mi láhev piva. "Na, lokni si." Pivo se mi zdálo chuťově nepoživatelné. Pojal jsem podezření, že je už staršího data výroby. Na štítku bylo sice napsáno "listopad 2159" jako datum výroby, což je nedávno, ale moc mi to nesedělo. Chuť piva mi ale teď vadila ze všeho nejmíň. Všechno šlo totiž nějak špatně. S hledáním Suzy jsme byli zase na začátku. Neměli jsme zase nic, jediná stopa byl ten znak a chlápci co vypadaj jako roboti. "Choděj sem často?" Zeptal se Gizma Chris. "Ne, byly tady prvně..., přišli v noci, všechny vzali a zase vypadli." Odpověděl už trochu klidnějším hlasem a sledoval svojí krvácející nohu. Z toho nám bylo hned jasné, že je tady kromě něj a jeho lidí asi nikdo nevyděl, takže zase žádné stopy. Dneska máme smůlu. Chris vyšel z domu, všechno vysvětlil Killianovi a Larsovi stojícím venku a ti pak Gizma odvedli rovnou k jeho kumpánům do vězení. Zašli jsme za místním doktorem aby nám ošetřil rány. Seth tam ležel, zrovna spal a už vypadal mnohem líp. "Jak mu je doktore?" Otázal jsem se přichozího doktora na jeho stav." "Musel sem ho operovat, ale přežije. Musí teď ale dlouho odpočívat a hlavně se nesmí vůbec hejbat, jinak si vytrhá stehy a nikdy se mu to nezahojí." Objasnil nám situaci doktor a píchl Sethovi injerkci. Při pohledu na to příšerné vybavení místní nemocnice se mi doktorův výkon zdál obdivuhodný. "Tohle utlumí bolest.. A teď se podíváme na vás chlapi.." A ošetřoval naše zranění. Potvrdil mi, že mám štěstí, že je to čistý průstřel a že to bude v pořádku. Ošetřeni a v plné síle jsme přece jen pátrali mezi místním lidem, jestli by něco nevěděli o podivných lidech a o tom znaku, až jsme narazili na jednoho staršího muže. Seděl na ulici a asi tady žebral. "Jó, něco mi to řiká... Řikáš jako roboti?" Reagoval když jsme mu reprodukovali Gizmův popis. "Prej maji nějaký brnění, velký zbraně a takovejhle znak," ukazuji mu nákres. "Ten znak nevim chlapče, ale takový obrněnce už sem jednou zahlíd..." "Tak mluv, kde?!" "Nech mě domluvit a řeknu ti to. Potkal sem je jednou v noci jak vycházej z východní části města." "Ale jakýho?" "No Hubu přece. Já sem z Hubu, teď sem se přistěhoval sem... je to tady takový klidnější, víš." "Tak děkujem," na to Chris. "A neměli byste nějaký zbytečný drobný, když už si tak pěkně povídáme?" Otázal se chlapík. Chris mu dal několik zátek. "Tak hochu, zdá se, že máme další stopu! Sme zase vo krok blíž, tak hlavu vzhůru!" Stopa to byla, ale moc jsem nevěřil, že v tom Hubu nějak pokročíme v našem pátrání. Ráno jsme navštívili nemocného Setha. Vypadal mnohem líp a už zase vtipkoval. Sdělili jsme mu, co jsme zjistili a že pokračujeme do Hubu bez něj. Nebyl zrovna nadšený z toho, že nemůže s námi, ale nemohl s tím nic dělat. U Killiana jsme si doplnili zásoby. Dal nám zadarmo co jsme chtěli z vděčnosti, že jsme ho zbavili na nějaký čas Gizma, ale jak sám tvrdil "Gizmo se z toho zase nějak vyseká." Chris ještě prohodil pár slov s Larsem, a opustili jsme město. Původní výprava se o jednoho zmenšila, za to ale máme lepší výbavu. Vyrazili jsme zase na cesty - směr Hub, město obchodu s čímkoli, kasín a barů, prostě rušné místo už podle vyprávění. Kapitola 11. a 12.