Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Harley - Renegade: Life out of Brotherhood of Steel Kapitola 15.: Posila "Jeď s tim vopatrně! Do San Francisca je to eště daleko." Upozorňuje mě Chris. "Klid, jestli nás ty tvý kámoši policajti doženou, tak ta pokuta za rychlou jízdu už nás nevytrhne, nemyslíš?" Chris sledoval naše pronásledovatele dírou po zadním okně. "To by mě zajímalo, kde to sakra vzali..." Kroutil hlavou při pohledu na přibližující se stroj. "Budeš se muset smířit s tim, že jednou nevíš všechno." Odpovídám a snažím se z auta dostat všechno. Zdá se ale, že hlídka z Hubu má daleko lepší stroj, protože jeho silueta se stále přibližuje. "Seš si jistej, že jedeš naplno?" Ptá se Chris. "Myslim, že když na to víc šlápnu, tak to už celý urvu." Při pohledu na pár prorezivělých děr v podlaze, kterými se do auta hrne prach a písek by mě to už vůbec nepřekvapilo. "Tak to je blbý... vypadá to, že tady dneska někdo chcípne." Otočil jsem se, abych věděl jak jsme na tom. "Už sme na dostřel?" Okamžitou odpověď mi dala kulka, která proletěla autem a přední sklo rozčlenila na miliony částeček držících nějak podivně u sebe. "Co to sakra je! Udělej s tim něco, nevim kam jedu!" Chris vytloukl zbytky okna pažbou pušky a opětoval palbu. "Vpravo!" Zařval Chris, strhnul mi volant a kousek před námi explodovala raketa. "Těsně!" Řekl, znova zamířil a vystřílel za nás zbytek zásobníku. Trefil chlápka, který znova nabil raketomet a chystal se k výstřelu. Nastala mohutná exploze. Zastavil jsem a nevěřícně koukám na hořící zbytky auta. "Amatér, trefil sám sebe,... aspoň už ví, co to svinstvo umí." Konstatoval Chris. Vyhodil z okna prázdný zásobník a nahradil ho novým. "Jeď dál, z těch už nic nezbylo." Přestal jsem sledovat plameny a raději jsem znovu nastartoval a jel pryč. Cestou do San Fancisca jsme se rozhodli zastavit ještě v Shady Sands pro zásoby na cestu. Měli jsme v úmyslu taky opravit druhé světlo, protože v noci se jelo opravdu mizerně a každou chvíli jsme trefili nějakou díru. Při každém takovém nárazu jsem se oprávněně domníval, že zbytek cesty asi budeme muset dojít pěšky. Rozednívalo se. Auto vjíždějící bránou do vesnice způsobilo mezi místními velký rozruch a ihned se kolem nás sběhl hlouček zvědavých lidí. Přišel také Aradesh se starostlivým výrazem na tváři. "Vítám vás zpátky, ale nevidím s vámi Setha ani Suzy a ostatní. Jdou snad za vámi pěšky?" Vystoupili jsme za auta. Chris chtěl za sebou zabouchnout dveře, ale zrezivělé panty to už nevydržely, dveře se definitivně oddělily od zbytku vraku a spadly mu na nohu. "Krám pitomej... Seth je... v nemocnici v Junktownu." "Cože? Co se mu stalo? Je to zlé?" Divil se Aradesh. "Bude dobrej, trefil ho jeden z Gizmovejch lidí, ale doktor ho dal dohromady." "Kdo? S kým jste bojovali? ... a kde je teda Suzy?" Nechápal Aradesh. "Hele, dal bych si něco k jídlu a pak ti budu všechno vyprávět, jo?" Aradesh kývnul na souhlas. "A ty si taky něco dej a pak sežeň něco sebou na cestu a dej to do auta, jasný? Vyrazíme co nejdřív." Řekl mi ještě Chris a odešel do Aradeshova domu. Něco sežeň. To se mu lehce řekne, ale kde jako mám něco sehnat, když tady nikoho neznám? "Koukam, že ste se zase s někym nedohodli." Všiml si mého zranění ruky právě příchozí Razlo. "Tu košili... nebo spíš zbytek košile už si klidně nech." Košile co mi minule půjčil už skutečně zažila lepší časy. "To víš, při cestě divočinou narazíš na různý věci a tak nějak ani nebylo kde si vyprat." Razlo se rozesmál. "Sem rád, že tě vidim. Myslel sem, že se ani živej nevrátíš." "Já už kolikrát taky ne." Řekl jsem po pravdě. "Tak si poď k nám odpočinout a taky ti seženu něco novýho na sebe." S radostí jsem šel a vyprávěl mu co se nám všechno přihodilo. Vyprávěl jsem mu všechny příhody z Junktownu, Hubu a jak jsme ukradli auto. Mezitím mi jeho žena uvařila nějakou místní specialitu. Chutnalo to výborně, ale raději jsem se neptal z čeho to je. Razlo odešel ven. Právě když jsem dojedl přišel Chris. "Tak dělej, pojedem. Doufám, že už máš všechno naložený v autě." "No, zatim..." Přemšlel jsem, co bych řekl chytřejšího na svojí obhajobu ne? to, že se tady vybavuju s Razlovou manželkou, když v tom se vrátil Razlo. "Tak auto máte naložený, jídla a vody máte dost a taky sem sehnal pár věcí co se budou hodit." Mile překvapen jsem vstal od stolu. "Slyšels? Všechno sem zařídil." Usmál jsem se na Chrise. "Hmm, tobě tak něco svěřit..." Zabručel Chris a zase odešel. Poděkoval jsem Razlovi za zásoby, jeho ženě za jídlo a následoval jsem ho. Venku mě oslnilo slunce vznášející se těsně nad obzorem. Protřel jsem si opuchlé oči a šel k autu. Chris obcházel kolem, něco si pro sebe mumlal a okukoval detaily tohoto muzejního kousku produkce automobilového průmyslu. Je pravda, že doteď na to nebyla žádná vhodná chvíle. Přidal jsem se k němu a hned jsem pochopil, co ho tak zaujalo. Přední světlo vypadalo najednou funkčně, tedy soudě podle zachovale vypadající žárovky, která mu donedávna chyběla a omezovala tak jeho využití. Chrisovy dveře už zase krásně zapadaly do ladných linií vozu a celý interiér se zdál být tak nějak čistější. "Koukam, že si na tom někdo docela máknul... Spravit přední vokno a zamáznout něčim ty díry, tak za to dostanem eště slušný prachy," žertoval Chris šťourajíce se prstem v díře, která zkrášlovala kapotu motoru. "To ne, mě se víc líbí takhle, vypadá o moc drsnějc." "Je to dobrá kára, eště něco vydrží," ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a viděl jsem přicházet muže s dlouhými tmavými vlasy v kožené bundě a džínách. Vypadal jako lidi od karavan nebo nájezdník, prostě drsňák od pohledu. "To si spravil ty?" "No řek sem si, že ty dveře asi budete potřebovat..." Sledoval četné průstřely. "I když vám to v určitý situaci stejně nebude nic platný." Podíval se na Chrise. "Těžkej život, co?" "No, je pravda že se občas do něčeho náhodou připletem." "Buďte na to vopatrný, takový auto už se hned tak nevidí, byla by škoda ho nechat rozstřílet." "Hm, někdy to jinak nejde. Hele a kde ses tady vůbec vzal?" Zeptal se Chris. "Já sem přišel do týhle vesnice teprve minulej tejden a počítám, že tady moc dlouho nezůstanu. Je to tady na mě moc usedlý... kromě toho, že ste přijeli, se tady za celou tu dobu vůbec nic nestalo." "A vodkud si?" "Já nejsem vodnikud. Pořád různě cestuju a málokdy zůstanu někde delší dobu." Na chvíli se zamyslel a podíval se směrem k Aradeshovu domu. "Hele já už budu muset jít, slíbil sem tomu staříkovi, že mu něco spravim... tak se mějte." Mávnul rukou a odcházel. "Počkej, jak se menuješ?" Zastavil jsem ho. "Já? Řikaji mi Ian." "Hele Iane, nechtěl bys třeba jet s náma?" Sledoval sem, co mi na to řekne Chris. Ten se kupodivu nijak divně netvářil. "Co ty na to? Vypadá, že je docela schopnej a když sme přišli o Setha, někdo by se nám hodil, ne?" Chris si Iana znovu prohlédl. "Myslim, že by to bylo dobrý, nikdo schopnej už v týhle vesnici stejně asi neni... tak jestli bude chtít..." Ian se dlouho nerozmýšlel a vypadal docela nadšeně. "Tak já tam jenom skočim, něco si sbalim a za chvíli můžem vyrazit, jo? Trocha akce mi neublíží..." "No, kolikrát bych si tim nebyl tak jistej." Řekl jsem si jen tak pro sebe a zkontroloval si obvaz na hojícím se průstřelu ruky. Ještě, že mi na to dal doktor tu desinfekci, jinak by mi ruku určitě už dávno sežrala nějaká infekce. Zatímco jsme čekali na nového parťáka, Chris kontroloval zásoby. Razlo sehnal kupodivu i nějakou použitelnou munici a přibalil i nějaké bylinkové léčivé prostředky vlastní výroby. Ianovi to netrvalo dlouho a už přicházel s rancem věcí za zádech a desítkou pistolí u pasu. "Tak sem tady chlapi. Vzal sem pár věcí, co sem sehnal na cestách. Něco z toho se bude hodit. A teď byste mi mohli konečně říct, kam a proč vlastně jedem. Aradesh mi sice něco vo vás vyprávěl, ale mluví furt tak zmateně a v hádankách, že bych si to klidně poslech ještě jednou." "Dobře, všechno se dozvíš, ale nejdřív nalož ten svůj ranec na auto až už vyrazíme." Jak Chris řekl, tak se taky stalo a konečně jsme pokračovali v cestě. Kapitola 16.: Zajímavá setkání Jestliže se dalo říct o Chrisovi, že toho moc nenamluvil, o Ianovi platil pravý opak. Celou cestu se pořád na něco vyptával a něco vyprávěl. Jeho historky byly většinou hodně zajímavé a akční, až jsem kolikrát ani jejich obsahu nevěřil. Mě osobně jeho vyprávění nevadilo, spíš jsem byl za něj rád, ale Chris by měl radši ticho a občas to nevydržel a dal to Ianovi důrazně najevo. Zabralo to vždycky jenom na chvíli... "... a povídám tomu největšímu z nich, hele ty srabe, vás je tady pět na nás dva, ale nezapomínej s kym máš tu čest! Určitě nepudem do nemocnice sami. A von se strašně nasral a praštil do stolu takovou silou, až se jedna noha podlomila a všechno jídlo spadlo ze stolu. Tak to sme v prdeli, řikám Tonymu, ale von že prej..." "Co tady sakra děláš" Přerušil Ianovo vyprávění Chris, kterého zaujalo cosi venku. Projížděli jsme kolem malého domku a pár vraků aut. Ian vykoukl z okna. "Hele, zastav! To je Bob, zastav!" Zacouval jsem zpátky k domku a zastavil. Mezi vraky se naše auto vyjímalo jako nejkrásnější stroj veletrhu. Mělo totiž jako jediné všechna kola. Pokročilým stádiem oxidace plechů sem však dokonale zapadalo. "Tak tohle je Bob a jak ho tak znám, určitě by moh mít něco užitečnýho na to vaše auto, viď Bobe." Seznamoval nás Ian se starším chlápkem v otrhaném hnědém oblečení. Nechápal jsem, jak tady dokáže přežít takhle v poušti. Měl tu jenom malý nízký domek, před ním pár vraků aut a dřevěnou ceduli s nápisem 'Bobova prodejna aut'. Něco mi říkalo, že prodej těhle aut ho asi neuživí. Každopádně Bob byl rozený obchodník a znalecky si s neskrývaným nadšením prohlížel naše auto. "No to je krása! Klasika! Prostě nádhera! Kde ste tohle sehnali?" Koukal na nás vyjeveně. Ne? mu ale stačil někdo odpovědět už mluvil dál. "Hele mám pro vás skvělou nabídku! Poslouchejte - za tohle vaše si můžete v mý prodejně vybrat kterýkoli dvě auta. A pozóór! Dám vám na ně ještě záruku tři měsíce! No to je přeci skvělý obchod ne? A že ste to vy, tak pro vás ještě servis zdarma a..." "Hele Bobe, nechci tě nějak zklamat, ale myslim, že si radši necháme tohle auto," zastavil ho Chris. Ian si prohlížel Bobův sortiment a pár věcí ho zaujalo. "Možná koupíme jenom nějaký díly." Bob přestal s očumováním Corvegy. "Tak dobře. Poďte do mojí kanceláře a projednáme to." Zval nás do domku. "Děte si s nim popovídat a já tady zatim trochu vylepšim ten náš stroj." Řekl Ian, vyndal si ze svého rance nějaké nářadí a začal vymontovávat součástky z vraků. Bob byl rád, že k němu někdo zase přišel asi po hodně dlouhé době. Vyprávěl nám spoustu nesmyslů a o všechno se zajímal. A tak jsme tam s ním strávili nějaký čas u hrnku čaje z bůhvíčeho, co divně chutnal. "Tak já sem hotov! Poďte se na to číhnout." Konečně přišel Ian a vysvobodil nás z Bobových spárů. Přišli jsme k autu. "Představuji vám Corvegu v úpravě Fighter 2160." Na první pohled bylo vidět jenom pár plechů a trubek navíc, které sice kazili design, leč auto budou asi spolehlivě chránit. "Takhle má vypadat auto do akce!" Pochvaloval si svojí práci Ian. "Hlavně, aby to eště jelo." Prohlížel si auto Chris. "To se neboj, trošku sem taky vylepšil motor. Teď to teprv pojede!" "Dobře, tak ale už jedem, zdrželi sme se už dost." Zaplatil jsem Bobovi za materiál. Ze známosti udělal Ianovi docela dobrou cenu. Nasedl jsem do auta. Na přístrojové desce přibyly nějaké vypínače, ale někam zmizely moje oblíbené startovací dráty. "A jak se to teď sakra startuje?" "Tim levym vypínačem cvakni nahoru a je to... a nechceš mě nechat taky chvíli řídit? Vždycky sem se chtěl v něčem takovym svejzt." "No, řídit klidně můžeš, mě je to jedno, hlavně abysme tam dojeli vcelku." "V pohodě." Ian si přesedl na místo řidiče a vypínačem aktivoval motor. "Tak můžem?" Podíval se na Chrise. "Už radši jeď, než bude Bob zase něco chtít." Ian ještě pokynul Bobovi na pozdrav a razantně se rozjel. "Nádhera! Ta jede!" Liboval si za volantem... S Ianovým vyprávěním mi cesta rychle ubíhala. Začalo se stmívat. Jsme na cestě už druhý den a on pořád něco vypráví. Buď má velkou fantazii, nebo toho zažil opravdu hodně... Skoro jsem spal, ale auto se najednou tak zhouplo, až mě to probudilo. Asi jsme přejeli nějaký hrbol, myslel jsem si, ale oči byly už příliš unavené na to abych se podíval ven. "Nájezdníci!" Vykřikl najednou Ian. "Hele, nemusíš to tak prožívat... a kromě toho si myslim, že tuhle historku už sme slyšeli, ne?" Mračil se Chris, který by se taky rád trochu vyspal. "Ale voni sou... tady!" Ian dupnul na brzdy a vyděšeně ukazoval před sebe. "To si sakra musel vjet přímo do jejich tábora?" "Jak sem je měl vidět, kdy? to bylo za kopcem!" Brání se Ian. "Hele co dybys na to dupnul, než nás tady postřílej? Hádat se mužete potom," probral jsem se. Ian neváhal a dupnul na plyn až nadoraz. Překvapení a zmatení nájezdníci už nás zaměřovali a kolem nás prosvištěly první kulky. "Nebojte se, teď to teprve příde!" Řekl a aktivoval druhý ze svých vypínačů na přístrojové desce. Kola Corvegy se znovu protočily a následovalo mohutné zrychlení. V takové rychlosti jen tak tak udržel řízení a jel přímo skrz tábor vyděšených uskakujících nájezdníků. Vypálili jsme po nich pár výstřelů a Chris k jednomu ze stanů hodil granát, což ho zvedlo, odneslo stranou a po kousíčkách položilo zase na zem. Co se stalo s těmi uvnitř raději nedomýšlím, nebylo to určitě nic, co bych chtěl vidět teď před večeří. V momentě už jsme vyjížděli z tábora a pár posledních pronásledujících kulek demontovalo zadní blatník. "Hergot, to sme z toho vyšli docela dobře," řekl Chris ohlížejíce se dozadu. Ian, který jel stále závratnou rychlostí po nerovném povrchu pustiny, se chtěl také pokochat pohledem na zmatené nájezdníky a jelikož na autě už dávno nebylo žádné zrcátko, nezbylo mu, než se otočit. V tom jsem si před námi všiml obrysů nějakých kamenů. "Hej, čum kam jede?!" Otočil se, vytřeštil oči a přesně věděl kam jede až ve chvíli, když už na něco najel. Pravá strana auta vylétla do vzduchu a chvíli jsme pokračovali jen po dvou kolech, za což by možná na nějaké show sklidil velký potlesk, ovšem né v této situaci. Chvíle napětí, kdy jsem se modlil, aby auto padlo zpátky na všechny čtyři se zdála být ze subjektivního hlediska spolujezdcova nekonečná. Poté auto s nepříjemnými zvuky mačkajícího se plechu a zvířením všudypřítomného jemného písku přepadlo. Přesně nevím jak se to stalo, ale najednou jsem byl namáčký na Iana a hrozně mě bolela noha. Chris strašně nadával a snažil se vysoukat ven. "Kterej debil z toho vymontoval bezpečnostní pásy?" Bylo první co pronesl Ian, což mě utvrdilo, že je naživu. "Mě by spíš zajímalo, kterej debil tě učil řídit!" Chris vypadal opravdu dost naštvaně. Stál tam venku a snažil se přijít na to, jestli má všechna žebra v pořádku. Konečně se mi podařilo vysoukat se ven předním oknem a vytáhnout i Iana. "Tak aspoň že sme celí." Podařilo se mi postavit se na naraženou nohu. "To sme zase vzali toho pravýho..., tebe tak eště necham něco řítit ty..." Chris chtěl svoji myšlenku zakončit ještě nějakou velmi neslušnou urážkou, ale zarazil se a sledoval obrysy postav v dálce za autem. "Á sakra. Hele Iane, zas budeš mít vo čem vyprávět, teda jestli se z toho dostanem." Sledoval jsem nájezdníky jak se blíží. Ačkoli se už stmívalo, bylo zřetelně vidět osm běžících postav. Kryli jsme se za převráceným autem a čekali. Ian se snažil z auta dostat svoje věci. "Co tam kurva hledáš? Zalehni někam a krej se!" "Počkej Chrisi, mám tady pro ně jedno překvapení..." Ianovi se podařilo věci vyprostit a ze svého pytle vytáhl letitou ošoupanou pušku." "Nó, s timhle si je teda překvapil..." šklebil se Chris. Iana to ale nijak nerozházelo, vyndal ještě dalekohled a připevnil ho na pušku. "Teď sleduj." Ian opřel pušku o auto, zamířil a vystřelil. Prázdná nábojnice vyletěla z pušky a s klasickým cinknutím o kámen dopadla na zem. S nepatrným zpožděním v dálce padl k zemi jeden z nájezdníků. Chris zbystřel a uznale sledoval usmívajícího se Iana. Ten postupně svojí puškou eliminoval tři protivníky. Ostatní se při pohledu na padlé spolubojovníky zastavili a zalehli k zemi. Z jejich pozice by byla střelba zatím jen plýtvání náboji a tak byl na chvíli klid. Ian doplnil zásobník. "Pěkná hračka, kde si to sehnal?" Zajímal se Chris. "Vyměnil sem jí s jednim obchodníkem za nějakou elektronickou kravinu. Je to stará ostřelovačka SG 683 na .223 FMJ náboje. Má upravenej závěr, zvětšenej zásobník, lehčí spoušť a další věci... Někdo si s tim pěkně pohrál." "Můžu jí zkusit?" "Jasně...., hlavně jemně," podal mu pušku. "Je to historickej kousek." Chris si pušku detailně prohlédl, natáhl závěr, přiložil dalekohled k oku a hledal cíl. Ležící nájezdník se mu zdál jako cíl přímo ideální a tak stiskl spoušť. Prázdná nábojnice podle očekávání spadla do písku, ale v hledáčku uviděl jak dotyčný dostal jen spršku písku od kousku olova minoucího cíl. "No, chce to trochu cviku, víš..." "V pohodě, mám to..., chce to mířit trochu vejš." Chris se nadechnul, znova zamířil a stiskl spoušť. Kapitola 17. a 18.