Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Probudil se a bylo mu na blití,s obtížemi si vzpomínal kde je a co asi včera prováděl.Kdo je to sice věděl,ale v téhle chvíli si uz nebyl tak moc jistej jestli ho okolí považuje za hajzla,nebo za dobráka,ale to je v týhle době asi jedno.Igor mu říkali,sice to asi nebylo jeho pravý jméno,ale už si zvyknul jako na všechno v tomhle poničeným absurdním světě.Nakonec se neměl tak špatně,bylo mu něco pod třicet, blondák vyšší postavy,k tomu asi metrák váhy převážně svaloviny a dokonce i ňáká mozková kůra v něm ještě ulpívala,přes veškerou snahu vymetat všechny bary na okraji pustiny a chlastat všechny břečky a experimenty ,který byli po ruce.Narodil se v jedné zapadlé vesničce kdesi na severu,jeho táta byl potulný obchodník se předválečnejma starožitnostma,sice trochu alkáč,ale dobrej chlap.Bohužel když bylo igorovi13let,otec se jednoho dne nevrátil z obchodní cesty z Dena.Nikdy se nedověděl co se stalo ,zmizela celá karavana beze stopy,snad se otec otec zapletl s nějakou mafiánskou rodinou ,nebo je přepadli nájezdníci těžko říct.Protáhnul svý ztuhlé tělo a zkontroloval svoji skrovnou vystroj,především poloautomatickou pušku SKS se sklopkou a kolimátorem/je podobná AK 47/ideální zbraň do pustiny,jako kdyby ti rusáci věděli předem jak to dneska skončí a hlavně svýho miláčka pistoli sig-sauer ráže 45,kterou by snad nevyměnil ani za laserovou pistoli.Zdá se že se ani včera neporval,když byl nalitej tak se občas se choval jako primitiv, bohužel ne vždycky vyhrál,ale holt člověk nemůže bejt furt první.Živil se příležitostně jako lovec odměn a občas vyrážel do pustiny s nadějí, že najde nějakej zapomenutej sklad ,nebo dokonce vault.Dříve byl tak trošku idealista sloužil tři roky u NCR rangerů,ale pak ho ideály přešli poté co jeho jednotka osmi rangerů dostala za úkol zlikvidovat tábor otrokářů. Podle informací nadřízených jich mělo být asi 15 a s sebou vedli větší skupinu zubožených domorodců převážně mladých žen,asi jako dodávku do nějakýho bordelu,za tyhle naturálie se vždy dobře platilo,tenhle fakt ani atomový sluníčko nezměnilo.Jako seržant vydal rozkazy k obklíčení rokle,kde zakotvil tábor ničemů.Dost ho překvapilo, když uviděl v táboře vojenský hummer bratrstva oceli,které považoval za poměrně humánní mocnost,která by se k obchodu s otrokama nesnížila.I NCR s nima spolupracovalo,jejich technologie byli v oblasti bez konkurence na nejvyšší úrovni.Když jejich vyslance vídával na velitelství,vždycky skoro slintal když viděl jejich enorgozbroje a gatlingy.Igor sám byl rád když mohl po dvou letech služby vyměnit svou oprýskanou loveckou pušku za udržovanou odstřelovačku.Ve své naivitě si pomyslel,že třeba otrokáři získali hummer nějakou lstí.Bylo by skvělé přijet na veliteství,minimálně povýšení by ho neminulo.Auto bylo zaparkované u jediné větší zatemněné dřevěné budovy,takže celkový udaný počet nepřátel ani nemohl zkontrolovat.Vpředu rokliny byli vidět dva zívající strážný,po pravé straně se loudali další dva a v blízkosti budovy byla klec s vězni hlídaná třema vyžranými týpky ozbrojenýma shodně upilovanými brokovnicema/typická humánní zbraň.Počkal na soumrak a svou odstřelovačku přenechal Johnymu svýmu zástupci a sám se začal plížit s 1,2,3,4 pomalu obloukem ze zadu k boudě.Řekl svým lidem že vzhledem k převaze otrokářů se ani nemusí snažit zajmout je živé.Počkal až jeden ze tří od klece se půjde vymočit,bleskurychle mu zapíchnul bojový nůž do krku,aby nemohl křičet.Chlápek jako hora zachrochtal v proudu krva a skácel se k zemi než se igorovi stačilo udělat blbě,nebyl zase tak drsnej jak vypadal,miloval zbraně a byl tak trochu zelenej mozek,ale nikoho zblízka jestě nezabil,jen přes hledáček pušky sterilně minimálně z padesáti stop,Je to takovej divnej pocit,není dobrej,ani špatnej prostě jinej.Přeběhl k budově přitiskl se zády a zavolel posunkem zbytek skupiny.Bohužel zjistil že potichu se už nikoho nezbaví tak pevně sevřel Johnův samopal a vypálil na bližšího otrokáře krátkou dávku mířenou na hrudník.Kupodivu se trefil a hned po doznění salvy se rozeřvaly zbraně jeho druhů.Hlídky otrokářů se zmohli na pár chabých výstřelů naslepo a prostřílený klesali s nadávkami na chladnou zem za skřeků otroků.Jak rychle zjistil pár broků do obličeje chytil jen smolař Frank,ale z toho se snad vylíže.Chtěl hned využít momentu překvapení a z parakotoulu ,jak to učil instruktor vyrazil dveře od budovy i chatrnými panty.Co uviděl potom ho vůbec neuspokojilo,v rohu místnosti v bojové pozici se skrývalo asi deset temných postav ,pak uviděl stakato plamenů automatických zbraní a odplachtil zas odkud přišel za strašné bolesti v prsou a hukotu v hlavě.Měl jsem zůstat doma u mámy pomyslel si a svět zhasnul. Kráčel pustinou a všude ho vítali a oslavovali,byl vyvolený změnit osud země v této pohnuté zemi.Milovali ho,uznávali a záporáci se ho báli,byl prostě nejlepší a nebyl to vůbec špatnej pocit.Cože kdo si to dovolil!,někdo na mně sedí,počkej parchante já ti vysvětlím co je to úcta k Vyvolenému.Kašel mně rozechvívá,vychrchlal jsem proud krve,slunce pálí,nemůžu dýchat.A vida nejsem uznávaný vyvolený,jsem jen roztřílenej přiblblej ranger,kterej tady asi chcípne.Pomalu se ohmatávám a vidím tu spoušt kolem,všichni kamarádi rozmasakrovaný po celém okolí.Dokonce i má puška,kterou jsem pučil Johnymu má roztavenou hlaveň.Do prdele co se tady stalo?Hlava se ti točí máš rozstřílený brnění,poprvý v životě si děkuješ že seš tak trochu paranoik a nosíš i kevlarovou vestu i když má poctivejch pět kilo.I tak máž určitě zlomenejch pár žeber,rozbitou hlavu a prostřelenou nohu ve stehně,Lačně piješ vodu z kaluže a zahlídneš svůj obraz na hladině,není divu že tě nechali bejt, tvoje pravá strana obličeje vypadá jak rozříznutá motorovou pilou,naštěstí ne tak hluboko,aby to poškodilo nervy ,ale už asi nebudeš takovej jako dřív, to je ti víc než jasný.Z mrtvoli Franka vyhrabal dva vymodlený stimpaky a teprv ted si uvědomil že tady není ani stopa po otrokech,mrtvých těl otrokářů a ani po hummeru,jako kdyby tady nikdy nikdo nebyl a nás osm spáchala hromadnou sebevraždu a jen mně co zkurvil velení se podařilo přežít.To budou mít šéfové strašnou radost jestli se tam dopotácím,myslím.Na velitelství to bylo asi 12 mil,což v mým stavu bylo trochu víc než bych si mohl přát.Jsem docela zvědav co řeknou na možnou spojitost bratrstva s otrokáři,ale to už snad není moje starost.Teď se ale budu muset hnout z místa a zkusit se dopajdat na velitelství.Myšlenka to byla dobrá,ale realizace už byla trochu tužší.Po třech mílích jsem sebou hezky seknul,poblil se a zase hezky upad do bezvědomí.To se dalo čekat,nejsem žádnej hrdinný borec,ale pěkný béčko zdá se.Probudil jsem se zase druhý den,ne že by mi bylo líp,ale zvyknul jsem si.Píchnul jsem jeden amfe… schovávanej na nejhorší a vyrazil.Po 14 hodinách pochodu jsem se dopotácel k dozorčímu hlavní brány a pro změnu sebou šlehnul na zem.Vzbudil jsem se na ošetřovně a hlídka hned zavolala veliteli brigády aby přišel.Nečekal jsem žádné ohleduplné zacházení ale plukovník předčil moje očekávání.Řval na mně jako tur a na moje blekotání o hummeru bratrstva odpověděl že jsem byl zřejmě pod drogama a zavinil ztrátu všech mích podřízenejch proti hrstce přiblblejch otrokářů.Řekl mi že nechal prozkoumat místo střetu technikama a žádné stopy po autu nenašli a aťse neopovažuji svést na ctihodné bratrstvo svoji neschopnost a demenci.Po týdnu od výslechu mi představený sdělil že jsem ostuda brigády a budu potrestán odnětí hodnosti,vyloučením od rangerů,ztrátě majetku a především dva roky tvrdého vězení v místní pevnosti.Což mě moc neuchvátilo,dva roky bez chlastu ,ženskejch a navíc prima deprese, že jsem zabil sedm kámošů jako bonus.Pochopil jsem že nemá cenu jim odporovat,měli jinou verzi příběhu,ať už proto že si nechtěli rozhněvat oceláře,nebo mi opravdu nevěřily.Takže takhle skončila moje kariéra u rangerů a radši jsem rychle po vypršení trestu odešel do jiné oblasti a protloukám se jak se dá na vlastní pěst.Asi se ptáte proč jsem za tím nešel a neočistil svoje jméno,je to prosté jsem srab a krom toho věřím na osud,třeba se to nějak vyřeší samo. Takže tedˇsedím v hospodě a dávám si vyprošťováka a přemýšlím co bylo včera a nějak se mi do té snahy zapletli vzpomínky o moc starší.Já už málokdy něco řeším občas se pustím po stopě nějakého místního hajzlíka středního formátu na kterého je vypsaná odměna/je mi jedno proč/a většinou se mi daří,mám na to asi vlohy.Tak si udržuju standart svýho nenáročnýho bordelohospodskýho stylu a přežívám.Jediný co mi asi lze přičíst k dobru že vyhledávám starý věci hlavně knihy a světe div se je i čtu,rovněž chodím pravidelně střílet a občas si zacvičím,aby mi nerozbila hubu kdejaká troska.Ale už delší dobu cítím že je trošku málo a chci to změnit.Zjistil jsem polohu jednoho krytu od jednoho starého ghoula ,který žije na okraji města,zdá se že mně má možná rád.Těžko říct proč,občas k němu zajdu a vyžahneme spolu nějakou tu lahvinku,kterou přinesu on mi za to vypráví o starých časech, kdy bylo ještě všechno jinak,ale to už je zase jinej příběh. 
|
