Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Jo, jo, starý dobrý New Reno, vo tom bych vám moch já, starej Jules povídat do konce světa. Zažil jsem tam skoro celej život a řeknu vám - vůbec to tam nebylo a není tak hrozný jak všichni povídaj. Vůbec ne. Pravda, hazard, drogy, děvky, navzájem se vraždící rodinný gangy... jo jo, to všechno tam bylo, ale já říkám: sakra, a komu to vadí??!! Mně teda ne. Každej si z toho koláče možností co Reno nabízelo, moh vybrat co chtěl a co snes - jeden chtěl pořádný a nadržený děvky - a moh je mít! Jinej si zase chtěl pořádně zalítat na jetu - a zalítal si tak, že ho to přešlo do konce života. Třetí zase moh chtít krefff! A, sakra, stačilo vzít nějakej džob od některý z rodin a mohli ste mít krev všude, dokonce i vlastní. Znal sem lidi, kteří celej život sháněli prachy, kradli, pracovali, šetřili, jenom aby to pak na stará kolena mohli rozbalit v Renu. Reno to bylo zlatý město, zářilo tisíc mil do puště a lidi se k němu ze všech stran sbíhali, aby ochutnali co je to bezva život. No sice o něj často přišli, a nebo se z nich stali beznadějné trosky a feťáci. Ale já znovu říkám - a komu to vadí? Kdo se zajímal o tyhle ubožáky, kteří se vlastní vinou dostali tam kde byli, nebo jsou? A taky jedno - každej den se tam něco dělo. Támhle pořezali děvku, tadyhlenc to dostal jeden chlápek od Mordinů, v kasinu obrali toho boháče o tísíce... V Renu ses prostě nikdy nenudil, kamaráde. Jo, a starej Jules byl v celým Renu jeho největší znalec. Znal jsem každou uličku, zákoutí, v zájmu vzdělání o městě jsem ošukal každou děvku, abych pak mohl turistům podat podrobnou zprávu o jejích kvalitách, každá rodina mně chtěla mít na svý straně, znal jsem všechny dealery a věděl jsem jak kvalitní a od koho mají jet a taky jsem znal, kamaráde, velkýho Myrona. Osobně. Vynalzel jet, to snad snad víš, ty nevzdělanče. Jestli jsem tam taky nepotkal Třináctku, toho slavnýho Vyvolenýho spasitele? To si piš že jo, a vo tom ti chci taky celou dobu začít vyprávět. Ale to se musím vrátit k Myronovi. Potkal jsem ho před lety v Denu. Seděl na tý svý oblíbený stoličce v baru a popíjel. Nevím co tam dělal, asi vyřizoval nějakou zakázku pro Mordina. Začali jsme kecat, jak jinak vo drogách, protože Myron se strašně rád vyžíval v chlubení vlastních vynálezů a potom jsem se ho zeptal, kam to vlastně zmizel potom co pro Mordina vynalezl jet. "Kurva, potkal jsem takovýho chlápka, asi ho znáš." povídá na to Myron, "Nosil takovou debilní modrou kombinézu se žlutým 13 na zádech." "Samo, že ho znám! Slavnej Vyvolenej! Natočil v Renu pár dobrejch pornofilmů, sám jsem je viděl." říkám mu na to. "Já jsem je viděl taky, ksakru, myslíš že Myron na to nemá! Ty filmy jsou na hovno, kdyby tam obsadili Velkýho Myrona, mohlo to dopadnout mnohem líp!" zašklebil se Myron, "No, když jsem ho potkal, byl to takovej primitivní divoch, byli sním ještě dva. Nějakej Vic a takovej vypatlanej divoch s kostí v nose." "No a?" ptám se dál. "Jak no a? Nech Myrona domluvit, ksakru! Nevím už jak se dostal až ke mně, Velkýmu Myronovi, ale prostě se tam najednou vobjevil s pořádnou bouchačkou v ruce a chtěl vědět odkud se bere jet, jak se vyrábí, postupy, složení a tak! No mířil na mně bouchačkou, ksakru, tak sem mu to všechno řek." povídá Myron. "A dál?" "Pak mně napadla myronovská (tzn. geniální) myšlenka - víš, tehdy si mně Mordinové nevážili jako teď, neměli ke mně dostatečný RESPEKT a tak jsem si řek, že bych mohl s tím divochem vypadnout a ukázat tak Mordinovi jakou mám pro něj cenu." říká Myron. "Takže si šel s ním? Ty si cestoval s Vyvoleným??" ptal jsem se nadšeně. "Ne, kurva, ten divoch cestoval se mnou, Velkým Myronem!" říká podrážděně Myron. "Kde všude si s ní.. ehm, s tebou on byl?" zeptal jsem se. "Pořád hledal GECK, takový to předválečný udělátko, který vyrobí z pouště zelenej ráj, nebo co. Nic pro Velkýho Myrona. Když chtěl vodplout na takovým tankeru, starý rezavý lodi, řek jsem mu: Velkej Myron nemá žábra, tolik F.E.V nespolykal! a vrátil jsem se do Rena. Jo a víckrát jsem ho neviděl. Byl to primitiv, to jo, ale ohánět s bouchačkama se uměl." řekl Myron. No a potom jsme se tak zlili, že už si nic nepamatuju. No, když jsem se probudil, v hlavě mi hučelo a všude byl ještě kouřový závoj, ale jasně jsem viděl jak do místnosti vbíhá jeden chlápek, byl to nájemnej vrah co byl na dně, závislej na jetu, vytahuje nůž a bodá spícího Myrona zezadu do zad. Myron zrovna seděl na tý svý stoličce a já si dodnes pamatuju ten jeho výraz překvapení, šoku a bolesti. Jako by se probudil do noční můry. Ten chlápek do něj ze zadu bodnul ještě sedmkrát a pak utek. Myslím že ho nechytili. Tím chcu říct, krom toho, že Vyvolenej cestoval s Myronem, taky to, že se uměl dobře ohánět z bouchačkama. To, že to řekl právě Myron něco dokazuje. Proč? Protože, a to si pamatuj, není a nebyl na světě člověk tolik do sebe zahleděný a takový sobec než byl Myron, který byl zavražděn v Denu před patnácti lety. A tak když Myron o někom řekl, že je s bouchačkama dobrý, tak je s nima sakra dobrý. Stál jsem zrovna tehdy na svým stanovišti na okraji New Rena, kde jsem vítal nový lidi ve městě a cucal z nich prachy, když ho vidím jak přichází. Jak potom říkal Myron, byli s ním ještě ten Vic a divoch s kostí v nose, v Reddingu a v Renu proslulý jako Louskáček. Tak mu povídám: "Novej v Renu?" a on kývne, že jako jo a tak já pokračuju: "Tak pokud chceš něco o tomhle městě vědět, zeptej se jedině Julese, největšího bouchače v tomhle městě." no a von se mně zeptal jestli nevím, kde najde GECK. No, já vůbec nevěděl co to je, tak jsem vyvalil oči a povídám co že to má být, ale on jenom mávl rukou a odešel. Ten večer jsem šel do Desperado baru, ten patřil Mordinům a tam vidím jak Vyvolenej, nebo spíše Třináctka, tak mu všichni říkali, hraje pokra s největším švidlířem v Renu Donem Gullianim, mimochodem, jedním z nejbližších Mordinových spolupracovníků. Byla to velká hra, hrálo se o hodně peněz a brzo se kolem obou hráčů shluklo dost lidí. Jo, bylo to pro ně oba dost napínavý. Nakonec Třináctka prohrál i ten svůj modrej obleček. Věděl už ale, že Gulliani podváděl. Taky mu ale bylo jasný, že tady v Desperadu proti němu nic nezmůže a tak si ho nechal na později. O pár dní později jste mohli vidět Gullianiho s rozflákanou lebkou ležet v postranní uličce za Kočíčí prackou. Ten modrej obleček už ale Třináctka nikdy nedostal zpět. Gullianiho ho stihl prodat nějakému hledači vaultů, který zrovna projížděl městem. Byl to úplnej zelenáč a vsadím se, že ho za městem zabili a okradli. Největší rozruch ale Třináctka udělal když rozpoutal válku rodinných gangů, nejprosluljší kapitolu v dějinách New Rena. Pro čtyři gangy v jednom, byť velkým městě, prostě není místo. To můžu říct z vlastní zkušenosti. A v Renu čtyrři gangy byly. Bishop měl k dispozici nejvíc chlapů a měl největší kasino a tím pádem i nejvíce peněz. Wrighovi sázeli na svoje dobře opevněné sídlo ve Východní části města a taky si mohli být jisti že sami sobě zůsanou věrni. Salvatorových chlapů bylo nejmíň, ale zato měli lejzrové pistole, dnes už vím co to je, ale dřív z toho byli všichni na větvi. No a Mordinové měli v rukávě největší trumf - Myrona a jeho jet. Z jeho pomocí budovali svý impérium a rozlézali se na všechny strany. Získali vliv v Reddingu i v Denu a hrozilo, že převezmou celý drogový trh. To smaozřejmně vadilo Bishopovi, který byl druhý největší producnet fetu v Renu. No a k tomu všemu byli Wrightové nasraní na Salvatory za to že jim zabili bráchu a syna. Mordinové byli taky nasraní na Salvatory za mnohé další vraždy. Bishop chtěl voddělat starýho Wrighta, protože se tvrdilo, že spal s jeho ženou. No, a Salvatoři odjakživa chtěli vyhladit snad celý Reno. A do toho zmatku přišel Třináctka a ten jeho velkej kvér. Nejdřív dělal pro Wrighta a odhalil vrahy jeho syna. U toho sem náhodou byl, když to tahal ze starýho Rakeťáka Renesca - ten staroch skučel, když mu řezali levou a potom i pravou nohu a pak přešli na... nééé, dělám si srandu!! Přesvědčili ho nakonec bez použití násilí, ale to mu rozhodně nepomohlo. Práskl totiž Salvatory a ještě k tomu se přiznal, že jed do fetu, který zabil Wrightovic syna dal on sám - a to chytří hoši nedělají . Salvatoři, vždy chtiví vyřídit si s každým účty, ho pověsili v jeho vlastní apatyce. Když pak přišli Wrihtové, aby zase pomstili svýho bráchu, našli už ho oběšenýho, tak si na něm alespoň vyzkoušeli cvičný střelby. Potom zase přišli Mordinové, zjistit jak to, že nezaplatil za poslední dodávku jetu, a když už nic, tak mu alespoň uřízli obě uši. No a aby se neřeklo tak tam poslal svý chlapy taky Bishop a ti mu vydlubali oči. No prostě - skončil špatně! Tím, že byla rozřešena vražda Wrightovic syna, to bylo jako první blesk před bouří. Zdálo se, že Třináctka bude dělat dále pro Wrighty, jenže se jim zaplet do rodinnejch sporů, nebo co a dál už ho nemohl starej Wright ani cítit! Tak se rozhod že spasí Reno a vyčistí ho od všech gangů. Věděl jak na to. Byl mazanej. Jednoho dne pozdě večer, za hluboké tmy, se plížil Třináctka a s ním jeho parťáci ke Stájím - Mordinově laboratoři, kde testovali a vyvíjeli nové drogy. Střáže u brány nic netušily. Najednou se ozval výstřel, jeden ze strážců rozhodil ruce, snad ve snaze zachytit vlastní mozek plachtící vzduchem. Druhý ani nestačil zareagovat a druhá kulka se mu zaryla do lebky jako nadržený červotoč. Možná se budete divit, že nikdo nevyběhl a nešel se podívat co se děje, ale kdyby měl každý v Renu reagovat na každou střelbu tak by se město nějmenovalo Reno, ale Město Pobíhajících magorů. Možná taky namítnete, že střelba musela být přece blízko a tak mohli stráže rozlišit vzdálenou a blízkou střelbu. Jenže Třináctka střílel ze vzdálenosti mnoha desítek metrů. Potom co oddělali střáže u brány pokračovali a dostali se dovnitř. Promluvili s Myronem (a já opravdu nevím jak se dostali až k Velkýmu Myronovi) a vzali ho sebou. Potom to tam tajně zapálili. Ty co přežili požár zmasakrovali. Na místě nechali taky jednu lejzrovou pistoli. Už se začalo blýskat. Třináctkova noční mise vyvolala v Renu doslova bouři. Mordino div že sám nevzal bouchačku a nešel osobně vodprásknout Salvatora, kterého samozřejmně z vyhoření stájí kvůli lejzrové pistoli vinil. A Salvatore ani nebyl proti. Líbila se mu představa že on stál za pádem Mordinova drogového impéria. I když nebyl. To byl ale pouhý detail. Bishop v těch dnech uzavřel se Salvatorem pakt o neútočení a dočasném přátelství. Samozřejmně Wright a Mordino na to reagovali podobnou smlouvou. V ulicíh Rena nastalo velké napětí, které bylo cítít z každého jeho obyvatele a přímo sálalo z ulic. Ti co mohli utekli z města, kromě těch statečnejch a zvědavejch, feťácí v ruinách polemizovali o vlivu socioekonomické nestability spojené s vnitřními rozbroji na ceny jetu a děvky vzrušeně vypínaly ňadra a smyslně vzdychaly (aby přilákaly zákazníky a měly prachy na opuštění města). Den bouřky se blížil. Toho osudného dne jsem seděl na dřevěnné stoličce před Shark clubem. Nic nenasvědčovalo tomu, co se mělo stát. Bylo ticho. Jen občas se ozvaly výstřely, výkřiky štěstí, nebo zklamání ozývající z kasina, zoufalé řeči blouzních feťáků v ruinách špinavých domů, vyzývavé pokřiky prostitutek a výkřiky oloupených a vražděných obětí na okraji města. Prostě běžné zvukové pozadí New Rena. Najednou jsem v dáli na Panenské ulici uviděl obrysy mnoha mužů držící zbraně - SMG, Tomíky, Vymazávače a jiné bouchačky. Polkl jsem vzduch a pochopil. Pochopili i vyhazovači v Shark Clubu a odběhli informovat Bishopa. Skryl jsem se v jednom domě a jedním okem pozoroval co se bude dít. Nechtěl jsem to schytat. Z jihu přicházeli Mordinovci, chlapi s tvářemi vrahů, žoldáků, zocelených bojemi v poušti a strážením Desperada a Stájí, z východu šli Wrightovic hoši, asi třicet a všichni ze stejný rodiny, v rukou brokovnice a lovecké pušky, odhodlaní pomstít jednoho z nich. Pak se ozvala první střelba z oken vrchního patra Shark Clubu. Dávka z Tomíka ukázala jednomu z Mordinových hochů co je to bolest. Zůstal ležet na zemi svíjející se ve vlastních střevech. Mordinovci rozpoutali divokou palbu a v té střelbě rozstřískali více skla než se to kdy komu podařilo od konce Velké války. Nastala vřava. Ze Salvatorova baru vyběhli Masonovi chlapci s lejzrovýma bouchačkama a začali půlit Mordinovce a Wrighty jako by neznali nic jinýho. No co vám budu povídat - bylo to strašné - krev, končetiny a vnitřnosti ve vzduchu, rozflákané těla ležící na zemi, padající písmena Shark clubu, plazící se beznohé trosky, hrozivě zdeformovaná lidská těla, oheň, smrt a zkáza. Výkřiky bolesti, zuřivosti, zoufalství, radosti z boje, salvy ze všech možných zbraní, syčení lejzru projíždějícího lidským tělem jako nůž máslem. Joo, i tohle bylo Reno. Město lásky a krve. Já se krčil, dobře ukrytej, měl jsem zacpaný uši a modlil jsem se abych to neschytal. Pak najednou i poslední střelba utichla. Opatrně jsem povystrčil hlavu. A uviděl jsem moře. Jo, hodně lidí vidělo moře a ví co si pod tím mají představit. Obrovskou vodní plochu táhnoucí se skoro do nekonečna. A já ho viděl. Bylo veliké, majestátní a skutečné. A bylo taky rudé. Semtan z něj trčela nějaká ta končetina, támhle plavalo střevo a tadyhle jeden chlápek splýval. Trochu dlouho. Asi měl velký plíce. Nevím co se tehdy stalo s vůdci čtyř gangů, tělo ani jednoho z nich se nikdy nenašlo. Vím ale že jsou určitě mtrtví a jejich duše se teď smaží v pekle. Zemřeli, ale s nimi zemřelo i Reno. Už to nebylo to město jako dřív. Jet se ztratil, kasina byla mimo provoz, chlast nebyl a zbraně už taky ne. Joo, objevili se nový drogy, ale byly to sračky v porovnání s obdivovaným i zatracovaným Jetem. Joo, postavily se nové kasina, ale nikde si už nemoh vyhrát (nebo spíš prohrát) tolik peněz jako v Desperadu, nebo Shark Clubu. Joo, chlast se dal zase sehnat a byl levnej ale chutnal jako ghůlská moč. Joo, zase se daly sehnat zbraně, ale už neměly tak velký ráže. Všechno bylo vlastně po chvíli jako dřív, ale přece už to nebylo Starý dobrý Reno. Děvky jsou teď méně zvrhlejší, gangy méně drsné a vražedné, feťáci už nejsou tak ubozí jak bývali, špína už není tak velká jak byla a vůbec už to prostě není ono. Tehdy jsem tam tak seděl a díval se na to Rudý moře, když jsem uviděl vor na němž stojí čtyři lidi a odrážejí se ode dna velkými klacky. Pomalu tak pluli a já si v tý svý pomatený palici začínal myslet, že jsou to rybáři a to mně uklidnilo, protože jsem si řekl: "Jo, jsou to rybáři a ti přece na vorech plují! Tak co se vzrušujěš, Julesi!". Pak mi to ale došlo a já se podíval pozorněji a konečně jsem pochopil že to Rudý moře a rybáři na něm, není další drogovej přelud, ale holá skutečnost! Tak jsem na ty rybáře jenom tak zíral. Po chvíli jsem rozeznal na tom voru Třináctku jak tam stojí, ruce v bok a rozhlíží se, jako kapitán. Vic a ten divoch s kostí v nose lovili tyčemi z moře plovoucí zbraně a Myron na zádi blil, protože měl mořskou nemoc a jeho zvratky vytvářely podivuhodné ornamenty v krvi, které on se zájmem pozoroval. Já jsem jenom zíral a nemohl jsem ničemu uvěřit. Po chvíli se na obzoru objevily nové vory a loďky a všude byli najednou rybáři a lovili zbraně, nebo raněné. Wrightonovic holky plavaly v moři a snažily se objevit své bratry a když je našly vytahovaly je na břeh a dávaly jim umělý dýchání. Viděl jsem take partičku feťáků, kteří se plavili na spadlých písmenech s nápisu SHARK CLUB. Prostě jsem tam zíral s hubou otevřenou a nemohl uvěřit týhle horzný apokalypse. Válka gangů skončila. Bylo po bouřce. Za pár dnů moře vyschlo a rybáři sklidili své loďky a jali se počítat svůj lov. Město se muselo ještě dlouho vzpamatovávat. Všude byla ještě dlouho krev a První ulice se Shark Clubem a Salvatore barem zpustla. Při válce gangů byly všechny čtyři gangy vyhubeny. Až na jednoho, který ležel na dně mořském zavalen pětačtyřiceti těly, ale přesto se mu podařilo uniknout a dostat se na povrch. Když vylezl byl celý rudý a smyslů zbavený. Kvůli hrůze, kterou prožil jsem se tomu ani nedivil. Pobíhal po městě s bouchačkou v ruce a střílel všechno živé. Nevím z kterého gangu byl. Už nikdy nepromluvil. Jedno však vím. Byl to Poslední gangster z Rena. Říkali mu Rudý ďábel, protože nikdo už si nepamatoval jak se jmenuje a protože se od svýho zázračný záchrany ze dna mořského ještě neumyl. Během jednoho dne zabil třicet lidí a byl úplně nepříčetný. Vědělo se, že ho někdo musí zastavit. A já hned věděl kod to udělá. O Třináctkovi jsem pár dnů po válce gangů vůbec neslyšel, ale pak se najdenou objevil v ruce velkou flintu a že jde jako ulovit Rudého ďábla, Posledního gangstera z Rena. Tak jsem šel s ním. Chtěl jsem to vidět. Víte byl jsem očitým svědkem všech významných událostí v dějinách Nového Rena a chtěl jsem být u toho jak zemře Poslední gangster. A tohle je poslední příhoda s Třináctkou, kterou jsem zažil. Rudý Ďábel se zdržoval v Druhé ulici. Šli jsme tam a opatrně jsme postupovali přes ruiny budov a hledali tu zuřovou zvěř. Pomalu jsme se pohybovali a volali, ale marně, nikde jsme nikho neviděli. Já jsem šel spíše vzadu, víte nechtěl jsem aby zemřel očitý svědek všech významnějších událostí v historii New Rena. Když jsem se tak pomalu ploužil mezi stěnami zničených domů, najednou na mně někdo skočil a s příšernou silou se mi zakousl zezadu do krku a rval. Nejdřív jsem byl v šoku, ale potom jsem byl naráz strašně nasranej, kterej magor mi to chce vyrvat maso z temene! Tak jsem sebou plácal na zemi, snažil jsem se toho blbečka setřást z krku, ale nešlo to. Držel se mně strašnou silou. Najednou jsem ucítil strašnou bolest, protože ten magor mi vyrval kus masa z temene, a strašně jsem zařval. Můj protivník se nachvilku oslabil, protože měl mnoho práce se spolykáním kusu mého vlastního masa (které je mimochodem velmi chutné, sám jsem ho zkoušel!) a mně napadla spásná myšlenka. Rychle jsem vytáhl z kapsy pikantního a lahůdkového leguána na špejli a hodil jsem ho co nejdál. Hladový pomatenec se za ním rozběhl jako feťák za jetem a konečně přiběhli ostatní. Třináctka toho kanibala okamžitě poznal a bezmilosti na něj vypáli dávku z opakovčky. Hladový šílenec se doslova rozprskl na všechny strany. Zůstal chvíli stát, bezruký, s polovinou plic a s nepopsatelným výrazem, který ale jasně říkal: "Toho leguáááána!!!....", potom se položil. Přišel jsem k němu celý zakrvácený od rány vzadu na temeni a ihned jsem ho poznal. Poslední gangster z Rena byl mrtev. Toho dne jsem s Třináctkovou partou oslavoval v ruinách Desperáda. Vyrabovali jsme Mordinův sklad s lihovinami, který teď už nikdo nehlídal a začali jsme chlastat jako by to byl poslední chlast a do konce světa by zbýval den. Tak jsme popíjeli, zpívali písně a oslavovali šťástný "lov", když tu se ten divoch s kostí v nose zvedne, něco zamumlá a odběhne. Po chvíli se vrátí a v ruce má to svoje dlouhé kopí a na konci hlavu Rudého ďábla. Potom začal s tou hlavou nabodnutou na kopí tančit nějaký tance a zpívat barbarský písně. My se začali strašně řehtat a za chvíli by ten divoch tak zpitej, že spadl a už nevstal. Hlava Posledního gangstera se někde zakutálela a už ji nikdo nikdy nenašel. Joo, byl to tehdy pořádnej mejdan a zpil sem se tam jako nikdy! Tehdy byly vychlastány poslední zbytky dobrýho chlastu v Renu. Ráno jsem se probudil a jako obvykle mně všehno strašně bolelo. Na to jsem si už ale zvykl. Bar byl naprosto zdevastovanej, zblité stěny, pochcané stolky a židličky, polité a roztrhané koberce a pvalující se (polo)nahé děvky. Kromě nich, už tam ale nikdo nebyl. Pomalu jsem se zvedl, vyšel z Desperáda a usadil se na svým obvyklý místo na konci Panenský ulici, abych opět vítal nováčky ve městě. Omámen včerejším flámem jsem si bláhově myslel, že všechno bude v Renu zase jako dřív. Tak jsem si tam seděl a vidím jak směrem od Druhý ulice jde Třináctka a jeho parťáci. Když šli kolem mně tak se zastavili a Třináctka řekl: "Jsem tady hotovej, Julesi, Reno je čistý..." "Čistý Reno ale není to co jsem si přál," říkám mu na to já, "Aby bylo Reno Renem musí být vždycky trochu špinavý, nebo ještě lépe musí být přímo špinavou dírou lidských neřestí - to je Reno." "Jo, tohle bylo Reno, ale teď už není a už asi nikdy nebude." povídá Třináctka. "Potom je Reno mrtvý." říkám já na to. "Jo, Reno je mrtvý." souhlasil se mnou Třináctka, "Zabil jsem ho..." "Vrahu!" říkám na to a hodím do sebe loka nakyslého piva, "Jenže Reno je nesmrtelný!" "Když myslíš, měj se Julesi!!" povídá Třináctka a pak se otočí a pomalu zmizí na obzoru. No, a tehdy jsem si řek, že Reno už nidky nebude stejný. Třináctka ho změnil. A taky, když jsem se zamyslel (a to nědělám často), jsem usoudil, že Reno není nesmrtelný. Ne, není. To Třináctka je nesmrtelný. Je to legenda pouště, která když přišla tak všechno změnila. I Reno. Já jsem Reno opustil nedlouho poté a přestěhoval se do Denu. Tady je to aspoň drsný. Jo a chlast je tady taky dobrý. (musím podotknout, že Jules byl básník a feťák a proto se nedivte, že svoje příhody s Třináctkou hodně přibásnil a dodal jim tak trochu krvavou a morbidní poetiku - víte, nesmíte věřit všemu co vám tem starej prasák nakecá - pozn. Julesova žena:)... Viktor Smyček viktor.smycek@email.cz
|
